Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Lichva vs. půjčky nebankovních institucí v ČR. Právo a právní věda. Diplomová práce.

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství Diplomová práce Lichva vs. půjčky nebankovních institucí v ČR Vladimír Balcar 2012/2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Lichva vs. půjčky nebankovních institucí v ČR zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Vladimír Balcar 1

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí práce, Ing. Aleně Kopfové, Ph.D., za cenné rady, své přítelkyni Anně Krásenské za všestrannou pomoc a své rodině za podporu při psaní této práce. 2

4 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou lichvy se zaměřením na poskytování půjček a úvěrů nebankovními společnostmi v České republice a dále některými nekalými praktikami, které jsou v praxi často s touto činností spojeny. Podrobně analyzuje současnou legislativu dané oblasti z hlediska práva trestního i civilního, poukazuje na její mezery, kriticky hodnotí judikaturu, jejímž prostřednictvím se snaží tyto mezery vyplnit Nejvyšší soud, a navrhuje některé změny, které by vedly k optimalizaci právní úpravy. Klíčová slova: lichva, dluh, půjčka, úvěr, spotřebitelský úvěr, úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuta Abstract This diploma thesis deals with the usury matters focused on loans of non-banking institutions in the Czech Republic and with some related unfair activities, that are often connected to money lending. It analyses the current legislation from the point of both civil and criminal law, points out the legal gaps, critically evaluates the jurisprudence of the Supreme Court and offers suggestions that might lead to the optimization of the current legislation. Keywords: usury, debt, loan, consumer loan, interest, demurrage, penalty 3

5 Seznam použitých zkratek NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů NS Nejvyšší soud ČR OZO obecný zákoník občanský z roku 1811 RPSN roční procentní sazba nákladů 4

6 Obsah 1 ÚVOD ŽIVOT NA DLUH EKONOMICKÁ SITUACE DOMÁCNOSTÍ DŮVODY ZADLUŽOVÁNÍ SE CESTA DO ZÁHUBY LICHVA POJETÍ LICHVY PROJEVY LICHVY VE SPOLEČNOSTI LICHVA V PRŮBĚHU HISTORIE LICHVA V CIZÍCH PRÁVNÍCH ŘÁDECH PRÁVNÍ ÚPRAVA LICHVY V ČESKÉ REPUBLICE LICHVA V TRESTNÍM PRÁVU LICHVA V SOUKROMÉM PRÁVU SHRNUTÍ TRESTNÍ VS. OBČANSKOPRÁVNÍ ÚPRAVY PŮJČKA A ÚVĚR SMLOUVA O PŮJČCE SMLOUVA O ÚVĚRU ROZDÍL MEZI PŮJČKOU A ÚVĚREM SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR ROČNÍ PROCENTNÍ SAZBA NÁKLADŮ, ÚROK, ÚROK Z PRODLENÍ, SMLUVNÍ POKUTA ROČNÍ PROCENTNÍ SAZBA NÁKLADŮ ÚROK ÚROK Z PRODLENÍ SMLUVNÍ POKUTA POZNATKY Z PRAXE A NÁVRHY ŘEŠENÍ NEPŘEHLEDNOST VYMAHATELNOST PRÁVA FINANČNÍ ARBITR SPORNÁ JUDIKATURA NEJVYŠŠÍHO SOUDU ČESKÉ REPUBLIKY NOVELA ZÁKONA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU NÁVRHY DE LEGE FERENDA ZÁVĚR

