Masarykova univerzita. Analýza sociálních sluţeb se zaměřením na seniory v městě Kyjově

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY Analýza sociálních sluţeb se zaměřením na seniory v městě Kyjově Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. Vypracoval: Jiří Zemský 1

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a pouţil jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně Jiří Zemský 2

3 Poděkování Děkuji paní Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za odborné vedení a metodickou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Dále velmi děkuji klientům sluţeb sociální péče za poskytnutí rozhovorů. Taktéţ děkuji personálu sluţeb sociální péče za vstřícný postoj k prováděnému výzkumu. V Brně Jiří Zemský 3

4 ANOTACE Bakalářská práce se zabývá analýzou sociálních sluţeb, které se zaměřují na seniory v městě Kyjově. Hlavním cílem práce je zjistit, jaká je spokojenost klientů s kvalitou u vyuţívaných sluţeb, ale tak i důvody vstupu a zisk informací o nich. Teoretická část popisuje stáří a stárnutí po stránce sociální i odborné, dále se také zabývá sociálními sluţbami. Empirická část začíná pohledem na zkoumanou oblast a dále popisuje veškeré sociální sluţby se zaměřením na seniory v městě Kyjově. Posléze jsem se za pomoci metody otevřeného kódování zakotvené teorie snaţil odpovědět na otázku: Jaký je důvod využívání poskytovaných služeb a pohled seniorů na tyto služby? Výsledky odpovídají na poloţenou otázku a jsou pouţitelné pro komunitní plán v městě Kyjově. 4

5 ANOTACE The bachelor thesis pursues the analysis of social services, which are oriented to elderly people in a town of Kyjov. The main goal of this thesis is to find out the clients satisfaction with the services they use, as well as the reasons of entrance and a gain of information about them. The theoretical part describes the old age and getting old according to social and scholarly point of view, and it also pursues the social services. An empirical part begins with a look at the examined area, and the description of all social services oriented to elderly people in a town of Kyjov follows. Then I try to answer the question: What is the main reason for using the offered services and the elderly people s standpoint of these services? with usage of the method of open coding of embedded theory. The outcomes answer the given question and they can be used for community plan in a town of Kyjov. 5

6 OBSAH ÚVOD SPLEČNOST A STÁRNUTÍ Kult mládí Pohled na stáří Ageismus Rodina v kontextu se stářím Mezigenerační konflikty STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Periodizace stáří Pohled na stáří Teorie stárnutí Vymezení pojmu stáří Změny způsobené stářím Tělesné stárnutí Duševní stárnutí Sociální stárnutí Smrt Populační vývoj ve světě Populační vývoj v ČR SOCIÁLNÍ SLUŢBY Malá retrospektiva Význam pojmu sociální sluţby Základní normy upravující oblast seniorské péče Financování sociálních sluţeb Moţnosti získání informací o sociálních sluţbách Druhy zřizovatelů a poskytovatelů sociálních sluţeb Standardy kvality sociálních sluţeb Kvalita poskytovaných sociálních sluţeb v zařízeních pro seniory Dosavadní vývoj sociálních sluţeb POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŢBY KYJOVA Demografický vývoj Kyjova Kyjovska Dělení sociálních sluţeb pro seniory v Kyjově Centrum sluţeb pro seniory Kyjov, p. o Domov pro seniory Domov se zvláštním reţimem Centrum sociálních sluţeb p. o. města Kyjov Pečovatelská sluţba Denní stacionář Osobní asistence Arcidiecézní charita Olomouc, charita Kyjov..43 6

7 Pečovatelská sluţba Osobní asistence Ošetřovatelská sluţba Domácí hospic David Pomocné sluţby Svépomocná skupina Podpora osob s onemocněním Parkinson Volnočasové sluţby Klub důchodců METODOLOGIE Výzkumná otázka a cíl výzkumu Výzkumné prostředí Výzkumný vzorek Techniky výzkumu Metody výzkumu Nedílné součásti výzkumu ANALÝZA DAT Otevřené kódování Pohled klienta na vyuţívanou sluţbu Cesta nemusí být jenom jedna Negativní faktory ovlivňující klienta Zdroje pramenů informací Axiální kódování ZÁVĚRY ŠETŘENÍ..66 ZÁVĚR.68 POUŢITÁ LITERATURA.69 POUŢITÉ ELEKTRONICKÉ ZDROJE..72 SEZNAM PŘÍLOH 7

