Vliv pastvy na travinobylinnou vegetaci Bílých Karpat

Transkript

1 Univerzita Palackého Přírodovědecká fakulta katedra ekologie a životního prostředí DIPLOMOVÁ PRÁCE Vliv pastvy na travinobylinnou vegetaci Bílých Karpat Jan Mládek obor Ochrana a tvorba životního prostředí V. ročník, r vedoucí diplomové práce RNDr. Vlastimil Tlusták, Csc.

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s použitím citované literatury.

3 Tuto práci věnuji své přítelkyni Katce, rodičům a bratrovi za výborné zázemí, bez kterého by nikdy nemohla vzniknout. V prvé řadě děkuji za řadu odborných rad a připomínek všeho druhu Mgr. Karle Vincenecové a Mgr. V. Pechancovi za zpracování dat v prostředí GIS. Můj velký dík patří vedoucímu diplomové práce RNDr. V. Tlustákovi za uvedení do problematiky pastvinné vegetace Bílých Karpat, a dále za řadu konzultací hlavně RNDr. F. Krahulcovi, Mgr. M. Hejcmanovi, Mgr. Z. Münzbergové, Mgr. V. Rybkovi, Mgr. Z. Miklasovi, RNDr. I. Jongepierové, Mgr. J. Němcovi, Ing. M. Drgáčovi, Mgr. R. Spáčilovi. V neposlední řadě vyjadřuji velký dík také všem zemědělcům, kteří mně umožnili vstup na své pozemky a poskytli řadu důležitých informací, ale také členům ČSOP Kosenka a ČSOP Zálesí za poskytnutí ubytování a řadu cenných zpráv o současném pastevním hospodaření v oblasti. Je mi milou ctí poděkovat také všem dalším, kteří mi byli radou a aktivní spoluprací nápomocni při řešení tohoto úkolu.

4 Obsah: 1. Úvod Cíle diplomové práce.3 2. Teorie Přírodní podmínky Bílých Karpat Geologie, geomorfologie, pedologie, klimatologie Fytogeografie a potenciální přirozená vegetace Historie obhospodařování a jeho vliv na diverzitu Jak se hospodařilo v minulosti? Čím je dána diverzita travinobylinných společenstev? Současný vývoj zemědělství Pastvinná vegetace Struktura a dynamika pastvinné vegetace Pastvinná společenstva a jejich klasifikace Pastva hospodářských zvířat a její využití v ochranářské praxi Botanický a zemědělský pohled Zemědělská terminologie Pastva jednotlivých druhů hospodářských zvířat Sledování vlivu pastvy na vegetaci Metodika a materiál Vymezení studovaného území, fytocenologická data a jejich sběr Zemědělské informace a pastevní dotazník Nomenklatura taxonů a syntaxonů Problematika určování sterilních druhů Programové zpracování, statistické analýzy a klasifikace Faktory prostředí a ekologické hodnoty Použité zkratky Výsledky Základní rozbor snímkového materiálu Mnohorozměrné analýzy Nepřímá gradientová analýza Ordinace snímků

5 Ordinace druhů Faktory prostředí, ekologické hodnoty a bioindikace Korelace dat o druhovém složení s daty o prostředí Vzájemné korelace faktorů prostředí a bioindikace Přímá gradientová analýza Klasifikace travinobylinných společenstev Diskuse Závěr Literatura...74 Přílohy..80

6 Vliv pastvy na travinobylinnou vegetaci Bílých Karpat 1. Úvod 1.1. Cíle diplomové práce V poslední době se u vlastníků a uživatelů pozemků v CHKO - BR Bílé Karpaty zvyšuje zájem o údržbu travních porostů pomocí pastvy, která by mohla řešit údržbu hůře dostupných pozemků. Dodnes ale není znám optimální počet, skladba zvířat na plochu a dopad pastevního hospodaření na zájmová rostlinná společenstva. Z těchto důvodů byl vypracován projekt Vliv pastvy na biodiverzitu lučních porostů MZCHÚ v CHKO Bílé Karpaty (Příloha 9), jenž by měl přispět ke stanovení takových způsobů obhospodařování travinobylinných společenstev, které by z ekonomického hlediska byly pro zemědělské subjekty a vlastníky pozemků přijatelné a současně udržely vegetaci luk a pastvin v optimálním stavu z hlediska preferencí ochrany přírody (Jongepierová et al. 2001). V rámci tohoto projektu byla jako jeho dílčí úkol zpracována tato diplomová práce, která navazuje na literární rešerši o pastvinné vegetaci v práci bakalářské (Mládek 2000). Diplomová práce vychází ze zjištěných teoretických předpokladů pro praktický výzkum v terénu a klade si za cíl: provést základní monitoring pasených porostů na území CHKO - BR Bílé Karpaty zodpovědět na otázku, které hlavní faktory se podílejí na diferenciaci travinobylinné vegetace ovlivněné pastvou na základě statistického vyhodnocení vegetačních dat rozhodnout, zda: - existuje významný rozdíl mezi porosty s různou délkou pastevního obhospodařování? - inklinují dlouhodobě pasené porosty k vegetaci sv. Cynosurion? Snaha o pochopení vlivu pastvy hospodářských zvířat na TTP vedla k započetí tohoto monitoringu prostorové variability rostlinných společenstev ovlivněných pastvou. Ten by měl poskytnout základní přehled pracovníkům Správy CHKO o struktuře a dynamice pastvinné vegetace Bílých Karpat, vzniklých pod různými typy pastevního hospodaření. Výsledky 3

7 monitorování současného stavu prostředí dávají možnost předvídat vlivy připravovaných managementových zásahů na území MZCHÚ a I. a II. zón chráněné krajinné oblasti. Sledované plochy a veškerá sebraná data budou začleněna do geografického informačního systému Správy CHKO, a využita pro Interakční model pastvy vypracovaný v rámci téhož projektu (viz Pechanec 2001). 2. Teorie 2.1. Přírodní podmínky Bílých Karpat Geologie, geomorfologie, pedologie, klimatologie CHKO Bílé Karpaty náleží geologicky k flyšovému pásmu Západních Karpat, které je typické střídáním různě propustných vrstev druhohorních a třetihorních mořských sedimentů, a sice zejména pískovců a jílovců. Flyšové pásmo je díky nízké vertikální komunikaci vod typické nedostatkem podzemní vody, prameny jsou často plošné, rozptýlené a rychle vysychající. Většina území patří do mírně teplé klimatické oblasti průměrná teplota 8,1 0 C a srážky 752 mm pro stanici Luhačovice (viz Tab.1,Tab.2, Obr.1) Tab.1 Průměrné měsíční srážky (v mm) za období na stanici Luhačovice Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Srážky Tab.2 Průměrné měsíční teploty (v 0 C) za období na stanici Luhačovice Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Teplota -2,0-0,4 3,2 8,2 12,8 16,3 17,5 16,8 13,3 8,8 4,1-0,1 4