7 1 Úvod Palčivým celospolečenským problémem se v průběhu několika posledních let stalo v České republice zadlužení jedinců a domácností. Jedná se o nežádoucí jev, který se zdá být navzdory faktu, že je velmi často kritizován nejen v denním tisku, ale i v odborných kruzích, do značné míry opomíjen státní mocí. Přestože samotný dluh nemusí být vždy nutně chápán negativně, existují meze, při jejichž překročení je konstatování škodlivosti tohoto jevu namístě. O neudržitelnosti současné situace svědčí mimo jiné i počet exekucí blížící se hranici jednoho milionu či neustále stoupající počet vyhlašovaných osobních bankrotů. Půjčování peněz se pro značnou část obyvatel České republiky stalo zcela běžnou činností, bez níž si tito lidé jen těžko dokáží svůj život představit. S rostoucí poptávkou po půjčkách či úvěrech přibylo i subjektů tyto služby nabízejících. Vedle bank tak dnes existuje i velký počet nebankovních společností a podnikatelů, kteří půjčky a úvěry poskytují. Zdaleka ne všichni se ale chovají korektně a někteří z nich přímo porušují občanskoprávní, nebo dokonce i trestněprávní předpisy. Jednou z nejhorších nekalých praktik při půjčování peněz je lichva. Ta je dle našeho právního řádu trestným činem, ale setkat se s ní lze i v právu soukromém. V této prácí se budu primárně zabývat právě lichvou, a to v konfrontaci s právní úpravou půjček a úvěrů. Protože jsem byl více než rok zaměstnán v advokátní kanceláři se specializací na správu a vymáhání pohledávek a v současné době již druhým rokem působím jako odborný právní poradce ve Sdružení obrany spotřebitelů, mám možnost na problematiku nahlížet z pohledu dlužníka i z pohledu věřitele. Práci se tak pokusím zpracovat, aniž bych se názorově uchyloval k nadměrnému preferování jedné či druhé strany. Nejdřív bude v práci obecně nastíněna ekonomická situace českých domácností s vybranými statistickými údaji týkajícími se zadlužení a dále rozeberu motivaci lidí k zadlužování z hlediska jejich psychologie. Další kapitola bude obsahovat zjištění, co to lichva je a čeho se týká, zde bude rovněž provedena časová i místní komparace její právní úpravy. Následně provedu rozbor právní úpravy lichvy z hlediska trestněprávního i soukromoprávního, kde sehraje důležitou roli především judikatura Nejvyššího soudu. Kromě toho se chci věnovat i některým změnám, jež do této oblasti přinese Nový občanský 6

8 zákoník, který se pravděpodobně stane účinným 1. ledna Poté čtenáři přiblížím smlouvu o půjčce a smlouvu o úvěru s důrazem na jejich vzájemné rozdíly. Okrajově se budu věnovat i tzv. spotřebitelskému úvěru. Dále provedu srovnání institutů roční procentní sazby nákladů, úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení. A konečně v závěru práce budou kromě samotného hodnocení současné právní úpravy zmíněny i problémy, s nimiž se lze v praxi setkat, a které zákon neřeší. Tématem lichevních smluv se v odborné literatuře zabývá pouze hrstka autorů. Vzhledem k poměrně dynamickému vývoji judikatury Nejvyššího soudu navíc část těchto publikací nelze považovat za zcela aktuální. Tato práce by proto měla být převážně kompilačního charakteru, vyskytovat se v ní ovšem budou i prvky původní a sumarizační. Kromě několika zmíněných odborných publikací budu čerpat zejména z komentářů a z judikatury. Cílem práce je shrnutí právní úpravy lichvy se zaměřením na poskytování půjček a úvěrů a některých dalších nekalých praktik s tím spojených. Rovněž si kladu za cíl zjistit, do jaké míry se Nejvyššímu soudu daří vyplňovat mezery v zákonné úpravě pomocí judikaturního výkladu. V případě zjištěných mezer se také pokusím navrhnout některé legislativní změny, které by pomohly tyto mezery překlenout. Klíčovou metodou práce bude metoda interpretační, jejímž prostřednictvím se pokusím odhalit význam textů právních předpisů a rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nezanedbatelné místo patří i metodě komparace - historické i mezinárodní a metodě abstrakce. 7