8 Úvod Období stáří je jednou z vývojových etap našeho ţivota, aniţ bychom nad tím více či méně přemýšleli, čeká na kaţdého z nás. Někteří budou mít to štěstí a proţijí jej v kruhu své rodiny a jiní ho mohou proţít např. v domově důchodců, nebo pečovatelské domovně. Nejspíš si všichni přejeme, abychom poslední část našeho bohatého ţivota proţili ve spokojenosti, která se bude nejvíce odráţet od prostředí, kde ţijeme. A právě spokojenost a kvalita sociálních sluţeb hraje jednu z důleţitých rolí v mé bakalářské práci. Cílem práce je snaha objasnit, spokojenost s kvalitou sociálních sluţeb u seniorů vyuţívající některou z nich, které jsou dostupné ve zkoumané oblasti. Spolu se spokojeností je také zkoumán důvod vyuţití sociální sluţby a získání informací o nich, kde právě v těchto případech často docházelo k rozchodu, dle vyuţívané sociální sluţby. Čtenáři se nejdříve pokusím přiblíţit nynější chápání lidí na tak často probírané témata, jako jsou stáří a senioři. Druhá kapitola je zaměřena na stáří a stárnutí z výzkumného hlediska, kde se ke konci z části dotýkám i populačního vývoje v nynějším světě. Poslední kapitolou v teoretické části bakalářské práce je přiblíţení pojmu sociální sluţby. V empirické části bakalářské práce zprvu představuji město Kyjov a jeho demografický vývoj, posléze jsem vyhledal a popsal sociální sluţby v městě Kyjově se zaměřením na seniory. Celkový výzkum se týká objasnění důvodů vstupu, získávání informací a spokojenost s kvalitou u vyuţívaných sociálních sluţeb. Volbu tématu bakalářské práce mně usnadnil fakt, ţe mě senioři po celý dosavadní ţivot obklopují, jak v rodině, tak i v širším okolí, ale hlavně i to, ţe dnešní svět na ně často zapomíná a bere je jen jako přítěţ. Doufám, ţe tato práce bude inspirací a obohacení pro další pedagogy. 8

9 1. Společnost a stárnutí 1.1. Kult mládí Trend nynějších vyspělých států, kde spadá i naše republika, je prosazování mládí a s ním je spojen i kult krásné štíhlé postavy. S tímto trendem se setkáváme kaţdý den, stačí si jen vzpomenout na dokonalý mladý pár rodičů s dětmi. Vidíme je v kaţdém filmu, časopise, televizi, atd., přinášejí nové trendy ve vůních, poţitcích a jsou oblečeni do autfitů, které jsou více neţ textil. Ukazují nám dokonalý ţivot z říše snů, který nikdy nekončí a s kaţdou nově započatou činností je stále krásnější a krásnější. Ekonomická fixace na mládí jiţ započala v 60. letech minulého století. Nezahrnuje pouze oblečení, ale prostupuje všemi dimenzemi současných trendů, kde spadá hudba, móda, filmy a všude tam, kde člověk hledá rozptýlení a zábavu. Byla to právě jedna osoba, která tuto mánii za honbou za mládím započala. Jmenovala se Diana Vreelandová, šéfredaktorka časopisu Vogue, která jako první vyslovila pojem youthquake (nálada: bouře a vzdoru, ovládající tehdejší módu). Její strategie spočívala v sazení na problém, který se stal štěstím: velká skupina nových konzumentů. V dnešní době má tato honba za následek, ţe mnoho dospělých lidí se chovají infantilně (mluví jako děti, oblékají se jak děti, televize a knihy je zásobují nekonečnými vzpomínkami na dětství) (srov. Schirrmacher, 2004, s ). Jak je patrné, z prvních odstavců, hlavní příčinou tohoto trendu jsou media, které nás touto milnou skutečností bombardují den, co den. A díky tomu jsou mnozí z nás schopni utrácet nesmyslné sumy za kosmetiku a v nejhorším případě i za plastiky jen kvůli tomu, aby mohli říct pro ně tak krásné čtyři slova: Jsem mladý a krásný. 9