8 srážky teplota I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Obr.1 Klimadiagram meteorologické stanice Luhačovice (Pechanec 2001) Krajina se vyznačuje malou retenční schopností, převládají hnědé půdy kambizemě, často na vápnitém podloží. Pro celou oblast jsou příznačné svahové pohyby, tzv. sesuvy, které se začaly uplatňovat ve velké míře zvlášť po odlesnění svažitého terénu. Ještě více byl tak jimi rozčleněn povrch luk a pastvin, vytvořila se řada muld a kotlin, které se od sebe liší mikroklimatickými poměry, hloubkou půdní vrstvy a vlhkostí. Skloubení diverzity stanovišť (mikrobiotopů), diverzity obhospodařování spolu s geografickou polohou území na hranici tří květenných říší panonské, hercynské a karpatské dalo vznik obrovské druhové diverzitě rostlin na malém prostoru - na 25m 2 až 130 druhů cévnatých rostlin (Kuča et al. 1993) Fytogeografie a potenciální přirozená vegetace Dle regionálně fytogeografického členění České republiky použité v Květeně ČR 1 (Hejný & Slavík 1997) náleží studované území do fytogeografického obvodu Karpatské mezofytikum (Mesophyticum carpaticum), velká část spadá do fytogeografického okresu č.78 Bílé Karpaty lesní, dále na severozápadě CHKO do okresu č.79 Zlínské vrchy a v severovýchodní části u Valašských Klobouk také okrajově do okresu č.82 Javorníky (Nekuda et al. 1995). Potenciální přirozenou vegetaci zájmové oblasti představuje v kolinním a suprakolinním stupni karpatská dubohabřina (as. Carici pilosae - Carpinetum), v submontánních polohách ji střídají ostřicové bučiny (as. Carici pilosae Fagetum) a v nejvyšších partiích Bílých Karpat (montánní stupeň) pak bučiny s kyčelnicí devítilistou (as. Dentario enneaphylli Fagetum). Původní lesní společenstva byla z velké části nahrazena smrkovými monokulturami a 5

9 v místech odlesnění se také pod vlivem různých způsobů obhospodařování vyvinula vegetace luk i pastvin svazů Arrhenatherion, Bromion erecti, Cynosurion, Molinion a Polygono- Trisetion (Elsnerová et al. 1996, Neuhäuslová et al. 2001) 2.2 Historie obhospodařování a jeho vliv na diverzitu Jak se hospodařilo v minulosti? Na současný stav luční a pastvinné vegetace na území CHKO Bílé Karpaty má zásadní vliv dlouhodobý způsob obhospodařování. Původně byla převážná část Bílých Karpat pokryta listnatými lesy, ale již od mladší doby kamenné dochází k postupnému osídlování tohoto území a vlivem zemědělské činnosti se mění původní tvář krajiny (Kuča et al. 1993). K velkému hospodářskému rozvoji dochází zejména v 16. století, kdy začíná kolonizace pohraničních podhorských oblastí, dochází ke stěhování Valachů na území Bílých Karpat. Ti měli velké zkušenosti s chovem dobytka a jejich zásluhou tak v oblasti došlo k výraznému rozvoji pastevectví (Hlobilová 1985). Vlivem odlišného historického vývoje i abiotických faktorů se však zemědělství na Horňácku, Kopanicích a Valašsku značně lišilo (geografické vymezení Příloha 1). V jižní části vznikaly obrovské jednosečné luční komplexy, zatímco ve střední a severní části se rozvinulo pastevní obhospodařování travních porostů. Pastvinami se stávaly méně úrodné půdy nebo svahové části, jejichž hospodářské obdělávání bylo nákladné, nevýnosné či pracné. Tyto pozemky nebyly zpravidla hnojeny, produkce a efektivnost pastvy byla velmi nízká (Gogela 1972). V oblasti Kopanic i Valašska se pastevní hospodaření stále rozšiřovalo do výše položených oblastí.. Na vyklučených a vypálených místech lidé nejen pásli dobytek, ale také zakládali malá políčka, jejichž umístění v krajině neustále střídaly (Kuča et al. 1993). Kopaničáři své pozemky nejdřív kosili a až na podzim přepásali. Pole a louky poblíž usedlostí hnojili chlévskou mrvou a kosili dvakrát ročně, vzdálenější louky byly pouze jednou v pozdním létě posečeny a na podzim spásány otavy (Hájek 2000). Na Valašsku došlo koncem 19. století k výraznému poklesu chovu ovcí, orná půda se ve větší míře než dříve získávala z bývalých pastvin. Z nich se odstranily veškeré keře i s kořeny, ty byly na pastvinách spáleny a popel z nich se využil ke hnojení. Po 2-3 letech se půda již hodně vyčerpala, byla tedy ponechána ladem a opět tím vznikaly čerstvé pastviny. Ty, které zůstaly se příliš neošetřovaly, zarůstaly křovím, lískou a hlavně jalovcem (např. PR Jalovcová stráň). 6

10 Při letním přísušku a nedostatku píce se pro pastvu využívala i strniště na polích (Gogela 1972). K postupnému opouštění od tohoto tradičního typu obhospodařování docházelo na území Bílých Karpat poměrně pozdě, až v období první republiky, kdy se do osevních postupů cílevědomě zaváděl travopolní systém dočasných luk, intenzivně se začal pěstovat jetel luční. Hnojení umělými minerálními hnojivy se více prosadilo až po 2. světové válce, po jejich aplikaci se však na loukách a pastvinách počaly šířit nitrofilních druhy rostlin. Kvalita píce a výnos se výrazně zvýšily, ale nastal citelný pokles diverzity travinobylinných společenstev (Hlobilová 1985) Čím je dána diverzita travinobylinných společenstev? Diverzita trvalých travních porostů je vždy udržována kosením nebo pastvou, které mají zásadní vliv na konkurenční vztahy mezi rostlinami a tedy celou strukturu společenstva. Obzvláště klíčová je doba pokosení nebo prvního pastevního cyklu, která ovlivňuje: jaké rostliny vytvoří semena, jaké se odnoží při zemi a kolik živin stihne, která rostlina uložit do svých podzemních zásob. Vysoká diverzita, která na řadě míst zůstala, díky rozmanitým způsobům extenzivnímu hospodaření, zachována, by při opuštění území byla ztracena. Na loukách by se uchytily keře (hlohy, růže) a pionýrské stromy (bříza, jasan, osika), které by zcela potlačily světlomilné luční druhy (Příloha 10, Fot.18). Lze předpokládat, že za normálních podmínek by vývoj na opuštěných loukách a pastvinách směřoval rychle k lesu. Podmínky v současné středoevropské krajině však nejsou zcela normální. V půdě je značné množství dusíku a fosforu a až neuvěřitelné množství dusíku přinášejí srážky. Spady dusíku ve Starém Hrozenkově dosahují až 38 kg/ha, přičemž při sklizni se odstraní jen asi kg. Kritická zátěž, kterou už nelze kompenzovat sečením a přirozenými procesy v rostlinných společenstvech, byla stanovena na cca 25 kg/ha (Kuča et al. 1993). Tento stav zcela vyhovuje některým konkurenčně silným travinám, jako jsou Arrhenatherum elatius, Brachypodium pinnatum, Calamagrostis epigeios a Elytrigia repens. Pokud se z porostu přestane odstraňovat biomasa, tak hned v prvních letech vytvoří tyto druhy souvislé husté porosty a půdní povrch přikryjí silnou vrstvou stařiny (Příloha 10, Fot.17). Tím zcela a nenávratně udusí citlivé (ohrožené) druhy. Z několika desítek rostlinných druhů zbude pouze jedna až tři dominanty a malý počet živořících odolnějších druhů. Návrat k původnímu stavu je možný, pokud ještě existují v blízkém okolí zachovalé druhově bohaté porosty (Hájek 2000). 7

