Nejkrásnjší neopakovatelný zážitek neslyšícího ve svtech slyšících

Transkript

1 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Nejkrásnjší neopakovatelný zážitek neslyšícího ve svtech slyšících Seminární práce k pedmtu filozofie Petr Vysuek Praha

2 Nejkrásnjší neopakovatelný zážitek neslyšícího ve svt slyšících Jak víme, mžeme filosofovat kdekoli a o emkoli. Ale jedna vc je jistá, že neslyšící lovk, i když vbec neslyší, má výborné cit pro melodii v duší. Ve vzpomínce se ukáže, že to, co si pamatujeme, není njaký lineární záznam, souvislá stopa uplynulého asu. Nudné pasáže našeho života se v pamti zobrazí jen velice sumárn, pípadn vbec ne, kdežto na dramatické a zajímavé chvíle, zejména z dtství, si dovedeme vzpomenout s pozoruhodnými podrobnostmi. Jan Sokol, Malá filozofie lovka Zdá se být divné, pro píši o tom, jaký byl nejkrásnjší neopakovatelný zážitek neslyšícího ve svt slyšících? Mnoho lidí se nad tím pozastavovalo, nebo dokonce vbec nechápali co to znamená, jak neslyšící mže mezi slyšícími takový zážitek mít? Já osobn se vbec nedivím, že se nad tím pozastavují, protože oni prost nikdy nezažili pocity neslyšících naznají náš svt ticha, neznají, co nás mže být nejvíc šokujícím zážitkem (v tom, dobrém slova smyslu), který se nikdy nebude opakovat. Mám pocit, jako kdyby andl strážný napomohl tomu, abych Nejdramatitjším pocitem, který jsem já prožil, bylo telefonování. Samozejm, že jako neslyšící lovk vím, že nikdy nemohu normáln telefonovat do sluchátka. Nikdy jsem se o to nepokusil, až pišla chvíle, kdy jsem ml slyšícího pítele, kterému jsem chtl mu zavolat. Je to možné? Není riziko? Nejsem blázen? Mohu se o to pokusit? Ano, zkusil jsem to, a nevili byste, jakou jsem ml radost. Ohromn velkou! Když jsem stál u telefonu, tak mi to pipadalo, že je to strašn smšné, když budu telefonovat, a sám jsem tomu moc nevil. Tak jsem vytoil jeho íslo, sluchátko jsem ml u ucha, ekal jsem jako hlupák, nevdl jsem, jestli mám už mluvit, nevdl jsem, kdy zvedne sluchátko, prost jsem vbec neslyšel! Neslyšel jsem ani uk, uk, uk. Tak jsem se rozhodl, že zanu mluvit. Mluvil jsem, mluvil.víte jak se cítil on? Byl tak polekaný, že jsem

3 telefonoval, nevil svým uším, poslouchal vše, dokonce všemu rozuml, byl na m zvyklý. Hloupé bylo, že m vbec nenapadlo, že on mi nemže odpovdt, když jsem se ho ptal na odpov. Byl to pro m velmi píjemný pocit, když jsem telefonoval, ale cítil jsem se, jako když si mluvím sám pro sebe! Zavsil jsem sluchátko a bylo štstí, že jsem ml pi ruce fax. Samozejm mi pišel hned fax se zprávou: vše jsem rozuml, ale prosím T, Péo, už nikdy netelefonuj! Je to strašné, ani nevíš, jak jsem se cítil! Mám v oích slzy, prosím T, radši mi napiš jen fax! Pekvapilo m to, nevdl jsem, co se mu dje. Zajímavé bylo, že jsem se vbec nezajímal o to, jak se cítil on! Jsem sobec? Chápu, že jak se cítil, chtl mi odpovdt, bylo asi strašné, nedovedu si pedstavit, kdybych byl na jeho míst. Takže to bylo poprvé a naposled mj nejkrásnjší zážitek. Nechápu, že lidé nepochopí, že neslyšícího trápí, když lidé telefonují a on nemže. A pro neslyšící nemohou telefonovat? Slyšící lidé kladou i takové otázky. Zejm je hned nenapadlo, že neslyšící nemžou telefonovat, ale je to logické, že slovo neslyšící znamená lovka, který neslyší! To je peci jasné. Dovedete si to pedstavit, když nemžete telefonovat? Je to smutné, když neslyšící nco náhle potebují, musí nco oznámit slyšícímu kamarádovi, tak nemají možnost? Slyšící nemá fax, tak jak ti udlat? Neslyšící vždycky musí prosit slyšícího lovka, aby nahradil jeho hlas, a to i když je ten lovk neznámý. Podivn se dívají. Mají své pedsudky, a tak si ekli aha, to je asi blázen, nebo njak mentáln postižený. Vbec nemají informace! Musím íci, že i odborní lékai jsou hloupí. A pro? Je to samozejm, že slovo léka znamená, že musí znát všechny postižené lidí. I když já bych ekl, že žít ve svt bez zvuku není žádné postižení! Je to úpln stejné, jako každý jiný svt, napíklad svt slyšících, rómský svt, eskymáci, a další. To mám íct, že oni jsou postižení? Ale vrame se k té záležitosti s lékai. Jako odborníci musí pece vdt, že neslyšící nemohou telefonovat, a pesto nám dávají vizitku a íkají zatelefonujte mi! Jsou tak naivní, odpovídáme promite, nemžeme, a zase se tak podivn dívají, a pak pochopí, a eknou jediné slovo aha. Dovede si nkdo pedstavit, že by telefon neexistoval? Rádi bychom vdli, jak by slyšící reagovali, kdyby ho zrušili? Je to úpln stejné, protože neslyšící také nemají telefon. Používají fax. Vypadá to, že neslyšící závidí slyšícím možnost

4 normáln telefonovat, ale ne! Pouze nás trápí, že jsme ochuzeni o možnost telefonování a snažíme se své pocity zprostedkovat slyšícím. Dalším píkladem jedineného zážitku z vci, která patí do svta slyšících je toto Na svt nepicházíme sami a do samoty, nýbrž mezi jiné lidi a jejich piinním. Rodie nás už ekali a dlouho se o nás museli starat. lovk je navíc živoich, který od poátku žije ve skupinách a sám by tžko obstál. Komunikace s jinými má pro nho životní význam. Ale chci-li se s nkým domluvit, musím njak peklenout propast a rozdíl mezi mým a jeho svtem. Jan Sokol, Malá filozofie lovka Slyšící lidé rádi poslouchají rzné krásné zvuky, básn, melodie, rzná zabarvení hlasy, atd. A divadlo, kam lidé rádi chodí, pináší možnost takových prožitk. Divadlo je navštvováno vtšinou staršími lidmi, protože to jsou zaízení, která byla velmi v oblib, když byli mladí. Pochopiteln, že díve nebyla televize, a tak mnoho lidí chodilo do divadla. A co neslyšící? Tam také chodili? Ne? A pro ne? Byli diskriminováni? Bylo jim zakazováno? Nikdy tam nechodili práv proto, že vbec nerozumí, neslyší. Neslyší jejich krásné písn nebo reakce okolí, musí tam bohužel, i když velice neradi, myslet na nco úpln jiného. Je to hrozné, existují velmi krásné a citlivé melodie, rzné nádherné zvuky, a lidé pláou a stékají jim po tváích slzy. Je to urit velmi krásný a nezapomenutelný pocit. My neslyšící to chápeme, uznáváme to, ale nemžeme nic z toho poslouchat. Do divadla mohou i cizinci (divadelní hry jsou pekládány), invalidé, i rzní jiní lidé. Opravdu je divné, že pouze neslyšící tam nemohou! Nebo mohou, ale jen se dívají na slavné osobnosti. Kde je vina? Nemyslí se na nás, nebere se na nás ohled, ale pitom se všichni tváí, jako že nás velmi chápou. Co se s tím dá dlat? editele divadla asi vbec nenapadlo, že by šlo zaídit tlumoníka. Nebo se jim nechce? Kdo ví? Je to zbyten? Nikdy to není zbytené! Máme svá práva, mžeme také chodit do divadla. Pro neslyšící nebojují? Nenapadlo nás to? Jsme na to zvyklí, že to tak je vždy to tak bylo. Jednoho dne se rozhodl režisér, scénograf, umlecký šéf, Petr Lébl, který psobil v divadle Na Zábradlí, že toto zmní. Práv on ml pro nás pochopení a zajistil prvního tlumoníka v divadle. Neslyšící tomu moc nevili,

5 protože nikdo v žádném divadle po celé republice tlumoníka nemá!! (nezdá se Vám to divné?) A povedlo se to? Myslíte si, že to bylo pro neslyšící dobré? Když byla poprvé premiéra divadelní hry Plukovník pták, bylo to pro neslyšící velmi nezvyklé jít do divadla. Sedli si a dívali se na pedstavení. Nikdy ped tím nemli takový silný zážitek. Tlumoník uml petlumoit písn a hudbu do znakového jazyka. Tak krásn a ist zprostedkoval neslyšícím pocity, které slyšící mohli poznat v hlasech herc pomocí sluchu. Vbec si neumíte pedstavit, jaké to pro neslyšící bylo. Byl to pro n nejšastnjší den, tekly jim slzy, mávali rukama pro vyjádení potlesku. Od té doby poskytovalo divadlo na Zábradlí, tento zážitek ve form pedstavení Plukovník Pták pravideln. Najednou bohužel navždy opustil a divadlo na Zábradlí už tlumoená pedstavení nedlá. Pro nás opustil? Odpov neznáme. Tuto událost znamená velký smutek v duších všech neslyšících. Skvlý pan režisér byl jediný lovk, který ml odvahu nco skuteného pro nás udlat, dát nám energii do života, zprostedkovat pro nás kulturní zážitek, který nám byl vždy odepen. Nyní tuto energii opt ztrácíme., ale jeho významný in navždy zstane v našich pamtích. Pedstavení v divadle Na Zábradlí byl pro nás také velkým a nezapomenutelným zážitkem ze svta slyšících. Doufám, že se nejde nkdo, kdo bude v této záslužné innosti pokraovat. Aby poprvé nebylo rovnou naposled Petr Vysuek FF UK