Právní ochrana obchodní firmy a její komparace se státem EU SK

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Právní ochrana obchodní firmy a její komparace se státem EU SK Bakalářská práce Autor: Alena Cyprisová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Ing. Eva Kutová Břeclav 4/2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Břeclavi dne Alena Cyprisová 2

3 ANOTACE Tato bakalářská práce obsahuje základní výčet možností právní ochrany obchodní firmy v českém právu s uvedením některých judikátů z této právní oblasti. Dále se zabývá právní ochranou obchodní firmy obchodného mena ve slovenském právním řádu, také pouze v tom nejzákladnějším výčtu. I tato část je doplněna o soudní rozhodnutí Slovenských soudů. V poslední kapitole provádím srovnání obou právních úprav a poukazuji na zjištěné rozdíly, které jsou s přihlédnutím k jednotnému vývoji práva v obou zemích, velmi malé. Tyto rozdíly jsem nalezla pouze v 9 a 11 výše citovaných právních úprav obchodního práva. ANNOTATION This bachelor thesis contains a basic option list of legal protection for trading companies in the Czech law, indicating some judgments in this legal area. It also deals with the legal protection of a trading company so called obchodné meno in the Slovak rule of law, also only in the most basic list. This part is supplemented by judicial decisions of Slovak courts as well. The final chapter compares both of these laws and points out the stated differences that are with regard to the development of law in both countries - very small. These differences I have found only in 9 and 11 of the above-cited legal regulations of commercial law. 3

4 Obsah Úvod 1 Historický vývoj obchodního jména (firmy) Pojem obchodní firma podle českého práva Tvorba a funkce obchodní firmy Tvorba obchodní firmy Struktura obchodní firmy Tvorba obchodní firmy fyzické osoby Tvorba obchodní firmy právnické osoby Funkce obchodní firmy Právní ochrany obchodní firmy Vznik práva k firmě Právní ochrana podle obchodního zákoníku Právní ochrana obchodní firmy podle trestního práva Konkrétní příklady judikátů ve věci obchodního jména (firmy) v ČR Ochrana obchodní firmy podle slovenských právních předpisů Pojem obchodné meno Obchodné meno fyzické osoby Obchodné meno právnické osoby Převod a přechod obchodného mena a jeho právní ochrana Právní ochrana obchodného mena podle trestného zákona Příklady judikátů ve věci obchodní firmy v SR Komparace se slovenským stavem právní ochrany obchodní firmy Závěr Literatura 4

5 ÚVOD S rozvojem hospodářství po roce 1989 a s obnovením soukromého podnikatelského sektoru v České i Slovenské republice dochází i k potřebě důsledně ošetřit právní postavení podnikatelů firem v našich právních systémech. Dochází proto k novelizaci obchodního práva ve všech směrech poměrně v širokém rozsahu. Tyto úpravy navazují na již historicky ověřené právní úpravy platné v předválečném Československu. V těchto úpravách dochází tedy i k postupně poměrně důslednému ošetření právní úpravy obchodní firmy, jako jednoho z nejdůležitějších atributů podnikatele, neboť právě obchodní firmou se vykazuje na trhu a zajišťuje si tak prosperitu a postavení. Není podnikatelský vztah osob zapsaných v obchodním rejstříku, ve kterém by nebyla použita obchodní firma. Cílem této práce je zmapování právní ochrany obchodní firmy a komparace se státem Evropské unie - Slovenskou republikou. S rozvojem podnikání se dostavuje i do velké míry rozšíření zneužíváni obchodní firmy k nekalým účelům. Jsem podnikatelka a možná proto jsem si vybrala právě toto téma. Protože se pohybuji v regionu, kde dochází k velkému působení zahraničních podnikatelských subjektů především slovenských, tak jsem si pro účely komparace zvolila slovenskou právní úpravu této problematiky. Při výčtu možností právní ochrany obchodní firmy se v práci soustředím na základní a nejčastěji aplikované možnosti právní ochrany v českém i slovenském obchodním právu. Jsou to především: právní úprava podle obchodního zákoníku jak ve smyslu absolutní právní ochrany, 8-12 výše uvedeného zákona tak relativní právní ochrany, jedná se o ustanovení o nekalé soutěži. Dále také zmíním možnosti právní ochrany podle trestního zákoníku, 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a 268 Porušení práv k ochranné známce a jiným označením. V části o právní ochraně obchodného mena podle slovenských právních předpisů se zaměřím na základní právní úpravy vycházející z obchodního a trestního práva. V poslední části se pokusím formulovat zjištěné rozdíly výše zmíněných právních úprav. Celou práci budou ve dvou samostatných oddílech doplňovat soudní rozhodnutí obou právních řádů, jak českého tak slovenského, které názorně zobrazím na konkrétních příkladech použití právní ochrany obchodní firmy obchodného mena v různých výkladových polohách. 5

