Celoplášťová kovová korunka

Transkript

1 Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postižené Praha 5 Radlice, Výmolova 169 Škola: Střední zdravotnická škola Obor: Zubní technik Celoplášťová kovová korunka ročník

2 OBSAH 1) Úvod 2) Definice toho pojmu: Co znamená plášť korunky? 3) Jak vypadají: Plášťové korunky celkové vypadají tvarově, ale 4) Funkce - na co se používá? K čemu slouží? Proč? Přímý a nepřímý postup? 5) Indikace + kontraindikace pro celoplášťovou korunku celolitou ( v čem je výhoda a nevýhoda) 6) Druhy korunek, jejich výhody a nevýhody, jaké jsou v tom rozdíly? a) Korunky mezi pryskyřicí a kovem b) Korunky mezi keramikou a kovem c) korunky mezi kompozity a kovem 7) Různé korunky (celolitá, částečná korunka, onlay, inlay, kořenová nástavba) Můstky z kovu jejich zpracování v laboratoři Mezičleny proplachovací a dotykové 8) Obecné preparační zásady a definice pojem preparace Pojem preparace ( znamená to.. ) ( k čemu slouží..) 9) Základní typy preparací Bezschůdková preparace distálního zubu na celoplášťovou korunku. Bezschůdková preparace frontálního zubu na celoplášťovou korunku. Preparace s oblým schůdkem na celoplášťovou korunku. Preparace s hranatým schůdkem na celoplášťovou korunku. 10) Otiskování druhy materiálů a jejich vlastnosti 1. zhotovení jednoduchého situačního modelu 2. inviduální otiskovací lžíce 11) 1) Skusová šablona: a) pro částečně ozubenou čelisti b) pro bezzubou čelisti 2) Okluzní otisk 12) Litá kovová korunka odlehčená a masivní jejich zpracování 13) Formovací hmoty a typy 14) Modelace přetvaru zpracování vosku a zhotovení modelu přímým a nepřímým postupem 15) Materiály kovové typy a jejich vlastnosti - 2 -

3 Úvod V úvodu této práce bude, jak se umělé zuby vyrábějí od počátku do současnosti. Lidé si opravují zuby již dlouhé časy. Dřívější doby byli náročné a bolestivé. Pro uměle dělané se používali zvířecí kostí apod. Ale samozřejmě postupem času byli vylepšovány. Dnes je vše modernější. Máme na to různé materiály, které jsou dnes známé. Definice toho pojmu, co to znamená plášť korunky: Plášť kryje přirozenou korunku, je to povrch té korunky. Celolité např. odlévání kovu - celá korunka je z kovu. Jak vypadají: Plášťové korunky celokovové (celolité) vypadají tvarově přirozeně, ale je vyrobená z kovu což není estetický. Přirozený zub není na cizorodou látku zvyklý. Proto si musí naše tělo zvyknout čili přijmout. Funkce na co se používá? K čemu slouží?: Používá se to hlavně v laterárních úseku chrupu, protože je neestetická. Jsou lidé i děti, kteří si nechají udělat čili vyrobit z kovu při poškození zubní korunky buď to úrazem nebo kazem, k úpravě nevhodného tvaru nebo barvy přirozené korunky nebo pro ty, kteří nemají zuby. Pomáhají nám, protože tvoří velmi pevný a odolný plášť, ale nejsou estetické! Kde a kdo je vyrobí?: Takže máme dva postupy a to jsou přímé a nepřímé postupy. To znamená přímým postupem dělá doktor v ordinaci přímo v ústech, v tom je průběžná situace např. doktor vymodeluje korunky z vosku (volná modelace) v ústech čili prefabrikátem, pak to pošle do laboratoře.. Nepřímým postupem modeluje jen laboratoř. Indikace a kontraindikace pro celoplášťovou korunku: VÝHODA - vyhovuje velmi pevný a odolný zevní plášť do laterárních úseku - můžou se použít drahé ušlechtilé kovy nebo obecné kovy NEVÝHODA - nepoužívá se dopředu na frontální úsek chrupu - nevhodná měkký materiál pro - 3 -