9 2 Život na dluh 2.1 Ekonomická situace domácností České domácnosti dlužily ke konci roku 2009 bankám 973,5 miliard korun a nebankovním institucím dalších 104,1 miliard korun. Podle stavu půjček v poměru k příjmům domácností vyjádřených jejich hrubým disponibilním důchodem byl tento dluh zhruba o polovinu nižší než v zemích eurozóny, čili nelze říci, že by samotná výše zadlužení byla nějak neúměrně vysoká. Více pozornosti je ale nutno věnovat zkoumání rychlosti zadlužování českých domácností. V roce 2000 dlužily české domácnosti bankám pouze 39,7 miliard korun, což tvořilo ve srovnání se zeměmi EU pouze 13 % jejich průměrného zadlužení. Celková výše zadlužení domácností v České republice tak za devět let stoupla osmkrát. Hlavní příčinou jejího růstu je preference spotřeby a tím pádem i spotřebních výdajů, které domácnosti pokrývaly nejen ze svých disponibilních důchodů, ale právě i z půjčených peněz. Například v roce 2008 byly výdaje na konečnou spotřebu o 59 % vyšší než v roce Jejich objem se tak blížil dvěma bilionům korun. V reálném vyjádření nejvíce za tuto dobu stouply výdaje na spotřebu telekomunikačních služeb, například v roce 2000 připadalo na sto českých domácností 42 mobilních telefonů, kdežto v roce 2008 už to bylo 188 mobilních telefonů. 1 Nutno podotknout, že zhruba 70 % (tedy největší část) výše zmíněného celkového zadlužení domácností tvoří úvěry na bydlení a oproti ostatním úvěrům domácností se tak jedná o tzv. kvalitní zadlužení. 2 1 SMRČKA, Luboš. Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, xxii, 538 s. ISBN DUBSKÁ, Drahomíra. České domácnosti dluží bilion. Český statistický úřad [online]. Analýzy, komentáře, 2012 [cit ]. Dostupné z: 8

10 Graf 1. Vývoj jednotlivých typů úvěrů obyvatelstvu (v mil. korun) Zdroj: DUBSKÁ, Drahomíra. České domácnosti dluží bilion. Český statistický úřad [online]. Analýzy, komentáře, Dostupné z: Bankovní úvěry na spotřebu domácností činily ke konci roku 2009 celkem 185,5 miliard korun a z toho 150,4 miliard korun tvořily neúčelové spotřebitelské úvěry. Zde se už nejedná o kvalitní zadlužení. Na těchto úvěrech dosahují banky největších marží, což je způsobeno vyššími úroky a poplatky. Dalších 104,1 miliard korun poskytly ve stavech z konce roku 2009 domácnostem nebankovní subjekty, kterými jsou tzv. společnosti ostatního úvěrování (splátkový prodej) a leasingové společnosti Důvody zadlužování se V posledních dvaceti letech se poskytování spotřebitelských úvěrů v České republice postupně stalo zcela běžnou praxí. Ve světě tato skutečnost není ničím unikátní, naopak situace zde čím dál více připomíná situaci v západních zemích, ovšem s tím rozdílem, že na západě se k současnému stavu směřovalo pozvolnou a přirozenou cestou již od konce 2. světové války, v postsocialistických zemích včetně České republiky byl celý proces značně urychlen. Různé druhy půjček, které by se dnes daly chápat jako spotřebitelský úvěr, se vyskytovaly i dříve, ale v žádném případě nešlo o rozšířený jev a tyto výskyty byly spíše výjimečné. V dobách studené války byli lidé nepřetržitě konfrontováni s informací, že civilizace není nezničitelná a možnost jejího zániku každým dnem nabývá konkrétních podob. Namísto toho, aby se Evropa i Amerika řídila heslem Memento mori 4, vzala spíše za své 3 DUBSKÁ, Drahomíra. České domácnosti dluží bilion. Český statistický úřad [online]. Analýzy, komentáře, 2012 [cit ]. Dostupné z: 4 Pamatuj na smrt. 9

