Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Transkript

1 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_439 Jméno autora: Ing. Jaroslav Melichar Třída/ročník: I., II. Datum vytvoření: Vzdělávací oblast: Tematická oblast: Předmět: Výstižný popis způsobu využití nebo metodické pokyny: Vyuč. předmět DEJ Vybrané kapitoly z regionálních dějin Šluknovska Dějepis Metodický a obrazový materiál pro vhodné doplnění tématu První světová válka o téma Rumburská vzpoura a další konkrétní dějinné události v kontextu regionální historie Šluknovského výběžku s využitím videodataprojektoru.

2 První světová válka a Rumburská vzpoura První světová válka v letech se ve výběžku projevila obdobně jako v ostatním týlu. Po období relativní prosperity se projevily zásobovací obtíže, nedostatek potravin (byly zřizovány válečné kuchyně pro stravování civilního obyvatelstva), tyfové epidemie, v roce 1917 nastalo odevzdávání kostelních zvonů pro vojenské účely, od téhož roku vznikaly hladové demonstrace a nepokoje. V roce 1918 nepokoje zesílily, v dubnu muselo přispěchat pro jejich potlačení i vojsko ( Šluknov, 13. Starý Ehrenberk /Křečany/, 16. Rumburk, 17. Chřibská) proběhla rozsáhlá stávka ve Varnsdorfu, 10. se konala demonstrace v Lipové. V roce 1918 však byl špatný i stav jednotek rakouské armády. Zásobovací problémy a nepořádek panovaly i u jednotek v zázemí. To vyvolávalo četné nepokoje a vzpoury. Zvláště aktivní bývali v těchto vzpourách navrátilci ( heimkehreři ) - osvobození nebo propuštění zajatci z Ruska po uzavření míru v Brestu Litevském, kterým tehdy přezdíva li bolševici. V Rumburku a okolí byly tehdy soustředěny necelé dva tisíce vojáků, z nichž 839 bylo navrátilců. Vojáci byli roztrpčeni špatným zásobováním, nevypláceným žoldem, hrubým zacházením ze strany důstojníků, často marným čekáním na slíbenou dovolenou, ale především tím, že měli být znovu odesláni na frontu. Iniciátorem vzpoury v Rumburku byla část náhradního praporu 7. střeleckého pluku, jehož příslušníci pocházeli většinou z Plzeňska. Hlavním osnovatelem vzpoury byl navrátilec František Noha. Začal sestavovat tajný výbor, který měl asi 19 členů. Vzpoura měla sice vypuknout až v polovině června, nastaly však události, které ji (ovšem na úkor připravenosti a organizovanosti) proměnily v živelný výbuch. Poslední kapkou do ohně byl rozkaz z o snížení denní dávky chleba, dále zařazení navrátilců do marškumpačky, která měla odejít 6. června k pluku na frontu. V úterý 21. května 1918 v 6 hodin ráno nastoupila budoucí pochodová formace (71 mužů 7. čety 3. setniny) na dvoře chlapecké školy (dnes ZŠ v Tyršově ul.) proti rozkazu ozbrojena. Vojáci (kromě dvou) odmítli složit zbraně, požadovali chleba, zadržovaný žold za dobu zajetí, slíbenou dovolenou, odmítali nastoupit na frontu. Neuposlechli rozkazů nadřízených včetně velitele setniny, kterého kdosi srazil pažbou pušky k zemi. Vypukla vzpoura. Vojáci pronikli do skladu střeliva, obsadili poštu, nádraží i budovu velitelství. Nerabovali, měli to od Nohy, který se ujal vedení, přísně zakázáno. Pomáhalo jim i civilní obyvatelstvo. Přidaly se i jednotky ubytované v Dolních Křečanech a Horních Jindřichově. Noha navrhl táhnout na Nový Bor (tehdy Hajda) a Českou Lípu, tam se spojit s českými vojáky náhradního praporu 18. pěšího pluku a s nimi pokračovat na Mladou Boleslav a Prahu. Byť ozbrojeným povstáním, chtěli povstalci dosáhnout míru. Zemské velitelství v Litoměřicích však bylo o vzpouře uvědoměno už v 8 : 30 h, neboť ústředna vojenského telefonu zůstala v provozu, stejně tak telegraf velitelství. Telegrafovat o vzpouře navíc stačil i přednosta železniční stanice. V 9 hodin se asi tisícovka vojáků shromáždila na náměstí, kde se rozdělili na dva proudy. Jeden postupoval na Krásnou Lípu po trati, druhý po silnici. Mnozí vojáci však využili zmatku vzpoury k dezerci. Před polednem dorazily oba proudy do Krásné Lípy. Skupina asi třiceti povstalců zde zrekvírovala ( zabrala pro válečné účely ) na nádraží vlak, kterým se dopravila do Jedlové. Hlavní proud postupoval pěšky po silnici do Chřibské, dále přes Kytlice na Nový Bor. V Krásné Lípě, Chřibské a Jedlové se vítězně střetli s četníky. V Chřibské zrekvírovali pro přepravu zbraní koňský povoz, ve Falknově nákladní automobil. První větší boj proběhl o Nový Bor. Zde byla připravena setnina horských (pohraničních) myslivců. Asi po hodinovém boji myslivci ustoupili do předem připravených pozic po obou stranách silnice do České Lípy, kde už připravoval kulometná hnízda i 18. pěší pluk z České Lípy. Mezi 18. a 19. hodinou vzbouřenci Nový Bor obsadili včetně kasáren. To už ale od jihozápadu postupovaly proti nim silné oddíly generála Madera, od severu jim do týla postupovaly četnické hlídky. Vzbouřenci byli prakticky obklíčeni. Za Novým Borem je čekala už velká připravená přesila. Výzvu, aby se vzdali, odmítli.