4 laterární úsek chrupu (zlatá slitina) - není pro děti mají úzkou sklovinu Druhy korunek, jejich výhody a nevýhody, jaké jsou v tom rozdíly?: Korunky mezi kovem a pryskyřicí. Korunky mezi kovem a keramiky. Korunky mezi kovem a kompozity. Pryskyřičná plášťová korunka je nejčastěji používanou korunkou ve frontální části chrupu. Napodobuje vzhled původního zubu. Nehodí se k rekonstrukci hrbolkových zubů ani funkčně zatěžovaných špičáků a molárů. Můžeme použít bezschůdkovou pryskyřičnou korunku jako provizorní korunku. U dolních řezáků preparujeme schůdky pouze labiální a lingvální. Nesmíme brousit proximální schůdky. Keramická plášťová korunka je nejstarší, zhotovení je velmi náročné, složité a nákladné. Nevýhodou je tvrdost. Všechny keramické hmoty a vakuové pece dovážíme. Přes všechny nevýhody mají keramické korunky svoje uplatnění. Při zhotovení korunky z pryskyřice s kovem musí být vazba spojená mechanická makroretence nebo mikroretence. Při zhotovení korunky z kompozitní s kovem musí být mechanická vazba speciální materiál. a chemické / silanizace. Při zhotovení korunky z keramiky s kovem použiju oxidaci. Různé korunky, můstky a mezičleny( z hlediska tvaru, polohy a zpracování): Korunky z kovu. celolitá poloplášťová neboli částečná onlay inlay kořenová nástavba Zpracování různých typů korunek z kovu. Celolitá korunka tzv. masivní neboli odlehčená korunka. Zpracovávají se: str.viz11,12 Poloplášťová korunka tzv. kombinovaná korunka. Zpracovává se nepřímým postupem(v laboratoři)

5 - dostanu otisk od pacienta - kontrola otisku - odlití otisku dělený model (thompsonův řez )viz. - nastavení do artikulátoru(modely) - kontrola prostoru na obou modelů - izolace páhýlu - modelace vosku anatomicky na orální plošce a vestibulárně jen kousek k incizální hraně nebo až ke krčku - předlitek - ztuhnutí předlitku - sejmutí předlitku - modelace vosku odstraním - kapnička - na bloček přiložím fóliový ohřátý vosk a přitlačím bloček k modelu k páhýlu - přidávání vosku na aprox.ploškách - přilepíme na vestibulární část plošky perličky za pomocí laku - načepujeme - zatmelíme - zatuhnout - vypalování v peci (vysokot.slit.rema exat na 1050 stupňů - odlévání kovů - samovolné ochlazování - broušení, gumování, leštění - opískování vestibulární část, tam kde bude fazeta - conalor (krycí barva) - připravíme pryskyřičné těsto ze superpoint C + B - modelace pryskyřice-fazeta - polymerace v tlakovém polymeraci - broušení, gumování,leštění, očistíme - odevzdání do ordinace Onlay se zpracovává stejným způsobem jako inlay. Odlití sádry dělený model. Modelace vosku v onlay. Čepování

6 Zatmelení sádrová formovací. hmota gloria = expadenta. Ztuhnutí. Vypalování v peci (2hodiny). Pomocí kleští předám model do licího aparátu. Odlévání kovu. Opískování, broušení, gumování, leštění, očištění model situace. Odevzdání do ordinace. Kořenová inlay čili nástavba: - na otisku najdu dirku, na kterou budu modelovat kořenovou nástavbu - vezmu si lancetu a vytvořím do tvaru špičky a zpevním jí až dolů do té dirky - připravím kovový drát a na to ubrousím retenci - nahřátý kovový drát nanesu pomocí kleští do dirky - modelace z vosku do tvaru menšího zubu jako pravý zub - máme dva typy: jednoduchou a s čepičkou - ta jednoduchá vypadá takto: - ta s čepičkou vypadá takto: - čepování ( dostracena ) - zatmelení ( můžeme i na jádro )- gloria - odlévání kovu ( nízkotavitelnou slitinu ) - tuhnutí ochlazení - broušený ( ne uvnitř ) - opískování Můstek z kovu. Odlití otisku. Ztuhnutí. Dělený model. Izolace. Lakování. Modelace vosku anatomicky. Čepování. Zatmelení prášek intervent a tekutina expasol Po ztuhnutí do pece vypalování. ( 800stupňů ) - 6 -