6 1 HISTORICKÝ VÝVOJ OBCHODNÍHO JMÉNA (FIRMY) Původ našeho, v dnešní době platného českého obchodního zákoníku sahá až k Všeobecnému německému obchodnímu zákoníku, vyhlášenému v roce 1861 po jednání států německého Bundu v Norimberku. Uváděcím zákonem ze byl začleněn do říšského zákoníku pro císařství Rakouské jako "Všeobecný zákoník obchodní". Po vzniku Československa byl tento převzat formou zákona z , a platil až do roku V Rakousku pokračovala platnost do roku Pojem "firma" byl zákoníkem upraven v čl. 15. takto: "Firma kupcova jest jméno, pod kterým v obchodu svá jednání provozuje a podpis dává." Původ slova firma vychází z latinského firmare - podepisovat, což se odráží i ve výše uvedené definici. Byla odlišována obchodní firma od jiné firmy, avšak v obchodním zákoníku byla upravena pouze firma obchodní. Nicméně je zřejmé, že stejně jako dnes, již v tehdejším pojetí se "firma" - ač nesprávně - užívala i jako personifikace obchodního závodu. Tato úprava se vztahovala pouze na "plnoprávné kupce", jimž zákon stanovil povinnost zapsat se do obchodního rejstříku. Tímto způsobem byla firma s rejstříkem svázána. Na rozdíl od plnoprávných kupců nebyli obchodníci neúplného práva do rejstříku zapsáni, a tudíž firmu neměli. Jejich jednání upravoval živnostenský řád. Podstatou této úpravy bylo, že živnostník nemající zapsanou firmu v obchodním rejstříku se podepisuje svým jménem a příjmením. Živnostenský řád dále obsahoval formulaci skutkových podstat přestupků souvisejících s užíváním firmy. Podle něj spáchal přestupek živnostník, který, "...při svém podpisu užívá jména sobě nepříslušejícího, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem své firmy do rejstříku obchodního" a také "živnostník, který k tomu oprávněn není již vykonaným zápisem své firmy do obchodního rejstříku, neužívá svého plného jména a příjmení". Vzhledem k tomu, že se živnostenský řád vztahoval jak na osoby fyzické, tak právnické, byla povinnost právnických osob vykládána tak, že musí při provozování živnosti užívat svůj název. Obchodní firma byla tedy pojmenováním jen části obchodníků. A to těch, kteří byli zapsáni v obchodním rejstříku. Tito byli nazýváni obchodníci protokolovaní. 1 V období řadícím se mezi druhou světovou válku a rok 1991 je pojem obchodní firma zatlačen do pozadí a je plně nahrazen pojmy: organizace, podnik, družstvo. I tyto mají 1 Mrázek, J.: Obchodní firma. Právní rádce, 2001, č. 4, s

7 za úkol odlišit určitou organizaci od jiných organizací. V tomto období dochází ke značnému ochuzení právní úpravy obchodního jména oproti předválečnému stavu, kdy obchodní zákoník z r. 1863, v čl. 15 tuto problematiku řešil poměrně do hloubky. Výše uvedené pojmy nahrazující obchodní jméno jsou legislativně ošetřeny hned několika právními předpisy: Občanský zákoník 19, 488, Hospodářský zákoník 19, 43, 44, 90, 93, 102, 104 n., zákon o JZD 10. Stále však zůstává nezměněn základní identifikační význam názvu organizace, družstva či podniku. Od 29. prosince 1970 pro ČSSR a od 1. ledna 1993 je pro Českou republiku platná Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 1883, ve znění pozdějších revizí. Podle článku 8. této úmluvy je obchodní firma chráněna ve všech unijních zemích, a to bez ohledu na to zda je přihlášena či zapsána. A není rozhodující ani to, zda je částí tovární nebo obchodní známky. 2 Po rozdělení Československa vstupuje v platnost zákon 513/1991 Sb. a zde je zaveden pojem "obchodní jméno". (od až do ) V této právní úpravě, pod obchodním jménem, podnikatel činí právní úkony. Historicky zažitý pojem firma je v novém zákoně nahrazen pojmem obchodní jméno. Proč zákonodárce provedl tuto změnu a proč nezůstal u původního zažitého pojmu firma není nikde uvedeno. Neuvádí je ani důvodová zpráva vydaná k tomuto zákonu. K. Knap 2 ve svém komentáři píše, že zákonem použitý pojem obchodního jména je (byl) totožný s pojmem firma, pokud je tento použit v uvedeném významu. Jako odůvodnění, použití zákonodárce takového výrazu v právní úpravě, pak dodává: Pojem obchodní jméno byl v textu zákona použit proto, že je jednoznačný, zatímco pojem firma má více významů. Obchodní jméno bylo v 8 definováno jako název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. Od , nabývá účinnosti zákon č. 370/2000 Sb., ve kterém mimo jiné dochází k podstatné změně v úpravě názvosloví a pojem obchodní jméno je nahrazen pojmem obchodní firma. Tento pojem se stává užším označením pouze pro subjekty zapsané v obchodním rejstříku. Jedná se o název zapsaný v OR, pod kterým jedině může tento podnikatel činit právní úkony. Pro třetí strany, které navazují s tímto subjektem obchodní vztahy, obchodní firma představuje určité záruky Lochmanová L.: Ochrana obchodní firmy. Právní rádce, 2007 č. 4. s. 24 an. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, s. 22 7

8 2 POJEM OBCHODNÍ FIRMA PODLE ČESKÉHO PRÁVA Legislativně je pojem obchodní firma upraven v zákonu 370/2000 Sb. 8 až 12. Obchodní firma (dále jen firma ) je v 8 odst. 1 Obchodního zákoníku vymezena jako název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. V této úpravě se obchodní zákoník vrací k historicky zažitému pojmu z předválečné legislativní úpravy sahající až do druhé poloviny a 19 století v Rakousku a Německu. Zákonodárce ve své důvodové zprávě k zákonu č. 370/2000 Sb. píše: Obchodní zákoník se vrací se k termínu známému ve středoevropském regionu, a to nejen v našem předválečném právu a v Německu a Rakousku, ale také např. v Rusku a Polsku, který se rovněž vžil a běžně se používá v obchodní praxi. Nahrazuje pojem zavedený v roce Obchodní jméno byl nevhodným názvem, protože přílišnou šíří ztrácela úprava reálný význam a racionalitu. Tak zejména formulace principu výlučnosti v takovém rozsahu byla zbytečná a nemohla být ani nebyla respektována. Výše uvedené paragrafy řeší, jak obchodní firmu fyzické osoby, tak obchodní firmu právnické osoby. U fyzické osoby povinným obsahem obchodní firmy je jméno a příjmení. Navíc může byt stále doplněno dodatkem ke jménu, který odlišuje osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tento není povinný, ale umožňuje podrobnější identifikaci i u fyzické osoby - podnikatele hlavně zajišťuje ve větší míře možnost odlišnosti fyzických osob podnikatelů majících stejné jméno, případně i příjmení. Zákon pamatuje i na změnu jména podnikatele, například při uzavření manželství fyzická osoba podnikatel si může ponechat své původní jméno a pouze doplní dodatek svého nového jména. 4 Obchodní firma právnické osoby, která vzniká zápisem do obchodního rejstříku má obligatorní vymezení skládá se především z názvu zapsaného v obchodním rejstříku, ale také z dodatku označujícího právní formu obchodní společnosti. To znamená, že stejně jako dříve, zůstává povinnou součástí obchodní firmy, i tento dodatek. Pro tento stav existuje judikát, který říká, že: dodatek označující právní formu podnikání právnických osob není sám o sobě dostatečným rozlišujícím prvkem v jinak zaměnitelných či přímo shodných obchodních jménech těchto právnických osob. Takový 4 JUDr. Jiří Nesnídal: Obchodní zákoník úplné znění s komentářem, Poradce 2002/10 str. 23, 24 8

9 dodatek není totiž veřejností vnímán shodně jako zbývající část obchodního jména, neboť není vnímán se stejným stupněm pozornosti. 5 U podnikatelů, kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, ať už fyzických nebo právnických osob, (1) se ustanovení o firmě nepoužijí. To však neznamená, že jednání těchto podnikatelů není zákonem ošetřeno. Obchodní zákoník ukládá povinnost těmto podnikatelům činit právní úkony výhradně - pod svým jménem a příjmením (fyzické osoby) - pod svým názvem (právnické osoby). Ovšem to že byl zaveden pojem obchodní firma, neznamená pro podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku, že by nemohly v obchodním styku používat doposud používané obchodní jméno. Znamená to také, že podnikatel může používat i veškeré dodatky uvedené v živnostenském listě. Tuto problematiku potvrdila a upřesnila novela zákona č. 501/2001 Sb., která v odstavci 2, 8 tohoto zákona výslovně říká že: může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy a dobrými mravy soutěže, takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. 6 Obchodní firma se řadí mezi nehmotné statky a právo k ní spadá mezi tzv. průmyslová práva (průmyslové vlastnictví). Přesně definovat pojem nehmotný statek je velmi obtížné. Nebyl přesně vymezený v minulé době a doposud není pozitivně právně vyjádřený, ačkoliv je v současnosti hojně využíván a to především s rozvojem obchodní sféry. Z odborného hlediska lze nehmotný statek vymezit jako: statek vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě. Objektivní výraz umožňuje u nehmotných statků jejich smyslové vnímání (zpravidla zrakem či sluchem), stejně jako každý hmotný statek (tj. statek vyjádřený v objektivní hmotné podobě) je vnímatelný hmatem. 7 Systém práv k nehmotným statkům lze rozdělit do dvou skupin, a to z hlediska způsobilosti být předmětem občanskoprávních vztahů. Obchodní firma je řazena mezi předměty průmyslových práv na označení. Tyto spadají pod nehmotné statky, které jsou způsobilé být předměty Právní praxe v podnikání č. 6 z 1995 JUDr. Jiří Nesnídal, Obchodní zákoník úplné znění s komentářem, Poradce 2002/10 str. 22 Devátý S., Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. Praha, Linde Praha a.s., 1999, s

10 občanskoprávních vztahů, a které jsou ocenitelné ekonomickým kategoriemi. 8 Obchodní firma je jediným z práv na označení, které je upraveno v obchodním zákoníku. Protože se ve výše uvedeném textu opakují pojmy, jako je podnikatel, podnikatelský subjekt, je vhodné vysvětlit i tyto pojmy z hlediska právní úpravy. Podnikatelem podle 2 odst. 2 Obchodního zákoníku je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Dále - 23 Obchodní zákoník řeší statut podnikatele zahraniční osoby. ad. a) Osoby zapsané v obchodním rejstříku 9 v 2 odst. 2 písm. a) používá zákon pojem osoby. Tento pojmem postihuje jak osoby fyzické, tak osoby právnické. Je tedy z právního hlediska jedno, je-li zápis do obchodního rejstříku obligatorní či fakultativní. ad. b) Osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění 10 podnikatelem je podle 2 odst. 2 písm. b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění a to bez ohledu na to, zda se jedná o živnost ohlašovací nebo koncesovanou. Pokud ale začneme posuzovat stav, kdy se stává osoba vlastnící živnostenské oprávnění podnikatelem, narazíme na různá stanoviska. Jedno se přiklání k tomu, že podnikatelem podle 2 odst. 2 písm. b) Obchodního zákoníku se tato osoba stane, jakmile formálně získá právo podnikat, tedy po získání příslušného živnostenského oprávnění. Druhé stanovisko se striktně drží jazykového výkladu daného ustanovení, kdy zákon obsahuje slovní spojení: osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, a z toho lze vyvozovat, že se posuzuje faktický výkon činnosti podnikatele, kromě vydání příslušného povolení ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 Obchodního zákoníku. V praxi se setkávám s uplatňováním především druhého názorového Devátý S., Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. Praha, Linde Praha a.s., 1999, s. 19. Eliáš, K. - Outlá, A. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 82 Eliáš, K. - Outlá, A. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s

11 stanoviska, ať už je to ve vztahu k institucím sociálního a zdravotního pojištění, tak i v daňové sféře. ad. c) Osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů 11 - do této skupiny osob spadají zejména fyzické osoby provozující tzv. svobodná povolání, jako jsou advokáti, daňoví poradci, auditoři, exekutoři atd. Podnikatelská činnost těchto osob je komplexně upravována zvláštními právními předpisy, takže jsou vyloučeny z režimu živnostenského zákona. Povolení k výkonu podnikatelské činnosti jim udělují příslušné profesní komory, kde jsou rovněž registrovány. ad. d) Osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu - zařazení těchto osob mezi podnikatele odráží úpravu postavení zemědělských podnikatelů v zák. č. 252/1997 Sb., zákon o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Dle 2e odst. 1 zákona o zemědělství je zemědělským podnikatelem fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem a která, pokud jde o osobu fyzickou, splňuje další zákonné předpoklady uvedené v 2e zemědělského zákona. Hovoří-li ustanovení 2 odst. 2 písm. d) Obchodního zákoníku o evidenci podle zvláštního předpisu, má na mysli evidenci zemědělského podnikatele podle 2f zákona o zemědělství. V souladu s ustanovení 2f odst. 2 zákona o zemědělství zaeviduje zemědělského podnikatele do dané evidence místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud žadatel splní podmínky stanovené tímto zákonem. 11 Eliáš, K. - Outlá, A. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, s

12 3 TVORBA A FUNKCE OBCHODNÍ FIRMY 3.1 Tvorba obchodní firmy Se zásadním požadavkem identifikace vznikajícího či měnícího se subjektu a individualizace podnikatele, je důležité přistupovat k tvorbě obchodní firmy podle zásad a pravidel stanovených, jak právními předpisy, tak dobrými mravy a zvyklostmi. Aby mohla firma plnit funkci individualizace a identifikace, musí splňovat určitá pravidla - zásady. Z nich zákon výslovně jmenuje pouze některé, další lze odvodit z jednotlivých ustanovení, případně z všeobecných zásad, které vyplývají z obchodního zákoníku. Tento výslovně uvádí pouze zásadu nezaměnitelnosti, obsaženou v 10, odst. 1., a to, že firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a také nesmí působit klamavě. Od zásady zákazu klamavosti se odvíjí i zásada pravdivosti Struktura obchodní firmy Z pohledu jazykového a slovního obsahu tvorby obchodní firmy je potřeba vědět, že obchodní firmu obvykle tvoří firemní kmen (corpus firmae) a firemní dodatek. Firemní kmen je v obchodním styku nejvíce identifikujícím prvkem. Pokud budeme chtít rozdělit firmy podle firemního kmene, tak na osobní, věcné, fantazijní a smíšené. Tyto jednotlivé kmeny jsou definovány následovně: - Osobní - firma je tvořena jménem. Protože firmu podnikatele fyzické osoby (zapsané do obchodního rejstříku) musí dle 9 odst. 1 Obchodního zákoníku vždy tvořit jméno a příjmení podnikatele, bude osobní firma typická právě pro tuto skupinu podnikatelů. O osobní firmu právnické osoby se bude jednat v případě, že firma bude obsahovat příjmení nejméně jednoho ze zakladatelů (společníků). 12 Například Jan Baránek s. r. o., nebo Polák Čavale s. r. o. aj. - Věcné - firma je odvozena z předmětu podnikání - Fantazijní - firma je tvořena volně, bez zjevné vazby na osobu podnikatele nebo předmět podnikání. - Smíšené - firma představuje kombinací obou výše zmíněných přístupů. Příklady těchto názvů jsou: Autodoprava Břeclav s. r. o., Masokombinát Hodonín a. s. to jsou 12 Lochmanová, L., Obchodní firma a tvorba firemního kmene I., Právní rádce, 2006, č. 12, s. 4 an. 12

13 názvy věcné. K fantazijním patří např. Modré z Nebe s. r. o. nebo BROSMA a. s. a do smíšených se dají zařadit například: Autodoprava Pálka s.r.o. Čerpací stanice Malinka s. r. o. nebo Masážní salon Modré z Nebe s. r. o.. charakter. Firemní dodatek je nedílnou součástí obchodní firmy. Má obligatorní i fakultativní K obligatorním patři zejména: - dodatek o právní formě (u právnických osob) - dodatek odlišující fyzickou osobu podnikatele - dodatek o nástupnictví - dodatek o příslušnosti ke koncernu U fakultativních dodatků, je to pouze na volbě podnikatele Tvorba obchodní firmy fyzické osoby Tvorbu obchodní firmy fyzické osoby řeší obchodní zákoník zejména v 9 odst. 1 a 10 odst. 1 Obchodního zákoníku. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. jednoznačně určuje jak má obchodní firma fyzické osoby vypadat. Rejstříkový soud ani jiný registrační orgán by neměli učinit zápis s jinou podobou, než jakou stanovuje tato nová právní úprava a to je - 9 odst. 1 kogentně stanoví, že obchodním jménem fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení (zákon pro ně zavádí legislativní zkratku jméno ). Kmen firmy fyzické osoby tak bude tvořit křestní jméno a příjmení této osoby, myšleno je celé jméno a příjmení, nejen počáteční písmena jména a nejen samotné příjmení. Jméno fyzické osoby musí být ve firmě uvedeno tak, jak opravdu zní, nesmí být zkracováno, nesmí se užívat zdrobnělin ani domáckých jmen nebo pseudonymů. 13 Obchodní firma fyzické osoby může být rozšířena dodatkem. Zmíněný dodatek může být fakultativní (dle 9 odst. 1 Obchodního zákoníku) nebo obligatorní ( 10 odst. 1 Obchodního zákoníku) viz výše. U tvorby (případně změny) své obchodní firmy je podnikatel omezen řadou ustanovení různých právních předpisů. Při vzniku nové firmy musí podnikatel mimo již 13 Bartošíková, M., Ing. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář. 11., podstatně rozšířené vydání. Praha, C. H. Beck, 2005, s

14 uvedené zásady dodržovat i pravidlo její tvorby vyplývající z 9 Obchodního zákoníku a odpovídajících ustanovení o jednotlivých formách obchodních společností a družstvu. Dále musí firma odpovídat obecnému požadavku mravnosti to znamená, že nesmí obsahovat vulgarismy, dvojsmysly, případně diskriminační, fašistická či jiná nevhodná slova. 14 Jsou však i jiná omezení a pravidla pro tvorbu obchodní firmy, která jsou ošetřena v dalších právních předpisech o burze, o bankách aj Tvorba obchodní firmy právnické osoby 9 odst. 2 řeší tvorbu obchodní firmy právnické osoby tato právní úprava člení obchodní společnosti na ty, které vznikají na základě zápisu do obchodního rejstříku a na ty, které vznikají již před tímto zápisem a do obchodního rejstříku se zapisují na základě zvláštního právního předpisu. První skupinu tvoří zejména obchodní společnosti a družstva. Pro ně má zápis do obchodního rejstříku konstitutivní význam. Podnikatelé zakládající novou firmu právnickou osobu si mohou dle vlastního výběru utvořit firemní kmen. Pevnou formu má pouze dodatek o právní formě společnosti. 15 Pro právnické osoby zapisující se do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu, avšak vznikající před tímto zápisem (zápis má deklaratorní charakter), platí tzv. firemní přísnost, značí to, že jejich obchodní firmou může být pouze název, pod kterým vznikla a vystupovala ještě před zápisem do obchodního rejstříku Funkce obchodní firmy S přihlédnutím k potřebě ochrany materiálních i morálních zájmů podnikatelů, ale nejen jich ale také druhé strany a to odběratelů a spotřebitelů je jednou z nejdůležitějších funkcí funkce individualizační. 17 Obchodní firma má tedy v prvé řadě důležitý význam identifikace vymezených subjektů (podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku) v právních vztazích. Pro tyto subjekty platí zákonná povinnost ( 8 odst. 1 Obch. Z.) činit právní úkony pod svou firmou. Podnikatel má tedy nejdůležitější individualizační znak a tím je právě firma Bartošíková, M., I., Ing. Šteglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, s. 21 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1.díl, 4.vydání, Praha, ASPI Publishing, 2004, s. 133 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1.díl, 4.vydání, Praha, ASPI Publishing, 2004, s. 133 Lochmanová, L. Práva na označení obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vydání. Praha, ORAC, 1997, s

15 Aby mohla být naplněna individualizační (rozlišovací) funkce firmy, je nutné, aby nebylo možné firmy jednotlivých subjektů navzájem zaměnit, případně aby nemohly působit klamavě. Dalšími neméně důležitými funkcemi obchodní firmy jsou funkce např. ochranná, garanční, propagační, diversifikační Funkce ochranná (zápovědní) je vlastní všem průmyslovým právům. Zápisem firmy do obchodního rejstříku získává podnikatel právo k této firmě. Ostatní subjekty nemohou užívat shodnou nebo zaměnitelnou firmu. - Funkce garanční zejména firmy s dlouhou tradicí mohou být v očích veřejnosti garancí určité úrovně kvality a serióznosti. - Funkce propagační podnikatel může svou firmu využívat při propagaci svých výrobků na trhu a získávání zákazníků, kdy firma může u spotřebitelů již předem vyvolávat zvýšené sympatie či nedůvěru, popřípadě vyvolávat nejrůznější představy a emoce Lochmanová, L. Práva na označení obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vydání. Praha, ORAC, 1997, s Hajn, P., K úpravě obchodního jména, Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, č. 1, s. 18 Obchodní zákoník úplné znění s komentářem, JUDr. Jiří Nesnídal, Poradce 2002/10 str

16 4 PRÁVNÍ OCHRANY OBCHODNÍ FIRMY 4.1 Vznik práva k firmě Není samozřejmostí firmu užívat kýmkoliv. Aby mohl subjekt firmu užívat a jiný subjekt byl z tohoto užívání vyloučen je potřeba získat k této firmě právo užívání a to nastává po právu u podnikatele, který začal firmu užívat jako první. Další možností nabytí práva k firmě je také formou dědictví, nebo právním nástupcem (při zániku právnické osoby) a dále také kupní smlouvou. Tyto právní situace jsou ošetřeny v 11 obchodním zákoníku odst. 1 až odst. 1 ten, kdo zdědí podnik po podnikateli fyzické osobě, může podnikat pod dosavadní firmou s nástupnickým dodatkem, jen má-li k tomu výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců. Souhlas s podnikáním pod starou firmou může dát zůstavitel ještě před svou smrtí. Tady bych chtěla zmínit k odstavci 1, že pokud se dědic rozhodne v podnikání pokračovat a používat jméno zůstavitele, je povinen k tomuto jménu přidat tzv. nástupnický dodatek. Z něho musí být patrno právě nástupnictví v obchodní firmě. Po novelách už ale nemusí být jasný i další fakt, že ten kdo pokračuje v podnikání, je nástupcem. Základní podstatou tohoto právního ustanovení je, že bez ohledu na to zda se jedná o přechod nebo převod obchodní firmy právnické nebo fyzické osoby, musí vždy dojít i k převodu podniku Právní ochrana podle obchodního zákoníku Z obecného hlediska nastává potřeba právní ochrany obchodního jména tehdy, když někdo poruší práva subjektu, která jsou mu poskytuje přímo zákon a to v 12 obchodního zákoníku který zakotvuje skutkovou podstatu neoprávněného užívání firmy. Tady se jedná o tzv. absolutní ochranu. Uvedený paragraf stanovuje, - Kdo byl ve svých právech dotčen neoprávněným užíváním obchodní firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které může být i v penězích. 20 Obchodní zákoník úplné znění s komentářem, JUDr. Jiří Nesnídal, Poradce 2002/10 str

17 - Byla li neoprávněným užíváním firmy způsobena škoda, lze se její náhrady domáhat podle tohoto zákona. - Soud může účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Uvádí se, že absolutní ochrana chrání obchodní firmu proti všem, kteří by chtěli firmu neoprávněně užívat. Nerozhoduje, zda neoprávněným uživatelem je podnikatel nebo ne. A také není podstatné, zda je rušitel s dotčeným v soutěžním vztahu v rámci hospodářské soutěže. Neoprávněným užíváním je chápáno užívání obchodní firmy v rozporu s právními normami, a to především se zásadou výlučnosti. Znění 12 obsahuje pojem užívání, jako by tím bylo naznačováno, že ochrana bude poskytnuta až při dlouhodobém, nepřetržitém, opakovaném užívání. Ale nemělo by to tak být chápáno. U každého konkrétního případu se bude individuálně posuzovat intenzita a četnost užívání, nebo pouhého užití, která vyvolá nárok dotčené osoby na uplatnění ochrany dle zákona. 21 Dalším způsobem právní ochrany je ochrana relativní obsažena v ustanoveních obchodního zákoníku o nekalé soutěži a to v 44 a násl. Obchodního zákoníku. (1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování služeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí Lochmanová l. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce, 2007, č. 4. s. 24 an. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů. 17

