Televizní vysílání po internetu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Televizní vysílání po internetu Bakalářská práce Autor: Tereza Špringerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha Duben, 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 25. dubna 2014 podpis autora

3 Poděkování Ráda bych těmito slovy poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu doktorovi JUDr. Alešovi Rozehnalovi, Ph.D., za odborně vedenou bakalářskou práci, za jeho cenné rady v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb. Také za jeho ochotu a vstřícnost při konzultacích.

4 Anotace Bakalářská práce " Televizní vysílání po internetu" pojednává v teoretické části o právní úpravě Televizního vysílání jako takovém, neboť se pro účel pochopení liší právní úpravou od Audiovizuální mediální sluţby na vyţádání "on demand" jak jiţ zákonem, tak způsobem vysílání, šířením a přenosem elektronických dat určených veřejnosti. Nová právní úprava Audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání z roku 2010 vznikla na podnět směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007 a přinesla některé změny v oblasti regulace vysílání vůči všem poskytovatelům audiovizuálních mediálních sluţeb a to jiţ v podobě televizního vysílání či audiovizuálních sluţeb na vyţádání. Novela upravila nejen audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jako takové, ale zároveň novelizovala televizní a rozhlasové vysílání a to především jejich úpravu zákona č. 231/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V praktické části srovnávám způsoby televizního vysílání po internetu do stručného přehledu a poukazuji na rozdíl mezi nimi. Dále poukazuji na nejčastější chyby v porušení povinností provozovatele vysílání. Klíčová slova: video on demand, ţivé vysílání, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, SPIR, lineární vysílání, nelineární vysílání, IPTV Abstract: In the theoretical part, this Bachelor s thesis on On-line Television Broadcasting outlines the legal regulation of television broadcasting by definition in order to provide a better understanding of the issue, as it differs from the on-demand audiovisual media services both by law and in the ways of broadcasting, transmission and delivery of electronic data to public. The new regulation of on-demand audiovisual media services adopted in 2010 has been initiated by the Directive 2007/65/EC of the European Parliament and of the Council of 11 December It introduced certain changes in the field of broadcast regulation towards all providers of audiovisual media services, revising also the television broadcasting and on-demand audiovisual services. The amended regulation addresses not only the on-demand audiovisual media services, but also reforms radio and television broadcasting as such, mainly the Act No. 231/2006 Coll., as amended.

5 The practical part compares the methods of on-line television broadcasting in a brief overview and outlines the differences among them. In addition, the most frequent examples of breach of duties by broadcast providers are presented. Key words: on-demand video, live broadcasting, Council for Radio and Television Broadcasting, SPIR, linear broadcasting, non-linear broadcasting, internet protocol TV

6 Seznam použitých zkratek SPIR Sdruţení pro internetovou reklamu v ČR, z.s.p.o., samoregulační orgán, působící pro nelineární televizní vysílání. Více v samotné kapitole samoregulačních orgánů. ATO Asociace televizních organizací, z. s. p. o., samoregulační orgán, působící pro lineární televizní vysílání. Více také v samotné kapitole samoregulačních orgánů. RRTV Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je správním úřadem, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Dohlíţí na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a plní další úkoly stanovené zákon č. 231/2001 SB., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákon, zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů. 1 IPTV Internetový protokol nebo-li zpětný kanál. Je to sluţba, která se řadí mezi audiovizuální mediální sluţbu na vyţádání. Více v samostatné kapitole IPTV. 1 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s. 9. ISBN

7 Obsah Úvod 1 Televizní vysílání Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání Pojem televizní vysílání Pojem televizní vysílání Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Přínosy nové právní úpravy Přínosy nové právní úpravy Televizní vysílání po internetu Pojem audiovizuální mediální sluţba na vyţádání Pojem audiovizuální mediální sluţba na vyţádání Právní úprava audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání Právní úprava audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání Samoregulační orgány a vymezení lineárního a nelineárního vysílání SPIR SPIR ATO ATO IPTV, aneb internetový protokol Rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy Rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy Poskytovatelé IPTV a jejich srovnání Poskytovatelé IPTV a jejich srovnání Povinnosti provozovatele televizního vysílání Povinnosti poskytovatele audiovizuální mediální sluţby na vyţádání Licence k provozování televizního vysílání Licence k provozování televizního vysílání Porušení povinností provozovatele televizního vysílání Sankce za porušení zákona a povinností provozovatele/poskytovatele Sankce za porušení zákona a povinností provozovatele/poskytovatele Pokuta Pokuta Odejmutí licence Odejmutí licence Zrušení registrace Zrušení registrace Nelegální vysílání po internetu - programové streamování a internetové portály Závěr Seznam tabulek.51

