Kdo bude jako dítě. Důvěru nevzdávejme synodní senior Joel Ruml 14

Transkript

1 1 Evangelický měsíčník ročník 85/2009 cena 25 Kč roční předpatné 290 Kč Kdo bude jako dítě Být jako dítě znamená umět přijímat, ať je to pomoc a služba nebo odpuštění a nová životní možnost. Prostě brát, co druhý dává. Jan Trusina 22 Důvěru nevzdávejme synodní senior Joel Ruml 14 Církev okradená 16 Odsouzeni ke spolupráci 32 Rozhovory s Lydií Gallusovou 10 Jakubem Trojanem 34

2

3 3 ÚVODNÍK Po dvaceti letech J. Mamula 4 NAŠE KAZATELNY 5 BIBLICKÝ ÚVAHA Kdo bude jako dítě Ženatý, D. 6 Z CÍRKVE EKUMENA Máme společný duchovní vkus M. Hübner Noc otevřených kostelů O. Chrást ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ EU 10 CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ Aby církevní kancelář nebyla daleko I. Benešová 13 PO UZÁVĚRCE Vyjádření SR ke zpronevěře na našem ústředí 14 V TĚCHTO DNECH Důvěru nevzdávejme 16 AKTUÁLNĚ Církev okradená J. Mamula 17 NÁZOR Téma synodu: Misie, nebo katarze? P. Špirko JUBILEUM Miroslav Rozbořil osmdesátníkem J. Kostelecký 18 GLOSA Soukromý generační hrdina top 18 OTÁZKA MĚSÍCE 13 PTÁME SE O. Stehlíka na atmosféru ve Spojených státech 20 CÍRKEVNÍ ROK Třicet let krásy a síly top 20 KOMENTÁŘ Zapomenuté výročí M. Hübner Spousta věcí zadarmo T. Pavelka 22 TÉMA Další povinnost, nebo ulehčení? J. Trusina J. A. Komenský: Dítě a učitel své doby J. Kašper 26 CO SI MYSLÍ Kolik dítěte ve vás zůstalo? POSTŘEH Jedli je ne samou láskou J. Hoblík 28 DIAKONIE A CÍRKEV Odsouzeni ke spolupráci jam Když oběti násilí trpí, trpí i Bůh EG 32 ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU Zpívejte žalmy našemu králi L. Moravetz 34 OBECENSTVÍ SVATÝCH Rozhovor s J. S. Trojanem Jan Palach nás učinil svými přáteli P. Veber Malý obrazový průvodce dějinami ČCE ib 36 RECENZE K České synoptické Bibli... J. Dušek 37 SLOUPEK 38 NEJEN DĚTEM Zdravé děti pomáhaly svým handicapovaným kamarádům v jednom družstvu, byla radost pozorovat, jak se navazují nová přátelství, řekla v rámci mezinárodní akce Nesedávej panenko v koutě aneb týden pro inkluzi Mgr. Ivana Kováčová, ředitelka Základní školy speciální Diakonie ČCE Merklín ( Stránky Diakonie ČCE hledejte uvnitř listu. foto Jan Šilar ÚVODNÍK Po dvaceti letech Společenská scéna má sklon se měnit po dvaceti letech, nechal se slyšet nedávno exprezident Václav Havel. Na začátku roku symbolické dvacítky od listopadového sametového převratu máme příležitost k zamyšlení. Například Diakonie a církev. Nebo církev a Diakonie? Ať z té či oné strany, ještě před pár lety narážela jejich spolupráce na bariéry. Víra versus Profesionalita. Něco je dnes jinak a máme tu společný program Můj soused. Kdo se diví, nechť si uvnitř najde strany, které budou nyní patřit naší Diakonii. Prý je to jen kvůli penězům, ale co když i ony mohou napomoci dějinným změnám či posunům. Proč by se nešlo podívat na jakékoliv rozložení sil jako dítě? I naše ústředí má nakročeno k zajímavé restrukturalizaci. Připadáme si stále menší, ale vedoucí tajemnice Lydie Gallusová rozhodla zvětšit pyramidu řízení o jedno patro. Rozdělila ÚCK na čtyři úseky a o vedení se podělí s třemi náměstky, ze stávajících zaměstnanců. Zmiňovat rutinní delegování pravomocí se může zdát málem dětinské, ale symbolická hodnota takového manažerského postupu je důležitá a velkorysá. Její význam ovšem bledne pod vahou čerstvých událostí. Prozíravé kroky nestačily předejít důsledkům jednoho špatného rozhodnutí. V míře pro nás dosud neznámé a nepředstavitelné jsme byli okradeni vlastním zaměstnancem. Přesto máme za to, že podpořit naše vedení v nastoupeném rozmachu je jediná možná cesta. Stejné přeskupování zračí i změny ve formátu našeho časopisu. Máme sazbu na tři sloupce, aby lépe odpovídala m.j. pestrému životu na internetu. Na něj brzy vstoupí náš nový portál. Blogy, diskuze, fóra a online chaty s kompetentními lidmi, rozproudit tento druh komunikace i v církvi nás nemine. Inu, po dvaceti letech chceme vyzkoušet, kolik je místa na evangelickém informačním trhu. Detaily příště, myslete na nás. Jan Mamula

4 NAŠE KAZATELNY Zdánlivě neefektivní Jan 2:1-11 Na svatbě nastal průšvih. Snad že hostů bylo moc, snad že mezi nimi byli všelijací vyžírkové, měchy s vínem jsou najednou prázdné. Rozejdou se zklamaní hosté předčasně? Rozhádají se rodiny a skupiny příbuzných místo kýženého sblížení otázkou, kdo za to může? To asi víří hlavou Marii. Obrátí se na svého syna: Nemají vína... Jak to může vypadat? Ježíš řekl služebníkům: Naplňte ty nádoby vodou! I naplnili je až po okraj. (v.7). My si to představujeme snadno, ale ve skutečnosti je za tím dost práce. Znamenalo to dojít ke studni nebo k cisterně a ta byla někdy i za vesnicí, vytáhnout okov, naplnit džbán, donést ho zase zpátky a to opakovat, až jsou všechny nádoby po okraj plné. Pro jednoho člověka je to jistě práce na několik hodin. Služebníci pracují, i když to v situaci hrozícího konce svatby vypadá jako nesmyslná dřina. A tak jsou tihle služebníci obrazem života víry, života v církvi. Spousta toho, co děláme, je zdánlivě neefektivní až nesmyslné. Jenže věříme, že se ta voda, kterou pracně taháme ve svých všedních službách, promění Ježíšovou láskou na víno. Že se obraz církve promění z unavených nosičů na správce, který ochutnává a nevěří vlastním chuťovým buňkám. A tak stojí zato zvát Krista do našeho středu, jak to dělali ti účastníci svatby. I když nám třeba hrozí, že se všechno víno vypije, však ono se to ještě obrátí. Naplníme ještě jednou naše staré formy vodou a Kristus ji promění v to nejlepší víno. Kdo pije takové víno, toho nečeká druhý den kocovina, ale radost bez konce. Mikuláš Vymětal Komu věříme? Sk 19,23-40 Dnešní člověk často odmítá církev, protože církev ho omezuje. Každý má přece vlastní rozum, aby dovedl posoudit, co ve svém duchovním prostoru potřebuje, co chce a je schopen přijmout. Nechce být uzavřen do jednoho učení ani do jednoho typu projevů víry. Kdysi se začaly v Evropě i v USA budovat ekumenické dálniční kostely, aby i lidé na cestách mohli slavit neděli, pak se ukázalo, že ještě lépe je budovat kostely přímo v multiplexech, tam je navštíví více lidí. Dnes tyto hypermarketové hyperkostely neprovozují církve, nýbrž si je pronajímají jiné subjekty. Ukázalo se, že vedle supermarketu, servisu počítačů a posilovny se kostel komerčně vůbec neztratí. Duchovno, zbavené dogmatiky jedné z církví, duchovno jako součást lidských potřeb se stalo lukrativním obchodním artiklem. A protože duchovní nauky se vyvíjejí rychleji než výpočetní technika, roste konkurence. Cenová politika duchovna je podobná počítačům: nové je velmi drahé, ale cena rychle spadne na desetinu. Stále nové, spolehlivější, objevnější, v moderním balení propagované duchovní výrobky Proto psali Židé Starý zákon a křesťané zákon Nový. Proto prožili učedníci setkání s Ježíšem a naplnění Duchem svatým. Proto má své místo církev, křest, Večeře Páně, bohoslužby a kázání, společné zpívání písní a sdílení modliteb, aby to první místo v lidském životě, Boží trůn, nezůstalo prázdné a nedostali příležitost náhražkoví bohové. Pavel Klinecký 4 Kde se nachází Ježíš? 1K 2,6-14; L 2,41-52 Proč mě hledáte? Copak nevíte, že musím být všude tam, kde jde o věc Boží, o věc mého Otce? (A také o věc našeho Otce, který je v nebesích atd.) Nápověda všem, kdo by hledali Ježíše. Najdete ho tam, kde jde o Boží věci, o Boží záležitosti. A také naopak. Kdo by hledal Boha a narazil na Ježíše, může si být jist, že je u cíle. Protože on je vždycky tam, kde jde o věci Boží. Pokud to jen tušíme, teď to smíme slyšet naplno, pochopit a vědět... Pro nás pak je nesmírně důležité, že v tomto dítěti jménem Ježíš je okruh smlouvy rozšířen i za hranice tělesných potomků Abrahamových, na všechny ostatní národy. Také my můžeme Boha zbožně a spravedlivě ctíti po všechny dny svého života, můžeme chodit neustále před Hospodinem. Také náš život smí být do této smlouvy pro Ježíše zahrnut. I na počátku roku 2009 platí, že Ježíšova vláda pokoje, lásky a slitování není zrušena, podlomena ani nijak oslabena. Nedejme se splést tím, že biblické texty často hovoří o věčnosti. To neznamená, že teď, v této časnosti, v naší přítomnosti se tak neděje. Naopak. Děje se tak stále, v jakémkoli čase. To smíme slyšet na počátku roku, do něhož mnozí vyhlížejí s obavami. Všude kolem zní, že přijde krize, že na nás dopadne. Možná. Nejspíš ano. Jestliže se v našem blahobytu budeme muset i uskromnit, ono se zase nic tak hrozného nestane. Aleš Mostecký úryvky z kázání na webu i odjinud vybrala GMa