11 2.2.3 Současný vývoj zemědělství V posledních desetiletích 20. století proběhla ve většině vyspělých zemí intenzivní industrializace zemědělské výroby, která měla dalekosáhlé důsledky i pro louky a pastviny v Bílých Karpatech. Hlavní změny, které se jich dotkly, byly velkoplošné meliorace, silná eutrofizace prostředí minerálními hnojivy a kejdou, velkoplošné zavádění dočasných druhově chudých umělých porostů, což vyvolalo ústup druhově bohatých polopřirozených lučních a pastvinných společenstev i ohrožení řady druhů na extenzivní pastvu vázaných jako jsou hořečky a některé orchideje (Moravec 1994). Doposud se ochrana přírody výrazně rozcházela v názorech se zemědělci, kteří prosazovali intenzivní výrobu, nadměrné hnojení a vysokou koncentraci dobytka na pastvinách. Po roce 1989 došlo ke změně, díky poklesu stavu hospodářských zvířat se výrazně zmenšilo zatížení na jednotku plochy, hlavně z ekonomických důvodů se také snížila intenzita zúrodňovacích opatření jako hnojení a obnovy luk a pastvin druhově chudými umělými směskami. Přesto je současný způsob pastvy hodně odlišný od tradičního hospodaření. Dříve byla hospodářská zvířata rozptýlena po vesnicích a pouze přes den byla uplatňována volná nebo kůlová pastva. Kdežto nyní jsou skot i ovce koncentrovány ve velkých stádech na rozlehlých pastvinách, převládajícím způsobem je kontinuální celodenní pastva masných plemen (Příloha 10, Fot.13). Důraz je kladen na minimální vstupy a plné využití přirozené produkce travních porostů (Bittnerová 1999). Prostřednictvím dotací ministerstva zemědělství jsou výrazně podporováni zejména zemědělci, kteří dodržují pravidla ohledně chovu hospodářských zvířat v režimu ekologického zemědělství zákon 242/2000 Sb. Tímto zákonem je mimo jiné ustanoveno: zemědělec je povinen zajistit, aby celkový stav hospodářských zvířat na ekologické farmě nepřesáhl 1,5 DJ/ha TTP. Podporu ekologického chovu skotu a ovcí zajišťuje svaz producentů a zpracovatelů biopotravin (PRO-BIO), který v regionu Bílých Karpat zastupuje pan ing. Milan Drgáč z informačního střediska Moravských Kopanic ve Starém Hrozenkově. Výsledkem spolupráce ochranářů a zemědělců je zařazení CHKO Bílé Karpaty do programu Evropské unie SAPARD, jehož cílem je zavedení šetrného způsobu pastvy pro management cenných lokalit (zejména v I. a II. zónách CHKO). V roce 1999 byl také zahájen projekt v rámci programu PHARE PARTNERSHIP, pod názvem Rozvoj Bílých Karpat - ekologické zemědělství v ČR a SR. Tento projekt podporuje nízkou intenzitu obhospodařování TTP, která povede ke zvyšování počtu lučních druhů na rozlehlých pastevních areálech, a přitom, aby takovéto hospodaření bylo schopné uživit zemědělce (Juršík et al. 2001). 8

12 2.3 Pastvinná vegetace Struktura a dynamika pastvinné vegetace Vztah mezi vegetací a býložravci je dynamický, struktura a kvalita vegetace ovlivňuje stravu pasoucích se zvířat a obráceně, důsledky pastvy (okus, zpětný návrat živin formou moče a exkrementů, sešlap porostu) se projevují na struktuře a druhovém složení rostlinných společenstev. Vývoj strategií rostlin pro přežití na pastvinách šel dvěma směry: avoidance strategy rostliny se spoléhají na morfologické (trny, přízemní růžice listů) a biochemické (nechutnost) mechanismy, které redukují pravděpodobnost a intenzitu spásání, tolerance strategy je založena na schopnosti rostlin po defoliaci rychle obnovit růst (Meijden van der et al. 1988). Na pastvinách existují dva vertikální gradienty světelná intenzita a defoliace, mezi nimi je vztah negativní korelace, a tak vytváří trade-off pro rostliny. Úspěch v konkurenci o světlo je vyvážen rizikem brzkého spasení (Hodgson & Illius 1996). Exkrementy i disturbance podmiňují heterogenitu v horizontální struktuře travního porostu, často tak mění druhové složení. Náhodná distribuce živin exkrementy přispívá k oscilaci rostlinných populací (Marriot & Carrere 1998). Mezery v porostu vzniklé aktivitou zvířat (okus, sešlap) se zatahují zejména vegetativním růstem klonálních rostlin (např. Trifolium repens), protože mají schopnost alokace asimilátů z jiných částí rostliny (Příloha 10, Fot.9). V případě rozsáhlejších disturbancí se uplatňují také semenáčky ze semenné banky porostu a blízkého okolí (Losvik 1988). Na pastvinách se často vlivem různé konkurenční schopnosti rostlin a selektivního spásání vytváří ostrůvkovitá struktura (Příloha 10, Fot.10), kdy častěji spásaný nižší porost je tvořen růstovými formami rostlin typu guerilla, které rychle mizí a pronikají na nová místa (např. výběžkaté druhy trav, Agrostis capillaris), a naopak nespásané části formami typu falanx (např. kompaktní husté trsy trav, Deschampsia cespitosa), které se vyznačují vysokou konkurenční schopností a vytrvávají na jednom místě (Tilman 1994, Begon et al. 1997) Koexistence druhů na pastvinách je podpořena, jestliže pastva selektivně zmenšuje podíl běžných a zvyšuje podíl vzácných druhů rostlin. Harper (1972) také poukazuje, že významným faktorem se stává stupeň chutnosti dominanty travního porostu. V jeho experimentech se v případě chutných dominant vlivem selektivního spásání diverzita cévnatých rostlin na lokalitě zvýšila a naopak poklesla v případě nechutných dominant. To dokládá i Krahulec et al. (1993) na příkladu obnovení vypásání oligotrofních krkonošských luk s dominancí Polygonum bistorta, ovce tento druh, s poměrně vysokou krmnou hodnotou 9

13 (sensu Jurko 1990), přednostně konzumovaly, uvolňovaly prostor i živiny vázané v jeho biomase pro další ochranářsky cenné druhy. Mezi loukou a pastvinou existují poměrně zásadní rozdíly, které shrnuje Tab.3. Tab.3 Rozdíly mezi lučními a pastevními společenstvy atribut louka pastvina systém otevřený uzavřený odstraňování biomasy jednorázové kontinuální asimilace úplně přerušená omezovaná, ale kontinuální bilance živin ochuzování zpětné obohacování tvorba humusu větší menší dekompozice stařiny pomalá rychlá kořenová hmota více méně odnožování malé větší převládající reprodukce generativní vegetativní úroda sušiny větší menší travní drn zapojený narušovaný (vybráno dle Breymeyer & Kajak 1973, Knotek 1996, Mrkvička 1998) Pastvinná společenstva a jejich klasifikace Pastviny a porosty pastvou ovlivněné mají na celém území Bílých Karpat velmi heterogenní vegetaci. V praktickém výzkumu se nelze obejít bez jejich podrobné analýzy a klasifikace. Botaniky je nejčastěji používáno floristicko-cenologické hledisko založené na výskytu diagnostických (charakteristických a diferenciálních druhů) a rozpracované metodou curyšsko-montpelliérské školy (Rychnovská et al. 1985). Naproti tomu zemědělský výzkum používá fyziognomicko-floristické hledisko označované jako typologie travních porostů (Regal & Krajčovič 1963). V následující stati se dotkneme obou způsobů klasifikace a jeho využití. 10