8 Úvod Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu toho, protoţe mě zaujalo na první pohled. Musím se přiznat, ţe jsem si zpočátku jako absolutní laik myslela, ţe toto téma pojednává i o něčem jiném, neţ je samotné televizní vysílání po internetu. Avšak čím více jsem se ponořovala do informací o tomto tématu, tím více jsem byla překvapená. Ať jiţ proto, ţe televizní vysílání po internetu jako takové není příliš zpracováno v tištěných publikacích, ani o něm nepojednává příliš internetových zdrojů. Samozřejmě vyjma příslušných zákonů a komentářům k těmto zákonům. Také jsem byla překvapená z důvodu velmi sloţité právní úpravy, respektive z historického procesu ať jiţ Směrnic Evropského parlamentu či rady nebo doporučení, také samotných implementovaných českých zákonů, které byli postupně přijaty na základě těchto směrnic. Naštěstí, i přesto, ţe na počátku byl počet zdrojů velmi omezený, postupně se rozšířil. Malé, roztříštěné kousky informací se poskládaly dohromady a utvořili velmi zajímavý celek. V první kapitole, respektive v úseku prvním pojednávám o Televizním vysílání jako takovém, o pojmu, o právní úpravě a o historickém kontextu televizního vysílání. Také zde rozděluji veřejnoprávní vysílání versus komerční (soukromoprávní vysílání). Nejvíce bych zde vyzdvihla Směrnici č. 2010/13/EU, která právně i obsahově sjednotila tři předchozí Směrnice z roku 1989,1997 a Dále zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání a zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů. Oba tyto zákony detailněji rozebírám v této kapitole. Dále zmiňující správní orgán Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, její funkce a pravomoce, které jí náleţí v její samoregulační kompetenci. Zároveň zde umisťuji tabulku, která srovnává nejčastěji činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání od roku 2009 po rok Jedná se o stíţnosti, podněty a dotazy. V druhé kapitole, neboli v druhém úseku stručně nastiňuji televizní vysílání po internetu, které dále v ostatních kapitolách podrobněji rozebírám a komparuji s ostatními instituty. Dále zde porovnám televizní vysílání jako takové audiovizuální mediální sluţbu na vyţádání, neboť kaţdá z těchto sluţeb má zcela odlišný charakter, samozřejmě kromě pár společných znaků, které obě dvě sluţby mají.

9 Ve třetí kapitole poukazují na zásadní roli samoregulačních orgánů SPIR a ATO, které spolupracují s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a mají pro tuto problematiku velmi podstatný význam. Zatímco ATO je regulačním orgánem pro lineární vysílání (rozlišení mezi lineárním a nelineárním vysílání je zde také vymezeno), tak SPIR je naopak určeno pro nelineární vysílání. Zákon č. č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů rozdělil a uměle vytvořil dělení mezi lineárním a nelineárním vysíláním. Ve čtvrté kapitole zmiňuji IPTV, jakoţto jedna z forem internetových televizí. Avšak pro rozlišení internetové televize, která poskytuje takovouto sluţbu a mezi televizním vysíláním po internetu, neboť není internet jako internet a není televize jako televize. Zároveň zde srovnám vybrané IPTV do přehledné tabulky a porovnám stručně jejich charakteristiku, nabízené základní sluţby za nabízené základní ceny, jejich počet programů v základní nabídce, moţnost videopůjčovny, funkce obrazu, kterým je IPTV velmi specifické a moţnost doby, za kterou je moţné odvysílaný pořad shlédnout. V páté a šesté kapitole popisuji povinnosti provozovatele televizního vysílání a povinnosti poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, neboť se v něčem shodují a v něčem se rozdělují. V šesté kapitole v mezích stručnosti rozebírám licenci, druhy licenční, licenční řízení, registraci, registrační řízení. Rozděluji zde získání licence k zemskému (terestrickému) vysílání a získání licence k provozování televizního vysílání, které je šířeno pomocí druţic a kabelových systémů. Samozřejmě zde neopomíjím získání registrace a registrační řízení při převzatém vysílání. V sedmé kapitole vymezuji porušení povinností provozovatele televizního vysílání a porušení povinnosti poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Dále sankce za porušení zákona ať jiţ v podobě odejmutí licence/ či registrace či uloţení pokuty. Ukládání sankcí má v pravomoci Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která postupuje jako správní orgán podle správního řádu.

10 V poslední, osmé kapitole pojednávám o nelegálním televizním vysílání po internetu, které podle mého názoru v poslední době nabírá poměrně velkých rozměrů. Ať jiţ, co se týče nelegálních programů, které nemají ţádné vysílací práva k televizním stanicím a v mnoha případech, ještě po divákovi vyţadují některé sluţby jako placené. Nebo ať se jedná o webové portály, které nabízejí televizní vysílání po internetu, jak jinak neţ také bez jakýchkoliv autorských práv k televiznímu vysílání či bez souhlasu a poskytnutí licence konkrétní televizní stanice. Vytvářím zde tabulku pro srovnání některých dostupných programů, které jsou nelegální a nabízí širokou škálu, jak českých, tak zahraničních televizních stanic a pořadů. Samostatnou kapitolou o sobě by mohlo být nelegální vysílání ţivých, sportovních (fotbalových) přenosů, které jsou například u nás na stránkách primy zpoplatněny a je to tzv. prémiová sluţba. Také zde poukazuji na některé webové stránky, které jsou nelegálními a neoprávněně zasahují do práv provozovatelů televizních stanic, které vysílají po internetu.