7 Tabulka vypalování v peci 250 C 10min. 600 C 10min. 800 C 10min. ochlazení Nastavení ( voda, vysokot. slitina, měření ). Odlití kovu v licím aparátu. Ochlazení, vyklepání, opískování. Model zkouším zdali pasuje. Broušení, gumování a opískování zespoda. Vyčistění párovačkou okludoru a model situace. Odevzdat do ordinace. Mezičleny z kovu Laboratorní zhotovení mezičlenů Při modelaci mezičlenů dodržujeme všechny zásady: Modelujeme správně Redukujeme žvýkací plošky Mezipilířové spojnice, dbáme na to, aby nevznikaly těžko přístupné kouty a plochy u mezičleny dotykový musíme zajistit mechanickou odolnost celé konstrukce a dostatečnou ochranou pryskyřičných nebo porcelánových doplňků. Pro usnadnění postupujeme tak, že mezičleny vymodelujeme nejprve z růžového vosku, zhotovíme sádrový nálitek. Nálitek lze během práce kdykoliv sejmout, je důležitou pomůckou pro podrobnější modelaci. Nejsnáze se modelují mezičleny proplachovacího můstku - 7 -

8 Mezičleny proplachovací Mezipilířové konstrukce vložíme bloček vosku a sevřeme okludoru, otiskne se nám reliéf celé žvýkací plošky antagonistů. Pak vymodelujeme jednotlivé žvýkací plošky mezičlenů, vyznačíme odtokové rýhy, částečně vymodelujeme i rozčlenění mezičlenů vestibulárně a linguárně Pak zhotovíme sádrový odlitek, který fixujeme vymodelovaný voskový bloček zhotovími žvýkacími ploškami ve správné poloze a pilířovým konstrukcím a dokončíme modelaci i spodní plochy mezičlenů tím, že vosk odřezáváme a odškrabáváme. Mezičleny musí být dostatečně silné, aby pod žvýkacím tlakem nepružily Mezi spodní části mezičlenů a sliznicí dásňového výčnělku musí zůstat volný prostor pro hygienické podmínky. Není-li možné toto pravidlo dodržet, je lépe zhotovit mezičleny dotykové. Mezičleny dotykové Modelaci dotykový mezičlenů začínáme stejně jako u můstků proplachovacích. Dodržujeme, aby na sliznici dosedal jen jeden materiál kov nebo pryskyřice, porcelán. Nikdy neumísťujeme plošku s kterou se materiály mezičlenů stýkají. Sliznice kde se pryskyřice dotýká, modelujeme nejprve celé žvýkací plošky a orální část do poloviny celkové výšky mezičlenů (jen část, která bude z kovu) Ukončíme výrazním schůdkem, který nám v sádrové odlitku bude vodítkem kde model kovové konstrukce končí. Pak zhotovíme sádrový nálitek, přiřízneme a modelaci kovové konstrukce dokončíme. Postup: - z růžového vosku odškrabáme všechno to co vlastní kovové konstrukci nepatří, anebo růžový vosk odstraníme úplně, přiložíme přiříznutí nálitek sádru dobře izolujeme a vymodelujeme mezičleny z licího vosku. - vosk vkapáváme v roztavení nebo do prostoru vytvořeného nálitkem vtlačujeme změkčení fóliový vosk.po ukončení modelace musí být celá žvýkací ploška mezičlenů nejméně 1mm silná, aby nepružila a nezlomila. - orálně ukončujeme kovovou konstrukci uprostřed výšky, aby přechodní čára byla v místech, která podlehají samočištění. Bukání a incilzální hrany mezičlenů modelujeme pak, aby kov byl co nejméně viditelný, ale tak, aby hrany byly dostatečné silné a nedeformovaly při kousání. Nesmí proto končit příliš tenkou a ostře seříznutou plošku, modelaci ukončujeme náhlým zešikmení. Vymodelujeme retenci pro pryskyřice. Retence modelujeme z voskového vlákna

