ASOCIACE UČITELŮ ŠPANĚLŠTINY ASOCIACIÓN DE PROFESORES DE ESPAÑOL REPÚBLICA CHECA

Transkript

1 ASOCIACE UČITELŮ ŠPANĚLŠTINY ASOCIACIÓN DE PROFESORES DE ESPAÑOL REPÚBLICA CHECA Boletín 2010 Contenidos Unas palabras al terminar otro periodo de trabajo de la APE, Věra Hoffmannová, Presidenta AUŠ-APE Artículos Conservación patrimonial de La Habana Vieja: un modelo inédito. Bárbara E. Montalvo Álvarez, Embajadora, Encargada de Negocios a.i. de Cuba Vybrané principy tvorby testových úloh ve španělštině, Tomáš Kupka Realita a mýty při motivaci studentů ve výuce španělštiny, Július Štang Materiales Všechny cesty vedou do Santiaga, Kateřina Vlasáková Couceiro, Emma Gutiérrez Castro El Club del Cine Hispano metodická podpora, Tomáš Kupka K otázce používání sloves llevar, traer a llegar, Enrique Ramírez Espino Actualidad e información Celebración del XVII Festival de Teatro en Español en Praga, Demetrio Fernández González Konverzační soutěž ve španělštině květen 2010 Alena Malá Poznámka ke konverzační soutěži ve španělském jazyce, Tomáš Kupka Actividades Información sobre las Jornadas Didácticas en el año escolar 2009/10, Věra Hoffmannová Jornada AUŠ na Gymnáziu Česká Třebová, Tomáš Kupka Información de la AUŠ/APE Výroční zpráva o činnosti AUŠ 2009, Věra Hoffmannová Zpráva o hospodaření AUŠ 2009, Eva Kotrčková

2 Boletín 2010 Índice Unas palabras al terminar otro periodo de trabajo de la APE, Věra Hoffmannová, Presidenta AUŠ-APE... 3 Artículos Conservación patrimonial de La Habana Vieja: un modelo inédito. Bárbara E. Montalvo Álvarez, Embajadora, Encargada de Negocios a.i. de Cuba... 5 Vybrané principy tvorby testových úloh ve španělštině, Tomáš Kupka Realita a mýty při motivaci studentů ve výuce španělštiny, Július Štang Materiales Všechny cesty vedou do Santiaga, Kateřina Vlasáková Couceiro, Emma Gutiérrez Castro El Club del Cine Hispano metodická podpora, Tomáš Kupka K otázce používání sloves llevar, traer a llegar, Enrique Ramírez Espino Actualidad e información Celebración del XVII Festival de Teatro en Español en Praga, Demetrio Fernández González Konverzační soutěž ve španělštině květen 2010 Alena Malá Poznámka ke konverzační soutěži ve španělském jazyce, Tomáš Kupka Actividades Información sobre las Jornadas Didácticas en el año escolar 2009/10, Věra Hoffmannová Jornada AUŠ na Gymnáziu Česká Třebová, Tomáš Kupka Información de la AUŠ/APE Výroční zpráva o činnosti AUŠ 2009, Věra Hoffmannová Zpráva o hospodaření AUŠ 2009, Eva Kotrčková... 43

3 Asociace učitelů španělštiny Asociación de Profesores de Español República Checa Comité ejecutivo Presidenta: Věra Hoffmannová Vicepresidente, Secretario, Administrador de web: Tomáš Kupka Vicepresidenta para las regiones y Tesorera: Eva Kotrčková Redactor: Jitka Fenclová Vocero: Ingrid Castro Direcciones de contacto Página web: Correo electrónico: aus-ape@seznam.cz Correo postal: Doc. Dr. Věra Hoffmannová PhDr. Tomáš Kupka ÚJOP UK Gymnázium Hloubětínská 26 Tyršovo nám Praha Česká Třebová Teléfono: (+420) Teléfono: (+420) Las opiniones y el contenido de los artículos son responsabilidad exclusiva de los autores.

4

5 Unas palabras al terminar otro periodo de trabajo de la APE La evolución de la enseñanza de los idiomas en los últimos años ha cobrado una importancia increíble y el crecimiento de estudiantes de idiomas extranjeros es impresionante. Las continuas innovaciones tanto en la introducción de nuevas tecnologías como en la búsqueda de nuevas metodologías responden precisamente a esta demanda de la sociedad. Hoy día no se concibe que un joven no sepa por lo menos uno de los idiomas considerados internacionales. Con toda tranquilidad podemos decir que La Asociación de Profesores de Español en la República Checa desde sus inicios hasta hoy día trata de estar al día, seguir las nuevas corrientes, presentar nuevos enfoques de la enseñanza de ELE, hacer conocer la producción de las editoriales, en total, hacer todo lo posible para ayudar a los profesores en su labor diaria. También se puede notar la incorporación de profesores jóvenes a la dirección de la APE. En cuanto al contacto directo con los profesores de los últimos años nos acostumbramos a celebrar cuatro sesiones de trabajo anuales, tres en Praga y una fuera de la capital. Muy digna de elogio es la edición anual de nuestro Boletín. Sería muy positivo si lográramos continuar también con otro tipo de actividades como fue, por ejemplo, la Conferencia de la APE que tuvo un buen nivel académico y resultó ser de mucha utilidad. Exhorto a todos los miembros de la APE a que expresen su opinión al respecto y propongan la fecha en que se debería realizar la II Conferencia de la APE. Pienso que hay que seguir hacia adelante en nuestros esfuerzos, intensificar y mejorar nuestro trabajo y activar todos los recursos a nuestro alcance. VĚRA HOFFMANNOVÁ Asociación de Profesores de Español. Boletín 3

6 4 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

7 Artículos Conservación patrimonial de La Habana Vieja: un modelo inédito. Bárbara E. Montalvo Álvarez Embajadora, Encargada de Negocios a.i. de Cuba en República Checa El Centro Histórico de la Ciudad de La Habana conocido también como La Habana Vieja, tiene una extensión de 2.14 km 2 y ocupa el 50% del territorio del municipio de igual nombre. Está compuesto por dos zonas claramente diferenciadas desde el punto de vista urbanístico: la antigua ciudad intramuros y la franja aledaña que fue urbanizada al derribo de las murallas, y edificada entre mediados del siglo XIX y las primeras décadas del siglo XX. La obra de restauración del casco histórico fue iniciada por un habanero ilustre Don Emilio Roig de Leuchensenring, quien en 1938 creó la Oficina del Historiador de la Ciudad, entidad que organizó y dirigió durante casi treinta años hasta su muerte, ocurrida el 8 de agosto de Este intelectual multifacético protagonizó una intensa labor pública e institucional, para fomentar la cultura habanera como contribución al desarrollo de la cultura nacional y americana, dando a su actuación carácter y proyección eminentemente populares. Esa obra histórico-cultural mantuvo su sentido de continuidad gracias al Dr. Eusebio Leal Spengler, discípulo de Don Emilio y su sucesor, primero como Director del Museo de La Habana, luego como Historiador de la Ciudad de La Habana y Jefe de la Oficina del Historiador, y actualmente como máxima autoridad para la restauración integral del Centro Histórico. En 1978 el Centro Histórico y su sistema de fortificaciones fueron declarados Monumento Nacional como un todo indisoluble. En 1982, y bajo el mismo concepto, quedaron incluidos en la Lista del Patrimonio Mundial de la UNESCO. En 1993, el Decreto Ley 143 del Consejo de Estado de la República de Cuba, reconoció este sector de la ciudad como Zona Priorizada para la Conservación, que fue ampliada en el 2001 con la inclusión del frente costero del Malecón Tradicional y, más tarde, en el 2003, con la del Barrio Chino, ambos en el vecino municipio de Centro Habana. Asociación de Profesores de Español. Boletín 5