11 1 Televizní vysílání Televizní vysílání jako takové podrobněji rozebírám níţe. Avšak je zde důleţité vymezení veřejnoprávního vysílání a komerčního (jinak také označováno soukromoprávní vysílání). Veřejnoprávní provozovatel vysílání by měl poskytovat obecné sluţby od zpráv, přes zábavné a společenské programy aţ po vzdělávací programy určené pro široké spektrum diváků. Veřejnoprávní provozovatelé vysílání jsou však závislí na finančních prostředcích, které jsou jim poskytnuty, proto na rozdíl od soukromých (komerčních) vysílatelů musí přizpůsobit obsah svých programů, který se následně odráţí i na jejich kvalitě. Veřejnoprávní vysílání by mělo být určeno celé veřejnosti, avšak díky nedostatku finančních zdrojů vysílající programy mnohdy tomuto poţadavku neodpovídají. Zatímco veřejnoprávní provozovatelé jsou závislí převáţně na koncesionářských poplatcích, komerční vysílání je financováno z podnikatelské činnosti. Veřejnoprávní vysílání je upraveno Protokolem 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU 2. Veřejnoprávní vysílání a soukromé /komerční vysílání je dualismus vysílání, který upravuje Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách. Oba dva tyto předpisy, jak jiţ Protokol 29 připojený ke Smlouvě o fungování EU i Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách dále upravuje velká škála doporučení (např. Doporučení č. 3/2007 o úloze veřejnoprávních sdělovacích prostředků v informační společnosti.) a deklarací Evropského Parlamentu, Rady ministrů a Rady Evropy. Úkoly médií veřejné sluţby jsou koncipovány na základě principu universality, tj. jednoho celkového poslání vůči celé společnosti určené k uspokojování individuálních zájmů. Za situace, kdy se trh poskytovatelů rychle fragmentuje, silné veřejnoprávní médium slouţí jako referenční bod a prostředek sebeidentifikace pro občany celého státu. Za tím účelem se odvozuje legitimita potřeby drţet krok s technologickým pokrokem. 3 V České republice je zástupcem veřejnoprávního vysílání Česká televize a Český rozhlas. 4 2 Ministerstvo kultury. Protokol 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU - tzv. Amsterdamský protokol. mkcr.cz [online] Ministerstvo kultury. [cit ]. Dostupné z 3 Ministerstvo kultury. Rozhlasové a televizní vysílání. mkcr.cz [online] Ministerstvo kultury. [cit ]. Dostupné z: 4 Ministerstvo kultury. Rozhlasové a televizní vysílání. mkcr.cz [online] Ministerstvo kultury. [cit ]. Dostupné z: 11

12 1.1 Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání První právní úprava televizního vysílání vznikla jiţ Zákonem č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kde se vytvořila sféra veřejnoprávního vysílání a komerčního vysílání. Od roku 1989 však existovala směrnice Rady Evropské unie č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. Tato směrnice se také nazývá Televize bez hranic. Mezitím, neţ byl u nás novelizován zákon č.231/2001 Sb., však byla výše zmíněná Směrnice Rady také novelizována a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 97/36/ES. Záměrem a zároveň i cílem této směrnice byl jeden ze základních principů Evropské unie, a to svobodný pohyb sluţeb, v tomto případě svobodné vysílání televizních programů. Směrnici se stanovily hranice v oblasti regulace reklamy, a to také v případě ochrany dětí a mládeţe. Tato směrnice umoţnila jednotlivým státům Evropské unie právní úpravu televizního vysílání a zároveň jim poskytla svobodný příjem. V souvislosti na to, byl přijat zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, který vymezil práva a povinnosti provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, podmínky pro získání licence a registrace takovéhoto vysílání. Tento zákon byl implementován do našeho českého právního řádu na základě Směrnice č.97/36/es. Další zákon v pořadí byl zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, který podala Vláda poslanecké sněmovně jako návrh zákona (tisk 805/0) 27. ledna Tento zákon byl i přes některé pozměňovací návrhy schválen 19. května 2006 a později vyhlášen 31. května 2006 ve Sbírce zákonů. V roce 2007 následovala další v pořadí jiţ třetí směrnice Evropské unie, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se změnila směrnice Rady 89/552/ES. Z původního názvu směrnice Televize bez hranic se název přejmenoval Směrnici o audiovizuálních mediálních sluţbách. 5 Pro sjednocení všech tří směrnic z roku 1989,1997 a 2007 byla přijata v roce 2010 směrnice nová, a to č. 2010/13/EU. 6 Tento krok byl učiněn zvláště proto, aby předchozí tři směrnice byly uceleny a byly přehledné, ţádnou novou úpravu však v této směrnici nenajdeme. Je to tedy 5 Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES. mkcr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 6 Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 12

