S kraňkou do třetího tisíciletí

Transkript

1

2

3

4 Dopisy včelařů S kraňkou do třetího tisíciletí Současnost je protknuta individualismem, kdy se jedinec snaží vymanit z již zažitých rovin. Snahy po extrémní jedinečnosti můžou vést až k sebe zničujícím závěrům. Tento extrém může vést i k dalekosáhlým následkům, které přerostou až ve ztrátu jistot ostatních lidí. Ve svém článku se zabývám dopadem tohoto trendu na včelařinu, nastiňuji problémy, které vyvstanou před námi včelaři právě díky snaze po individualitě, jedinečnosti a zviditelnění se. Důvodem, proč jsem začal psát toto zamyšlení, byl článek Za záchranu včely tmavé v časopise Moderní včelař (1/2012, str. 9 až 11), která je původním plemenem na našem území. Při čtení článku mě až zamrazilo, neboť se popisovaný včelař snaží zachránit a obnovit včelu tmavou, i když Výzkumný ústav včelařský v čele s Ing. Veselým se o její návrat neúspěšně pokusil už v minulém století. Více jak jedno desetiletí se s tím zabývali na vědecké úrovni a pátrali po ní v celém Československu. Nakonec všechny pokusy ukončili s nevalnými výsledky a závěrem, že se nelze vrátit plnohodnotně ke včele tmavé. Genofond je již natolik pokřížen s mnoha dalšími plemeny, že nedosahuje ani potřebných minimálních 60 % původní tmavé včely. Souhlasíte se mnou, pokud tento závěr napíše po dlouhodobém výzkumu taková kapacita, jakou je Ing. Veselý, nemůže být pochyby o správnosti jeho závěrů. Věřím, že ještě dnes mohou být odlehlá místa v Čechách, kde může být zachován větší podíl včely tmavé, ale stále se jedná o nedostatečný základ pro šlechtitelský chov. To samé platí i o Šumavě, odkud pochází včelař ze zmiňovaného článku. Zde bych byl až skeptický k většímu výskytu původního plemena. Proč? Protože za hranicemi, a to hlavně na německé straně, se nacházejí chovy s matkami tmavé včely s německými geny a jejich roje mohou lehce emigrovat přes hranice k nám. Ale stále se nejedná o původní plemeno, jen o již pokřížené včely. Proč se ale vlastně vracet k včele tmavé? Pokud budeme porovnávat včelu tmavou a kraňskou ze všech úhlů, vyjde nám ze všech aspektů kraňka lépe, a to díky její velké asimilaci na našem území. Kdo by chtěl dnes bodavou a rojivou včelu, která díky úlové sestavě na jaře nedosahovala síly, a tím nevyužívala jarní a květové snůšky, jakou byla právě včela tmavá. A proč se na našem území již nechová včela tmavá? Přítel Živanský v čele Moravského včelařského spolku se již před více jak sto lety omluvil všem včelařům za zavlečení různých plemen včelích matek, jako byly cyperky, vlašky, kavkazky atd. Pochopil, co díky neuváženému kroku způsobili. Pokřížením včely tmavé s různými plemeny došlo k její bastardizaci a tím k zániku původního genofondu. Chtěl bych připomenout moudrost, která stále platí: Národ, který zapomene na svou minulost, je odsouzen ji znovu prožít. Co by vám dnes na pokusy o návrat k původní včele tmavé, řekl třeba chovatel a šlechtitel matek, dnes již zesnulý přítel Havlín nebo plemenný zákon o chovu matek včely kraňské? Tento článek je také reakcí na článek v časopise Moderní včelař (6/2012, str. 188 až 191) pod názvem Kraňka ze žlutými proužky, neboť se v něm píše, jak k nám zmiňovaný včelař dovezl několik matek včely buckfastské, což je včela, která byla vyšlechtěna uměle, hlavně pro britská vřesoviště. Popisuje i chov tohoto plemene na našem území a dovolí si popsat i to, že si na naše území přes zákaz dovozu cizích matek a plemeniva dovezl matky ze Švédska. Zdá se vám včelařům, a to hlavně chovatelům matek, tento postup správný? Nyní znovu dochází k bastardizaci našeho genofondu včely kraňské stejně jako v minulých dvou staletích u včely tmavé různými plemeny. Kdo rozhodl o statutu kraňky jako naší zemské včely, protože je nejvhodnější, a dnes se k tomuto rozhodnutí obrací zády? Je správné křížit plemena včel i přes negativní výsledky v minulých staletích? Podporu pro můj článek můžeme hledat i v tisku v sousedních státech. V roce 2000 byl v časopise Alpenlandische Bienenzeitung (č. 6/2000, str ) publikován článek pod názvem Úvahy o hybridizaci buckfastské včely (u nás přeložen přítelem Mojmírem Pagačem a otištěn v časopise Odborné včelařské překlady (2/2000, str. 109), kde se autor po dvouletých pokusech s buckfastskou včelou vrací ke včele kraňské. Upozorňuje na nekontrolovatelné spojení těchto dvou plemen, kdy dědičné vlastnosti jsou náhodné, a výsledkem mohou být špičková včelstva nebo také bodavé potvůrky. Dobrou vlastností včely buckfastské je, že nereaguje na špatné počasí jako kraňka, ale má o to více neklidné sezení na plástech. Tato včela má také dobrý čich a odhalí každý zapomenutý plást, který hned vyloupí. To je důvodem, proč by mohla být také označena za loupeživou včelu. Její strategie loupeží je ojedinělá, včely místo přímým útokem se dostávají do včelstva chůzí po úle, až se dostanou do česna. To zapříčiní zmatení strážkyň úlu, které vetřelce vpustí dovnitř. Tato vlastnost se také dostala do lidového humoru, kdy je popisovaná jako včela, která víc než nošením medu ho shání loupením. Jestli je to opravdu pravda, necháme na odbornících. Navazuji zpět na iniciativu o záchranu včely tmavé. Za deset let bychom mohli zachraňovat naši včelu kraňskou před vyhynutím a jejím zbastardizováním plemeny dnes dovezenými. Nedopusťme, aby to, čeho jsme dodnes dosáhli, nezničili individualisté a druhý Živáňský se nemusel omlouvat za historický krok stranou. Braňme, co máme, a nedovolme to zničit. Naše kraňka se již asimilovala do našich podmínek a je tu zdomácnělá. Dalším šlechtěním se dosáhne lepších výsledků díky našim erudovaným chovatelům a šlechtitelům matek. Závěrem se chci jen krátce zmínit i o fenoménu léčení. V posledních letech se objevují větší úhyny včelstev na varroázu. Na vině je nesprávné léčení a údajná rezistence roztočů na česká léčiva. Proč tomu tak je a jak mohla rezistence vzniknout? Sáhněme si všichni, včetně mne, do svědomí, jak léčíme a jak se snažíme vše ulehčit. Náš výzkumný ústav, a jsem o tom přesvědčen, vytvořil léky s vysokou účinností a s co nejjednodušším léčebným postupem. Pokud bychom se těmito postupy všichni řídili, nedocházelo by k této rezistenci. Lék, jako Varidol, se používá na našem území již více jak 30 let a stále je vysoce účinný bez rezistence. Nebudu se ani zmiňovat o všech k nám nepovoleně dovezených léčivech a různých odpařovačích, které si sami včelaři kupují, a tím také více méně způsobují rezistenci na léčiva. Zastavme se a přemýšlejme, co vlastně chceme a zda včelaření dnes zaměřené především na výnos medu je správné a zda se nepřipravujeme o něco, co nám jednou naše děti budou vyčítat a popíšou jako... Jan Jindra 146 l Včelařství