8 Para comprender mejor el alcance de esta experiencia es necesario conocer que la Zona Priorizada abarca 214 hectáreas, con 3 mil 334 edificaciones, la mayoría de ellas de gran valor arquitectónico. Del total, 514 están consideradas con grados 1 y 2 de protección, y el 32% de esas edificaciones están en mal estado técnico constructivo. La población en esta zona asciende a 66 mil 745 habitantes; hay viviendas; un fondo habitacional en mal estado, donde hay hacinamiento; con redes de infraestructura deterioradas o sobrecargadas, la mayoría de las cuales tienen cien años o poco menos de construidas. La decisión de recuperar el patrimonio sin el desplazamiento de la comunidad que en esa zona vive, significó un desafío enorme que no dudamos en asumir, porque deseábamos un Casco histórico renovado pero vivo. Más allá del esfuerzo que supone restaurar las edificaciones, está la obra social relacionada con la restitución de hábitos de vida en la familia, el valor simbólico y ejemplar de la escuela y el hogar, en una zona donde también existía marginalidad. El programa de recuperación física comenzó el 5 de mayo de 1981 con el inicio del Primer Plan Quinquenal de Restauración, tras la decisión del Gobierno cubano de proveer al territorio de recursos financieros centralizados contemplados dentro del presupuesto estatal. Desde el sitio fundacional la Plaza de Armas, se abrieron los primeros tramos de las calles Obispo, Mercaderes, Oficios y Tacón, para rehabilitar importantes palacios que fueron dedicados a funciones culturales y gastronómicas, como primer paso para devolver prestigio y centralidad a una zona muy degradada. Este proceso dio inicio al desarrollo de una conciencia colectiva sobre las verdaderas potencialidades que brindaría la restauración y que constituyen la base del modelo de gestión vigente. El Decreto Ley 143, además de las facultades para la preservación de la memoria material y espiritual de la Habana, otorgaba respaldo legal para el fomento de fuentes propias de financiamiento para la restauración y preservación de la Zona Priorizada, el mejoramiento de las condiciones de vida de sus habitantes, y el sostenimiento de las funciones propias de la Oficina del Historiador, que es el ente rector de este trabajo. Estamos hablando del año 1993, uno de los más duros del periodo de la profunda crisis económica que sufrimos en Cuba en la década de los 90, como consecuencia de la desaparición del campo socialista. Si miramos atrás, se demuestra que en ocasiones las crisis pueden constituir también oportunidades. Esa redefinición sentó las bases para que de una actividad subvencionada por el Estado, la rehabilitación se transformara en un proceso autofinanciado que, incluso, aporta una parte de las utilidades al presupuesto nacional. 6 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

9 Y ese método permitió ampliar la estrategia de intervención, iniciada en el año 1981, como se demostró en el caso de las edificaciones que rodean las plazas principales que, al salvarlas, éstas se convirtieron en focos dinamizadores del desarrollo urbano, en una estrecha relación con la comunidad. Bajo estas nuevas condiciones surge el Plan Maestro para la Revitalización Integral de la Habana Vieja, que sienta las pautas para la restauración, garantiza la continuidad del proceso y la operatividad de la inversión. Fundamenta su cometido en la participación de todos los sujetos del patrimonio, o sea, los ciudadanos y las entidades con influencia en el territorio, a partir de la creación de espacios de concertación entre ellos y la formulación de planes consensuados que han demostrado ser eficientes herramientas al servicio de las autoridades que deben ejecutarlos. Conceptualmente, el modelo de gestión aplicado a partir del año 1993 considera a la Cultura como eje principal del desarrollo, y al ser humano creador, portador y transmisor de patrones culturales, los protagonistas del proceso. A esa visión sociocultural de la recuperación se le suma un enfoque de rentabilidad económica. En materia de desarrollo humano, se le concede una importancia estratégica a la rehabilitación económica y social, estrechamente vinculada al rescate patrimonial. Un enfoque integrador de estas tres dimensiones Rescate patrimonial, Rehabilitación económica y Rehabilitación social es lo que garantiza la implicación de los ciudadanos en el proceso. En la medida que la economía local se reactiva genera nuevos empleos, mejoran las condiciones del habitat y se reduce el perfil de marginalidad. La rehabilitación se estructura vinculando criterios de desarrollo integral, mecanismos de recuperación autofinanciada y de desarrollo cultural. Todo lo anterior se expresa en cinco políticas fundamentales: 1. Salvaguardar la identidad nacional a partir de la investigación, promoción y desarrollo de la cultura. 2. Proteger el patrimonio heredado, rehabilitando el territorio. 3. Evitar el desplazamiento de la población local, estableciendo adecuadas densidades y calidad de vida. 4. Dotar al territorio de una infraestructura técnica y de servicios básicos que aseguren su funcionamiento. 5. Lograr un desarrollo integral autofinanciado que haga recuperable y productiva la inversión en el patrimonio. Para la generación de recursos financieros propios se ha buscado una armonía entre los conceptos de Cultura, Turismo y Sociedad, teniendo en cuenta el auge del turismo en Cuba en los últimos años. El Centro Histórico es frecuentado por más del 60% de los turistas que recibimos. En correspondencia con lo anterior, en 1994 se creó la Compañía Turística Asociación de Profesores de Español. Boletín 7

10 Habaguanex S.A., cuyo principal accionista es la Oficina del Historiador de la Ciudad. Habaguanex tiene la responsabilidad de compatibilizar fines culturales con intereses económicos, mediante la explotación de una recuperada infraestructura gastronómica, comercial y hotelera (actualmente gestiona 16 hoteles y hostales). Ha lidereado la reanimación de establecimientos de renombre en el pasado, como el Bar Monserrate, El Baturro, La Zaragozana y el Castillo de Farnés. En 1995 el área se declaró Zona de alta significación turística y en 1996 se creó la Agencia de Viajes San Cristóbal, y la empresa Fénix S.A. (de la que la Oficina del Historiador de la Ciudad es también su principal accionista), para el sector inmobiliario. Estas empresas trabajan en estrecha coordinación con la Dirección Patrimonial para compatibilizar sus respectivos intereses. Según datos de la Oficina del Historiador de la Ciudad, el 60% de las ganancias provenientes del sistema empresarial se dedican a proyectos que siguen rindiendo beneficios financieros para la rehabilitación, y aproximadamente el 40% a proyectos de corte social. Se calcula que entre , las empresas del centro histórico produjeron unos 250 millones de dólares; se movilizaron alrededor de 14 millones de la cooperación internacional, otros 14 millones en concepto de tributo a la actividad económica radicada en el territorio y, con carácter de préstamos, 67 millones de dólares procedentes de la banca cubana. A eso se suman 341 millones de pesos cubanos (unos 13.6 dólares a la tasa de cambio oficial) que ha aportado el Estado. En el Plan Especial de Desarrollo Integral se han definido cuatro direcciones de trabajo: concentrar la inversión en los sectores de mayor potencialidad; recuperar corredores que vinculen esas zonas; y elaborar programas especiales de fuerte contenido social financiados por el Estado. Estos proyectos contemplan la recuperación de áreas residenciales, creación de centros de salud, fortalecimiento de programas educacionales, culturales y deportivos, especialmente dirigidos a los grupos más sensibles: niños, ancianos y discapacitados. El Centro Estudiantil José de la Luz y Caballero es una de esas instituciones emblemáticas para niños y jóvenes, orientada a desarrollar y canalizar sus inquietudes en el tiempo libre a través de las artes plásticas y aplicadas, danza, literatura, ecología y filatelia y donde los niños con Síndrome de Down reciben una atención especial que incluye el Psicoballet. Más de 100 mil menores han pasado por ésta y otras instituciones similares. La experiencia de atención al adulto mayor surgió en 1994, atendiendo a que el 20% de la población total del municipio es mayor de 60 años. Se comenzó con nueve casas-museo y solo una actividad al mes; un año después 8 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

11 se programaron actividades semanales y a partir del año 1996 se incorporaron nuevas instalaciones. Hoy existen 11 casas-museo integradas a este programa que incluye visitas, gimnasia física, desayunos, servicios de barbería y peluquería, ejercicio de relajación, ludoterapia y laborterapia; hasta el 2004 había beneficiado a más de 125 mil personas. El antiguo Convento e Iglesia de Belén se recuperó para servir como residencia de ancianos, y existe un proyecto para la construcción de un Parador de la Tercera Edad, teniendo en cuenta el crecimiento del número de turistas longevos que visitan el Centro Histórico. En el 2001 se inauguró la Residencia Protegida para la Tercera Edad, primera experiencia de su tipo en el país, con 12 apartamentos con características especiales adecuadas a las limitaciones y necesidades de estas personas. El Hogar Materno Infantil Doña Leonor Pérez y los centros de Rehabilitación del Adulto Mayor, Santiago Ramón y Cajal son otras de las obras realizadas. El primero, para la atención pediátrica, atiende en régimen seminternado y en tratamientos ambulatorios a niños aquejados de graves discapacidades. El segundo, presta servicios anualmente a una cifra promedio que oscila entre mil ancianos. Una de las primeras y más hermosas experiencias de este proyecto ha sido el Aula Museo, surgida en Es una experiencia única en Cuba y en el mundo. No fue premeditada, sino que surgió por necesidad, cuando los trabajos de recuperación de la antigua Plaza Vieja hacían imposible para alumnos y maestros de una escuela primaria cercana, sustraerse al incesante martilleo en las calles. Hubo que cambiar transitoriamente el local de las aulas más afectadas y en octubre de ese año, por primera vez, dos museos acogieron a cuatro grupos de alumnos de quinto y sexto grados. A partir de ahí se generalizó la experiencia y actualmente, en casi todos los museos existe un aula, a la que acuden durante una semana del ciclo docente los alumnos de todas las escuelas primarias del municipio. Luego se incorporaron clases extracurriculares de cultura y patrimonio. Estas estancias facilitan que los niños aprendan a estar, a disfrutar y a preservar los museos: No es una asistencia pasiva, sino una presencia activa. Y ha tenido resultados fabulosos en la formación de hábitos y valores, que estos menores trasladan a su entorno familiar con un fuerte sentido de pertenencia, respeto y defensa de su patrimonio. Más de 10 mil 500 estudiantes han pasado por estas Aulas-Museo. El rescate de los oficios era otra necesidad apremiante, para garantizar la preparación de la fuerza de trabajo especialmente calificada. En 1993 se creó la Escuela Taller Gaspar Melchor de Jovellanos, con la colaboración de la Agencia Española de Cooperación Internacional, institución que permitió recuperar Asociación de Profesores de Español. Boletín 9

12 oficios prácticamente desaparecidos como la cantería, la forja artística, el trabajo con yeso y la vidriería en madera, además de otros que escaseaban, como la albañilería, la carpintería, la jardinería y la arqueología. En sus inicios, uno de los objetivos de este proyecto era darle empleo a jóvenes desvinculados cuyas edades oscilaban entre los 17 y los 21 años, preferiblemente de La Habana Vieja y con nivel escolar entre noveno y doce grados vencidos. En diciembre del 2006 ya se habían graduado más de 500 estudiantes y la matrícula de la escuela supera los 150 alumnos, una cifra que puede parecer baja, pero en este tipo de enseñanza el maestro no puede trabajar con más de 10 educandos. La Escuela Taller asesora a otros centros históricos del país, ha colaborado en la creación de instituciones homólogas en Camagüey, Santiago de Cuba y Trinidad y se desarrollan otras tres sedes, para incluir especialidades de pintura de obra, pintura mural y electricidad. En agosto del 2006 se inauguró el Colegio Universitario San Gerónimo de La Habana ( como facultad independiente de nuestra histórica Universidad, donde se imparte la novedosa carrera Preservación y Gestión del Patrimonio Histórico-Cultural, en el lugar que ocupaba la Real y Pontificia Universidad de San Gerónimo de La Habana, la primera universidad cubana. Allí se estudian las carreras de Museología, Arqueología, Gestión Urbana y Gestión sociocultural, en cursos de seis años. Era una deuda que teníamos con los habaneros. Porque la demolición progresiva de las edificaciones de la manzana que ocupaba la Universidad Pontificia, iniciada a mediados del siglo XIX, concluyó en 1957 con la construcción de un edificio moderno para oficinas, con una terminal de helicópteros en su azotea, en ese lugar. Los habaneros de entonces vieron como la dinamita hizo volar los centenarios muros de esa reliquia. Pocos años después y durante bastante tiempo, ese edificio fue la sede del Ministerio de Educación, pero ni aún el propósito al que fue destinado calmaba el dolor que nos ocasionaba aquella herida profunda en el corazón de nuestra vieja y querida ciudad. Como dijera el Dr. Eusebio Leal aquel día memorable en que se inauguró el Colegio Universitario, al restituir los símbolos de la Universidad Cubana fundada el 5 de enero de 1728, colocamos una pieza fundamental en el proyecto restaurador del Centro Histórico Tal reivindicación adquiere una dimensión ética de excepcional proyección para nuestra cultura. Fue un trabajo monumental. Se reconstruyeron los códigos definitorios de la primera universidad; se restituyó uno de los claustros, se rescató el espacio de la nave de la iglesia a la que se le reasignó la función de paraninfo y en cuyo interior se reinterpretó el lenguaje de alfarjes de los antiguos techos; se erigió en su posición y 10 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

13 lugar originales la torre del convento. En el muro exterior, en sus dimensiones y escala, se reprodujo la portada barroca, realizada en piedra de canteras michoacanas. Al lado se reproduce la inscripción original de la Real y Pontificia Universidad esculpida en mármol. Muy poco tiempo después de su inauguración, el 27 de octubre de 2008, se anunció que el Colegio Universitario San Gerónimo de La Habana sería sede del primer Doctorado en Gestión y Conservación del Patrimonio, con una matrícula de 30 profesionales de Argentina, Colombia, Cuba, Nicaragua, Uruguay y Venezuela. Este programa inédito hasta ese momento en los grados científicos de nuestro país, fue coordinado entre la Universidad de Granada, España, el Instituto Superior Politécnico José Antonio Echeverría y la Universidad de La Habana de Cuba, y la Asociación Universitaria Iberoamericana de Postgrado (la AUIP). La convocatoria tuvo una amplia acogida tanto en el ámbito iberoamericano como nacional; se presentaron 135 aspirantes: 94 de ellos cubanos y 41 de otros países latinoamericanos y tras un proceso de selección se escogieron 22 de Cuba y 8 del resto de América Latina. En cuanto a la cooperación internacional, existen tres vías de cooperación: la Multilateral, con agencias y programas de las Naciones Unidas, como el Programa de Desarrollo Humano Local y el Fondo Rotativo para Iniciativas de Desarrollo Económico del PNUD, y la UNESCO; la Bilateral, con agencias de gobiernos nacionales; y la Descentralizada, con ONG s, alcaldías, fundaciones, comunidades autónomas y gobiernos regionales. Esa cooperación ha ido aumentando con el tiempo y a partir de la aplicación de este modelo de gestión ha recibido especial impulso. A modo de ejemplo de cómo se vincula la obra de restauración a la cultura y la promoción cultural, me gustaría mencionar algunas de las principales obras rescatadas, las primeras de ellas del patrimonio religioso, algunas de las cuales albergan el conjunto de las salas de concierto: El antiguo Convento de Las Clarisas, sede del Centro Nacional de Conservación, Restauración y Museología. La iglesia y el convento de San Francisco de Asís, donde está el Museo del Arte Religioso, y cuya Basílica Menor es la sede de la música coral y de cámara. El Convento de Santa Clara, el Oratorio de San Felipe de Neri, consagrado al arte lírico. Y la Iglesia de San Francisco de Paula, dedicada a la música antigua. La Iglesia del Espíritu Santo y la Iglesia de nuestra Sra. De la Merced, la Iglesia Ortodoxa Griega y la Iglesia Ortodoxa Rusa, se suman a la extensa lista de edificaciones ya recuperadas, como las fortificaciones de El Morro y La Cabaña; los hoteles Ambos Mundo, Santa Isabel y Cueto III ; el Centro Wilfredo Lam y el Centro Asociación de Profesores de Español. Boletín 11

14 Alejo Carpentier ; el Museo de Arte Colonial, las Casas de México, Simón Bolívar, Humbolt, Víctor Hugo, de la Obraría y Guayasamín, entre otras muchas. Otra importante obra de restauración fue el conjunto de edificios del Museo Nacional de Bellas Artes, que corrió a cargo del Estado cubano. El Plan Integral tiene una importante plataforma de apoyo para su ejecución conformada por una red de bibliotecas, archivos, editorial, publicaciones periódicas especializadas, convocatorias a eventos nacionales e internacionales, el Laboratorio de Software y una Oficina de Diagnóstico. Desde 1985 se emite un programa semanal de TV, considerado el programa insignia de los muchos que abordan estos temas. Se llama Andar la Habana, está dirigido y conducido por el propio Eusebio Leal. En 1996 se fundó la revista institucional Opus Habana y en 1999 una emisora radial adscrita a la Oficina del Historiador: Radio Habana. Desde sus inicios, la experiencia del modelo de gestión de la conservación patrimonial en La Habana Vieja ha sido referente importante para otras ciudades y zonas patrimoniales de nuestro país, con las que interactúan. La figura del Historiador de la Ciudad se repite, para ajustarse a los diferentes entornos y desafíos, manteniendo eso sí, el principio de que si importante es restaurar la piedra, también lo es restaurar el alma del hombre que en ella habite. En febrero del 2007 algunas importantes personalidades del mundo de la restauración se dieron cita en La Habana en ocasión del lanzamiento de un libro de la Editorial Boloña, de la Oficina del Historiador de la Ciudad, publicado con el auspicio de la UNESCO. Su título: Una experiencia singular. Valoraciones sobre el Modelo de gestión Integral de La Habana Vieja, Patrimonio de la Humanidad, que recoge lo realizado entre , década en que se logró la recuperación del 33% del área del centro histórico. Para el Sr. Herman van Hoff, director de la Oficina Regional de la UNESCO para América Latina y el Caribe, la experiencia cubana, y cito: Es un modelo inédito en la conservación del patrimonio, alcanzado, sin perder la autenticidad del legado ni su disfrute público. Es un aporte al mundo actual en cuanto se ha convertido en un verdadero generador del desarrollo humano, social y cultural. Se encuentra en plena fase de madurez. No hay que pretender trasplantar este modelo; pero hay que aprender de él. Dos especialistas independientes de vasta calificación en la materia, los arquitectos Sylvio Mutal, de Holanda, consultor principal internacional de la UNESCO, y Fernando Carrión, de Ecuador, investigador de la Facultad Latinoamericana de Ciencias Sociales (FLACSO), han coincidido en evaluar de exitoso y loable el 12 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

15 trabajo realizado por el Estado cubano en esa parte de la urbe, y lo consideran más que un caso triunfante o un modelo que pueda ser replicable en otras ciudades, una política exitosa que muestra cómo en una situación de alta diversidad es factible encontrar soluciones propias. Ese año, cuando se conmemoraba el vigésimo quinto aniversario de la proclamación del Centro Histórico de la Habana Vieja como Patrimonio de la Humanidad, más de un tercio de su área patrimonial estaba completamente rehabilitada; con más de 3 mil 300 viviendas rehabilitadas; 437 edificadas; 13 mil 200 personas beneficiadas. Y por ese camino continuamos. Concluyo citando al Dr. Eusebio Leal Spengler: Hemos devuelto la vida a cada recinto en todas sus manifestaciones, como digno hábitat en que proliferan escuelas, instituciones culturales y de salud. Llamar la resurrección de lo que parecía como muerto, resultaría a miradas pueriles una cruzada romántica. Y si así fuera no nos desentendemos ni avergonzamos de ser románticos en tiempos señalados por acontecimientos apocalípticos. Nuestros menesteres proyectan otras formas de la esperanza: aquella que nace de la recuperación de la memoria, del sueño compartido por muchos de crear un nuevo orden ahora, cuando se han agotado las palabras y queda escrito un testimonio de cuanto pudimos hacer hasta hoy, démoslo a las futuras generaciones y, muy particularmente a la niñez y a la juventud cubanas. Que estas piedras reunidas sean su orgullo y que otros continúen nuestra labor, tal y como hicimos un día con ilusión y alegría. Que sea como la llama que oscila y no se apaga, como la poesía que la alimenta y sostiene. Asociación de Profesores de Español. Boletín 13

16 Vybrané principy tvorby testových úloh ve španělštině Tomáš Kupka Gymnázium Česká Třebová 1. Úvod Následující text vzniká v době, kdy nikdo s určitostí neví, jak to bude vypadat příští rok s maturitními zkouškami. Ať se nová maturita konat bude či ne, není od věci seznámit se s obecnými a velice jednoduchými principy tvorby úloh, které se v didaktickém testu nové MZK používají. Tyto úlohy můžete použít i mimo maturitní zkoušku, např. při běžném procvičování jazyka (gramatiky, lexika apod.) ve vyučovacích hodinách, při práci s textem apod. Úlohy vyrobené samotným vyučujícím lze používat i v rámci přípravy na jakékoli další certifikované zkoušky. Velmi často pracujeme s celou škálou úloh, které se objevují v různých didaktických materiálech. Část z nich však již na první pohled nesplňuje základní předpoklad testových úloh funkčnost. Příkladem nefunkčních úloh, s nimiž se v učebnicích setkáváme, mohou být úlohy s výběrem z více možností, z nichž jedna je tradičně správně, druhá je funkčním distraktorem, ale třetí je naprostá hloupost, proto z našeho pohledu nefunkční a zbytečná. Student ji s největší pravděpodobností ihned vyloučí a rozhoduje se jen mezi dvěmi alternativami, což je bez pochyby jednodušší i pro tipování padesát na padesát. Jiný příklad chybně postavené úlohy, a tudíž zbytečné, je ten, kdy v úloze dichotomické, vztahující se k danému textu, je tvrzení, které samo o sobě nevyžaduje přečtení textu. Zde se nám nepodaří žáka přimět k tomu, aby s textem správně a v námi zamýšleném rozsahu pracoval. Třetím, a pro tuto chvíli posledním, příkladem chybně vystavěné úlohy může být úloha přiřazovací, která má však stejný počet výchozích sdělení i alternativ, takže student dojde k posledním dvojicím vylučovací metodou a obsahem úloh se již zabývat nemusí. 2. Základní pojmy, typy úloh 2.1. Základní pojmy: úlohy uzavřené žák si vybírá z nabízených alternativ úlohy otevřené žák odpověď sám tvoří testová úloha část testu, na kterou žák odpovídá (obsahuje instrukce, výchozí text, kmen úlohy, alternativy (distraktory, správné řešení)) instrukce návod postupu pro žáka alternativy všechna nabízená řešení distraktor nesprávné řešení u alternativ 14 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

17 kmen úlohy zadání (může mít formu otázky, pokynu, neúplného tvrzení (toto je vhodné použít až na B2) specifický cíl jev, který chceme pomocí úlohy ověřit (jestli žák pochopil hlavní myšlenku, rozpoznal hlavní body v textu, dokázal vyhledat danou informaci, odhadnul správně výraz či význam apod.) 2.2 Typy úloh V testových úlohách společné části MZK z cizího jazyka se počítá s použitím úloh uzavřených a úloh otevřených Úlohy uzavřené Jedná se o úlohy, v nichž se nabízí několik alternativ, z nichž je správná pouze jedna. Ostatní alternativy mají za úkol studenta zmást (formulací, použitím synonym apod.). Tento typ se objevuje v didaktickém testu a to v následujících variantách: úlohy s dvoučlennou volbou (úlohy dichotomické) student se rozhoduje, zda je daný výrok pravdivý nebo nepravdivý ve vztahu k výchozímu textu; úlohy s výběrem z více možností na otázku student volí příslušnou odpověď ze tří (A, B, C) nebo čtyř (A, B, C, D) alternativ, alternativy mohou být ve formě slovního (věty, slova) či grafického (obrázky, plánky, fotografie) vyjádření; tento způsob zaznamenání odpovědi lze použít např. i pro úlohu uspořádací, ve které má student za úkol zvolit správné pořadí (činností, prostředků ) podle výchozího textu v podobě návodu, receptu apod. Z jednotlivých pořadí (jedno správné pořadí, ostatní špatná v podobě distraktorů) tak můžeme vytvořit alternativy; úlohy přiřazovací podle informací z jednotlivých textů má student za úkol k těmto textům přiřadit odpovídající tvrzení, pojem apod. Zde je třeba mít na paměti, že výchozích textů je zpravidla více, a proto některé zůstanou nepřiřazeny Úlohy otevřené Tento typ úloh vyžaduje, aby odpovědi student vytvořil. Písemně je tvoří v didaktickém testu (u poslechu) a v písemné práci; ústně je tvoří při ústní zkoušce. Otevřené úlohy mají následující varianty: úlohy se stručnou odpovědí na dané místo student doplňuje např. jen jedno slovo, krátké slovní spojení, zkratku, číslo, symbol apod.; úlohy se širokou odpovědí nejčastěji se s nimi student setká v podobě písemných prací, kdy má vlastními slovy reagovat na strukturované zadání. 3. Úprava textů, tvorba úloh 3.1 Zdroje textů Texty pro didaktický test jsou vybírány z různých běžných zdrojů, jakými jsou například internet, noviny a časopisy, letáky, katalogy atd. Aby odpovídaly dané jazykové úrovni, mohou být texty zjednodušovány, zkracovány, doplňovány o informace, které mají řešitelé za úkol najít. Snahou by mělo být, aby texty byly co nejvíce Asociación de Profesores de Español. Boletín 15

18 autentické, tj. aby byl řešitel úloh nucen pracovat se skutečně španělským materiálem, i když je jakkoli adaptovaný na požadovanou úroveň. Tematicky by měly texty odpovídat tématům zveřejněným v katalogu požadavků CERMATu (viz a obsahově by měly být neutrální. 3.2 Úprava textů Text lze zkrátit vynecháním informací nepodstatných pro úlohu. Je tedy vhodné v původním textu předem vybrat místa (informace, fráze apod.), k nimž budeme jednotlivé úlohy vztahovat. Nepotřebné informace poté můžeme zredukovat. Pokud je naopak text krátký nebo v něm postrádáme informace, které by se nám pro alternativy v úlohách mohly hodit, dle smyslu je můžeme doplnit. Těžká a neznámá slovíčka lze v omezené míře (2-3 slova) přeložit pod textem. Lepší však je, pokud máme vhodná synonyma, neznámá slova v textu nahradit přímo. Je-li text krátký (mnohdy vám budou stačit 3-4 řádky) a hrozí, že správnou možnost mezi alternativami budeme téměř citovat, lze informaci v textu upravit, aby nebyla doslovná, tj. aby měly šanci zmást studenty i ostatní distraktory. 3.3 Doporučení pro tvorbu úloh s výběrem z více možností (m ch) Aby byly distraktory (a tím i úloha) funkční, je třeba dbát řady základních doporučení, z nichž několik, dle mého soudu podstatných, vybírám: kmen úlohy musí být jasný (jasná otázka, jasný pokyn apod.); alternativy by měly mít stejnou strukturu a být co nejkratší, tj. podobné si obsahem i formou; měla by být pouze jedna správná odpověď (pokud instrukce neuvede jinak); funkční distraktor znamená, že je pro část studentů podobně atraktivní jako správná možnost; není vhodné používat záporné formulace, pokud to nejde, záporku v alternativě je nutno zvýraznit (např. vytučnit nebo podtrhnout); k jedné úloze bychom měli vytvořit 3-5 alternativ (tj. 2-4 funkční distraktory); u alternativ není vhodné používat fráze typu žádná z uvedených možností, všechny uvedené možnosti ; délka alternativ v jedné úloze by měla být přibližně stejná (aby se studenti neuchylovali k použití známého pravidla nejdelší je správná ); pokud je délka alternativ evidentně různá, můžeme se riziku s nejdelší odpovědí do jisté míry vyhnout tím, že alternativy srovnáme podle délky (od nejkratší po nejdelší nebo naopak). Po vytvoření úlohy nebo sady úloh můžeme vyzkoušet, jak se nám úloha povedla, tj. jestli je dobře upravený výchozí text, jestli distraktory fungují apod. Stačí úlohy zadat např. jiné skupině studentů (osobně se mi osvědčilo zadat úlohu studentům o rok výše). Poté 16 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

19 zjistíte, které alternativy studenti volili. Pokud je stejná alternativa (např. ta správná) zvolena u všech, úloha je jednoduchá a distraktory nefungují, protože nikoho nezmátly (a jsou tedy v této formulaci zbytečné). Pokud je správná možnost zvolena jen velmi málo nebo vůbec, je úloha příliš těžká. V obou případech bychom rozhodně měli úlohu opravit. Totéž platí i pro ostatní typy úloh Doporučení pro tvorbu úloh s dvoučlennou volbou (T/F) Tento typ úloh je z pohledu tvůrce úloh zdánlivě jednoduchý. Podle mých zkušeností je však nejtěžší vytvořit takovou formulaci fráze, která by nebyla příliš návodná a studenta tím pádem zmátla a donutila jej více pracovat s textem. Kromě běžných zásad, např. jak označit správnou odpověď, je vhodné počítat s následujícími pravidly: tvrzení by mělo být jednoznačně pravdivé nebo nepravdivé; tvrzení bychom měli formulovat tak, aby nebylo možné vyřešení bez textu (z vlastní zkušenosti); tvrzení by měla být stručná a bez nepodstatných informací; tvrzení by neměla ověřovat jazykovou kompetenci; odpovědi V/F bychom měli prostřídat nepravidelně; je třeba zvýraznit záporku; tvrzení bychom měli přeformulovat, aby doslova nekopírovala text (bylo by to příliš návodné); tvrzení V a F by měla být přibližně stejná dlouhá (aby neplatilo nejdelší je zpravidla správně ); pokuste se nepoužívat výrazy vždy, často, téměř, nikdy, zřídka. 4. Závěr Vytvořit úlohu fungující podle požadavků učitele je do jisté míry věcí cviku. Podle mého názoru je však nejdůležitější pochopit princip, na základě kterého se úlohy vytvářejí. S ním by měl vyučující seznámit i své studenty, aby věděli, co je v didaktickém (či jiném) testu z cizího jazyka čeká, na co si mají dát pozor, co mají předpokládat. Takové povědomí studentů může napomoci volbě optimální strategie pro řešení a zvýšit tak pravděpodobnost správného vyřešení. Literatura: Schindler, R. a kol. Rukověť autora testových úloh, CERMAT, Praha 2006, ISBN Hulešová, M. Tvorba úloh I. (metodický materiál ke školení tvůrců úloh pro španělský jazyk). Asociación de Profesores de Español. Boletín 17

20 Realita a mýty při motivaci studentů ve výuce španělštiny Július Štang Gymnázium Nad Alejí, Praha Je naším společným zájmem, abychom vedli své žáky k trvalému vzdělávání v jazyce, dějinách a reáliích, jehož základy položila a klade celá plejáda španělsky tvořících spisovatelů. Není to jenom minulost Španělska a Latinské Ameriky, která nás zavazuje k naplnění tohoto cíle. Je to především přítomnost dvacítky zemí a perspektivy jejich rozvoje do budoucna, které musíme umně spájet a spojit s budoucností a profesionálním růstem generace, k jejímuž vzdělávání jsme se zavázali. Když máme na mysli motivování žáků, nesmíme ztrácet ze zřetele jednu realitu a několik mýtů. Realita je dána, mýty můžeme bourat nebo obhajovat. Jejich konstrukce i destrukce musí být ovšem pro studenty inspirativní tak, abychom u nich vypěstovali trvalý zájem o španělštinu i po skončení středoškolských a vysokoškolských studií. Měli bychom je orientovat, aby to, co jim v průběhu výuky sdělíme, uplatnili ve svém produktivním životě, nebo alespoň abychom jim nastínili návod pro jejich životní styl. V úvodu jsem se zmínil o jedné realitě a několika mýtech. S nezpochybnitelnou realitou výuku začínáme. Je dána dvacítkou španělsky mluvících zemí, jejichž počet obyvatel nezadržitelně stoupá ke čtyř stům padesáti miliónům. V souvislosti s touto populační explozí se nesmíme zapomenout zmínit o tom, že k tak vysokému číslu je zapotřebí přičíst čtyřicet miliónů obyvatel hispánského původu žijících v USA s plně legalizovaným pobytem nebo platným pracovním povolením. Podle demografických prognóz má být hispánská a černošská populace ve Spojených státech již v roce 2030 populací majoritní. Když na mapě sledujeme rozlohu Argentiny čítající 3,7 miliónů km 2 a spojíme ji s informací o 40 miliónech Argentinců, porovnejme tuto zemi s Indií, která poskytuje životní prostor pro jednu miliardu lidí. Tato komparace vede k zamyšlení, jak velká je rezerva pro vývojové trendy v tomto směru. Neztrácejme ze zřetele také Mexiko, kde na začátku 20. století žilo kolem dvaceti miliónů, a dnes tato země uživí pětkrát více obyvatel, tj. sto miliónů. A dopracovali jsme se ke kontrastu dvou španělsky mluvících zemí, té největší a té nejlidnatější. A teď se dostáváme k mýtům. Dovolte mi začít tím, který bychom měli živit a všemožně podporovat. Mnoho rodičů a žáků při výběru druhého cizího jazyka je vedeno vábivým tvrzením, že španělština je ve srovnání s jinými dorozumívacími prostředky poměrně jednoduchá. Tento názor nebudeme vyvracet. Takto 18 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