18 44 odst. 1 zákona obsahuje tzv. generální klauzuli vztahující se na jednání v hospodářské soutěži, vykazující tato dva znaky: - je v rozporu s dobrými mravy soutěže - je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům a spotřebitelům. Takové jednání obchodní zákoník výslovně zakazuje. Odst , musí být i naplněna generální klauzule pojmové znaky naplnění jednání nekalé soutěže podle odst U znaku Jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, obchodní zákoník tento pojem přesně nespecifikuje a je důležité si uvědomit, že se jedná o dobré mravy právě v hospodářské soutěži, kdy se zohledňují pravidla hospodářské soutěže. Jedná se o postupy v soutěži podnikatelů, které se vžily a staly se morálním kodexem podnikatele. Znak že nekalosoutěžní jednání způsobilé přivodit újmu druhému. Ze zákona vyplývá, že přivození újmy nemusí být dokonáno, stačí, když je prokázáno, že by se tak mohlo stát. Konkrétní skutkové podstaty jsou vyjmenovány v 44 Obchodního zákoníku a následně rozvedeny v jednotlivých následujících paragrafech. Nejrelevantnější pro ochranu obchodní firmy jsou skutkové podstaty ošetřené v písmenu c a d, s vazbou na 47 a 48 Obchodního zákoníku, které řeší nebezpečí vyvolání záměny a parazitování na pověsti. Ke skutkovým podstatám uvedeným v písmenu a a b 45 a 46 jedná se o klamavou reklamu a klamavé označení zboží a služeb, si lze také představit vazbu na ochranu obchodní firmy. U klamavé reklamy, při skladně reklamního sloganu může dojít k použití a sestavení názvu obchodní firmy tak, že může vyvolat klamavou představu, která může sjednat neopodstatněný prospěch firmě a poškodit soutěžitele, případně i spotřebitele. Stejně tak u označení zboží či služeb může dojít 47 vyvolání nebezpečí záměny. Jedná se o jednu ze skutkových podstat nekalé soutěže. Kdy náš právní řád v souladu s evropskými standardy ošetřuje i ochranu proti jednání parazitování na cizí pověsti. - Vyvolání nebezpečí záměny je: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného po právu jiným soutěžitelem. b) užití zvláštních označení podniků, nebo zvláštních označení či úpravy výrobků.. 18

19 pokud jsou tato jednání způsobila vyvolat nebezpečí záměny, nebo klamnou představu o spojení s podnikem, o výkony jiného soutěžitele. 48 parazitování na pověsti Parazitování je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. 23 K ochraně práv obchodní firmy jsou nastaveny i další ustanovení výše uvedených právních předpisů, které řeší právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži tj. 53 a 54 Obchodního zákoníku. 4.3 Právní ochrana obchodní firmy podle trestního práva Ochrana firmy dle trestního zákoníku (do roku 2009 trestního zákona). V této kapitole chci zmínit další možnosti právní ochrany obchodní firmy podle jiných právních předpisů, než je obchodní zákoník. Při neoprávněném užívání obchodní firmy většinou dochází k porušení soukromého práva, a to je pak vymáháno civilně právní cestou. Může se však také stát, že dojde k tak rozsáhlému porušení tohoto práva, že přeroste z individuální polohy do polohy společenské škodlivosti. Do konce roku 2009 byla tato problematika řešena podle trestního zákona - hlava druhá trestné činy hospodářské. Především porušování závazných pravidel hospodářského styku, nekalá soutěž a porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu: 127 Porušování závazných pravidel hospodářského styku 1) Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody, poruší závažným způsobem pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 23 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů. 19

20 2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v hospodářské činnosti nebo vážnou poruchu v zásobování anebo zkrácení příjmů státu ve značném rozsahu. 149 Nekalá soutěž Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 150 Porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu 1) Kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského úspěchu: a) neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné, b) uvede do oběhu výrobky neoprávněně opatřené označením původu, k němuž přísluší výhradní právo jinému, nebo označení původu snadno s ním zaměnitelným. 24 Výše uvedená část by spíše patřila do historického vývoje právní ochrany, neboť v současné době platí nový právní předpis řešící tuto problematiku jedná se o trestní zákoník účinný od Skutková podstata naplněná pro užití výše uvedeného trestního zákona je v podstatě shodná se sutkovou podstatou pro užití trestního zákoníku, zde je obsažena v hlavě VI. Díl 4: 24 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 20

21 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (1) Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí: a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž, kdo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, 21

22 a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem jinému úpadek. 268 Porušení práv k ochranné známce a jiným označením. (1) Kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, 22

23 a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. 25 Je nutné si uvědomit, že podobnost citovaných skutkových podstat z Obchodního zákoníku a trestního zákoníku je pouze výrazová. U trestných činů podle trestního zákoníku se posuzuje míra zavinění úmysl, nedbalost subjektivní stránka. Kdežto obchodní zákoník posuzuje pouze odpovědnost objektivní. Obchodní a trestní zákoník se liší též v definování jednání, které lze charakterizovat jako nekalosoutěžní. Trestní zákon jej definuje jako jednání, které je v rozporu s předpisy upravující soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže. Nemusí jít tedy pouze o jednání dle obchodního zákoníku, definice je upravena tak, že zahrnuje i jiné právní předpisy I v subjektu je mezi trestním a obchodním zákoníkem rozdíl. U trestního zákoníku je pachatelem fyzická osoba, kdežto u obchodního může být pachatelem i právnická osoba. A dále je rozdíl i v osobě poškozeného tady mohou být u obchodního zákoníku poškozeny zájmy jak soutěžitele, tak i spotřebitele. Na rozdíl od trestního zákoníku, kde je poškozen pouze soutěžitel. 26 K právním ochranám obchodní firmy patří i ustanovení občanského zákoníku a to 19 odst. 2 který říká, že při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel tohoto užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích Trestní zákoník 248 a 268 Hajn, P., Civilněprávní nebo trestněprávní postih nekalé soutěže, Daňová a hospodářská kartotéka, 1995, č. 18. Zákon č.40/1964 Sb. 23

