MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU

Transkript

1 ZPRÁVA ZA 2. ETAPU ENVIROS, s.r.o. ÚNOR 2015 MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE

2 TODAY S BUSINESS TOMORROW S WORLD ZPRÁVA ZA 2. ETAPU ENVIROS, s.r.o. ÚNOR 2015 MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE

3 FORMULÁŘ KONTROLY KVALITY Klient: Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 1039/32, Praha Staré Město, Kontaktní osoba: Ing. Pavlína Kulhánková, ředitelka oboru ekologie Telefon: kulhankovap@mpo.cz Název nabídky: Určení nástrojů a konkrétních úkolů k zajištění realizace opatření a naplnění cílů, včetně návrhu jejich hodnocení, stanovených v Politice druhotných surovin ČR (2. etapa) Referenční číslo: ECZ14147 Číslo svazku: Svazek 1 z 2 Verze: Zpráva za 2. etapu Datum: Odkaz na soubor: G:\Projects\ECZ14147_MPO_Politika_druhotnych_surovin\Zprávy Předkladatel: ENVIROS, s.r.o. Na Rovnosti Praha 3 IČ: , DIČ: CZ Zpracovatel(é): Ing. Pavel Růžička Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. Ing. Jiří Klicpera Ing. Zuzana Lhotáková Ing. Tereza Kodejšová Ing. Michael ten Donkelaar Ing. Jan Harnych Zodpovědná osoba: Ing. Jan Pavlík Telefon: (+420) jan.pavlik@enviros.cz Schválil: Ing. Jaroslav Vích, ředitel a jednatel

4 IDENTIFIKACE DODAVATELE Tabulka 1: Identifikační údaje dodavatele Název: ENVIROS, s.r.o. Právní forma organizace: Společnost s ručením omezeným Statutární zástupce: Ing. Jaroslav Vích, ředitel a jednatel společnosti Adresa společnosti: Na Rovnosti 1, Praha 3 IČ: DIČ: CZ Telefon: (+420) Fax: (+420) Bankovní spojení: ČSOB, a.s., č. ú /0300 Obchodní rejstřík: Městský soud v Praze, oddíl C, vložka Počet zaměstnanců: 35 Kontaktní osoba: Ing. Pavel Růžička Telefon: (+420) pavel.ruzicka@enviros.cz

5 OBSAH 1 ÚVOD POLITIKA DRUHOTNÝCH SUROVIN DRUHOTNÉ SUROVINY A OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ POJEM DRUHOTNÁ SUROVINA MANAGEMENT PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ STRATEGIE A LEGISLATIVA EU OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ PŘÍSTUP VYBRANÝCH STÁTŮ EU VELKÁ BRITÁNIE STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY SKOTSKO STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY NĚMECKO STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY RAKOUSKO STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY NIZOZEMÍ... 58

6 3.5.1 STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY DÁNSKO STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY ŠVÉDSKO STRATEGIE PROGRAMY, OPATŘENÍ A NÁSTROJE FINSKO STRATEGIE PROGRAMY A OPATŘENÍ NÁSTROJE INDIKÁTORY PODPORA VYUŽÍVÁNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN A APLIKACE PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČR ANALÝZA STÁVAJÍCÍ SITUACE STRATEGICKÝ PŘÍSTUP EKONOMICKÉ ASPEKTY A LIDSKÝ KAPITÁL ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ FINANČNÍ PODPORY ÚČINNOST VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ V PODNICÍCH SWOT ANALÝZA NÁVRH PROGRAMU PODPORY ZAVÁDĚNÍ PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ VÝCHODISKA PROGRAMU STRUKTURA PROGRAMU REGULAČNÍ A ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE EKONOMICKÉ NÁSTROJE INFORMAČNÍ NÁSTROJE A PODPORA TECHNICKÉ ASISTENCE DOBROVOLNÉ NÁSTROJE

7 5 NÁVRH INDIKÁTORŮ ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY HLAVNÍ INDIKÁTOR OSTATNÍ ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY DOPLŇKOVÉ INDIKÁTORY SPECIFICKÉ INDIKÁTORY POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY...137

