KAPITOLA I Rozhodnutí

Transkript

1 KAPITOLA I Rozhodnutí Ano? Ale proã právû teì a s touto Ïenou? K my lence oïenit se dospûje kaïd muï jin mi cestami, zatím ne dosti osvûtlen mi. Krásná literatura vût inou tento úsek Ïivota pomíjí, protoïe má od pfiirozenosti sklon vûnovat se situacím nûjak zvlá tním, vypjat m. S oblibou tedy zkoumá stavy poãáteãní zamilovanosti ãi stavy koneãn ch tragick ch rozchodû. ZáleÏitost pfiechodu ze skupenství svobodného do skupenství Ïenatého pokládá ze svého hlediska za neliterární zakonãení literární látky lásky. V mém pfiípadû dozajista o lásku lo. I kdyï i tady jsem byl zmítán obãasn mi pochybnostmi, zda má zamilovanost není jen taková vût í sympatie podobného druhu, jakou od let puberty cítím ke v em Ïenám, které mají ãerné vlasy, ãerné oãi a smûjí se m m vtipûm. Co kdyï pfii své dosti pfiízemní, uváïlivé povaze nejsem schopen kromû sympatie jiného vznûtu; takového, o jakém se doãítám v románech kritického realismu, nûãeho, 5

2 co lidi pfiinutí stfiídavû tonout v blaïenosti, svíjet se Ïalem, plakat zoufalstvím a konãit svûj Ïivot na psychiatrické klinice. Stejnû jsem podezfiíval mnoho lidí, Ïe toto v echno proïívají pouze proto, Ïe o tom ãetli, a kdyby nebylo zmínûn ch románû, Ïe by fiada z nich vûbec nikdy nepfii la na to, Ïe mohou láskou trpût. Mé pochybnosti je tû zvy ovalo vûdomí, Ïe svou hlubokou sympatii k ní jsem ochoten pokládat za nûco víc proto, Ïe jsem tak fiíkajíc v ãasové tísni. V dobû, o které mluvím, mnû bylo jiï dvaatfiicet let. A v statistické roãence, jeï kaïdoroãnû kupuji (ãtenáfi v tom jistû uvidí dûkaz mé uváïlivosti), jsem obãas studoval tuto tabulku: České kraje: KAPITOL A I Věk: Do a více Počet ženichů: Pokles ÏenichÛ ve vûku tfiiceti let na trapné minimum byl více neï v mluvn. Nejsem panikáfi, ale kdyï vás kromû toho pfiíbuzní a pfiátelé pfii kaïdém setkání bouchají familiérnû do zad a fiíkají: tak co, kdy do toho pra tí, vybírá, vybírá, pozor, abys nepfiebral, tak pfii v í uváïlivosti nakonec znervózníte. A já bych se uï uï definitivnû rozhodl, kdybych vïdy vãas neobrátil list ve statistické roãence, kde stojí: České kraje: Počet rozvodů Rok: Počet:

3 Rozhodnutí Stoupají-li ãísla tímto tempem, má vûbec smysl se Ïenit? Pfii své smûle urãitû padnu do onoho ãísla rozvodû, o které se jejich poãet zvût í pfií tí rok. Ov em ãím pozdûji se oïením, tím více stoupá pravdûpodobnost, Ïe se zase rozvedu. Ba zdá se, Ïe v roce 1995 se uï ani nestaãím oïenit a budu rozveden. Naopak kdybych neváhal, tak mám pfiece jen jakousi nadûji. Pfiitom jsem se v roãence doãítal, Ïe nejãastûj í pfiíãinou rozvodu je malá znalost partnera. A tu jsem znovu a znovu pfiemítal, zda opravdu o ní vím dost a co vlastnû o ní vím. Zdálo se mnû nepopirateln m, Ïe je stfiední, spí e men í postavy, ãern ch vlasû, vesel ch oãí, inteligentní, s kulturními zálibami, divadlo i film vítány. Ano, uvûdomoval jsem si, vycházeje z tûchto znalostí, na el bych v kaïdém vydání na ich novin alespoà dvû dal í úplnû stejné bytosti. SnaÏil jsem se tedy pfiijít na kloub tomu, co nemá nikdo jin, a zjistil jsem, Ïe má: 1) mírnû odstávající pravé ucho, z nûhoï je velmi ne Èastná, obviàujíc svou matku, Ïe ji nechávala leïet v koãárku s ohnut m uchem, aniï by je pfiilípla leukoplastí ke skalní kosti, 2) zvyk stát pfied zrcadlem, nadzvedávat ukazováãkem nos a zkoumat, zda by pfiece jenom nemûla podstoupit plastickou operaci, která by z jejího nosu udûlala nos Audrey Hepburnové, 3) upfiímn zármutek nad tím, Ïe není útloboká, coï ve chvílích deprese vyjadfiovala slovy: mám boky jako Vûstonická venu e. Dál mi nic nenapadalo. Kdybych postupoval touto metodou, do el bych k nezvratnému závûru, Ïe podstatou toho, co kromû ní nikdo jin nemá, je pfiání mít nûco, co má nûkdo jin, aè uï 7

