ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce CET 21 spol. s.r.o., IČ , se sídlem v Praze 5, Kříženeckého nám. 1078/5, zastoupeného JUDr.Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem v Praze 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne , sp.zn. 2010/221/vos/CET, č.j.: RUD/265/2011 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne , domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne , kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši ,-Kč za porušení ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o vysílání), kterého se měl žalobce dopustit odvysíláním pořadu Kriminálka Miami dne od 17:45 hodin na programu NOVA, čímž měl porušit povinnost nezařazovat v době od 6:00 do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých, a to zejména tím, že pořad obsahoval několik scén, zobrazujících realistické násilí (střelba hřebíku do lidského oka, vražda matky provedená brutálním

2 pokračování 2 způsobem), které byly způsobilé šokovat a traumatizovat dětského diváka, vyvolat v něm pocity strachu a úzkosti a vést k ohrožení jeho psychického a mravního vývoje. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení pořadu. Žalovaný shledal porušení zákona ve skutečnosti, že pořad obsahuje realistické záběry násilí, konkrétně střelbu hřebíku do lidského oka a vraždu matky, provedenou brutálním způsobem, dále například zkrvavené oko s trčícím hřebíkem. Jedná se o záběry, způsobilé šokovat a děsit dětského diváka a tím ho traumatizovat. Žalobce namítl, že scény, popsané žalovaným v napadeném rozhodnutí, v kontextu pořadu nevyznívají tak, jak jsou popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí a že nejsou způsobilé ohrozit psychický či mravní vývoj dětského diváka. V rozhodnutí popsané scény pořadu ani pořad jako celek nevyznívají tak, že by byly způsobilé šokovat a děsit dětského diváka a tím ho traumatizovat s ohledem na počet scén, označených jako scény závadné, na délku jejich trvání, na jejich vyznění v kontextu děje a na zařazení pořadu do vysílání v podvečerních hodinách. Žalobce má za to, že pořad obsahuje scény, které doplňují celkové vyznění pořadu v kategorii, do které žánrovým zařazením pořad spadá, že žalovaným vytýkané scény v celkovém kontextu pořadu nejsou explicitní a zbytečné vyjádřené nevhodnými prostředky. Žalobce se nedomnívá, že odvysíláním pořadu došlo ke spáchání správního deliktu porušením ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání. Uvedené zákonné ustanovení není možno vykládat jako povinnost provozovatelů vysílání při zařazování pořadu do vysílání postupovat tak, aby v celém časovém úseku od 6:00 do 22:00 hodin nebyl vysílán žádný pořad, který by byl způsobilý ohrozit kteroukoli ze zákonem chráněných skupin osob. Ochrana veřejného zájmu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy ochrana fyzického, psychického a mravního vývoje dětí a mladistvých, jakkoli je nepochybně veřejným zájmem vysoké důležitosti, nemůže zcela suplovat odpovědnost rodiny za výchovu dětí. Při posuzování způsobilosti ohrozit chráněný veřejný zájem u pořadů, vysílaných v podvečerních hodinách, je třeba vycházet z vyhodnocení toho, jaké negativní dopady v intencích citovaného zákonného ustanovení by vysílání pořadu mohlo mít na tu část chráněné skupiny, která se v uvedené době pravidelně před televizními obrazovkami nachází. Děti takové věkové kategorie, které by s ohledem na jejich nízký věk nebyly schopny vyhodnotit zasazení scén pořadu do kontextu pořadu a charakteru pořadu, tedy detektivního příběhu, by v podvečerních hodinách v době od 17:45 hodin vzhledem k regulační povinnosti rodiny neměly tento pořad bez korektivu rodiny sledovat. K hodnocení žalovaným vytýkaných scén žalobce poukázal na závěry odborného posouzení, jehož vypracování zadal žalovaný správní úřad ve správním řízení, vedeném pod sp.zn. 2008/403/mac CET. Jako nebezpečné televizní násilí, tedy to, které má potenciál poškozovat či jinak alterovat psychiku diváka nebo povzbuzovat jeho vlastní agresi, je definováno odborníky takové násilí, které je zobrazeno jako samoúčelná a zlehčující agrese, která není spojena s bolestí a utrpením oběti, je