11 Carpe diem 5. Kromě toho sehrála svou roli i neudržitelná neustále se zvyšující životní úroveň všech obyvatel západního světa, která byla navíc podporována samotnými státy a jejich podporou kvalitního bydlení dostupného každému. Tyto příčiny pak ještě dotvářel psychologický efekt méně bohatých vrstev spočívající v tom, že tito lidé, aniž by si to mohli dovolit, dostali do rukou prostředek, jak si splnit své tužby a vyrovnat se ve spotřebě bohatým, a rozhodli se jej plně využívat. 6 Za dob socialismu u nás úvěry pro domácnosti v podstatě neexistovaly. Výjimku představovaly pouze tzv. novomanželské půjčky, které byly ale silně regulovány co do okruhu zboží, které se dalo za tyto půjčené prostředky pořídit. Není tedy divu, že podobně jako do jiných oblastí i do prostředí úvěrů přišla naše postsocialistická společnost absolutně nepřipravená a bez jakýchkoliv zkušeností. Pomalý příchod zahraničních společností pak způsobil, že vlna spotřebitelských úvěrů se v devadesátých letech pouze nastartovala, ale svého vrcholu dosáhla až po roce Ve srovnání s rokem 1990 (dluh něco přes 30 miliard korun) se do konce roku 2005 (dluh něco přes 410 miliard korun) objem poskytnutých úvěrů znásobil zhruba třináctkrát a do konce roku 2008 (dluh něco přes 850 miliard korun) dokonce skoro třicetkrát. Zde došlo k nastartování onoho začarovaného kruhu, který dnes tolik sužuje společnost Cesta do záhuby Jednu z hlavních příčin zadlužení nalezneme v psychologii samotných dlužníků. Vždy a všude na světě existovala sociální nerovnost. Všude lze najít bohatší a chudší vrstvy obyvatel. Spolu s rostoucí životní úrovní, globalizací a rychlým technickým pokrokem se otevíraly stále nové, doposud netušené spotřební možnosti. Od cestování přes luxusní automobily a elektrotechniku až po z dnešního pohledu obyčejné věci jako například čerstvé ovoce po celý rok. Tyto vymoženosti ovšem nebyly určeny pro všechny, dovolit si je mohli pouze bohatí, což se chudším vrstvám samozřejmě nemohlo líbit. Spotřební úvěr však 5 Užívej dne. 6 SMRČKA, Luboš. Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, xxii, 538 s. ISBN tamtéž 10

12 všechny tyto možnosti zpřístupnil všem. Každý si bez ohledu na to, zda si to může dovolit, začal uměle zvyšovat svou životní úroveň zadlužováním. Růst dluhu vedl k růstu spotřeby, růst spotřeby k prosperitě, prosperita k příjmům státu, příjmy státu k jeho výdajům atd. Takový systém ale nemůže fungovat do nekonečna. Dluh nemůže nikdy generovat nový produkt, který by odpovídal původnímu úvěru nebo ho dokonce převýšil, a celý systém tak nutně musí dříve nebo později narazit na problémy. Tím spíš, že kromě čím dál víc zřejmého faktu, že tudy cesta k prosperitě nevede, je systém zatížen negativními a často protiprávními jevy ve formě různých nekalých praktik a lichvy, na nichž poměrně bezpracně bohatne úzká skupina lidí na úkor dlužníků a de facto i celého systému. 8 Dluh se tak postupně stal z něčeho zavrženíhodného, co se dříve týkalo pouze lidí na okraji společnosti, něčím, co patří ke každodennímu životu, dokonce něčím módním. Člověk chtěl dát ostatním najevo svou úspěšnost, nezávisle na tom, zda úspěšný opravdu byl. Zprvu to takovým jedincům zdánlivě procházelo, čímž podnítili ostatní k obdobnému jednání. Tento konzum dospěl do absurdních situací, se kterými se lze setkat i dnes. Lidé si kupují věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají. Tito lidé se pod psychologickými vlivy okolí přestali chovat racionálně, vůbec si neuvědomovali, že dluh jim navzdory jejich přesvědčení nepomůže k bohatství, ale naopak od něj. Ovlivňováni všudypřítomnou reklamou bagatelizující rizika nepřemýšleli o tom, že dluh budou jednou muset splatit, nepočítali velikost úroků. Jeden dluh se většinou dařilo splácet a dlužník s oslabeným racionálním uvažováním si nadšeně přibral další úvěry, které splácel souběžně, až se dostal na hranici svých možností. Nezřídka se stávalo, že rodina splácela zboží, které už dávno neměla. Nebo v horším případě třeba dovolenou. Je psychicky neuvěřitelně frustrující dlouhodobě splácet dovolenou, na které už člověk byl, namísto šetření na dovolenou budoucí. Namísto toho, aby však v tomto okamžiku, který by se s jistou mírou nadsázky dal nazvat jako situace za pět minut dvanáct, přišlo vystřízlivění, převážila nad zdravým rozumem touha nevzdat se zakušených možností a radši vyřešit situaci dalším a větším úvěrem. Dříve nebo později se takový dlužník dostane do situace, kdy už mu banka prostě nepůjčí a jemu nezbude než hledat úvěr u nebankovního subjektu, většinou za horších podmínek. Protože perpetuum 8 SMRČKA, Luboš. Rodinný rozpočet a společnost spotřeby: (staronový pohled na osobní finance a bohatství). 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, 313 s. ISBN