14 Botanická klasifikace Pojem pastvinných společenstev není doposud jednoznačně definovaný. Často jsou takto prezentována travinobylinná společenstva, která jsou spásána hospodářskými zvířaty. V tomto smyslu můžou tak být chápána společenstva více svazů, v Bílých Karpatech se jedná zejména vegetaci svazů Arrhenatherion, Bromion erecti, Cynosurion (okrajově sv. Agropyro- Rumicion crispi, Molinion). Mezi společenstva těchto svazů nepočítáme pouze skutečné dlouhodobé pastviny, ale také kosené louky, na kterých jsou případně na podzim přepásány otavy či nejsou vůbec pasené. Záměrně jsou zde z literatury detailně popsána pastvinná společenstva Bílých Karpat, jejichž pojetí je zohledněno ve výsledkové a diskusní části. Typická pastvinná společenstva (v užším smyslu) západní a střední Evropy souhrnně zpracoval Tüxen (1937) a v rámci třídy Molinio-Arrhenatheretea Tüxen 1937 popsal samostatný sv. Cynosurion Tüxen 1947, který zahrnuje krátkostébelné mezofytní porosty ovlivňované pastvou, velmi častou sečí nebo sešlapáváním. Tento svaz je charakterizovaný skupinou diagnostických druhů: Achillea millefolium, Agrostis capillaris, Carum carvi, Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Hypochoeris radicata, Leontodon autumnalis, Leontodon hispidus, Phleum pratense, Plantago lanceolata, Poa pratensis, Prunella vulgaris, Taraxacum sect. Ruderalia, Trifolium repens (Moravec et al. 1995). V rámci sv. Cynosurion existují dva podsvazy: a/ podsv. Lolio-Cynosurenion Jurko 1974 s následující skupinou diagnostických druhů: Agrostis stolonifera, Bellis perennis, Carex hirta, Cirsium arvense, Elytrigia repens, Glechoma hederacea, Lolium perenne, Lysimachia nummularia, Odontites vulgaris, Plantago major, Poa annua, Poa trivialis, Potentilla anserina, Potentilla reptans, Ranunculus repens, Veronica serpyllifolia. Vegetace tohoto podsvazu (resp. zejména as. Lolio-Cynosuretum Tüxen 1937) je vázána často na extenzivní pastviny údolních poloh a je typická častými kontakty k fytocenózám sv. Polygonion avicularis a na vlhčích místech též sv. Agropyro- Rumicion crispi (Jurko 1969, Jurko 1971, Moravec et al. 1995) b/ podsv. Polygalo-Cynosurenion Jurko 1974, který se vyznačuje diagnostickými druhy: Alchemilla vulgaris agg., Briza media, Carex pallescens, Carlina acaulis, Euphrasia spp., Linum catharticum, Pimpinella saxifraga, Polygala vulgaris, Potentilla erecta, Rhinanthus minor, Stellaria graminea, Viola canina (Moravec et al. 1995). V rámci tohoto podsvazu se v oblasti Bílých Karpat vyskytuje as. Anthoxantho-Agrostietum Sillinger 1933 em. Jurko 1969 vymezená diagnostickými druhy Anthoxanthum odoratum, Anthyllis vulneraria, Asperula 11

15 cynanchica, Carlina acaulis, Carlina vulgaris, Coronilla varia, Cruciata glabra, Euphrasia rostkoviana, Filipendula vulgaris, Hieracium bauhinii, Hypericum perforatum, Pimpinella saxifraga, Polygala vulgaris, Potentilla heptaphylla, Ranunculus polyanthemos, Thymus pulegioides. Tlusták (1972) dokládá výskyt as. Anthoxantho-Agrostietum subas. typicum Jurko 1969 varianty s Brachypodium pinnatum Gogela 1971, pro kterou existují diferenciální druhy Agrimonia eupatoria, Brachypodium pinnatum, Galium verum, Helianthemum ovatum, Potentilla tabernaemontani, Prunella lacinita, Ranunculus bulbosus, Trifolium ochroleucon. Dále zmiňuje výskyt subas. nardetosum Jurko 1970 s diferenciálními druhy Antennaria dioica, Alchemilla vulgaris, Sieglingia decumbens, Luzula albida, L. campestris, Nardus stricta, Potentilla erecta, Viola canina. Poslední doloženou je subas. festucetosum rupicolae Jurko 1971 s diferenciálními druhy Dianthus carthusianorum, Festuca rupicola, Fragaria viridis, Medicago falcata, Polygala major, Sanguisorba minor, Salvia verticillata, Teucrium chamaedrys. Řada porostů na pastvinách Bílých Karpat inklinuje k vegetaci svazu Arrhenatherion Koch 1926 charakterizované skupinou diagnostických druhů: Achillea millefolium, Arrhenatherum elatius, Avenula pubescens, Bromus hordeaceus, Campanula patula, Centaurea jacea, Cerastium holosteoides, Crepis biennis, Dactylis glomerata, Daucus carota, Festuca pratensis, Festuca rubra, Galium mollugo, Geranium pratense, Heracleum sphondylium, Knautia arvensis, Leucanthemum vulgare, Lotus corniculatus, Ornithogalum umbellatum, Pastinaca sativa, Pimpinella major, Saxifraga granulata, Trifolium dubium, Trifolium partense, Trisetum flavescens, Vicia sepium (Moravec et al. 1995). Vegetace slunných a vysychavých stanovišť, která se v dané oblasti vyskytuje na jednosečných loukách a místy také extenzivních pastvinách, náleží do třídy Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen ex Braun-Blanquet 1949, a sice svazu: Bromion erecti Koch 1926 syn. Cirsio-Brachypodion pinnati Hadač et Klika Tento svaz zahrnující velmi rozmanitou xerotermní a subxerotermní vegetaci Evropy se vyznačuje diagnostickými druhy: Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Carex flacca, Cirsium acaule, Gentiana cruciata, Gentianella ciliata, Polygala comosa, Prunella grandiflora, Rosa gallica (Moravec et al. 1995). Tyto druhově velmi bohaté porosty se ve studovaném území řadí zejména k as. Brachypodio-Molinietum Klika 1939, ve kterém se z diagnostických druhů i vyšších syntaxonomických jednotek uplatňují s velkou stálostí Brachypodium pinnatum, Carex michelii, C. montana, Carlina acaulis, Cirsium pannonicum, Festuca rupicola, 12