13 kodifikované znění směrnice, které pouze dává přehled platné právní úpravy. Avšak v současné době se na audiovizuální sluţby na vyţádání vztahuje směrnice č. 2000/31/ES, o elektronickém obchodu a zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů 7 Jak je vidět, historický právní vývoj televizního vysílání (i audiovizuálních sluţeb na vyţádání, které velmi dlouho dobu nebylo upraveny vůbec) byl opravdu náročný, zdlouhavý a troufám si říci, ţe současné právní úpravy nebudou posledními. 1.2 Pojem televizní vysílání Zákon č. 231/2006 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů vysvětluje pojem televizní vysílání jako: Rozhlasovým a televizním vysíláním rozumíme prvotní šíření původních rozhlasových a televizních programů a služeb přímo souvisejících s programy, včetně teletextu v analogovém televizním vysílání, určených k příjmu veřejností v podobě chráněné nebo nechráněné systém podmínečného přístupu prostřednictvím sítí elektronických komunikací 8 Nahrazuje zároveň původní zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela zákona dále upravuje a mění Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), který vznik na základě práva Evropské unie, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a v neposlední řadě zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. V neposlední řadě zde existuje zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů, který vznikl na podnět směrnice Evropské Unie. Zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o změně dalších zákonů odděluje od sebe regulaci obsahu od regulace přenosu, a dále stanovuje pravomoce Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (obsah televizního vysílání, respektive obsahová nezávislost vysílání a převzatého vysílání). Také Českému telekomunikačního úřadu (přenos televizního vysílání). Dále tato novela zákona upravuje přechod ze zemského analogového televizního vysílání k digitálnímu vysílání, které se u nás postupně propracovávalo v různých 7 Ministerstvo kultury. Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách. mkcr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 8 ROZEHNAL, Aleš. Mediální zákony: Komentář. Praha: ASPI, a.s., s. 50. ISBN

14 ucelených územních oblastech, a to na základě nařízení vlády ze dne 28. dubna 2008, o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní. Tento plán vypracoval Český telekomunikační úřad, který byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) 9 Dále Zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů upravuje samotný pojem televizní vysílání. Co je televizním vysíláním zákon vymezuje v negativní formě, aneb co televizní vysílání není. Televizní vysílání by tedy mělo mít podobu a povahu hospodářské činnosti. Mělo by být určeno pro příjem široké veřejnosti. Hlavním účelem televizního vysílání je poskytování pořadů, které však neprotěţují reklamy a teleshopping. Za televizní vysílání se povaţují i datové přenosy, které se uskutečňují pomocí mobilních zařízení či internetu a jsou lineární. 10 Jiţ zmiňovaný zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) se nevztahuje na obsah sluţeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání Svou roli zde samozřejmě hraje i rozsudek Soudního dvora z 2. července 2005 ve věci C-89/04, v řízení společnosti Mediakabel BV proti Commissariaat voor de Media. 11 V tomto rozsudku Soudního dvora je pojem televizní vysílání vymezen jako: Sestává z prvotního vysílání televizních programů určených veřejnosti, tedy neomezenému počtu moţných televizních diváků, u nichţ je současně přenášen tentýţ obraz. Technika přenosu není při tomuto posouzení určujícím prvkem. 12 Tento rozsudek Soudního dvora je pro Českou Republiku závazný podle našeho právního řádu a je potřeba kromě naší právní úpravy k tomuto rozsudku také přihlíţet. 9 Český telekomunikační úřad. Sbírka zákonů č. 161/2008. Česká republika. Nařízení vlády ze dne 28. dubna ctu.cz [online] ČTÚ. [cit ]. Dostupné z: 10 ROZEHNAL, Aleš. Mediální zákony: Komentář. Praha: ASPI, a.s., s ISBN InfoCuira Judikatura Soudního dvora. Rozsudek soudního dvora (třetího senátu) 2. června curia.europa.eu. [online]. [cit ]. Dostupné z: 12 Databáze Eur-Lex. Věc c-89/04 Mediakabel BV vs. Commissariaat voor de Media. Ţádost o rozhodnutí o předběţné otázce. lex.europa.eu [online]. [cit ]. Dostupné z: 14

15 Zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání) přinesl mnohé novely. Tento zákon nabyl účinnosti v červnu roku Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je ústřední orgán státní správy, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání poskytovaných podle zákona č. 132/2010 Sb. 13 avšak podíváme-li se na toto sporné tvrzení, které se zobrazí na oficiálních stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ţe je ústředním orgánem státní správy, je zajímavé srovnat to s tvrzením, ţe K charakteristice Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako ústředního orgánu nepostačuje, ţe vykonává státní správu v oblasti vysílání na celém území republiky; celorepubliková územní působnost správního úřadu z něj ještě nečiní orgán ústřední. Je celá řada správních úřadů, které vykonávají svou působnost na celém území státu, a přitom jsou podřízeny ústředním orgánům státní správy, anebo jsou dokonce jejich součástí. 14 Místo pojmu ústředního orgánu by se tedy dalo pouţít přirovnání, ţe Rada pro Rozhlasové a televizní vysílání je správní orgán, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemá právní subjektivitu a to proto, ţe její jednání je jednání státu. Přestoţe nemá právní subjektivitu, má subjektivitu procesní. To se projevuje tím, ţe můţe vystupovat jako účastník soudního řízení pomocí Předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. 15 Radu tvoří 13 členů, které do funkce jmenuje a odvolává předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Funkční období pro člena Rady je 6 let. 13 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Poslání rady. rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 14 ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s ISBN ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s ISBN