4 KAPITOL A I Audrey Hepburnová nebo jakákoli venu e kromû Vûstonické. A tu jsem na sebe dostával vztek, Ïe ani nedovedu vyjádfiit její historickou neopakovatelnost, aãkoliv ji tak dobfie cítím, dennû se o ní pfiesvûdãuji a jsem jí okouzlen. Chvílemi mû pak opût jímala pochybnost, zda se skuteãnû jedná o historickou neopakovatelnost, zda tu není u mne jak si blaïen stav, kter se mûïe ukázat velmi o idn, neboè do bíl ch míst na mapû její povahy dosazuji libovolné hodnoty, jeï se mohou ukázat jen odrazem mého okouzlení a zmizí souãasnû s ním. Máme-li pochopit smysl jednotliv ch jevû, je tfieba proklestit se k jejich kofienûm. âasto jsem si tedy promítal pfied sv m vnitfiním zrakem scénu prvního setkání s ní. Bezprostfiedním pûvodcem na eho seznámení byl vlastnû mûj diáfi, kniha to, která se stala postupem doby soupisem ztrát mé pamûti, aï se nakonec ztratila sama. Neblah zvyk strkat si v kinû aktovku pod nohy vykonal své. Tento zvyk se ve tmû zfiejmû zasnoubil s podobn m zvykem mého nahodilého souseda. Ten se proto podobn m náhodnostem poji Èoval tím, Ïe do aktovky nedával nic kromû své ály. TakÏe po del ím hledání aktovky s pomocí biletáfiû, svítících v osifielém sále pod lavice baterkami, musel jsem vzít zavdûk aktovkou ponûkud podobnou, s mûkkou sice, ale pfiece jen álou. S aktovkou byl pryã i mûj diáfi. Jistû by nebylo jen o tuto útlou kníïeãku, leã údaje v ní obsaïené byly zaãasté vykoupeny hodinov m telefonováním, nehledû na to, Ïe nûkteré termíny opatfiené vykfiiãníky, byv e promarnûny, hrozily se státi ostudou, popfiípadû dal ím hfiebíãkem do rakve mé pracovní povûsti. Byl jsem opravdu ne Èasten. Jedin termín, kter jsem si bezpeãnû vybavil, neboè byl poznamenán v diáfii vlevo 8

5 Rozhodnutí dole tiskacím písmem, znûl: Akátky, pût hodin odpoledne? Vzpomnûl jsem si na nûj proto, Ïe jiï den pfiedtím, jsa je tû majitelem diáfie, jsem nad ním v rozpacích postál. Nevûdûl jsem, co má znamenat. V poslední dobû se mi to stávalo ãasto. Akátky, pût hodin? Co ten otazník na konci? Otazník v tomto svûtû sam ch vykfiiãníkû vzbuzuje v ãlovûku pfiedstavu spí e pfiíjemnou. Skr vá v sobû netu ené moïnosti. Na druhé stranû se jím oznaãují vûci neurãité, ne úplnû dojednané, vûci s pochybnou vyhlídkou na uskuteãnûní. Kterou z tûchto dvou moïností oznaãuje tento otazník? KdyÏ jsem tedy vystupoval v pût hodin u Akátek z tramvaje, byla má zvûdavost nabíledni. iroko daleko nikdo, jen jakási dívka tu stála a rozhlíïela se, jako by i ona mûla v diáfii otazník podobnû pochybného druhu. Její otazník byl s m m zfiejmû ve spojitosti. Poãkal jsem je tû pár minut a bûhem nich jsem do el k nezvratnému závûru, Ïe jsem její tváfi je tû nikdy nevidûl. Jistû bych si ji zapamatoval, v celém jejím zjevu bylo totiï cosi zapamatovatelného. Její oãi, pokud na mne bûhem tûchto pûti minut jakoby náhodou utkvûly, pûsobily dojem vûdoucnosti. Musel jsem k ní nakonec pfiistoupit. Vy mû ãekáte? Ano. My jsme se tu mûli dnes v pût hodin sejít? Ne tak docela. Proã tu tedy vlastnû jsem? To nevím. A proã vy tu jste? Abych vám pomohla. Okouzlilo mû, Ïe mi chce nûkdo pomoci. 9

6 KAPITOL A I Chci vám fiíci, co vás v pfií tích dnech ãeká. Aha, jste tedy bezpochyby moje sudiãka. Ano. Ulevilo se mi. V podvûdomí jsem se obával, Ïe to bude spí e sekretáfika z fakulty, která mi nese korektury. Na sudiãku nevypadala patnû. Oddal jsem se teda bezstarostné sudiãkovské konverzaci. Abych se pfiiznal, vïdy jsem si sudiãky pfiedstavoval se svíãkou. Vá osud je pfiíli bohat, svíce ho nepostihne. Kromû toho sudiãky obyãejnû obcují s ãlovûkem v útlém dûtství v kolébce. Nepfii la jsem s vámi obcovat. Pfii la jsem vás varovat. Ale! JestliÏe si v nejbliï ím t dnu nenecháte vytrhnou zub, vytvofií se váãek a nevyhnete se resekci. Otevfiel jsem ústa. A toho pitomce nezabíjejte. Víte, kterého myslím? Pootevfiel jsem ústa je tû více. Musela to b t sudiãka. Vedla mû k tomu Ïelezná úvaha. Jedinû ti nejbliï í z mého okolí vûdûli, Ïe si chci dát vytrhnout zub, leã ani oni nemohli tu it, Ïe mi hrozí váãek. A Ïe chci zabít svého fieditele, to jsem nesvûfiil nikomu, jen! Vtom mi blesklo hlavou fie ení ménû sudiãkovské. Ta dívka má mûj diáfi. Pfii la si vlastnû sem pro svou aktovku a v mém diáfii vypátrala, Ïe se k ní mûïe dostat jedinû v pût hodin v Akátkách. Chytrá! Ten diáfi mû chytil hned od první stránky, fiekla. Je to nádherné ãtení. Jenom s tûmi kopinatci jsem si nevûdûla rady. 10