předváděna jako běžná strategie chování, vyplatí se, je legitimizována jako sebeobrana a je vytržena z kontextu nebo adorována. Závěr, že v odborném posouzení hodnocený pořad neobsahuje nebezpečné televizní násilí, vychází ze zdůvodnění, že děj zdůrazňuje schématicky černobíle a tudíž jednoznačně dobro na straně jedné, zastoupené kriminalisty a policisty a zlo na straně druhé, zastoupené pachateli trestných činů. Podstatné tedy vzhledem k případně nebezpečnosti mediálního násilí je, že zde zobrazené násilí ukazuje utrpení oběti, nenabádá respondenta k napodobení, nevyplatí se a není ani adorováno. Obecné závěry uvedeného odborného posouzení jsou platné i pro pořad, který je posuzován v této věci, neboť oba pořady obsahují scény násilí a následků násilí, pořad neobsahuje zobrazení samoúčelné a zlehčující agrese, která není spojena s bolestí a

3 pokračování 3 utrpením oběti, která je předváděna jako běžná strategie chování, vyplatí se, je legitimizována jako sebeobrana a je vytržena z kontextu nebo adorována. Žalovaný správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí reagoval na poukaz žalobce na uvedené odborné posouzení tvrzením, že žalobce z posudku účelově vytrhl jím vybrané pasáže, svědčící v jeho prospěch a že posudek u popisu jednotlivých problematických scén konstatuje, že konkrétní scéna může způsobit přechodný psychický otřes, který je chápán jako přechodné zvýšení úzkosti, tenze, senzitivity či jiný emoční výkyv a nelze vyloučit ani krátkodobou poruchu spánku či mírnější odchylku od běžného chování. Žalobce však s takovýmto hodnocením žalovaného nesouhlasí, neboť v odborném posudku je možný přechodný vliv pořadu na psychiku dětského diváka jednoznačně označen jako nemající potenciál negativně ovlivnit psychiku dítěte z dlouhodobého hlediska. Pořad jako celek nemůže vývoj dětí a mladistvých negativně ovlivnit ani z mravního hlediska, protože celkové vyznění je vždy pozitivní ve prospěch zákona a spravedlnosti, viníci jsou potrestání a postoj hlavní postavy je vždy čestný a morální. Takový pořad není způsobilý ohrozit psychický či mravní vývoj chráněné skupiny. V druhé žalobní námitce žalobce namítl, že výrok rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce. Zde žalobce odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j.: 2 As 34/ , dostupný na wwwnssoud.cz, a namítl, že v napadeném rozhodnutí je potencionalita ohrožení chráněného veřejného zájmu popsána tak, že možnost ohrožení psychického a mravního vývoje dětského diváka je dána zejména tím, že pořad obsahoval několik scén, které byly způsobilé šokovat a traumatizovat dětského diváka a vyvolat v něm pocity strachu a úzkosti. Žalobce má za to, že takový popis skutku není dostatečný, neboť potencionální ohrožení veřejného zájmu není vymezeno jednoznačným způsobem. Z takového popisu skutku je možné dovodit, že pořad byl způsobilý ohrozit chráněný veřejný zájem i z jiných důvodů, než proto, že obsahoval ve výroku rozhodnutí popsané závadné scény realistického násilí, tedy třeba i závadné scény jiného charakteru či závadné téma pořadu. Podle názoru žalobce výrok napadeného rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce, když z něj není možné jednoznačně dovodit, že uložená sankce zahrnuje postih za odvysílání pořadu, jehož závadný obsah je v obecné rovině vyčerpávajícím způsobem vymezen. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne vyplývá, že žalovaný správní úřad je přesvědčen o tom, že se již v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně podrobně zabýval a vypořádal s námitkou žalobce ohledně způsobilosti pořadu ohrozit psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých a že prokázal, že k porušení zákona ohrožením dětí a mladistvých došlo způsobem, popsaným v napadeném rozhodnutí. Skutečnost, že se žalobce neztotožnil se závěry žalovaného ohledně hodnocení pořadu, nemůže ve svém důsledku znamenat, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalovaný má za to, že právě proto, že ochrana zájmu chráněného zákonem nemůže suplovat odpovědnost rodiny za výchovu dětí, nelze při hodnocení pořadu z hlediska možného ohrožení dětí a mladistvých kalkulovat s tím, zda rodiče zrovna v době odvysílání pořadu mají nebo nemají kontrolu nad tím, co dělají a jaký pořad sledují jejich děti. Právě proto, že žalovaný správní úřad nemůže suplovat roli rodiče, je třeba, aby sankcionoval skutečně každý pořad, který by mohl daným způsobit ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dítěte. Právě v pozdních odpoledních hodinách, kdy byl pořad odvysílán, televizi sledují děti právě té věkové kategorie, která není schopna vyhodnotit zasazení scén pořadu do kontextu pořadu a charakteru pořadu. O jistém možném korektivu rodiny by bylo možno teoreticky uvažovat při