24 5 KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY JUDIKÁTŮ VE VĚCI OBCHODNÍHO JMÉNA (FIRMY) V ČR Je nutné podotknout, že český právní řád vylučuje funkci judikátů vyšších soudů jako formálně závazného precedentu. Není tedy možné, aby soud nižšího stupně považoval rozhodnutí soudu vyššího stupně za závazné do té míry, že by nemohl rozhodnout jinak. Ale také není možné zastávat názor o normativní nezávažnosti rozhodnutí vyšších soudů, protože je jisté, že tyto judikáty mají svou normativní sílu. Proto je běžné, že soudce zvažuje aplikovatelnost patřičné judikatury vyšších soudů s přihlédnutím na jiné faktory, jako jsou ekonomické dopady, vývoj společenských podmínek, právní principy atd. 28 V následující části se pokusím předložit některé judikáty vztahující se k jednotlivým ochranám obchodní firmy. Z judikátů je patrné, že rozhodnutí se opírají o plný rozsah opor v právních předpisech, k této problematice se vztahujících. K první části - vznik práva k firmě uvádím judikát Nejvyššího soudu České republiky 29 Odo 298/2003, kde se jednalo o střet práv k firmě s právem k označením, které žalobkyně používala pro své služby a které se stalo pro ni typické: Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že předmětem řízení je ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání žalované, které spočívá v nebezpečí záměny obchodního jména žalované s označením, které žalobkyně používá pro své služby a které se stalo pro ni typické. Soud prvního stupně uvážil tvrzení o ohrožení označení I. Jako specifické značky, spojované na trhu s osobou žalobkyně, za neprokázané. Naopak uvěřil žalované, že před založením vyvinula veškerou snahu směřující k tomu, aby svou volbou obchodního jména neohrozila jiného podnikatele, přičemž na podporu toho vzal v úvahu i skutečnost, že žalobkyně nebyla nikdy zapsána v obchodním rejstříku. Soud posuzoval jednání žalované z hlediska naplnění znaků tzv. generální klauzule podle ustanovení 44 odst. 1 obchodního zákoníku a z hlediska naplnění tvrzených skutkových podstat, tj. vyvolání nebezpečí záměny ( 47 obchodního zákoníku) a parazitování na pověsti ( 48 obchodního zákoníku), soud prvního stupně uzavřel, že v rozsahu tzv. generální klauzule není naplněn znak rozporu s dobrými mravy, jelikož počínání žalované nelze posuzovat jako nepoctivé a nemravné, protiprávní a v rozporu s normami obchodního styku. Stran uváděných skutkových 28 Kühn, Z. Role judikatury v České republice a její proměna v průběhu posledních patnácti let. Jurisprudence 2006 č. 2, s

25 podstat, jejichž samotné naplnění by bylo jednáním nekalosoutěžním, učinil pro nebezpečí záměny soud stejný závěr jako u naplnění znaků tzv. generální klauzule, a u parazitování na pověsti doplnil, že zmíněná skutková podstata předpokládá aktivní jednání rušitele ke škodě jiného soutěžitele, přičemž o nic takového ve věci nešlo. Odvolací soud, který vycházel z důkazů provedených již soudem prvního stupně, které zčásti opakoval a zčásti doplnil, dospěl k závěrům od soudu prvního stupně odlišným. Vzhledem k předmětu sporu považoval za rozhodná zjištění, že žalobkyně v oboru, na němž se účastní i žalovaná, působí od roku 1991, přičemž od 8. října 1991 užívá oprávněně dodatek I., jenž má chráněn i jako ochrannou známku v činnostech oboru svého podnikání. V situaci, kdy ve vztahu účastníků řízení to byla žalobkyně, kdo jako první ve svém označení, pod nímž podniká, použil označení I. (žalovaná vznikla zápisem do obchodního rejstříku až ke dni 21. prosince 1995), a kdy měl za prokázáno, že zmíněné označení se pro podnik žalobkyně stalo příznačným, a kdy byla splněna i podmínka existence soutěžního vztahu mezi účastníky, dospěl odvolací soud k závěru, že pokud žalovaná zvolila pro své podnikání (byť i nevědomě) obchodní firmu, jež se ve svém kmeni zcela shoduje s dodatkem užívaným pro podnikání žalobkyní a pro ni příznačným, pak již touto volbou znění obchodní firmy a jejím užíváním naplnila skutkovou podstatu nekalé soutěže podle ustanovení 47 obchodního zákoníku vyvolání nebezpečí záměny. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka zejména zdůrazňuje, že jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku užívá obchodní firmu ve smyslu ustanovení 8 odst. 1 obchodního zákoníku a svědčí jí výlučné právo užívání a nakládání s touto firmou. Naproti tomu žalobkyně (jako podnikatelka nezapsaná v obchodním rejstříku) je u svého jména a příjmení oprávněna užívat při podnikání odlišující dodatek pouze za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy a dobrými mravy soutěže. Právě tato podmínka v daném případě splněna není, když užíváním dodatku zasahuje do práv k obchodní firmě dovolatelky. Dovolatelka dále zpochybnila splnění podmínky pro naplnění skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny. Nejvyšší soud řekl, že argumentace dovolatelky vycházející z ustanovení 8 až 12 obchodního zákoníku upravujících obchodní firmu není z hlediska správnosti závěru o nekalosoutěžním jednání žalované ve smyslu ustanovení 44 odst. 2 písm. c) ve spojení s ustanovením 47 obchodního zákoníku relevantní, když předmětem řízení není, jak správně uvedly soudy obou stupňů, ochrana obchodního jména (obchodní firmy) žalobkyně, nýbrž ochrana před nekalou soutěží, které se žalovaná - dle právního názoru odvolacího soudu - 25