8 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK OBRÁZEK 1: PODÍL OBNOVITELNÝCH A NEOBNOVITELNÝCH SUROVIN VYUŽÍVANÝCH V EU OBRÁZEK 2: ZÁVISLOST EU NA DOVOZECH U VYBRANÝCH SUROVIN OBRÁZEK 3: HLAVNÍ PRODUCENTI KRITICKÝCH SUROVIN OBRÁZEK 4: STRUKTURA NÁKLADŮ V PODNICÍCH ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU V NĚMECKU, OBRÁZEK 5: ZAHRANIČNÍ OBCHOD EU-28 ( ) OBRÁZEK 6: VÝVOZ A DOVOZ ENERGIÍ A SUROVIN (EU-27; 1999, 2008) OBRÁZEK 7: CIRKULÁRNÍ VS. LINEÁRNÍ EKONOMIKA VE VELKÉ BRITÁNII OBRÁZEK 8: MODEL OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ OBRÁZEK 9: TOKY OBNOVITELNÝCH A NEOBNOVITELNÝCH MATERIÁLŮ V OBĚHOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ SYSTÉMOVÉ SCHÉMA OBRÁZEK 10: PROCENTO RECYKLACE KOMUNÁLNÍHO ODPADU V ZEMÍCH EU OBRÁZEK 11: PRVKY POTŘEBNÉ NA VÝROBU SMARTPHONU OBRÁZEK 12: HIERARCHIE NAKLÁDÁNÍ S ODPADY OBRÁZEK 13: VZTAH MEZI PRODUKTIVITOU ZDROJŮ A KONKURENCESCHOPNOSTÍ OBRÁZEK 14: STRUKTURA DAŇOVÝCH VÝNOSŮ (PRŮMĚR EU-28) OBRÁZEK 15: PODÍL ZDANĚNÍ PRÁCE NA DAŇOVÝCH VÝNOSECH V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH EU OBRÁZEK 16: PODÍL EKOLOGICKÝCH DANÍ NA DAŇOVÝCH VÝNOSECH V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH EU OBRÁZEK 17: STRUKTURA EKOLOGICKÝCH DANÍ (PRŮMĚR EU-28) OBRÁZEK 18: SCHÉMA ZÁKLADNÍHO PROGRAMU A KLUBU EKOPROFIT TABULKA 1: IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE DODAVATELE... 4 TABULKA 2 PRODUKCE DRUHOTNÝCH SUROVIN V ČR TABULKA 3: VLAJKOVÉ INICIATIVY STRATEGIE EVROPA 2020 SOUVISEJÍCÍ S PODPOROU VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ.. 17 TABULKA 4 LEGISLATIVA ŘÍDÍCÍ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ VE VELKÉ BRITÁNII TABULKA 5 EKONOMICKÁ A LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ TABULKA 6 VYBRANÉ PROGRAMY FINANČNÍ PODPORY ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ TABULKA 7 PODPORA VĚDY A VÝZKUMU TABULKA 8 VYBRANÉ INFORMAČNÍ NÁSTROJE A NÁSTROJE TECHNICKÉ ASISTENCE TABULKA 9 PŘÍKLADY DOBROVOLNÝCH NÁSTROJŮ TABULKA 10 POUŽÍVANÉ INDIKÁTORY PRO STAVEBNICTVÍ A BUDOVY TABULKA 11 POUŽÍVANÉ INDIKÁTORY PODLE JEDNOTLIVÝCH ASPEKTŮ TABULKA 12 PROGRAMY VLÁDNÍ FINANČNÍ PODPORY K DOSAŽENÍ CÍLŮ ZERO W ASTE SCOTLAND TABULKA 13 DOBROVOLNÉ DOHODY TABULKA 14 PŘÍKLADY VOLNĚ DOSTUPNÝCH NÁSTROJŮ, VZORŮ A APLIKACÍ TABULKA 15 INDIKÁTORY PODLE ODVĚTVÍ A TYPU ODPADU TABULKA 16 INDIKÁTORY V OBLASTI VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ V NĚMECKU TABULKA 17 INICIATIVY PRO ÚČINNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A UDRŽITELNOU VÝROBU V RAKOUSKU TABULKA 18 NÁSTROJE PRO ÚČINNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A UDRŽITELNOU VÝROBU V RAKOUSKU TABULKA 19 INDIKÁTORY PRO PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADU V RAKOUSKU TABULKA 20 ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY - DÁNSKO TABULKA 21 FINSKÁ LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ TABULKA 22 PŘÍKLADY BAT STUDIÍ TÝKAJÍCÍ SE DRUHOTNÝCH SUROVIN VE FINSKU... 80

9 TABULKA 23 ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY TABULKA 24 RECYKLACE A MATERIÁLOVÉ VYUŽÍVÁNÍ ODPADŮ V ČR PODLE KOMODIT TABULKA 25 POPLATKY ZA UKLÁDÁNÍ ODPADŮ NA SKLÁDKY VE VYBRANÝCH STÁTECH EU (ROK 2014) TABULKA 26 FINANČNÍ PODPORY V OBLASTI MATERIÁLŮ A DRUHOTNÝCH SUROVIN V OPERAČNÍCH PROGRAMECH TABULKA 27 SWOT ANALÝZA ZAVÁDĚNÍ PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE TABULKA 28 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI REGULAČNÍCH A ADMINISTRATIVNÍCH NÁSTROJŮ TABULKA 29 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ REGULAČNÍ A ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE TABULKA 30 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI EKONOMICKÝCH NÁSTROJŮ TABULKA 31 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ EKONOMICKÉ NÁSTROJE TABULKA 32 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI INFORMAČNÍCH NÁSTROJŮ A PODPORY TECHNICKÉ ASISTENCE TABULKA 33 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ INFORMAČNÍ NÁSTROJE A PODPORA TECHNICKÉ ASISTENCE TABULKA 34 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI DOBROVOLNÝCH NÁSTROJŮ TABULKA 35 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ DOBROVOLNÉ NÁSTROJE TABULKA 36 INDIKÁTORY PLNĚNÍ CÍLŮ POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR TABULKA 37 INDIKÁTORY VZTAŽENÉ K JEDNOTLIVÝM OPATŘENÍM POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR TABULKA 38 INDIKÁTORY PODLE ODVĚTVÍ A ČINNOSTÍ TABULKA 39 INDIKÁTORY PODLE ASPEKTŮ PODNIKÁNÍ

10 1 ÚVOD Cílem projektu byla identifikace nástrojů a konkrétních úkolů k zajištění realizace opatření a naplnění cílů, včetně návrhu jejich hodnocení, stanovených v Politice druhotných surovin České republiky. Přesná náplň projektu byla definována následujícími body: 1. Návrh indikátorů na hodnocení plnění stanovených opatření v rámci Politiky druhotných surovin ČR, včetně způsobu jejich stanovení, metody jejich výpočtu a hodnocení a periodicity hodnocení v členění na: 1.1. Základní; 1.2. Doplňkové; 1.3. Specifické. 2. Příklady přístupu vybraných členských států EU, které mají obdobnou strukturu hospodářství jako Česká republika, k řešení oblasti druhotných surovin, recyklace, oběhového hospodářství a předcházení vzniku odpadů, odpadového hospodářství, surovinové politiky, surovinové bezpečnosti apod., a to v minimálním rozsahu: 2.1. Podrobný popis základního přístupu k implementaci principů oběhového hospodářství, začlenění principů oběhového hospodářství, recyklace, druhotných surovin/zdrojů do legislativních nebo strategických dokumentů, v členění ve vybraných členských státech které mají obdobnou strukturu hospodářství jako Česká republika; Podrobný popis přístupů a používaných nástrojů (ekonomických, dobrovolných) k řešení problematiky vybraných komodit dle Politiky druhotných surovin ČR v členění dle vybraných členských států EU; 2.3. Identifikace a podrobný popis příkladů dobré praxe v členění podle jednotlivých členských států EU. 3. Analýza možností aplikace principů oběhového hospodářství a životního cyklu výrobků v právním a podnikatelském prostředí ČR a výběr příkladů dobré praxe identifikovaných v rámci řešení bodu 2.3 aplikovatelných v ČR. 4. Identifikace ekonomických nástrojů pro zajištění rozvoje a efektivního hospodaření v oblasti druhotných surovin a stanovení možností jejich uplatnění v rámci ČR, včetně ekonomických nástrojů zaměřených na plnění opatření Politiky druhotných surovin ČR. 5. Uvedení zdrojů dat, z nichž bylo čerpáno při zpracování zakázky. Projekt byl řešen v období (1. etapa do , 2. etapa do ). Tato zpráva podává souhrnný přehled aktivit a výstupů obou etap projektu. 1 Zadavatel požadoval zahrnutí minimálně 5 států s přednostním zaměřením na členské státy EU Německo, Rakousko, Velká Británie, a další země dle volby zpracovatele se zohledněním vysoké míry implementace principů oběhového hospodářství v těchto zemích (např. Nizozemí, severské státy). 10