16 Mezi klíčové kompetence Rady pro televizní a rozhlasové vysílání patří dle zákona č. 231/2001 Sb., podpora programové plurality, ochrana dětí a mladistvých, ochrana spotřebitele, a v neposlední řadě téţ dohled nad objektivitou a vyváţeností vysílání, jako jedna ze záruk svobodné soutěţe politických stran. Pro účely ochranu dětí a mladistvých zřídila dokonce webový portál s názvem Děti a média, neboť reklamní činnosti stále více negativně dopadají na dětskou psychiku. 16 Nelze opomenout spoty, které byly vysílány v roce 2011 a měly za následek poukázat na fakt, ţe rodiče mají zodpovědnost za výběr televizních programů svými dětmi. 17 Avšak s ohledem na neustále přibývající nárůst licencovaných televizních programů a audivizálních mediálních sluţeb na vyţádání je nemoţné vykonávat systematický a detailně monitoring všech těchto programů. Proto se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zaměřuje převáţně na stěţejní a hlavní provozovatele těchto sluţeb. 18 Povinnost Rady monitorovat tyto programy vyplývá ze zákona č. 231/2001 Sb. o reklamě. Současně se monitoring provádí také metodou screeningu, která byla zařazena do systému monitoringu televizního vysílání v roce Zvláštní pozornost při monitoringu dává ochraně zdraví spotřebitele a kontroluje obchodní sdělení firem prezentující humánní léčiva, doplňky stravy a potraviny, kde by mohli chybět povinné texty či by to mohly být klamavé údaje. Proto Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila v roce 2011 spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR. Monitoring obsahu audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání se řídí podle 4 zákona č. 132/2010 Sb. Analýzy tohoto obsahu jsou prováděny nejen z podnětů (stíţností), ale jsou na základě tohoto zákona i povinností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Zatímco u kontrolního monitoringu u televizního vysílání se analyzují kontinuální úseky v určitém časové období, tak u audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání taková analýza není moţná, jelikoţ v této sluţbě nejsou pořady součástí daného vysílání, ale jsou obsaţeny v sestaveném katalogu pořadů, které si divák sám vybírá Děti a média. detiamedia [online]. [cit ]. Dostupné z: 17 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 18 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 19 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 20 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 16

17 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poukazuje i na její transparentnost, neboť všechna rozhodnutí o uloţení pokut jsou dostupná na jejích webových stránkách. Rada podle 4 zákona č. 132/2010 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání vede evidenci poskytovatelů sluţeb, ukládá sankce a spolupracuje s dalšími tuzemskými a evropskými institucemi. Do působnosti rady pro rozhlasové a televizní vysílání spadá: vede evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání ukládá sankce podle tohoto zákona monitoruje obsah audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání provádí v případě příhraniční spolupráce dozor a postupuje přitom podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie v rozsahu věcné působnosti jiných právních předpisů spolupracuje s orgány Evropské unie a s regulačními orgány členských států Evropské unie s obdobnou věcnou působností zejména při předávání a získávání údajů právními akty Evropské unie a plní další úkoly, které pro oblasti regulace audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání vyplývají z členství České republiky v Evropské unii spolupracuje v oblasti regulace audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání s příslušnými orgány států, které nejsou členskými státy Evropské unie 21 Rada při evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání dbá na to, aby poskytovatel audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání doručil Radě do 30 dnů ode dne vzniku ţivnostenského oprávnění písemné oznámení, které vymezuje název audiovizuální mediální sluţby na vyţádání, údaje o poskytovateli této sluţby, údaje o zápisu v obchodních rejstříků či v jiné evidenci, identifikaci sítě elektronických komunikací, informaci o přístupu k audiovizuální mediální sluţbě na vyţádání, zahrnující internetovou adresu a den zahájení poskytování této sluţby. Tímto procesem udělí Rada potvrzení o zápisu do evidence ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 233, odst. a-f. ISBN Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 17

18 Tabulka č. 1 Nejčastější činnosti RRTV od r (zdroj: Přínosy nové právní úpravy Tento zákon přinesl změny v oblastech, jako jsou například zavedení limitu dvaceti procent vysílacího času reklamy 12 minut v jedné hodině. Došlo k povolení tzv. product placement, coţ je umisťování produktu, které dříve bylo povaţováno za skrytou reklamu. 23 V této souvislosti vydala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání doporučení, kde uvádí, jakým způsobem by měl být umístěn piktogram (grafický znak) a jeho provedení. 24 Takovýto piktogram by měl být v bílém provedení písmen a černého základu neboli podkladu. Piktogram, neboli zkratka PP, by měl být umístěn na obrazovce v pravém dolním rohu po dobu minimálně 5 sekund. PP by měl zabírat minimálně 15% obrazovky, aby ho divák mohl vůbec zaregistrovat a spatřit jej. Aby bylo označení piktogramu pro diváky pochopitelné, mělo by být po dobu prvních tří měsíců, ode dne, kdy byl uveden první pořad s umístěním PP, na kaţdém jednotlivém televizním programu spolu s textem Tento pořad obsahuje komerční sdělení ve formě umístění produktu za účelem propagace zboţí či sluţeb. Tento text by měl být zároveň i vysloven v televizním vysílání. V době, kdy ještě nebyl schválen zákon č. 132/2010 však přesto všechny televize jiţ zakomponovaly do svých pořadů a seriálů product placement. Ohrozili tím skutečnost, ţe v případě, kdyby zákon nebyl schválen, nemohli by tyto seriály a pořady vysílat. 25 V tomto ohledu uspořádala v roce 2011 Rada pro 23 Občanské sdruţení Mediář.cz. Rada pro vysílání za rok kontroly online videa nikoho netrestala. mediar.cz [online]. ISSN Mediář.cz. [cit ]. Dostupné z: 24 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Doporučení Rady související s aplikací nové právní úpravy umístění produktu. rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 25 DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN Internet Info, s.r.o. [cit ]. Dostupné z: 18

