Volnočasové aktivity seniorů

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA KATEDŘA OŠETŘOVATELSTVÍ Volnočasové aktivity seniorů DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Veronika Formanová VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Olga Janíková Diplomová práce 2011 / 2012

2 Motto: Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí. Winston Churchill Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři. Michel de Montaigne

3 Děkuji Mgr. Olze Janíkové za odborné vedení diplomové práce, ochotu, pomoc, připomínky, cenné rady a doporučení při psaní mé diplomové práce. Dále chci poděkovat Ing. Petru Fiedorovi za poskytnutí cenných rad a pomoc při práci na empirické části diplomové práce.

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené zdroje. V Brně.

5 OBSAH ÚVOD... 7 I TEORETICKÁ ČÁST STÁŘÍ A STÁRNUTÍ DEFINICE STÁŘÍ Dělení stáří ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ SE STÁŘÍM Fyzické změny provázející stárnutí Psychické změny provázející stárnutí Změny osobnosti ve stáří Změny poznávacích procesů ve stáří Změny regulačních procesů ve stáří Nejčastější onemocnění ve stáří dle jednotlivých orgánových systémů Pozitivní účinky pravidelné sportovní aktivity na organismus seniora PÉČE O SENIORY V HISTORICKÉM KONTEXTU PÉČE O SENIORY V DNEŠNÍ DOBĚ Pobytové služby Ambulantní služby Terénní služby SPOLEČENSKÉ MÝTY A SENIOŘI VNÍMÁNÍ SENIORŮ SOUČASNOU SPOLEČNOSTÍ SENIOR STAROBNÍ DŮCHOD VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ A MOŽNOSTI JEJICH VZDĚLÁVÁNÍ VOLNÝ ČAS A JEHO DEFINICE Funkce volného času Determinanty volného času VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ Pohybová aktivita u seniorů Doporučená pohybová aktivita u seniorů Nevhodná pohybová aktivity u seniorů (štilec) Univerzity třetího věku Univerzity zajišťující U3V Historie univerzit třetího věku Možnost studia univerzity třetího věku ve Zlínském kraji II PRAKTICKÁ ČÁST VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ PŘÍPRAVNÁ FÁZE VÝZKUMU Stanovení cílů a hypotéz Plán výzkumu... 35

6 8.2 REALIZAČNÍ FÁZE VÝZKUMU ANALÝZA ZKOUMANÝCH DAT Vyhodnocení jednotlivých položek v dotazníku Vyhodnocení hypotéz Vyhodnocení první hypotézy Vyhodnocení druhé hypotézy Vyhodnocení třetí hypotézy Vyhodnocení čtvrté hypotézy Vyhodnocení páté hypotézy Vyhodnocení šesté hypotézy Přehled závislostí vzniklých nezávisle na stanovených hypotézách DISKUZE ZÁVĚR ANOTACE DIPLOMOVÉ PRÁCE ANNOTATION OF MASTERS THESIS SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH... 98

7 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 7 ÚVOD Ve své diplomové práci se chci zabývat volnočasovými aktivitami seniorů. Společnost stárne a neustále se mluví jen o tom, že senioři nemají co dělat, mají množství času, které neumí využít. Málo koho ovšem zajímá, jaký je pohled seniorů, jak oni sami vnímají své období v důchodovém věku. Cílem mé výzkumné části diplomové práce je pomocí dotazníkového šetření zjistit, co senioři považují za volný čas, jaké jsou determinanty v jejich životě ovlivňující způsob trávení volného času, zda jsou spokojeni se svým životem či nikoli. Vzhledem k tomu, že budeme dotazník rozdávat seniorům bydlícím ve svém vlastním domově a seniorům bydlícím v domovech pro seniory či v domovech pokojného stáří, chceme porovnat, zda existuje závislost na spokojenosti s trávením svého volného času mezi těmito dvěma skupinami. Dále ověříme předem stanovené hypotézy pomocí statistických metod. V teoretické části se zaměříme na popsání periodizace stáří, procesu stárnutí, na jednotlivé determinanty dnešního světa ovlivňující volnočasové aktivity seniorů. Uvedeme jednotlivé změny psychického a fyziologického stárnutí, popíšeme pohled na stáří v historii a v dnešní době.