21 zaangažované žáky vedeme ve skutečnosti k tomu, že zvuková výbava studovaného jazyka a češtiny je v podstatě totožná a španělštinu lze zaznamenat znaky, které až na několik výjimek si s naším pravopisem vůbec nezadají. A první úskalí výuky máme úspěšně za sebou. Proto ve stylu lehké kavalérie pokračujeme dál. Studentům sdělíme jasnou zprávu, že jazyk Cervantese nezná skloňování a vztahy mezi slovy korigujeme jenom pomocí předložek. Španělské sloveso nám zpočátku také poskytne určitou úlevu. Žáky povzbudíme tím, že španělština na rozdíl od češtiny nemá slovesných tříd pět, ale jenom tři (-ar, -er, -ir). Dopad na kamennou hráz nepravidelností tlumíme odkazem na český infinitiv být a jeho časované tvary. Tam se také potkáváme s nepravidelností. Sloveso je nejdůležitější slovní druh. Zvláště nadaní studenti začínají tušit první problém v momentě, když u jeho španělské verze se objeví dva české výrazy s neklamným signálem vidového párování. Trváme na mechanickém memorování a důsledky tohoto zjištění u dětí bagatelizujeme. Značný počet vyučovacích hodin nám zabere přítomný čas. Slovesa poder a entender jsou naším programem a žáky chlácholíme ujištěním, že diftongizace přízvučného o na ue a e na ie je nejčastější nepravidelností, a tudíž není čeho se obávat. S radostí proto opouštíme přítomnost a vydáváme se na tenký led základních časových rovin. Naštěstí začínáme jedním ze složených minulých časů a studijní morálku udržujeme pravdivým tvrzením, že jeho základ tvoří časované tvary pomocného slovesa haber ve spojení s neurčitým tvarem významových sloves - participiem. Nutíme studenty, aby si tento tvar zapamatovali, protože má charakter opakovaného zjevení u celé plejády různých časů a způsobů. Jejich počet předběžně tajíme, nebo na jejich účet jemně mlžíme. Sloveso haber je výbornou mnemotechnickou pomůckou. Alespoň takto poučíme žáky. Jakmile zvládli perfektum, vedeme je k tomu, aby časované tvary pomocného slovesa přidali k infinitivu významových sloves, a to s příslibem jejich posunu do roviny budoucího času. Pomlčíme ovšem o historické gramatice a nedovoláváme se autority nebožtíka Ramóna Menéndeze Pidala. Zbývají nám už jenom dva jednoduché minulé časy - pretérito indefinido a pretérito imperfecto. Musíme vést žáky k tomu, aby se je beze zbytku naučili. U imperfekta je lákáme na jednoduchost koncovek - aba nebo -ía. Rozdíly demonstrujeme na příkladech typu: El barco se alejó de la costa - El barco se alejaba de la costa. A když už zvládnutí základních časových rovin máme úspěšně za sebou a žáci se bezpečně dovedou orientovat pomocí příslovcí ayer, hoy a mañana, nastupuje další etapa. U kondicionálu si také můžeme vypomoci slovesem haber, konkrétně jeho imperfektem. Asociación de Profesores de Español. Boletín 19

22 Vedeme studenty, aby koncovky -ía atd. připojili k infinitivu významových sloves, a zjednodušeně řečeno, problém přestává existovat. Jenom je v rámci přípravy na spojovací způsob upozorníme, že španělský podmiňovací způsob můžeme používat výlučně v hlavních větách. Studentům gratulujeme a potvrdíme skutečnost, že všechny slovesné časy a způsoby, které budou následovat, už jenom odvozujeme od časů a způsobů předešlých. Čeká nás sice ještě souslednost časová i avizovaný spojovací způsob -konjuktiv. Ale po několika pokusech žáci i tuto problematiku zvládnou a vydají se do polí, z nichž cesta zpátky nevede. Stávají se z nich naši spojenci a v podstatě máme vyhráno. Dostali jsme je na dálnici a pokračují do světa oněch čtyř set padesáti miliónů lidí, o kterých jsem na začátku svého výkladu mluvil. Ale studium španělštiny, to není jenom gramatika, slovní zásoba a fonetika. Studenty musíme seznámit s dějinami a reáliemi španělsky mluvících zemí, aby se v tomto nesmírně rozmanitém světě dovedli zorientovat. A tady nastupují mýty, které musíme bourat. Na prvním místě se můžeme zmínit o mýtu založeném na vysokém stupni porodnosti ve většině latinskoamerických zemí obecně. Početná rodina vychází z potřeby mezigenerační solidarity. Jenom kolem 10 % práceschopného obyvatelstva v Latinské Americe je zahrnuto do systému sociálního a penzijního pojištění. Proto jsou děti chápány i jako pojistka proti nezabezpečenému stáří. Další mýtus stojí na vratkých nohou tvrzení ohledně údajně nízké produktivity práce obyvatel Latinské Ameriky. Po celá uplynulá staletí se pracovní rytmus řídil pravidlem střídání období dešťů a sucha spolu s odpovídajícím cyklem zemědělských prací, které až donedávna poskytovaly obživu a byly oporou ekonomik mnoha tamních zemí. S postupným nárůstem průmyslových odvětví došlo k radikálním změnám. Ale ani v průmyslových podnicích nelze po celý den vyžadovat stejné pracovní nasazení v klimaticky obtížných pásmech. V souvislosti s procesem urbanizace lze od počátku šedesátých let minulého století zaznamenat prudký úbytek obyvatel na venkově. Musíme zbourat mýtus o programovém hledání pohodlnějšího života v městských aglomeracích. Postupující industrializace zemědělské výroby uvolnila na vesnicích spoustu disponibilních pracovních sil, které už potom v rodné provincii nenašly uplatnění. Ale i ve městech lze zaznamenat vysokou nezaměstnanost, nebo jde o nezaměstnanost částečnou. Často někteří nezaměstnaní řeší tento problém zařazením se do tzv. šedé ekonomiky (španělsky la economía informal), jež v mnoha zemích dosahuje až 20% podílu na HDP. Když bouráme mýty, které lze kategorizovat jako mýty sociální a ekonomické povahy, nelze opomenout jeden, k němuž patří adjektivum politický. Souvisí 20 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