4 pokračování 4 odvysílání předmětného pořadu v čase blízkém 22:00 hodině, ne však rozhodně v čase 17:45 hodin. Jedna z ohrožujících scén byla navíc odvysílána ještě před úvodní znělkou, takže ani samotný rodič by - bez znalosti televizního programu - nemohl být připraven včas zasáhnout a zabránit dítěti ve zhlédnutí těchto scén. Žalobcem citovaný znalecký posudek se týká odlišného správního řízení, obsahuje hodnocení naprosto odlišných scén a není možno jak se žalobce domnívá jej aplikovat na všechny pořady, obsahující scény násilí a následky násilí. Přestože se jedná o stejný televizní seriál, nelze hodnocení specifických scén paušalizovat a aplikovat jej na všechny scény, obsahující násilí, které se v tomto seriálu vyskytnou. Na základě uvedeného posudku nemůže žalobce dovozovat, že pořad, specifikovaný v napadeném rozhodnutí, nebyl způsobilý ohrozit psychický ani mravní vývoj dětského diváka. K námitce žaloby, že výrok rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla žalobci uložena sankce, odkázal žalovaný správní úřad na popis výroku napadeného rozhodnutí, kterým byla uložena žalobci pokuta za porušení ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, kterého se žalobce dopustil tím, že dne od 17:45 odvysílal pořad Kriminálka Miami. Ohrožení psychického a mravního vývoje dětského diváka bylo způsobeno zařazením tohoto pořadu do vysílání v uvedeném čase, přičemž tento pořad byl ve výroku naprosto přesně specifikován. Výrok rozhodnutí nemůže obsahovat naprosto detailní a doslovný přepis všech jednotlivých scén, které žalovaný správní úřad považuje za závadné. Tyto scény jsou ve výroku specifikovány dostatečně na to, aby mohly být poté podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí. Slovo zejména nezpůsobuje nedostatečnou specifikaci správního deliktu vzhledem k tomu, že všechny tzv. problematické scény jsou detailně popsány a analyzovány v odůvodnění rozhodnutí. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne zástupkyně žalobce odkázala na důvody, uvedené v písemném vyhotovení podané žaloby a navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, popřípadě aby moderoval výši uložené pokuty, neboť pokutu žalobce shledává nepřiměřeně vysokou. Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí se závěrem, že podle názoru žalovaného je žaloba nedůvodná a rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Spisový materiál obsahuje zprávu analytického odboru, předloženého Radě na 4.zasedání dne , na němž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla zahájit s provozovatelem televizního vysílání CET 21 spol. s.r.o. správní řízení pro možné porušení ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, spočívající v odvysílání pořadu Kriminálka Miami dne od 17:45 hodin na programu NOVA, čímž mohlo dojít k porušení povinnosti nezařazovat v době od 6:00 do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Z provedené analýzy pořadu vyplývá, že se jedná o osmý díl čtvrté řady seriálu, název epizody je Přibitý. V tomto dílu se obětí stane kriminalista Wolfe. V rozestavěném domě je nalezena žena, zastřelená nastřelovací pistolí na hřebíky. Před policisty se otevírá příběh rozvádějícího se páru, zprvu vše nasvědčuje tomu, že šlo o vraždu v afektu a že vrahem byl