13 mobile neexistuje ani ve fyzice, ani v ekonomii, bylo vystřízlivění pouze na čas odloženo, ale o to tvrději muselo dopadnout. Nutně musí opět přijít stav, kdy už dlužníkovi nepůjčí skutečně nikdo a je zahájena soudní a následně exekuční mašinérie, při nichž k samotnému dluhu a úrokům přirostou ještě znatelné částky za náklady těchto řízení. Dlužník tak procitne teprve ve chvíli, kdy mu exekutor zabaví majetek v ceně mnohanásobně vyšší, než byla cena původního úvěru, a to už je pro jakoukoliv nápravu pozdě. 9 Každým rokem narůstá alarmujícím tempem počet exekucí. Jenom v roce 2011 bylo v České republice nařízeno přes 900 tisíc exekucí. Data pro rok 2012 ještě nejsou známa, ale očekává se, že se konečné číslo vyšplhá přes milion. V těchto počtech dále nejsou zahrnuty soudní výkony rozhodnutí, které lze rovněž každoročně počítat na statisíce. Přitom exekuci lze nařídit pouze na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. To znamená, že další stovky tisíc aktuálních dlužníků-neplatičů tato zkušenost teprve potká, neboť na ně podaná žaloba čeká, až na ni přijde u soudu řada. 10 Představu celé situace potom dotváří osobní bankroty, kterých bylo pouze za rok 2012 v insolvenčním řízení vyhlášeno přes 17 tisíc a jen v lednu 2013 bylo dosaženo rekordních 1700 osobních bankrotů SMRČKA, Luboš. Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, xxii, 538 s. ISBN LAZAREVIČ, Arsen. Počet exekucí roste, v letošním roce jich nejspíše bude více než 1 milión. Měšec.cz [online]. Finanční gramotnost, 2012 [cit ]. Dostupné z: 11 KAMENÍČKOVÁ, Věra. V lednu bylo vyhlášeno 1695 osobních a 417 firemních bankrotů. Czech Credit Bureau [online]. Novinky, 2013 [cit ]. Dostupné z: 12

14 Zajímavý náhled do myšlení jednotlivců přináší následující průzkum, z něhož vyplývá, že lidé si vesměs jsou vědomi rizik, ale zároveň berou půjčky jako něco, co k životu patří a není důvod se za to stydět. Rovněž si jsou vědomi, že půjčování si se jim nakonec moc nevyplatí, a přesto to dělají. 12 Graf 2. (Ne)souhlas s výroky o zadlužování lidí (v%) Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR. Názory obyvatel na přijatelnost půjček. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR [online]. Tisková zpráva Dostupné z: 12 Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR. Názory obyvatel na přijatelnost půjček. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR [online]. Tisková zpráva 2012 [cit ]. Dostupné z: 13

15 Z téhož průzkumu dále vyplývá i to, že pro absolutní většinu lidí je přijatelné půjčovat si na bydlení, pro podstatnou část dotázaných pak na podnikání a na studium, ale poměrně nerozumně i na spotřební zboží a na automobil. Nepřijatelné je se zadlužit kvůli dovolené. 13 Graf 3. Přijatelnost či nepřijatelnost půjčování si peněz v následujících případech (v %) Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR. Názory obyvatel na přijatelnost půjček. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR [online]. Tisková zpráva Dostupné z: 13 Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR. Názory obyvatel na přijatelnost půjček. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR [online]. Tisková zpráva 2012 [cit ]. Dostupné z: 14

16 3 Lichva 3.1 Pojetí lichvy Laik si pod pojmem lichva nejspíš představí pochybné půjčování peněz na vysoký úrok a jejich následné vymáhání. V této podobě se lichva skutečně vyskytuje ve společnosti nejčastěji a mluvíme zde o tzv. užším pojetí lichvy. V širším významu lichvu definuje i náš současný trestní zákoník: Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. 14 Ze zákonné definice tak vyplývá, že se lichva vůbec nemusí týkat půjčování peněz, a dokonce ve sporu peníze nemusí vůbec figurovat. Tento širší výklad je jak z hlediska úpravy ostatních trestných činů, tak z hlediska historického vývoje úpravy lichvy poměrně specifický tím, že jeho podstata neleží pouze v samotném obsahu závazku, ale i v subjektivních okolnostech existujících při uzavírání smlouvy. Je tedy možné, že jedna a ta samá smlouva uzavřená v různých případech či mezi různými subjekty bude jednou považována za smlouvu lichevní a jindy nikoliv. Ani pro právníka tak není možné bez skutečně podrobného prozkoumání případu a často ani s ním, ještě před začátkem případného soudního sporu určit, zda se v konkrétním případě o lichvu jedná či nikoliv. Soud totiž musí přistupovat ke každému případu individuálně a lze jen velmi těžko předjímat, jak soudce rozhodne, neboť výsledek bude do značné míry záviset na jeho uvážení. I přes snahu vyšších soudů, které se prostřednictvím své judikatury pokouší rozhodování nižších soudů sjednotit, je stále jejich rozhodnutí jen velmi těžko předvídatelné. Právní úprava v současném znění už na první pohled jistě není zcela ideální, neboť je značně omezena právní jistota obou dotčených stran, s čímž souvisí i nadměrné zatížení soudu, který by měl podrobně zkoumat všechny okolnosti, které jsou navíc pro dlužníka Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit ]. 15

17 často velmi těžko prokazatelné. Nabízí se úvaha, zda by nebylo vhodnější lichvu v užším pojetí, které se vyskytuje nejčastěji, zjednodušit například stanovením maximální přípustné výše úrokové sazby. Nepochybně by se tím zjednodušila práce soudů, došlo by k odlivu mnoha případů, a dokonce i právní jistota by byla v určitém slova smyslu vyšší; přesto je nutno vzít v potaz samotný účel regulace lichevních smluv. Jedním ze základních principů našeho soukromého práva je respektování římskoprávní zásady pacta sunt servanda 15 a nelze ani opomenout princip smluvní svobody. Každý se může rozhodnout, zda právní úkon učiní, s kým ho učiní i co bude jeho obsahem. Právní úprava lichvy by při stanovení pevné hranice maximální úrokové sazby bez nutnosti zkoumat další okolnosti v soukromoprávním hledisku chování v souladu s těmito zásadami zakazovala pod sankcí neplatnosti, a v hledisku trestněprávním dokonce kriminalizovala. Regulace ze strany státu je nutná právě a pouze proto, aby chránila slabší subjekty proti takovým smlouvám, které naopak nejsou uzavřeny v souladu se zásadou smluvní svobody, tedy například těm, které jsou uzavřeny ve stavu rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení. Pokud někdo jedná nepostižen žádným takovým stavem, není žádoucí, aby stát zasahoval. Stanovení maximální přípustné hranice úroku by navíc samo o sobě problém nevyřešilo, neboť úrok není jediným nástrojem, jehož pomocí lze lichvu praktikovat. 3.2 Projevy lichvy ve společnosti Lichvu chápeme ve světle společenských souvislostí jako prostředek morální nespravedlnosti. Modelově se zde projevuje ekonomické pravidlo, že za statek, který někdo v konkrétní situaci nutně potřebuje, je ochoten zaplatit mnohem více než ten, kdo v takové situaci není. Právě nouze je nejčastější příčinou upadnutí dlužníka do dluhové pasti. Jelikož peníze nejvíce potřebuje ten, komu se jich nedostává, je ochoten za ně zaplatit více než ti, kterým v daný okamžik neschází. Jedinec, který peníze nepotřebuje pro nějakou svou nadstandardní spotřebu, ale pro holé přežití, tak má značně omezenou možnost smluvní svobody a prakticky se dostává do natolik slabého postavení, že mu nezbývá než souhlasit s téměř jakýmikoliv podmínkami. 16 A to i s vědomím obou stran, že tyto podmínky jsou pro 15 Smlouvy se mají dodržovat. 16 SMRČKA, Luboš. Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, xxii, 538 s. ISBN