5 Kalendárium Květen měsíc, poskytující první med Teplé jarní dny probudily celou rostlinnou říši do krásy rozkvětu a vše živé, včetně člověka, v té nádheře barev a vůní přímo pookřeje. Ve včelích úlech dochází ke strmému nárůstu nové generace letních včel a svoji roli předávají končící dlouhověké zimní včely. V plodištním prostoru se díky intenzivnímu kladení včelí matky zvětšují zakladené plochy a denně přibývá více než tisíc včel. Na tuto skutečnost musí včelař reagovat zvětšením úlového prostoru. Nejvýznamnější zdroje pylu a nektaru. Výborným zdrojem nektaru i pylu jsou žluté louky rozkvetlých pampelišek a na polích řepka olejka. V máji kvetou zahrady a sady s nektarodárnými květy ovocných stromů, z nichž nejvýznamnějšími jsou třešně, višně a jabloně. Počátkem měsíce jsou dobrými zdroji nektaru i pylu vrby, keře angreštu a rybízu a hlavně stromy javorů. Pokud nastanou příznivé podmínky pro přemnožení prvních producentů medovice, dočkáváme se již v polovině měsíce jejich prvních přínosů. Májový roj za fůru sena. takto a podobně si včelaři cenili prvních rojů zřejmě proto, že to byl a žel pro mnohé je dodnes jediný způsob rozšíření početních stavů včelstev, či náhrady zimních ztrát. Stejně jako má vše, co okolo nás vznikne nebo se stane, svoji příčinu, není ani rojení včelstev výjimkou. Má své zákonitosti a dnes víme, co přispívá ke vzniku rojové nálady. Je logické, že vyrojené včelstvo, které si odnáší část medu a početně se zmenšilo na polovinu, může dát pouze poloviční medný výnos. Většina včelařů si na jedné straně sice nepřeje mnoho rojů, ale současně jen málo z nich provede alespoň některé ze známých protirojových opatření. Zopakujme si hlavní příčiny rojení: Tíseň v úlu malý prostor. Týká se to hlavně dvouprostorových úlů, jejichž objem nelze zvětšit. Střední a silné včelstvo se po mohutném namnožení (zesílení) tísní a přehřívá natolik, že jinou možnost než rozdělení ani nemá. Řešením je nelpět na dnes nevyhovujících maloobjemových almárkách a nahradit je nástavkovými úly. Stará matka již svým slabým feromonem nezvládne sjednotit a harmonizovat včelstvo a to ji donutí k zakladení matečníků. Následkem je vyrojení, anebo v lepším případě tzv. tichá výměna v podletí. Řešením je dodržovat praxí ověřené doporučení: včelařit s mladými, výkonnými matkami. Omezení matky v kladení při malém plodištním prostoru vlivem nárazové snůšky, kdy dojde k tzv. zalití plodiště. Mateří a krmná kašička, tvořená hlavně v hltanových žlázách mladých včel, není kam ukládat, protože se zmenšila plocha otevřeného plodu. Včely tvoří matečníkové misky a po jejich zakladení v nich odchovávají nové matky a tyto vyživují mateří kašičkou. Nedostatek trubčích buněk s tímto úzce souvisí. Pokud je v úlu zakladený trubčí plod podle potřeb včelstva, mají včely i při intenzivní snůšce stálý odliv krmné kašičky a podle zkušeností mnoha včelařů (mohu potvrdit také) se včelstva téměř nerojí. Zde si ale musíme odpovědět na zásadní otázku: Kolik má být v úle trubčích buněk a co je ona potřeba včelstva? Stačí aplikovat vyzkoumané: pokud je včelstvo v dutině, postaví si cca 10 % trubčích buněk. Chce-li včelař splnit tuto potřebu včelstva, měl by vložit odpovídající počet stavebních rámků. Je-li například v úle 30 až 40 plástů (jak běžně bývá), trubčí plásty by měly být nejméně tři a pokud je chce včelař (např. kvůli roztoči) vyřezávat, pak by to měl dělat až v červenci a ne v máji jak mnozí bezdůvodně činí. Důležité je také správné umístění stavebních rámků. Ty by měly být součástí plodového tělesa a ne na jeho periférii, opět bezdůvodně vedle studeného okénka. Nevyužití stavebního pudu. V době hojnosti, kterým máj zpravidla je, je i plně rozvinuta schopnost mladých včel vytvářet vosk. Již zmíněné vložení dostatečného množství stavebních rámků a umožnění stavby na mezistěnách vede k přirozenému zaměstnání včel a přispívá k dobré zdravotní kondici. Plod na novém díle je méně ohrožen choroboplodnými zárodky a med z panenského díla je prokazatelně chutnější než ten z černého. Přehřívání plodu. Plodové těleso je včelami vyhříváno na optimální teplotu, kterou dokážou včely při ochlazení zvýšit vyzařováním tepla ze svých těl, a naopak snížit zvýšeným pohybem proudícího vzduchu mezi plásty spolu s odpařováním kapiček vody. K tomu však potřebují dostatečně velké česno (nyní minimálně v celé šíři úlu, případně přes zasítění den) i vhodný zdroj vody. S tím souvisí i chybně umístěné stanoviště, kde k přehřívání přispívá i kombinace tenkostěnného úlu a celodenního žáru slunce (ideální je částečné stínění korunou listnatého stromu). Velmi dobrý protirojový účinek má i prosté převěšení plodu, kdy na jeho místo vložíme rámky s mezistěnami. Skvělý efekt má i tzv. zebrování, což je v podstatě úprava plodiště tak, aby se vedle sebe střídal plod různého stáří. Ponechání všeho plodu silným včelstvům. Slabá, málo početná včelstva se prakticky nerojí mají co dohánět, aby se dostala do síly. Hodně namnožená, tedy silná a střední včelstva mají k rojení, tedy k přirozenému rozdělení, vždy větší sklon. U nich je proto velmi vhodné v době jejich největšího vzestupu odebrat již v květnu část zavíčkovaného plodu (u vyšší rámkové míry stačí jeden) s pylozásobním plástem a mladými včelami. Tyto obsednuté plásty jsou nutným základem k vytvoření oddělku, ze kterého může být v podletí plnohodnotné nové včelstvo. Zájemcům o chov mohu vřele doporučit skvěle napsanou brožurku ABC odchovu včelích matek autora F. Boháčka. Praktické zkušenosti lze získat u dobrých chovatelů matek i na kurzech, které organizují některé aktivní okresní či základní organizace Českého svazu včelařů, pravidelně potom i náš VÚ včelařský v Dole a SOU včelařské v Nasavrkách. Medníky se plní a včelstvo sílí. Rozkvetlá příroda a vždy alespoň několik velmi pěkných snůškových dní znamenají, že bohatě namnožená včelstva plní medníky. Včelař by měl reagovat rozšířením prostoru medníku, případně i plodiště. U nástavkových úlů je to velmi jednoduché, stačí sledovat vývoj včelstva a na úlové váze přínos nektaru. Silná včelstva na nejrozšířenější r. m. 39 x 24 cm, která máme na počátku květu řepky v plodišti a medníku, rozšíříme o další nástavek. Pokud jsme je upravili na dvě plodiště a jeden medník, můžeme při trvalejším přínosu podsadit další nástavek. U nízkonástavkového systému jsme na počátku květu řepky umístili spodní, prázdný nástavek až nahoru a s probíhající snůškou vkládáme postupně další medníky nejčastěji pod horní nástavek. Tyto včely rychle plní medem a matka je mednými zásobami přirozeně tlačena do spodních pater úlu. U vyšších nástavků (r. m. 39 x 27,5 cm, 39 x 30 cm apod.) je zpravidla plodiště jednoprostorové a převěšení se provádí buď klasicky nad mřížku do jednoho, anebo postupně i do dvou medníků. V případě zimování ve dvou vysokých nástavcích je metodika obdobná jako u r.m. 39 x 24 cm. V tomto systému však včelaři často kombinují vysoké nástavky s nízkými, zpravidla tak, že plodiště tvoří nízký a vysoký nástavek, na nich je mateří mřížka a jeden vysoký medník, který je v průběhu května při pěkné snůšce a silných včelstvech podsazen nízkým nástavkem. Mluvíme o kombinovaném systému včelaření. Další možností je sestava jednoho vysokého plodištního nástavku, rozšířená zpravidla podsazením, a nízkého nástavku. Medníkovou částí úlu jsou pouze nízké nástavky. Opět jde o velmi funkční systém, známý jako Dadant. Zájemci o tento způsob včelaření najdou veškeré informace v dobře zpracované brožurce Dr. Ing. F. Kamlera: Metodika ošetřování včelstev v systému Dadant. Jiří Sláma jiri-slama@seznam.cz květen 2013 l 147

6

7

8 Aktuálně Připravujeme se na monitoring roztoče Varroa destructor Co to je monitoring roztoče Varroa destructor? Je to sledování počtu roztočů ve včelstvech v průběhu roku za použití různých metod. Rozlišujeme je dle metodiky odběru a zpracování vzorku nebo způsobu počítání samiček roztoče: Zimní měl - veškerý spad ze dna úlů z podložek min. 1 měsíc vložených do podmetu před odběrem vzorku, vzorek je nutné přesít přes pletivo s velikostí ok 3-4 mm. Denní letní spad je počet roztočů nalezených za 24 hodin na podložce kryté dvojitou síťovinou nebo ve varroadnech. Často dochází ke zkreslování skutečnosti, a to odnášením spadlých samiček přítomnými mravenci. To je obrovský problém, který degraduje tuto metodu. Kromě jiného přirozený spad má významné zpoždění za skutečnou intenzitou napadení. Vzhledem ke skutečnosti, že v drtivé většině včelstev mají mravenci přístup na podložky, může přinášet falešné výsledky. Abychom vyloučili tuto nejistotu, musíme pro to něco udělat. Úly nebo rámy pod úly je možno postavit na olejové misky nebo kovové stojny rámů nebo palet opatřit lepicími pásy, a pod obojími sekat trávu tak, aby se stébla nedotýkala úlů. Pokud se mravenci usadili v uteplení dvojitých stěn, pak boj s mravenci je velice problematický. Vyšetření zavíčkovaného trubčího plodu v podletí podává velice užitečné informace o stupni napadení včelstva. Využívá se v kombinaci se spadem. Důležité je odvíčkovat trubčí plod aspoň na třech místech. Smyv z usmrcených včel - ke stanovení intenzity napadení se odebírá vzorek asi 300 včel, ten se po usmrcení zpravidla smyje tekoucí vodou a na podložené husté síťovině se spočítají vyplavení roztoči. Tento způsob vzhledem k usmrcení vzorku 300 včel není mezi včelaři příliš oblíbený. Využívá se především pro pokusné účely. Má nejvyšší procento záchytnosti roztočů na včelách. Oklep roztočů z narkotizovaných včel - vzorek včel se narkotizuje pomocí dusičnanu amonného. Ze včel se vyklepou roztoči a včely se vracejí do úlu. Roztoči se snadno spočítají na PE obalu, ve kterém se oklep provádí. Metoda je pracnější, zvládají ji především chovatelé matek, mají zkušenost s narkózou. Účinnost oklepu se pohybuje kolem % v porovnání se smyvem. Oklep roztočů pomocí extrajemného práškového cukru - vzorek včel se proklepává s extrajemným práškovým cukrem, směs cukru s roztoči se vyklepe přes řídké síto, roztoči zůstanou na dalším jemném sítě, včely se vrátí do včelstva. Smyvy a oklepy zjišťují okamžitý počet foretických roztočů (na včelách), okamžitý stupeň napadení. Včely je možno odebírat z kteréhokoliv místa v plodišti. Všeobecně můžeme počítat, že na včelách se nachází % roztočů, zbytek je na plodu. Tyto hodnoty mohou silně kolísat. Je to odvislé od období a velikosti plodových ploch ve včelstvu. Oklep je možné několikrát opakovat i s většími vzorky včel v počtu , včelstva se neoslabují. Účinnost této metody se blíží účinnosti smyvu. Spad po 1. fumigaci nám charakterizuje účinnost celého podletního ošetření. Může nám signalizovat např. sníženou účinnost pásků s dlouhodobým účinkem, použití nevhodného systému letního a podletního ošetření. Pokud spad při 1. fumigaci nepřekročí hodnoty roztočů, máme jistotu, že nákazová situace je dobrá, popřípadě podletní ošetření bylo provedeno kvalitně. Využití výsledků monitoringu Výsledky vyšetření zimní měli mohou u jednotlivých včelstev, popřípadě na některých stanovištích, vykazovat určité chyby, ale na větší ploše, katastru, okrese apod. podávají velice užitečné informace o úrovni napadení včelstev, a je především na základě výsledků dost času před sezónou na potřebná opatření. Zanedbatelná není ani skutečnost, že odběr měli je činnost, která také udržuje organizaci na potřebném stupni aktivity. Včelaři věnují větší péči podzimnímu ošetření, mají určitý respekt z výsledků vyšetření měli. V letních a podletních měsících (červenec, srpen) se počet roztočů ve včelstvu mění velice rychle, za 12 dnů periody zavíčkovaného plodu se může zvýšit až čtyřikrát a při vyšším napadení hrozí poškození plodu zimní generace včel, někdy s fatálními důsledky. Pro včelaře je nejdůležitější znát situaci na vlastním stanovišti a v okolí doletu včel, t.j. do cca 5 km od stanoviště. Z této vzdálenosti hrozí, že si včelstva mohou donést z hynoucích včelstev až stovky roztočů denně. Situace se může každých dní výrazně měnit. Jak se dařilo zvládnout varroázu v létě a podletí, to nám může ukázat spad po první fumigaci. Jak zajistit organizovaný monitoring Dle našeho názoru fungující monitoring je za stávající situace možné zajistit nejlépe v rámci okresu, ve spolupráci okresní organizace a odpovědného epizootologa KVS za součinnosti ZO ČSV v okrese. Je možné stanovit základní pravidla a kontakty - potřebnou výměnu informací. Při nutnosti zásahu kontakty spolehlivě zajistí mobilní telefony. Hlavně je nutné se dohodnout na metodě monitoringu. Např. na schůzi okresního výboru Mělník v polovině března jsme se dohodli na základních pravidlech. Máme nějaké zkušenosti z minulého roku a víme o zkušenostech ze sousedního okresu Mladá Boleslav. Za metodu jsme po předvedení a ověření v podletí loňského roku zvolili oklep pomocí extrajemného práškového cukru. Je nejpřesnější a při dobré organizaci není časově příliš náročný. Pro jedno zjištění stačí jedna návštěva na stanovišti. Na schůzi jsme projednali celou akci s následujícími zásadními závěry a to: V každé ZO by měli provádět sledování počtu roztočů dva včelaři, v největší Mělník čtyři včelaři, celkem u 20 včelařů v okrese. Okresní výbor uvolní pro uvedený počet včelařů po 300 Kč, druhou polovinu nákladů na materiál uhradí ZO nebo včelař. Koncem června se všichni dotčení sejdou na společné instruktáži, OV pro ně připraví potřebné pomůcky a extrajemný cukr. I když v průběhu schůze byla vedena poměrně dlouhá diskuse, celý systém byl přijat. Závěrem lze jen konstatovat, že včelaři si monitoring dělají především pro sebe a nikdo ho za ně neudělá. Bylo závěrem konstatováno, že celá akce je dobrovolná a výbor doufá, ze proběhne ke spokojenosti všech. Dr. Ing. František Kamler, ředitel VÚVč Dol 150 l Včelařství

