Zhodnocení rozsahu, cílenosti a účinků programů aktivní politiky zaměstnanosti

Transkript

1 Zhodnocení rozsahu, cílenosti a účinků programů aktivní politiky zaměstnanosti průběžná zpráva z výzkumného projektu Efektivnost nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti Tomáš Sirovátka, Markéta Horáková, Václav Kulhavý, Miroslava Rákoczyová VÚPSV Praha Výzkumné centrum Brno 2004

2 Obsah 1. Vývoj aktivní politiky zaměstnanosti a její regionální zaměření Rozsah opatření APZ v letech 1993 až Cílenost opatření APZ podle okresů Rekvalifikace v ČR v roce Analýza cílenosti rekvalifikací v ČR v roce Analýza efektů rekvalifikací v ČR v roce Analýza efektivnosti programů aktivní politiky zaměstnanosti Opatření APZ Metodika výběru souboru a metodologie evaluace Výsledná zjištění Shrnutí a doporučení Literatura...64 Příloha 1 - ke kapitole 2.1 Analýza cílenosti rekvalifikací v ČR v roce Příloha 2 - ke kapitole 2.2 Analýza efektů rekvalifikací v ČR v roce struktura absolventů rekvalifikací Příloha 3 - ke kapitole 2.2 Analýza efektů rekvalifikací v ČR v roce efekty rekvalifikačních kurzů

3 Úvod Předložená zpráva představuje dílčí výstup z projektu Hodnocení efektivnosti programů aktivní politiky zaměstnanosti. Cílem tohoto projektu je zkvalitnit informace o účincích programů APZ a vedle toho podstatně zlepšit informační základnu k pravidelnému hodnocení účinků programů APZ. Zpráva má tři kapitoly: v první kapitole Vývoj aktivní politiky zaměstnanosti a její regionální zaměření hodnotíme celkový rámec opatření APZ, tedy vývoj opatření aktivní politiky zaměstnanosti v posledních letech na základě počtů účastníků těchto opatření a výdajů na tato opatření a strategii regionální cílenosti (zaměření) těchto opatření (a to podle okresů, které jsou nejnižší přístupnou úrovní analýzy). V této kapitole jsou využita běžně dostupná, MPSV vykazovaná agregovaná data upravená mj. do analytických matic, na nichž jsme provedli zejména korelační analýzy. V druhé kapitole Cílenost a účinky rekvalifikací v roce 2003 se zabýváme vedle cílenosti rekvalifikací k jednotlivým kategoriím nezaměstnaných také účinky rekvalifikací na odliv účastníků rekvalifikací z registrů - podle kategorií nezaměstnaných, podle lokalit a podle charakteristik (kvalit) programů. Opět jsou využita agregovaná data z výkazů MPSV ČR - jednak výkazu o cílenosti rekvalifikací a jednak nově zavedeného výkazu o umisťování uchazečů po rekvalifikaci. Ve třetí kapitole Cílenost a účinky opatření APZ v šesti okresech v letech prohlubujeme dále analýzu na základě individuálních dat uchazečů ze šesti okresů (úřadů práce), kde srovnáváme vliv účasti v jednotlivých programech APZ na odliv uchazečů z registrů, v různých okresech, s různým časovým odstupem po programu a u různých kategorií nezaměstnaných. Tato kapitola má za účel vedle prezentace výsledků (některé jsme již shrnuli ve zprávě Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, listopad 2003) také prověřit další sofistikovanější možnosti analýzy těchto dat a vytvořit předpoklad pro další kvalitativní krok v projektu využití individuálních dat. Při hodnocení účinků programů - ať podle agregovaných nebo individuálních dat 1 usilujeme jednak o zjištění účinků (efektů) programů pro různé skupiny nezaměstnaných, ale také - v míře, ve které je to možné - o zachycení důležitých charakteristik programů, které mohou pomoci účinky programu vysvětlit: jde jednak o rozsah opatření, o jejich cílenost a zejména pak o jejich kvalitu indikovanou například délkou trvání programu nebo náklady na program a účastníka. Interpretace účinků nemůže být totiž prováděna bez toho, abychom tyto charakteristiky brali v úvahu. 1 Zde zejména, neboť individuální data jsou k tomu vhodnější. 3

4 1. Vývoj aktivní politiky zaměstnanosti a její regionální zaměření 1.1 Rozsah opatření APZ v letech 1993 až 2003 S nástupem roku 2003 bylo završeno první desetiletí existence samostatného českého státu, desetiletí významných transformačních změn ve všech oblastech společenského života, a tedy i v oblasti světa práce a politik, které usilují o jeho regulaci. Pracovní síla byla v daném období vystavena růstu rizika ztráty zaměstnání (míra nezaměstnanosti se ztrojnásobila), rostoucím obtížím při prvním vstupu na pracovní trh, riziku dlouhodobé a opakované nezaměstnanosti. Narostly nároky na její ochotu přizpůsobit se rychle se měnícím požadavkům na pracovním trhu v souvislosti s ekonomickou restrukturalizací, vývojem nových výrobních technologií, rozvojem informačních a komunikačních technologií ad. Zejména po roce 1996 došlo k zrychlení transformačních změn a restrukturalizace ekonomiky s dopady na trh práce především ke vzestupu nezaměstnanosti. V následujícím textu budeme nejprve věnovat pozornost tomu, jak na tuto situaci znejistění pracovní síly reagovala česká aktivní politika zaměstnanosti, a to zejména v rovině jednotlivých nástrojů APZ. Bude nás zajímat, jak se měnily struktura a rozsah APZ z hlediska počtu účastníků a zdrojů, které byly do této oblasti alokovány. Vedle nominálních výdajů na APZ budeme sledovat také vývoj výdajů v reálném vyjádření, tedy výdajů očištěných od inflačních vlivů, které výrazně působily především v devadesátých letech (v jejich druhé polovině dosahovala míra inface meziročně okolo 10 %). Reálné výdaje tak zohledňují růst cenové hladiny a lépe vyjadřují jejich skutečnou hodnotu. Rozsah APZ pak dále vztahujeme také k míře nezaměstnanosti, resp. k počtu nezaměstnaných. Po stručném shrnutí základních vývojových trendů v oblasti APZ se zaměříme na rozbor APZ v roce Hlavní pozornost soustředíme na ty programy APZ, jež jsou poskytovány úřady práce (veřejně prospěšné práce, rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, absolventské praxe a chráněné dílny) - u těch máme totiž možnost sledovat nejen jejich vývoj v delším časovém období, ale také ve vztahu k počtu jejich účastníků. 2 (a) Desetiletí české politiky trhu práce: vývojové trendy APZ v letech Od roku 1993 do roku 1997 byl snižován celkový objem finančních prostředků na programy APZ, což mělo v souvislosti s nárůstem nezaměstnanosti od roku 1995 dramatické důsledky: výdaje APZ na 1 % míry nezaměstnanosti poklesly téměř na polovinu; v reálném vyjádření byl pak tento pokles ještě výraznější (o 62 %). Výdaje na APZ byly v situaci omezených zdrojů do značné míry vytlačovány rostoucími nároky na výplatu dávek v nezaměstnanosti: podíl APZ na celkových výdajích politiky trhu práce klesl z 35 % na počátku sledovaného období až na pouhých 14 % v roce Jinými slovy byla do roku 1997 politika trhu práce výrazně zpasivňována, úřady práce se stále více soustředily na vyplácení hmotného zabezpečení nezaměstnaných. Snižování výdajů na APZ bylo doprovázeno snižováním počtu osob zařazených do programů APZ. Zatímco v roce 1995 v situaci nízké míry nezaměstnanosti prošla programy APZ více než třetina nezaměstnaných, o dva roky později to již byl pouze každý devátý. Současně se také měnila struktura APZ: z hlediska podílu zařazených uchazečů se zvyšoval důraz na rekvalifikace a VPP, zatímco nejvýrazněji poklesl podíl osob zařazených do programu SÚPM; z finančního hlediska pak vzrostl podíl výdajů na VPP, který dosáhl více než 40 %. 3 2 Současně považujeme za významný rostoucí důraz na investiční pobídky jako specifického nástroje APZ, jehož dopady na růst zaměstnanosti a na snižování nezaměstnanosti však nemáme na základě dostupných dat možnost vyhodnotit. 3 Do roku 1997 nezaměstnanost nepřesahovala 5 %, a tedy byla zjevně pod přirozenou mírou. Závažnější otázkou však byla její struktura - již tehdy byla výrazně regionálně diferencovaná stejně jako se už na trhu práce vyhraňovaly marginalizované skupiny. 4