18 dlužníka reálně nesplnitelné. Pokud tato situace nastane, je pravděpodobné, že dlužník bude svůj neustále rostoucí dluh splácet celý život, aniž by ho kdy zcela splatil. I když samotnou jistinu dluhu mnohonásobně přeplatí, lichevní úrok mu nedovolí z dluhové spirály uniknout a dlužník bude po zbytek života vykořisťován. Na druhé straně stojí věřitel-lichvář, který na zneužití postavení dlužníka snadně a bezpracně profituje. Lichvář má zpravidla svých dlužníků více a jeho bohatství tak na jejich úkor čím dál více roste a mezi oběma stranami se otevírají pomyslné nůžky zvětšující sociální propast, chudí dlužníci dále chudnou, bohatý lichvář zvětšuje své impérium, roste společenská nebezpečnost a z obyčejného zločinu se snadno může stát zločin organizovaný. Všechny tyto jevy jsou samozřejmě maximálně nežádoucí a je nutné jim předcházet. 3.3 Lichva v průběhu historie V minulosti se lichva týkala téměř výhradně půjčování peněz, při němž se projevovala nepřiměřeně vysokými úroky. Původně byla patrna snaha lichvu definovat pomocí objektivní metody, která spočívala pouze v posouzení výše úrokové sazby. Tato metoda se ale ukázala jako nedostatečná, a proto k ní byl s postupem času přidán i subjektivní prvek. Bylo tedy nutno zkoumat i okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo, a každý konkrétní případ tak posuzovat jednotlivě. Není cílem této práce podrobně rozebírat jednotlivé historické právní úpravy úrokování a lichvy, ale je podstatné si uvědomit, že tento jev byl už v dobách starověku předmětem regulace mnoha normativních řádů. Regulaci úroků najdeme například v babylonském Chamurappiho zákoníku, v židovském Starém zákoně, v islámském Koránu, v indických Védách, v dílech antických filozofů a samozřejmě i v předpisech starého Říma, jehož právní nauka položila základy i pro náš současný právní systém Starověk Ve starověku vycházela právní regulace půjčování peněz a výše úroků na jedné straně z obchodních vztahů a na druhé straně z tehdejšího chápání spravedlnosti. Na rozdíl od středověkého chápání lichvy, které bylo značně ovlivňováno křesťanskou ideologií, se tak 17 URFUS, Valentin. Právo, úvěr a lichva v minulosti: uvolnění úvěrových vztahů na přechodu od feudalismu ke kapitalismu a právní věda recipovaného římského práva. 1. vyd. Brno: Universita J.E. Purkyně, 1975, 170 s. 17