9 Aktuálně Trpí mé včely napadením Nosema ceranae? Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Různé stupně napadení včelstev Nosema ceranae Poté, co se o novém původci začalo více psát, si tuto otázku položí nejeden včelař. Odpovědi a především porozumění výsledků vyšetření se věnuje následující příspěvek. Odběr vzorků V zimě je možné odebírat mrtvolky včel z podmetu v počtu 30 ks na jeden vzorek. Během sezóny je nevhodnější odběr létavek přímo na česnu do plastového sáčku velikosti 30 x 40 cm určeného pro mražení potravin. Na tomto sáčku je i plocha pro snadné označení vzorku lihovým fixem. Po odebrání létavek sáček zavážeme a označíme, včely se rychle zadusí. Odběr včel z plástů není vhodný, mohli bychom odebrat mladušky, které se dosud neinfikovaly a dostat falešně negativní výsledek. Mikroskopické vyšetření Vzorky nám vyšetří např. MVDr. Kamler ve Výzkumném ústavu včelařském. Pokud chceme včely vyšetřit sami, lze to i s poměrně levným mikroskopem, protože potřebujeme zvětšení pouze 400x. 30 včel rozmačkáme s destilovanou vodou (cca 0.5 ml/včelu). V mikroskopu hledáme spóry. Spolehlivě odlišit N. ceranae od N. apis umí pouze odborník, proto doporučujeme z pozitivních včelstev udělat druhé vzorky, které zašleme do laboratoře. Interpretace výsledků Pro účely pochopení si popíšeme 5 různých laboratorních nálezů. V praxi se setkáváme s celou škálou možných nálezů, je na pracovníku laboratoře, aby kvantifikoval pozitivní nálezy. Nosema apis může se vyskytnout spíše u slabších včelstev, spíše v zimě a na jaře. N. apis je v literatuře popsána dostatečně. V posledních 3 letech v mém chovu silných včelstev tato nákaza nezpůsobila větší škody, i když při posledním vyšetření v únoru 2013 byla nákaza prokázána u dvou včelstev, a to pouze jako lehká infekce na +. N. ceranae + (čti pozitivní na jeden kříž) na obrázku číslo 1 je příklad takového nálezu. Jedná se o lehkou infekci. Posoudit takový nález musíme s ohledem na roční období a klinický stav včelstva. V létě může být tento nález známkou zalétávání a nemusí znamenat ohrožení včelstva. V létě 2012 stačilo jedno včelstvo pozitivní na ++ a 80 % vzorků z celé včelnice bylo pozitivních na +. V únoru 2013 bylo pozitivních pouze 20 % vzorků z této včelnice (23 včelstev). Vzhledem k tomu, že jedna včela může mít až desítky miliónů spór v těle, již jedna pozitivní včela ve vzorku stačí na tento nález. Závažnější pro včelaře je takový nález v zimě nebo brzy na jaře. Znamená to, že včelstvo je pravděpodobně nemocné. Je nutné ho sledovat, nespojovat se zdravým, v případě klinických příznaků, především pomalého jarního rozvoje až slábnutí zvážit jeho likvidaci. To je ale krajní řešení, v praxi se většina takových včelstev, pokud jinak nestrádá, vyvíjí dobře a dá medný užitek. V roce zjištění bychom ale nedoporučili použít včely a plod z takového včelstva pro oddělky. Pokud se však v dalších letech bude vyrovnávat s nákazou dobře, možná bude vhodné takovým včelstvům věnovat pozornost pro budoucí selekci v případě zhoršování projevů nákazy na našem území. Ze zimních vzorků se tento typ prokázal u 4 včelstev z 26 vyšetřených. N. ceranae ++ (čti pozitivní na dva kříže) příklad středně silné infekce je na obrázku číslo 2. Při takovém mikroskopickém nálezu najdeme zřejmě i klinické příznaky nákazy. Mimo pomalý rozvoj až slábnutí přes zimu, ale i v březnu až červnu, se setkávám s častými výměnami matek, které bývají neúspěšné. Taková včelstva se můžeme pokusit zachránit pěkným oddělkem, pokud jich máme nadbytek, ale podle stavu včelstva spíše doporučuji likvidaci. N. ceranae +++ je na obrázku číslo 3. Taková infekce povede zřejmě ke kolapsu včelstva, typicky v předjaří, protože zimní včely oslabené infekcí hynou předčasně a nedokážou odchovat první jarní krátkověké generace letních včel. Dr. Urík popsal kolaps včelstva s tímto stupněm infekce. Jeho včelstvo zkolabovalo v únoru 2013 náhle během 14 dní, když předtím nepozoroval žádné příznaky možné nákazy. Mix N. ceranae a apis - pozoroval jsem několik včelstev, vždy pozitivních pouze na +. Klinicky jsem na těchto včelstvech nepozoroval nepříznivé důsledky nákazy. Z celkového počtu 26 vzorků vyšetřených letos v únoru šlo o tento typ nákazy ve 3 případech. Doporučená opatření jsou stejná jako u infekce N. ceranae + bod 2. Nosematóza způsobuje celosvětově největší ztráty na medných výnosech. Díky spolupráci s Výzkumným ústavem včelařským mapuji nástup infekce v posledních letech na svých včelnicích. Při znalosti klinických příznaků, vyšetřování včelstev alespoň 2x ročně a tvorbě oddělků pouze z nejlepších zdravých včelstev je možné zatím infekci N. ceranae zvládat. Podmínkou je věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby kmenová včelstva ani oddělky během celé sezóny nestrádaly hlady (používat mednou komoru) a dostatečné obměně díla. MUDr. Radek Hubač, Foto: MUDr. Milan Urík květen 2013 l 151

10 Včelařská praxe Příprava včelstev na snůšku z řepky a způsoby řešení rojových nálad Již od 13. století se u nás pěstuje brukev řepka olejka. Je pěstována v mírných a subtropických pásmech téměř celého světa, nejvíce v Evropě, uvádí herbář Wendys. Je to jednoletá až dvouletá, cm vysoká bylina, kvetoucí v řídkém hroznu v měsících květen až říjen. Pěstuje se buď jako ozimá, nebo jarní plodina hlavně pro její vysoký obsah jedlého oleje. Zbytky po lisování (pokrutiny) se využívají do krmných směsí. Řepka je rostlina, pokud je pěstovaná v nadměrném množství, myslivci a rozumnými hospodáři zatracovaná a jinými, zvláště z politicko-ekologických důvodů, chválená. V poslední době se stalo ekologickým šlágrem přimíchávání řepkového oleje do nafty. Tak jezdíme na jedlý olej a myslíme si, že se chováme kdoví jak ekologicky. Avšak to nic nemění na faktu, že se jedná o jednu z velmi lukrativních včelařských rostlin s velmi dobrou nektarodárností a pylodárností. V naší krajině můžeme narazit na rozlehlé rozkvetlé lány řepky již od třetí dekády dubna. Proto včelstva, která navštěvují řepkové porosty, musí být v této době již dostatečně silná, aby byla schopna tuto snůšku efektivně využít. Tak včelaři vymysleli různé způsoby jejich posilování, aby museli následně vymýšlet další opatření, kterými by bránili rojení. Že by začarovaný kruh? Nu, kdo si hraje, nezlobí. Chov včelstev ve dvouprostorových (klasických) úlech Kvalita vyzimovaných včelstev Všeobecně můžeme říci, že v klasických dvouprostorových úlech, pokud zimujeme včelstvo pouze v jednom prostoru, plodišti, na rámkové míře 390 x 240 mm, bývá síla vyzimovaného včelstva málokdy větší než 1,2 kg (tj. cca ks včel), spíše 0,75 1 kg. Takovému včelstvu trvá dosažení snůškové síly delší dobu a nezřídka již květ řepky nestihne efektivně využít. Co tedy s tím? Tradovaný zákon čtyřiceti dnů? Ve starší literatuře se doporučovalo jarní podněcování včelstev a tvrdilo se, že s jarním podněcováním se má započít 40 dnů před termínem přepokládané snůšky, aby včelstva vytvořila dostatek létavek pro nastávající snůšku. Podle dnešních poznatků tento názor již neplatí (viz např. publikace Včelařství 2003, Vladimír Veselý a kolektiv, str. 44, čl. Dělba činnosti ve včelstvu). Musíme si položit otázku, zda tedy včelstva potřebují podněcovat? Řekněme, že důvodem k podněcování v minulosti bylo hlavně doplnění chybějících zásob pro jarní rozvoj. Zásob, kterými včelaři z různých důvodů včelstva nezabezpečili již v podletí. Podněcováním tak dodávali především chybějící glycidové zásoby a pyl nebo jiné bílkovinné náhražky. Zásoby obvykle doplňovali vkládáním zásobních plástů, medocukrovým těstem (obohaceným např. pylem), nebo cukerným teplým roztokem. Včelstvům byly předkládány i různé náhradní bílkoviny, jako sojapyl, kvasnice Tebi Pokud budeme otázku podněcování posuzovat z tohoto hlediska, tak podněcování bylo nutností. Včelaři však vymýšleli i jiné způsoby, jak včelstvo dostat do snůškové zralosti síly. Taxace (ohodnocení) včelstev Asi třicet dnů před očekávanou snůškou prováděli taxaci včelstev. Ta spočívá ve zjištění množství plodu a obsazenosti plástů včelami. Rozloha plodu, jeho kvalita a množství obsazených plástů (nástavků) je ukazatelem kondice jednotlivých včelstev pro nastávající snůšku. Na základě tohoto zjištění potom prováděli některé následující úkony. Vyrovnávání síly včelstev Včelstva, která mají velké množství plodu o část tohoto plodu oberou a tento plod přidávají do včelstev, která v plodování zaostávají. Důvodem tohoto počínání je zkušenost, že u včelstev, která mají příliš rychlý rozvoj, hrozí nebezpečí vyrojení a tudíž ztráty medného výnosu. Zatímco včelstvům s vývojem opožděným budou pro snůšku chybět létavky a taková včelstva toho medu také mnoho nedají. Posilování včelstev plodov ý mi plást y Před snůškou a v průběhu snůšky včelstva posilujeme plodovými plásty obsednutými včelami. Přitom dbáme na to, abychom do posilovaného včelstva omylem nevložili matku ze včelstva oslabovaného. Posilování včelstev létavkami Včelstva před kočováním za snůškou můžeme několik dnů předem též posilovat i létavkami. Předtím též provedeme taxaci a vybereme včelstva, která budou vhodná do snůšky. Posílení provedeme tak, že sousední včelstva přemístíme (přeleták) o několik metrů dále (cca 5-10 m). Létavky z přemístěných včelstev posílí sousední včelstva na původních stanovištích. Tento způsob je doporučovaný, pokud včelař z nějakého důvodu neměl možnost provést posílení produkčních včelstev obsednutými plodovými plásty. Poznámka: Vyrovnávání síly a posilování provádějí zvláště včelaři chovající včelstva ve dvouprostorových úlech (Budečský, Univerzál ). Při chovu včelstev v nástavkových úlech nejsou tyto metody dostatečně efektivní. Posílení včelstev záložními včelstvy brigáda Zde stojí za zmínku i posílení produkčních včelstev brigádou, záložními včelstvy, která si včelař k tomuto účelu chová. Posílení se provede po odstranění jedné matky, obvykle matky produkčního včelstva, přeložením plástů, nebo nastavením celých nástavků záložního včelstva. Tvoření dvoumatečných včelstev Je značně kontroverzní kategorie chovu včelstev. Je to taková vyšší dívčí, kdy včelař za použití dvou mateřích mřížek umožní dvěma produkčním včelstvům ukládat med do jednoho medníku, umístěného mezi těmito včelstvy. Pokud včelař ta dvě včelstva na jednom stojanu uhlídá, dokáže takové včelstvo přinést med dle okřídleného rčení: že dvě včely přinesou více medu než včela jedna. Je to však velmi náročná metoda na zkušenosti, znalosti a štěstí na počasí a zdroje snůšky. Pokud jeden z uvedených faktorů chybí, nebo je zastoupen menší měrou, poletuje včelař po okolních stromech a sbírá roje a medný výnos je menší, než u včelstev jednomatečných. To však platí stejně u včelstev nejen dvoumatečných, ale i včelstev posilovaných nebo i včelstev chovaných bez posilování, pokud mají vyšší plodovou aktivitu. A také těch včelstev, která se dostanou z jakékoliv příčiny do rojové nálady, kdy veškerý jejich zájem je podřízen pudu rozmnožování. Otázka zdravotního stavu včelstev Pokud budeme chtít naše předky napodobit a provádět jakýkoli mix včelstev, musíme mít na paměti, že naše zásahy do síly jednotlivých včelstev musí být podřízeny znalosti zdravotního stavu všech svých včelstev, abychom si na včelnici nerozšířili některou z nákaz včel a včelího plodu. 152 l Včelařství

11 Včelařská praxe Zavíčkované matečníky Chov včelstev v nástavkových úlech Zimování silných včelstev Jinak je tomu u včelstev, která chováme v nástavkových úlech. Zde dokážeme vyzimovat včelstva o hmotnosti 1,5 2,5 kg živých včel. Taková včelstva se již o vlastní růst umí bez problémů postarat sama, pokud mají v dosahu dostatek zásob medu a pylu. V jaké síle naše včelstva přezimovala, jsme zjistili již při jarních prohlídkách a nyní záleží jen na nás, jak včelstva dokážeme pro jarní snůšku připravit. Nejvhodnější způsob přípravy včelstev pro časnou jarní snůšku u chovu včelstev v nástavkových úlech je zimování silných včelstev s dostatkem zimních zásob. Včelstva připravujeme již v podletí po medobraní tak, že nesmíme po medobraní (stahování medníků) vyhnat z úlů nadbytečné včely. To jsou ty včely, které se po stažení medníků do úlů již nevejdou a odejdou zemřít. Tyto včely však včelstva mohou při vhodné zootechnice chovu ještě využít při přípravě na zimování a nechat je posléze odejít nenásilnou přirozenou cestou. Včelař si musí vytvořit takovou metodiku chovu, která toto umožňuje. Toho dosáhneme nadstavením (vrácením) medníkových nástavků s vymetenými plásty na včelstvo nebo jejich podstavením pod úlový prostor, kde bude včelstvo zimovat. Nevýhodou způsobu podstavení medníkových nástavků je potřeba nejméně dvou svalnatých pomocníků nebo malé mechanizace k manipulaci s několika spojenými nástavky. V tuto dobu již včelstva neoplývají přílišným nadšením, pokud se jim šťouráme v zařízené ložnici. Při obou způsobech je vhodné doplnit zimní zásoby za použití medné komory (Ing. Dvorský), nebo cukerným roztokem. Takto ošetřená včelstva zimují ve větší síle a nevyžadují žádnou specielní péči při jarním rozvoji. Každá mince má rub a líc Při přípravě na snůšku, nejen z řepky, se snažíme vytvořit silná a snůškově schopná včelstva, abychom si v případě, že bude příliš sucho, příliš deštivo, nebo přijdou dlouhodobě chladné a pro snůšku nepříznivé dny, vytvořili problém se vznikem rojových nálad, které mohou naše v dobré víře míněné úsilí zhatit. A tak opět vymýšlíme další pracné způsoby, jak včelám to rozmnožování rozmluvit. Jak můžeme předcházet rojení V této souvislosti si musíme položit otázku, zda roje potřebujeme? Ještě na počátku minulého století bylo množství prodaných rojů známkou úspěšného včelaře. Nyní se bez rojení raději obejdeme. Rojení nejen snižuje medný výnos včelaře, ale je nežádoucí z hlediska nebezpečí šíření včelích chorob a šíření nevhodného genetického materiálu. Proto se včelaři od počátku minulého století počali nežádoucímu rojení bránit. Některá jimi používaná protirojová opatření se jako včelařský skanzen užívají dodnes. Je to především doporučované vylamování rojových matečníků. Vyhledávání matečníků musíme opakovat každých devět dnů, a když v tom množství rojových matečníků některý přehlédneme, hledáme žebřík, protože my létat neumíme. Navíc je metoda pracná a časově náročná. Dalším opatřením je záměna zavíčkovaného plodu plodem otevřeným. Důvodem je poznatek, že pokud ve včelstvu nastane nepoměr mezi zavíčkovaným a otevřeným plodem, dojde k situaci, že mateří kašičku konzumují sami kojičky, tuto nabízejí i okolním sestrám, což způsobí vznik fyziologických trubčic. A to je považováno za jednu z hlavních příčin vzniku rojové nálady ve včelstvu. Při tomto způsobu je třeba mít zdroj plástů s otevřeným plodem, tedy dostatek slabších včelstev. Navíc i tato metoda je náročná na čas a práci. Vkládání velkého množství mezistěn je též značně nejisté. Ulizování medu včelař nejméně dvakrát týdně kontroluje medníky a odebírá (vytáčí) zavíčkované medné plásty. Účelem je nedopustit omezení prostoru plodiště donesenou potravou. Metoda je pracná, nespolehlivá a je zde nebezpečí odběru nezralého medu o vyšším obsahu vody. Převěšování plástů se zavíčkovaným plodem do medníku je poměrně spolehlivé, i když také pracné. Metoda je využívána k rozšiřování plástové plochy a omezení rojových nálad u dvouprostorových (klasických) úlů. Tvorba smetenců je poměrně spolehlivou metodou omezující rojové nálady včelstev, vyžaduje však zdroj oplozených matek. Tvorba oddělků je poměrně spolehlivá metoda s poměrně malým podílem práce. Tato metoda však vyžaduje, aby sám včelař se aktivně zabýval chovem matek. Pokud však selže vše, co jsme již použili, zbývá nám ještě metoda poslední záchrany, a to je metoda použití přeletáku. Co k tomu dodat? Včelaři vymysleli mnoho stoprocentně spolehlivých metod, jak včely od rojení odradit. Všechny však fungují pouze tak dlouho, pokud se včely nerozhodnou jinak. Můžeme se však snažit, při troše pochopení zákonitostí života včelstva, vytvořit včelstvům takové podmínky, abychom včelstva k rojení neprovokovali. Aby se včelstvo dostalo do rojové nálady, musí dosáhnout pohlavní zralosti. Té dosáhne v malém i velkém úlu, pokud přijde jeho čas a vhodné okolnosti. Proto je naším zájmem nástup této pohlavní zralosti oddálit na dobu, kdy již doba rozmnožování (rojení) pomíjí. K tomu nám slouží některá pravidla, která bychom měli respektovat. Předně bychom měli pro naše včelstva zabezpečit prostorově optimální (variabilní) úl, který umožňuje včasné a přiměřené rozšiřování prostoru plodiště. Včasným vkládáním mezistěn a stavebních rámků v optimálním množství umožníme včelám uspokojit stavební pud. Musíme též umět vybrat optimální stanoviště z hlediska povětrnostních a snůškových podmínek. Jednou z velice důležitých podmínek je pravidelné zušlechťování genetického materiálu mladými hodnotnými matkami, které si pořídíme z vyšších kvalitních chovů. A také by měl zabezpečit ve včelstvu optimální poměr včelích kast. To znamená, odchované množství trubčího plodu a trubců ponechat na vůli včel, metoda známá našim včelařům jako metoda LBW, zveřejněná v časopise Včelařství v roce Včelař by měl aktivně odchovávat optimální množství mladých včelstev s mladými matkami pro omlazení produkčních včelstev, tvorbou oddělků a smetenců. O tom snad někdy příště. Josef Křapka, učitel včelařství Bečov u Mostu květen 2013 l 153

12 Aktuálně Zdraví a nemoc jsou součástmi přírodních procesů, ale. V poslední době se občas setkávám s názory jednotlivých chovatelů včelstev, že u nás uplatňovaná protinákazová opatření jsou příliš přísná a radikální. Podle nich včelstvům v podstatě neponecháváme možnost se s onemocněními vyrovnávat tak, jako v dávné minulosti, tedy přírodou a dlouhým vývojem jim daných schopností. Pochopitelně, v oblastech s méně příznivou nákazovou situací se tyto myšlenky objevují častěji než tam, kde je relativní nákazový klid. Není však jednoduché jednoznačně vysvětlit a pochopit problematiku nakažlivých onemocnění včel a včelího plodu. Je třeba brát v úvahu nejen zásady životních procesů, které probíhají ve včelstvech, ale i další vlivy, zejména měnící se přírodní i potravní podmínky a důsledky v současné době zavedené chovatelské praxe. Tlumení nákaz musí být systematické. V České republice se dlouhodobě a obecně proti nákazám zvířat postupovalo systematicky, s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem původců onemocnění a také k uplatňovaným způsobům chovu jednotlivých druhů zvířat. Tyto postupy se historicky osvědčily. Jako příklad z minulosti je možné uvést brucelózu a tuberkulózu skotu. ČR patřila mezi první země v Evropě, v nichž zmíněné nákazy zvířat, přenosné na člověka, byly vymýceny, a to ještě za situace, kdy tehdy docházelo k velkému soustřeďování zvířat z drobnochovů do velkých společných stájí v rámci probíhající kolektivizace zemědělství. Podobně se podařilo od počátku 80. let minulého století úspěšně tlumit varroázu do té míry, že nevyvolala, s výjimkou jednoho roku, hromadné plošné ztráty včelstev. To je jev v evropských poměrech ojedinělý. Ani situace v moru včelího plodu není u nás na většině území státu kritická. Jsou okresy, kde se, nejčastěji z iniciativy chovatelů včelstev, provedlo plošné mikrobiologické vyšetření směsných vzorků měli, aniž byl zachycen původce Paenibacillus larvae. Ale vyskytnul se také okres, ve kterém se při stejném vyšetření zjistilo více než 100 stanovišť s mikrobiologicky pozitivním nálezem. Změnila se příroda i způsoby chovu včelstev. Zdraví a nemoc jsou součástmi přírodních procesů, v podstatě slouží k udržování stavu rovnováhy, ale v souladu s danými podmínkami. Mor včelího plodu není nové onemocnění. Určitě se vyskytovalo i v dávné minulosti. Lidé však, hlavně v poslední době, značně změnili charakter krajiny a přírody. Tím ovlivnili, často nepříznivě, přirozenou pestrost rostlinných a živočišných druhů. Včely člověkem záměrně chované ve velkých počtech převzaly funkci opylovačů hmyzosnubných rostlin náhradou za jiné zástupce hmyzu, kterých je nyní v přírodě méně, nebo se už vůbec nevyskytují. Včelařství i z těchto důvodů patří mezi přínosné činnosti, které podporují vlády většiny vyspělých zemí. Včelstva v současnosti chováme ve velkoprostorových úlech, volby stanovišť a rozmístění úlů na nich podřizujeme našim lidským hlediskům estetickým a hlavně ekonomickým. Poměrně snadné možnosti přepravy přispěly k více či méně kontrolovanému přemísťování včelstev i včelařského zařízení a vybavení, někdy i na velké vzdálenosti. To se dříve nedělo. Všechny tyto vlivy a mnohé další jsou značně rizikové a umožňují snadný přenos nakažlivých onemocnění včel a včelího plodu. Je možné předpokládat, že silné a jinak zdravé včelstvo se dokáže vyrovnat s menším infekčním tlakem. Ale pokud na něj v průběhu pro včely aktivního období začnou působit některé jiné nepříznivé vlivy, třeba dočasný nedostatek pylu nebo výrazné oslabení v důsledku otravy, přirozené obranné mechanismy selžou. Není možné nebrat v úvahu některé novější poznatky z biologie a chování včel, třeba zjištění, že ve včelstvu žijícím déle než rok s jednou matkou není 30 až 40 % včelích dělnic jejím potomstvem. Takže, čím více včelstev umístíme na jednom stanovišti, čím jsou úly blíže u sebe a v okolí je málo orientačních bodů, tím je zalétávání včel četnější. Tyto poznatky, doložené mnohými vědeckými pracemi, jsou z nákazového hlediska varující a přímo vyzývají k zamyšlení, zda v současnosti máme právo srovnávat podmínky života včel v dávné minulosti se současnou chovatelskou praxí. Mor včelího plodu je onemocnění až záludné. Skutečnost, že Paenibacillus larvae, původce moru včelího plodu, mimo živý včelí plod vytváří velmi odolné spóry, činí tuto nákazu nejen velmi nebezpečnou, ale až záludnou. Některé léčebné postupy, u nás nepovolené, mohou průběh tohoto onemocnění a klinické příznaky částečně utlumit, většinou však jenom dočasně. Kontaminované včely, včelí dílo, včelí produkty a včelařské zařízení však infekční spóry obsahují dále. Silné včelstvo, s výkonnou matkou, s dobrým čisticím pudem a jinými vhodnými vlastnostmi, za příznivých podmínek a při patřičné chovatelské péči dokáže delší dobu nákaze vzdorovat. Zůstává však jejím zdrojem a možným rozšiřovatelem do okolí někdy i po dlouhé časové období. ČSV před nedávnem inicioval změnu protinákazových předpisů, které se neosvědčily, nyní se zase zmírňují. Před několika roky bylo v souladu s tehdy platnými veterinárními předpisy uplatňováno opatření, že na stanovišti při prokázání klinických příznaků moru včelího plodu u méně než 50 % včelstev se utrácela a následně spálila s úly pouze včelstva takto zjevně nemocná. Je třeba přiznat, že se zároveň přihlíželo i k celkové úrovni včelařského vybavení a chovatelské péče. Výsledně však praktické zkušenosti ukázaly, že na těchto stanovištích se v dalších létech znovu zjišťoval klinický obraz moru včelího plodu u dalších včelstev. Chovatelům v ochranném pásmu to komplikovalo práci, stále se prodlužovala pozorovací doba s mnohými omezeními, která zasahovala do jejich včelařské činnosti. Navíc z původního ohniska se někdy nákaza rozšířila na jiná stanoviště, nejčastěji v blízkém okolí. Proto se tehdy ČSV zasadil o zpřísnění prvotních veterinárních opatření, včetně některých opatření preventivních a diagnostických. Od nich se nyní částečně odstupuje. S některými názory nesouhlasím, ne všechno se podařilo vyjednat. Vyskytly se kritické podněty a výsledně byly zmírněné postupy při zjištění nákazy morem včelího plodu. Už nebudou tak radikální, jako dosud. Kromě sugestivní argumentace, že se tím ušetří státní finanční prostředky, které se dosud vyplácely jako náhrada za uskutečněná nařízená opatření k likvidaci nákazy v ohnisku, se vyskytují i názory, že bychom naše postupy obecně měli více přibližovat těm, které jsou uplatňovány v jiných zemích. V této souvislosti se však už většinou tiše opomíjí skutečnost, že právě v těchto zemích bývají běžné ztráty v průběhu nepříznivých období i vyšší než 25 až 30 % ročně. A za takového stavu 154 l Včelařství