19 rozhlasové a televizní vysílání spolu se samoregulačními orgány v Poslanecké sněmovně, konkrétně v Parlamentu ČR seminář s touto tématiku Product Placement ve vysílání. 26 Nová právní úprava má za cíl vyváţeně regulovat vysílání vůči všem poskytovatelům audiovizuálních mediálních sluţeb a to jiţ v podobě televizního vysílání či audiovizuálních sluţeb na vyţádání. Vytváří se zde potřeba ochrany spotřebitelů, aniţ by samotná regulace zabraňovala rozvoji internetových sluţeb a nových technologií. Novela upravila nejen audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jako takové, ale zároveň novelizovala televizní a rozhlasové vysílání a to především jejich úpravu zákona č. 231/2001 Sb. 27 Dne 19. prosince 2009 se stala pro všechny členské státy Evropské unie směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince Tato směrnice upravuje regulaci audiovizuálního vysílání a poskytování audiovizuálních sluţeb, a to konkrétně vysílání a video sluţby na internetu. Nastalo zde meziobdobí, kdy zákon, který by u nás tuto problematiku upravoval, nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou, a to z důvodu toho, ţe nebylo určeno, kdo by měl tento zákon kontrolovat. Směrnice měla být transponovaná do našeho právního řádu a zároveň implementovaná do zákona. 29 Tato směrnice měla přímou účinnost, takţe pro nás pro Českou republiku je platná od 19. prosince Přesto, ţe v tomto meziobdobí nebyl ještě zákon č.132/2010 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání nebyl schválen parlamentem, bylo vysílání na internetu regulováno. Přesto, ţe nebyl stanoven dozor regulační činnosti. Předpokládalo se, ţe se toho ujme Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dokud to však nebylo oficiální, nebylo moţné regulaci zcela monitorovat. 26 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 27 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 28 Databáze Eur-Lex. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince lex.europa.eu [online]. [cit ]. Dostupné z: 29 DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Směrnice EU o regulaci internetu. digizone.cz [online]. ISSN Internet Info, s.r.o. [cit ]. Dostupné z: / 19

20 2 Televizní vysílání po internetu Televizní vysílání prostřednictvím internetu je moţné sledovat na oficiálních webových stránkách konkrétní televizní stanice. Dalším způsobem sledování televizního vysílání po internetu je však nelegální způsob a to buď pomocí programů, nebo webových stránek, které k tomu nemají absolutně ţádná práva. Některé tyto programy jsou zdarma ke staţení na internetu a některé jsou naopak placené. Programy jsou uzpůsobeny tak, ţe obsahují velké mnoţství zahraničních televizních programů, avšak některé zahrnují i české. Vysílací programy zahrnují nejen ţivé přenosy ať jiţ sportovní, politické či kulturní, ale i klasické vysílací programy jako jsou filmy, seriály a jiné pořady dané televize, na které jsme běţně zvyklí. Sledovat televizní vysílání přes internet jde samozřejmě nejen pomocí stolního počítače, laptopu, ale i pomocí mobilů, tabletů a jiných zařízení, která se v současné době stále rozšiřují a zároveň se rozšiřují i nabízené přehrávače pro ně určené. 30 Televizní vysílání zahrnuje v současnosti zejména analogové a digitální televizní vysílání, vysílání přes internet (live straming, webcasting) a časové video (Nera video on demand), zatímco například video na vyţádání (video od demand) je jednou z audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání Technet. Dvořák, Jakub. Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. technet.idnes.cz [online] MAFRA, a.s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. [cit ]. Dostupné z: 31 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady2010/13/EU ze dne 10. března rrtv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 20

21 2.1 Pojem audiovizuální mediální služba na vyžádání Pojem audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání můţeme chápat jako audiovizuální mediální službou na vyžádání je služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání, a jejímž hlavním cílem je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem, a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání. 32 Jinými slovy můţeme tuto definici shrnout tak, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání je sluţbou informační společnosti, coţ zákon č. 480/2004 Sb., konkretizuje tak, ţe jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat 33 Mezi tyto sítě elektronických komunikací můţeme zařadit nejen internet, ale i šíření prostřednictvím kabelových rozvodů, neţ je internetový protokol nebo prostřednictvím sítě mobilních telefonů. Hlavním cílem audiovizuálních sluţeb na vyţádání je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání. Dále umoţňuje na rozdíl od samotného televizního vysílání sledování pořadů ve zvoleném okamţiku diváka a na jeho individuální ţádost. A v neposlední řadě umoţňuje tato sluţba sledování pořadů na základě katalogu pořadů, který je sestaven poskytovatelem těchto sluţeb. Katalog pořadů však není v ţádném zákoně přesně definován, proto Rada pro rozhlasové a televizní vysílání k tomuto pojmu uvedla své stanovisko, které zahrnuje, ţe katalogem pořadů se rozumí uspořádání jednotlivých pořadů do kategorií podle obsahových kritérií, typicky podle žánrů; pouhá databáze pořadů (např. jejich řazení jen podle data premiéry nebo jen podle abecedy) tyto znaky nesplňuje. Pod tímto definováním si můţeme představit určité rozdělení do ţánrů, které zahrnují konkrétní dělení těchto audiovizuálních medií, zatímco audiovizuální média, která nejsou zařazená a dělí se pouze podle data premiéry nebo podle abecedy do takového 32 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s ISBN WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s ISBN