5 pokračování 5 manžel, ten však má alibi. Když se Wolfe vrací na místo činu, zjistí, že by v kauze mohl být zapleten i dělník, který pracoval na rekonstrukci domu. Muž byl už minulosti pro vraždu vyšetřován. Wolfe vstoupí do jeho přívěsu a je postřelen hřebíkem. Další kriminalista Delko uslyší jeho zoufalé volání o pomoc a díky své zběsilé jízdě do nemocnice ho zachrání. Další vyšetřovaní odhalí, že žena, která se stala obětí, si dělníka chtěla najmout na manželovu vraždu, poté ho překvapila požadavkem, aby zabil ji. Měl to udělat tak, aby vina padla na jejího manžela. Rozhovor dělníka se ženou vyslechl její syn a zastřelil matku první zbraní, kterou měl po ruce. Správní úřad zaregistroval problematické scény v čase 00:01:20, kdy policista Delko veze kolegu Wolfeho do nemocnice, Wolfemu trčí z oka hřebík. Chce si ho vytrhnout, ale Delko na něj křičí, aby vydržel, protože když si hřebík vyndá, může zemřít. Jde o hektickou scénu v rychle jedoucím autě, záběry na Wolfeho a jeho zkrvavené oko s trčícím hřebíkem jsou opakovány. V čase 00:29:50 až 00:31:15 kriminalista prohledává obydlí podezřelého. Poté, co otevře skříň, je zasažen hřebíkem, vystřeleným z pistole, do oka, svíjí se na zemi, je vidět zkrvavená tvář a hřebík, trčící z oka. Detailní záběry míří na jeho obličej. Následně ho zachrání kolega, veze ho autem do nemocnice a opakuje se výše popsaná scéna, zařazená před úvodní titulky. V čase 00:32:40 až 00:33:30 je kriminalista v nemocnici již ošetřen, ale hřebík má stále v oku, lékař jej poté vyjímá kleštěmi. V čase 00:42:40 až 00:43:50 je zobrazen výjev vraždy, syn slyšel matčin plán na zabití otce, ve stresu uchopí pistoli na hřebíky a čtyřmi výstřely jí usmrtí. Jsou vidět záběry na ženu, padající k zemi, z trupu jí trčí několik velkých hřebíků. Oznámením o zahájení správního řízení, které bylo žalobci doručeno dne , bylo zahájeno správní řízení, žalobce byl zároveň vyzván k případnému podání písemného vyjádření. Žalobce využil svého práva a dne doručil správnímu úřadu své písemné vyjádření, v němž namítl shodně jako v podané žalobě, že scény, popsané správním úřadem ani pořad jako celek nejsou způsobilé šokovat a děsit dětského diváka s ohledem na počet scén, označených jako závadné, na délku jejich trvání a na jejich vyznění. Jediná scéna, tj. kdy syn zavraždí matku, má v ději morální opodstatnění, odsouzeníhodné je samotné chování oběti, která chladnokrevně plánovala zabití svého manžela, na něhož byl syn fixován. Účastník řízení závěrem uvedl, že vycházel ze skutečnosti, že díl Přibitý byl v programu NOVA vysílán již dne ve stejném vysílacím čase, aniž by toto vysílání bylo ze strany Rady sankcionováno a má proto za to, že pořad byl nasazen do vysílání v legitimním očekávání jeho nezávadnosti. Rozhodnutím ze dne , sp.zn. 2010/221/vos/CET, č.j.: RUD/265/2011, uložila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání žalobci pokutu ve výši ,- Kč za porušení ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání, kterého se dopustil odvysíláním pořadu Kriminálka Miami dne od 17:45 hodin na programu NOVA, čímž porušil povinnost nezařazovat v době od 0:6.00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický a psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých, a to zejména tím, že pořad obsahoval několik scén, zobrazujících realistické násilí (střelba hřebíku do lidského oka, vražda matky provedená brutálním způsobem), které byly způsobilé šokovat a traumatizovat dětského diváka, vyvolat v něm pocity strachu a úzkosti a vést k ohrození jeho psychického a mravního vývoje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání konstatovala, že pořad Kriminálka Miami odvysílaný dne od 17:45 hodin na programu NOVA naplňuje znaky porušení uvedeného právního ustanovení, jelikož byla

6 pokračování 6 naplněna skutková podstata uvedeného správního deliktu tím, že pořad byl zařazen do vysílání mezi 6:00 a hodinu a mohl ohrozit fyzická, psychický nebo morální důvod postačuje možnost a k faktickému ohrožení dojít nemusí a pro porušení postačuje pouze jedna z komponent vývoje dítěte. Tím byly dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona o vysílání. Při úvaze o výši uložené pokuty byla Rada omezena horní a dolní hranicí stanovenou zákonem a dále přihlédla k povaze vysílaného programu, k postavení provozovatele na mediálním trhu, k odpovědnosti provozovatele vůči divácké veřejnosti, k závažnosti věci a míře zavinění a k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši ,- Kč za porušení ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce podle žalovaného správního úřadu měl dopustit tím, že odvysílal pořad Kriminálka Miami dne od 17:45 hodin na programu NOVA, čímž porušil povinnost nezařazovat v době od 0:6.00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický a psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých, a to zejména tím, že pořad obsahoval několik scén, zobrazujících realistické násilí (střelba hřebíku do lidského oka, vražda matky provedená brutálním způsobem), které byly způsobilé šokovat a traumatizovat dětského diváka, vyvolat v něm pocity strachu a úzkosti a vést k ohrození jeho psychického a mravního vývoje. Podle ustanovení 32 odstavec 1 zákona o vysílání je provozovatel vysílání povinen provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů. Dále je povinen zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, zajistit, aby vysílané pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly podprahová sdělení, nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost a nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení 32 odstavec 1 písm.g/ zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatel vysílání povinen g) nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení 60 odstavec 3 písmeno d/ téhož zákona uloží Rada pokutu od ,-Kč do ,-Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

7 pokračování 7 Podle ustanovení 59 zákona o vysílání jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Délka lhůty k nápravě podle předchozího odstavce musí být přiměřená charakteru porušené povinnosti. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Podle ustanovení 61 odstavců 2 a 3 zákona o vysílání při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Městský soud v Praze dospěl po provedeném řízení k závěru, že jestliže uvedený pořad obsahoval naturalisticky působící záběry násilí a jednání pachatele trestné činnosti, bylo na žalovaném správním úřadu, aby v rámci správní úvahy posoudil, zda byly založeny pochybnosti o vhodnosti vysílání tohoto pořadu před 22.hodinou z důvodů stanovených zákonem, pak i při přisvědčení tomu, že subjektivní vnímání tohoto pořadu různými dětmi a různými mladistvými může být odlišné a nemusí být nutně u všech s ohledem na jejich vývoj či rodinné prostředí negativní, lze usuzovat na to, že je zde dána možnost (zákon výslovně používá slovní spojení by mohly ohrozit ) takovým pořadem ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Taková možnost není u všech dětí vyloučena, a proto úvaha o možném uložení sankce za porušení ochrany dané ustanovení 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání byla v souzené věci legitimní. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce o tom, že při posouzení míry důsledků případného protiprávního jednání žalobce nelze rezignovat na roli rodiny v podobě korektivu, který by byl s to zajistit, aby děti takové věkové kategorie, které by s ohledem na nízký věk nebyly schopny vyhodnotit zasazení scén pořadu do kontextu detektivního příběhu, v době odvysílání pořadu vzhledem k regulační povinnosti rodiny neměly pořad sledovat. Soud vzal v úvahu obecně známou skutečnost, že v době odvysílání pořadu, tj. v 17:45 hodin, lze usuzovat na to, že celá řada rodin není v tomto čase natolik soustředěna na eventuální korekci jednání dětí a mladistvých (čas pozdního návratu ze zaměstnání, přípravy do školy či na večeři). V neposlední řadě však vzal soud v úvahu skutečnost, že ani případná možná či požadovaná korekce rodičů dětí a mladistvých nezbavuje podle zákona o vysílání provozovatele televizního vysílání jeho povinnosti dbát o to, aby pořady, které obsahují natolik násilné scény, nevysílal před 22.hodinou. Nedůvodnou shledal Městský soud v Praze žalobní námitku, ve které žalobce namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu, že ve výroku rozhodnutí není uvedeno, který ze zákonem chráněných zájmů měl být jednáním žalobce dotčen. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje dostatečně podrobný a určitý popis jednání žalobce, v němž správní úřad shledává porušení tam uvedených ustanovení zákona o vysílání, tento popis skutkového jednání je způsobilý odlišit jednání žalobce, za něž mu je ukládána sankce, dostatečným způsobem. Pokud jde o žalobní námitku nedostatečně vymezeného skutku ve výroku napadeného rozhodnutí, Městský soud v Praze si byl při úvaze o náležitostech popisu skutku ve výroku rozhodnutí o uložení sankce vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne , č.j.: 2 As 34/ , dostupného na