19 jeho starověká podoba více blížila pojetí současnému. Snad v žádném starověkém kodexu, vyjma Starého zákona a Koránu, nebyl zakázán úrok jako takový. Zakázána byla pouze lichva, která v té době nebyla synonymem pro jakýkoliv úrok, ale pouze pro úrok příliš vysoký. Nerozlišování úroku a lichvy může vést k interpretačně chybným závěrům. 18 Ve Starém zákoně je židům zakázána lichva vůči jiným židům, ostatním ale půjčovat mohli. Např: Nebudeš od něho (od bratra) brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj vydělávat. 19 nebo Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoliv, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svou ruku na zemi, kterou jdeš obsadit. 20 Tento poslední citát přímo vybízí židy, aby na úrok půjčovali ostatním. Zde je důležité si uvědomit, že Starý zákon není pro židy pouze náboženským textem, ale zároveň i kodexem, který má platnost zákona. A opět je potřeba zdůraznit, že Bible chápe pojmy lichva a úrok jako synonyma. Pojetí lichvy jako půjčování za přemrštěný úrok vymožený z dlužníka kvůli jeho aktuální tíživé situaci, a tedy jako jednání odlišné od obyčejného půjčování peněz je relativně moderní a Bibli neznámé Středověk Zcela klíčovým obdobím pro lichvu je středověk a nástup křesťanství. V tomto období byla přetržena kontinuita názorového vývoje starověku a vše bylo ovlivněno křesťanskou ideologií. Křesťané si zákazy lichvy ze Starého zákona vztáhli i na sebe a úrokování tak bylo odsuzováno a trestáno. Protože se ale téměř každý občas dostal do situace, kdy si musel půjčit, a věřitelů, kteří nepožadovali úrok, nebylo z pragmatických důvodů dostatek, byl 18 BALOUN, Vladimír. Lichva: definiční vymezení. Kriminalistika. 2002, č. 4, s ISSN Leviticus kap. 25,36 [online] [cit ]. Dostupné z: fp=suujncwbub80gizfctleiq%3d%3d 20 Deuteronomium kap. 23,20-21 [online] [cit ]. Dostupné z: fp=suujncwbub80gizfctleiq%3d%3d 21 SMRČKA, Luboš. Rodinné finance: ekonomická krize a krach optimismu. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, xxii, 538 s. ISBN

20 nalezen způsob, jak tento zákon obejít. Paradoxem dějin křesťané považovali právě židy za nečistý národ, proto pro ně bylo od čtvrtého lateránského koncilu, který se konal roku 1215, půjčování křesťanům na úrok povoleno či spíše přiřknuto, neboť se jednalo o jednu z mála činností, kterou mohli židé ve středověké Evropě vykonávat. 22 Výsledek byl takový, že židé si nesměli půjčovat na úrok mezi sebou navzájem, křesťané si také nesměli půjčovat mezi sebou navzájem, ale židé mohli půjčovat křesťanům a naopak. I tento systém se ale později začal obcházet. Když chtěl křesťan půjčit na úrok křesťanovi, věrouka mu to přímo zakazovala. Pokud si ale našel prostředníka-žida, kterému půjčil, a který tyto půjčené peníze následně půjčil dále, nebylo porušeno žádné existující pravidlo. Samotná ochrana chudých před lichvou se tak paradoxně obrátila proti nim samotným, neboť v tomto případě musel dlužník zaplatit úroky hned dvakrát. Tento jev později velmi kritizoval např. Jan Ámos Komenský ve svých dílech Panarthosia nebo Listové do nebe, ve kterých zdůrazňoval, že bohatí by chudým měli půjčovat bezúročně, což ale bohatí z ekonomických důvodů odmítali. Poměrně zajímavou skutečností je, že například vysoké poplatky za pronájem půdy v té době nikomu nevadily, ač se jedná o jev půjčování peněz na úrok velmi podobný a z jistého pohledu dokonce ještě více problematický, protože na rozdíl od půjčování peněz, u pronájmu pozemku nehrozí vůbec žádné riziko ztráty původního statku. Z dnešního chápání lichvy by přitom přemrštěné nájemné lichvou být mohlo, neboť, jak již bylo zmíněno, záběr skutkové podstaty trestného činu lichvy podle našeho trestního zákoníku je širší než pouhé přemrštěné úročení u půjčky, a tím spíše musí být širší i záběr úpravy soukromoprávní Novověk V období novověku došlo k výraznému rozvoji peněžnictví, od středověkého pojetí lichvy bylo upuštěno a úrok byl navzdory křesťanské věrouce světskou mocí zlegalizován. Přípustná výše úroku byla zprvu nastavena na 6 %, z čehož je patrna snaha zákonodárců navázat na římskoprávní tradici. V českých zemích bylo roku 1484 zemským soudem rozhodnuto, že maximální limit přípustné úrokové míry bude činit 10 %. Tato hranice byla 22 SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 2. vyd. Praha: 65. pole, 2012, 367 s. ISBN tamtéž 19