10 1.2. Pohled na stáří Nadchází, ale otázka, jak chápe svět stáří, kdyţ hlavní doménou je prosazování mládí. Někdy se stává, ţe uţ ve třiceti letech dopadá na některé muţe či ţeny tíţivý pocit, který je způsoben věkem (necítí stárnutí, ale pozorují ho na sobě). Pocit je vytvořen díky tomu, ţe jejich vědomí funguje bez času a prostoru, zatímco jejich biologická schránka je ovlivňována časem, který je neúprosný. Při kaţdém důleţitém mezníku, při kaţdých dalších narozeninách se budou neustále proklínat, ţe jiţ strávený čas nevyuţili lépe a promarnili jej jen v úzkostech a starostech (srov. Schirrmacher, 2004, s. 74). Nastolený stav souvisí s tím, ţe stárnutí chápeme jako proces, který probíhá před očima veřejnosti, a ta jej vnímá, jako něco špatného a nesprávný. Díky nepřítomnosti seniorů v médiích je brán proces stárnutí, jako anomálie, nebo spíše infekce, na kterou není lék. Média image stáří z hlediska pohledu společnosti moc nepomáhají. Je to patrné jiţ ve zmíněných řádcích. Jako příklad můţe být uvedeno - zpravodajství a publicistika, kde se o tomto pojmu hovoří jen ve smyslu důchodové reformy, která je nezbytná z důvodu finanční neúnosnosti, jak pro stát, tak i pro občany, kterým se neustále vzdaluje doba odchodu do důchodu. Další nevhodnou prezentací v mediích je postoj k nemocným seniorům., kteří často své poslední dny ţivota proţijí v nemocnicích na lůţkách, coţ stojí stát nemalé peníze. Je pravdou, ţe veškeré náklady na zdravotnictví pro tuto oblast jsou ve výši 35% - 40 % celkového rozpočtu, ale média neuvádí, ţe do této skupiny spadají i mladí lidé, kteří také umírají (srov. Haškovcová, 2010, s ). Ano, skutečně stárnoucí lidé nás neúnosně zatěţují a je jen otázkou času, kdy stát řekne dost. Je to díky důchodům, nemocem a dalším sociálním poloţkám, ale média i veškerá společnost by si měli uvědomit, ţe tito lidé, platili také daně, starali se o nás v dětství a samozřejmě pomohli vybudovat dnešní svět taký jaký je a za to bychom měli být vděční. A nevytvářet neustále podmínky pro stále se zvyšující desolidarizaci ve 10

11 společnosti, kde nevraţivost mladých lidí je více neţ viditelná a často je ukazována na obdiv, jako jeden z jejich základních postojů. Během několika let se objevilo spousty tzv. mýtů o stáří, které se vytvořila stávající společnost, a tímto způsobem anticipuje fenomén stáří. Pokusím se popsat jen některé z nich, a to ty co pevně zapustili kořeny i v naší společnosti. Jeden z velmi známého mýtu u nás je mýtus neužitečného času. Naše společnost je postavena na velmi jednoduchých pravidlech, kdo pracuje, je uţitečný, kdo nepracuje, avšak je v penzi, je k ničemu. Všichni senioři jsou odkázáni být dáni do kategorie neuţitečných, jelikoţ jsme uţitečné definovali jen na zaměstnanecký poměr. Člověk, který není profesně zařazen v produktivní sféře společnosti, nic nedělá, a proto nic neznamená. Společnost seniory nebere vůbec v potaz, protoţe se na ně dívá uspěchanýma a zaměstnaneckýma očima. V důsledku těchto závěrů předpokládáme, ţe starý člověk pro nás není sokem natoţ partnerem. Jeho názory a postoje nás nezajímají, jestliţe uţ jej vyslechneme je to spíše z neodbytnosti neţli z úcty. Lidé seniory často přehlíţí a ignorují je, z těchto názorů se další mýtus nazývá mýtus ignorace (srov. Haškovcová, 2010, s ). Jak jsem jiţ předem avizoval mýtů o seniorech je velké mnoţství, ale chtěl jsem poukázat na ty, s kterými jsem se osobně setkal u svých přátel a známých Ageismus V 60. letech minulého století se vytvořil pojem ageismus spolu s dříve zmiňovanou ekonomickou fixací na mládí. Pojem označuje negativní představy o starých lidech, eventuelně označuje diskriminační projevy vůči starému člověku nebo skupině starších (srov. Jirásková, 2005, s. 21). Ageismus potvrzuje i to, ţe je velký nedostatek literatury, studií a výzkumů, které by byly zaměřeny na duševní zdraví a jeho podporu v seniorském věku. K diskriminaci seniorů implicitně přispívají i spousty výzkumů, které do svých studií nevztahují lidi nad 65 let věku (srov. Seymour, Gale, 2005, s. 32). 11