3 Strhla se prudká bitva, v níž byli vzbouřenci poraženi. Byli mrtví i ranění. Asi 300 povstalců se vzdalo, ostatní se rozprchli v okolních lesích, většinou však byli postupně pochytáni. Po osudovém střetnutí bylo zajato celkem 380 vojáků. Ještě toho dne bylo vyhlášeno stanné právo pro okresy Rumburk, Varnsdorf, Děčín, Česká Lípa, Německé Jablonné bylo rozhodnuto o zřízení stanného soudu v Rumburku a Novém Boru, byly soudy s povstalci zahájeny. Kromě mnoha rozsudků vězení (které si pak vzbouřenci odpykávali za hrozných podmínek v Malé pevnosti v Terezíně) byly pro odstrašení vyneseny i rozsudky trestu smrti zastřelením. V Rumburku (na zámku) byly vyneseny rozsudky smrti nad třemi hlavními vůdci: Františkem Nohou, Vojtěchem Kovářem a četařem aspirantem Stanko Vodičkou, jediným poddůstojníkem, který se z řad poddstojníků a důstojníků ke vzpouře připojil. Poprava byla provedena ráno na tehdejším hřišti za rumburským hřbitovem. Vojáci rumburské posádky museli popravě z trestu přihlížet. Večer byli popravení rychle a bez obřadu pohřbeni a jejich hroby srovnány se zemí. V Novém Boru mělo být potrestáno smrtí původně 21 povstalců, čtrnácti byl však rozsudek změněn na 10, příp. 5 let vězení. Sedm odsouzených pak bylo večer za lesním hřbitovem popraveno. Další povstalci byli odsouzeni ještě i stanným soudem v Terezíně. Přímo v Rumburku bylo pro podněcování ke vzpouře zatčeno i několik žen. obr Cesta vzbouřenců Rumburské vzpoury (z brožury Rumbursko )

4 Stanné právo bylo zrušeno až V létě 1918 už ale dohodové armády přešly do ofenzívy na všech frontách. Konec války se rychle blížil. Rakousko-Uhersko se zhroutilo v říjnu. Dne byla vyhlášena Československá republika. Ještě toho dne byla vojenskému velitelství v Litoměřicích doručena žádost pražského Národního výboru (prozatímního nejvyššího orgánu nové republiky) o amnestii rumburských povstalců. Podrobnosti k průběhu (obr. 41) a potlačení vzpoury (obr. 42) byly popsány v mnoha článcích a publikacích. U prací vydaných v letech je ale nutné eliminovat tendenční hodnocení vzpoury poplatná době vydání. Z novějších prací lze doporučit např. zpracování dle materiálů rumburského muzea (podrobný prospekt Vojenská vzpoura v Rumburku v r. 1918, Rumburk 2001), příp. článek v knize Smetana Rumburk, město v Českém Nizozemí aj. V dubnu 1919 byly pietně vyzdviženy ostatky popravených v Rumburku a převezeny do rodných obcí. V letech pak byli pozůstalí odškodněni. Každý rok se též až do r konaly oslavy výročí vzpoury za účasti účastníků, pozůstalých, zástupců Čs. obce legionářské a dalších delegací. V květnu 1923 byl odhalen pomník rumburským hrdinům v Novém Boru (zničen nacisty v r. 1940), v roce 1951 byl na místě popraviště v Rumburku vztyčen pamětní obelisk z dílny kamenosochaře Vladimíra Samlera, v r byl v parku rumburské vzpoury v Rumburku odhalen pomník Nepokořený od akad. sochaře Vendelína Zdrůbeckého. Pomníky byly hrdinům vzpoury odhaleny i jinde, např. Domažlicích, Plzni, v rodišti V. Kováře aj. Oslav 50. výročí vzpoury v roce 1968 se mj. zúčastnili i prezident republiky Ludvík Svoboda a předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský. Při oslavách v roce 2001 byla provedena Klubem pro vojenskou historii rekonstrukce RV. Vzpoura inspirovala i k dramatickým dílům. V květnu 1924 se konala slavnostní premiéra hry Rumburská vzpoura v Tylově divadle v Praze, v červnu 1928 se uskutečnila premiéra hry Stanko Vodička v Rumburku na Střelnici. Na motivy vzpoury natočil režisér Martin Frič film Hvězda zvaná Pelyněk, který měl celostátní předpremiéru v kině Revoluce v Rumburku v roce Jeho umělecké ztvárnění se však značně vzdálilo od skutečných událostí. Nelze se proto divit, že se mnozí přímí účastníci vzpoury dožadovali po jeho zhlédnutí v Rumburku, aby už nebyl více promítán.

5 Obr. Přímí účastníci Rumburské vzpoury na oslavách v roce 1968 Použité zdroje: MELICHAR, J. et al. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008 Vojenská vzpoura v Rumburku v r (prospekt), Rumburk 2001 MAYER, V. et al. Rumbursko (brožura vydaná k účelu uctění 50. výročí Rumburské vzpoury v květnu 1968), Rumburk, 1968 MAYER, V. Revoluční tradice Rumburska. Rumburk: 1957 SMETANA, J. Rumburk, město v Českém Nizozemí. Město Rumburk, 1999