13

14 Aktuálně Proč kraňka? V poslední době se v některých včelařských médiích, zejména v časopise Moderní včelař a na některých internetových stránkách, odvíjí diskuze o plemenu včely tmavé. Některé názory jsou nostalgické k původní včele, jiné by ji doporučovaly k náhradě za plemeno včely kraňské nebo k lokálnímu rozchovu. Tyto snahy jsou buď z neznalosti problematiky plemenné příslušnosti naší včely, která se vyvíjela posledních asi 150 let, nebo záměrné. Chtěl bych proto ve svém článku k bližšímu objasnění celé problematiky podat chronologický vývoj naší včely. V Evropě jsou čtyři významná plemena, z toho tři měla podstatný vliv na utváření naší včely. Včela medonosná tmavá (Apis mellifera mellifera). Také se dříve nazývala středoevropská nebo černá. Její původní rozšíření zahrnovalo celou západní, severní, střední Evropu a severní část bývalého SSSR. Hlavní exteriérové znaky jsou kratší končetiny, délka sosáku 5,8-6,2 mm a loketní index dělnic 1,5-1,9. Udržuje středně silná včelstva. Má pomalý jarní rozvoj, v létě dlouho ploduje. Využívá zejména pozdní snůšky se snadno přístupným nektarem, např. i vřes. Je poměrně bodavá a neklidná při manipulaci s plásty (Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), kraňka, dříve nazývaná též jako včela norická. Tento název je zřejmě odvozen od oblasti východních Alp, uvádí jej často Rytíř (1934). Název kraňka je podle Goreňska (Kraňska), severozápadní části Slovinska. Dále byla původně rozšířena přes Alpy na severní Balkán, do údolí Dunaje až do Karpat a pronikala do střední Evropy. Má dlouhé končetiny, chitin tmavý, délku sosáku 6,4-6,8 mm, loketní index dělnic 2,3-3. Přezimuje slabší. Mezi její cenné užitkové a doprovodné vlastnosti patří dobrý sběrací a orientační smysl, silná energie letu. Hospodárně využívá zásob. Velmi mírná a klidná při manipulaci s plásty. Ruttner rozlišoval u kraňky typ alpský, karpatský, benátský a makedonský. U rakouské kraňky jsou známé kmeny Troiseck, Sklenár a Peschetz (Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN 1970). Včela medonosná vlašská (Apis mellifera ligustica), vlaška. Je to včela poloostrova Apeninského. Je však velice rozšířena v Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a pronikla do západní Evropy. Typické je u ní zbarvení - 1 až 3 zadečkové články mají žlutou barvu. Hlavní exteriérové znaky má podobné kraňce. Na jaře se rozvíjí středně rychle, v létě a na podzim udržuje silná včelstva, špatně snáší dlouhé a studené zimy. Je mírná, ale má sklony k loupeži ( Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Stav v IX. století V Čechách a částečně na Moravě byla původně rozšířena včela medonosná tmavá. Na jihovýchodní Moravě se jednalo o kraňské plemeno. Protože včelaři nebyli spokojeni s jejími vlastnostmi, hledali vhodnější včelu. S rozvojem technických přepravních možností se začala do střední Evropy živelně importovat cizí plemena. V Čechách převládal zájem o včelu vlašku, na Moravě o kraňku (Nepraš J. : České včelařství. Praha: SZN, 1971). Včela kraňská pronikla do všech evropských zemí, do Ameriky a do Asie. Na Moravu byly dovezeny první kraňky v r Kraňské včely byly u nás velmi Tabulka č. 1 Exteriér včel oblastních chovů v porovnání ke standartu včely kraňské a včely tmavé a přírodního vzorku včel z Dolního Rakouska (Veselý V. Včelařství s. 74, 1968). Původ vzorku č. úlu Průměrná délka sosáku mm Průměrná hodnota loketního indexu Procento včel s délkou chloupků na 6. tergitu do 0,35 mm 0,35 až 0,45 mm nad 0,45 mm velmi úzkými Procento včel s obrvenými proužky na 4. a 5. tergitu Úzkými širokými velmi širokými Standard pro včelu tmavou (Apis mellifera mellifera) 5,8-6,2 mm do 1,9 0 % do 70 % až 100 % až 100 % do 60 % 0 % 0 % Standard pro včelu kraňskou (Apis mellifera carnica) 6,4-6,8 mm nad 2,3 až 100 % do 30 % 0 % 0 % do 70 % až 100 % až 100 % Včela kraňská z Dolního Rakouska 6,43 2,92 94 % 6 % 0 % 0 % 36 % 48 % 16 % Obl. stanice Lednice, o. Břeclav Obl. stanice Zubří, o. Vsetín Obl. stanice Kývalka, o. Brno-venkov Obl. stanice Pekařov, o. Šumperk Obl. stanice Filipov, o. Kutná Hora VÚVč. Dol, o. Praha-východ Obl. stanice Liběchov, o. Mělník Obl. stanice Šipín, o. Tachov Obl. stanice Datelov, o. Klatovy ,66 6,42 6,35 6,65 6,35 6,51 6,42 6,34 6,45 6,13 2,61 2,61 2,80 2,71 2,52 2,65 2,13 2,35 2,19 2,04 71 % 84 % 82 % 78 % 64 % 82 % 58 % 66 % 74 % 92 % 29 % 16 % 18 % 22 % 32 % 18 % 40 % 34 % 26 % 8 % 23 6,32 2,45 88 % 12 % 0 % 10 % 42 % 46 % 2 % ,24 6,22 6,01 6,20 6,25 6,24 2,23 2,37 1,98 2,17 2,28 2,17 60 % 78 % 4 % 32 % 38 % 52 % 40 % 22 % 66 % 58 % 50 % 38 % 0 % 0 % 0 % 0 % 4 % 0 % 2 % 0 % 0 % 0 % 0 % 0 % 30 % 10 % 12 % 10 % 0 % 4 % 8 % 0 % 20 % 0 % 10 % 8 % 2 % 0 % 10 % 14 % 26 % 32 % 4 % 6 % 24 % 44 % 38 % 26 % 22 % 4 % 42 % 48 % 44 % 50 % 50 % 54 % 64 % 44 % 18 % 32 % 57 % 46 % 52 % 56 % 52 % 58 % 38 % 42 % 54 % 46 % 36 % 32 % 10 % 20 % 60 % 62 % 19 % 6 % 2 % 18 % 6 % 38 % 10 % 2 % 0 % 4 % 4 % 0 % 0 % 4 % 18 % 0 % 156 l Včelařství

15 Aktuálně oblíbené. Jenom chrudimský spolek dovezl v letech čeledí a 50 matek kraňských (Rytíř J. : Včela norická. Včelařské rozhledy, 1934 s. 164). Původní importovaná kraňka byla rojivá. V té době to však byla pro včelaře vlastnost žádaná, poněvadž se včelstva množila jenom pomocí rojů. Po počátečních úspěších na základě heterózního efektu u prvních kříženců došlo v následujících generacích k poklesu výkonnosti a zvýšené bodavosti. První si to uvědomil dr. František Živanský, zakladatel Moravského včelařského spolku. Je dodnes známá jeho památná věta z r. 1872: Ředitelství spolku jest si vědomo těžkého hříchu, který si samo nikdy neodpustí, že několik let po sobě pro členy spolku objednávalo cizozemská plemena. Neúspěchy importovaných včelstev vysvětloval tím, že se původní materiál překřížil. V dalších letech převažoval názor, že by bylo lépe se vrátit k původní včele a zajistit její čistokrevný chov. Výběr byl prováděný podle barvy, vylučovala se žlutá barva (vlaška), nepotlačil se však vliv kraňky, protože ta byla zevnějškem podobná včele tmavé. Stav v 1. polovině XX. století Nadále se projevovala snaha potlačovat vliv cizích plemen a snažit se o návrat k původní včele. V Čechách zkoušeli švýcarský kmen Nigra (plemeno tmavé včely). V r se už situace vyhrotila a byl vydán zákaz dovozu cizích včelstev i matek. Začíná se používat pojem Domácí včela. Morfometrické rozbory se tehdy ještě neprováděly. Až v třicátých letech německý badatel dr. Goetze prováděl morfometrii. U nás s tím začal dr. Rytíř. Tento autor uvádí ve Včelařských rozhledech (1934, s. 98), že německá včela vřesovka (ekotyp včely tmavé) má průměrný loketní index kolem 2,00, zatímco naše včela domácí kolem 2,5. Tato hodnota již odpovídá kraňce. Mezi světovými válkami nadále posilovala kraňka. Rozchovával se její kmen Sklenár 47 (v Čechách jako Eichlerova 47), hlavně někteří chovatelé v okolí Prahy a Hradce Králové, na Moravě vynikající chovatel Emanuel Tocháček v Lančově u Vranova n. Dyjí. Kmen 47 vyniká zvláště mimořádnou aklimatizační schopností (Rytíř, J. Včela norická. Včelařské rozhledy, 1934, s. 164). Postupně se vhodným ošetřováním rojivost původních kraněk silně omezila a navíc lze předpokládat, že kraňka lépe využívala ranou snůšku (Veselý Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Stav ve 2. polovině XX. století Před koncem šedesátých let se prosadila kraňka v celé střední Evropě. V r Ing. Vladimír Veselý provedl morfometrické měření místní včely v oblastních chovech. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 1. Hodnoty exteriérových znaků byly porovnány se standardy pro včelu kraňskou a pro včelu tmavou. Ukázalo se, že na Moravě většina znaků vyhovovala nebo se velmi blížila kraňce. Pouze v západních Čechách byl ještě částečný vliv včely tmavé (V. Veselý: Zastoupení kraňské včely v našich oblastních chovech (Včelařství 1968, s )). Pro porovnání užitkových a doprovodných vlastností bylo v r dovezeno z Dolního Rakouska od známých chovatelů matek v Rakousku 120 matek na ověření v oblastních chovech. V tabulce č. 2 jsou uvedeny výsledky medných výnosů z 1. užitkového roku. V tabulce č. 3 je hodnocení doprovodných vlastností. U včelstev s dovezenými matkami byly zjištěné vedle dobrých užitkových vlastností i vynikající doprovodné vlastnosti jako například mimořádná mírnost a klidné sezení včel na plástech při manipulaci. Od r byly navíc provedeny na oblastních chovech srovnávací pokusy včelstev s F1 matkami (odchovanými od originálních dovezených matek a spářenými s místními trubci) a kontroly se včelstvy s matkami místní včely. V dalších letech ještě srovnávací pokusy se včelstvy F2 F3 matkami a kontrolami s místní včelou. Výsledky s pokusy F1 matek a kontrol jsou v tabulkách č. 4 a 5. V té době jsem již pracoval na pokusném včelíně VÚVč Kývalka a mohu tyto hodnoty plně potvrdit. V tabulce č. 4 vycházely výsledky na Kývalce ve srovnávacích zkouškách pro kříženky matek F1 generace průkazně pro P=0,05 lepší než u kontrol. Ještě u dalších srovnávacích zkoušek u včelstev s matkami F2 a také F3 generace ve srovnání s kontrolami místní včely nedošlo k poklesu užitkovosti pod úroveň místní včely. U doprovodných vlastností vynikala zejména mírnost, klidné sezení při manipulaci a rychlejší jarní rozvoj. Také tyto vlastnosti dominovaly na Kývalce a jsou zahrnuty v sumárním hodnocení. Na základě srovnávacích pokusů byl vyhlášen v r program náhrady pokřížené místní včely včelou kraňského plemene. Tento program byl už založený na využití kontroly páření inseminací a přinesl značné oživení v chovu matek i v celé plemenářské práci. Byly rozmnožovány jak kmeny z Rakouska, tak kmeny místní kraňky prověřené v uznávacím řízení. (V. Veselý: Včelařství, Praha: Nakladatelství Brázda, 2003). Byl tehdy mimořádný ohlas na tento plemenný materiál původem z importovaných kraněk. Dnes si již neuvědomujeme, už je i málo pamětníků, abychom věděli a mohli si porovnat vlastnosti mnohdy překřížené včely ve srovnání s čistou kraňkou. Málokdo si již pamatuje dobu, kdy se včelstva bez kukly nedala ošetřovat. Další ochranné pomůcky rukavice dnes již téměř nikdo nepoužívá. Tuto skutečnost bereme jako samozřejmost. Na Kývalce byl zavedený, nadále se šlechtí a rozchovává od r plemenný materiál z rakouského chovu Carnica Singer, který patřil a dodnes je uznávaný jako jeden z nejlepších rakouských chovů kraňky. Dokladuje to skutečnost, že vyvážel matky do 46 zemí všech kontinentů. Současný stav Během čtyřiceti let od začátku rozchovu včely kraňského plemene alpského typu byla vybudována a stabilizována síť šlechtitelských a registrovaných chovů. V současné době je činných 51 vyšších šlechtitelských a 71 registrovaných chovů. Schválené chovy splňují podmínky chovatelského řádu, vedou přesnou chovatelskou evidenci, plemennou příslušnost sledují pravidelnou morfometrií, veškeré plemenné matky používají jenom inseminované. V rámci schváleného šlechtitelského programu probíhá šlechtění na vyšší užitkovost a vhodné doprovodné vlastnosti, včetně odolnosti vůči nemocem včel. Tato koncepce je kontinuální a stála nemalé úsilí mnoha chovatelů. Proč uchovat čistou kraňku? V celé ČR je plně rozšířena. Osvědčila se v našich podmínkách. Svým rychlejším jarním rozvojem dovede lépe využívat i rané jarní snůšky. V současné době je třeba mít včelstva brzy v plné síle, poněvadž se rozšiřují osevní plochy řepky ozimé a tato plodina se stává pravidelným zdrojem někdy i hlavní snůšky. Chov včel se provozuje v hustě zabydlené krajině. Svojí mírností je vhodná i pro včelaření v příměstských oblastech. Má uplatnění u zájmových včelařů i v profesionálních velkochovech. Vzhledem k laické veřejnosti je kladený důraz na mírnost včel. Pro malou rozlohu ČR a husté zavčelení se nedají prostorově vymezit oblasti čistého chovu více plemen. Zaváděním dalšího plemene by docházelo k nekontrolovanému páření bastardizaci, vrátili bychom se o 150 let zpět, viz neblahé poučení z 2. poloviny 19. století. (Tabulky 2,3,4,5 naleznete v příloze č. 5) Ing. Josef Janoušek květen 2013 l 157