12 Ageismus spolu s předsudky neubliţuje jen samotným seniorům. Samotní zastánci těchto myšlenek jednou zestárnou a dostanou se do postrproduktivním věku, v kterém se budou muset s touto novou rolí vyrovnat Rodina v kontextu se stářím Tradiční rodina Jedná se o zemědělskou rodinu, kde kaţdý člen zastával určitou funkci. Všichni členové pracovali, na společném mění, tudíţ děti i senioři byli tolerováni. Samozřejmě mohli vykonávat práci jen, na kterou stačili. Děti byli spíše povaţováni za budoucí ekonomickou sílu rodiny a seniorům se splácel dluh za výchovu a výţivu v minulosti. Stárnoucí člověk stále přispíval na ekonomickém zajištění, dle svých moţností (s věkem ubývání povinností). K prvním změnám došlo při první průmyslové revoluci, kde mladí lidé s dětmi odcházeli do měst s vidinou lepší budoucnosti. Staří lidé zůstávali sami na vesnicích a nastával problém, kdo se postará o zemědělskou půdu. (srov. Haškovcová, 2010, s ). V tento čas se upínal zrak světa spíše na výrobu neţ na zemědělství, a tak začali senioři ztrácet své dřívější úkoly v rodině (ekonomicky přispívali) a fungovali uţ jen, jako moţní vychovatelé vnoučat. Současná rodina Můţeme jí začít datovat od roku 1989, kdy byla tzv. Sametová revoluce. Začali se ve velkém mnoţství zakládat nové firmy, a pokud byly zaloţeny mladými lidmi, nebylo vůbec neobvyklé, ţe pomáhali i starší občané. Společnost se velmi rychle změnila z industriální v postindustriální. Těmto změnám se velmi špatně přizpůsobovaly převáţně starší ročníky, za to mladší se v nových moţnostech začaly velmi rychle orientovat. Bylo to způsobeno hlavně tím, ţe trţní hospodářství se v západní Evropě postupně rozvíjelo a u nás vpadlo naráz. To mělo za následek jak změny v rodině, tak i u seniorů (srov. Haškovcová, 2010, s ). 12

13 Vzhledem k těmto změnám dochází k prodluţování výkonu povolání u ţen a pozdějšího odchodu do důchodu, kde byla jejich hlavní priorita starání se o vnoučata. V nejhorších případech dochází k přesluhování, kdy senioři nadále pracují i v důchodovém věku. Tento fakt má za následek, ţe mladý pár má za problémy se postarat o své dítě, jelikoţ jsou často dobře dostupné školky přeplněné, anebo nemají dostatek peněz na profesionální chůvu. Katastrofický scénář nastává, kdyţ všichni členové rodiny pracují a dítě onemocní. Je také si důleţité si uvědomit, ţe mladí lidé odchází od svých rodičů do velkých měst za prací a ti zůstávají sami. Tato situace má svoje výhody, tak i nevýhody. Výhodou je hlavně samostatnost. Nevýhoda se dostaví aţ při nemoci nebo v pokročilém věku, kde senior ztrácí schopnost se o sebe postarat. V těchto situacích se většina seniorů obrací o pomoc na sociální sluţby. Dnešní senioři se nacházejí na rozmezí dvou modelů sociálních sluţeb. Starší model sociálních sluţeb spadal do kompetence státu, a nynější strategií je, model placených sluţeb, kdy si budoucí senioři musí našetřit, aby si mohli ve stáří dopřát profesionální sluţby (srov. Haškovcová, 2010, s. 79) Mezigenerační konflikty Důsledkem nepochopení se generací dochází velmi často k mezigeneračním konfliktům, jak ze strany mladých, tak i seniorů. Kaţdý z nás se jistě setkal s názorem, ţe senior nerozumí nynější tak rychlé době, ale nemůţeme zapomenout i na seniory, kteří dnešním mladým lidem vyčítají celkový postoj k ţivotu. Drtivá většina mezigeneračních konfliktů je způsobena, předpojatostí k jiným generacím ať v rodině, nebo v širším okolí a pokřiveného názoru, zejména povyšování těchto názorů na jedinou pravdu. To má často za následek neschopnost nalezení skutečné pravdy (srov. Jirásková, 2005, s. 26). 13

14 Uvádí se, ţe jsou s manţelskými konflikty nejběţnějším důvodem v mezilidských sporech, avšak psychologové tvrdí, ţe jednou z příčin mohou být i rozdílné povahy, tzn., ţe by se lidé nesnesli, i kdyby byli vrstevníci. 14