8 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 8 I. TEORETICKÁ ČÁST

9 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 9 1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ 1.1 Definice stáří Existuje nespočet definic, které vystihují pojem stáří. Všechny se ovšem shodují na tom, že jedná o pozdní fáze ontogeneze, přirozeného průběhu života. Jde o jednotlivé projevy involučních změn. Dochází k proměnám funkčním a morfologickým, které probíhají druhově specifickou rychlostí. Tyto změny jsou výrazně variabilní a interindividuální. Tyto změny vytvářejí typický obraz, který se nazývá stařecký fenotyp. [25, 10, 6 ] Dělení stáří Člověk je po celý svůj život ovlivňován mnoha faktory. Jde především o vlivy prostředí, životní styl, zdravotní stav, vlivy sociální a ekonomické a vlastní vnímání sama sebe v průběhu celého života. Vzájemná propojenost, podmíněnost a zároveň i rozport těchto faktorů vede k obtížnému členění a vymezení jednotlivých etap stáří. [ 10 ] Obvykle se stáří dělí na stáří kalendářní, sociální a biologické. Stáří kalendářní je jednoznačně vymezitelné. Jednotlivé hranice se však neustále posouvají, neboť se s rozvíjející se společností prodlužuje očekávaná délka dožití, zlepšuje se zdravotní a funkční stav nových generací přicházejících do seniorských let. Proto dnes platí rozdělení dle World Health Organization (dále jen WHO): let střední věk let - rané stáří let - vlastní stáří 90 a více let dlouhověkost Stáří sociální jde o změnu sociálních rolí a potřeb, životního stylu a ekonomické situace. Dochází ke změnám společných zájmu ve společnosti. Za počátek sociálního staří se považuje okamžik, kdy vzniká nárok na přiznání starobního důchodu či okamžik penzionování. Sociální stáří zahrnuje i rizika seniorské populace, jde například o změnu denního režimu, omezení a změna životní prestiže, změna denního programu, pocity osamělosti, riziko ztráty soběstačnosti, diskriminace, negativné reakce na penzionování. Sociální periodizace užívá následujícího dělení života:

10 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 10 První věk jde o období předproduktivní, období dětství a mládí. Fáze učení, profesní přípravy. Druhý věk jde o období produktivní, fáze dospělosti, produktivita biologická a socioekonomická. Třetí věk jde o období postproduktivní. Čtvrtý věk jde o období závislosti. Stáří biologické jde o označení konkrétní míry involučních změn daného jedince. Jeho exaktní vymezení se však dosud nestanovilo a neexistuje tak ani shoda, která by vyjadřovala jednotlivá období. [ 6, 10, 15 ] 1.2 Změny související se stářím Proces stárnutí přináší zhoršení tělesného i duševního stavu. Tento proces je u každého jedince individuální a variabilní. A to z hlediska času, rozsahu tak i z hlediska závažnosti jednotlivých projevů. Samotný proces stárnutí je zcela závislý na vzájemné interakci genetických dispozic a všech důsledků vlivů prostředí, které se u stárnoucího člověka nahromadily po celý jeho dosavadní život. [ 25 ] Fyzické změny provázející stárnutí Jak již bylo řečeno v předchozím odstavci, tak v procesu stárnutí dochází k tělesným i duševním změnám. Tělesné změny vychází z individuálních genetických dispozic. Rychlost stárnutí ovlivňují i vnější faktory, na kterých závisí, do jaké míry člověk prožije své stáří v nejlepší fyzické kondici. Stáří je pozdním obdobím života, a proto není divu, že se v něm projevuje i způsob, jakým žil jedinec v minulých fázích života. Úpadek tělesných funkcí nezačíná až ve stáří, ale již v rané dospělosti. Většina orgánových soustav vykazuje po třicátém roce života každoročně úbytek funkce přibližně 0,8 až 1 %. Tato degenerace je velmi pozvolna a člověk téměř nezaznamená až do šesté dekády žádnou změnu. [ 5] Proces biologického stárnutí je ovlivňován genetickými předpoklady a životním stylem. Probíhá zcela individuálně u každého člověka. Biologické stárnutí souvisí s termínem biologický věk, který slouží k označení celkového stavu lidského organismu v daném věko-