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Kdo bude jako dítě Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. (Matouš 18,4) Spustí to otázka učedníků: kdo je vlastně největší v království nebeském? Proč se tak ptali? Proč je to zajímalo? Toužili být největší? Měli mezi sebou spor? Začaly se projevovat zásluhy co mně budeš povídat, já s ním chodím delší dobu než ty, tak koukej poslouchat... Nebo se učedníci setkávali s někým, kdo se povyšoval a šel jim na nervy? A vůbec, klade podobné otázky člověk, který má všední starosti? Potřebuje se spokojený člověk pídit po tom, kolikátý je v pořadí velikosti před Bohem? Ježíš zavolal dítě a postavil je doprostřed. Dítě. Slouží jako viditelný znak pošetilosti učedníků. Dítě uprostřed ani nepromluví, nevíme zda bylo či nebylo vzorné, ani jaké mělo známky ve škole. Co je na dítěti jiného než na dospělém? Myslím, že především dvě vlastnosti. Schopnost bez problémů a dychtivě přijímat nabízený dar. A schopnost změny. Dítě si dá říct. Oproti tomu dospělý má problém jak s přijímáním, tak se schopností si dát říct. Ježíšovo slovo je břitké. Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Obrátit se. J. B. Souček překládá: otáčeti, obraceti též by smyslu proměňovati. Tedy proměnit se. Změnit se. Kdo není schopen změny, je vedle. Končí. Vykračuje si, ale netuší, že slepou cestou. Člověk ověnčený zásluhami, přesčasy, řečmi, články, činy, není Ježíšovi tak milý, jako člověk schopný změny. Ubrat svou velikost bez bolesti, to snad ani není možné. A pak to Ježíš vystupňuje. Kdo se pokoří a bude jako tohle dítě, ten je největší v království nebeském. Co se rozumí slovem pokoří? Opět J. B. Souček snižovati ve fyzickém smyslu, např. horu; ponižovati, pokořovati. Ta schopnost změny může být náročná, jako když se snižuje hora. Může to bolet. Ostatně, ubrat svou velikost bez bolesti, to snad ani není možné. Snížit se, umenšit se, to nejde samo přirozenou cestou. 5 K čemu jsou ty změny nutné? Abychom vešli do Božího království. Bůh je svatý, nestvořený, věčný. My takoví nejsme. A přesto nás Bůh zve k sobě. A ať se nám to líbí nebo ne, jeho syn nám sděluje jasně. Nevejde ten, kdo si myslí, že už je dobrý a nemusí se stále znovu a znovu nechat drhnout Duchem svatým. Nevejde ten, kdo se nenechá Duchem svatým čistit a zjemňovat, aby viděl, slyšel, radoval se, plakal. Aby byl i v padesáti a šedesáti letech svého života schopen se nadchnout. Aby přijímal dychtivě a bez podmínek Boha, člověka, i každý den. Učedníci se handrkovali o to, kdo z nich je větší v Božím království. Díky nim víme na čem záleží. A kdybychom na to snad zapomínali, každé dítě které spatříme, nám to připomene. Dychtivě přijímat co Bůh dává. A schopnost změny. Dát si říct. A pozor na zvláštní záludnost. Čím jsme starší, tím víc to potřebujeme slyšet! To není slovo pro rozpustilou mládež. Je to slovo pro... Pro nás. Daniel Ženatý

6 Z CÍRKVE K loňskému 90. výročí ČCE připravuje ústřední církevní archiv vydání prestižního sborníku, který bude obsahovat devět historických prací k výročí a ponese název Ex archivis ecclesiae. Sborník příspěvků historiků a archivářů k dějinám ČCE a jejich předchůdkyň, evangelických církví augsburského a helvetského vyznání v českých zemích. Připravovaný sborník přispěje svými texty k obohacení na poli odborného bádání nově zpracovanými tématy z církevní historie a dějin umění. Zároveň bude rozšířeno povědomí mimo kruhy ČCE o existenci Ústředního archivu ČCE jako odborného historického pracoviště. Publikace bude nabídnuta knihovnám vysokých škol, sborům a farářům. NAROZENINY Kurt Bartoš (65 let), farář v. v. naposledy v Roudnici n. L Pavel Čmelík (50 let), jáhen ve Vsetíně Horním sboru Jiří Kabíček (75 let), farář v. v. naposledy ve Zlíně Lubomír Kabíček (75 let), farář v. v. naposledy v Jihlavě Luděk Rejchrt (70 let), farář v Praze 4 Braníku Jaroslav Ondra (75 let), farář v. v. naposledy v Zábřehu na Moravě ÚMRTÍ Jitka Slabá, roz. Goldbrichtová, vdova po evangelickém faráři Bohuslavu Slabém, zemřela 14. ledna ve věku nedožitých 87 let. EKUMENA Máme společný duchovní vkus Proběhlo jednání synodní rady ČCE a církevní rady Slezské církve evangelické a.v. Vúterý 13. ledna 2009 se sešla synodní rada Českobratrské církve evangelické (ČCE) s desetičlennou církevní radou Slezské církve evangelické a.v. (SCEAV) v čele s biskupem Stanislavem Pietakem. Obě církve se zabývají tématem misie a slezská církev na schůzce dala k dispozici svůj dokument na toto frekventované téma. Spojuje nás práce v Komitétu členských církví Světového luterského svazu, cítíme, že jsme si blízcí a že máme společný duchovní vkus konstatoval náměstek synodního seniora Miloš Rejchrt v začátku jednání. Stanislav Pietak zmínil své osobní vztahy s Českobratrskou církví evangelickou, připomenul ekumenická setkávání v seniorátu včetně práce v komitétu. Ke společnému postupu ve věci majetkového vyrovnání a o průběhu zasedání parlamentní komise referoval náměstek synodní kurátorky Pavel Stolař: Poslední dvě jednání byla věcnější a reálnější. Záleží na tom, jakým způsobem bude komise podávat závěry a zda je parlament přijme. Člen církevní rady SCEAV Bronislav Stebel poznamenal, že jednota mezi církvemi v Ekumenické radě v této oblasti je křehká. Církve jsou v těžké situaci, nemohou klást požadavky na stát, ale věc by se měla stále připomínat a tlačit na její řešení. Otázkou zůstává jakým vhodným způsobem. Biskup Jan Graubner a předseda Ekumenické rady církví (ERC) Pavel Černý se zúčastnili schůzky s ministrem Petrem Nečasem, z níž ale nevzešel žádný konkrétní podnět. Ve financování práce ERC nepanuje jednota. Existují dva různé přístupy možnost čerpat ze státního rozpočtu nebo hradit náklady podle příspěvkového klíče. Bohužel v praxi se vyskytuje jiné měřítko při čerpání finančních prostředků církvemi a odlišné při jejich přispívání. Synodní rada ČCE se domnívá, že klíč používaný při nárokování peněz z majetkového vyrovnání by měl platit i při přispívání na ERC. U obou církví v tomto směru panuje konsenzus. Žena+muž+děti Tématem rodina se zabývaly synody ČCE i SCEAV. Slezská církev vydala prohlášení, kterým reagovala na studijní materiál Luterského světového svazu Lidská sexualita. SCEAV se staví na stranu asijských a afrických církví a prohlášení poslala do USA pensylvánské synodě. Z obou synodů existují konkrétní výstupy na toto téma. Farář Miloš Rejchrt řekl, že v církvi se vytrácejí hodnoty, doposud samozřejmé, jde např. o rozvody farářů. Je třeba neustále ukazovat, co je správné. Je dobré znát a vědět, že evangelíci vyznávají model žena+muž+děti. Joel Ruml zmínil, že existují sice církevní řády, ale není žádná vymahatelnost. Současné trendy devastují život v církvi a reakce synodu, řešit to paragrafy, je pouze dodatečná. Ale netřeba zoufat, stále existuje značné jádro, které dobře funguje mínil synodní senior. 6

7 ZE SVĚTA Co se týče pastorace farářů v ČCE, platí třístupňové zřízení sbor, seniorát, povšechný sbor. Existuje také individuální pastorace. Otázky rodiny řeší odbor pro laiky. Biskup Pietak kladl důraz na autoritu faráře jakožto služebníka, který nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil. V České televizi probíhá projekt čtení dětem v rodinách. Tuto bohulibou akci by církve měly podpořit a například doporučit vhodnou literaturu. Je to Projekt ČT čtení dětem v rodinách by církve měly podpořit. téma pro komitét, zaznělo na schůzce. Tajemník ekumenického oddělení ČCE Gerhard Frey-Reininghaus ke zhodnocení spolupráce v rámci komitétu Luterského světového svazu řekl, že komitét udělal od října 2006 mnoho práce. Letos končí delegátům volební období a budou nové volby. Na synod ČCE v tomto roce přijedou generální tajemníci Luterského světového svazu a Světové aliance reformovaných církví Ishmael Noko a Setri Nyomi. Při této příležitosti chce komitét uspořádat 15. kvìtna 2009 společný seminář o reformované a luterské tradici. K tématu regionální spolupráce v rámci Visegrádu přišel synodní senior s návrhem organizovat setkávání zástupců luterských církví nejen v rámci komitétu ČR, ale i států Visegrádu. V Evropě spolupracují luterské církve Delegace si vyměnily dárky, biskup S. Pietak druhý zleva. méně než na jiných kontinentech. Konkrétní příležitostí by mohlo být pozvání na slavnosti, které pořádá SCEAV koncem května v Ostravě. Náměstek biskupa Jan Waclawek podotkl, že v evropské diakonii funguje visegrádská platforma. A jaké by mělo mít takové setkání podobu? Ideální by bylo pracovní společenství, které by ale nemělo nahradit národní komitét ČCE a SCEAV. Mělo by se začínat malými krůčky. Zorganizovat nezávazná setkání lidí, kteří se angažují v této věci, domníval se Joel Ruml. Podán a akceptován na období je společný projekt supervize farářů. Farářka ČCE Irena Škeříková pracuje na revizích projektu. Ten vzešel z přání synodu ČCE, ale supervize naráží v církvi na nepřijetí. Panuje názor, že farář si v obtížné situaci musí umět poradit sám. Biskup Pietak supervizi podporuje a míní, že si ji církev může přizpůsobit podle svých podmínek. Posledním, desátým bodem jednání bylo setkání v Bruselu. Zástupci církví se setkají nejen s českými poslanci evropského parlamentu, ale i jiných zemí, především Francie a Švédska. SCEAV navrhla setkat se také s polským poslancem Buskem. Zástupci církví budou mít k dispozici brožuru ERC Příspěvek církví k otevřené občanské společnosti. V závěru jednání zaznělo přání uskutečnit v budoucnu podobné setkání na půdě slezské církve. Nabízí se možnost uspořádat schůzku v období mezi zvolením nové synodní rady ČCE a jejím uvedením do úřadu. (ib) Přístup pro humanitární organizace Stuttgart. Diakonická pomoc při katastrofách požadovala vzhledem k izraelským vzdušným náletům svobodný přístup pro humanitární organizace do pásma Gazy. Lékařské ošetření civilního obyvatelstva na palestinském území musí být zajištěno, říká ředitelka Cornelia Füllkrug-Weitzelová ve Stuttgartu. Partnerské organizace pomoci při katastrofách v pásmu Gazy by měly ve svých zdravotnických centrech přerušit provoz, pokud vázne přísun medicínských prostředků. Diakonická pomoc při katastrofách v rámci celosvětové křesťanské pomocné sítě ACT (Církve si společně pomáhají) poskytla Eur především na léky. epd/gm Urážlivé svíčky Neobvyklou nabídkou překvapil v uplynulých dnech návštěvníky hřbitova v porýnsko-hesenském Nieder-Olmu automat na svíčky. Kdo si koupil svíčku, dostal jako přídavek zapalovač s obrázkem polonahé ženy nebo svalnatého muže s bederní zástěrkou, jak informovaly Mainzer Allgemeine Zeitung. Podle tiskové zprávy vysvětlil zodpovědný podnikatel zásobení automatu jako vadnou zásilku. epd Mnozí Švýcaři neznají Kalvína Zürich. Více než polovina Švýcarů mladší generace ještě nikdy neslyšela o církevním reformátoru Janu Kalvínovi ( ), na jehož 500. narozeniny se v tomto roce vzpomíná. Při průzkumu curyšských SonntagsZeitung v hodnocení nejvýznamnějších Švýcarů všech dob se totiž umístili reformátoři Ulrich Zwingli ( ) a Jan Kalvín na místě 18. a 22., jak informovalo reformované médium. Znepokojivé ale je, že 53% mladších 34 let ještě nikdy o Kalvínovi a 48% ještě nikdy o Zwinglim neslyšelo. epd/gm 7

8 EKUMENA Noc otevřených kostelů 2009 Ukázat svatostánky v světle Své brány otevřely kostely v Praze 19. ledna ve večerních hodinách, aby tak uvítaly zájemce o kulturní a duchovní program, pořádaný v rámci Noci otevřených kostelů. Ekumenická rada církví v České republice ve spolupráci s místními církvemi organizovala tuto akci již potřetí. Křesťanské církve chtějí v rámci tradičního Týdne modliteb za jednotu křesťanů ukázat své svatostánky i v trochu jiném světle a v jiném čase než je obvyklé. Celý večer začal ekumenickou slavností v sídle Církve bratrské. Slavnosti se účastnila většina předních představitelů církví v ČR. Na slavnosti promluvil mimo jiné předseda ERC v ČR Pavel Černý a kázal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Celá noc pak pokračovala na různých místech Prahy studentským ekumenickým shromážděním v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle, koncertem populární hudby v Kostele u Salvátora na Praze 1 či v chrámu sv. Mikuláše varhanním koncertem. V katedrále pravoslavné církve v Resslově ulici se pak konaly již podruhé v rámci Noci otevřených kostelů zpěvy písní z ekumenické duchovní komunity Taizé. Celá akce přilákala dohromady asi 500 návštěvníků. Ondřej Chrást ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ EU Církve podpoří české předsednictví EU Ekumenická rada církví (ERC) se k českému předsednictví Evropské unii (EU) připojí setkáními a diskusemi s komisaři EU Vladimírem Špidlou (sociální otázky) a Janem Figlem (vzdělávání, školství a kultura), se zástupcem komise pro všeobecný dialog společnosti a církve a zástupcem komise pro kompetence a pravomoci EU komisí (otázka grantů). Diskutovat také bude se členem evropského parlamentu Hynkem Fajmonem, s pracovníky Konference evropských církví (KEK), se zástupci sdružení církevních organizací pro rozvojovou pomoc (EU diakonie) a dalšími. Toto setkání se uskuteční ve dnech ledna 2009 v Bruselu. Za Českobratrskou církev evangelickou se zúčastní synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Mahulena Čejková, náměstek synodní kurátorky Pavel Stolař, Miloš Calda, èlen PO pro spol. a mezinár. záležitosti a vedoucí tajemník ekumenického oddělení Gerhard Frey-Reininghaus. Program v Bruselu bude směřován na témata: vztah církví k institucím EU (práce institucí, řešení problémů, které zajímají církve, fungování EU komise vůči církvím) a náplň a poslání církevních institucí v Bruselu (důležitost jejich práce i ve vztahu k českým církvím, práce KEKu, činnost komise pro práci s migranty). Připraven je také kulturní program včetně setkání v Českém kulturním středisku. ERC plánuje v následujících měsících i schůzku s vicepremiérem pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou i delegací ze Švédska, které po Česku počátkem července předsednictví převezme. K českému předsednictví vydává ERC, v redakci Hany Volné z ČCE, česko-anglickou publikaci s vloženým CD, s titulem Příspěvek církví k otevřené občanské společnosti. Smyslem publikace není pouze vést dialog s vládními prioritami pro 8 první české vedení EU a představení vlastní vize církví. Vydaná příručka má univerzální použití, může sloužit například k prezentaci jednotlivých církví sdružených v ERC. (ib) NAD VAŠIMI DOPISY Červený kostel nezahálel Ad ČB 14/2008 K rozhovoru šefredaktora bratra J. Mamuly s památkářkou sestrou Martou Procházkovou uvedeného ve stati Neuzavírat stavbám cestu, konkrétně k poslední odpovědi: Jak k nám může historie nově promlouvat? si dovoluji podotknout. Červený kostel nebyl uzavřený po celou dobu totality. Pokud po určitou dobu nesloužil svému účelu, nebylo to z vůle 1. brněnského sboru, ale bylo to tím, že jednak vlivem zvýšení intenzity dopravy došlo k údajnému statickému narušení stavebních konstrukcí v základech. Byl tenkrát ze státních prostředků opraven, a stát kvůli tomu omezil sboru jeho užívací práva. Kostel ale minimálně v padesátých a i částečně snad i šedesátých letech sloužil každou neděli k pravidelným bohoslužbám. Já sám jsem v něm byl v roce 1954 komfirmován a v uvedených letech jsem zde bohoslužby navštěvoval (pokud jsem nezaspal,to jsem pak chodil na Pelicovu). Nemohu zapomenout ani na to, jak byl kostel doslova přeplněn v roce 1958, když v něm byla slavnost 500. výročí založení Jednoty bratrské pořádaná tehdy Kostnickou jednotou. Výjimečně tenkrát zval ke slavnostním bohoslužbám zvon z věže kostela a nad vchodem učastníky vítaly bílé prapory s červeným kalichem. Tom

9 PORADNÍ ODBORY Kurz pro sbormistry Žalmy a žalmové zpěvy je hlavní téma 13. kurzu pro vzdělávání sbormistrů, kterého se mohou zúčastnit také zpěváci, varhaníci a zájemci o sbormistrovství. Žalmy patří ke vzácnému dědictví, které křesťanská církev převzala z židovské tradice. V průběhu staletí docházelo k různým zpracováním žalmů. Tento proces není u konce, ale pokračuje dál. V dnešní křesťanské církvi se setkáváme s širokou paletou zhudebněných žalmů (písňových i nepísňových). Ukazuje se, že právě pluralita žalmových zpěvů, seřazených vedle sebe, otevírá církvi i jednotlivcům nové přístupy k žalmům. Tato zkušenost zanechá stopy také v příštím Evangelickém zpěvníku, na němž se v současné době pracuje. S novými žalmovými zpěvy přibudou pěveckým sborům krásné úkoly. S prezentací těchto novot chceme začít již teď. Na kurzu budou referovat členové zpěvníkové komise, kteří se autorsky podílejí na zpracování některých nových žalmových zpěvů: Miloslav Esterle (předseda), Jiří Pejla a Ladislav Moravetz. Kromě přednášek a diskusí budeme v jednotlivých dílnách nacvičovat a také dirigovat (společně i individuálně): vícehlasé úpravy žalmových písní (Schützovy žalmy, ženevské žalmy, žalmy autorů 20. stol.), responsoriální žalmy (Ebenovy žalmy, vícehlasé žalmové modely), žalmové kánony, žalmové moteto Missa simplex od Richardse Dubry. R. Dubra je významný současný lotyšský skladatel. Jeho krátká mše (SATB, stupeň obtížnosti: jednoduchý) je zařaditelná do evangelických bohoslužeb. Součástí kurzu bude také příprava hudební stránky nedělních bohoslužeb s Večeří Páně, kázat bude farář Lubomír Kabíček. Kurz se koná od března 2009 ve středisku Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem ( Provoz kurzu bude hradit ústředí ČCE. Noclehy a stravování (sobota: snídaně, oběd, večeře neděle: snídaně, oběd) si budou uchazeči kurzu platit sami. Tento poplatek činí 970 Kč /osoba. Po skončení kurzu každý uchazeč obdrží potvrzení o účasti, které, bude-li chtít, může předložit ve svém sboru k proplacení poplatku kurzu. Zahájení kurzu: pátek 13. března ve hod. v kapli Sola Gratia. Kurz zakončíme společným nedělním obědem. Na kurz je možno se přihlásit do 8. března prostřednictvím závazné písemné přihlášky (jméno, příjmení, bydliště, sbor ČCE, případné přání vegetariánské či masité stravy, telefon, , datum), kterou je možno poslat poštou Ladislav Moravetz, Na Chaloupkách 172, Chvalčov nebo mailem: cckantor@srcce.cz Odhlášení z kurzu (jsou-li k tomu závažné důvody) je možno učinit nejpozději do 10. března, aby nevznikly zbytečné finanční výdaje. Budeme rádi, když se zúčastníte celého kurzu. Ladislav Moravetz celocírkevní kantor ČCE, předseda poradního odboru pro církevní hudbu NAPSALI O NÁS Farář káže v hospodě a s muzikou 9 Od září 2006 si evangelický farář a kdysi též undergroundový písničkář skupiny Lídl & Velík Štěpán Hájek plní svůj dávný sen: každou druhou neděli v měsíci pořádá v klubu Desert na Rooseveltově ulici v Brně evangelickou bohoslužbu. Modlí se i káže přímo v hospodě, navíc s koncertem pozvané kapely, kterou sám vybírá. Hráli zde například Květy, Sestry Steinovy, Sváťa Karásek, Poletíme?, Původní Bureš, Veselá zubatá, Bača rači čevabčiči a další. K rozmluvě nebo čtení z oblíbené knížky si zároveň zve různé hosty... Může sem vejít kdokoliv, štamgast či náhodný návštěvník, provoz na baru je samozřejmě nepřerušen a vstup do přilehlého sálku zdarma... Co s tím? (Že ev. církev oslovuje poměrně málo dělnictva pozn. red.) Moc nevím, ale jednou z cest může být právě dobrá kapela, která dokáže zaujmout a přitom nemá hloupé texty. Vytvoří-li kolem sebe fanouškovskou obec, má daleko větší možnosti, jak ovlivnit i další. A nenařkl vás někdo, že tak vstřícné kroky účelově přitahují lidi k víře? V Desertu se mi to nestalo, spíš tu lidé oceňují, že nesu kůži na trh do volně přístupné hospody, která je komukoliv otevřená a kde probíhá normální provoz. Ale v Dubenkách při Parrésii se mi to stalo, tam mi jeden Brňan vmetl do tváře, že vy evangelíci už nevíte, co byste vymysleli, abyste ty lidi nalákali. Což mě hodně naštvalo. Český národ je ale vnímán jako jeden z nejateističtějších v Evropě. To bychom museli dlouho probírat, co je ateismus... Chtěl bych však zároveň říct, že za všecko špatné, co česká společnost vůči církvím cítí, si ty církve můžou z větší části samy. Samozřejmě to má své historické pozadí, církve by však každopádně měly usilovně přemýšlet, proč je vůči nim česká společnost nedůvěřivá. A poučit se z toho. Regionální mutace, Mladá fronta DNES Brno,

10 CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ Aby církevní kancelář nebyla daleko V červenci loňského roku došlo ke změně ve funkci vedoucí tajemnice Ústřední církevní kanceláře. Na toto místo nastoupila PhDr. Lydie Gallusová (1954). Vystudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, pracovala jako odborná asistentka tamtéž, později působila ve vedení obchodní firmy v Brně a ve vydavatelství Vltava-Labe-Press v Jihlavě a v Brně. Narodila se v rodině evangelického faráře, duchovními ve sborech ČCE jsou také syn Petr (v Sázavě) a sestra Ester (v Praze na Vinohradech). Po půl roce její činnosti přinášíme, jak jsme v Českém bratru slíbili, s novou tajemnicí rozhovor. Máte evangelické kořeny, ale v církvi jste nikdy nepracovala. Pracovat v servisní organizaci jak je ústřední církevní kancelář označována je přece jenom něco jiného, než být pouze farářským dítětem. Čili co vás přivedlo, co jste našla a s čím do ústředí přicházíte? Máte pravdu, jako zaměstnanec jsem v církvi nikdy nepracovala, ale život v církvi znám dobře. Prožila jsem 25 let na faře, 16 let na vesnickém sboru (v Sázavě) a 9 let v městském sboru (v Brně-Židenicích). Jako většina farářských rodin byla naše maminka i my tři děti zapojeni do všech sborových akcí a různých pravidelných činností (od úklidu sborových místností a kostela až po administrativu). Od rodiny faráře se jakoby automaticky očekávala spolupráce ve všech sborových záležitostech. V Brně jsem zažila roky krásného společenství mládeže, založili jsme pěvecký sboreček a jezdili zpívat do domovů důchodců, pěstovali ekumenu s katolíky, jezdili na kurzy a sjezdy mládeže, brigády. Celkově to ale v Brně nebyla žádná idyla: kvůli cejchu farářského dítěte jsem zažila i velkou šikanu. Později, se třemi malými dětmi, už pro mě nebylo možné pokračovat v zapojení do aktivního církevního života a ani v dalších letech, kdy jsem jako živitelka rodiny musela dost tvrdě pracovat. Zůstal na čas jen zpěv a modlitební večery. Do výběrového řízení na místo vedoucího tajemníka ÚCK jsem se 10 přihlásila z velmi prozaického důvodu hledala jsem práci. Ztratila jsem zaměstnání, když z organizačních důvodů byla zrušena místa ředitelů vydavatelství regionálních deníků a tím i místo moje. Hledala jsem možnost uplatnit zkušenosti. To, že je to práce v ústředí církve, bylo jaksi navíc. Ani jsem vlastně moc nepočítala s tím, že by to mohlo vyjít. Netušila jsem, do čeho jdu, neměla jsem téměř žádné informace o šíři problémů a úkolů, otevíralo se to přede mnou až postupně po nástupu do funkce. Výhoda vyššího věku je určitý nadhled. Jsem si velice vědoma krátkosti času. A vidím sebe sama jako jednoho pracovníka v řadě. (Bylo by moc hezké vidět tu řadu všechny ty moje předchůdce pohromadě snažila jsem se představit si je vedle sebe.) Synodní radu pro mě kdysi představovala dvě vzácná jména: Kája Trusina a Marta Kačerová. Když jsem do Husova domu vstupovala jako na svoje nové pracoviště, cítila jsem úctu. Byl (a je) to skutečně zážitek a radost, po těch mnohých letech v ne příliš přátelském světě byznysu, potkávat staré známé z církve, být obklopena stejně smýšlejícími lidmi. Je mimořádné mít možnost zahájit ve středu pracovní den pobožností, zpívat k narozeninám u dveří oslavenců krásné evangelické písničky. Zároveň jsem ale už velmi brzo pocítila velký problém, dosud nepoznaný: střet jakéhosi křesťanského

11 postoje s manažerskými postupy a firemními pravidly. Mám výhodu pohledu zvenku. Pro mě je ústřední církevní kancelář stejný organismus, jako jiné velké firmy, skutečný kolos, který, pokud má fungovat, se musí řídit jasnými a důsledně dodržovanými pravidly a řády. V první řadě se musí otevřeně komunikovat. Dále je nutná dobrá informovanost, průhlednost, zodpovědnost, důslednost a v neposlední řadě starost o motivaci pracovníků. I když také slyším hlasy, že naše práce je především služba, má to být a zároveň to je servis sborům a synodní radě. Dobrá, je tedy podle vás možné sladit obě dikce jak říkáte organismus velké firmy, kolos a zároveň hovořit o křesťanské službě? Řada lidí v kanceláři pracuje právě proto, že svou práci vnímají jako službu a ÚCK pro ně není firma jako každá jiná. Myslím, že ano. Ale každý, kdo v církvi pracuje, ví, že práce v církvi je těžká. Právě to určité očekávání služby a dobrovolnosti někdy zavazuje a svazuje. Také křesťanská praxe je těžká. Možná v církevním prostředí víc než v necírkevním, kde člověk cítí odpovědnost, je-li reprezentantem své církve mezi nevěřícími. Člověk přicházející zvenku, ze světa, do ústředí církve, má zřejmě také určitá očekávání, ale zjistí, že lidské slabosti jsou všude stejné. Vyrovnat se s tím je zde ale těžší než jinde. Začala jsem přemýšlet o věrohodnosti evangelíků co kážeme a jak se chováme. Svou úlohu vidíte především kde? Řídit kancelář tak, aby pružně a profesionálně fungovala. Vadí mi diletantismus. Přeji si, aby lidé za mnou přicházeli s důvěrou, jednali otevřeně, nebáli se vyslovit kritiky, nevyhýbali se nepříjemným situacím neschovávali se za křesťanskou lásku, uměli pojmenovat špatné a neobcházeli, ale řešili problémy. Nejhorší jsou nastřádané neřešené konflikty, které brání kontaktu na rovinu. Základem musí být otevřená komunikace, jasné a průhledné jednání, bez jakýchkoli tabu, je potřeba mít správné lidi na správných místech a pracovat efektivně. Zde vidím naprostou paralelu s firmou, (která chce dobře fungovat a nezkrachovat) a také svůj úkol: odpovědné hospodaření kanceláře a správně nastavené kontrolní mechanismy. Snažím se hodně hovořit se svými spolupracovníky a mám velkou radost z pozitivních reakcí na změny. Také je pro mne velmi důležité být v pravidelném kontaktu se synodní radou. Neměli bychom i jako církev být viditelnější a otevřenější? Jedno nebezpečí vidím ale i v tom, že v jednotlivých odděleních kanceláře chceme zvládnout pořád víc, nabíráme na sebe víc, než zvládáme, přepínáme se, pak nestíháme, jsme unavení. Je potřeba dobře zvažovat a správně vybírat, nebrat na sebe víc, než lze dobře zvládnout. Celkově musím přiznat, že práce v ÚCK je pro mne od samého začátku ve znamení velkého pracovního nasazení a odvahy. Není to jednoduchá práce. Ale věřím tomu, že změny v ÚCK přinesou dobré ovoce, jinak bych tu práci nemohla dělat. Změn je hodně, chvíli to potrvá, ale už teď se těším, až se vše rozběhne. Chtěla bych být prostředníkem k dorozumění 11 a porozumění a v ústřední kanceláři, aby jednou zpětně bylo možno říci, že to bylo dobré období. Tak trochu zelenou nití je neustálá kritika kanceláře. Počtu lidí, kvality práce etc. Myslím, že řadu poctivých dělných pracovníků to trápí. Pamatuji si dokonce na dopis, ve kterém pisatel nechápal, nač je třeba zaměstnávat správce sítě. Když jsem se při přípravě k výběrovému řízení začala zajímat o ÚCK, uslyšela jsem o mohutné kritice na její fungování. I po nástupu do funkce mi pár lidí řeklo: Chudáku, na co ses to dala? Nebo názor: V tom baráku (Husův dům) je jakoby něco zakletého, po čase tam každý nadšenec ztratí chuť. To skutečně nebylo moc povzbudivé. Během půl roku práce ve funkci vedoucí tajemnice jsem pochopila, proč ta kritika. Proč? Myslím si, že vývoj kanceláře nezareagoval na změny doby. Už při prvním pohledu na organizační strukturu nutně člověka napadne, jak může vedoucí tajemník přímo řídit 13 oddělení v domě, být spolehlivě osobou, která zaštiťuje řešení úkolů synodu, úkolů vyplývajících z pravidelných zasedání SR, má na starosti zajistit řešení právních problémů a je i v přímém kontaktu se sbory a ostatním světem venku? To je víc než příliš. ÚCK má stále stejnou organizační strukturu, jako před lety. A to je špatně. Doba je úplně jiná. Poté, co se se svobodou otevřely různé možnosti, začalo se v kanceláři s novými a novými aktivitami, ale žádná změna ve struktuře řízení. Práce zde dříve a nyní se vůbec nedá srovnávat. Jeden z mých předchůdců, Miroslav Brož, který na SR strávil téměř dvě desítky let, mi o tom vyprávěl: měl

12 14 spolupracovníků (nyní jich je přes 40) a možnosti aktivit velmi omezené. (V letošním roce mělo např. oddělení výchovy 45 akcí, ekumenické oddělení má nyní nevídaně široký záběr, atd.) Je tedy potřeba mnohé změnit. A začala s tím už vlastně SR v okamžiku, kdy hledala vedoucího tajemníka ve výběrovém řízení to se dosud zatím nikdy nekonalo. Myslím, že je to tak velmi správně. Kritika ÚCK byla zřejmě mnohdy oprávněná, ale je potřeba vidět i druhou stranu: jaká je kázeň a disciplina ze strany sborů? Co říci, když na výzvu či prosbu není reakce, či zareaguje 1/3 sborů? Jak byste chtěla pohled ze sborů na kancelář změnit? Myslím, že je malá informovanost o tom, co se v ústředí děje. Synodní rada a mnozí zaměstnanci ÚCK pracují nesmírně obětavě, do večera, o víkendech, ale o mnohých aktivitách se venku vůbec neví. Slova o nabubřelém aparátu synodní rady jsou důsledkem nedostatku informací. Proto moje snaha: více komunikace, více informací z ústředí ven. Máme v plánu postupně představovat jednotlivá oddělení a jejich aktivity, aby bylo více jasno, jak co funguje a proč je tu tolik lidí, kolik jich je. Ráda poskytnu případným zájemcům i další informace. (Malý příklad: málokdo tuší, že takovou sborovou zásilku zpracovává a vypravuje poštou i elektronicky jediná osoba asistentka Alice, při kopírování stovek listů jen s pomocí kolegy z provozu celkově práce na hodiny. A pak se dozvíme, že někde sborové zásilky ani nečtou!!!) Chceme vytvářet takové zázemí pro sbory, kam se s důvěrou mohou obrátit. Ústředí a sbory, to jsou sice rozdílné světy, centrála bude vždycky ostře sledována a komentována, ať už je v Praze či jinde, ale mým přáním je, aby ty dva světy byly dobře propojeny, aby ÚCK nebyla kanceláří někde strašně daleko, ale pokud možno po ruce. V poslední době odešlo několik zaměstnanců především z ekonomického oddělení, přišli noví... Ano, přišla jsem do neklidné a svízelné situace, s velkými personálními změnami (ekonomické oddělení bylo v kritické situaci), v krátké době bylo potřeba najít nové lidi, zaučit je, začít likvidovat staré chyby a fungovat nově. Vůbec to nebylo příjemné období, nechtěla bych si to zopakovat ani v nejmenším. Zdaleka sice ještě nejsme tam, kam je potřeba se dostat, ale jsme určitě na dobré cestě. Celkově je mnoho změn: v nové struktuře (o jednoho pracovníka méně) nyní funguje provozní oddělení a právní služby, probíhají velké práce ve všech odděleních při zakládání spisovny (vše bude fungovat na elektronické bázi), připravujeme zásadní změnu webových stránek ústředí s propojením se změnami v Českém bratru a celkově se pozmění struktura ÚCK: vzniknou nové mezičlánky, aby kancelář mohla skutečně dobře fungovat. Přišla jste do ÚCK v roce oslav 90. výročí. Zde pracovníci odvedli mimo svou agendu také mimořádný kus práce. Vidíte to také tak? Nechci laciné chvály, ale otevřený názor. Byl to skutečně mimořádný kus práce, který odvedli pracovníci ústředí v souvislosti s oslavami. Na akce podobných rozměrů bývají zaangažovány agentury. Tady to lidé zvládli s nesmírným nasazením sami, dobrovolnou a obětavou prací, vedle vlastních povinností. O to více nás těší ocenění domácích i zahraničních hostů (jeden švýcarský host řekl: bylo to rozmanité, 12 přátelské a profesionální ). Příprav a průběhu oslav se aktivně účastnili téměř všichni pracovníci ÚCK a patří jim za to velký dík. Před oslavami byly názory různé. Neslavit, nejde o stoleté výročí, pokud ano, ať sbory slaví samy, vůbec je to zbytečné, z Prahy nadirigované a stojí to peníze. K diskuzi, zda slavit či ne, jednoznačně přidávám své ANO. Myslím, že máme jedinečnou církev a že o sobě dáváme málo vědět. Takové jubileum je k tomu víc než dobrá příležitost a také důležitá i pro nás samé: chceme se společně radovat (slavit) a tím se i navzájem posilovat. Často se příliš držíme v pozadí. Jen ať svět vidí, že jsme nejen církev vzdělaných lidí, ale také jsme úplně normální a ještě máme něco navíc. Byli jsme přísně vychováni hodně nároků, zdůrazňování nutnosti pokory, skromnosti, málo pochvaly a ocenění, což vše vede k nejistotě a malému sebevědomí. Nepřenášíme to dál? Neměli bychom i jako církev být viditelnější a otevřenější? Řekla jste na adresu církve hodně chvály, a tak na závěr prosím o přání pro všechny. Z pohledu toho, kdo má na starosti chod ústřední kanceláře: dělat správná rozhodnutí, dobře hospodařit se svým časem, dělat rád svoji práci a žít tak, abychom nebyli lidé utrápení, vystresovaní a uhonění, ale lidé radostní a aby to na nás taky bylo vidět! Heslo vybrané pro r je právě slovo, které mě drží a povzbuzuje: Co je u lidí nemožné, je možné u Boha. Vědomí toho, že nejsme na všechno sami a kde naše vlastní síly nestačí, je síla jiná, ať nás provází novým rokem. ptala se Ivana Benešová

13 PO UZÁVĚRCE Vyjádření synodní rady ke zpronevěře na našem ústředí 13 Milé sestry, milí bratři, synodní rada ČCE projednala situaci, vzniklou zpronevěrou finančních prostředků ve výši 10 milionů Kč v ústřední církevní kanceláři. Podezřelým je bývalý hlavní ekonom kanceláře V. P., několikrát trestaný za podvody, který do zaměstnaneckého poměru v naší církvi nastoupil patrně se záměrem pokračovat v podvodné činnosti. Stávající kontrolní systémy církve rutinního a zkušeného podvodníka neodhalily. Synodní rada prověřila ochranu finančních prostředků ústředí církve, opakovaně se v této věci radila s bankovními experty. Na základě těchto konzultací navrhla některé úpravy systému a vydala pokyny ke změnám ve způsobu přijímání nových pracovníků. Nyní má synodní rada za to, že nebezpečí podobné zpronevěry v ÚCK je sníženo na minimum. Dále přizvala externí auditní skupinu, která má nezávisle a objektivně popsat systém finančních toků, tak pomoci určit příčiny selhání kontroly v této oblasti a navrhnout opatření k nápravě. Členy této skupiny jsou nezávislí odborníci z oblasti bankovnictví, státní kontroly a státní správy. Auditní skupina svou činnost již zahájila. Zprávu auditní skupiny i zprávy o všech opatřeních synodní rada předloží nejbližšímu zasedání synodu. Odcizená částka pochází z konta, na kterém se shromažďují finanční prostředky především od zahraničních dárců, určené na investice a projekty plánované na r Pro synodní radu je prioritou, aby závazky spojené s dary v tomto roce byly v plné šíři splněny. Zároveň synodní rada znovu potvrzuje, že odcizení prostředků neohrožuje provoz církve. V souvislosti se zpronevěrou zvažovali všichni členové synodní rady míru vlastní odpovědnosti a otázku setrvání ve svých funkcích. Po zvážení všech okolností (konání řádného zasedání synodu za tři měsíce a jeho příprava, potřeba přijímat okamžitá rozhodnutí v krizové situaci), rozhodla se synodní rada požádat synod při nejbližším řádném zasedání v květnu tohoto roku, aby na počátek jednání rozhodl, zda dosavadní synodní rada má setrvat ve funkcích až do skončení svého mandátu. Synodní rada také projednala rezignaci vedoucí tajemnice ÚCK Lydie Gallusové. Synodní rada rozumí této rezignaci jako přijetí části odpovědnosti sestry Gallusové za situaci, ve které došlo k podvodu podřízeného pracovníka V. P.S ohledem na možnou destabilizaci ÚCK, způsobenou jejím odchodem, s ohledem na dosavadní práci sestry Gallusové i s ohledem na to, že sestra Gallusová v této záležitosti převzala metodický postup od svých předchůdců ve funkci a podmínky výběrového řízení na místo vedoucího ekonoma církve vyhlásila její předchůdkyně, rozhodla se synodní rada podanou rezignaci nepřijmout. Konečné rozhodnutí ponechává synodní rada synodu, jenž je podle řádů církve povinen o obsazení funkce vedoucí tajemnice rozhodnout v každém případě. Synodní rada sleduje postup vyšetřování a pátrání po nezvěstném bývalém pracovníkovi, s orgány činnými v trestním řízení spolupracuje. O dalším postupu bude sbory pravidelně informovat. Nakonec: synodní rada přijala v souvislosti s touto záležitostí množství dopisů, především od členů církve, ale i od přátel ze zahraničních sesterských církví. Převážná většina pisatelů vyjadřuje spolunesení břemene a připravenost přispět podle možnosti ke zvládnutí situace a k nápravě. Některé dopisy se vyjadřují kriticky ke způsobu řízení církve, v němž není samozřejmostí doprovázet bratrskou a sesterskou důvěru přísnou kontrolou a nekompromisními bezpečnostními opatřeními. Máme naději, že i pro tuto situaci je v Božích rukou připraveno východisko. Synodní rada ČCE, Praha, úterý 3. února 2009 OZNÁMENÍ Ústřední církevní kancelář ČCE přijme hlavní účetní, s ukončeným VŠ/SŠ vzděláním. účetní, s ukončeným SŠ vzděláním. požadujeme, min. 5 let praxe v oboru, znalost práce na PC (Word, Excel, Outlook), samostatnost, pečlivost, zodpovědnost, bezúhonnost. nástup na trvalý pracovní poměr co nejdříve. nabízíme, odpovídající platové ohodnocení, příjemné pracovní prostředí v centru Prahy možnost dalšího školení a jazykových kurzů, 5 týdnů dovolené, stravenky Strukturovaný životopis a motivační dopis zasílejte na adresu Českobratrská církev evangelická, person. odd., Jungmannova 9, Praha 1 nebo douckova@srcce.cz. Bližší informace na tel.: , D. Doucková

14 V TĚCHTO DNECH Důvěru nevzdávejme Synodní senior Joel Ruml sděluje čerstvé reakce na případ zpronevěry Ke zpronevěře peněz z celocírkevních prostředků jste vydali poměrně podrobné prohlášení, přesto by nás zajímal tvůj osobní názor. Rád bych na začátku zdůraznil, že vůbec nesnižuji hodnotu zcizených peněz. Celých 10 milionů je opravdu mnoho. Jde o peníze z ciziny, z větší části určené na různé projekty, a náš první úkol bude dát zahraničním dárcům najevo, že na co dali, to uděláme. To je naše priorita a cestou důkladné inventury a šetření prostředky k tomu najdeme. Moje další úvahy se však již netýkají peněz. Vlastně již desátý den chodím s tou ztrátou spát a ráno mi obrazně řečeno stojí u postele. Stále se musím ptát, co je na církvi nejvíce zneužitelné. Myslím, že je to prostor důvěry, který zde byl záměrně odhalen a zneužit. Nechci srovnávat rovnou s heparinovým vrahem, ale i tam šlo o podobnou důvěru. Ve zdravotnictví přece jeden druhému věří pro jeho práci, že je na něj spolehnutí, a do jisté míry jde o věci, které nejsou uchopitelné strukturou, systémem, ničím. My jsme v této důvěře myslím, že většinově v církvi žili. Najednou byla ošklivě zneužita, a to ne jen po stránce odborné, ale přímo vyznavačské, protože inkriminovaný pracovník chodil i na naše pobožnosti, zpíval a modlil se s námi a v duši se nám šklebil, co jsme za hlupáky, protože nám svěřených 10 milionů už má doma. To mi připadá úplně zrůdné! Ale! Když o tom přemýšlím dál, nedovedu si představit, že bychom hodnotu nám v církvi nejvlastnější zaměnili za podezřívání a nedůvěru. V tom bych nemohl žít! Církev by pro mne hrozně ztratila, kdybychom se teď soustředili jen na administrativní opatření. Jistě jsou pro práci s penězi nezbytná, ale stejně tak i vědomí, že zde pracujeme s důvěrou. Tohoto vědomí se nesmíme vzdát, protože jinak bychom zlikvidovali společenství. Nemohu žít tam, kde si musí lidé a priori nevěřit, a nedovedu si představit, že bych se měl v tomto smyslu změnit. Druhá stránka věci mne též provází na každém kroku. Cestou do ciziny, v autě, doma se mi vybavují teologické a biblické souvislosti. Vždyť často kážeme: budete zneužívaní, budou vás obžalovávat, budete padat a hned to vyvažuje naděje: ale nepadnete! Teď si Co když tato událost pro nás znamená varování: orientujete se špatně; vaše jistota je jinde! říkám, vždyť jsem vlastně kázal o něčem, co jsem pořádně nezažil. Tváří v tvář církvi si to uvědomuji. Dostávám i velmi ošklivé a drsné y, ale nemám důvod se obhajovat a objektivizovat, vždyť součástí naší důvěry k lidem je důvěra vůči Bohu. Kdybych na jedné straně polevil, rozvrátím svou bytost. Mé úvahy nyní jinak souzní s řečmi, které bylo a lze slyšet na konventech i synodech: vždyť se bavíme v podstatě pořád jenom o řádech a penězích! Co když tato událost pro nás znamená varování: orientujete se špatně; vaše jistota je jinde! Opakuji, ztráta je obrovská, nezlehčuji ji; ale dostávám se již do stadia, kdy ke mně začíná promlouvat i toto 14 zásadnější sdělení. Proto náš dopis končí vyznáním, že máme naději, že je v Božích rukou připraveno východisko. Jste synodní rada, která schytala jedno z nejtěžších období restrukturalizace celé společnosti. Zvolili jste zpočátku důsledně nedirektivní model, tebe jsem ale často slyšel si postesknout, že autorita v církvi schází, jako bys ji stále hledal. Jak o ní přemýšlíš dnes? Ve chvíli opravdového vnitřního narušení, jako když ti někdo nafackuje nebo tě ošidí, jsem vděčný za všechnu podporu. Je hezké číst y, které sem přišly od lidí z církve. Jedna členka řekla budeme šetřit, druhá řekla uděláme sbírku, ano, v tomto světě se takové věci dějí. Pragmatické konstatování, máte peníze a spravujete velký majetek, který bude přitahovat všelijaké komáry. Nebo když slyším, lidičky, zažili jsme horší věci, přežijeme i tohle, věřím, že tyto spontánní reakce nenaordinovali faráři. Čas od času je ze mne velký pietista, tak zas nyní. Najednou si připomínám s jinou naléhavostí první otázku Heidelberského katechismu, co jest tvým jediným potěšením.... Ve chvílích znejistění se ptát, kdo je mou autoritou, není tak špatná pozice. Nemyslím vůči policii kéž by ovšem našli něco na jeho účtech! ale jak dnes můžeš chtít krytá záda i ze strany církve? Pak najednou přijde hlavní potěšení nejsem sám svůj a to je mou autoritou, mým světýlkem, přenáší mne přes toto špatné období. Máš pocit, že bys býval sám potřeboval víc důvěry od svých podřízených?