15 2. STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Stáří je dosti specifické období, které zasahuje velkou část našeho ţivota, proto je vymezení tohoto pojmu pro moji bakalářskou práci více jak nepostradatelné. Jedná se o zásadní pojem, který zasahuje do veškerých kapitol této práce, jak do části teoretické, tak i do části empirické. Zprvu se můţe zdát, ţe stáří je pojem velmi strohý, ale po hlubším bádání zjišťujeme, ţe obsahuje více informací, neţ lze na první pohled rozeznat. Díky tomuto zjištění jsem se rozhodl na něj dívat s více pohledů, a to jak z psychologického, biologického, tak i sociologického. Má snaha v teoretické části bakalářské práce nespočívá jen ve vymezení hranice stáří, ale i různých aspektů a souvisejících problémů, které zasahují do této problematiky. Prvním krokem, abych dále mohl pracovat s tímto pojmem, je určit si hranici, od kdy stáří začíná. Podle kriterií OSN rozdělujeme populaci na skupiny: 0-14 let, let, 64 a více let. Staré obyvatelstvo pak definuje hranici minimálně 7% osob starších 65 let ve společnosti. Toto bohuţel není směrodatné, protoţe např. Ladislav Rabišic a Lenka Vohrálíková (2004), kteří se zabývají právě touto problematikou, zjistili z výzkumu u respondentů v předseniorském a seniorském věku, ţe tito lidé uvádí věk 67 let, kdy se domnívají, ţe právě v tuto dobu stáří přichází. Tudíţ celkové vnímání věkové hranice, je subjektivní. Mladí lidé určují hranici stáří níţe, naopak staří lidé výše (srov.rubišic, Vohrálíková, 2004). Díky tomuto zjištění jsem se rozhodl, ţe dále v textu budu vycházet z knihy od Pavla Műhlpachra Gerontopedagogika, kde se hranice pro stáří určuje 65 rokem ţivota, kde nastává tzv. období mladého stáří. 15

16 2.1. Periodizace stáří Jak jsem se jiţ zmiňoval, vymezení hranice stáří je velmi problematické, v průběhu let docházelo ke změnám v chápání počátku stáří způsobené především prodluţující se délkou ţivota u člověka. Švancar - předdůchodový věk let; - věk uvolňování aktivit let; - stáří let; - věk senility 75 a výše; (Křivohlavý, 2001, s. 137) Prokopec - stárnutí od let; - vysoké stáří od let; - kmetský věk od 90 let výše; (srov. Mirek, 2004) Neugartenová V dnešní době nejčastěji pouţívaná periodizace stáří (pouţita i do Bakalářské práce) - mladí senioři let (především problematika související se změnou sociální role a sociálním postavením); - staří senioři let (změna ve funkční zdatnosti, nemoci související se stářím (biologické, duševní); - velmi staří senioři 85 - více let (zaměření na kontrolu soběstačnosti a zabezpečenosti); (srov. Műhlpachr, 2004, s. 21.) 16

17 2.2. Pohled na stáří V nynější době se pojem stáří 1 stal velmi multidimenzionální fenoménem, který díky dramatickému demografickému vývoji ve vyspělých státech na přelomu 20. a 21. století, kde dochází k relativnímu i absolutnímu stárnutí populace 2, vytvořil velký problém, který ovlivňuje kvalitu ţivota kaţdého občana, ale i celkový rozvoj společnosti (srov. Műhlpachr, 2004, s. 16). Můţeme se tedy ptát, proč se stáří stalo váţnou společenskou výzvou. Odpověď je velmi snadná - je to z důsledku velkých problémů, které tento fenomén přináší. Tímto můţe být například ubývání mladých lidí v produktivním věku ( let), coţ má za příčinu sniţování výnosu z daní z příjmu, ale také zdravotní a sociální odvody a další. Veškeré tyto částky totiţ slouţí částečně i k zaplacení důchodů, lékařské péče atd. Tento efekt lze vyjádřit koeficientem závislosti stáří, který udává poměr starých lidí a lidí v produktivním věku. Koeficient se nyní pohybuje kolem jedné pětiny, ale předpokládá se, ţe v polovině 21. století se bude pohybovat aţ ve výši jedné třetiny a moţná i více. Efekt bude mít hlavně velký hospodářsky dopad na země s touto problematikou. Celkový problém můţeme sledovat převáţně jen ve vyspělých státech. Problematiku rozvojových států lépe vystihují hodnoty z roku , jelikoţ globálně umírá nejvíce lidí do svého pátého roku ţivota a tato skutečnost se právě nejvíce odráţí zde. Je to převáţně způsobeno lékařskou péčí (očkování), která je v těchto zemích více neţ nedostatečná (srov. Stuart Hamilton, 1999, s. 14). Stárnutí populace a zvyšující se hranice úmrtnosti obyvatelstva není tedy především dána zkvalitněním stárnutí, zkvalitněním sluţeb a péče o stárnoucí občany (sociální sluţby), ale spíše menší úmrtností v dětství, jak vyplívá z předešlé informace o rozvojových zemích, kde právě k tomuto efektu dochází. 1 Je především doménou ţen - ve věku 70 letech je poměr 5:4 a ve věku 80 let aţ 4:1 k muţům 2 Relativní - nízká porodnost, tudíţ klesající počet dětí a mladých lidí, absolutní - klesá úmrtnost ve středním věku - více lidí se doţívá stáří: (srov. Kalvach, Onderková, 2006, s. 8). Těmito pojmy se dále budu zabývat v následující kapitole. 3 Průměrná úmrtnost dětí z rozvojových zemí činila 103 na tisíc ţivě narozených (srov. Stojanov, 2008). 17