9 Obecné preparační zásady a definice pojem preparace 1) Při užití elektromotorové vrtačky je hlavním nástrojem v protetice rovný násadec(kolénko). 2) Ruku vedoucí preparační nástroj fixujeme opřením o sousední zuby. 3) Preparační nástroje volíme v logickém sledu. 4) Nástroje musí být ostré a centrované. 5) Preparujeme šetrně a chráníme úzkostlivě zubní dřeň. 6) Dbáme, abychom nepoškodili měkké tkáně tváří a jazyka. 7) Je nutné chránit oči a dýchací cesty ochrannými brýlemi a štíty. 8) Chráníme speciálními krycími laky. Základní typy preparací 1) bezschůdková preparace distálního zubu na celoplášťovou korunku - preparace žvýkací plochy spočívá v jejím snížení o 1-1,5 mm - preparace vestibulárních a orálních ploch spočívá v jejich úpravě do - plochy mírně kónicky k žvýkací plošce - preparace proximálních ploch musíme dosáhnout stejného tvaru jako u - ploch předchozích - úprava gingiválního okraje souvisí s předchozími dvěma fázemi a bezschůdkové preparace je jejich součástí, okraj preparace je v prostoru mezi vrcholkem marginální gingivy a dnem gingiválního chobotu - ukončení preparace spočívá v ohlazení drsných ploch a přechodních hran mezi postranními plochami jemnými papírovými terčíky nebo diamantovými špičkami a kuželíky 2) bezschůdková preparace frontálního zubu na celoplášťovou korunku preparace řezací hrany spočívá v jejím snížení o 1,5-2 mm s palatinálním sklonem u horních zubů a lingválním sklonem u dolních preparací palatinální plochy musíme dodržet její původní tvar konkávní nad tuberculum dentále a konvexní pod ním 3) preparace s oblým schůdkem na celoplášťovou korunku je třeba výrazněji obrousit všechny postranní plochy a jejich okraj zvýraznit schůdkem s oblým přechodem na preparovanou plochu 4) preparace s hranatým schůdkem na celoplášťovou korunku vyžaduje ještě výraznější preparaci postranních ploch, ukončenou hranatým, pravoúhlým schůdkem, zakládáme ho nad dásňovým okrajem už při preparaci - 9 -

10 postranních ploch postupů pro celoplášťové korunky užijeme: - bezschůdkovou preparaci pro obroučkovou kovovou korunku - preparaci s oblým schůdkem pro litou kovovou korunku nebo korunku kombinovanou (fazetovanou) - preparaci s hranatým schůdkem pro korunku pryskyřičnou nebo keramickou Otiskování druhy materiálů a jejich vlastnosti Termoplastické hmoty kompoziční a agarové hmoty Chemoplastické hmoty sádra, zinkoxideugenolové otiskovací hmoty, alginátové hmoty, silikonové hmoty, polysulfidové hmoty, polyéterové hmoty. Zhotovení jednoduchého situačního modelu: - Příprava otisku ke zpracování. Části sádrového otisku očistíme, vložíme do otiskovací lžíce a slepíme modelovacím nebo lepicím voskem, povrch sádrového otisku izolujeme vodním sklem, roztokem saponátu, alginátovým lakem nebo ponořením do stojaté studené vody na několik minut. - otisky z ostatních materiálů fixované v lžíci opláchneme jen tekoucí vodou, abychom je zbavili nečistot, slin, krevních sraženin. abychom nepoškodili okraj modelu při odstraňování otisku z něho, je třeba otisk předem orámovat. - Příprava sádrové kaše: sádru dáme do studené vody, nejlépe destilované, v gumovém kelímku. - Vyplnění otisku sádrou. Sádrovou kaši nanášíme opatrně do skleněného otisku, aby mohla zabíhat do detailů, přitom vibrujeme otiskem buď ručně za rukojeť lžíce, nebo na vibrátoru, abychom z kaše vypudili vzduch. - Zhotovení podstavce modelu. Otisk překlopíme na odloženou hromádku sádrové kaše tak, aby dno lžíce bylo rovnoběžné se spodní plochou budoucího modelu a odstraníme velké přebytky kaše kolem lžíce, po dalších asi 10min odřízneme podstavec nožem do tvaru pro horní nebo dolní čelist. - Sejmutí otisku z modelu. opatrně sejmeme samotnou otiskovací lžíci a potom otisk po částech rozlámeme, abychom neulámali ojedinělé zuby. Sádrový otisk na modelu dáme napřed nabobtnat do vody, otisk z termoplastické kompoziční hmoty změkčíme ponořením do teplé vody. Alginátový otisk nikdy nenecháváme na modelu do druhého dne jinak vyschne a ztvrdne. Odlomené zuby přilepíme opět k modelu vodostálým rychleschnoucím lepidlem