15 Společenství synodní rady je úžasně kompaktní a toho si hodně považuji. Co se týče kanceláře, tuším velké zneklidnění, protože on to hrál na všechny. Církev ho neznala, takže do jisté míry jsou na tom všichni stejně. Spousta členů církve však v malém zažila něco podobného, přijdou montéři a zmizí tři sta tisíc, jde o atak na životní styl postavený na důvěře. Jestli myslíš důvěry ze strany farářů, také si nemohu stěžovat. Na farářském kurzu, který shodou okolností v onom týdnu probíhal, jsem cítil, že si váží naší otevřenosti. Chtěli jsme tam bezprostředně informovat. Slyšeli jsme i kritické pohledy na fungování ústředí, ale viděl jsem, že se snaží chápat naši těžkou pozici. Ve vzduchu létají slova o kontrolních mechanismech, máš už nyní nějaké teologické úvahy k této situaci? Lid Kristův je do jisté míry společenství všem odhalené i měřitelné. Oni věří v Písmo, kdekdo si v něm přečte, v co máme věřit a jak nás bude hodnotit. Na tom můžeme těžko něco měnit, pokud chceme lidem Kristovým zůstat. Naše církevní řády a pravidla jsou ovlivněna faktem, že spoustu nových změn jsme vytvářeli v mezidobí, kdy jsme jen dobíhali život a okolní společnost. Řády a předpisy nikdy nejsou schopny nastavit takové podmínky, které přijdou, ale reagují na to, co se objevilo. I kriminalisté nám potvrdili, že když takoví zločinci nastoupí do firmy s takovým cílem, tak ji stejně jednou okradou. To nemá být omluva, jen konfrontace s realitou. Doufáme, že včera při našem zasedání dohodnutá opatření i analýzy, které se připravují pro synod, eliminují podobná nebezpečí, ale jisti si nikdy být nemůžeme. Nakonec v této časnosti si nemáme být jisti ničím. Možná čelíme zvláštnímu druhu zkoušky, kterou má celá církev projít. Jestli zůstane jenom na přístupu, vy jste tam zbyteční, tohle děláte vždycky špatně, budeme si všecko řídit sami, pak nejspíš dojde k otřesení celé podstaty společného vědomí naší církve. ČCE je právě v rámci České republiky zajímavá tím, že je v ní provázaná zbožnost, zkušenosti, víra lidí od Slezska přes Horácko, Prahu až po západní Čechy a společně chce tato různost společnosti něco přinášet. Myslím, že nadcházející synod přinese návrhy změn struktury a nejspíš nás čekají změny řádu, abychom byli chráněnější, ale důvěru nevzdávejme. Je podle tebe velikost našeho ústředí optimální? Nemyslím si, že naše ústřední kancelář se má zvětšovat, stejně jako jiné naše články řízení, spíš je třeba povzbudit vědomí, že ústředí chce sloužit církvi a chce být její součástí. Nechce být vydělováno a nahlíženo někdy málem jako parta darmožroutů, ale koordinovat soužití církve. Pochopitelně, že jsou chyby a existují velká zanedbání, to nechci bagatelizovat. Ovšem výzvy do sborů, že potřebujeme personální pomoc do toho či onoho oddělení, jen málo nesou ovoce. Všelijaké náznaky ze strany sborů či ironizace, o nichž se dozvím, ústředí demotivují a soudržnost ohrožují. Představy typu, my si naše platy zařídíme sami, my nikoho nepotřebujeme, nedoceňují fakt, že naše sbory do velké míry samostatné jsou, ale v rámci presbyterně synodního zřízení, kdy zkrátka chceme některé věci delegovat ke společnému konání, promýšlení a hledání. Věříme, že taková delegace se obrátí ve společné dobro. Toto zřízení je sice nejsložitějším zřízením, co vůbec je, ale zřízení cenným právě pro jednotlivce ve společenství a pro společenství podporující důstojnost jednotlivce. 4. února se ptal jam 15 GLOSA Podvodníci Bernard a Vladimír Svět sice není plný podvodníků a tunelářů, nicméně je jich kolem nás dost na to, abychom na ně dříve nebo později narazili. Někdo narazí na Bernarda, někdo narazí na Vladimíra Devadesát let, během kterých církev nepoznala žádný tunel, nás zbavilo ostražitosti. Byli jsme sprostní jako holubice, nikoliv opatrní jako hadové. Ztratili jsme imunitu, domnívali jsme se, že útok může přijít zvenčí, v noci, nikoliv zevnitř, ve dne. Zavírali jsme dveře a mříže, peníze chránili v sejfu a na bezpečných bankovních kontech, ovšem nikomu na mysl nepřišlo, že máme na nádvoří trojského koně. Ztráta 10 milionů je tvrdá lekce. Počáteční lítost a solidarita s ústředím církve se může snadno zvrátit v rozhněvané hledání viníka. Kdo za to může? Kdo nese odpovědnost? Jak je možné, že selhaly kontrolní mechanismy? První odpověď může znít alibisticky a provokativně: odpovědnost nepadá na lidi, nýbrž na zavedený systém. Ten byl zastaralý a umožnil kozlovi stát se zahradníkem. Nikdo po celou dobu existence církve nepředpokládal, že by se do funkce hlavního ekonoma dostal kozel. Počítalo se jen s ovcemi. Druhá odpověď může znít fatalisticky: I kdyby se církev lépe chránila, podvodníkovi by to v podvodu nezabránilo. Byl-li by vyžádán výpis z rejstříku trestů, opatřil by si falzifikát. Byla-li by žádána kontrasignace, i takový podpis by zvládnul zfalšovat. Vladimír Prokop by ve své funkci dříve či později ve větší či menší ve svém úmyslu uspěl. Dovolím si ještě připomenout výše uvedeného Bernarda. Bernard Madoff, ikona amerického investičního byznysu, bývalý šéf NASDAQ, se dopustil největšího podvodu v celého historii světa.

16 Zpronevěřil finanční prostředky v řádu 50 miliard amerických dolarů (což je zhruba celoroční HDP České republiky). Mezi oběťmi jeho podvodu se ocitly významné instituce i jednotlivci. Prestižní Royal Bank of Scotland hlásí ztrátu 580 milionů dolarů. Dalšími postiženými jsou například Liliane Bettencourt, nejbohatší žena světa, Steven Spielberg, slavný režisér a například i nadační fond Elieho Wiesela, který měl u Madoffa uložena veškerá svá aktiva (cca 15 milionů dolarů). Bernardovi nalítla nejbohatší žena světa, oskarový režisér, nositel Nobelovy ceny. Vladimírovi nalítla synodní rada Ježíš měl svého Jidáše, Wiesel svého Madoffa, my svého Prokopa. Ne, není čas házet kameny, to bychom se všichni navzájem ukamenovali, je čas hledat ztracenou vlčí opatrnost, ale neobětovat přitom holubičí sprostnost! -pes- SLOVO REDAKCE Jsme si vědomi rozsahu celocírkevní debaty k této mimořádné události a sbíráme postupně nejrůznější ohlasy. Jsme připraveni je v souhrnnější podobě reflektovat v příštím čísle. Redakční rada též rozhodla, že téma dalšího, březnového čísla, bude samostatně věnováno otázkám restrukturalizace církve, odpovídající novým výzvám složitého dneška. Zároveň intenzivně připravujeme spuštění nového internetového informačního portálu, na němž chceme otevřít zásadnější teologické i eklesiologické otázky spojené nejen s touto aktuálně naléhavou kauzou. Věříme, že nikdy není pozdě otevřít nové kolo společného rozhovoru a vzájemného sdílení. -red AKTUÁLNĚ Církev okradená Personální nouze ústředí je nouzí nás všech Kriminalisty by na adrese Jungmannova 9 nikdo nečekal, leda tak kvůli vyšetřování běžného vloupání rozbitým oknem, kdy zmizí pár počítačů. Situace jako v detektivce se však tentokrát v úterý 25. ledna týkala útoku zevnitř. Jen v nejtemnějším snu by někoho napadlo, že nás napálí vlastní zaměstnanec zodpovědný za centrální tok peněz a zcela podle běžného scénáře si někam ulije z církevních kont pro sebe. A zmizí neznámo kam. Usměvavý, přičinlivý, úslužný puntičkář. Kdo by to do něj řekl. Vždyť se nám zdálo, že právě takového člověka potřebujeme. A v tom všem nadšení pro změnu jsme přehlédli, že už v kriminálním podnikání nebyl začátečník. Čteme tedy vyjádření synodní rady, čekáme na další vývoj vyšetřování, na další pokyny, na možné osobní důsledky vyvozené z tohoto personálního omylu. Šlo mu předejít? Ti, kdo viníkovi stáli nejblíže, mohou nyní přehodnocovat svá tušení, litovat své malé duchapřítomnosti. Kdyby, kdyby. Možná ale každý po svém dojdou k vnitřnímu, sotva sdělitelnému poznání, že pro zdravý personální instinkt je zapotřebí především ovzduší vzájemné důvěry. Vždyť na čem jiném stojí naše víra? Potom se ovšem z jedné navýsost nepříjemné lapálie stává otázka nás všech. Jsme si v poslední době kapitalistické schopni takovou prozíravou a očistnou důvěru v církvi opravdu plně poskytovat? Odshora dolů a odzdola nahoru? Ruku na srdce, jak to dělají katolíci, když vyznávají mea culpa, odpovězme si každý sám za sebe. Spíš ještě dožívá pojetí my a oni. My tady u nás v našich chatrných sborech a oni tam v Praze. Což může platit i obráceně. Pak se není co divit, že jsme již dávno rezignovali na elementární prestiž každé ideově zaměřené instituce, jež se snaží mít na klíčových postech prostě své lidi. Na řadě jsou neodbytné otázky, které bychom neměli v této chvíli společné zkoušky přeslechnout: Čím to je, že jsme církví elitních a spolehlivých profesionálů v nejrůznějších oblastech, ale dělat kariéru jako hlavní ekonom ústřední kanceláře mezi ně nepatří? Je to otázka peněz? Proč potom nejsme ochotni na takového odborníka společně dost sesbírat? Netrpíme nakonec spolu s celým svým národem obyčejnou závistí? A pokud o dostatečně silné a rozvinuté ústředí nestojíme, máme domyšleno, kam chceme směřovat? Nedožívá v nás nakonec ještě špatně pochopená strategie postbarthiánských budovatelů sborů, kteří ale paradoxně nemuseli ústřední úřad příliš řešit, protože na něj dohlížel socialistický režim? Tušíme vůbec, že pojem presbyterní, jímž se rádi zaklínáme, znamená také hierarchii presbyterní autority a ne jen autonomii jednoho staršovstva? Souhrnem: Jak se to vůbec mohlo stát, že již delší dobu nemáme vrchního účetního přirozeně vzešlého z ověřené sborové práce s financemi? Zcela v duchu evangelijního slova: Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým!? Teď je čas se nad touto otázkou hluboce zamyslet a společně prosit, aby se někomu proměnila v osobní povolání. Jan Mamula 16