23 s kriminalizací některých zemí spojenou s pěstováním koky, jako základní suroviny pro výrobu omamných a psychotropních látek. Lze jenom konstatovat, že většina pěstitelské produkce této rostliny (listy) je určena pro vývoz farmaceutickým gigantům jako součást receptury pro výrobu analgetik a psychofarmak. Ostatně, výtěžek z listů koky používala jedna firma až do roku 1929 jako součást receptury osvěžujícího nápoje, kdy extrakt nahradila kofeinem. Měli bychom také uchránit své studenty před pokusy o démonizaci některých španělsky mluvících zemí a jejich prezentaci coby nepřátelských států s atributy údajně odporujícími uznávaným demokratickým hodnotám. Nátlak vedený ve prospěch požadovaných změn není totiž hrdinským činem, jenom může vést k Pyrrhovým vítězstvím s kontraproduktivním výsledkem. Nepochybuji o tom, že každý učitel disponuje náměty pro uvedené téma. Věřím, že moje zamyšlení bude chápáno jako skromný příspěvek k tomu, s čím každý pedagog pracuje a nad čím se dennodenně zamýšlí. Asociación de Profesores de Español. Boletín 21

24 22 Asociace učitelů španělštiny Bulletin

25 Materiales Všechny cesty vedou do Santiaga Kateřina Vlasáková Couceiro, Emma Gutiérrez Castro Universidad de Santiago de Compostela Jedno z nejznámějších poutních míst na světě se nachází na severozápadě Španělska, v autonomní oblasti s téměř třemi miliony obyvatel, v Galicii. Na tomto území, opředeném odpradávna nesčetnými legendami a mytologií, se nachází místo, které bylo před Kolumbovým objevením Ameriky považováno za konec tehdy známého světa. I dnes je možné podívat se až k Atlantickému oceánu a navštívit výběžek s názvem Finisterre (z latiny Finis Terrae konec země, tedy onoho kdysi Evropany vnímaného konce světa). Tak jej také v patnáctém století navštívilo poselstvo krále Jiřího z Poděbrad pod vedením Lva z Rožmitálu, jehož portrét si můžeme prohlédnout na kamenné bráně při vstupu do hlavního města Galicie, Santiaga de Compostela, z východu. Je zde vyobrazen spolu s reliéfy dalších slavných poutníků. Česká mise navštívila i město Santiago, které je unikátní také tím, že se zde podle legendy nacházejí ostatky apoštola Jakuba (Santiago), jednoho z oblíbených následníků Krista. Když svátek svatého Jakuba, tedy datum 25. července, připadne na neděli, slaví se tzv. jubilejní svatý rok, a tím je právě letošní rok Je tomu tak již od roku 1122, kdy o tom rozhodl papež Calixto II. Půl století poté, v roce 1179, papež Alexandr III. toto rozhodnutí potvrdil bulou Regis aeterni. Od té doby se svatý rok pravidelně opakuje v časových úsecích 11, 6, 5 a 6 let. Minulý svatý rok byl v roce 2004, a po tom letošním bude příští až v roce Při jubilejních svatojakubských oslavách mohou poutníci získat odpuštění všech svých hříchů - 'ganar el jubileo'. Musí ale projít tzv. svatým portálem Puerta santa, který se za tímto účelem otevírá. Podle tradice se musejí poutníci také vyzpovídat, pomodlit se na mši a jít k přijímání. Legenda vypráví, že se začátkem čtyřicátých let n. l. apoštol Jakub pokoušel šířit křesťanství také na území současného Španělska, ale protože se mu nedařilo získávat další stoupence, rozhodl se k návratu do Palestiny. V době ranného křesťanství bylo toto náboženství pronásledováno, a proto byl Jakub v Palestině zajat, mučen a v roce 44 n. l. sťat. Jeho žáci Teodoro a Atanasio se podle legendy rozhodli uloupit apoštolovo tělo a převézt je na lodi vedené anděly z přístavu Jaffa až na konec světa, tedy do Galicie. Když připluli k pevnině, přivázali loďku k velkému kameni, který Asociación de Profesores de Español. Boletín 23

26 dosud existuje a je možné si ho prohlédnout. Jedná se o starobylý římský oltář umístěný dnes pod hlavním oltářem kostela v Padronu, lokalitě vzdálené 20 km od Santiaga, jejíž název souvisí s nálezem onoho 'velkého kamene' neboli Piedra Grande - Padrón. Teodoro a Atanasio požádali o pomoc místní královnu Lupu ( z lat. lupus - vlk, lupa - vlčice). Ta jim ale zpočátku nedůvěřovala a dala je uvěznit. Oba se však zázrakem dostali na svobodu. Královna se je rozhodla oklamat a nabídla jim k převozu apoštola dva býky ze svého stáda, kteří se pásli na jednom z mnoha mytických míst v okolí - hoře Pico Sacro. Po setkání s apoštolovými žáky se tito divocí býci kupodivu začali chovat jako ochočená zvířata. Královna konečně uvěřila, že má před sebou svaté muže, a nejenže jim pomohla, ale dokonce sama přijala křesťanskou víru. Darovala jim kus území, kde mohli apoštola pohřbít. Rozhodli se, že to bude na místě, kde se býci zastaví. A tak se oním vyvoleným místem stal Libredon, odkud se již býci nechtěli hnout. Když necháme legendu legendou a budeme si více všímat archeologických nálezů na výše jmenovaných místech, zjistíme, že tam, kde se dnes nachází apoštolův hrob, bylo dříve pohřebiště. Také už dnes víme, že na tomto místě existovalo dvoupatrové římské mauzoleum, které patřilo zámožné Římance jménem Attia, jež byla později identifikována jako královna Lupa. V mauzoleu měl být pohřben i apoštol Jakub, Attia se svou rodinou a později též apoštolovi následovníci. Ještě dnes, když poutníci scházejí do apoštolovy krypty, mohou spatřit zbytky onoho římského mauzolea. Víme, že v polovině druhého století bylo mauzoleum zasypáno hlínou, pravděpodobně kvůli jeho ochraně, ale zůstalo kultovním místem a pohřebištěm (při archeologických vykopávkách byly nalezeny hroby z různých období, všechny orientované směrem k apoštolovu hrobu). Proto je někdy odvozován název Compostela z latinského slova compositum, španělsky cementerio hřbitov. Velké množství kostelů zasvěcených svatému Jakubovi v Galicii, v severním Portugalsku, v Anglii a v severní Francii nám naznačuje, že apoštolův hrob byl přístupný, známý, a že z něj byly odnášeny relikvie. V 18. století bylo místo opuštěno, pravděpodobně v důsledku hrozby ze strany arabské okupace. Vraťme se zpět, do roku 813, na místo, kde byl podle legendy pohřben apoštol a kde se dnes nachází slavná katedrála. Jediné, co bychom zde tenkrát mohli spatřit, byl les a malý kostelík San Fiz, který se zachoval až do současnosti, byť byl mnohokrát přestavován. Podle místní tradice se chodili lidé ke kostelíku modlit a rozjímat. Jednou se však stala podivná věc: jakási světla na nebi bez přestání označovala jedno jediné místo (podle některých výkladů je název Compostela odvozen z latinského názvu Campus Stellae hvězdné 24 Asociace učitelů španělštiny Bulletin