16 Filipendula vulgaris, Hypochoeris maculata, Peucedanum cervaria, Plantago media, Polygala major, Ranunculus polyanthemos, Scorzonera hispanica, Thesium linophyllon. Mezofilnější charakter tohoto společenstva ve studovaném území určují druhy, jejichž těžiště rozšíření se nachází ve společenstvech třídy Molinio-Arrhenatheretea, jsou to druhy: Briza media, Dactylis glomerata, Leontodon hispidus, Linum catharticum, Lotus corniculatus, Knautia arvensis, Plantago lanceolata (Tlusták 1972, 1975). Pastva výrazně podmínila floristicko-fytocenologické rysy těchto společenstev. Tento faktor má prokazatelný vliv na strukturu fytocenózy, a sice na její floristické složení, změny vývojového cyklu rostlin, nástup druhů odolných vůči sešlapu a okusu, na poměrné zastoupení druhů s vysokou a nízkou krmnou hodnotou. Pastva také významně ovlivňuje půdně-ekologické poměry. Indikační hodnotu skupin diagnostických druhů podmiňují faktory klimatické, ale také nadmořská výška, reliéf, geologický podklad a způsob obhospodařování fytocenóz (Jurko 1971). Zemědělská klasifikace Pro hospodářské účely (a rychlou orientaci zemědělců) je důležité rozlišovat v rozmanitosti luční a pastvinné vegetace jednotlivé typy, které jsou snadno stanovitelné dle dominantních druhů, mají určitou bioindikační hodnotu vzhledem k vodnímu a živinnému režimu, a tím také specifické požadavky na způsob obhospodařování (Moravec 1994). Tento zemědělský přístup je využíván zejména pro klasifikaci druhově chudých rostlinných společenstev, kde výskyt dominantních druhů je v souladu s určitými vlastnostmi stanoviště. Základní jednotkou agrobotanické typologie je porostový typ, který je definován jako fytocenologická kategorie k označení společenstva charakterizovaného jedním případně dvěma dominantními druhy (Klimeš 1997). Některé lukařské typologické systémy se z velké míry opírají o fytocenologickou klasifikaci curyšsko-montpelliérského směru, jedním z nejpoužívanějších je dvoustupňový systém Klappův (Moravec 1994). Obdobného přístupu je využito v práci Moravce (1965), který studoval luční společenstva ve střední části Šumavy. Porostové typy charakterizoval dvojicí typických druhů na základě asociace, která se na pozemcích určitého lučního typu vyskytuje při optimálním způsobu obhospodařování. Jednotlivé typy pak, právě díky svému vymezení, projevují určité vztahy k jednotkám potenciální přirozené vegetace. Tento přístup je v této práci využit hlavně v klasifikaci druhově chudších porostů. 13

17 2.4 Pastva hospodářských zvířat a její využití v ochranářské praxi Botanický a zemědělský pohled Přístup ochrany přírody k zachování druhového bohatství travinobylinných společenstev, které se staly součástí sítě chráněných území, byl v minulosti značně paradoxní. Až do konce 60. let převládala snaha zabránit v těchto biotopech jakémukoliv hospodářskému využití, ačkoliv často vznikly právě pod vlivem pastevního hospodaření. Když byla pastva v daném území skutečně ukončena, ukázalo se, že řada nejcennějších druhů rostlin z lokality mizí a že tedy právě okus rostlin, disturbance půdního povrchu a zpětné uvolnění živin jsou nezbytnou podmínkou jejich existence (Buček 2000). V současnosti se opět začíná uvažovat o obnovení pastvy na řadě chráněných území, avšak chybí představa o počtu a druhu zvířat, která by lokalitu efektivně obhospodařovala. Důvodem je velký odstup zemědělských badatelů a botaniků, ti první jsou zaměřeni zejména na množství a kvalitu biomasy vyprodukované v daném TTP a druzí pak pouze na výskyt ohrožených druhů (Hejcman et al. 2002). Před zavedením pastvy na lokalitu je nutné jasně definovat svoje požadavky. V případě, že zvolím pastvinu jako cílový stav, je třeba si uvědomit, že pastevní porost se významně liší od porostu lučního (viz kap ). Vlivem častého a nízkého spásání se druhové složení společenstva mění ve prospěch rostlin odolných okusu a disturbancím, tedy začínají převládat rostliny s rychlým regenerativním růstem, přízemní růžicí listů, rostliny trnité a nechutné, ale také luční druhy vytvářejí morfotypy s přízemním rozložením zelených orgánů. Taková společenstva pak hostí zejména rostliny stres-tolerantní, druhy odolné pastevnímu tlaku (Grime 1979). Z louky lze vytvořit pastvinu dlouhodobým spásáním, v konečném stádiu (za několik desetiletí až 40let) pokrývají části rostlin celý povrch půdy (Hejcman et al. 2002) Zemědělská terminologie V ochranářské literatuře se v současnosti často uvažuje o extenzivní pastvě, jako o vhodném způsobu péče o chráněná území (Blažková 1999). Jenže co se skrývá pod tímto pojmem, a byly opravdu v minulosti pastviny udržovány extenzivní pastvou? V následujících řádcích je definována řada pojmů zemědělské terminologie a pochopení jejich správného významu je nezbytné pro komunikaci se zemědělci. 14

18 Nejdříve je důležité se naučit rozlišovat mezi intenzitou obhospodařování pastviny a samotnou intenzitou pastvy. Intenzitou obhospodařování pastviny rozumíme soubor agrotechnických opatření (hnojení, obnova travních porostů, přísevy pastevních směsí, užívání herbicidů), jejichž cílem je dosažení maximálního výnosu biomasy travního porostu. Intenzita pastvy je zatížení pastviny přímo hospodářskými zvířaty, které se nejčastěji uvádí v počtech velkých dobytčích jednotek na 1ha pastviny - DJ/ha (Pavlů et al. 2002). Jedna velká DJ představuje 500kg živé hmotnosti zvířete. Dle druhu hospodářských zvířat existují přepočítávací koeficienty (viz Tab.4) Tab.4 Koeficienty pro přepočet 1ks různých druhů hospodářských zvířat na DJ (dle věku) skot ovce, kozy koně 2 měsíce-1 rok...0,4dj 2 měsíce-1 rok..0,1dj 5 měsíců-3 roky..0,7dj 1rok-2 roky...0,7dj nad 1 rok...0,2dj nad 3 roky 1,3DJ nad 2 roky...1dj plemenný býk...1,5dj (dle informačních materiálů MŽP Program péče o krajinu) Kolik zvířat je možné na pastvině pást, závisí na našich možnostech a cílech. Jestliže máme určitou plochu pastviny a potřebujeme vědět kolik kusů zvířat na ni uživíme, pak nám následující výpočet dá hrubou představu maximálního počtu zvířat, která je možno pást. a) Celková plocha trvalých travních porostů na celou pastevní sezónu (TTP) - např. 5 ha b) Odhadovaný průměrný výnos sušiny pastviny z 1 ha (PV) - např kg/ha c) Odhadnutá délka pastevní sezóny ve dnech (DP) - např. 153 dní ( ) d) Odhad průměrné živé hmotnosti paseného zvířete (ŽH) - (počáteční hmotnost + konečná hmotnost / 2) - např.: dojnice 550 kg, jalovice 350 kg, kůň 500 kg, ovce 60 kg) e) Odhad maximálního počtu zvířat (MP), která mohou být na pastvině pasena celou pastevní sezónu (TTP) x (PV) = (MP) (0,04) x (ŽH) x (DP) 15

19 5 x 3000 kg/ha (0,04) x 550 x 153 = 4,46 krávy (MP) Maximálně můžeme na dané pastvině pást 4 krávy. Koeficient 0,04 znamená, že zvířata mají denní potřebu píce v průměru 4% jejich živé hmotnosti. Výpočet zatížení pastviny: 4 krávy x 550 kg = kg celková živá hmotnost krav kg / 500 kg = 4,4 DJ na pasené ploše 5 ha 4,4DJ / 5ha = 0,88DJ na 1 ha Zatížení pastviny je 0,88 DJ/ha Celoroční pastva byla v minulosti málo četným jevem, až v r po importu masných plemen skotu (ale i ovcí) se tento způsob chovu rozšířil. Pokud jsou tímto způsobem držena na pastvinách malá stáda (do 30ks), je poškození vegetace na zimovišti malé, zatímco velká stáda dokáží porost úplně rozdupat. Délka pastevní sezóny se v podhorských oblastech (včetně Bílých Karpat) pohybuje mezi dny, počátek pastvy se klade většinou do poloviny dubna až začátku května, kdy výška porostu se pohybuje mezi 5-15cm. Zahájení pastvy vysokého a přestárlého porostu v pozdějším období již přináší mnoho problémů, zvířata preferují mladý porost s vyšším obsahem bílkovin, stoupá podíl nedopasků a poválených míst. Konec pastevní sezóny souvisí s ukončením růstu trav v porostu většinou koncem října. V praxi existuje hodně druhů pastevních systémů, dva protipóly v technice pastvy představují pastva kontinuální a rotační. Rotační pastva je definována jako pasení dvou a více oplůtků, kde se střídá doba pasení s dobou obrůstání oplůtku. Z hlediska vztahu ke zvířatům je to často pastva nátlaková, kdy zvířata jsou držena v oplůtku až do vypasení porostu. Pokud má být lokalita udržována pouze pastevně, pak je nutno počítat s 3-5 pastevními cykly za rok. Naproti tomu pastva kontinuální se provádí zejména na rozsáhlých celcích TTP, zvířata jsou celoročně v jednom oplůtku. Z hlediska vztahu ke zvířatům je to pastva volná, zvířata mají k disposici různé typy porostů a obtížně tak lokálně můžeme regulovat kvalitu vypasení (Hejcman et al. 2002). 16

20 Tedy, odpověď na otázku položenou na začátku kapitoly zní: extenzivní hospodaření na pastvinách neznamená jen dodržet stanovený počet DJ/ha, ale také nedávat na porosty průmyslová hnojiva ani herbicidy, omezit mechanické zásahy jako přísev, smykování, sesekávání nedopasků apod. Extenzita je dána i technikou pastvy, kdy je vrcholem extenzity volná pastva. Jakmile musíme vkládat do organizace pastvy nějaké výrazné investice jako například ploty a technická zařízení přestává být pastva vyloženě extenzivní. Extenzita systému je dána nízkými vklady a nízkými tržbami z jednotky plochy. Je charakterizována nízkým podílem lidské práce, nízkými investicemi do staveb a strojů, omezenou potřebou nakupovaných krmiv (Teslík 1994). Porosty intenzivně spásané však mají vyšší kvalitu píce než extenzivně pasené části a jsou zemědělci vítány (Bakker 1989), a proto byla také v minulosti většina pastvin poměrně intenzivně spásána. Na Valašsku se dokonce pro zúrodňování porostů provádělo košárování a v období nedostaku píce se páslo i na strništích (Gogela 1972). Hlavní rozdíl oproti současnému způsobu hospodaření spočíval v tom, že většina porostů byla i tímto intenzivním spásáním ochuzována o živiny. Dobytek se totiž po pastvě vždy večer sháněl zpět do chlévů a exkrementy se poté užívaly nikoliv na hnojení pastvin, ale zejména polí a produkčních luk v okolí stavení (Kavka, ústní sdělení) Pastva jednotlivých druhů hospodářských zvířat Pastva různých druhů hospodářských zvířat přináší svá specifika i co se týče vlivu na rostlinná společenstva. Skot je charakterizován jako pastevní generalista (Smetham 1994), to znamená, že porost spásá výrazně méně selektivně ve srovnání s menšími přežvýkavci. Ovšem vyhýbá se pomočeným a pokáleným místům, na kterých vznikají ostrůvky eutrofizovaných nepasených ploch (nedopasků). Je schopen spásat i vyšší vegetaci, ale také porost zůstává po pastvě vyšší než při pastvě ovcí. Masná plemena většího rámce mohou na příkrých pozemcích způsobit silnou půdní erozi (Schläpfer et al. 1998). Ovce můžeme označit za výrazné selektivní spásače, u starší vegetace se výrazně vyhýbají metajícím travám (Grant et al. 1985). Nestraní se však pokáleným místům ani po skotu, je schopná likvidovat náletové dřeviny stejně dobře jako koza a udržuje porost bez výrazných nedopasků na velmi nízké úrovni. Ovce působí na půdu přibližně třikrát nižším tlakem v srovnání se skotem, což je velmi cenné zvláště v oblastech se svažitými pozemky. V případě pastevních areálů s větším výškovým rozpětím ovce přednostně spásají výše položená místa (Krahulec, ústní sdělení). Kozy ve srovnání s ovcemi spásají vegetaci výše nad zemí a nevyhýbají se metajícím travám i 17

21 náletovým dřevinám, ale obcházejí místa pokálená a pomočená (Hejcman et al. 2002). Koně spásají porost na podobnou výšku jako ovce, jsou velmi selektivní spásači a podporují tak ostrůvkovitou strukturu porostu. Při intenzivní pastvě jsou schopni likvidovat i dřeviny, ale nepříznivým důsledkem pastvy koní je vylučování exkrementů na určitým místech a ty se poté silně zaplevelují (Příloha 10, Fot.20, Regal & Krajčovič 1963). Do České republiky byla v posledních deseti letech přivezena celá řada plemen masného skotu i ovcí. Největší rozdíl, ve srovnání s pastvou plemen mléčného skotu (Holštýnské plemeno, Český strakatý skot), je dán možností trvalého celodenního pobytu na pastvinách. Nejvíce jsou v Bílých Karpatech zastoupena následující plemena: Masný Simentál, Hereford, Aberdeen-Angus, Piemontese, Limousin, Charolais, Galloway, ale celkově převažují kříženci těchto plemen s Českým strakatým skotem, z ovcí jsou chovány hlavně masná plemena Romney-Marsh a Suffolk (viz Příloha 6). Zákonem 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství je dáno, že chovaná plemena musí být adaptována na místní podmínky. Je nutno zdůraznit, že uvedená plemena se totiž velmi liší v chovatelských, ale i krmivářských nárocích, a těmto okolnostem by měl odpovídat i stav dotčených TTP. Pro extenzivní pastvu v chráněných území je vhodný masný skot menšího až středního tělesného rámce představovaný plemeny Galloway, Aberdeen-Angus, Hereford (Juršík et al. 2001), které jsou dokonale přizpůsobené i drsným klimatickým podmínkám a nižší kvalitě pastevního porostu, a můžou být chována celoročně volně bez přístřeší. Další plemena vyžadují vyšší nároky na péči, ale pro sezónní pastvu v podmínkách Bílých Karpat je vhodná většina plemen masného skotu. Často jde pouze o intenzitu výkrmu a zemědělcem očekávané přírůstky (Teslík 1994) Sledování vlivu pastvy na vegetaci Při studiu vlivu pastvy na rostlinná společenstva se stává velmi problematickou otázkou stanovení intenzity pastvy. Zemědělci většinou udávají průměrné zatížení všech TTP (včetně luk na seno) v DJ/ha celoročně pro celý pastevní subjekt. Intenzitu pastvy na konkrétním pastvině během pastevní sezóny lze v praxi zřídkakdy přesně odvodit vzhledem k častému přemísťování stáda a letnímu zvětšování rozlohy pastvin o porosty, na kterých byla prvně provedena sklizeň sena. Jenže pro účely monitoringu vegetace v detailním měřítku fytocenologických snímků by bylo nutno sledovat lokální intenzitu spásání vegetace. Na pastvinách totiž často vzniká ostrůvkovitá struktura - tzn. zvířata mají tendenci opakovaně spásat nižší a mladou vegetaci 18

22 na již jednou pasených plochách a jiné části naopak díky nechutné či přestárlé vegetaci zůstávají bez povšimnutí. Problematiku určení lokální intenzity lze řešit metodou měření intenzity spásání pomocí počítání exkrementů za stanovenou dobu (Bakker 1989). Avšak i tato metoda má určité nedostatky, neboť zvýšený výskyt exkrementů je také v místech odpočinku zvířat. Další alternativou je metoda měření intenzity spásání dle výšky porostu zaznamenané na podzim po ukončení pastvy (Hejcman et al. 2002). V praxi se provádí tak, že se vytyčí transekt vedoucí přes pastvinu a v pravidelné vzdálenosti se odečítá výška, průměrná hodnota pak charakterizuje intenzitu pastvy. Sledování vlivu pastvy na vegetaci lze provádět různými způsoby. A/ Jedna skupina metod provádí výzkum změn travinobylinné vegetace v čase po zavedení pastvy na lokalitu. První možností je založení většího množství trvalých ploch o malé velikosti (např.1m 2 ), na kterých sledujeme vývoj vegetace v čase pod vlivem pastvy. Hlavní výhoda spočívá v možnosti zachytit celou škálu rostlinných společenstev na pastvině. Přístup byl využit při monitorování vlivu pastvy ovcí na Zadních a Předních Rennerovkách v Krkonošském národním parku (Pátková 1994, Krahulec et al. 1994, Krahulec et al. 1996). Druhou možností je experimentální pojetí studovaného problému. Kromě pasených ploch sledujeme ještě plochy kontrolní (nepasené), nejlépe když jsou uspořádány v úplných znáhodněných blocích, a my tak máme možnost studovat vliv pastvy odfiltrovaný od přirozených sukcesních trendů. Tento přístup se uplatnil při studiu vlivu pastvy skotského náhorního skotu na louky na Rýchorách v Krkonošském národním parku (Rauch et al. 2000). Vzhledem k časové náročnosti obou uvedených přístupů lze takto sledovat pouze jeden nebo několik málo typů vegetace. Při hodnocení a generalizaci výsledků z několika pokusných ploch na velké území je třeba dbát velké opatrnosti, vliv pastvy na vegetaci je ovlivněn velkým množstvím faktorů jako: abiotické charakteristiky lokality (geologické podloží, srážky aj.), tvar pasené plochy a umístění v terénu (ovce upřednostňují výše položená místa), způsob pastvy (rotační x kontinuální, nátlaková x volná), ale také druh pasených zvířat (Hejcman et al. 2002). B/ Druhá skupina metod se snaží postihnout současnou prostorovou variabilitu pastvinné vegetace a na základě vzájemného porovnávání fytocenologických snímků z různě obhospodařovaných pastvin se snaží zhodnotit vliv pastvy na travinobylinná společenstva širšího území. V CHKO-BR Poľana byl v 90. letech řešen projekt IUCN týkající se 19

23 obhospodařování TTP, jeho součástí bylo hodnocení současného stavu rostlinných společenstev pod vlivem pastvy. Na základě analýzy sebraných fytocenologických snímků byly rozlišeny vegetační typy pastvin s indikačními druhy, přiřazeny k příbuzné fytocenologické jednotce, ale také uvedeny typy hospodaření, které podmínily jejich vývoj a aktuální stav - bližší informace v literatuře Sláviková & Krajčovič (1996, 1998). Mgr. Pavel Lustyk, z AOPK ČR Brno, se v rámci disertační práce zabývá analýzou pastvinné vegetace v oblasti Beskyd a Javorníků, na základě rozsáhlého fytocenologického materiálu jsou stanovovány vegetační typy charakterizované skupinou indikačních druhů (Lustyk, ústní sdělení). Z cizích prací pak obdobnou metodikou hodnotil vliv managementu (kosení x pastva) na druhově bohaté porosty západního Norska Losvik (1988). Provedení základního monitoringu vegetace ovlivněné pastvou, hledání faktorů podmiňujících jejich diferenciaci, určení vegetačních typů a stanovení limitů jejich hospodářského využití je i náplní této diplomové práce (viz následující kapitola). 20

24 3. Metodika a materiál 3.1. Vymezení studovaného území, fytocenologická data a jejich sběr Původně se předpokládalo, že práce bude zahrnovat monitoring pastvinné vegetace v rámci celého území CHKO Bílé Karpaty. Během sběru dat v terénu se ukázalo, že se jedná o příliš velkou oblast s velmi rozmanitými typy pastvinné vegetace, a tak jsem zaměřil výzkum na menší část. Studované území představuje severní a střední část CHKO Bílé Karpaty (Valaško a Kopanice), na severu od obce Študlov až po nejjižnější sledované plochy v okolí obce Březová (Příloha 1). Terénní výzkum pastvinné vegetace probíhal během 3 sezón v letech , hlavní část prací byla prováděna v období největšího rozvoje vegetace, od konce května do poloviny července. Jeho výsledkem bylo získání 99 fytocenologických snímků TTP. Snímkovány byly různé typy pastvin (i na bývalé orné půdě), louky ovlivněné pastvou a na příhodných stanovištích také kosené louky použitelné jako srovnávací materiál pro následné analýzy. Zaznamenávány byly také podrobné údaje o historii a obhospodařování každé lokality (Příloha 6). Pro monitoring pastvinné vegetace byly zvoleny fytocenologické snímky o velikosti 16m 2, které byly umísťovány nejlépe uprostřed porostů, aby byl vyloučen okrajový efekt. Výběr ploch pro snímkování byl subjektivní, vycházel z rozlišení typů společenstev na pastvinách a poměrně rovnoměrného rozmístění ploch v jednotlivých typech. Zdálo by se, že objektivnímu výběru ploch (tedy náhodnému umístění) by měla být dána přednost. Moravec (1994) však uvádí, že srovnání obou postupů ukázalo, že jejich výsledky se podstatně neliší a nároky na pracovní čas jsou při náhodném výběru mnohem větší. Plochy byly vybírány v homogenních porostech, tj. tam, kde nedochází k nestejnorodosti stanovištních podmínek jako jsou změna horninového složení, pokles hladiny podzemní vody. Fytocenologické snímky (Příloha 4) obsahují základní charakteristiky záhlaví: datum sběru, exposice a sklon svahu, nadmořská výška, celková pokryvnost a pokryvnost zvlášť bylinného a mechového patra, maximální výška bylinného patra a průměrná výška porostu, počet druhů ve snímku, - hlavní část: floristická skladba (seznam druhů), početnost a pokryvnost pomocí kombinované Braun-Blanquetovy sedmičlenné stupnice (r, +, 1, 2, 3, 4, 5). Do poznámky byly pravidelně zaznamenávány údaje o celkové fyziognomii společenstva, vliv hospodářské činnosti člověka, výskytu ohrožených druhů (zejména z čeledi Orchidaceae) a také invazních druhů rostlin jako Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigeios, Cirsium arvense, Crataegus sp., Rosa canina agg., Rumex spp. 21