11 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 11 vém období člověka. V užším slova smyslu se tímto termínem označují všechny involuční změny v organismu člověka probíhající na organické úrovni. Nejdříve dochází ke změnám struktury a poté ke změně funkcí. Rozlišujeme tři typy funkčních změn. Nejdříve dochází k úbytku funkcí na hladině molekulární, tkáňové, orgánové a systémové. Poté dochází k vyčerpání buněčných rezerv, což se projevuje při reakci organismu na určitou zátěž a v konečném stádiu dochází ke zpomalení většiny funkcí lidského organismu. Tělesné změny způsobeny procesem stárnutí jsou nejvíce znatelné. Dochází ke změně vzhledu člověka, dochází ke snížení výšky, hmotnosti a svalové hmoty. Ve starším věku se snižuje mobilita člověka, mění se držení těla a zhoršuje se celková koordinace pohybu. Kosti staršího jednice jsou křehčí, hrozí osteoporóza a větší výskyt zlomenin. Kůže ztrácí elasticitu, ztenčuje se a tvoří se vrásky. U vlasů ubývá pigmentu, šediví a ztenčují se v důsledku ubývání vlasových folikul. Zvyšuje se počet vlasů, které denně vypadnou. Ochlupení řídne, a nehty rostou mnohem pomaleji než v mladém věku. [25, 10,15, 16 ] V nervovém systému dochází ke zpomalení nervového vedení, probíhá pozvolná atrofie mozku. V důsledku atrofie mozku dochází ke snížení schopnosti vštípit si nové informace a vybavení si informací z paměti. Snižuje se průtok krve všemi orgánovými soustavami, často jsou poškozeny tepny a dochází k ateroskleróze či hypertenzi. V oblasti kardiálního aparátu dochází ke snížení maximální spotřeby kyslíku, ke zmenšení srdečního výdeje a maximální tepové frekvence, je zvýšená cévní rezistence a zpomaluje se návrat tepové frekvence k výchozím hodnotám. Bývá poškozeno termoregulační centrum, vyskytují se tedy problémy s regulací tělesné teploty, zhoršuje se schopnost adaptovat se na klimatické změny. U starších lidí hrozí zvýšené riziko podchlazení či naopak přehřátí. Funkce dýchacího aparátu a vitalita plic se výrazně snižuje. V případě gastrointestinálního traktu dochází ke snížení motility zažívacího traktu. Je zhoršená schopnost ledvin, snižuje se funkce močového měchýře. U mužů se vyskytuje stále častěji onemocnění prostaty. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na involuční změny postihující smyslové vnímání. Sluch méně reaguje na vyšší zvukové frekvence, objevuje se nedoslýchavost. Zraková ostrost se snižuje, je zhoršeno vnímání barev a snížená schopnost akomodace čočky. Je snížená schopnost rozeznávat jednotlivé pachy, zároveň starší člověk má menší množství chuťových pohárků. [ 10, 25, 32 ]

12 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii Psychické změny provázející stárnutí Ve stáří se mění mnohé psychické funkce. Některé tyto změny jsou podmíněny biologickými nebo psychosociálními vlivy. V případě biologicky podmíněných změn se jedná o změny, jež jsou pouhým projevem stárnutí, nebo jde o změny vyvolané nějakým chorobným procesem Změny osobnosti ve stáří Nejčastější změnou osobnosti ve stáří je zvýraznění některých vlastností. Změny osobnosti, které ve stáří probíhají, jsou obecně považovány za ne příliš pozitivní. Dochází například k rozvoji puntičkářství, úzkosti, prohloubení introverze, egocentrismu etc. [25 ] Změny poznávacích procesů ve stáří Ve stáří dochází k nerovnoměrným změnám jednotlivých schopností. Změny, jež jsou dané procesem stárnutí, se projevují především v oblastech sloužících k zaznamenávání, ukládání a využívání daných informací. S přibývajícím věkem se je jednotlivé funkce celkově zpomalují, prodlužuje se reakční čas, zpracování informací a rozhodování vyžaduje delší dobu než v mládí. Zvýšená pomalost je podmíněná jednak biologickými změnami, tak psychogenní zátěží. Dále dochází ke zhoršení zrakové a sluchové ostrosti. Tyto změny mohou velmi ovlivňovat další poznávací procesy. Další zcela běžnou změnou poznávacích procesů spojených se stářím je porucha paměti. Zhoršuje se zpracování a uchovávání nově získaných informací. Nejčastěji je postižena epizodická část paměti, sémantická paměť bývá trvalejší. Pokles paměťových funkcí je přísně individuální závisející na genetických předpokladech, zdraví a zkušenostech. Změny intelektových funkcí jsou individuální a závisí na mnoha faktorech. Jedná se o dědičné dispozice, výši dosaženého vzdělání, zdraví a sociální začlenění jednice. Ve stáří člověk na základě všech psychických změn hůře chápe nové situace, obtížněji se učí novým věcem a všemu novému se hůře přizpůsobuje. [ 6, 13, 25]

13 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii Změny regulačních procesů ve stáří V oblasti regulačním procesů dochází ke zpomalení a oslabení většiny regulačních funkcí. V důsledku těchto změn dochází ke snížení adaptability seniora a k narušení odolnosti vůči stresové situaci. Staří lidé jsou emočně labilnější a hůře ovládají své projevy. Mívají sklon k úzkosti a k depresím, bývají sugestivní a lehce ovlivnitelní. Emoční výkyvy zhoršují kvalitu pozornosti a paměťových funkcí, dále snižují možnost využít rozumových schopnosti a jsou omezujícím faktorem k výkonu jakékoli aktivity. [ 16, 17, 25] Nejčastější onemocnění ve stáří dle jednotlivých orgánových systémů Onemocnění kardiovaskulárního systému endokarditidy, myokarditidy, chlopenní vady, srdeční amyloidóza, hypertenze, ischemická choroba srdeční, chronické srdeční selhání, arterioskleróza, trombembolická nemoc. Onemocnění respiračního systému chronická obstrukční plicní nemoc, chronická bronchitida, astma bronchiale, bronchogenní karcinom, pneumonie, chřipka. Onemocnění gastrointestinálního systému duodenální vřed, dysfagie, hiátová hernie, žaludeční vředy, divertikly tenkého střeva, obstipace, karcinom tlustého střeva, ischemická kolitida. Onemocnění metabolického systému a endokrinního systému hyperlipoproteinémie, dyslipoproteinémie a diabetes mellitus. Onemocnění vylučovacího systém selhání ledvin, pyelonefritidy, infekce močových cest. Onemocnění pohybového systému osteoporóza, osteoartróza, revmatoidní artritida, dna. Neuropsychiatrická onemocněni delirium, deprese, Alzheimerova demence, Parkinsonova choroba, poruchy spánku. Další zdravotní problémy propriocepce, poruchy sluchy a zraku, karcinom prostaty, purpura senilis. [ 24 ]

14 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii Pozitivní účinky pravidelné sportovní aktivity na organismus seniora Zlepšení fyzické kondice zvětšení dechového objemu, úprava krevního tlaku, hladiny tuku v krvi, snížení rizika ischemické choroby srdeční a rizika srdečního selhání Zlepšení kontroly hladiny cukru v krvi dochází ke zlepšení citlivosti receptorů na inzulíny, možnost snížení denní dávky inzulínu Snížení úbytku kostní hmoty u žen po menopauze Zlepšení pohyblivosti a funkčnosti kloubů, snížení jejich bolestivosti Zlepšení kvality spánku, paměti a schopnosti uchovávat si nové informace Zlepšení metabolismu, udržování optimální hmotnosti, antidepresivní účinek Snížení rizika pádů a zlomenin Zlepšení potíží s vyprazdňováním [ 24 ] Hlavním cílem pohybové aktivity seniorů nejsou vrcholové výkony, ale osobní, fyzická a psychická zdatnost seniora. Nejdůležitějším cílem je, aby byla seniorova schopnost zachovat si pohybové schopnosti pro uchování soběstačnosti, jistoty a kvality života seniora.

15 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 15 2 PÉČE O SENIORY V HISTORICKÉM KONTEXTU O tom jak se o seniory pečovalo v historii, máme velmi málo informací. Představu o tom, jak péče probíhala, máme zprostředkovány pouze v historických dílech, ze zápisků filosofů, vědců a lékařů. Předpokládá se ale, že nejprve byla péče praktikována především v rámci rodiny. V případě, že senior neměl rodinu, zůstával na okraji společnosti, musel žebrat a žít na ulici. Pohled na staré bezmocné lidi již od nepaměti budil pocit lítosti, ale zároveň i pocit odporu. Proto začaly vznikat první spolky charitativního rázu. Tuto péče nejdříve poskytovali kněží nebo lidé z vyšších společenských vrstev. Péče o staré a nemocné se vždy odvíjela od politické a ekonomické situace dané společnosti a její kvalita byla ovlivňována rozvojem lékařství a ošetřovatelství. Charitativní péče ovšem nebyla trvalým řešením dané problematiky, proto začali již ve 14. století v Evropě vznikat domovy pro staré osoby. Ovšem až v 16. století vyšel v Anglii první zákon, o kterém se datuje písemná zmínka, pokoušející se řešit sociální problémy starých lidí. Postupně se ve světě rozvíjí péče a staré občany. V roce 1909 byla stanovaná pravidelná penze pro nemajetné seniory. V Čechách a na Moravě byla péče o seniory stejná jako jinde v Evropě. Také lze již od středověku nacházet zmínky o charitativní činnosti církevních příslušníků či občanů z vyšších společenských vrstev. V knize Fenomén stáří od paní profesorky Heleny Haškovcové se můžeme dočíst, že někdejší předseda České gerontologické společnosti Karel Dohnal doložil, že v Čechách existovali tři typy základní ústavní péče. V období středověku převažovala péče charitativního charakteru. Šlo o středověké špitály, klášterní nemocnice a nemocnice pro malomocné. Problémy s péčí a bydlením starých a starých nemocných lidí neustále přibývalo, proto byly postupně zakládány další a další špitály, poté začali vznikat farní chudinské instituce. Největší rozvoj bylo v období vlády Marie Terezie, která za své vlády zajistila ucelený systém státní zdravotní správy a zdravotnických zákonů. V této započaté práci ve stejném duchu pokračoval i její syn Josef II., který za své vlády přikázal zřizování všeobecných nemocnic jako ústavů léčebných zaopatřujících chudé a opuštěné nemocné, kteří trpí léčitelným onemocněním. Chorobince mají sloužit k ošetřování lidí s nemocemi nevyléčitelnými a pro lidi práce neschopné jsou určeny chudobince. Nastal rychlý vznik nových nemocnic, ve kterých se postupem času začalo spíše jen léčit a staří lidé byli překládáni do starobinců nebo chudobinců. Ošetřování tehdy bylo

16 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 16 prováděno na nízké laické úrovni. Postupně až s vývojem ošetřovatelství se začala kvalita péče o tyto osoby zvyšovat. Největší změny v péči o seniory nastal v roce 1919 se vznikem samostatného československého státu, kdy byla ustanovena Správa pro otázky sociální péče. [ 21, 6 ]