8 pokračování 8 Podle tohoto rozhodnutí musí vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu vždy spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným, neboť věcí, o níž je rozhodováno, je v daném případě jiný správní delikt a vymezení věci musí odpovídat jejímu charakteru. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. V průběhu řízení lze jistě vymezení skutku provedené při zahájení řízení změnit v závislosti na dalších skutkových zjištěních či výsledku dokazování. Tak může dojít k jinému časovému ohraničení spáchaného skutku, rozsahu způsobeného následku, apod. Typicky takové situace mohou nastat zejména u tzv. trvajících či hromadných deliktů, deliktů spáchaných v pokračování (dílčí útoky vedené jednotným záměrem, spojené stejným či podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, které naplňují stejnou skutkovou podstatu). Je to až vydané rozhodnutí, které jednoznačně určí, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě. Identifikace skutku neslouží jen k vědomosti pachatele o tom, čeho se měl dopustit a za jaké jednání je sankcionován. Shodně se závěry výše označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j.: 3 Ads 21/ , rovněž dostupného na je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. Městský soud v Praze v daném případě dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí výše uvedeným a Nejvyšším správním soudem formulovaným požadavkům vyhovuje do té míry, že nezakládá důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť popis skutku je natolik nezaměnitelný s případným jiným odvysílaným pořadem. Žalobci lze přisvědčit v námitce, že ve výroku napadeného rozhodnutí není uveden žádný časový údaj o úseku či úsecích, které shledal žalovaný správní úřad v rozporu se zákonem, přestože z odůvodnění napadeného rozhodnutí je v části, věnované popisu předmětných pasáží jednoznačně zřejmé, které zcela konkrétně určené, popsané a časově ohraničené pasáže předmětného odvysílvaného pořadu shledala Rada závadnými. Žalovaný správní úřad tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí určitě a srozumitelně vyjádřil, které scény odvysílaného pořadu jsou podle názoru správního úřadu způsobilé ohrozit psychický, fyzický nebo morální vývoj dětí a námitka, že se jedná o pouhé konstatování bez rozlišení mezí jednotlivých druhů ohrožení, není důvodná. Žalovaný s odkazem na dostatečně podrobně popsané sporné scény v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že důvodem porušení zákona o vysílání v daném případě je možné ohrožení psychického, fyzického či mravního vývoje dětí a mladistvých proto, že násilí je v odvysílaném pořadu zobrazováno realisticky. Děj kriminálního příběhu

9 pokračování 9 obsahuje (v jednou případě i samouúčelně opakované) scény, v nichž jsou záběry na zakrvácené tváře kriminalisty i oběti, celkové vyznění odvysílaného pořadu, v němž zápletka spočívá právě v narušených rodinných poměrech, kdy matka inscenuje vlastní vraždu tak, aby vina padla na otce a výsledkem je akce syna, který vraždu matky uskuteční, to vše má podle názoru soudu za následek, že divák sleduje pořad, v němž jsou ničeny nejen život a zdraví lidí, ale i jejich psychika a rodinné vazby. Uvedené odůvodnění naplnění zákonem stanovené skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení 32 odst.1 písm.g) zákona o vysílání shledal soud zcela dostatečným. Žalobce prostřednictvím své zástupkyně při ústním jednání Městskému soudu v Praze navrhl, aby v případě, že neshledá důvody pro zrušení žalobou napadené rozhodnutí, sám snížil uloženou pokutu, kterou žalobce považuje ze nepřiměřeně vysokou. Městský soud v Praze se neztotožnil se závěrem, že jde o pokutu zjevně nepřiměřenou. Moderační právo soudu, které vyplývá z ustanovení 78 odstavce 2 s.