5 Od roku 1998 došlo - při růstu nezaměstnanosti - k postupnému zvýšení důrazu na aktivní politiku zaměstnanosti (současně došlo ke změně kabinetu, což přineslo nové impulzy v sociálně-politické oblasti v souvislosti se záměry vládního prohlášení), k obratu ve vývoji APZ 4 : výdaje na APZ strmě rostly jak v nominálním, tak i reálném vyjádření. Růst výdajů na APZ předčil výrazně (vysoké) tempo růstu míry nezaměstnanosti: na 1 % nezaměstnanosti bylo v roce 2000 reálně vydáno 3,5krát více finančních prostředků než v roce To také umožnilo začleňovat do programů APZ stále vyšší proporci nezaměstnaných: v roce 2000 a 2001 v APZ participoval každý pátý nezaměstnaný. Vedle toho byl v roce 1999 zaveden nový nástroj APZ, investiční pobídky, jimiž Ministerstvo práce a sociálních věcí stimuluje tvorbu pracovních míst v soukromém sektoru. Období po roce 1997 je tedy jednoznačně obdobím aktivace české politiky zaměstnanosti, která odráží snahu vlády o řešení problému rostoucí nezaměstnanosti a také její úsilí o soulad s principy, které jsou v oblasti politiky trhu práce uplatňovány v rámci Evropské unie. Tento trend byl narušen vývojem v roce 2002, jenž byl podobně jako rok 1997 poznamenán rozsáhlými povodněmi. Ty se negativně promítly do ekonomické situace a vyvolaly tlak na státní rozpočet. V roce 2002 prudce klesl podíl nezaměstnaných v programech APZ, snížily se reálné i nominální výdaje na APZ a poklesly také průměrné výdaje na všechny programy APZ s výjimkou tvorby absolventských míst. Vývoj v následujícím roce však s jistými omezeními navázal na vývoj předchozích let, a proto lze předpokládat další rozvoj APZ v následujícím období (jak to ostatně předpokládá i přijatý Národní akční plán zaměstnanosti na roky ). V období po roce 1997 dochází k postupné restrukturalizaci programů APZ projevující se ve snižování důrazu na VPP, v rozvoji tvorby SÚPM a především v důrazu na poskytování rekvalifikačních programů, které se staly z hlediska počtu zařazených uchazečů dominantním nástrojem APZ (zatímco v roce 1993 byl rekvalifikován každý čtvrtý, v roce 2003 už to byl každý druhý účastník programů APZ). (b) Výdaje na APZ v roce 2003 V roce 2003 bylo na aktivní politiku zaměstnanosti v České republice vydáno 3,27 mld. Kč, z toho více než 70 % (2,34 mld. Kč) vydaly úřady práce na vlastní programy APZ (tj. na VPP, SÚPM, absolventská místa, rekvalifikace a zřizování a provoz chráněných dílen). Zbývající část byla vynaložena MPSV především na investiční pobídky: jejich podíl na celkových výdajích na APZ se od roku 1999, kdy byly v rámci APZ poprvé uplatněny, neustále zvyšuje a v minulém roce dosáhl až 25 %. 5 Po značném poklesu reálných i nominálních výdajů na programy APZ v roce 2002 došlo v loňském roce k jejich mírnému, asi 5 % nárůstu. Vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti však v přepočtu na jedno procento míry nezaměstnanosti výdaje na APZ spíše stagnovaly. Z hlediska počtu osob zařazených do programů APZ došlo ve srovnání s předchozím rokem k výraznějšímu nárůstu (o 13 %). V roce 2003 bylo do některého z těchto programů zařazeno osob, tedy necelých 16 % registrovaných uchazečů o zaměstnání. Tohoto nárůstu bylo dosaženo především prostřednictvím zvýšeného důrazu na rekvalifikační programy, které vždy představovaly nejlevnější z uplatňovaných nástrojů, a současnou redukcí reálných výdajů na jednoho účastníka zařazeného do programu APZ (s výjimkou VPP, u kterých došlo k mírnému nárůstu, a zřizování pracovních míst v chráněných dílnách, které však tvoří celkově velmi malou část výdajů na APZ). Pokles průměrných reálných výdajů u programů SÚPM, tvorby pracovních míst pro absolventy a rekvalifikačních programů dosahoval okolo desetiny oproti předchozímu roku. 4 Náznaky se projevily již v roce V našem textu nicméně od tohoto programu APZ abstrahujeme pro jeho odlišný charakter ve srovnání s ostatními nástroji APZ. 5

6 T a b u l k a 1 Výdaje na programy APZ v roce 2003 výdaje celkem (tis. Kč) počet účastníků průměrné výdaje na jednoho účastníka (Kč) rekvalifikace (8 461)* VPP SÚPM absolventská místa zřízení prac. míst v chráněných dílnách Pozn.: Vzhledem k opakovanému zařazení některých nezaměstnaných do rekvalifikačního kurzu jsou průměrné výdaje na účastníka rekvalifikace vyšší než průměrné výdaje na jeden rekvalifikační kurz Rekvalifikační programy Do rekvalifikací v loňském roce vstoupilo nezaměstnaných, dalších osob pak pokračovalo v rekvalifikaci zahájené v předchozím roce. V roce 2003 tak byla do rekvalifikačních programů poprvé zařazena polovina (49,9 %) účastníků programů APZ a rekvalifikováno bylo 8 % nezaměstnaných. 6 Rekvalifikace tak celkově představují nejvýznamnější z uplatňovaných nástrojů APZ. K upřednostňování rekvalifikací před programy tvorby pracovních míst dochází v České republice od roku Zatímco v druhé polovině devadesátých let tvořil podíl rekvalifikantů mezi účastníky programů APZ jen % a tento podíl měl dokonce mírně klesající tendenci, od roku 1999 dochází nejprve k jeho mírnému a v posledních dvou letech výraznému nárůstu. Vzhledem k tomu, že nárůst počtu poskytovaných rekvalifikačních programů nebyl doprovázen stejně výrazným nárůstem finančních prostředků alokovaných do této oblasti, dochází postupně od roku 2001 k poklesu průměrných reálných (a v posledních dvou letech také nominálních) výdajů na rekvalifikační kurz. Tato redukce se nepromítla do zkracování délky poskytovaných rekvalifikací, jak by se dalo předpokládat, a to především vzhledem k již dlouhodobému upřednostňování krátkodobých programů. V roce 2003 trvalo déle než půl roku pouze 12,5 % rekvalifikačních kurzů, zatímco téměř tři ze čtyř rekvalifikací nepřesáhly svojí délkou 3 měsíce. U části nezaměstnaných však ÚP volí kombinaci několika kratších rekvalifikací spíše než jeden delší rekvalifikační kurz: v roce 2003 se u nás více než jedné rekvalifikace zúčastnilo okolo 5000 nezaměstnaných, tedy asi 12 % všech účastníků rekvalifikací 7 a obdobně tomu bylo také v roce předchozím. Tvorba nových pracovních míst Programy, které se soustřeďují na podporu vzniku nových pracovních míst, v minulém roce prošlo necelých 8 % nezaměstnaných. Vzhledem k vyšší finanční náročnosti tohoto typu programů však do této oblasti bylo alokováno čtyřikrát více finančních prostředků než na rekvalifikační programy, které jsou v průměru čtyři- až pětkrát levnější. 8 Nejnákladnějším typem aktivních opatření APZ je tvorba pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, jichž je také vytvářeno relativně nejméně - minulý rok bylo takto nově umístěno pouze 0,23 % nezaměstnaných (resp. 1,7 % nezaměstnaných se zdravotním postižením). Vedle výdajů na zřízení nových pracovních míst pro zdravotně postižené (v průměru Kč na osobu) se do rozpočtu úřadů práce dále výrazně promítají provozní 6 Resp. 10 % nezaměstnaných, uvažujeme-li také rekvalifikace zahájené v předchozím období. 7 Vycházíme z porovnání počtu zařazených osob (42 753) a počtu uskutečněných rekvalifikačních programů (47 966), přičemž předpokládáme, že ve většině případů se jednalo o účast ve dvou rekvalifikačních programech - například v motivačním kurzu a následném rekvalifikačním kurzu. 8 Pro srovnání celkových výdajů na rekvalifikační programy ve srovnání s programy podpory vzniku pracovních míst by ovšem bylo nutné zahrnout také výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti. V tomto porovnání by výhodnost rekvalifikací ve srovnání s ostatními programy značně poklesla. 6

7 náklady: v roce 2003 přispěly na každou osobu zaměstnanou v chráněné dílně v průměru Kč. Úřady práce totiž dotují nejen provoz nově zřízených míst, ale také všech existujících chráněných pracovišť, která byla zřízena v předchozích letech. Je zajímavé, že ve srovnání s rokem 2002 došlo v minulém roce k 30 % nárůstu průměrných nákladů na zřízení pracovního místa v chráněné dílně a počet osob, které byly nově na takováto pracoviště umístěny, vzrostl o 15 %. Celkové výdaje na zřízení a provoz pracovních míst v chráněných dílnách tak dosáhly 10 % z celkových výdajů na APZ (oproti 8 % v předchozím roce). Programy VPP, SÚPM a absolventské praxe jsou z hlediska výdajů na jednoho účastníka obdobné; pohybují se okolo 40 tisíc Kč. Ve srovnání s rokem 2002 došlo v loňském roce k poklesu celkových výdajů na zřízení praktikantských míst pro absolventy středních a vysokých škol, avšak počet jejich účastníků se naopak zvýšil. Vývoj v roce 2003 tedy neodpovídá trendu předchozích let, který se naopak vyznačoval klesajícím počtem účastníků a současným růstem celkových (a tedy i průměrných) výdajů, a to jak v nominálním, tak i v reálném vyjádření. Do programu bylo v roce 2003 zařazeno 16 % nezaměstnaných absolventů (a dalších 19 % jich participovalo na rekvalifikacích, z nich téměř polovina pak v tzv. rekvalifikacích - stážích, které mají do značné míry obdobný charakter jako odborné praxe absolventů). Podpora vzniku nových pracovních míst prostřednictvím dotací na tzv. společensky účelná pracovní místa byla poskytnuta v roce 2003 většímu počtu nezaměstnaných než v roce předcházejícím. V průměru však byla jednomu nezaměstnanému poskytnuta nižší dotace (nebo půjčka), což znamená vyšší účinek na nezaměstnanost při nižších celkových výdajích z rozpočtu úřadů práce. Jediným programem, do kterého byl zařazen nižší počet nezaměstnaných ve srovnání s rokem 2002, byly veřejně prospěšné práce. Pokles počtu účastníků VPP probíhá od roku 2000, nicméně význam VPP klesá kontinuálně již od poloviny devadesátých let: zatímco v roce 1996 se VPP podílely na počtu účastníků programů APZ 39 %, v roce 2003 to již bylo pouze 16 %. V posledních dvou letech je pak pokles počtu účastníků VPP doprovázen snižováním celkových výdajů na tento program, jež v předchozím období naopak prudce rostly. V důsledku uvedených trendů se průměrné náklady na jednu osobu zařazenou do programu VPP ustálily, a to ve srovnání s obdobím devadesátých let na poměrně vysoké úrovni (zatímco v reálném vyjádření se tyto výdaje v letech pohybovaly mezi a Kč, od roku 2001 dosahují okolo Kč). Shrnutí Aktivní politika trhu práce v roce 2003 v základních ukazatelích navázala na vývoj předchozích let, který byl narušený omezeními uplatněnými v roce Došlo jednak ke zvýšení počtu osob zařazených do programů APZ v absolutním vyjádření i v přepočtu na 1 % nezaměstnanosti. Zvýšily se také výdaje určené na programy APZ, ačkoliv v nižším rozsahu, než by odpovídalo nárůstu počtu účastníků těchto programů. Průměrné výdaje na jednoho účastníka programu proto měly klesající tendenci. Z hlediska struktury účastníků pokračovala orientace na rekvalifikační programy, do kterých vstoupilo o 19 % více osob než v roce předchozím. Rozvoj APZ v roce 2003 nicméně nevyrovnal výrazný propad z předchozího roku - ani v oblasti výdajů ani v oblasti počtu participantů APZ nedosáhla hodnot roku Současně platí, že navzdory důrazu na APZ od roku 1997 vydává Česká republika i nadále na aktivní politiku trhu práce v mezinárodním srovnání velmi nízký podíl svého hrubého domácího produktu (0,14 %). Tento stav se v posledních dvou letech stabilizoval, přičemž nadále dochází k zlevňování opatření APZ na jednoho účastníka krom VPP, a v letech k jejich stabilizaci na nižší úrovni měřeno k 1 % nezaměstnanosti v porovnání s předchozími lety (2000 a 2001); s ohledem na strukturální charakter nezaměstnanosti a vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných se tato strategie může ukázat jako limitující - i 7

8 když roli hrají i jiné faktory, potvrzuje tento závěr trend spíše rostoucí nezaměstnanosti stejně jako rostoucí podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, a to navzdory stabilnímu tempu ekonomického růstu. T a b u l k a 2 Nezaměstnanost, volná pracovní místa a aktivní politika zaměstnanosti míra nezaměstnanosti (ke konci roku) (%) počet nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo podíl účastníků všech programů APZ z celkového počtu nezaměstnaných (%) podíl rekvalifikovaných na celkovém počtu nezaměstnaných (%) ,9 3,5 5,2 7,5 9,4 8,8 8,9 9,8 10,3 1,7 2,2 4,3 10,3 13,9 8,8 8,9 12,8 13,5 36,0 17,1 11,3 12,0 13,7 20,3 19,0 14,5 15,8 8,8 6,5 4,3 4,2 4,7 7,3 7,6 7,0 8 G r a f 1 Výdaje na APZ (tis. Kč) nominální reálné Pozn.: V zájmu srovnatelnosti výdaje na APZ zahrnují také výdaje na podporu zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % osob se ZPS. Tyto výdaje jsou od roku 2003 evidovány jako samostatná položka politiky zaměstnanosti (tzn. byly z APZ vyčleněny). 8

9 G r a f 2 Výdaje na APZ na 1 % míry nezaměstnanosti (tis. Kč) nominální reálné G r a f 3 Struktura výdajů na politiku zaměstnanosti 100% PPZ (v tis. Kč) APZ (v tis. Kč) 80% 60% 40% 20% 0%

10 G r a f 4 Průměrné reálné výdaje na účastníka programu (Kč) absolventská místa VPP SÚPM rekvalifikace G r a f 5 Vývoj počtu účastníků APZ (osoby)

11 G r a f 6 Vývoj struktury APZ podle počtu účastníků 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% chráněné dílny rekvalifikace SÚPM VPP absolventská místa 30% 20% 10% 0% Cílenost opatření APZ podle okresů V souvislosti s růstem koncepčnosti politiky docházelo v posledních letech ke zlepšování cílenosti opatření do nejvíce ohrožených lokalit. V porovnání s roky 1999 i 2000 byla například zjevná v roce 2001 výraznější cílenost opatření APZ a také rekvalifikací do okresů s vyšší mírou nezaměstnanosti a kromě toho i cílenost rekvalifikací do okresů s vyšším podílem dlouhodobé nezaměstnanosti. V roce 2002 přes pokles počtů účastníků APZ tento trend k vyšší cílenosti dočasně oslabil. T a b u l k a 3 Cílenost opatření aktivní politiky do okresů v letech (koeficienty Pearson, hladina významnosti 5 % a nižší) 1995 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,477 0,307 NV míra VPM - 0,255 NV - 0,295 NV podíl dlouhodobé nez.(pdn) 0,477 NV NV index vzdělání nezaměstnaných - 0,443-0,351 NV -0,242 podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,315 0,316-0,275-0, MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,562 0,472 NV míra VPM - 0,246 NV - 0,302-0,283 podíl dlouhodobé nez.(pdn) 0,562 NV NV index vzdělání nezaměstnaných NV - 0,289 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,373 0,567 NV NV 11

12 1997 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,746 0,523 0,271 míra VPM - 0,285 NV - 0,351-0,283 podíl dlouhodobé nez.(pdn) 0,746 NV NV index vzdělání nezaměstnaných - 0,587-0,494 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,450 0,415 NV NV 1998 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,827 0,527 0,333 míra VPM - 0,390-0,294-0,255-0,248 podíl dlouhodobé nez.(pdn) 0,827 0,304 0,247 index vzdělání nezaměstnaných - 0,541-0,571 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,444 0,528 NV NV 1999 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,852 0,338 NV míra VPM - 0,477-0,344-0,246 NV podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,852 NV NV index vzdělání nezaměstnaných - 0,494-0,520 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,395 0,476 NV NV 2000 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,793 0,257 NV míra VPM - 0,488-0,323 NV NV podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,793 NV 0,262 index vzdělání nezaměstnaných - 0,437-0,391 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,312 0,328-0,239 NV 2001 MN PDN APZ REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,877 0,344 0,285 míra VPM -0,462-0,410 NV NV podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,877 NV 0,277 index vzdělání nezaměstnaných -0,489-0,435 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,381 0,374 NV NV 2002 MN PDN AZP REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,864 0,333 NV míra VPM -0,545-0,451 NV NV podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,864 NV NV index vzdělání nezaměstnaných - 0,390-0,463 NV NV podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,516 0,516 NV NV 2003 MN PDN AZP REKV míra nezaměstnanosti (MN) 0,870 0,317 0,330 míra VPM -0,388-0,322-0,273-0,249 podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,870 1 NV 0,289 index vzdělání nezaměstnaných NV NV NV 0,512 podíl nez. bez kvalifikace (NN) 0,411 0,490 NV NV Vysvětlivky: MN=míra nezaměstnanosti, PDN=podíl dlouhodobě nezaměstnaných, NN=podíl nezaměstnaných bez kvalifikace. APZ=podíl účastníků v opatřeních aktivní politiky zaměstnanosti z celkového počtu nezaměstnaných, REKV=podíl účastníků v rekvalifikacích z celkového počtu nezaměstnaných, TVMIST=tvorba pracovních míst. Míra VPM je vypočítána podobně jako míra nezaměstnanosti jako procento z ekonomicky aktivních, index vzdělání nezaměstnaných je vypočten z podílu nezaměstnaných se základním vzděláním, se středním vzděláním bez maturity a s maturitou, s vysokoškolským vzděláním. 12

13 T a b u l k a 4 Cílenost APZ do okresů v roce 2003 (detail) MN MVPM PDN APZ REKV TVMIST míra nezaměstnanosti (MN) 1-0,388 0,870 0,317 0,330 NV míra VPM -0, ,322-0,273-0,249 NV podíl dlouhodobé nez. (PDN) 0,870-0,322 1 NV 0,289 NV podíl žen na nezaměstnaných -0,544 NV -0,519-0,284-0,382 NV podíl do 24-0,265 NV -0,259 NV NV NV podíl ,367 NV 0,377 0,319 0,254 0,247 podíl nad45 NV NV NV -0,321-0,268-0,236 podíl nezam. bez kvalif (NN) 0,411 NV 0,490 NV NV NV podíl SS NV NV NV NV NV 0,346 podíl MAT -0,615 NV -0,599 NV NV NV podíl VS -0,498 NV -0,440 NV NV -0,221 index vzdělání nezaměstnaných NV NV NV NV 0,512-0,573 Negativním jevem roku 2002 byla skutečnost, že ačkoliv rostla nezaměstnanost a zesílila vazba mezi podílem nekvalifikovaných nezaměstnaných na jedné straně a mírou nezaměstnanosti i dlouhodobé nezaměstnanosti na straně druhé, vazba mezi podílem rekvalifikovaných na počtu nezaměstnaných a úrovní nezaměstnanosti, i podílem dlouhodobé nezaměstnanosti naopak oslabila a byla statisticky nevýznamná. Znamená to, že reakce na základní determinantu nezaměstnanosti, kterou byl nedostatek nebo nepoužitelná kvalifikace, právě v regionech postižených strukturální změnou, nebyla příliš výrazně zacílená. Ačkoliv ostatní programy - tvorba míst - směřovaly v rostoucí míře tam, kde byla vyšší míra nezaměstnanosti, u rekvalifikací tomu tak nebylo a byly poměrně rovnoměrně rozložené - jejich podíl k počtu nezaměstnaných byl podobný všude bez ohledu na míru nezaměstnanosti v okrese. To je možné vysvětlit tím, že podíl ohrožených skupin právě v rekvalifikacích byl slabší, a tedy v okresech, kde podíl dlouhodobě nezaměstnaných a nekvalifikovaných byl vyšší, nebyly rekvalifikace uplatněny ve větší míře než v jiných okresech. Na druhé straně je nutno brát v úvahu potřebu rekvalifikovat i v okresech méně postižených. Nicméně by patrně bylo možné očekávat posílení vazby tohoto nástroje na strukturální změny v ekonomice - a tedy větší rozsah v okresech, kde k těmto změnám dochází. Je však realitou, že právě v těchto okresech nevznikají nová pracovní místa v potřebné míře a je proto obtížné volit rekvalifikační programy a úřady práce se mohou obávat jejich menší účinnosti (rekvalifikace na sklad ). V roce 2003 rozsah účastníků APZ poněkud narostl a zejména narostl počet účastníků rekvalifikací (a jejich podíl na APZ). Zdá se přitom, že v roce 2003 se cílenost opatření APZ do okresů postižených vyšší nezaměstnaností udržela (středně silná korelace) a současně se poněkud projevila i menší cílenost do okresů s vyšší tvorbou pracovních míst (slabá korelace). Tyto výsledky jsou zjevně dány lepší cíleností rekvalifikací do okresů s vyšší nezaměstnaností a menší tvorbou míst než v roce Tedy se zdá, že při posunu strategie uplatnění APZ ve smyslu většího důrazu na rekvalifikace zůstal rozsah účastníků APZ dosti podobný a okresy, jež jsou v oblasti APZ aktivnější, přesunuly důraz na rekvalifikace na úkor tvorby pracovních míst. Přitom se projevil další zajímavý trend: výrazná cílenost rekvalifikací ne ve všech okresech s vysokou nezaměstnaností, ale zejména do těch okresů, kde je výhodnější celková kvalifikační struktura nezaměstnaných indikovaná indexem vzdělání nezaměstnaných (silná korelace) a současně do určité míry i tam, kde je vyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných (slabá korelace). Důrazu na rekvalifikace dokázaly vyjít vstříc tedy především okresy s lepší kvalifikační strukturou nezaměstnaných. Přitom nadále podíl nekvalifikovaných nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti silně koreluje s mírou nezaměstnanosti v okrese a s podílem dlouhodobé nezaměstnanosti. Absence vhodných 13

14 rekvalifikačních programů pro řešení zaměstnatelnosti nekvalifikované pracovní síly je - podle těchto dat - nadále klíčovým a jen částečně a nedůrazně řešeným problémem. V detailním rozboru, jenž bere v úvahu další proměnné (indikátory) a rovněž zahrnuje indikaci rozsahu tvorby míst v okrese v roce 2003 je patrné, že cílenost opatření APZ (rekvalifikací i programů tvorby míst) je vyšší do okresů, kde je vyšší podíl skupin let a nižší do okresů s vyšším podílem skupin nad 45 let (středně silná korelace). Též je patrná výrazná cílenost programů tvorby míst do okresů, kde je celkově nižší úroveň kvalifikace nezaměstnaných (středně silná až silná korelace), tedy trend opačný k cílenosti rekvalifikací (cílenost tvorby míst přitom nejvýrazněji koreluje - středně silně a statisticky významně - s podílem vyučených ve struktuře nezaměstnaných). 14

15 2. Rekvalifikace v ČR v roce Analýza cílenosti rekvalifikací v ČR v roce 2003 Rekvalifikační (výcvikové) programy tvoří významnou komponentu všech evropských aktivačních politik. V řadě zemí (Švédsko, Norsko) dosahuje podíl účastníků výcvikových kurzů z celkového počtu účastníků v programech APZ hodnoty 50 % (Regner, 2002); podíl účastníků rekvalifikací na celkovém počtu nezaměstnaných pak činí např. v Rakousku 13 %, v Belgii 8 %, ve Španělsku 11 %, ve Velké Británii 12 % (Horák, 2004). Česká republika se v těchto základních parametrech od svých evropských sousedů příliš neliší. Podíl účastníků rekvalifikací v jednotlivých letech stabilně narůstá - v roce 2003 dosáhl již hodnoty 55,7 %, což znamená, že absolutní počet účastníků rekvalifikací v roce 2003 vzrostl oproti předchozímu roku, zatímco počet účastníků v ostatních opatřeních APZ poklesl. Zvyšuje se také podíl nezaměstnaných zařazených do rekvalifikace z celkového počtu nezaměstnaných (v roce 2003 měl možnost téměř každý desátý nezaměstnaný absolvovat rekvalifikační kurz). T a b u l k a 5 Rozsah rekvalifikačních programů v letech počet osob zařazených do rekvalifikace index růstu počtu osob zařazených do rekvalifikace počet nezaměstnaných podíl nezaměstnaných zařazených do rekvalifikace 5,1 % 7,0 % 7,9 % 8,3 % 9,2 % podíl rekvalifikací na celkovém počtu účastníků APZ 34,4 % 35,5 % 40,1 % 50,1 % 55,7 % 1 jde o počet uskutečněných rekvalifikačních akcí (bez ohledu na možnost opakovaného vstupu do programu) 2 průměrný měsíční počet evidovaných nezaměstnaných v daném roce. Cílenost na specifické skupiny nezaměstnaných Ze tří specifických (zejména dlouhodobou) nezaměstnaností ohrožených skupin na trhu práce jsou nejčastěji do rekvalifikací zařazováni mladiství a absolventi, pro něž index cílenosti rekvalifikací dlouhodobě dosahuje hodnoty 1,7-1,8. Prakticky to znamená, že podíl mladistvých a absolventů zařazených do rekvalifikací je ve srovnání s podílem této specifické skupiny na celkovém počtu nezaměstnaných téměř dvojnásobný. Existují však významné rozdíly v cílenosti na absolventy a mladistvé mezi jednotlivými regiony ČR. Výrazně větší zastoupení absolventů a mladistvých v rekvalifikacích je patrné v okresech Šumperk (index cílenosti 3,80), Ostrava (index cílenosti 3,32), Domažlice (index cílenosti 3,00), Sokolov (index cílenosti 2,89) či Chrudim (index cílenosti 2,74). Naopak v lokalitách Středočeského kraje je počet absolventů a mladistvých v rekvalifikaci velmi nízký (Beroun - index cílenosti 0,27; Kolín - index cílenosti 0,36; Mělník - index cílenosti 0,28; Příbram - index cílenosti 0,56). Tyto regiony nejsou zasaženy větší nezaměstnaností (míra nezaměstnanosti se zde pohybuje pod úrovní celorepublikového průměru) a nepociťují tak pravděpodobně výraznější tlaky na zařazování vhodnějších uchazečů (kterými absolventi do značné míry jsou především vzhledem k větší motivovanosti) do rekvalifikačních programů. Navíc byla v těchto okresech potřeba řešení nezaměstnanosti absolventů a mladistvých prostřednictvím umístění v rekvalifikačních kurzech saturována již v předchozích obdobích (např. v okrese Mělník byla cílenost rekvalifikací na mladistvé a absolventy v roce ,28, v roce ,3 a v roce 2000 dokonce 3,44). Ženy byly v roce 2003 opět zařazovány do rekvalifikací nepatrně častěji než muži (index cílenosti 1,18). Rovněž index cílenosti rekvalifikací na zdravotně postižené uchazeče o 15

16 zaměstnání nezaznamenal v roce 2003 výraznější změny - dosáhl hodnoty 0,50 a zůstává trvale nízký. T a b u l k a 6 Cílenost na specifické skupiny nezaměstnaných rekvalifikace nezaměstnanost cílenost (a) (b) % (c) (d) % (b)/(d) ženy , ,2 1,18 absolventi a mladiství , ,0 1,74 ZPS , ,2 0,50 celkem , ,0 1,00 Cílenost podle délky nezaměstnanosti Kratší doba evidence uchazečů v registrech nezaměstnaných je nadále lepším předpokladem vstupu do rekvalifikačního programu. Opět se prokázal vzájemně inverzní vztah mezi délkou nezaměstnanosti a účastí v programu: čím déle je uchazeč evidovaný, tím menší je jeho šance zúčastnit se rekvalifikace. Oproti roku 2002 se však zdá, že se výrazněji odlišuje cílenost rekvalifikací na tři cílové skupiny uchazečů diferencované podle délky předchozí evidence - tj. krátkodobě a střednědobě nezaměstnané (do 9 měsíců nezaměstnanosti) - index cílenosti 1,34, víceméně dlouhodobě nezaměstnané (9-24 měsíců) - index cílenosti těsně pod hranicí 1,00 a velmi dlouhodobě nezaměstnané (nad 24 měsíců) - index cílenosti 0,43. Zatímco osoby nezaměstnané maximálně 9 měsíců vstupovaly do rekvalifikačních programů relativně často (jejich zastoupení v rekvalifikacích bylo vyšší než jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných), uchazeči s dobou evidence delší než dva roky se rekvalifikací účastnili pouze sporadicky (pouze okresy Praha a Benešov překročily hranici indexu cílenosti rekvalifikací na osoby nezaměstnané déle než dva roky rovnou hodnotě 1). T a b u l k a 7 Cílenost podle délky evidence rekvalifikace nezaměstnanost cílenost (a) (b) % (c) (d) % (b)/(d) do 3 měsíců , ,7 1, měsíců , ,6 1, měsíců , ,3 1, měsíců , ,1 0, měsíců , ,1 0,78 nad 24 měsíců , ,1 0,43 celkem , ,0 1,00 Cílenost podle věku V roce 2003 měli v rekvalifikačních kurzech nejsilnější zastoupení mladí lidé ve věku do 24 let. S rostoucím věkem uchazeče však opět možnost účasti v rekvalifikaci klesá. Ve srovnání s rokem 2002 se však projevil pozitivní trend mírného nárůstu indexu cílenosti na osoby starší 45 let. 16

17 T a b u l k a 8 Cílenost podle věku rekvalifikace nezaměstnanost cílenost (a) (b) % (c) (d) % (b)/(d) do 19 let , ,9 1, , ,0 1, , ,5 1, , ,3 1, , ,2 1, , ,2 0, , ,2 0, , ,5 0,55 nad , ,2 0,23 celkem , ,0 1,00 Cílenost podle vzdělání Cílenost rekvalifikačních kurzů podle vzdělání vykazuje největší diference. Obecně platí, že čím vyššího vzdělání nezaměstnaný dosáhl, tím vyšší je pravděpodobnost účasti v rekvalifikaci. Tradičně nejčastěji zastoupenou skupinou v rekvalifikacích jsou lidé se středoškolským vzděláním, v posledních třech letech však cílenost na tyto uchazeče mírně klesá (z 2,5 v roce 2001 na 2,12 v roce 2003 v případě osob s vystudovaným gymnáziem a z 2,2 v roce 2001 na 2,05 v roce 2003 v případě osob s úplným středním vzděláním s maturitou). Pokles cílenosti rekvalifikací na osoby se středoškolským vzděláním s maturitou je patrný v některých regionech Středočeského kraje (Benešov, Kolín), Plzeňského kraje (Plzeň-jih, Domažlice) či v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji. Všechny tyto okresy navíc vykazují index cílenosti na tyto osoby nižší než je průměrná hodnota pro ČR. V roce 2003 se také zřetelně projevila nízká cílenost rekvalifikací na osoby bez vzdělání (ta poklesla z 0,33 v roce 2002 na 0,26 v roce 2003). Opět se tedy projevuje pravděpodobná snaha úřadů práce zařazovat do rekvalifikací méně problémové (a tedy kvalifikovanější) uchazeče. Malá účast nekvalifikovaných osob v rekvalifikacích může být i reflexí nedostatečného počtu kvalitních a pro tuto cílovou skupinu vhodných programů. T a b u l k a 9 Cílenost podle vzdělání rekvalifikace nezaměstnanost cílenost (a) (b) % (c) (d) % (b)/(d) bez vzdělání 80 0, ,6 0,26 základní vzdělání , ,8 0,46 vyučen , ,9 0,84 SŠ bez maturity 479 1, ,0 1,02 vyučen s maturitou , ,0 1,92 ÚSV (gymnázium s mat.) , ,9 2,12 ÚSO (SOŠ s mat.) , ,0 2,05 vyšší vzdělání 541 1, ,5 2,06 vysokoškolské , ,1 1,54 vědecká výchova 49 0, ,1 1,27 celkem , ,0 1,00 Závěr Rekvalifikační programy se v České republice uplatňují ve stále větším rozsahu. V roce 2003 měl možnost participovat v rekvalifikaci téměř každý desátý nezaměstnaný a každý druhý účastník APZ. Absolutní počet rekvalifikantů rovněž roste, zatímco podíl účastníků jiných programů APZ klesá. 17

18 Tento pozitivní trend rostoucího důrazu na rekvalifikační (a obecně výcvikové) programy je však stále doprovázen určitou mírou selhání cílenosti těchto programů: podobně jako v letech předchozích i v roce 2003 se rekvalifikačních kurzů na území ČR častěji účastnili lidé, kteří vzhledem ke svým osobním a profesním charakteristikám (jsou mladí, kvalifikovaní, zdraví, bez dlouhodobé ztráty kontaktu s pracovním trhem) mají větší pravděpodobnost uspět na pracovním trhu i bez výraznější pomoci služeb zaměstnanosti. Nabízí se tak otázka, jaký je podíl skutečně efektivních rekvalifikačních akcí. Analýza cílenosti rekvalifikačních programů v roce 2003 prokázala, že nejmenší pravděpodobnost zúčastnit se tohoto opatření mají lidé ve vyšších věkových kategoriích (zejména nad 50 let, zde se index cílenosti pohybuje kolem 0,40), zdravotně handicapovaní (index cílenosti 0,50) a osoby bez vzdělání (index cílenosti 0,26). Jde tedy o uchazeče, kteří mají obecně problém s nalezením pracovního uplatnění a tvoří tak významný podíl dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaných. Právě pro tyto skupiny uchazečů však mohou být rekvalifikační kurzy významným zdrojem motivace, pracovní aktivace, zlepšení dovedností a zvýšení kvalifikace a sociální integrace. 2.2 Analýza efektů rekvalifikací v ČR v roce 2003 Rekvalifikace patří v současném aktivačním přístupu, který se v politikách zaměstnanosti stále více prosazuje, k hlavním nástrojům rozvoje lidského kapitálu a motivace pracovní síly. Jde o opatření, které může napomoci celkové flexibilitě pracovního trhu a jeho potenciál spočívá i v řešení dlouhodobě nepříznivé situace znevýhodněných skupin osob na trhu práce. Přestože pozitivní účinky tohoto opatření v podobě psychosociálních přínosů pro samotné klienty jsou zřejmé (jde např. o zvýšení sebedůvěry, lepší strukturaci dne, odstranění sociální izolace ad.), efekty na zaměstnanost, respektive odchod účastníků rekvalifikačních programů z registru nezaměstnaných jsou sporné. V evropských zemích se však projevuje trend zkracování výcvikových schémat (a obecně všech aktivních nástrojů) a dochází k tlakům na jejich vyšší kvalitu a lepší selekci účastníků (srovnej např. Nicaise, 1995, Fay, 1996, van Oorschot, 2004, Calmfors, 2004 ad.). Společně s úpravou designu výcvikových schémat se hovoří o nutnosti provádění dostatečného množství kvalifikovaných evaluačních studií a o potřebě institucionalizace jednotných hodnotících procedur, které následně umožní vytvoření vhodných kritérií pro výběr účastníků jednotlivých programů a opatření politiky zaměstnanosti. Někteří autoři upozorňují (opět srovnej např. Calmfors, 2004 či van Oorschot, 2004), že v řadě evropských zemí chybí nejen dostatek těchto výzkumných šetření, ale chybí rovněž vhodná data a podkladové materiály pro jejich provedení. Cílem následujícího textu je pokus o rozbor a zhodnocení efektů rekvalifikačních programů uskutečněných v ČR v průběhu roku Naše snaha se soustřeďuje na odkrytí vazeb mezi účastí různých skupin nezaměstnaných v programu rekvalifikací (jde o skupiny osob diferencované z hlediska základních sociodemografických charakteristik jako je věk, pohlaví, vzdělání, zdravotní stav a také z hlediska typu a časové náročnosti programu, kterého se účastnily) a možnosti jejich následného pracovního uplatnění. Při analýze vycházíme z podkladových materiálů Správy služeb zaměstnanosti (dále jen SSZ), centrální instituce, která shromažďuje data získaná z jednotlivých okresních úřadů práce. Bohužel i v našem případě jsme byli konfrontováni s určitými nedostatky běžných statistických výkazů, kterých zmíněná instituce využívá. Za prvé, není možné přesně specifikovat účinnost rekvalifikačních programů ve smyslu ověření souvztažnosti mezi vstupem do programu, jeho ukončením a následným nalezením pracovního místa. SSZ každoročně pravidelně zveřejňuje dva datové soubory týkající se rekvalifikací: (a) uchazeči v rekvalifikaci a (b) uchazeči po rekvalifikaci (oba rovněž v regionálním provedení). Tyto soubory využívají stejného členění účastníků např. dle 18

19 věku, vzdělání ad., avšak v důsledku toku nezaměstnaných nepracují se stejnou skupinou účastníků. První ze souborů shromažďuje informace o nezaměstnaných, kteří od počátku sledovaného roku vstoupili do rekvalifikačního kurzu (byl předmětem analýzy v předchozí subkapitole), druhý shrnuje poznatky o osobách, které v průběhu daného období kurz ukončily a dále je sleduje v období dvanácti měsíců následujících po ukončení rekvalifikace. Ve druhém souboru (který se stal výchozím pro naši analýzu) se tak logicky neobjeví lidé, kteří se v rekvalifikaci angažují déle a kurs dosud neukončili, naopak zde však budou zahrnuti lidé, kteří rekvalifikační kurz již ukončili v předchozím roce a jsou v evidenci nezaměstnaných k prvnímu lednu roku následujícího. Možnost kvantifikovat podíl osob, kterým se podařilo ukončit rekvalifikační kurz a následně nalézt pracovní uplatnění ze všech osob, které ve sledovaném roce do tohoto programu nastoupily, je tak pouze přibližná (v textu proto dále hovoříme o pravděpodobném či přibližném podílu). Podobně, za druhé, nejsou dostatečně objasněny vazby mezi jednotlivými položkami druhého datového souboru. Není tak možné jednoznačně určit, kolik osob v daném roce získalo pracovní uplatnění a kolik osob ze stejného počtu absolventů a po jak dlouhou dobu setrvává v evidenci nezaměstnaných. Účinky na zaměstnanost, respektive odliv z nezaměstnanosti tak hodnotíme jako podíl umístěných osob ve sledovaném roce na počtu osob, kterým se ve stejném období podařilo kurz dokončit a dále jako podíl osob, které i po úspěšně ukončené rekvalifikaci zůstávají v evidenci nezaměstnaných déle než 12 měsíců na celkovém počtu osob, které rekvalifikační kurz od počátku roku absolvovaly (pracujeme tedy opět s dvěma poněkud odlišnými skupinami nezaměstnaných). Za třetí, i přes existenci jednotných pravidel a softwaru používaného ke zpracování dat o účasti nezaměstnaných v programech aktivní politiky chybí ve statistikách SSZ jakékoliv údaje za dva okresy ČR (konkrétně okres Praha-východ a Znojmo). Lze se jen domnívat, že jde pouze o drobný administrativní nedostatek, který zmíněným okresním úřadům práce znemožnil zpracování či zaslání dat v konkrétním časovém termínu. Celkové výsledky však mohou být do určité míry zkreslené. Efekty rekvalifikací podle vybraných skupin účastníků Do rekvalifikací vstoupilo v průběhu roku 2003 celkem žen (index cílenosti rekvalifikací na ženy 1,18). Ve sledovaném roce 2003 pak ukončilo rekvalifikaci celkem žen, lze tedy - byť s již zmíněnými metodologickými nepřesnostmi - usoudit, že zhruba 80 % všech žen zvolenou rekvalifikaci dokončilo. Podobného podílu absolventů dosáhla i skupina osob se zdravotním postižením (v průběhu roku 2003 se rekvalifikací zúčastnilo celkem osob se ZPS; 2 485, tj. 78 % zdravotně postižených se podařilo rekvalifikaci v tomto sledovaném roce dokončit). Naopak nižší podíl osob, které absolvovaly rekvalifikační program, je patrný u mladých lidí bez kvalifikace a absolventů všech typů škol, kteří mají mezi účastníky rekvalifikací tradičně největší zastoupení (v roce 2003 byl index cílenosti na tuto kategorii nezaměstnaných 1,74). Úspěšnost absolvování programu je u mladistvých a absolventů 69 %, porovnáme-li jejich vstupní počet (tj osob) a počet těch, kteří rekvalifikaci ve sledovaném roce 2003 ukončili (tj osob). Tento výsledek rozhodně není signálem neúspěšného ukončení rekvalifikace absolventy, nýbrž lze jej patrně vysvětlit spíše delším trváním rekvalifikačních kurzů, kterých se mladí lidé účastní - jde zejména o tzv. rekvalifikace-stáže (relativně velký počet účastníků rekvalifikační kurz teprve v následujícím období ukončí). Regionální analýza struktury účastníků rekvalifikací neumožňuje přesně vymezit podíl jednotlivých vybraných skupin na celkovém počtu absolventů rekvalifikačních programů, neboť se tyto jednotlivé skupiny vzájemně překrývají. Je tak teoreticky možné, aby jeden člověk byl kalkulován ve všech třech vybraných kategoriích (například by mohlo jít o 19

20 mladou ženu - absolventku s uznaným statusem osoby se ZPS). Přesto lze vysledovat, že ženy jsou mezi absolventy rekvalifikačních kurzů častěji zastoupeny v okresech s relativně nižší úrovní celkové nezaměstnanosti v regionu (např. okresy Pelhřimov - 86,1 %, Praha západ - 75,9 %, Strakonice - 74,6 %) a také v okresech, v nichž převládají z hlediska hospodářských odvětví zemědělské činnosti (např. okresy Hodonín - 81,8 %, Třebíč - 80,0 %, Uherské Hradiště - 74,4 %, Šumperk - 74,2 %). Hlavním problémem právě těchto okresů (Hodonín, Třebíč, Uherské Hradiště) se však zdá být nesoulad mezi nabízenými výukovými a vzdělávacími programy a strukturou volných míst na pracovním trhu - zastoupení absolventů a mladistvých mezi všemi účastníky, kterým se podařilo rekvalifikaci ukončit, je v těchto oblastech nadprůměrné (Hodonín - 72,7 %, Třebíč - 80,0 %, Uherské Hradiště - 51,2 %). Znamená to, že řada mladých lidí (a v tomto případě konkrétně žen), kteří ukončí běžné vzdělávací programy, je nucena doplnit či změnit svou čerstvě získanou kvalifikaci prostřednictvím rekvalifikačních programů (zejména jde o načerpání praktických zkušeností v programech rekvalifikací-stáží a v nespecifických rekvalifikačních kurzech). T a b u l k a 10 Struktura absolventů rekvalifikací podle vybraných skupin (a) ukončili rekvalifikaci absolventi rekvalifikačního od počátku roku celkem ve sledovaném roce 2003 programu % % ženy , ,4 absolventi a mladiství , ,5 osoby se ZPS , ,6 celkem , ,0 (b) ukončili evidenci v nezaměstnanosti po úspěšně absolvované rekvalifikaci umístěni po rekvalifikaci ukončené absolventi rekvalifikačního umístěni od počátku roku celkem ve sledovaném roce 2003 programu % % ženy , ,5 absolventi a mladiství , ,3 osoby se ZPS , ,0 celkem , ,0 (c) po úspěšně ukončené rekvalifikaci se neumístili absolventi rekvalifikačního programu zůstávají v evidenci do dalšího období doba evidence po úspěšném absolvování rekvalifikace přesáhla 12 měsíců % % ženy , ,8 absolventi a mladiství , ,7 osoby se ZPS , ,2 celkem , ,0 Jako zajímavé (byť očekávané) se jeví zjištění, že mladiství a absolventi škol jsou nejúspěšnější skupinou ve smyslu nalezení pracovního uplatnění po absolvování rekvalifikace. Zatímco mezi všemi osobami, které rekvalifikační program ve sledovaném roce 2003 úspěšně ukončili, tvoří mladí lidé 15,5 %, mezi účastníky, kterým se do 12 měsíců po absolvované rekvalifikaci podařilo nalézt zaměstnání tvoří více než pětinu. Z tabulky 11 je navíc zřejmé, že v průměru pouhá necelá 4 % mladistvých a absolventů zůstávají po ukončení rekvalifikace dlouhodobě v evidenci nezaměstnaných. Jsou však zřetelné i regionální diference - v některých okresech je podíl dlouhodobě nezaměstnaných absolventů a mladistvých, kteří prošli rekvalifikačním kursem, ještě nižší (např. Frýdek-Místek - 0,3 %, 20