17 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 17 3 PÉČE O SENIORY V DNEŠNÍ DOBĚ V dnešní době je péče o seniory na mnohem vyšší úrovni. A to nejen zvyšování úrovně lékařské a ošetřovatelské péče, ale také rozvojem služeb sociálních. Dnes můžeme péči o seniory rozdělit na zařízení poskytující péči zdravotní a sociální. Další dělení je na zařízení poskytující služby pobytové, ambulantní, terénní a služby zajišťující pomoc v domácnosti. [6 ] Pobytové služby Dlouhodobé pobytové služby - Domov pro seniory jedná se o celoroční sociální a zdravotní péči o seniory se sníženou soběstačností, které vyžadují pravidelnou pomoc druhé osoby. Bydlení je v jedno dvou a tří lůžkových pokojích dle zařízení domova a požadavků klienta. Domovy poskytují krom základní péče, také množství volnočasových aktivit. - Domov se zvláštním režimem jde o zařízení s celoročním provozem poskytující péči klientům, kteří vyžadují speciální péči z důvodu svého specifického onemocnění. Nejčastěji jde o klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence. - Bydlení pro seniory jde o moderní typ bydlení uzpůsobený potřebám starších občanů, kdy si senioři mohou koupit či pronajmout byt v určitém komplexu budov. Je zde poskytována sociální péče. Krátkodobé pobytové služby - Odlehčovací respitní péče jde o krátkodobou pobytovou službu umožňující odlehčení rodině či opatrovníkovi, který trvale pečuje o tělesně či duševně nemocného jedince. - Týdenní stacionář - poskytují služby seniorům se sníženou soběstačností, kteří se nacházejí v situaci vyžadující pravidelnou pomoc jiné osoby. Tyto stacionáře nabízejí možnost pobytu seniorů od pondělí do pátku. Na víkendy jezdí senioři do domácnosti blízké osoby. Stacionáře nabízejí ubytování, stravu a obvykle i různé aktivity umožňující seniorům

18 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 18 udržení pohybových a kognitivních funkcí (např. vaření, keramika, četba knih, tvorba drobných předmětů, cvičení paměti, jóga). - Léčebna dlouhodobě nemocných (LDN) v těchto zařízeních se pečuje o dlouhodobě nemocné klienty. Jde o nemocné, u kterých je již ukončen diagnostický a akutní terapeutický proces. Zdravotní stav klienta vyžaduje dlouhodobou sesterskou, ošetřovatelskou a rehabilitační péči. Velký důraz je kladen na pohybovou aktivitu a na psychickou aktivitu nemocných (např. léčba prací). V modernějších typech LDN se zdůrazňuje individuální přístup k hospitalizovaným. Hospicová péče jde o specializované zařízení poskytující tzv. paliativní péči (péči zaměřenou na úlevu od bolesti, zmírnění příznaků prožívané choroby). Hospic je určen pro terminálně nemocné. Neslibuje vyléčení, ale umožňuje důstojné strávení posledních chvil života. Nemocný musí být před umístěním do hospice informován o svém zdravotním stavu Ambulantní služby Denní stacionář - někdy je označován jako domovinka, poskytují od pondělí do pátku služby seniorům se sníženou soběstačností, kteří jsou v situaci, kdy vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby. Denní stacionáře nezajišťují ubytování přes noc. Jde o službu, kdy senior ráno přijde sám nebo s doprovodem, den stráví různými aktivitami a v odpoledních hodinách zase odchází domů. Denní stacionáře senior navštěvuje pravidelně, tím se odlišuje od center denních služeb. Denní centra v těchto centrech jsou poskytovány ambulantní služby seniorům, kteří mají sníženou soběstačnost. A to z důvodu věku, chronického onemocnění nebo fyzického postižení a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Denní centra poskytují pomoc při osobní hygieně, zajišťují stravu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Dále zajišťují sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv a obstarávání osobních záležitostí. Ordinace praktických lékařů Lékárny