ř.s., je vázáno na vyhodnocení, že v tom kterém konkrétním případě se nejedná jen o pokutu nepřiměřenou, tedy jinými slovy přísluší soudu pouze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Při rozhodování o tomto návrhu v projednávané věci se Městský soud v Praze zabýval návrhem na moderaci až poté, co žalobce neuspěl se svým návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí, což plyne z povahy eventuálního žalobního petitu, jaký uplatnil žalobce v závěrečném návrhu. Přezkoumává-li soud rozhodnutí o správním trestu, které bylo napadeno ve všech svých právních závěrech, postupuje v několika krocích: nejprve se (samozřejmě toliko k žalobní námitce) zabývá tím, zda se žalobce skutečně dopustil skutku, který je mu vytýkán - tedy zda je tento skutek správním deliktem a zda jej žalovaný správně kvalifikoval; poté zkoumá, zda byl žalobce potrestán takovým druhem trestu, jaký stanoví zákon; a konečně pak hodnotí, zda žalovaný při zvažování konkrétní výměry trestu přihlédl ke všem zákonným kritériím a zda nepřekročil meze správního uvážení. Shledá-li soud nezákonnost byť i v jediném právním závěru správního orgánu, zruší k návrhu žalobce napadené správní rozhodnutí. Městský soud v Praze dospěl při tomto hodnocení k závěru, že správní orgán nepochybil při kvalifikaci správního deliktu, zvolil správný druh trestu a uložil jej v mezích stanovených zákonem. Soud se zabýval v dalším kroku otázkou, zda žalovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zhodnotila při ukládání trestu řádně zákonná kritéria, která by mohla mít vliv na výši trestu. Městský soud dospěl k závěru, že v posuzované věci není uložená pokuta zjevně nepřiměřená, protože odpovídá porušení zákona, jeho charakteru i zákonnému rozpětí. Městský soud v Praze tedy v posuzované věci neshledal prvky libovůle ani vybočení z rozhodovací praxe ve vztahu k legitimnímu očekávání. Soud má za to, že zákonná kritéria pro stanovení výše pokuty za závadné vysílání jsou velmi obecná a je na správním úřadu Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, aby si jejich relevantní obsah v jednotlivých případech pro účely rozhodnutí sama vyhodnotila. Městský soud v Praze má za to, že rozhodnutí žalované stran výše uložené pokuty žalobci bylo, co se týče zákonem výslovně uvedených kritérií, vydáno v souladu s těmito základními principy a je přezkoumatelné. Stávající judikatura správních soudů ohledně uvedené problematiky zastává právní názor, se kterým se ztotožňuje v tomto rozsudku též Městský soud v Praze, podle něhož při ukládání pokuty musí správní úřad uvést, k jakým konkrétním skutečnostem přihlížel při posuzování rozsahu, závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání. Žalovaná přihlížela ve svém rozhodnutí při stanovení výše pokuty v souladu s ustanovením 61 odstavec 2 a 3 zákona o vysílání k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Rada stanovila výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného

10 pokračování 10 vysílání, k výši případného finančního prospěchu,závažnosti a významu protiprávního jednání, a z tohoto pohledu rozhodl o výši pokuty ve výši ,- Kč, tedy na samé spodní hranici zákonem stanovené sazby. Správní úřad tak podle názoru soudu správně přihlédl k závažnosti protiprávního jednání žalobce a z rozhodnutí žalované jsou tedy podle názoru soudu patrná hlediska, jimiž se správní úřad při své volné úvaze o výši sankce řídil. Tato hlediska jsou v rozhodnutí popsána dostatečně srozumitelně a také podrobně, a proto nemohou mít za následek vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Na základě výše uvedeného odůvodnění Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba prvého žalobce nebyla podána důvodně a proto ji postupem podle ustanovení 78 odstavec 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení podle úspěchu v řízení příslušelo žalovanému správnímu orgánu, jemuž však žádné prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu v řízení před soudem nevznikly. P o u č e n í Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 28.června 2011 JUDr. Hana V e b e r o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová