Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta. Studijní obor: Veřejná ekonomika

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika CO VIME O VÝVOJI SOCIÁLNÍCH A EKONOMICKÝCH NEROVNOSTÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI OD ROKU 1989? What do we know about the trends in social and ekonomie inequalities in the czech society after 1989? Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D Autor: Jana Hrášková Brno, červen 2006 r\ středisko Polaček) f vědeckých 2 D 0 a 0 e 6, 2, 5 informací 14:28:27+01'00' digitálně podepsáno Digitally signed

2 Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2005/2006 ZADANÍ DIPLOMOVÉ PRACE Pro: Obor: HRASKOVA Veřejná ekonomika Jana Název tématu: Název v angličtine: Co víme o vývoji sociálních a ekonomických nerovností v české společnosti od roku 1989? What do we know about the trends in social and economic inequalities in the Czech society after 1989? Zásady pro vypracování: Problémová oblast: Ekonomické a sociální rozdíly jsou trvalým rysem každé společnosti, zároveň však představují pro společnost také velmi naléhavou sociální či politickou otázku. Polistopadová transformace české společnosti zasáhla různé společenské skupiny různě. Poznatků o vývoji nerovností různého charakteru je dnes již i v českém kontextu poměrně mnoho, ale často navzájem od sebe oddělených. Cíl práce: 1. Stměný rozbor postsocialistické transformace české společnosti. 2. Význam analýzy vývoje sociálních a ekonomických nerovností z pohledu veřejné ekonomie. 3. Teorie a výzkumy ekonomických a sociálních nerovností. 4. Faktory diferenciace české společnosti před a po roce Postup a použité metody: 1. Vymezení předmětu a metod práce 2. Zpracování relevantní literatury 3. Přehledová analýza výzkumných zpráv a jiných dostupných pramenů 4. Zhodnocení a závěry analýzy

3 Rozsah grafických prací: cca tabulek a grafů Rozsah práce průvodní zprávy bez príloh: stran Seznam základní literatury: MATĚJŮ, P., VLACHOVÁ, K.. Nerovnost, spravedlnost, politika: Česká republika , 1. vyd. Praha: Sociologické vydavatelství, s. ISBN MANSFELDOVA, Z.: Současná česká společnost, 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, s. ISBN Editor VEČERNÍK, J., vedoucí týmu MATĚJŮ, P.: Zpráva o vývoji české společnosti , 1. vyd. Praha: Academia, 1998, 364 s. ISBN MACHONIN, P., TUČEK M., GATNAR, L.: Vývoj sociální struktury v české společnosti , Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2000,63. s. MLČOCH, L., MACHONIN. P., SOJKA, M.: Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989 (alternativní pohled), 1. vyd, Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství Karolinum, ISBN TUČEK, M. a kol.: Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí, Praha: Sociologické nakladatelství, s. ISBN MAREŠ, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby, 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, s. ISBN Vedoucí diplomové práce: Mgr. Laura Fónadová Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce: \) Vedoucí katedry j; [UÁA^ Děkan V Brně dne

4 Jméno a příjmení autora: Jana Hrášková Název diplomové práce: Co víme o vývoji sociálních a ekonomických nerovností v české společnosti od roku 1989? Název práce v angličtině: What do we know about the trends in social and ekonomie inequalities in the czech society after 1989? Katedra: Veřej ná ekonomi e Vedoucí diplomové práce: PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D. Rok obhajoby: 2006 Anotace Předmětem diplomové práce je charakterizovat vývoj sociálních a ekonomických nerovností v české společnosti po roce Nejprve se stručně věnuje transformaci české ekonomiky, významu nerovností ve společnosti a definuje základní typy nerovností. V další části se zabývá vývojem nerovností v příjmech, majetku a v nerovnostech v přístupu ke vzdělání. Poslední část práce obsahuje výzkumy, které se věnují vnímání příjmových nerovností, vzdělanostními nerovnostmi a faktory, které je ovlivňují. Součástí jsou výzkumy zaznamenávající proměnu sociálního statusu a sociální struktury společnosti. Annotation The aim of diploma thesis is to characterize progress of the social and economic inequality in Czech society since First it shortly discusses the transformation of Czech economy, the meaning of inequalities in society and it defines the fundamental types of inequalities. In the next part it considers the development of inequalities in earnings, property and in inequalities in access to education. The last part contains investigations, which discuss the feeling of earning and educational inequalities and elements which affect them. Parts of the work are researches which record the transformation of social status and social structure of the society. Klíčová slova Česká společnost, transformace, nerovnosti, příjem, vzdělání, sociální status, sociální struktura společnosti Keywords Czech society, transformation, inequialities, income, education, social state, social structure of the society

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Co víme o sociálních a ekonomických nerovností v české společnosti od roku 1989? vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Tomáše Katrňáka, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 30. června 2006 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Tomáši Katrňákovi, Ph.D.za cenné pnpomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

7 Obsah Úvod 8 1. Transformace české společnosti -ekonomické aspekty Důvody a strategie transformace, výchozí podmínky společnosti Makroekonomický vývoj transformace české ekonomiky Pracovní trh, nezaměstnanost a mzdy Shrnutí Nerovnosti v teorii Pojetí nerovností a jejich význam ve společnosti Nerovnosti z historického hlediska Typy nerovností Shrnutí Nerovnosti v příjmech a majetku Příjem a spravedlnost Diferenciace mezd Diferenciace majetku Shrnutí Nerovnosti v přístupu ke vzdělání Vzdelanostní struktura české společnosti Současná situace ve vzdělání Přístup ke vzdělání Shrnutí Nerovnosti zaznamenané ve výzkumných zprávách Subjektivní vnímání příjmových nerovností Zkoumání vzdělanostních nerovností Faktory působící na diferenciaci příjmů a vzdělání Krystalizace sociálního statusu v transformaci Shrnutí 75 Závěr 77 Seznam použité literatury a dalších pramenů 79 Seznam tabulek a grafů 84 Seznam příloh 85

8 Úvod Jedním z celé řady důsledků proměny společenského uspořádání v České republice po roce 1989 byl nepochybně i rychlý nárůst sociálních a ekonomických nerovností. Naše společnost se poprvé po více než padesáti letech dostala do situace zvětšování společenské diferenciace. Spolu srůstem nerovností došlo i k proměně procesů, které jsou jejich zdrojem, zaznamenáváme tedy nejen zvětšující se diferenciaci, ale jsme svědky i její měnící se povahy [Matějů, Vlachová, 2000]. Téma sociálních nerovností a rozvrstvení pokrývá široké spektrum otázek týkajících se jednání, kterým lidé ve společnosti dosahují svých cílů: vzdělání, zaměstnání, příjmu, majetku, prestiže, úcty uznání, moci, nebo slávy. V transformujících se společnostech se musí věnovat pozornost nejen změnám v ekonomických a sociálních nerovnostech, v sociálním rozvrstvení, v politických postojích a volebních preferencích, ale i obnově souvislostí mezi různými stránkami sociální stratifikace a jejich sepětí s hodnotovými, kulturními a politickými vrstvami tektoniky společnosti [Matějů, Vlachová, 2000]. První kvalitní a rozsáhlý výzkum zabývající se tématem sociální stratifikace se uskutečnil na podzim roku 1967, několik šetření se podařilo realizovat také v sedmdesátých a osmdesátých letech. Většina výzkumů však byla provedena až po roce 1989, kdy se socialistická rovnostářská společnost začala přeměňovat na společnost tržní. Problémem sociální stratifikace se zabývá řada domácích i zahraničních odborníků Pavel Machonin, Milan Tuček, Jiří Večerník, Petr Matějů, Blanka Řeháková, Klára Vlachová, Martin Kreidl, Natalie Šimonova a mnoho dalších. Od osmdesátých let probíhají každoročně mezinárodní výzkumy zabývající se sociální stratifikací, vletech 1992 a 1999 probíhaly mezinárodní výzkumy věnované přímo tématu sociálních nerovností. Cílem mojí diplomové práce je zjistit, jak se v transformující se ekonomice vyvíjely sociální a ekonomické nerovnosti. Předpokládám, že se příjmové nerovnosti diferencovaly (hypotéza 1), očekávám růst vzdelanostní ch nerovností vlivem nerovnoměrným vývojem vzdělanostního systému (hypotéza 2). Také se domnívám, že během devadesátých let poklesla inkonzistence sociálního statusu (hypotéza 3). Toto jsou hypotézy, které se pokusím v následujícím textu potvrdit nebo vyvrátit. 8

9 Pro naplnění cíle použiji tyto metody: metoda obsahové analýzy odborné literatury, intemetových zdrojů vztahujících se k tématu, syntéza poznatku, metoda deskripce a komparace, analýza, dedukce a indukce, Diplomová práce se skládá z pěti kapitol. V první kapitole se zabývám transformací české ekonomiky, zjišťuji jaké byly důvody transformace české společnosti, jaké měla výchozí podmínky. Stručně analyzuji makroekonomický vývoj české ekonomiky v devadesátých letech. Druhá kapitola zahrnuje stručnou definici nerovností, charakterizuje jejich význam ve společnosti a rozlišuje jednotlivé typy nerovností. V třetí kapitole se zabývám příjmovými nerovnostmi. Zjišťuji jak se vyvíjely příjmy v devadesátých letech, jaké faktory je ovlivňovaly a v krátkosti se zmiňuji o nerovnosti v majetku. V následující kapitole jsou pak obsaženy nerovnosti v přístupu ke vzdělání. Zkoumám, jak se vyvíjela vzdelanostní struktura a jaká je současná situace ve vzdělávání a specifika vzdelanostní ch nerovností v české společnosti. Poslední kapitola je věnovaná výzkumům zaznamenávající výše sledované nerovnosti. Obsahuje zprávy týkající se vnímání příjmových nerovností, významu vzdělávání a šanci přijetí na vysoké školy. Také se zmiňuji o výzkumech, které se věnují problematice sociálního statusu a přeměně sociální struktury české společnosti. Při psaní diplomové práce jsem vycházela z odborné literatury, periodik, relevantních intemetových zdrojů a ze sociologických textů Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. 9

10 1. Transformace české společnosti - ekonomické aspekty Ekonomické reformy probíhající v 90. letech v bývalých komunistických zemích jsou považovány za nejzásadnější změny hospodářské politiky a fungování ekonomického systému, které moderní historie zná. Představují kompletní změnu jeho fungování, změnu motivací ekonomických subjektů, změnu omezení, která vymezují mantinely jejich chování, změnu nástrojů a cílů hospodářské politiky státu, vznik nových typů ekonomických subjektů a zánik jiných ekonomických subjektů. Hlavním smyslem uskutečňování ekonomických reforem je dosažení takového stupně ekonomické výkonnosti, jakým se vyznačují vyspělé tržní ekonomiky. Jak rychle, s j akými dočasnými náklady a v j aké míře bude ovšem ekonomické výkonnosti typické pro vyspělé ekonomiky dosaženo bylo v momentě zahájení ekonomických reforem nejasné [Jonáš, 2000] Důvody a strategie transformace, výchozí podmínky společnosti Koncem 80. let se československá ekonomika nacházela ve stavu, který byl charakteristický výraznými ekonomickými deformacemi. Nepřizpůsobování se žádané úrovni spotřeby výrobním možnostem vedlo k prohlubování mezery mezi budoucí poptávkou a budoucí schopností ekonomiky tuto poptávku uspokojovat, protože neefektivní hospodářský systém nadále podrýval její budoucí produkční schopnosti. Logickým důsledkem bylo ekonomické zaostávání, protože tento systém nepřipouštěl soukromou iniciativu a nechtěl, aby v příjmech jednotlivců byly zohledněny jejich schopnosti [Jonáš, 1997]. Na konci 80. let se ukázalo, že jediným způsobem, jak zastavit prohlubující se ekonomické zaostávání, je provést přeměnu ekonomického systému. Uskutečnili se mnohé diskuse, jak tuto situaci řešit. Z nich pak vzešli závěry a způsoby jejich možných řešení. Mezi nejvýznamnější patří následující čtyři body: 1. neexistence soukromého vlastnictví v zemi, a proto je třeba provést rozsáhlou privatizaci výrobních prostředků; 2. musí se přistoupit k cenové liberalizaci a vyřešit tak problematiku neexistence efektivně fungujícího trhu kapitálu, trhu pracovních sil, trhu zboží a služeb a s nimi související nefungující cenový mechanismus; 3. odstranit monopoly, které nevznikly působením tržních sil a vytvořit konkurenční prostředí také prostřednictvím otevřené ekonomiky zahraničním investicím; 4. udržovat vyrovnané veřejné rozpočty a provádět restriktivní měnovou politiku centrální 10

11 bankou, aby nejistota související se probíhající transformací nezvyšovala neúměrně inflaci [Jonáš, 1997]. Při hledání vhodné strategie transformace ekonomiky ekonomové využívali dva různé přístupy - liberální a institucionální. Oba poskytují potřebné tržní prvky, ale jejich kombinace není možná, poněvadž se navzájem vylučují. Proto musela být vytvořena strategie, která by obsahovala prvky liberálního přístupu, ale aby neopomněla vzít v úvahu i negativní důsledky druhého přístupu. Cílem liberálního přístupu je vytvoření tržních podnětů, které by jednotlivce motivovaly k tržnímu chování (tvrdá práce, podnikání, zvyšování kvality služeb). Změny jako liberalizace trhů a privatizace, tyto podněty jsou předpokladem pro následný vývoj tržních investicí. Oproti tomu institucionální přístup se zaměřuje na vznik nových konformních institucí (formálních i neformálních pravidel chování včetně sankcí za nedodržování pravidel). Transformaci považuje za komplexní a složitou změnu vžitých vzorců chování probíhající pomalu, a proto ji nelze urychlit. Existuje zde závislost na minulém vývoji [Holman, 2000]. Československo se v porovnání s ostatními bývalými zeměmi sovětského bloku nacházelo v dobré výchozí pozici, země se vyznačovala makroekonomickou stabilitou, nízkým zahraničním zadlužením, přijatelnou životní úrovní a dlouhou tradicí průmyslového kapitalistického rozvoje před druhou světovou válkou [Jonáš, 1997]. Po roce 1989 se začalo pracovat na návrzích strategie jak přeměnit centrálně plánované hospodářství na tržní ekonomiku. Objevila se určitá shoda názorů na to, jaké vytvořit základní prvky tržního systému. Zejména následující prvky: svoboda podnikání, soukromé vlastnictví, volný systém cen vytvářených interakcí nabídky a poptávky, volný obchod. Problémem však bylo určit, jakou cestou tento cíl naplnit, jak hluboké mají být systémové změny (rychlost, prostředky, pořadí a rozsah). Mezi řadami návrhů se jako nejvíce schůdné prokázaly dva návrhy od dvou týmů odborníků, které se však podstatně lišily ekonomickými názory. Prvním zásadnějším a ucelenějším projektem je Návrh strategie přechodu k tržní ekonomice", který byl vypracován na přelomu měsíce března a dubna 1990 Hospodářskou radou ČR pod vedením místopředsedy české vlády Františkem Vlasákem. Projekt upřednostňoval pomalejší tempo transformace, standardní metody privatizace a aktivní strukturální politiku. Pracoval s dvěma variantami liberalizace. Oba scénáře doporučovaly liberalizaci cen na vnitřním trhu od roku 1991, 11

12 odlišovaly se však návrhy na liberalizaci zahraničního obchodu. V prvním scénáři měla být liberalizace zahraničního obchodu spojena s liberalizací vnitřního obchodu a v druhém se předpokládalo uskutečňování liberalizace zahraničního obchodu ve dvou etapách. V první etapě měly vedle sebe existovat svobodný trh s regulovaným trhem zahraničních měn, v druhé etapě se měl svobodný trh postupně rozšiřovat i v oblasti zahraničních měn, až by nakonec bylo dosaženo plné směnitelnosti československé koruny. Druhý návrh byl zpracován v dubnu 1990, byl vedený Václavem Klausem a znám pod názvem Strategie ekonomické reformy". Scénář zdůrazňoval nutnost rychlé privatizace, významná část české ekonomiky měla být nejdříve privatizována a poté restrukturalizována svými novými vlastníky, bez zásahu státu. Hlavní úlohou státu mělo být nastartovat proces spontánní evoluce trhů prostřednictvím privatizace a liberalizace a vytvořit právní rámec pro fungování tržní ekonomiky. Liberalizace zahraničního obchodu měla být spojena s liberalizaci vnitřního trhu a uskutečněná ihned, i s nutností devalvace československé koruny (se souhlasem Mezinárodního měnového fondu) [Mlčoch, Machonin, Sojka, 2000]. Výsledná strategie transformace československé ekonomiky byla předložena vládou a schválena v září 1990 Federálním shromážděním pod názvem Scénář ekonomické reformy". Byla kompromisním řešením založeným na částečném přijetí obou výše uvedených návrhů. Ekonomická reforma zde byla pojata poměrně komplexně a mnohostranně, jako změna institucí a jejich vzájemných vztahů Scénář" obsahoval následující hlavní části: Makroekonomický rámec ekonomické reformy, v němž měla hrát hlavní úlohu především restriktivní měnová a fiskální politika s připravovanou daňovou reformou. - Změna vlastnických poměrů v ekonomice, která měla být urychlena malou privatizací, restitucemi a následně velkou privatizací. - Liberalizace cen, stanovenou na 1. leden 1991, při níž se měla uvolnit převážná část velkoobchodních cen s přímým propojením na maloobchodní ceny. - Vnitřní směnitelnost československé měny, jako nezbytný předpoklad liberalizace dovozů. Zásadní problém zavedení vnitřní směnitelnosti představovalo stanovení výchozí úrovně kurzu československé koruny k volně směnitelným měnám. 12

13 Sociální souvislosti ekonomické reformy, které měly vyústit k předložení návrhů zákonů v oblasti sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, kolektivního vyjednávání a státní sociální podpory. Strukturální politika, která měla především podpořit žádoucí strukturální změny, umožnit přechod na tržní mechanismus a udržet chod národního hospodářství. Scénář" také obsahoval přílohy (vnější a vnitřní podmínky ČSFR při vstupu do ekonomické reformy, scénář ekologické strategie v podmínkách ekonomické reformy a opatření na podporu účasti zahraničního kapitálu a zahraniční pomoci v československé ekonomice). A byl zpracován samostatný dokument - Scénář sociální reformy. Z obsahu Scénáře" vyplývá podcenění institucionální stránky transformace, která zahrnuje nejen budování institucí nezbytných pro fungování tržního systému, ale i vytváření odpovídajícího právního rámce s účinnými mechanismy vymahatelnosti práva. Značný důraz se kladl na makroekonomickou stabilitu, která však v Československu nebyla prvořadým problémem [Spěváček, 2002]. V programu byl stanoven směr, kterým se má transformace ubírat a také body, které mají být splněny. Hlavní úlohu v transformaci poté převzala praktická hospodářská politika, kterou již ovlivnila samotná vláda, která transformační politiku prováděla. V roce 1991 se vláda orientovala podle schváleného Scénáře", od roku 1992 se však odvrací od přijaté strategie a řídí se spíše krátkodobými úvahami. Jedním z hlavních důvodů bylo probíhající rozdělení Československa. Při zpětném pohledu na probíhající transformaci se odhaluje, že se transformační strategie vrátila zpět k původnímu návrhu, který předložil tým Václava Klause. Při porovnání podmínek transformujících se zemí existovalo v Československu mnoho specifických výhod a nevýhod, jako následek předchozího vývoje a zvláštního postavení ve světovém hospodářství. Mezi nevýhody patří: a) systém centrálně plánovaného hospodářství, byl nejdůslednější ze všech zemí RVHP, znárodnění a združstevnění bylo téměř dokonalé, soukromý sektor prakticky neexistoval; b) převážná většina cen byla centrálně řízena a plánována na nákladové bázi, teprve ve druhé polovině 80. let začaly pomalé, nesmělé a nedůsledné kroky k omezení centrální tvorby cen; c) vedení státních podniků bylo podřízeno striktní kontrole vládních a dalších orgánů (Státní plánovací komise, odvětvová ministerstva, odbory, stranické orgány) a mělo malé reálné rozhodovací pravomoci; 13

14 d) zahraniční obchod byl v převážné míře orientován na měkký" trh RVHP. Ve druhé polovině 80. let tohoto teritoria směřovalo až 70 % československého exportu. Naopak mezi výhody Československa pak patří: a) existovala dlouholetá tradice přísné monetární politiky, Československo bylo ostrovem monetární stability v hyperinflaci postižené střední Evropě po první světové válce a tuto tradici si udrželo i v desetiletích plánovaného hospodářství; b) finanční disciplína vlády i podniků byla relativně vysoká, vláda nedopustila vznik velkých deficitů státního rozpočtu ani velkých deficitů, či přebytků platební bilance; c) míra inflace byla relativně nízká, celková míra inflace v 80. letech nepřekročila 5 % ročně; d) celkové zahraniční zadlužení Československa v konvertabilních měnách bylo nízké podle všech standardních kritérií; e) kvalifikace, vzdělání a zkušenost pracovní síly byla na relativně vysoké úrovni, v tomto ohledu byla mezera v zaostávání za vyspělými tržními ekonomikami nejmenší [Slaný, 2003] Makroekonomický vývoj transformace české ekonomiky Transformační proces se rozdělil do dvou etap. V první etapě se strategie zaměřila na makroekonomickou stabilizaci, liberalizaci a deregulaci. Začaly zde zásadní systémové změny, aby se vytvořilo fungující institucionální a právní uspořádání tržní ekonomiky. Důsledky těchto změn se projevily na počátku devadesátých let v podobě hospodářské recese. Druhá etapa transformace se označuje jako etapa přizpůsobování a konsolidace. Uskutečňovali se zde rozhodující mikroekonomické a institucionální změny, z nichž je nejdůležitější rozvoj soukromého sektoru a privatizace. V průběhu této etapy by měly být vytvořeny podmínky pro dlouhotrvající hospodářské oživení a hospodářský růst. Česká ekonomika se stále nachází v druhé etapě transformace a podle předběžných odhadů může trvat do roku 2010 [Mlčoch, Machonin, Sojka, 2000]. Období let je v české ekonomice, stejně tak i v ostatních transformujících se ekonomikách, ve znamení transformační recese. Tato recese byla způsobena velkým množstvím různorodých faktorů, které souvisely s přechodem centrálního plánování na tržní systém. Všeobecně se očekával pokles HDP, překvapil však rozsah, jakým se produkt snížil. Ve všech transformujících se ekonomikách poklesl HDP minimálně 15 %, konkrétně v Československu to byl pokles jeden z nejnižších, 15,5 % [Jonáš, 2000]. 14

15 Přechod na tržní systém znamená pro ekonomiku velkou strukturální změnu. Liberalizace cen a zahraničního obchodu změnila poptávku, chování firem i jednotlivců. Domácí nabídka se nepřizpůsobila, velká část výrob se stala nepotřebná a následkem toho poklesla výroba. Současně se snížila i spotřebitelská a investiční poptávka. Jedním z důvodů těchto problémů je volba hlavního cíle hospodářské politiky - boj s inflací. Hlavním nástrojem se stala restriktivní monetární a fiskální politika. Za další důležitý faktor, který způsobil pokles úrovně HDP se považují vnější šoky, které celkově brzdí vliv zahraničního obchodu. Asi nejvýznamnějším je rozpad RVHP, protože se tím výrazně snížil odbyt zboží na trhy postkomunistických zemí [Spěváček, 2002]. V roce 1993 česká ekonomika stagnovala následkem rozdělení Československa. Od roku 1994 začala fáze hospodářského oživení, jehož vrchol nastal v roce 1995 (růst HDP se pohyboval kolem 6 %) [Mlčoch, Machonin, Sojka, 2000]. Od roku 1996 se růst zpomaluje. V těchto letech rostou všechny základní ukazatele, ale také se začínají ukazovat první negativní důsledky strategie. Výrazně se zvyšuje vnitřní i vnější nerovnováha a předznamenává, že tato situace není dlouhodobě udržitelná. Je to následek převisu domácí poptávky před domácí nabídkou, tzn. většího růstu mezd než produktivity práce. Nižší výroba musela být kryta ze zahraničních zdrojů a to se projevilo v deficitu platební bilance. Bohužel, hospodářská politika se nepřizpůsobila této situaci. V podnikové sféře, kde se rozhoduje o vývoji nabídky, se začaly projevovat neřešené problémy transformace související s privatizací, nevyjasněnými vlastnickými vztahy, nedostatečným právním zabezpečením a mezipodnikovým zadlužením. Česká národní banka si uvědomila nebezpečí a zareagovala přitvrzením monetární politiky. Důsledkem bylo značné zpomalení růstu peněžní zásoby, vysoké úrokové míry a hospodářská recese [Spěváček, 2002]. V roce 1997 poklesla míra růstu reálného HDP, v tomto roce se změnila hospodářská politika, kde se rozhodlo o přijmutí restriktivních opatření monetární i fiskální politiky ke snížení domácí absorpce soukromých i veřejných investic a v důsledku toho k obnovení vnější rovnováhy. Tato opatření byla spojena se značným zvýšením úrokových sazeb a se dvěma balíčky opatření" České vlády, zaměřenými na omezení poptávky snížením vládních výdajů a veřejné spotřeby, ale i na vytvoření lepší legislativy v oblasti kapitálového trhu a bankovnictví a dokončení privatizace českých bank. Opatření se stala poměrně úspěšná při obnově vnější rovnováhy, ale zastavila hospodářský růst [Mlčoch, Machonin, Sojka, 2000]. 15

16 V roce 1998 byla výsledkem těchto opatření hluboká recese, která snížila HDP o více než 2 %. Mezi významné faktory patří zpomalení hospodářského růstu téměř ve všech transformujících se ekonomikách i v zemích západní Evropy v letech v důsledku cyklických změn. Při hodnocení situace české ekonomiky nacházející se v recesi se mluví o cyklických, ale i strukturálních faktorech, které vznikly jako důsledek chyb transformační strategie a jejího uplatňování. Mezi hlavní problémy patří nedokončení transformačního procesu, zanedbání vytváření standardního institucionálního prostředí a legislativního rámce tržní ekonomiky, o některých negativních důsledcích privatizačních metod a nedostatečné regulaci zejména kapitálového trhu [Spěváček, 2002]. Znovuoživení české ekonomiky nastalo v druhé polovině roku 1999, kdy růst HDP dosahoval 0,7 %, především jako důsledek růstu spotřebitelské poptávky [Spěváček, 2002]. Od roku 2000 výrazně roste investiční aktivita, ekonomický růst byl v roce podstatně vyšší než se očekávalo, v tomto roce se česká ekonomika navrátila na úroveň roku Od roku 2001 pokračuje hospodářský růst, který je u české ekonomiky vyšší než v zemích EU a většiny transformujících se ekonomik. Údaje Českého statistického úřadu z roku 2005 mluví o 6 % růstu reálného HDP (viz příloha 1). Mezi pozitiva ekonomiky se mluví o relativně rychlém růstu tvorby hrubého fixního kapitálu a jako negativum se považuje narůstání deficitu obchodní bilance a zhoršování veřejných financí Pracovní trh, nezaměstnanost a mzdy Transformace ekonomiky ovlivnila také samotné obyvatele země a jejich zaměstnání. S pádem komunistického režimu přestala existovat tzv. plná zaměstnanost a součástí trhu práce se stala nezaměstnanost. Na nezaměstnanost měl vliv již zmíněný pokles výroby, jehož důsledkem je pokles celkové zaměstnanosti vletech o více než desetinu. Na snížení se značně podíleli také pracující důchodci (v roce 1989 pracovalo 520 tisíc důchodců, ale o rok později jich bylo už necelých 300 tisíc), dále pracovníci podniků omezující výrobu, pracovníci rušených institucí a úřadů minulého režimu a také pracovníci vytlačovaní, nežádoucí či méně výkonní. Pracovní trh je rozhodujícím mechanismem alokace lidských zdrojů. Prosazuje se vněm princip soutěživosti a výběru, opírající se o kvalitu pracovníků, o jejich vzdělání a schopnosti. V období transformace se zvýšila mobilita pracovních sil ve všech podobách, tj. jako mobilita 16

17 mezipodniková, odvětvová, profesní i prostorová. Nej častěji odcházeli ze státních a privatizovaných podniků schopní zaměstnanci z vlastního rozhodnutí, aby našli lepší příležitost a uplatnění, které jim starý systém neposkytl. Po roce 1990 se přesunula velká část pracovníků do soukromého sektoru nebo sektoru služeb. Podíl zaměstnaných osob ve službách se od roku 1997 zvýšil zhruba o 11 % [Večerník, Matějů, 1998]. Oproti západním státům máme malý podíl zaměstnanců v oblasti výzkumu a vývoje, ve veřejných sociálních službách a také veřejné správě a v sociálním zabezpečení. Česká republika má ve srovnání se zeměmi EU nízkou úroveň mezd. U dlouhodobě nezaměstnaných se výše očekávané mzdy ze zaměstnání přibližuje hladině životního minima. Analýzy ukazují, že rozdíl mezi očekávanou mzdou a sociálními dávkami není často považován za dostatečný podnět k přijetí nového zaměstnání. Při nízké úrovni mezd je část málo placených nekvalifikovaných pracovníků chytána do pasti nezaměstnanosti", kterou se rozumí nezájem o zaměstnání vyvolaný malým nebo i nulovým příjmovým přilepšením při přechodu ze sociálních dávek na mzdu. V roce došlo ke snížení životního minima v relaci k průměrné mzdě, zároveň ale klesla podpora v nezaměstnanosti a minimální mzda se propadla ještě níže. V roce 1997 činila minimální mzda v relaci k průměrné mzdě 23 %, podpora v nezaměstnanosti 24 %, životní minimum jednotlivce 29 % a životní minimum čtyřčlenné domácnosti dokonce 90 % [Večerník, Matějů, 1998]. Od roku 1997 (viz příloha 1) dochází krustu nezaměstnanosti signalizující dlouhodobější trend. V současné době je míra nezaměstnanosti 8,3 % l, z toho přibližně 50 % tvoří dlouhodobě nezaměstnaní. Velké změny na trhu práce probíhající po celé období devadesátých let se projevily nejen ve přeměně zaměstnaneckých vztahů, ale také se odrazily ve zrychlené dynamice nominálních a reálných mezd a v prohloubení mzdové diferenciace. Přes výrazné změny mzdy zůstaly nejvýznamnější složkou příjmů domácností a také hlavním příjmovým zdrojem domácností zaměstnanců [Spěváček, 2002]. Transformace ekonomiky podstatně ovlivnila vývoj průměrné nominální i reálné mzdy 2. V základních mzdových vztazích došlo k výraznému rozkolísání jako důsledek změny mezi 1 Data z stránek Ministerstva práce a sociálních věci, duben Dle zákona č. 1/1992 Sb., 17 o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku průměrná měsíční nominální mzda zahrnuje všechny pracovní příjmy (základní mzdy a platy, příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, prémie a odměny, náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy 17

18 vývojem nominálních mezd a spotřebitelských cen. Tyto změny systému probíhaly v krátkodobém horizontu. Byly odrazem křehkosti a neustálenosti vznikajících struktur ve společnosti a také projevem absence vládních konceptů, které by ovlivňovaly oblast mezd v delším časovém období a zároveň stabilizovaly vzniklou situaci. Prudký nárůst spotřebitelských cen výrazně ovlivnil mzdový vývoj. Způsobila to zejména liberalizace cen z počátku devadesátých let, ale také zavedení daně z přidané hodnoty v souvislosti se zavedením daňové reformy a současné snížení výkonnosti ekonomiky. Nominální mzdy na konci osmdesátých let rostly, avšak došlo k poklesu reálné kupní síly mezd o čtvrtinu. Následkem výrazné disproporce mezi růstem spotřebitelských cen a nominálních mezd vletech se vytvořila tzv. transformační rezerva" v reálné úrovni mezd. V následujících letech došlo k tlaku na výrazný růst nominálních mezd. Výsledkem byl růst reálné úrovně mezd v období , přestože v té době došlo k poklesu výkonnosti ekonomiky [Spěváček, 2002]. Tabulka 1 Vývoj průměrné nominální a reálné mzdy v letech Nominální mzdy - index 1} , , , , , , , , , , ,6 Spotřebitelské ceny - index 1} ,7 156,6 111,1 120, ,1 108,8 108,5 110,7 102,1 103,9 Reálné mzdy - index 1} ,5 73,7 110,3 103,7 107,7 108,6 108,8 101,9 98, ,6 Pozn.: :) stejné období minulého roku = 100 % Pramen: Spěváček, V. Transformace české ekonomiky. Praha: LINDE, V polovině devadesátých let dochází k vyrovnání reálné kupní síly mezd na úroveň roku V roce 1997 vláda přijímá úsporná výdajová opatření (tzv. balíčky), které se staly příčinou politické a vládní krize. V této době roste nominální mzda jen minimálně, reálné hodnoty z roku 1998 ukazují dokonce mírný pokles, jak ukazuje výše uvedená tabulka. nebo platu), které byly v daném období zaměstnancům zúčtovány k výplatě a představuje podíl připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Jedná se o hrubé mzdy, tj. před snížením o pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, zálohové splátky daně z příjmů fyzických osob a další zákonné nebo se zaměstnancem dohodnuté srážky. 18

19 Od roku 1999 se průměrná mzda stabilizuje a znovu roste i přes pokles výkonu ekonomiky [ČSÚ] Shrnutí Transformace české ekonomiky začala na počátku 90. let. Reagovala tak nejen na události listopadu 1989, ale také na nutnost změny ekonomického systému - centrálně plánovaného hospodářství na systém tržní. Ze země, která se po druhé světové válce řadila mezi nejvyspělejší země světa se za čtyřicet let komunismu stala země s ekonomikou zaostalou, deformovanou. Scénář ekonomické reformy byl předložen vládou a schválen Federálním shromážděním v roce Mezi základní pilíře transformace patřilo: privatizace, cenová liberalizace, liberalizace vnějších ekonomických vztahů, obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy. Strategie byla určitým kompromisem mezi návrhy dvou týmů (Františka Vlasáka, Václava Klause). Následkem transformace na počátku devadesátých let dochází k hlubokému poklesu FIDP, současně s ním k poklesu poptávky, k snížení výrob v podnicích. Oživení ekonomiky začalo během roku 1993, kdy rostly všechny základní makroukazatele a zároveň se začaly projevovat negativní důsledky transformace. Z důvodu pozdního přijetí restriktivních opatření a vlivem cyklických změn, které ovlivnily i zahraničí ekonomiky, se české hospodářství v roce 1997 nacházelo znovu v recesi. Hospodářský růst se obnovil až v roce 1999, který pokračuje do současné doby. Transformace ovlivnila i zaměstnanost obyvatelstva, po roce 1989 přestala existovat plná zaměstnanost a vznikla nezaměstnanost, která ovlivnila většinu obyvatel, ať už přímo či nepřímo. Devadesátá léta ovlivnila také mzdovou úroveň, kromě roku 1998 můžeme hovořit o mzdovém růstu jak v reálných, tak v nominálních hodnotách. 19

20 2. Nerovnosti v teorii Společnost si můžeme představit jako hierarchii určitých segmentů společnosti, kde na vrcholu nalézáme privilegované, tj. mocné a bohaté, kteří bývají zpravidla váženi a ctěni, a u dna ty nejchudší, kteří žijí na okraji společnosti, tj. neprivilegované. Názory na to, zda takové hierarchické uspořádání je nezbytnou charakteristikou každé složitější společnosti, se liší. Shoda však panuje vtom, že sociální stratifikace je jednou ze základních sociálních struktur společnosti a je výrazem nerovného rozdělení vzácných statků, materiální i nemateriálni povahy bohatství a moci, případně prestiže. Problematice sociální stratifikace se nelze vyhnout, poněvadž její typ a charakter ovlivňuje život všech členů společnosti. V teorii panuje značná nejednotnost, která vede někdy až k protikladným popisům a interpretaci nerovností." [Sanderová, 2000 : 9] 2.1. Pojetí nerovností a jejich význam ve společnosti Zkoumání nerovností začíná tam, kde se určitá skupina lidí s nějakými společnými vlastnostmi odlišuje od skupiny jiné. Předmětem je sledování proměn těchto rozdílů v čase. Jen mezi rozdílnými skupinami lidí vznikají vztahy sociální povahy. V soudobé tzv. informační společnosti, založené na vědění, se nejčastěji za rozdíly zakládající sociální nerovnosti považují: a) stupeň vzdělání, informovanosti a kvalifikace; b) rozdíly mezi zaměstnáními a povoláními podle stupně složitosti, kvalifikovanosti, společenského uznání významu a jiných podobných charakteristik vykonávané práce; c) rozdíly v postavení na mocenském žebříčku, ať už ve sféře, nebo v hierarchii ekonomického řízení a rozhodování; d) rozdíly v úrovni příjmů, objemu majetku, životní úrovni; e) diference v kulturnosti a jiných vlastnostech životního stylu, měřené například úrovní aktivit volného času; f) odlišnosti v intenzitě kontaktů s jinými lidmi, zvláště těch, které jsou pro člověka či rodiny nějak důležité. Tyto nerovnosti Tuček nazývá jako dílčí. Různé dílčí nerovnosti se často navzájem sdružují a vytvářejí dvojice nebo i trojice vertikálních diferenciací orientovaných víceméně shodným směrem, a proto vzájemně spjatým. Příkladem toho je těsná vzájemná souvislost stupně dosaženého vzdělání a složitost práce, ke kterým se často přidružuje i kulturnost trávení volného času [Tuček, 2003] 20