11 1.1 POLITIKA DRUHOTNÝCH SUROVIN Politika druhotných surovin ČR je prvním dokumentem České republiky, který vytváří strategický rámec pro efektivní využívání druhotných surovin. Pro její přípravu bylo vybráno 10 komodit a zdrojů druhotných surovin, jejichž výběr byl ovlivněn významností druhotné suroviny jako technologického vstupu do výroby, hmotnostní produkcí, potřebou a potenciálem využití komodity v ČR, významností exportu apod. Jedná se o následující komodity: kovy, papír, plasty, sklo, stavební a demoliční hmoty, vedlejší energetické produkty, vozidla s ukončenou životností (autovraky), odpadní elektrická a elektronická zařízení (WEEE), použité pneumatiky a odpadní pryž, odpadní (vyřazené) baterie a akumulátory. Cíle Politiky druhotných surovin a návazného Akčního plánu musí respektovat cíle, návrhy a opatření stanovené na úrovni Evropské unie. Za účelem posílení hospodářského, sociálního a environmentálního užitku vyplývající z lepšího nakládání s komunálním odpadem navrhuje Evropská komise: Zvýšit do roku 2030 opětovné používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 %; Zvýšit do roku 2030 míru recyklace obalového odpadu na 80 %, se střednědobými cíli 60 % do roku 2020 a 70 % do roku 2025, včetně cílů pro konkrétní materiály; Zakázat do roku 2025 skládkování recyklovatelných plastů, kovů, skla, papíru, lepenky a biologicky rozložitelného odpadu, přičemž by se členské státy měly snažit skládky do roku 2030 prakticky odstranit; Rozvíjet trhy s vysoce kvalitními sekundárními materiály, a to například prostřednictvím posuzování přidané hodnoty kritérií vymezujících, kdy odpad u určitých materiálů přestává být odpadem; Upřesnit metodu výpočtu pro recyklované materiály s cílem zajistit vysokou úroveň kvality recyklace. 11

12 2 DRUHOTNÉ SUROVINY HOSPODÁŘSTVÍ A 2.1 POJEM DRUHOTNÁ SUROVINA OBĚHOVÉ Ačkoliv je termín druhotná surovina uváděn v řadě legislativních předpisů, byl v České republice poprvé jasněji definován až Surovinovou politikou ČR, resp. Politikou druhotných surovin. Za druhotnou surovinu je v jejím kontextu považována látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty) a vstupují do dalšího procesu výroby či využití, a to za podmínek, že s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky, které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického procesu. Konkrétnější vymezení daných látek či předmětů nabízí Program statistických zjišťování,2 jehož součástí je Roční výkaz o odpadech a druhotných surovinách. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí následující kategorie materiálů: 1. Vedlejší produkty (movitá věc vznikající jako nedílná součást výroby, jejímž prvotním cílem však není výroba či získání této věci); 2. Upravený odpad, který přestal být odpadem poté, co splnil podmínky a kritéria pro něj za tímto účelem stanovena (tzv. neodpad); 3. Materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru, příp. dalších výrobků využitelných pro další zpracování; 4. Nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití (ať už pro využití ve vlastní výrobě, nebo jiným výrobcem či zpracovatelem). Tabulka 2 Produkce druhotných surovin v ČR Druhotné suroviny 2013 [t] 2012 [t] 2011 [t] ze železných kovů (vč. oceli) z mědi a slitin mědi (mosaz, bronz) z niklu z hliníku z olova ze zinku Celkem z toho: z drahých kovů 2 Vyhláška Českého statistického úřadu č. 306/2010 Sb. 12

13 z cínu z ostatních neželezných kovů ze skla z papíru a lepenky z plastu z pneumatik z pryže (kromě pneumatik) z textilu ze dřeva z energetických procesů z ostatních nekovových materiálů z použitých (odpadních) minerálních olejů ze stavebních hmot z křemíku Zdroj: Český statistický úřad 2.2 MANAGEMENT PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Problematika druhotných surovin a jejich využívání souvisí v širším kontextu s otázkou managementu přírodních (surovinových) zdrojů. Jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni České republiky je této oblasti věnována významná pozornost, což se odráží jednak v akcentu této problematiky ve strategických, politických a legislativních dokumentech a jednak v podpoře tímto směrem zaměřených programů a iniciativ (např. Evropské inovační partnerství pro nerostné zdroje). Na přístupu k surovinovým zdrojům závisí přes 30 milionů pracovních míst v EU. Z 89 % využívá Evropská unie neobnovitelné zdroje suroviny, přičemž z velmi významné části jsou evropské průmyslové podniky závislé na dovozu těchto surovin z jiných částí světa, a to včetně tzv. kritických surovin. V případě některých surovin (prvků) je tato závislost EU stoprocentní. 13

14 Obrázek 1: Podíl obnovitelných a neobnovitelných surovin využívaných v EU Zdroj: Projekt Ex Tax ( Wuppertal Institute Obrázek 2: Závislost EU na dovozech u vybraných surovin Zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí 14

15 Obrázek 3: Hlavní producenti kritických surovin Zdroj: Evropská komise Vedle aspektu snižování závislosti je velmi důležité také ekonomické hledisko. V mnohých průmyslových odvětvích totiž tvoří náklady na suroviny a materiály významnou nákladovou položku, často významnější než náklady na pracovní sílu či energie (viz následující obrázek). Obrázek 4: Struktura nákladů v podnicích zpracovatelského průmyslu v Německu3,4 Zdroj: Spolková agentura životního prostředí (UBA), Německo (na základě údajů Spolkového statistického úřadu) 3 Statistická data pro malé a střední podniky zpracovatelského průmyslu (NACE 10 33) v Německu. Také celoevropsky zaměřené studie odvětví výroby oceli a hliníku prokazují, že suroviny tvoří přibližně 30 až 40 % jejich struktury nákladů. [1] 4 15

16 Vzhledem k nedostatečné surovinové základně ČR a zároveň významnému zaměření hospodářství na průmyslovou výrobu představují druhotné suroviny důležitý zdroj surovin pro průmyslová odvětví. Díky jejich využívání dochází k šetření primárních zdrojů, snižování v průmyslových podnicích a taktéž ke snižování negativních dopadů na životní prostředí zdraví. českého všechna nákladů a lidské Podpora prevence a využívání druhotných surovin směřuje též k naplňování jednoho z cílů Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR dosažení maximální dovozní nezávislosti ČR na energetických a materiálových zdrojích při současné podpoře udržitelného materiálového hospodářství Strategie a legislativa EU Nakládání a účinnější využívání přírodních zdrojů je tématem, které je na úrovni Evropské unie stále silněji akcentováno a jsou na něm založeny základní strategické a politické priority EU. Důvodem je snaha o zvyšování efektivity evropského hospodářství (jak z pohledu makroekonomického, tak z hlediska jednotlivých podniků), snižování závislosti na dovozu surovin (často z nestabilních oblastí) a dosahování přínosů v ochraně životního prostředí. Nedávná analýza provedená Evropskou environmentální agenturou ukazuje, že Evropská unie dováží osmkrát více primárních surovin, než kolik jich vyváží. Těžba a doprava těchto surovin s sebou pak přináší nezanedbatelné environmentální i ekonomické náklady. Obrázek 5: Zahraniční obchod EU-28 ( ) Zdroj: Environmental Indicator Report 2014: Environmental Impacts of Production-consumption Systems in Europe, European Environment Agency,

17 Obrázek 6: Vývoz a dovoz energií a surovin (EU-27; 1999, 2008) Zdroj: Eurostat Comtex statictics Stěžejním strategickým materiálem, na kterém staví evropská hospodářská politika, je strategie Evropa Ta stanovuje vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století a mimo jiné zdůrazňuje nutnost vybudování hospodářství méně náročného na zdroje. Na strategii Evropa 2020 navazuje sedm tzv. vlajkových iniciativ, z nichž pro podporu využívání zdrojů (včetně druhotných surovin) jsou klíčové Evropa méně náročná na zdroje, Inovační unie, Průmyslová politika pro éru globalizace. Tabulka 3: Vlajkové iniciativy strategie Evropa 2020 související s podporou využívání zdrojů Vlajková iniciativa Využívání zdrojů Evropa méně náročná na zdroje Vlajková iniciativa Evropa méně náročná na zdroje je podrobně rozpracována v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje. Ten zdůrazňuje nutnost dosažení růstu založeného na účinném využívání zdrojů a vymezuje přeměnu evropského hospodářství v hospodářství udržitelné do roku