17 NÁZOR Téma synodu: Misie, nebo katarze? Zdá se mi, že v posledních letech latentně a pomalu stoupá nedůvěra k ústředí církve. Dále se mi zdá, že v praktickém životě církve sílí kongregační tendence. Nakonec se mi zdá, že stávající církevní struktura ztrácí elasticitu a nové víno protrhuje staré měchy. A možná se mi to vlastně ani nezdá. Vytunelování církevních účtů vyvolalo zvláštní dominový efekt. V jakési řetězové reakci jsou otevírány dosud potlačované otázky, které sice s touto kauzou přímo nesouvisejí, přesto jsou nyní na stole a hlasitě se ozývají. Ve hře je důvěra v církev a v její strukturu. Tématem letošního synodu má být misie. Podklady pro synod jsou už hotovy. Misii považuji za mnohem důležitější téma než restrukturalizaci nebo katarzi. A přece, nebo právě proto se domnívám, že letošní synod by se měl zabývat otázkou nového fungování církve. Potřebujeme se znovu ujistit, zda chceme zůstat církví s presbyterně-synodním zřízením, zda chceme zachovat dosavadní fungová- ní synodní rady, ústřední kanceláře a seniorátů. Potřebujeme diskutovat, jakou potřebuje církev proměnu. Domnívám se, že téma restrukturalizace v nějaké své podobě stejně ovládne synodní jednání a otázku misie odsune na vedlejší kolej. Proto bych chtěl tímto otevřeným dopisem přimlouvat u předsednictva synodu a synodní rady, aby uvážili současnou situaci a případně operativně téma vyměnili, jakkoliv je to na poslední chvíli. Ku prospěchu všech. Petr Špirko JUBILEUM Čtyřicet let v Boskovicích Miroslav Rozbořil osmdesátníkem Letos 8. února se dožívá náš dlouholetý farář ČCE v Boskovicích Miroslav Rozbořil 80 roků. Narozen v Brně v rodině bankovního úředníka. Po válce studoval bohosloví. Roku byl vikářem v Praze na Žižkově u faráře Čapka. Po tříměsíční vojenské službě byl propuštěn ze zdravotních důvodů a již nastoupil jako farář do Kostelce nad Orlicí, kde se rok nato oženil a s manželkou Martou měli pět dětí. Zde působil až do roku Od toho roku nastoupil jako farář ČCE v Boskovicích, kde v řádném úvazku sloužil až do roku Mezitím také byl dvě období seniorem Brněnského seniorátu. Od se stává oficiálně starobním penzistou, ale současně přijímá částečný úvazek na synodní radě, kde je využito jeho fenomenálních jazykových znalostí (němčina, angličtina, francouzština. V padesáti letech se začal učit z rozhlasu ještě španělštinu, kterou také použil při studijních cestách po Latinské Americe a ještě předloni se uplatnil jako překladatel při návštěvě Mexika). V roce 1996 prodělává operaci srdce a již po půl roce nastupuje od jako farář do České Třebové po náhle zesnulém faráři Dobrkovském, kde působí do A hned nato nastupuje do uprázdněných Boskovic na další tři roky. Po půlroční přestávce působí na zkrácený úvazek jako farář ve Vanovicích až do Dnes je tedy již bez trvalého farářského úvazku, ale vykonávaá příležitostné služby ve sborech nejenom v našem seniorátu. Kromě farářských a seniorských povinností organizoval různá setkání a partnerství křestanské mládeže z NDR s mládeží našeho regionu, po změně politické situace je organizátorem mezinárodních setkávání pod názvem Boskovice. Za tuto dobu při boskovickém setkávání spolupracovala řada farářů z Bavorska, Rakouska, Slovenska, Polska. Bratr farář Rozbořil stál u zrodu našeho partnerství se sborem v Saalu nad Dunajem, které trvá doposud. Mohli bychom vyjmenovat ještě mnohé, s čím bratr farář sboru pomáhá vede náš malý pěvecký kroužek, pro který zhotovuje i překládá notový materiál, často doprovází hrou na varhany naše bohoslužby. Jsme vděčni za jeho dlouholetou službu sboru v Boskovicích a vyprošujeme mu Boží ochranu pro dny příští. Náš sbor si připomene 15. února tohoto roku 40 let od jeho prvního kázání v Boskovicích, kdy bude bratr farář Rozbořil opět kázat. J. Kostelecký 17

18 GLOSA Soukromý generační hrdina OTÁZKA MĚSÍCE Byla reakce Izraele v Gaze přiměřená? Byla to úžasná doba, a pak jsme se probrali z iluze, vyjádřil se v loňském roce při příležitosti kulatého jubilea mnohý z generace roku Mé generaci vyfoukly předchozí generace všechny velké revolty: nalevo i napravo, politické i apolitické. Bez velkého společného nepřítele nevznikl ani nějaký jednotící pocit. Zbývalo jen přejmout hodnoty, již jednou tu či tam vyzdvižené. Buď okatě; třeba protestovat proti válce a dobře se při tom bavit, jako kdysi. Jenže když s vámi revoltuje velká část zasloužilých evropských státníků (jako v případě Iráku), je trochu křeč si při tom připadat jako mladý rebel. Těžko však zpochybnit oprávněnost věci jen proto, že tu už jednou byla. Lze se však pokusit o částečnou revizi. Lidí svého věku s tímto přístupem jsem nakonec poznal hodně. Třeba v sociální oblasti: Mnozí se zápalem pracují s Romy a přitom nemají potřebu nosit šátek na hlavě a bydlet v maringotce. Romantické začátky zapáleného boje proti předsudkům už za ně odžil někdo jiný, přišli už k rozdělanému dílu. Udělal bych to trochu jinak prostě není věta rebela, ale věta někoho, kdo jde do práce. Sen o lepším světě šlo začít naplňovat hned, jak se začal zdát, pokud měl člověk potřebu. Přesto mám svého generačního hrdinu, i když znám asi jen tři vrstevníky, kteří by řekli to samé. George Bushe. Můj politický sen se také začal plnit chvilku po tom, co se začal zdát. Co mne v idealistickém mládí dusilo, by se dalo vyjádřit slovy Jeremiášovými: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Diktátorům se posílaly smělé protestní nóty, za bídu ve třetím světě jsme si všichni sypali popel na hlavu, ale to bylo tak všechno. Tričko s Georgem Bushem si neobléknu, to patří do jiné doby. Ale s mým osobním generačním pocitem souzní ta směs cynismu a idealismu: Mír je Teror nelze tolerovat Nechci být cynický, ale v každé válce dochází k nepřiměřenému násilí, k eskalaci konfliktu. Hamás dokázal raketovým ostřelováním Izrael k takové reakci vyprovokovat. Pokud jde o počty obětí, při dopravních nehodách v Izraeli umírá více lidí, než zabily rakety Hamásu a sebevražední teroristé dohromady. Moderní demokratická společnost není ochotna tolerovat permanentní teroristické ohrožení, třebas jsou způsobené škody relativně malé. Jen si to představme, každou chvíli siréna, poplach, úprk do krytu, obavy o vaše blízké. Není divu, že vojenská operace měla v Izraeli velkou podporu. Otázkou je, co se stane po skončení vojenské operace. Pokud by se Hamás za čas vrátil ba dokonce posílil, vyšlo by všechno užití síly nazmar. Jiří Schneider Vstřícný krok dělá vítěz Trestná výprava do Gazy byla z krátkodobého hlediska taktickým úspěchem izraelské armády. Avšak vykoupeným válečnou hrůzou, kdy byly zabíjeny ženy a děti, bombardovány škola, univerzita a budova OSN, a v rozporu PTÁME SE se ženevskými konvencemi byl téměř jistě používán bílý fosfor. Od začátku druhé intifády se počet obětí na palestinské a izraelské straně zhruba ustálil na poměru 10:1. Útokem na Gazu se tento poměr kvalitativně změnil na 100:1. To je mnohem horší než starozákonní oko za oko, zub za zub. Navíc se obávám, že z dlouhodobého hlediska se izraelská vláda dopustila strategické chyby vyhánění čerta ďáblem. Když před pár lety Izrael v Gaze soustavným nátlakem oslabil zkorumpovaný a nesympatický Fatah, nastoupil na jeho místo teroristický Hamas. Kdo přijde nyní, když v Gaze operuje i řada horších organizací, než je Hamas? Silová řešení jsou nejen krutá, ale mají i své meze účinnosti. Možná, že nejen ve Spojených státech, ale i v Izraeli je čas zralý na změnu. Takovou, jež vposledu povede cestou jednání ke dvěma prosperujícím státům, které dokážou žít vedle sebe odděleny mezinárodně uznávanou hranicí. První krok dělá vítěz, a tím je Izrael, který musí ukončit okupaci palestinských území. Převzato (kráceno) z Respektu Pavel Jungwirth Ondřeje Stehlíka na atmosféru ve Spojených státech Jak se ve sboru v Binghamptonu, kde pracuješ, projevuje mezi lidmi krize, o níž se dnes mluví po celém světě, jsou to zprávy přehnané nebo reálné? Hospodářská krize tu rozhodně je. Mezi členy mého sboru se to projevuje především tím, že mnozí přišli o značnou část úspor, které měli v investičních fondech. Podobně tomu je i s naším sborem, když se akciové, ale i dluhopisové trhy propadly o desítky procent, tak se to na důchodech atd. atd. projeví. 18