26 dopustila tím, že si pro podnikání zvolila obchodní firmu, jež se ve svém kmeni shoduje se zvláštním označením (dodatkem), které se stalo příznačným pro podnikání žalobkyně. Výše uvedený závěr se uplatnil i ve vztahu ke zpochybnění závěrů o způsobilosti vyvolání nebezpečí záměny účastníků, když rozhodující v tomto směru je srovnání obchodní firmy žalované se zvláštním označením (dodatkem) příznačným pro podnik (a podnikání) žalobkyně a nikoli s jejím jménem a příjmením, pod kterým činí (je povinna činit) právní úkony. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, dovolání zamítl. 29 Tento judikát poměrně jasně řeší situaci nekalosoutěžního jednání se skutkovou podstatou nebezpečí záměny. Kdy žalující strana obhájila jako první užití označení, proti žalované straně, která následně provedla zapsání shodné obchodní firmy s dodatkem jména žalující strany. Dá se odvodit, že pokud by došlo k zápisu do obchodního rejstříku dříve, než byl používán dodatek ke jménu žalující strany. Mohla by se žalovaná strana domáhat absolutní ochrany obchodní firmy, neboť v tomto případě není nutné dokazovat soutěžní vztah subjektů, protože tato ochrana působí erga omnes (proti všem) ve vztazích mezi soutěžiteli. Absolutní ochrana obchodní firmy obsahující formulaci, kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy v 12 Obchodního zákoníku, není zcela jednoznačné, protože z něj plyne, že právo na ochranu není zajištěno pouze obchodní firmě podnikatele, ale i komukoli jinému, kterého právo bylo dotčeno neoprávněným užitím firmy. K možnosti použití právní ochrany podle tohoto paragrafu se váží dva protichůdné názory. Jeden názor je, že jde o paragraf, který řeší problematiku firemního práva a ochranu obchodní firmy, a tudíž nelze použít rozšiřující výklad, který prezentuje, že právní ochranu obchodní firmy mohou využít různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které byly dotčeny na svých právech, tedy na jakýchkoli, např. na právech k ochranné známce, právech ke svému jménu (jsou-li fyzickými osobami) nebo názvu (jsou-li právnickými osobami), na autorských právech a podobně. Tento názor zastává E. Večerková, L. Lochmanová a další. Druhý názor zastává H. Heroldová, její tvrzení zní, že nároku z 12 se může domáhat nejen jiný podnikatel - soutěžitel, ale jakákoli třetí osoba, jejíž práva jsou dotčena užitím firmy, tedy i jiný než podnikatelský subjekt, jehož název je jinak chráněn podle ustanovení 29 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 298/2003. Dostupný z: 26

27 19b občanského zákoníku, či fyzická osoba ve smyslu svých nároků na ochranu jména a příjmení či jiných osobních rozlišovacích znaků. 30 Ochrana obchodní firmy nemusí nastoupit pouze v případě neoprávněného užití shodné podoby obchodní firmy, ale i v případě podobnosti písemného označení, jestliže by mohlo dojít k záměně byť jen jeho části, a to jak firemního kmene, tak firemního dodatku. Jako příklad přikládám rozsudek Vrchního soudu v Praze, 3 Cmo 813/93: Při posouzení zaměnitelnosti není výlučně rozhodující jen úplné slovní znění obou obchodních jmen (a obdobně též obchodního jména žalovaného a ochranné známky žalobkyně), ale je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. Tomu utkví v paměti celkový dojem, který na něj obchodní název a ochranná známka učinily. I když plné znění obchodních jmen se liší, je v přirozenosti zákazníků, že z delšího znění obchodního jména jim utkví jako příznačná jen určitá výrazná a rozlišující část. 31 Dalším judikátem při posuzování zaměnitelnosti obchodních jmen soud vycházel především z pohledu průměrného zákazníka. Jednalo se o posouzení zaměnitelnosti víceslovného znění firmy. Judikatura posuzuje jednotlivé části firmy z pohledu síly jednotlivých prvků jako dominantní a slabé. A jako příklad uvádím odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2004, sp. zn. 32 Odo 840/2004, v němž bylo rozhodováno o dovolání v případě zaměnitelnosti firmy žalobce v podobě: Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r.o. a firmy žalovaného v podobě: ARCIBISKUPSKÉ SKLEPY KROMĚŘÍŽ, s.r.o. žalovaný změnil v průběhu řízení svou firmu na: ARCIBISKUPSKÉ ZÁMECKÉ SKLEPY KROMĚŘÍŽ, s.r.o.. Nejvyšší soud uznal závěr odvolacího soudu, který shledal obě firmy zaměnitelnými, a nařídil žalovanému vypuštění jednoho ze dvou určujících slov arcibiskupské a sklepy z kmene firmy. Není rozhodující úplné slovní znění obou firem účastníků, ale je nutné přihlížet k dojmu, který vzniká u takového průměrného (potencionálního) zákazníka. Byť se plné znění firem liší, zákazníkovi utkví z takového delšího znění firmy jako příznačná jen určitá její výrazná a (oproti všem ostatním firmám) rozlišující část. Jde-li tedy, jak je tomu právě v tomto případě, o názvy, které se skládají z více prvků (slov), i když téhož druhu, mají pro posouzení nezaměnitelnosti nejdůležitější význam ty prvky, které jsou pro celkový dojem určující (tzv. silné prvky). Takovým silným prvkem ve znění kmene firmy žalovaného jsou slova arcibiskupské a sklepy, jež obsahuje však i kmen firmy žalobce. Již totožností Heroldová, H., Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. Praha: Polygon, 2002, s. 90. Bartošíková, M., In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s