18 Ekonomický růst má vycházet z využívání menšího objemu zdrojů, produkce a spotřeby zboží, vytváření podnikatelských příležitostí i nových pracovních míst v oborech recyklace, lepšího designu výrobků a nahrazování materiálů. Nejnověji je oblast účinnějšího využívání zdrojů zpracována ve sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu. Inovační unie V rámci vlajkové iniciativy Inovační unie byl vydán Akční plán pro eko-inovace, jehož cílem je podpora rozvoje a uplatňování inovací, které vedou ke snižování tlaků na životní prostředí, včetně zodpovědného využívání přírodních zdrojů. Akční plán též zdůrazňuje potřebu lépe aplikovat výsledky výzkumu a vývoje v praxi. V polovině února 2013 bylo založeno Evropské inovační partnerství pro nerostné suroviny, a to za účelem snížení závislosti EU na surovinových zdrojích a jejich dovozu, postupné náhrady vzácných (tzv. kritických) surovin dostupnějšími alternativami a podpory inovativních postupů při průzkumu, dobývání, využívání a recyklaci nerostných surovin. Cíli do roku 2020 jsou realizace 10 významných inovačních projektů a náhrada alespoň 3 kritických surovin. Průmyslová politika pro éru globalizace Vlajková iniciativa Průmyslová politika pro éru globalizace byla rozpracována do strategického dokumentu Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace: Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu Zdůrazňuje nutnost realizace takové průmyslové politiky, která posílí konkurenceschopnost evropské ekonomiky, povede k vytváření nových pracovních míst a zároveň umožní přechod na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje. V roce 2009 vydala Evropská komise také balíček k Udržitelné spotřebě a výrobě a udržitelné průmyslové politice (SCP-SIP), na jehož základě byly v následujících letech přijaty navazující dokumenty v oblastech: Lepší výrobky a chytřejší výroba; Štíhlejší výroba; Globální trh s udržitelnými výrobky. Balíček zahrnuje opatření v oblasti technologií (např. systém ověřování environmentálních technologií v rámci ETAP), systémů řízení podniků (EMAS) a výrobků (ekodesign, ekoznačení, energetické štítkování, zelené veřejné zakázky). 18

19 2.3 OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ Nejnovějším přístupem Evropské unie k účinnějšímu využívání zdrojů je přechod k tzv. oběhovému hospodářství (v orig.: circular economy), zakotvený ve sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu.5 Základním principem oběhového hospodářství je, že se přidaná hodnota produktů uchovává v ekonomickém systému co možná nejdéle a zároveň se snižuje objem odpadu. Jakmile produkt v oběhovém hospodářství dosáhne konce své životnosti, ponechá se v systému jako zdroj, aby mohl být opakovaně využit ve výrobě a vytvářet tím další hodnotu. Spotřebitelům tím dává možnost využívat výrobky (resp. jejich funkce) delší dobu, na straně podnikatelské sféry zase poskytuje nové ekonomické příležitosti v oblastech znovuvyužívání výrobků, jejich údržby a oprav, recyklace či poskytování servisních a dalších služeb (namísto pouhého prodeje výrobků). Současná ekonomika je však z velké většiny stále založena na tradičním lineárním principu, jak ukazuje například následující graf mapující situaci ve Velké Británii: Obrázek 7: Cirkulární vs. lineární ekonomika ve Velké Británii Zdroj: Resource Efficiency webinar special on decoupling: Final report, European Environment Agency, COM(2014) 398 final ze dne

20 Přechod k oběhovému hospodářství vyžaduje změny v hodnotových řetězcích, od návrhu výrobku po vytvoření nových obchodních a marketingových modelů, od nových způsobů zpracování odpadu na zdroje po nové způsoby spotřebitelského chování. Vytvoření funkčního oběhového hospodářství znamená naprostou systémovou změnu a rozvoj inovací, a to jak technologického tak (především) sociálního charakteru. Zároveň je však třeba zdůraznit, že i v případě vysoce oběhové ekonomiky bude vždy třeba jistého množství primárních zdrojů a vždy bude nutné odstraňovat určitý zbytkový odpad. Obrázek 8: Model oběhového hospodářství Zdroj: Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu 20

21 Obrázek 9: Toky obnovitelných a neobnovitelných materiálů v oběhovém hospodářství systémové schéma Zdroj: Ellen MacArthur Foundation Sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu identifikuje aspekty, které při přechodu k oběhovému hospodářství hrají důležitou roli: design a inovace, investice, činnost podniků a spotřebitelů, politika a legislativa v oblasti odpadů. Design a inovace Oběhové hospodářství nenechává řešení otázky, co s odpadem, výhradně na konec životnosti výrobku, ale minimalizuje vznik odpadu již ve fázi samotného navrhování výrobků a služeb (či celých výrobních procesů) a obvykle zapojuje inovativní postupy v celém hodnotovém řetězci. Koncept ekodesignu již pronikl i do legislativy, a to v oblasti výrobků spotřebovávajících nebo ovlivňujících spotřebu energie. S rostoucím důrazem na účinnější využívání neenergetických zdrojů lze předpokládat, že při nejbližší revizi předmětné směrnice může být uvažováno o rozšíření záběru ekodesignu i o tuto oblast tj. stanovení požadavků na design výrobků vzhledem ke spotřebě surovin. 21

22 Investice Řešením respektujícím zavádění oběhového hospodářství by měly být poskytovány patřičné finanční stimuly. Mezi ně lze zařadit: přímé financování prostřednictvím dotačních mechanismů (např. Horizon 2020, v ČR: OPPIK), rozvoj projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), uplatňování relevantních kritérií v rámci zelených veřejných zakázek (GPP). Za významné ekonomické stimuly lze považovat také odstraňování tzv. škodlivých dotací (tj. dotací, jež mají za důsledek poškozování životního prostředí) a přesun daňové zátěže ze zdanění práce na platby daní za znečišťování životního prostředí a spotřebu zdrojů (ekologická daňová reforma). Činnost podniků a spotřebitelů Klíčovými aktéry při přechodu na oběhové hospodářství jsou podniky a spotřebitelé, důležitou roli však hrají též ostatní subjekty v rámci hodnotového řetězce (výrobci, investoři, distributoři, atd.) a vzájemná komunikace. Spotřebitelé by měli být lépe informováni o environmentálních (či sociálních) vlastnostech různých výrobků, aby mohli činit informovaná rozhodnutí. Pro podnikovou sféru je zase nutné zajistit, aby byla na pracovním trhu k dispozici nezbytná znalostní a dovednostní základna. V budoucnu též vzroste význam spotřebitelských modelů založených na půjčování, výměně, směně či pronájmu produktů tzv. sdílená ekonomika (v orig.: sharing economy nebo collaborative economy). Tento trend již dobře funguje např. u sídelní / půjčování automobilů či pracovního nářadí nebo produkci a distribuci potravin. Politika a legislativa v oblasti odpadů V 7. akčním programu pro životní prostředí si Evropská unie si stanovila politický závazek omezit vznik odpadu, recyklovat odpad a vytvořit tak z něho významný, spolehlivý zdroj surovin v Unii, získávat energii zpět pouze z nerecyklovatelných materiálů a zcela odstranit skládkování. Mezi základní přístupy, pomocí kterých by mělo být daných cílů dosaženo, patří uplatňování konceptu rozšířené odpovědnosti výrobce a daně ze skládkování (s postupným zákazem skládkování vybraných druhů odpadu). V současné době se v EU vytváří v průměru přibližně pět tun odpadu na osobu ročně, přičemž účinně recyklována je o něco více než třetina odpadu. Zároveň mezi jednotlivými členskými státy existují výrazné rozdíly. Například šest členských zemí již účinně odstranilo skládkování komunálního odpadu, když se jim podařilo skládkování snížit za posledních 20 let z 90 % na méně než 5 % a v některých regionech dosáhnout 85% míry recyklace; zatímco v jiných zemích se na skládky ukládá stále více než 90 % odpadu a recykluje se méně než 5 % odpadu. 22