22 katalogu pořadů nepatří. Dále nemůţeme povaţovat za katalog pořadů skutečnost, kdy provozovatel audiovizuálního média rozdělí do kategorií média, která vidí pouze on, a nejsou zobrazena veřejnosti, tedy slouţí pouze a výhradně pro jeho potřebu. Jak jiţ bylo zmíněno výše, tak pro potřebu katalogu pořadů je nutné, aby jej vytvořil, sestavil a zorganizoval (zkategorizoval) provozovatel audiovizuálních sluţeb, coţ se přímo nazývá redakční odpovědnost. I zde není vyloučeno, ţe by provozovatel audiovizuálních sluţeb na vyţádání přenechal na základě smluvní dokumentace pravomoc roztřídit katalog pořadů do konkrétních kategorií třetí osobě (svému subdodavateli) a zároveň bude i nadále odpovědný za sestavení a rozčlenění katalogu pořadů a i nadále se bude stále ještě jednat o audiovizuální sluţbu na vyţádání Právní úprava audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání I zde najdeme několik zákonů, které upravují audiovizuální sluţby na vyţádání. Tím hlavním je zákon č. 132/2010 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o změně dalších zákonů. V tomto zákoně se seznámíme s tzv. kontinuálními sluţbami, které si můţeme představit tak ţe to jsou sluţby, u kterých nemohou diváci ovlivnit obsah přijímaného signálu. 35 Vznik zákona č. 132/2010 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání je reakcí na směrnici Evropské unie č. 2007/65/ES, podle které bylo potřeba upravit právní úpravu televizního vysílání s úpravou internetových medií. Tato směrnice reagovala na to, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání nebyly kvalifikovány jako televizní vysílání, a to i přesto, ţe nabízeli velmi podobný obsah jako televizní vysílání. Rozdílem mezi těmito sluţbami je skutečnost, ţe u audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání rozhoduje o době sledování uţivatel, který si vybírá z katalogu, který sestavil poskytovatel sluţeb. Zatímco u televizního vysílání je to přesný opak, provozovatel vysílání rovnoměrně všem poskytuje stejný program ve stejnou dobu. Původně tato směrnice měla vést k rozvoji malého a středního podnikání a poskytovatelů on demand sluţeb v rámci internetových medií, ukázalo se však, ţe právě tyto dvě sféry nemají kvalitní právní poradenství, které by zajišťovalo bezproblémový chod a vypořádání se s omezeními, které 34 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s ISBN WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.16. ISBN

23 byly zavedeny. 36 Zákon se vztahuje na sluţby, které mají povahu hospodářské činnosti. Tento zákon se nevztahuje na činnosti, které nemají povahu hospodářské činnosti nebo nesoutěţí s televizním vysíláním. Jsou to například soukromé webové stránky, které vytvořili soukromí uţivatelé, kteří poskytují či šíří audiovizuální obsah za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství. Audiovizuální sluţbou na vyţádání také není sluţba, která nemá jako hlavní náplň své činnosti poskytování pořadů a dále se nevztahuje na sázkové hry, loterie, online hry, internetové vyhledavače a jiné formy hazardních her. 37 Audiovizuální mediální sluţba na vyţádání má potenciál částečně nahradit televizní vysílání. Měla by podporovat výrobu a distribuci evropských děl a aktivně přispívat a podporovat kulturní rozmanitost. 38 Mezi další zákony, kterými se poskytovatelé audiovizuálních sluţeb na vyţádání řídí, jsou zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který obsahuje a upravuje právo fyzických a právnických osob v podobě jejich ochrany osobnosti a dobré pověsti. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje některé aspekty reklamy, které jsou v ní zakázány či vymezuje některá speciální omezení. Jedná se například o tabákové výrobky, léky, které jsou vydávány pouze na lékařský předpis. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých sluţbách informační společnosti). Tento zákon je pro audiovizuální sluţby na vyţádání přínosem v tom, ţe definoval odpovědnost poskytovatelů sluţeb spočívajících v ukládání informací poskytnutých uţivatelem. 39 Přesto se ani zde nesetkáme s komplexní úpravou internetových medií. Tato komplexní úpravní chybí i nadále. 36 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s ISBN WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s ISBN Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online]. [cit ] Dostupné z: 39 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.15. ISBN