16

17 Včelařská praxe ztuženy plastovým nálitkem. Jejich vzdálenost je cca o 2 mm kratší než délka horní loučky (415 mm) a tím rámky bez použití mezerníků drží samy v nástavku. Je to zpočátku nezvyk, že je stěna elastická, ale vývoj je přínosem. V čelní stěně je obdélníkové očko, které lze uzavřít neprodyšně vložkou nebo uzavřít otevřenou, ale pro včely neproniknutelnou plastovou uzávěrou. Výhodou tohoto nástavku je jeho nízká hmotnost, odolnost proti poškození a vodě, včely jej nijak nevykusují, což potvrzují i přátelé, kteří nástavky již po dobu 8 let používají v praxi. Použitý materiál umožňuje včelám perfektní hospodaření s teplem. To přináší jistotu přezimování a rychlý jarní rozvoj. Čím dříve je na jaře hodně včel v úlu, tím více můžeme mít medu. Samozřejmě, že má i tato koncepce jisté nevýhody. Jsou tři. Za prvé, úl není ekologický, tak jako veškeré megatuny polystyrenu na našich ekologických fasádách domů, za druhé je třeba jej na zimu chránit na exponovaných stanovištích proti ptákům a za třetí není možné ho dezinfikovat parafínem. K tomuto typu nástavku jsem vyvinul též plastové stropo-víko-dno (Opravdu nevím, jak to jinak nazvat.) Toto víko je lehké, přesně a těsně padne na nástavek. Nemusím už nijak jinak uteplovat hlavu úlu. V lemování dna je vylisováno malé česno, které jednak slouží k odvodu dešťové vody, pokud víko slouží jako víko a jednak jako skutečné česno, neboť toto univerzální víko používám také jako chovné dno pro tvorbu oddělků přímo do nástavku nebo při potřebě přeletáku. Inovace třetí = kombinovaný úl V souladu s trendy moderního včelaření jsem i já začal ověřovat výhody kombinovaného včelaření v případě, kdy spodní nástavek (plodištní) má větší výšku rámku než nástavky další (medníkové). Výhody kombinovaného včelaření se prokázaly. Proto jsem převedl celý svůj včelařský provoz, jak úly Langstroth, tak i ty na 39 x 24 na kombinované včelaření. U Langstrothu to bylo jednoduché. Ten má vysoký nástavek v základní nabídce, tzv. 285 mm tzv. Jumbo. U 39 x bylo hledání delší. Kombinace 39 x 24 s 39 x 17 přinesl mnohé zlepšení, jako například lehčí medníkové nástavky, snadnější odvíčkování, snadnější rozšiřování, lepší využití výšky plástu 24 cm při jarním plodování atd., ale není to to pravé, ořechové. Výška plástu 27,5 cm, tzv. Univerzal II, je jen dalším krokem a výška plástu 30 cm tzv. Univerzal III je sice již velmi blízko ideálu, ale chce to 12 plástů (viz. Brožura: Ošetřování včelstev v systému Dadant od Ing. Františka Kamlera či přednášky Ing. Cimaly). Měnit však půdorys, jak jsem výše napsal, nelze a vymýšlet a vyrábět další výšku nástavku považuji za příliš egoistické. Tedy pořád tomu něco chybělo. To něco byla maximalizace plochy plástu pro plodování a uplatnění principu, že včely žijí spíše na výšku než na šířku (zase to pověstné hnízdo ve stromě ). Nakonec padlo mé rozhodnutí vyvinout úplně staro-nový úlový systém. Tento systém využívá pro jeden plodištní nástavek rámkovou míru 39 x 34,7 cm (tedy plást přes dva nástavky samozřejmě z tvrzeného plastu 39 x 17 cm + včelí mezera 7 mm) s 10 rámky v nástavku, která má právě onu maximální plochu pro plod. Plocha je o 6% větší než rámek 44,8 x 28,5 cm, ale rámek 39 x 34,7 cm je vyšší a hlavně je zateplený. Tedy podle zatím pouze dvouletého pozorování probíhá na zatepleném plástu 39 x 34,7 cm rychlejší jarní rozvoj než na tenkostěnném nástavku 44,8 x 28,5 cm. Ostatní nástavky (medníkové) mají rámky velikosti 39 x 17 cm, tedy lehké a budu zde používat tenkostěnné nástavky 39 x 17 s méně rámky tzv. větší rozteč plástů pro přestavbu a snadné odvíčkování elektrickým nožem. Prozatím používám nešťastné nástavky 39 x 24 cm jako medníkové. Mám jich moc a nemohu je hned vyřadit či prodat. Přesto však na 39 x 17 cm pomalu přecházím. Technologií ošetřování včelstev v kombinovaných úlech existuje celá řada a uváděná nevýhoda horší výměny plodištních rámků je spíše jen strašákem a nepochopením. Pokud používáte další moderní přístupy, jako je například přemetání včelstev na mezistěny, tvorba přeletáků, řádná tvorba oddělků atd., jde to velice dobře. Shrnutí Osobně si myslím, že tento systém 39 x 34,7 cm s 39 x 17 cm medníky v mém včelařském provozu postupně převládne, ba dokonce možná i před Langstrothem (kvůli zateplení a rozšířenosti české šířky 39 cm, jež při zateplení může obstát). Výhody kombinovaného včelaření jsou jasné. Od lepšího plodování začínaje, přes umožněnou manipulaci se zásobní komorou v podobě nízkého nástavku, lepší možností nalezení matky, snadnější získávání druhových medů, až po vymetení medu z díla, které nezažilo ošetřování chemickými přípravky. Velký plást je tak po většinu roku zároveň jakousi mateří mřížkou, jež matku více drží na velkém plástu než samotná mateří mřížka. Sladina tak lépe proudí nad plodové hnízdo, což má jednak vliv na minimalizaci rojové nálady a zároveň mohu včelařit bez mřížky. Nízké medníkové nástavky jsou lehké i s plásty s medem a včelařit je tak snadné jak pro profesionála, tak i pro staršího hobby včelaře. Na obrovském plodištním plástu krásně poznám, jak dobrá je matka a jak uceleně klade. Myslím si, že tento systém je vysoce vhodný pro naše včelařství od nížin po kopce a vyhovuje zejména těm, kteří nechtějí odejít od míry s šířkou rámku 39 cm. Miroslav Sedláček, učitel včelařství a soudní znalec sedlacek@vcelarstvisedlacek.cz Zájezd do KYJEVA APIMONDIA 2013 Akce číslo 1305 Na základě rozhodnutí valné hromady cechu zahajujeme přípravu organizace zahraničního zá jezdu. Cíl: APIMONDIA KYJEV Cena při naplnění nejméně 30 osob: přibližně Kč na osobu Kdy: Třídenní letecký výlet od (bude upřesněno); Informace: Hlavní organizátor Petr Samek (také na telefonu ). Ubytování v Kyjevě na 2 noci převážně v dvoulůžkových pokojích, stravování v podobě polopen ze. Účast na výstavě, případně přednáškách podle zájmu. Okružní výlet autobusem po historic kých památkách Kyjeva. Pokud to bude možné, návštěva farmy poblíž Kyjeva. Program bude upřesněn podle zájmu přihlášených. Kromě členů cechu je možné přihlásit rodinné příslušníky a je předpoklad, že k naplnění potřeb ného počtu pro dodržení ceny bude zájezd zpřístupněn ostatním včelařům. Cena by se již výraz ně neměla měnit. Pro členy cechu bude z prostředků cechu uvolněna schválená částka, o tu se sníží poplatek na účastníka - člena cechu. Termíny a postup: Závazná přihláška do konce dubna em na: apiscech@gmail.com Specifikovat počet osob Složení zálohy Kč do 15. května 2013 na účet cechu: /0600 Odhlášení bez sankcí do 30. června 2013 telefonicky Doplatek do 30. srpna 2013 dle stanovené ce ny na účet cechu: /0600 květen 2013 l 159