18 2.3. Teorie stárnutí Stárnutí je přirozený a biologický proces, během kterého ubývají adaptační schopnosti, a sniţuje se funkčnost organismu. Probíhá jiţ od narození, ale za opravdové projevy stárnutí povaţujeme aţ pokles funkcí, které nastanou po dosaţení sexuální dospělosti (srov. Kalvach a kol., 2004). Obecně je známo, ţe kaţdý organismus na této planetě podléhá procesu stárnutí, který je nezadrţitelný a končí smrtí. Jediným rozdílem je rychlost stárnutí u kaţdého ţivočicha (člověk x pes). Jinak všechny pojí sníţení vitality a vyšší náchylnost k nemocem, často přichází i involuce. Člověk sice dokáţe oddálit smrt různými léky (geriatriky 4 ) a operacemi, přičemţ se snaţí dosáhnout maximální délky ţivota, ale i přesto nemůţe nad koloběhem ţivota, který je nezadrţitelný zvítězit. Problematikou stárnutí se v průběhu vývoje světa zabývalo spoustu alchymistů a vědců, kteří se buď snaţili dosáhnout elixíru ţivota (utopie), anebo se pomocí výzkumu dopátrat důvodu, proč vůbec stárneme, a tak dosáhnout za pomocí léků zmiňované maximální délky ţivota 5. V dnešní době bylo vytvořeno spousta hypotéz a teorií, které se snaţí tento problém rozluštit, ale doposud ţádná nebyla stoprocentně prokázána. Teorie stárnutí jsou většinou postaveny na jednom či více faktorů, které by měly způsobovat stárnutí. Hayflický limit Po stránce molekulární mohu uvést Hyflického limit. Hayflický při svém výzkumu buněk zjistil, ţe při vyjmutí buněk z těla a pěstované in vitro se mohou vícekrát dělit, ale pouze do určitého limitu (maximálně 50-70x), posléze začnou u buněk vznikat chyby, aţ dojde k jejich smrti. Dále také objevil, ţe počet reprodukcí je ovlivněn stářím zvířete (čím starší, tím menší počet reprodukcí) (srov. Stuart - Hamilton, 1999, s. 22). 4 Léky, které ovlivňují proces stárnutí - vitamíny, aminokyseliny, minerály atd. (cit. Šafářová; Nejedlá, 2006, s. 198). 5 Vědci odhadují maximální délku ţivota člověka na 120 let 18

19 Teorie programového stárnutí Vychází z předpokladu, ţe kaţdý ţivý tvor má předem naprogramované stárnutí buněk uţ v genech, kde je uschováno počet moţných obnovení v buňkách v těle. Jestli ale buňky umírají, neţ jsou včas nahrazeny, dochází k nesprávnému fungování vnitřních orgánů, a tudíţ nedokáţou udrţet potřebnou funkci k ţivotu (srov. Teorie stárnutí Část 2., 2010) Těchto teorií jak jsem uţ předeslal je samozřejmě mnohem více, jako např. neuroendokrinní teorie, cross-link, endokrinníteorie atd., ale osobně si myslím, ţe by daný výčet měl v rámci přiblíţení se k problematice a stručnému uvedení do problému postačit. Vědci se sice nedokáţou přesně dohodnout, která z teorií je ta pravá, ale bylo prokázáno, díky statistickým výkyvům, ţe existují určité faktory, které délku stáří dokáţou ovlivnit. Mezi tyto faktory řadíme (srov. Stuart - Hamilton, 1999, s. 25) : - ţivot ve vysokohorských podmínkách; - strava; - pohyb; - průběh onemocnění ve stáří; 2.4. Vymezení pojmu stáří Stáří můţeme chápat jako poslední část našeho ţivota, kde dochází k tzv. involuci 6, ke které dochází v celém ţivotě, ale v tomto období se nejvíce projevuje, dále i k často opomíjeným sociálním změnám, které jsou způsobeny především odchodem do důchodu, čímţ dochází ke změně sociální role i sociálního statusu. 6 soubor příznaků počínajícího stáří (cit. Klimeš, 1999, s. 325). 19