24 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který obsahuje a vymezuje přesné omezení uveřejňování údajů o obětech trestných činů a informací získaných z odposlechů. 40 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), který v rámci úpravy audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání omezuje zveřejňování údajů o mladistvých pachatelích trestných činů. Audiovizuální mediální sluţba je sluţba, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních sluţeb a jejímţ hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Audiovizuální mediální sluţba je buď televizní vysílání (tj. lineární audiovizuální mediální sluţbou) audiovizuální mediální sluţba poskytovaná poskytovatelem mediálních sluţeb pro simultánní sledování pořadů na základě programové skladby a audiovizuální mediální sluţbou na vyţádání (tj. nelineární audiovizuální mediální sluţbou) audiovizuální mediální sluţba poskytovaná poskytovatelem mediálních sluţeb za účelem sledování pořadů v okamţiku zvoleném uţivatelem a na jeho individuální ţádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních sluţeb WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.16. ISBN Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 24

25 2.3 Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální službou na vyžádání Zásadním rozdílem mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání je skutečnost, ţe televizní vysílání je kontinuálním procesem, kdy divák nemůţe ovlivnit obsah vysílání v daném okamţiku, zatímco u audiovizuální sluţby na vyţádání obvykle divák můţe ovlivnit volbu obsahu a dokonce i kontrolu obsahu. Právě proto se tato sluţba nazývá na vyţádání, protoţe divák si vybírá pořad samotný a zároveň i okamţik, kdy ho začne sledovat. I zde se můţeme setkat s určitými odlišnostmi, kdy audiovizuální sluţba na vyţádání můţe obsahovat pořady, kdy jejich začátek divák nebude moct nijak ovlivnit, a to v případě, ţe se jedná o přímé přenosy. Co mají ovšem společného je to, ţe jsou určeny k příjmu podstatné široké veřejnosti a mohli by na ní mít podstatný dopad. Obě dvě sluţby jsou proto regulovány, přesto, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jsou regulovány trochu méně neţ samotné televizní vysílání. Avšak přesto, ţe jsou tyto dvě sluţby rozdílné, mají společný regulační orgán a tím je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. 3 Samoregulační orgány a vymezení lineárního a nelineárního vysílání V roce 2004 byl přijat zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti. Tento zákon vznikl na podnět dvou směrnic Evropské unie, a to na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech sluţeb informační společnosti a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. června 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. Zákon č. 480/2004 Sb. byl sice prvním regulujícím zákonem, co se týče internetových médií, tak zcela nepokryl potřebnou právní úpravu. Do té doby, neţ vznikl nový regulující zákon internetových médií, a to zákon č. 132/2010. Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání, platil zde pouze jiţ výše zmíněný. 3.1 SPIR Přijatý zákon č. 132/2010 Sb. podrobil regulaci nejen jiţ regulovanému televiznímu vysílání, ale i televiznímu vysílání na vyţádání. SPIR tento čin spíše kritizovala. SPIR neboli Sdruţení pro internetovou reklamu v ČR, z.s.p.o. Tato organizace chtěla ve fázi schvalování zákona č. 132/2010 Sb. a v nejistotě, kdo bude kontrolním orgánem tohoto zákona převzít iniciativu a dozorovat sluţbám vysílajících na internetu. Navrhovalo autoregulaci vně organizace samé. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však SPIR zkritizovala za to, ţe částečně opsala 25

26 etický kodex z Paříţské úmluvy o regulaci reklamy a ze zákona o ochraně spotřebitele. Samoregulace měla být čitelná a měla být projevem společenské odpovědnosti. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však SPIR nepodpořilo ve snaze stát se kontrolním orgánem. 42 SPIR bylo dne 1. června 2010 včleněno do Seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Nutno dodat, ţe velký podíl členů SPIR sestává mezi poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. SPIR pomocí své výkonné rady zřídila Komisi pro samoregulaci pro nelineární vysílání. Mezi hlavní nástroje samoregulační činnosti patří mimo jiné i etické kodexy. A proto SPIR přijala dne 1. prosince 2012 Etický kodex pro audiovizuální mediální sluţby na vyţádání. Přes všechnu snahu stát se dozorujícím orgánem však tento post získala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Vede tedy evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, monitoruje jejich obsah a ukládá sankce. Cílem samoregulace je podporování společensky odpovědného rozvoje audiovizuálních sluţeb na vyţádání, brání zřetele na zájmy uţivatelů těchto sluţeb a to v ochraně nezletilých osob. Dále podporování technologického vývoje v oblasti audiovizuálních sluţeb na vyţádání, účastnění se procesu vytváření samoregulačních předpisů v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání v České republice a Evropské unii. Usilování při poskytování audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání o ochraně spotřebitelů ATO Oproti tomu je zde Asociace televizních organizací, z. s. p. o., ATO, která byla také zařazena do Seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů dne 7. září A to v oblasti lineárního vysílání. Rozdíl mezi lineárním a nelineárním vysíláním je ten, ţe lineární vysílání má dané a pevné vysílací schéma. Jedná se například o klasické televizní vysílání a to buď prostřednictvím kabelových systémů, satelitem nebo televizním vysíláním po internetu. Vysílatel má tady klíčovou roli a rozhoduje o tom, jaký program bude zařazen a v jakém čase. Jedná se o sluţby tzv. push. Zatímco nelineární vysílání nemají pevné vysílací schéma. Zde se rozhoduje příjemce na základě individuálního rozhodování o obsahu si o době zařazení programu. Jedná se zejména o videa on demand. Znamená to tedy, ţe vysílání po internetu 42 DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN Internet Info, s.r.o. [cit ]. Dostupné z: 43 WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.11. ISBN