19 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii Terénní služby Sociální služby - Pečovatelské služby jde o terénní službu seniorům v jejich domácím prostředí a je poskytována v určitém provozním čase. Pomáhá seniorům se sníženou soběstačností zvládnout péči o sebe sama a domácnost. Zaměstnanci pečovatelské služby dochází do domácnosti seniorů. Do nabídky pečovatelské služby většinou patří nákupy, pomoc s vykoupáním, úklid domácnosti, donáška oběda etc. - Osobní asistence - je terénní služba, která je seniorům poskytována v jejich domácím prostředí. V předem dohodnutém čase osobní asistent pomáhá seniorovi při těch činnostech, na kterých se domluví a to na základě toho klientových potřeb. Osobní asistence není časově limitována, je určena na základě domluvy mezi klientem a daným asistentem. Zdravotní služby - Domácí ošetřovatelská péče Home care - Ošetřovatelská péče je poskytována klientům v jejich domácím prostředí na základě ordinace lékaře. Domácí péči může naordinovat praktický lékař pro dospělé, ošetřující lékař v nemocnici před propuštěním klienta do domácí ošetřování. Služba je poskytována nepřetržitě 7 dnů v týdnu. Péči poskytují všeobecné sestry domácí péče. Indikovaná péče je hrazena ze zdravotního pojištění. - Domácí hospic - pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem prožít důstojným způsobem poslední období života v kruhu rodiny. Lékaři a sestry provádějí péči o klienta v jeho domácím prostředí. Předpokladem je ovšem aktivní zapojení rodiny do celkové péče o nemocného. Péče o domácnost Dovoz stravy domů Úklid domácnosti a drobné řemeslné práce [ 6, 29, 30]

20 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 20 4 SPOLEČENSKÉ MÝTY A SENIOŘI Tak jako se vším se v lidské společnosti traduje spousta lží, polopravd a předsudků, tak i v oblasti seniorského věku existuje mnoho mýtů. V 80. letech dvacátého století formulovali angličtí autoři celou řadu tzv. typických mýtů, které se v následujícím odstavci pokusím přiblížit. Jedná se o mýty, které ilustrují, jak dnešní moderní, ambiciózní společnost přistupuje ke starší generaci. Mýty, které se pevně ukotvily ve vnímání dnešního společenského světa. Mýtus falešných představ představa společnosti, že senior si nárokuje pouze ekonomické a materiální zajištění svého života. Podle tohoto mýtu by měla existovat přímá úměra mezi spokojeností a ekonomickou situací. Mýtus zjednodušené demografie odchodem do důchodu se člověk stává starý, všichni staří lidé jsou důchodci a odchodem do penze již zcela skončil život. Zcela se ignoruje rozdíl mezi mladým a starým seniorem. Je zcela ignorován fakt, že i senior může vést plnohodnotný život. Mýtus homogenity jde o pocit, že vše ve stáří je stejné tedy homogenní. Všichni senioři mají své potřeby stejné a nic se u nich již nemění. Odborníci, ale naopak hovoří o výrazné heterogenitě seniorových potřeb. Mýtus neužitečného času senioři mají příliš volného času, neustálé otázky typu copak s tím časem dělají. Na jednu stranu jim společnost přeje zasloužený odpočinek, na stranu druhou je pak obviňují, že nic nedělají. Mýtus ignorace senior je již na vedlejší koleji, jeho názory nebereme v úvahu, pouze si je vyslechneme, ale většinou je mladý člověk nebere vážně. Na seniora se společnost dívá ze svého uspěchaného pohledu a nepovažuje jej jako svou konkurenci, a proto s ním nepočítá. Mýtus schematismu a automatismu v mladší generaci již neplatí předávání zkušeností z otce na syna a z děda na vnuka. Dnešní společnost nemá potřebu přebírat zkušenosti od svých prarodičů, protože nemyslí na letité osobní zkušenosti života, ale pouze jen na zaměstnání a moderní život. Mýtus o úbytku sexu a asexuálního stáří mýtus o tom, že od určitého věku je sex na překážku vede pouze k tabulaci sexu v seniorské populaci

21 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 21 Mýtus o lékařích spoléhání se na lékaře, nikoli samy na sebe. Lékař vše napraví a pomůže. Senioři neberou na mysli, že by měli poupravit svůj životní styl a jídelníček. Mýtus o arterioskleróze - jde o zcela mylnou představu, že arterioskleróza postihuje pouze staré občany. Mýtus o chudobě seniorů - důvodem tohoto mýtu v naší společnosti jsou nejen relativně nízké starobní důchody, ale neustále prezentované důvody, proč je třeba radikálních změn v důchodovém systému zabezpečení. Senioři se bojí, že jejich důchody budou stagnovat a mladí mají obavy, že už žádná penze nebude. [ 6, 22]