20 Z psychologického hlediska lze stáří definovat více způsoby 7, ale pro moji práci jsem si vybral definici od E. H. Eriksona. Dle teorie psychosociálního vývoje podle E. H. Eriksona je hlavním vývojovým úkolem ve stáří především dosáhnout jednoty v pojetí vlastního ţivota. Dosaţení integrity se projevuje hlavně v přijetí svého ţivota, jako celku, který měl určitý smysl. V seniorském věku potřebujeme hodnotit svůj ţivot pozitivně, abychom mohli přijmout i jeho konec. Vyrovnání se s celkovým ţivotem usnadňuje, také i přijetí smrti jako jeho nevyhnutelného konce. Starší člověk by měl svůj ţivot brát takový, jaký byl, bez ohledu nad tím, co se nestalo nebo mohlo být i jinak. Tím se myslí i přijetí vlastní nedokonalosti, smíření se svými chybami a vyrovnání se vším, co se nepodařilo, včetně vlastních skutků, které ještě po čase vytváří pocity studu a viny. Dosaţení integrity je dáno i harmonizací všech rolí, které člověk v jednotlivých fázích ţivota získal. Součástí tohoto vyrovnání je projevování a pochopení pocitů, které si doposud starý člověk neuvědomoval (srov. Vágnerová, 2007, s. 299) Změny způsobené stářím Všeobecně můţeme říct, ţe stárnout začínáme hned při narození, tělo se okamţitě začne vyvíjet a tím i reprodukovat nové buňky. Toto tvrzení dle mého názoru tento problém ale velmi bagatelizuje, opravdové stárnutí začíná aţ při ukončení tělesného vývoje a diferenciace. Tento jev se začíná uskutečňovat aţ po 30. roku ţivota, kdy dosáhl člověk vrcholu v tělesném vývoji (srov. Vágnerová, 2007, s. 409) Samotným mezníkem v procesu stárnutí je seniorský věk, kdy se začíná projevovat involuce. Jak jsem jiţ dříve předeslal, involuce se projevuje po celý náš ţivot, ale v tomto věku je nejvíce znatelná. Involuce se projevuje jak po stránce duševní, tak biologické. V těchto letech dochází k velkému zpomalení metabolismu, to má za následek zhoršování pochopení souvislostí a uschování informací v paměti, tudíţ i jejich zpětné pouţití a adekvátní 7 můţeme zde také např. zařadit C. G. Junga proces individualizace 20

21 reakce. Zapříčiňuje to i fakt, ţe se zhoršují smysly, jak zrak, tak i sluch, a dochází tím i ke zkreslení vnímané informace. Dále dochází i ke zhoršení pracovní paměti, kdy si starý člověk nedokáţe často vybavit i novou informaci (srov. Vágnerová, 2007, s. 407) Tělesné stárnutí Biologické změny se podepisují na naší tělesné schránce, jak po stránce vnitřní (celkové opotřebovávání organismu a tím i zvýšené riziko nemocí a úrazů), tak i po stránce vnější (sniţování pigmentu, vrásčení pokoţky, atd.). Je to dáno organickými změnami, které probíhají po stránce fyziologické. Veškeré tyto změny postihují tkáně a všechny orgány, avšak nejsou u kaţdého jedince stejné. Rozdíly vznikaní genetickou výbavou zděděnou po rodičích a ţivotním stylem (zdravá strava, cvičení). Biologické stárnutí začíná mnohem dříve neţ psychologické stárnutí, jiţ od 30. roku ţivota, jak jsem se jiţ zmiňoval (srov. Klevetová, Dlabalová, 2008, str. 19). V. Pacovský rozlišuje tři základní změny (srov. Klevetová, Dlabbalová, 2008, s. 19): - úbytek funkcí po stránce molekulární, tkáňové, orgánové a systémové; - zpomalení funkcí; - vyčerpání buněčných rezerv, které se objevují především při reakcích na zátěţové situace; Duševní stárnutí Ve stáří kromě biologických změn dochází také ke změnám duševním, je to způsobeno především dvěma faktory, a to biologickým a psychosociálním. Oba tyto faktory mají převáţně za příčinu sníţení (srov. Vágnerová, 2000, s. 451): 21