18 Co říká věda S kamerou na včely jsem například pozorovat okraj zimního chomáče nebo občas někde pobíhající včely po plástu. Měl jsem v plánu doslova včelám trochu nabourat soukromí. Proto jsem použil kamery, které tam mám dodnes. Přenáší obraz v HD kvalitě a můj server dovede ukázat více, než bylo kdysi možné. Instalace tzv. česnové kamery Je sice učitelem včelařství, ale v oblasti výzkumu tvrdí, že je pouhý amatér. Přesto se ale jeho jméno asi zapíše do dějin českého, možná i světového, včelařství. Jako jednoho z prvních ho napadlo pozorovat včely speciální kamerkou přímo v úlu. Co je na zmíněné situaci ještě paradoxnější, je fakt, že za jeho úsilím nestála žádná bohatá instituce ani grand od všeobjímajícího státu. Po několika letech se mu povedlo to, o čem sní generace včelařů. Nakouknout včelám přímo do života. Do jejich nejchráněnějšího soukromí a pozorovat v přímém přenosu věci, které před ním žádný člověk neviděl. Toho člověka navíc mnozí z nás velice dobře znají. Je to člen městského výboru a učitel včelařství Augustin Uváčik. Jak vás vlastně napadlo sledovat včely za pomoci kamery? Jednou v zimě, v roce 2006, jsem na chalupě četl oblíbenou včelařskou literaturu a zároveň pozoroval, jak za okny padá sníh. V tu chvíli mne napadlo, jak krásné by bylo vidět, co vlastně moje včely právě teď dělají. Spoustě lidí stačí, co si o tom přečtou. Mne ale tento nápad zaujal a také mne hned napadlo, zda by nebylo dobré do úlu instalovat kameru a dění v úlu sledovat přímo. Tři roky mi trvalo, než jsem začal tento svůj sen realizovat. Nejdříve jsem si nechával tento nápad pro sebe, ale časem jsem nevydržel a několika lidem jsem se svěřil. Zároveň mi bylo jasné, že u nás to nejspíše ještě nikdo nezkusil. V té době jsem nedohledal na internetu ani ve světě žádnou jinou kameru mezi včelami, která by běžela on line přenosem. Tehdy mne napadlo, že bych mohl být dokonce první, koho to napadlo. Začal jsem v domácích podmínkách testovat různé druhy kamer, které připadaly v úvahu. Včely se mi před kamerami sice míhaly, ale měl jsem problém je vidět ostře. Jak jsem zjistil, včely si na elektroniku moc nepotrpí. A já je chtěl pozorovat nejenom ve dne, ale i v noci, v průběhu každého ročního období, prostě po celý rok. Momentálně mám u včel umístěné čtyři kamery, které lze flexibilně přenášet. Dvě kamery jsou přímo v úlu, jednu mám nastavenou na snímání česna a jednou hlídám včelnici. To muselo být hodně nesnadné. Jak dlouho vám trvalo, než jste mohl začít včely pozorovat? Vyřešil jsem to až v roce 2009, kdy už jsem poznal, jaké kamery chci, a také se rozhodnul, co vlastně chci v úlu vidět. Nechtěl Před montáží V čem byl váš největší problém při snímání života v úlu? Problém ani tak nebyl v kamerách. Dnes už je jich bohatá nabídka. Používají je bezpečnostní agentury, firmy ke sledování technologií i celých provozů, občané k hlídání majetku a policie je má málem všude, kam se podíváte. V tomto ohledu opravdu není problém si vybrat. I když připouštím, že vybrat kameru, která dovede snímat tzv. makro, tedy zblízka, bylo obtížné. Ani se zázemím IT (postaru počítačovou technikou) nebyly podstatné obtíže. Nejvíce práce mi dalo osvětlení. Než jsem přišel na to pravé, tak mi to trvalo půl roku. Je jasné, že včela i člověk vidí svět kolem sebe rozdílně. Šlo tedy o to, aby člověk viděl dění v úlu v barvách, které vnímá on, a osvětlení zároveň včely nerušilo. Když jsem poprvé nainstaloval osvětlení, tak měly včely tendenci se rojit. Navíc neustále napadaly světlo i kameru. To vše se muselo vychytat. Jak jste si poradil? Naštěstí mi pomohli odborníci z Výzkumného ústavu elektrotechnického v Praze, kteří mi poskytli asi patnáct druhů LED osvětlení s různými typy světla. Jiné tam ani z prostorových důvodů nebylo možné použít. Nakonec, když už jsem málem ztrácel naději, se mi podařilo najít to správné osvětlení s intenzitou a barevným spektrem, na které už včely nereagují. K osvětlení se chovají absolutně neutrálně. Díky tomu se mi během dalších dvou let podařilo vypozorovat velice zajímavé chování včel, o kterém se v odborné literatuře nepíše. Včelař je těžko uvidí, když vytahuje plásty z úlů a ani pozorovací úl není to nejlepší. V obou případech člověk včely přímo ovlivňuje a včely si své zvyky raději nechávají pro sebe. V mém případě se jedná o naprosto přirozené prostředí, takže jsem měl tu čest vidět věci do té doby možná jenom tušené. A co jste tedy viděl? Moc prosím, berte tyto informace jako nepřesné, protože i já si dávám ještě lhůtu minimálně půl roku, než předstoupím před včelařskou veřejnost s věrohodně a jednoznačně doloženými daty. Navíc chci svá pozorování konzultovat s dalšími odborníky a přírodovědci. Ale alespoň drobné 160 l Včelařství

19 Co říká věda Kam dát kamery i osvětlení, to byl zpočátku velký problém postřehy. Pracovně jsem například nazval některé dělnice propolisovými včelami. Tyto včely se zabývají v průběhu léta a hlavně na podzim potahováním stěn, vrcholků buněk a veškerého zařízení v úlu propolisem. V této věci už se blížím ke konečnému závěru, protože si myslím, že jsem propolisové včely dostatečně prozkoumal, abych z toho mohl udělat závěry. Výsledkem dalšího pozorování byl například podle mne i fakt, že existují, pozor opět pracovní název, včely ošetřovatelky. Jsou to dělnice, které vyhledávají v úlu další včely, napadené například roztočem Varroa, a tohoto roztoče přímo z té napadené včely odstraňují. Sama včela se chová málem jako v kosmetickém salonu. Roztáhne křídla, pokrčí nohy a je ošetřovatelkám k dispozici. Nechá je po sobě lézt a činit, co uznají za vhodné. Mám kamerou zaznamenanou situaci, kdy se včela ošetřovatelka snaží kusadly roztoče uchopit nebo alespoň prvním párem nohou sundat. Samozřejmě z klientky neodstraňují pouze roztoče, ale také zbytky pylu, které jí ulpí na těle, nebo zbytky nečistot v chloupkách. Co vás při pozorování života včelstva nejvíce zajímá? Vyloženě se těším na dobu, kdy se ve včelstvu něco děje. Například během snůšky, když včely nosí do úlu sladinu a pyl. Matka ploduje přímo do buněk za doprovodu své svity úlových včel. Nebo když začínají zastavovat mezistěny. Prostě vidíme, jak v přirozeném prostředí včelstvo jako celek funguje. Celý projekt je vaše soukromá iniciativa, nebo s někým spolupracujete? Zatím jsem především spolupracoval sám se sebou. A to i finančně. V současné době se mi nabízejí i některé výzkumné ústavy z Čech, a protože pracuji v zahraničí, tak i ze zahraničí. Samozřejmě budu se zmíněnými institucemi spolupracovat rád, ale můj současný největší partner je projekt Bez medu to nejde a jeho ředitel J. Cafourek, se kterým pracujeme na vyloženě dobrovolné bázi. Osobně bych byl rád, kdyby moje iniciativa zůstala na nekomerční bázi. Ozývá se mi totiž mnoho lidí i firem, kteří nabízejí pomoc, ale vždy se to nějak zvrhne k penězům. Já bych si přál, aby to zůstalo ve stejné tzv. panenské rovině jako dnes. A také se rád o poznatky podělím. Téměř vše, co já, uvidíte na www. VcelyOnline.cz, kde jsou přímo vstupy do jednotlivých kamer. Na youtube.cz/ VcelyOnline také naleznete záznamy a samozřejmě můžeme přímo diskutovat přes Facebook/VcelyOnline. kaa Včelařská praxe Nosemová nákaza rizika i snadná léčba Nosemová nákaza, vyvolaná parazitem Nosema apis a ceranae, způsobuje úplavici a má i jiné závažné vedlejší účinky, jako je například snížený výnos, zvýšené zimní ztráty, kratší životaschopnost a zvýšený sklon k tiché výměně. Nosemová nákaza (nosemóza) je v angličtině známa také pod názvem Spring Dwindling disease neboli jarní oslabení, protože s příchodem teplejšího počasí včely vylétají z úlu, aby se vyprázdnily, a tak míra onemocnění sice často klesne, ale nakažená včelstva nebudou v tak dobrém stavu jako neinfikované včely. Mnohá včelstva se sice do léta se uzdraví, ale část medné produkce je ztracená. Kromě správného ošetřování, jako zbavování včelstev stresových faktorů a poskytování dostatečných živin, je v současné době jedinou možností léčby antibiotikum Fumagilin. Krom faktu, že u nás není povolený, mnoho zahraničních včelařů přestalo tento přípravek používat, protože vypozorovali příliš rychlý rozvoj včelstev, který téměř znemožnil jakákoliv protirojová opatření. Přípravek byl také v několika zemích stažený z trhu kvůli přítomnosti antibiotických reziduí ve včelích produktech. V ČR je použití Fumagilinu stejně jako i jiných antibiotik naštěstí zakázáno. Existuje však nová přírodní alternativa pod názvem VitaFeed Gold, což je přírodní biostimulant, který zajišťuje regulovaný rozvoj plodu, stimuluje vývoj včelstva a je zejména účinný, když ho ve správný čas aplikujeme do včelstva infikovaného nosemózou. Vyrábí se na bázi přírodního výtažku z řepy a melasy. Přípravek neobsahuje žádná antibiotika a nezanechává ve vosku ani medu žádná škodlivá rezidua. V současné době probíhá certifikační řízení pro ČR. Jeho aplikace je velice jednoduchá. Připravte si 10% roztok VitaFeed Gold v cukrovém sirupu (50% vody a 50 % sacharózy). Na jeden litr potřebujete 100 ml přípravku a 900 ml sirupu. Pomocí velké stříkačky aplikujte pomalu roztok přímo na včely do uličky mezi plásty, přičemž použijte 100 ml tohoto roztoku na každé včelstvo. Zmíněnou dávku na včelstvo použijte pětkrát; jedno ošetření každý druhý den po dobu devíti dnů. Nejvhodnější termín aplikace je na podzim po vyjmutí medníků při posledním krmení v roce nebo na jaře po prvních pročistných proletech. Jan Löffelmann, učitel včelařství, Info@honey-well.com květen 2013 l 161

20