22 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 22 5 VNÍMÁNÍ SENIORŮ SOUČASNOU SPOLEČNOSTÍ Vnímání seniorů dnešní společností je především dán tím, jak jsou senioři prezentování v médiích. Na webových stránkách české vlády najdeme vyjádření zmocněnce Michala Kocába z roku 2010, který na adresu seniorů v mediích říká: Vyšší věk jednajících je bohužel často tím, co činí v médiích událost zajímavější, kurióznější, vhodnější pro zveřejnění a to je ageismus. Nevhodně zpracované téma ale může přispívat k diskriminaci a sociální exkluzi seniorů. Je potřeba vnímat jako pozitivní, že senioři jsou ve většině případů aktivní lidé, což přispívá k dlouhověkosti naší společnosti. Dále v doporučení vlády jsou navrhnuty doporučení pro pracovníky medií, jak se mají o seniorech vyjadřovat a jak by měla vypadat vhodná reportáž, tak aby nebyla v seniorské populaci diskriminující. Přestože je pozornost seniorům v mediích věnována poměrně malá, zhruba 2% z celkové doby denních zpráv, upozorňuje na seniory, jako na skupinu odlišnou, vyčnívající ze společnosti. Události, které jsou ve zprávách prezentovány, jsou většinou bizardní situace, které mají větší možnost upoutat pozornost mediíí. Většinou je společnost informována o ztracených, zatoulaných či oloupených seniorech, kteří sou příliš důvěřiví, a proto se lehce stanou obětí zlodějů. Proto je výsledný mediální obraz seniorů z pohledu mladší společnosti ne příliš příznivý. Vzniká představa, že staří je obdobím, které nepřináší již nic nového ani pozitivního. Dochází pouze k úbytku fyzických i mentálních sil, přátel, zážitků. [ 3, 4 ]

23 Masarykova universita, Lékařská fakulta, Ošetřovatelství v gerontologii 23 6 SENIOR Existuje obecně zakořeněné tvrzení, že seniorem se člověk stává odchodem do starobního důchodu, tedy člověk, který dosáhl penzijního věku. [ 6 ] Pojem senior prošel mnohým vývojem a již v dnešní době není zcela jasné, zda se bude používat. Staří občané byli označováni od babiček a dědečků, přes kategorie 50plus, 60 plus, 70 plus, geronty, přestárlé občany, dříve narozené občany až po dnešní termín senior. Evropskou komisí je v dnešní době navrhováno mnoho dalších termínů, mezi nimiž je i [ 6, 12, 17] termín zkušenější nebo věkově pokročilý občan. 6.1 Starobní důchod Nárok na starobní důchod může získat občan, který dosáhl důchodového věku a splnil potřebnou dobu pojištění. Nárok na starobní důchod má občan, který splní podmínky dané zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon o starobním důchodu prošla řadou novelizací. Poslední novelizace byla schválena v září roku 2011 a vešla v platnost Poslední změny v systému důchodového pojištění jsou dány nařízením vlády č. 286/2011 Sb. [ 27 ] Odchod do důchodu je vždy záležitostí oprávněné osoby a záleží jen na jejím rozhodnutí, zda a kdy podá žádost o přiznání starobního důchodu. Nikdo nemůže jednice přinutit k odchodu do důchodu. Zaměstnavatel nemůže za zaměstnance podat žádost o přiznání starobního důchodu a ani penzijní věk, nemůže být důvodem rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Důchodový věk není v České republice stanoven jednotně, ale je diferencován dle několika hledisek. Předně je rozdělován dle pohlaví, u žen je pak dále dělen dle počtu vychovaných dětí. V letošním roce může o starobní důchod zažádat občan, který dosáhl důchodového věku a má minimální potřebnou dobu 28 let pojištění. V případě, kdy se občan rozhodne, že o starobní důchod požádá, musí čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání starobního důchodu odevzdat osobně žádost o důchod, a to na okresní správě sociálního zabezpečení, příslušné podle místa trvalého pobytu občana. [ 27 ]