25 Na některých vhodných lokalitách (celkem 28 ploch) byly v případě souhlasu zemědělců založeny trvalé plochy pro dlouhodobé opakované sledování. Ve čtverci fytocenologického zápisu byl vždy úhlopříčně levý horní a pravý dolní roh označen kovovou destičkou o velikosti 6x6 cm (vyrobenou ze železné pásoviny), na které byl navařen 20cm dlouhý hřebík pro dostatečné ukotvení na pastvině. Každá taková plocha je pak přesně lokalizována a její poloha zanesena do geografického informačního systému (GIS) Správy CHKO (Příloha 2, 3). Současně byla téměř ke každé monitorované ploše pořizována fotodokumentace, která se snaží postihnout celkový ráz lokality a detaily jednotlivých typů porostů (Příloha 10). 3.2 Zemědělské informace a pastevní dotazník Základní informace o zemědělcích zabývajících se pastevním chovem hospodářských zvířat (dále jen pastevní subjekty) jsem získal z informačních materiálů Svazu producentů a zpracovatelů biopotravin (PRO-BIO) - Kolektiv autorů (2000, 2002) a publikace Juršík et al. (2001), ale také ústním sdělením od pracovníků Správy CHKO Bílé Karpaty (Bittnerová, Jongepierová, Miklas, Pechanec), pracovníků ZO ČSOP Kosenka (Janík, Trávníček), členů ZO ČSOP Zálesí (Studenka), pracovníků IS Moravské Kopanice ve Starém Hrozenkově (Drgáč). Po prvním kontaktu se zemědělcem a povolení vstupu na pastviny bylo prohlédnuto celé území a následně vytipovány reprezentativní plochy pro pořízení fytocenologické dokumentace. Až poté pro každou lokalitu (příp. pro celý pastevní subjekt) byl zpětně formou interview vyplňován polostrukturovaný pastevní dotazník (Příloha 5). Jeho součástí byly následující charakteristiky: - katastrální území umístění všech pastvin na k. ú. obcí (uváděné pro základní představu o lokalizaci pasených pozemků) - výměra pastvin rozloha pastevních areálů, ale i celková plocha TTP pro dané stádo (uváděna jako základní číslo pro vypočtení zatížení porostu v DJ/ha) - historie území tímto široce pojatým termínem jsou myšlena všechna významná hospodářská opatření, která byla na lokalitě realizována v průběhu posledních 50 let (zejména otázka orby, hnojení, přísevů, pastevních systémů), zjištěné údaje jsou velmi rozdílné kvality a hloubky vzhledem k nutnosti badatele spolehnout se pouze na výpověď zemědělce (jsou přesto velmi důležité pro 22

26 pochopení současného stavu vegetace na lokalitě, která je výsledkem dlouhodobého působení řady faktorů, nikoliv pouze důsledkem současného způsobu obhospodařování) - termín systém obhospodařování podává informaci o současném způsobu údržby travních porostů, v podotázkách jsou vyneseny vždy dva krajní typy hospodaření (pouze pastva x kombinace sečení a pastvy, rotační x kontinuální) za účelem rozdělení dat do kategorií pro následné analýzy - složení a počet kusů zvířat ve stádě udávají druh hospodářských zvířat (skot, ovce, koně) a jednotlivá plemena, a tím také základní číslo pro vypočtení zatížení porostu v DJ/ha - zatížení porostu v DJ/ha v případě známé celkové výměry TTP, které zemědělec potřebuje pro celoroční chov, je vypočteno průměrné zatížení pozemků hospodářskými zvířaty v DJ/ha x v druhém případě (např. jen přepásání otav) uvádím pouze číslo vypovídající o okamžitém počtu DJ/ha v časovém úseku 3.3 Nomenklatura taxonů a syntaxonů Nomenklatura taxonů je sjednocena dle práce Neuhäuslová & Kolbek (1982). Vzhledem ke zpracování fytocenologických dat v programu Turboveg je v jeho výstupech, statistických analýzách programu Canoco a přehledné tabulce snímků použito nomenklatury Ehrendorfer (1973). Odlišné pojmenování se týká následujících taxonů (v závorce nomenklatura dle Ehrendorfer 1973) Elytrigia repens (Elymus repens), Hypochoeris maculata (Hypochaeris maculata), Hypochoeris radicata (Hypochaeris radicata), Securigera varia (Coronilla varia), Sieglingia decumbens (Danthonia decumbens). Kategorie ohrožených druhů jsou uvedeny dle seznamu Holub & Procházka (2000). Jména vyšších syntaxonů uvádím dle souborné publikace Moravec et al. (1995), nižší jednotky dle Tlusták (1972, 1975). 3.4 Problematika určování sterilních druhů Vzhledem k tomu, že na pastvinách dochází již od časného jara ke kontinuální defoliaci druhů bylinného patra a řada taxonů tak nikdy nedospěje do generativní fáze, bylo nutno 23

27 nastudovat jejich determinaci ve sterilním stavu. Jednalo se zejména o druhy č. Poaceae, Cyperaceae. K tomuto účelu existují velmi dobrý klíč Kučera & Kettnerová (1996) a atlasy Regal & Šindelářová (1970), Steinbach (1998). Dále jsem při determinaci, kterou nebylo možno provést v terénu, vycházel ze základních publikací o květeně České republiky Dostál (1989), Hejný & Slavík (1990, 1992, 1997), Slavík (1995, 1997, 2000), ale i německého díla Jäger & Werner (2000). U kritických rodů Alchemilla, Crataegus, Rosa, Taraxacum a také v případě výskytu těžko určitelných sterilních zástupců dalších rostlin (např. rody Allium, Geranium, Myosotis) nebyla prováděna přesná determinace na úroveň druhu. 3.5 Programové zpracování, statistické analýzy a klasifikace Fytocenologické snímky byly převedeny do programu TURBOVEG FOR WINDOWS 1.99b (Hennekens 2001), odkud byly exportovány a upraveny v programu MICROSOFT EXCEL, data dále upraveny pro přehlednou tabulku fytocenologických snímků (Příloha 4), ale také připraveny k ordinačnímu zpracování mnohorozměrných dat v programu CANOCO FOR WINDOWS 4.5 (Ter Braak & Šmilauer 2002). Pro prováděné analýzy bylo nutno sedmičlennou Braun-Blanquetovu stupnici abundance a dominance transformovat na číselné hodnoty. Jako nejvhodnější se ukázal převod na škálu řídící se procentickou hodnotou středu užívaného intervalu (viz Tab.5), které dávají relativně větší váhu druhům s vyšší pokryvností (Herben & Münzbergová 2001), což právě v případě dat týkajících se pastvinné vegetace je vhodné vzhledem k množství vzácných (často ruderálních) druhů vstupujících do těchto poměrně otevřených dynamických společenstev. Tab.5 Transformace Braun-Blanquetovy stupnice na procentickou škálu Braun-Blanquet r procenta V programu MICROSOFT EXCEL byla prvně provedena jednoduchá explorační analýza dat vytvořeny histogramy četnosti měřených parametrů prostředí. Pomocí této metody tak získána cenná informace o typu rozdělení dat (Lepš 1996). 24