22 - aktivační úrovně (celkové zpomalení jak při rozhodování, tak i při zpracování informace); - orientace v prostředí; - úbytek paměťových kompetencí a obtíţnost učení; a) Poruchy paměti - lidé ve stáří mají velké problémy jak s uschováním informace, tak i s jejími vybavení; b) Úbytek paměti, který není závislý na biologických změnách - je prokázáno, ţe lidé, kteří během svého ţivota méně trénovali paměť, mají vyšší úbytek neţ lidé, kteří ji naopak soustavně procvičovali; - intelektu - u starých osob převáţně dochází k úbytku fluidní inteligence, naopak do popředí vstupuje převáţně krystalická inteligence. Tzn., ţe schopnost získávání a uchování nových informací je sloţitější a převáţně se vyuţívají informace dříve získané. Proto je velmi důleţité, se v mladších letech ţivota co nejvíce vzdělávat; Sociální stárnutí Často se zapomíná, ţe dochází i ke změně sociální. Ta je zapříčiněna především změnou sociálního statusu, a to odchodem do důchodu a tím i získání nové role ve společnosti. Ke změně dochází převáţně tím, ţe člověku končí produktivní fáze ţivota, čímţ i ztrácí soběstačnost a začíná být závislý na státu a okolí, a díky tomuto faktoru dochází i k sníţení sociálního statusu. V tuto dobu končí člověku doba, kdy byl celý ţivot podřízen práci za daný výdělek a nadchází čas, kdy si musí svůj volný čas zaplnit svojí iniciativou. S tímto má mnoho lidí v důchodu velké problémy, jelikoţ nejsou zvyklí se rozhodovat, a proto se často stává, ţe se identifikují s jiným důchodcem a přijímají jeho kaţdodenní návyky (zahrádkářství, vinohradnictví), anebo v horším případě se odcizí společnosti a dostanou se do sociální exkluze 8. 8 vyloučení některých jedinců nebo i skupin obyvatelstva na okraj společnosti (cit. ABZ slovník cizích slov, 2001). 22

23 Zde je velmi důleţité zdůraznit, ţe všechny činitele stárnutí jsou na sobě závislí. Tímto se zabývali Dannefer a Perlmutter, kteří vytvořili model slučující tyto činitele do jednoho celku, a tedy tvrdí, ţe proces stárnutí je způsoben kombinací těchto faktorů (srov. Stuart - Hamilton, 1999, s. 44.) Smrt Poslední fází našeho ţivota je smrt, která je neoddiskutovatelnou součástí našeho světa, a která uzavírá kruh ţivota na zemi. Smrt nelze chápat jako nemoc, i kdyţ většinou je nemoc její příčinou, a v tomto věku je to více neţ aktuální. Musí se chápat jako přirozený důsledek koloběhu ţivota, který postihuje vše, co ţije, nejen nás lidi, ale i faunu a flóru. V poslední fázi stáří se setkáváme s tím, ţe senioři jsou jiţ smíření se smrtí, sice se jí snaţí oddálit, ale přesto ví, ţe jednou přijde Populační vývoj ve světě Mezi lety vzrostl počet obyvatel ve světě na 6 miliard. O tento nárůstu se zaslouţila především Asie, Afrika a Jiţní Amerika, oproti tomu v evropských zemích porodnost stagnovala nebo začala klesat 9. Celková prognóza je pro nás, co by Evropany, více jak černá. V roce 2000 tvoří celkovou populaci Evropy 728 milionů obyvatel a v roce 2050 se předpokládá cca 556 milionů obyvatel. Hlavní příčinou je pokles průměrné porodnosti u ţen, které dnes činní 1,4 dítěte přičemţ k udrţení stávající populace je nutno dosáhnout hodnoty 2,1 dítěte na matku (srov. Buchanan, 2004, s ). Evropské státy se hlavně potýkají s problémem demografické revoluce, která spočívá v poklesu úmrtnosti a převáţně v poklesu porodnosti, jak jsem se jiţ zmínil v minulém odstavci. Na základě tohoto faktu pak dochází ke stárnutí obyvatelstva. 9 Z 20 státu s nejmenší porodností ve světě je právě 18 v Evropě (srov. Buchanan, 2004, s. 35) 23