19 Myslíš si, že Amerika dokáže na tomto poli řekněme šetření a zpětného hledání zodpovědnosti být stále vzorem, nebo může naopak sama padnout? Na to je obtížné odpovědět, osobně si myslím, že Američani jsou celkem vynalézaví lidé. A když na to přijde, tak se dovedou se situací popasovat. Problémem je tu ale velká setrvačnost tak velkého soustátí. Možná si vzpomínáš na devadesátý léta, jak se za prvního Klouze (premiéra) konaly různé balíčky a utahování opasků atd. tehdy se deficity obchodní bilance a státního rozpočtu projevily v řádu měsíců v Americe takovéto věci trvají v řádech let. Uvidíme, co se z toho vyklube. Co je ale hlavní, zásadně se mění atmosféra ve společnosti. Mnozí přemýšliví lidé teď jen doufají, že s odchodem Bushouna také skončila jedna éra Ameriky nedávno jsem slyšel obrat Era of American Un-reason. Snad už je za námi tenhle sveřepý konzervativní náboženský ideologismus a ostentativní primitivismus. Snad už je za námi doba, kdy se myšlenky nahrazovaly frází, zvídavost tupým dogmatismem, argumenty ranami pěstí, a křesťanství bylo znetvořeno mocichtivými aroganty k nepoznání. A názory presbyteriánů na Gazu? Ano, ještě jedna věc mým sborem pořádně hýbala v posledních týdnech bezohledná agrese v pásmu Gaza. Děti zabité jasnými průstřely hrudníku a hlavy, útoky na mezinarodní humanitární mise, nepoměr sil a nepoměr obětí! Celé čtvrti srovnané se zemí. Co to vypovídá o mravním stavu izraelské vlády zavřít přes milion lidí do jednoho velkého koncentračního tábora, znemožnit jim útěk po souši i po moři a pak je začít masakrovat jednou z nejefektivnějších armád světa bezmála ze všech stran a ještě se schovávat za to, že se ti ponižovaní a decimovaní lidé občas pokusí o odpor jedině dostupnými a výrazně podřadnějšími zbraněmi. Tahle situace tu i mnoha bývalým obhájcům Izraele otevřela oči. Hýbe tvým sborem v Binghamptonu ještě něco jiného? Jako sbor jsme se v létě účastnili kampaně No2Torture to byla ohromná skvrna na svědomí a pověsti a snažili jsme se v tom dělat, co jsme mohli. Naštěstí už o tom můžeme mluvit v minulém čase, zrovna dneska prezident podepsal instruktivu, jíž anuloval Bushův souhlas s mučením zajatců a věznů. Nadále intenzivně spolupracujeme na místní soupkitchen vývařovně pro bezdomovce a nemajetné. Sbíráme trvanlivé potraviny do potravinové banky atd. atd. Manželka jak to jen jde bezplatně pracuje na freeclinic bezplatná ambulance pro lidi bez zdravotního pojištění (to je další velký finanční a sociální problém). Ve sboru jsme museli snížit úvazek zaměstnancům, to bylo dost bolestné, i s ohledem k nim, ale všichni se učíme šetřit. Uvažujeme o spojení se sousedními dvěma sbory abychom ušetřili a také vyzkoušeli něco nového, co by mohlo změnit místní dynamiku a naše působení ve společnosti. Z těch nejaktuálnějších věcí chystáme se teď ve sboru slavit 200 let od narození Charlese Darwina, je to dobrý způsob, jak širší veřejnosti ukázat, že ne všichni křesťané jsou tmáři a víra a teologie není totožná s ideologickým fundamentalismem. Lidé ve společnosti si toho všimají, sbor si vytváří pověst místa, kde vzkvétá přemýšlivá víra. S farářem Ondřejem Stehlíkem, t.č. v USA, chatoval jam 19 dobrý; ale přeci jen bychom mohli zkusit změnit režim ve dvou zemích, kde to jde: Jednu nemá nikdo rád a zároveň nemá atomovku, druhá ji možná má (neměla), ale zas je tam ropa. Načala se práce na léta (umírají při tom lidé!). Ale v Afghánistánu občas někde děvčata začala chodit do školy a v Iráku můžete alespoň beztrestně po prezidentovi hodit botou, přičemž dřív by vám za pouhý politický vtip vyřízli jazyk. Jen tak mimochodem prosadil Bush retrovirální léčbu AIDS za americké peníze pro 1,5 milionu lidí v rozvojových zemích (30ti násobek předchozích let) a doma postavil či rozšířil 1300 chudinských nemocnic. Všude je práce na léta, zdaleka ne pro jednu revoluční generaci, tím míň pro jednoho prezidenta. První afroamerický prezident sám i jeho vzrušená inaugurace sice vracejí vzpomínky kamsi do šedesátých let. Bližší pohled však dává naději, že i on bude spíše revidovat. Bůh mu pomáhej. top VÝZVA Petice k zachování azylového domu SR ČCE se připojuje k petici na podporu občanského sdružení Společnou cestou. Svým podpisem podporuje zachování azylového domu a Občanské poradny JM o. s. Společnou cestou. Rada a Zastupitelstvo MČ Prahy 11 rozhodly o výpovědi z nájmu prostor, kde o. s. Společnou cestou provozuje od roku 1997 Občanské poradenské centrum JM (azylový dům pro matky a rodiny s dětmi, Občanskou poradnu JM a sociálně aktivizační služby). Azylový dům v Praze 11, úzce spolupracující s evangelickým českobratrským sborem na Jižním Městě, dostal od Rady MČ Praha 11 výpověď, která likviduje jeho službu a je i těžkou ranou koncepci tamějšího sborového života. SR ČCE chce vstoupit do jednání s kompetentními orgány. (ib)

20 CÍRKEVNÍ ROK Třicet let krásy a síly KOMENTÁŘ Zapomenuté výročí Ke čtyřem konfesím se hlásíme až od r Zsinalý a zohavený, nám vždy milý buď a ctěný. Vrcholná Ježíšova hodina na kříži tlačí již od počátku křesťanství k zálibě v ošklivosti a odříkání. Taková je mnohdy skutečnost a ještě častěji takto vnímá křesťanství jeho okolí. Na tento jistě neuspokojivý stav reaguje progresivnější křesťanství důrazem na radostné prožívání světlejších stránek života, na uzdravení a dobré konce. Tu se zas, aniž by to bylo přímo záměrem, příliš nechytají ti, kteří i přes veškerou snahu mnoho důvodů k radosti nemají. A nepodsouvejme tu optimistickému křesťanství, že se raději dívá stranou; jen nemá uspokojivou odpověď. Tváří v tvář sivému Galilejskému máme tak nakonec všichni trochu sklon zdůrazňovat své slabosti a trápení nebo alespoň svou těžkou dobu. Tím jsme mu podobni, a to by se mu tedy mohlo líbit. Kolem Vánoc a Zjevení Páně jsme si mohli povšimnout chabých zmínek o devadesáti procentech Ježíšova života, o třiceti letech mezi jeho narozením a veřejným vystoupením. Ty se shrnují: Prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. Ježíši je tedy známa nejen lidská slabost, ale i vrcholná lidská síla a krása. Prospíval na duchu: byl tedy asi chytrý a vtipný. Prospíval na těle: Tedy byl asi silný a krásný. Devadesáté výročí vzniku ČCE jsme oslavili zdařile, pronesli mnoho pěkných řečí a jednu drobnou nepřesnost, kterou bych rád uvedl na pravou míru. Sestra Lydie Mamulová ve svém příspěvku (ČB 17 18/2008) uvádí: Specifická atmosféra ČCE, která přitahuje, ale i odpuzuje, je postavena na čtyřech vyznáních (Augsburské vyznání, Helvetské vyznání, České vyznání a Bratrské vyznání). Ta stála u zrodu naší církve v roce 1918 a jsou dodnes zdrojem inspirace i rozepří. Nejsme církví konfese, ale církví Bible, říká děkan evangelické teologické fakulty Martin Prudký. Mýlit se je lidské, ale přece jen bych považoval za nespravedlivé pominout úsilí celé jedné generace, abychom církví čtyř vyznání skutečně byli. Tehdejším programem sjednocovacího hnutí se stala slova budoucího synodního seniora Josefa Součka v projevu k 500. výročí upálení M. Jana Husa v roce 1915: Naším reformátorem není ani Luther ani Kalvín, ale Hus. A tak jsme my husité, třebaže vlivem okolností máme jméno jiné. V duchu těchto slov se výbor pro sjednocení evangelických církví rozhodl vyloučit z vyznání církve konfese cizího původu a přidržet se pouze domácích. Toto stanovisko potvrdil i generální sněm, a ČCE se v roce 1918 stala církví dvou konfesí: české a bratrské. Již velice brzo po roce 1918 se ozvali někteří bohoslovci, nejvýrazněji J. L. Hromádka a J. B. Souček, kteří upozorňovali na mělkost sjednocovací pozice a odsunutí teologické reflexe církve hluboko do pozadí. Já osobně se 20 neustále vracím k drobné brožuře J. B. Součka z roku 1935 K zákonu a svědectví, která dává nahlédnout do této diskuse. Díky působení řady vynikajících představitelů tehdejší Husovy bohoslovecké fakulty neztratila ČCE kontakt se světovým protestantismem a neuvízla na pozici národní církve, která by teologicky zapadla dříve či později do písku. Byl to únavný a nevděčný boj proti převládajícímu českobratrskému názoru a označení kalvín se stalo často nadávkou. Po 2. světové válce rozhodl o přičlenění augsburské a helvetské konfese ke konfesím dosavadním na svém 2. zasedání 9. synod ČCE. Stalo se tak usnesením ze dne tohoto znění: Evangelická církev (českobratrská), kořeníc v české reformaci husitské a bratrské, stojí i při vědomí své svébytnosti společně s ostatními církvemi evangelickými na společných zásadách světové reformace, jak byly shodně vyjádřeny jejími klasickými projevy, zejména Augsburskou a Helvetskou konfesí. Aby předešel jitření starých sporů, připojil synod vysvětlující poznámku: Těmito usneseními se neporušují duch a zásady ČCE z r Péčí Komenského evangelické bohoslovecké fakulty vyšlo poté souhrnné vydání všech čtyřech konfesí v roce Rád bych připomněl tímto článkem opomenuté výročí rozhodnutí 9. synodu, bez kterého by nabyla ČCE podstatně odlišné tvářnosti, než je tomu dnes. Zároveň prosím všechny, kteří se pro zdůvodňování svých přesvědčení autority konfesí dovolávají, aby si přečetli zmíněné usnesení pozorně. Zdů-