23 Obrázek 10: Procento recyklace komunálního odpadu v zemích EU Zdroj: Signály EEA 2014: Kvalita života a životní prostředí Podpora účinně využívaných zdrojů a oběhového hospodářství v Evropě, Evropská agentura pro životní prostředí, 2014 Přeměna odpadu ve zdroj představuje jednu z možností, jak uzavřít cyklus v rámci systémů oběhového hospodářství. Podnikatelská sféra však potřebuje jasné politické signály a cíle, aby mohla z dlouhodobého hlediska předvídat změny a realizovat potřebné investice s vysokou mírou pravděpodobnosti, že se jí vložené prostředky vrátí. 23

24 Kolik prvků obsahuje smartphone? Význam efektivního nakládání s odpady lze velmi dobře demonstrovat na příkladu elektroodpadu. Ten obsahuje řadu hodnotných materiálů včetně mnoha výše zmíněných kritických suroviny (např. na výrobu smartphonu je potřeba využít 46 různých chemických prvků viz Obrázek 11). V současnosti jsou i při rozsáhlé recyklaci některé z těchto surovin ztráceny, přičemž se ukazuje, že v budoucnosti bude ekonomicky výnosné třídit a znovu používat i malé množství elektroodpadu. Obrázek 11: Prvky potřebné na výrobu smartphonu Zdroj: Projekt Ex Tax ( Součástí balíku opatření k podpoře oběhového hospodářství, který Evropská komise přijala v červenci 2014, byly předpisy týkající se odpadů, obalů, skládkování, autovraků, baterií a elektronických zařízení. Nově instalovaná Evropská komise však na počátku roku 2015 tyto předpisy stáhla z vyjednávání s cílem předložit v průběhu roku ambicióznější plán na podporu oběhového hospodářství. Nizozemská vláda zároveň oznámila, že problematika oběhového hospodářství se stane jedním ze základních témat nizozemského předsednictví v Radě EU v 1. pololetí roku

25 3 PŘÍSTUP VYBRANÝCH STÁTŮ EU Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, mezi členskými státy EU existují značné rozdíly, pokud jde o účinnost systému odpadového hospodářství a využívání zdrojů. Na základě srovnání jednotlivých států poskytla Evropská komise doporučení členským státům s nejslabšími výsledky, přičemž jako nejúčinnější identifikovala následující hospodářská opatření: daň ze skládkování a spalování; režim plateb podle množství odpadu; rozšířená odpovědnost výrobce; pobídky pro místní orgány (aby podporovaly prevenci vzniku odpadu, jeho opětovné využití a recyklaci); zákaz skládkování. V rámci této studie analyzovali řešitelé přístupy k problematice odpadového hospodářství, druhotných surovin a účinnějšího využívání zdrojů v těch členských státech Evropské unie, které mohou sloužit jako vhodné příklady aplikace prevenční strategie a zavádění principů oběhového hospodářství. Konkrétně byly do analýzy zahrnuty následující státy: 3.1 Velká Británie, Skotsko, Německo, Rakousko, Nizozemí; Dánsko; Švédsko; Finsko. VELKÁ BRITÁNIE6 Celkový současný postoj Velké Británie k problematice odpadového hospodářství je založen na myšlence Prevence je lepší než léčba. Pro nejbližší období ( ) je tématem odpadového hospodářství ve Velké Británii řízení zdrojů a odpadů vedoucí k trvale udržitelné ekonomice a snížení negativních vlivů na lidské zdraví a životní prostředí. Cílem politiky je nejen celkově nižší množství odpadů, ale zejména navýšení příležitostí pro oblast sběru odpadu, jeho recyklaci, přepracování a opětné využití. Rolí státu je zde podpora udržitelného nakládání s odpady a tím i snížení nákladů v podnikatelské sféře i v domácnostech. Celkové směřování politiky v oblasti odpadového hospodářství je shrnuto v dokumentu Waste Management Plan for England. 6 Vzhledem k decentralizaci státní správy ve Velké Británii jsou strategie, programy a opatření, jež jsou uváděny v této kapitole, platné především pro oblast Anglie. Z tohoto důvodu jsou také do samostatné kapitoly (kap. 3.2) vyčleněny informace o Skotsku, které uplatňuje program Zero Waste Scotland v rámci působnosti své správy. 25