11 - Konečná úprava podstavce modelu, dokončíme na speciální brusce, spodní plocha podstavce má být rovnoběžná s rovinou okluze. Zhotovení inviduální otiskovací lžíce: - Zhotovujeme z pevného a nepružícího materiálu. Použijeme k tomu rychle polymerující metakrylovou pryskyřici, šelakovou bazální destičku - Podle předběžného otisku alginátovou hmotu zhotovíme nejprve z modelové sádry jednoduchý situační model, na kterém zakreslí nejlépe ošetřující okraj budoucí individuální otiskovací lžíce. - Modelovacím voskem vykryjeme podsekřivá místa na zubech a alveolárním výběžku čelisti. - Pokud aplikujeme na ozubenou čelist alginátovou nebo silikonovou pastu, musíme zhotovit napřed mezerník pro zajištění potřebné a stejnoměrné vrstvy otiskovací hmoty. - Mezerník zhotovíme tak:, že na situační model adaptujeme určitý počet plotének růžového modelovacího vosku, překrytý tenkou cínovou fólií. - Na okluzních ploškách několika zubů vyřízneme v mezerníku kanálky pro vytvoření nárazníků proti přetlačením lžíce při otiskování. - Pro aplikaci zinkoxideugenolové pasty nebo silikonového krému na bezzubou čelist. - Není potřeba mezerník vytvářet, stačí situační model naizolovat. - Na izolovaný model licí nanášíme rychle polymerující metakrylovou pryskyřici. nahřejeme a potom položíme šelakovou destičku na situační model pro horní nebo dolní čelist, prsty přitlačíme k modelu. Přebytky odstraníme ostrým modelovacím nožem a zhotovíme z nich rukojeť lžíce. Skusová šablona Pro částečně ozubenou čelisti: Pracovní postup: - zakreslíme báze na alveolárních a patrových částech modelu - zákres vedeme mimo podsekřivé prostory - v dolním ozubeném frontálním úseku je horní okraj báze v okluzní třetině lingválních plošek zubů - v horním ozubeném frontálním úseku je dolní okraj báze ve střední a incizální třetině palatinálních plošek zubů - pak je důležité navlhčit model, aby se nepřilepil k sádře z prohřáté šelakové hmoty, to znamená, že namočím ve vodě - ale nesmí zůstat na modelu voda - dále vykryjeme podsekřivé prostory voskem až k hranici obrysové linie, tím

12 nezabráníme sejmutí šelakové báze - když už máme vykryté podsekřiviny voskem, dáme na to cínovou fólii - pak nahřívám šelakovou destičku po obou stranách - nesmíme je zdeformovat - zahřátou destičku přiložím na navlhčený model - upravujeme šelakovou destičku na orální plochu modelu a na bezzubé části - musí se přesně spojit k modelu, žádné mezery - vezmu si nožík a odstraním destičku přesahující na okraj na vestibulární straně - ale neodstraňujeme destičku v podjazykové oblasti a u ozubených úseků - zdvojíme patrové okraje otiskovací lžíce - vložím vyztužovací třmeny - vyztužení dolních šablon - třmeny z drátu vkládáme do všech skusových šablon - zakřivení třmene pomocí kleští nahřejeme nad kahanem - pak ji vložíme na místo modelu dolní třetiny šelakové bázi - drát dáme do šelakové báze - překrytí výstužného třmenu, přesahující okraj šelakové báze (zesílení báze) - vyztužení horních šablon - většinou postačuje zdvojení zadního patrového okraje - pozor na deformaci, proto dáváme třmen na patrovou část báze o větší vzdálenosti - vyztužením báze získá povrch pevnou a tvrdou vrstvu - pomocí frézy odstraníme místa v okolí zubů snímání a nasazování báze na model - vrtáčkem uvolníme místo v podjazyku pro uzdičku - dále vyrovnáme a vyhladíme ohřátím nožem povrch báze - pro spojení s voskovými valy uděláme retenční zářezy hřebenovou část báze - příprava nákusného valu buď z plotýnkového modelovacího vosku nebo z továrně zhotovených přetvarů i - vyberu si hotový přetvar z továrny, který nahřívám v teplé vodní lázni 45-50stupňů nebo nad plamenem, nesmí se roztavit hrany nákusného valu - adaptace nákusného valu - úprava výšky nákusného valu nad zbývajícími zuby pacienta - připojení nákusného valu k bázi - úprava šířky a délky nákusného valu Pro bezzubou čelist: Pracovní postup: - nakreslím na model kam až bude přesahovat báze, nutné upřesnění - navlhčení modelu - nahřátí šelakové destičky - adaptace šelakové destičky k modelům bezzubých čelistí - úprava báze šablony (okraje) - okraje báze prohříváme a upravíme k modelu - při sejmutí upřesníme okraj báze

13 - vložím výztužný třmen - příprava nákusného valu - spojení nákusného valu k bázi - úprava šířky a délky nákusného valu Okluzní otisk Užíváme tam, kde počet artikulujících antagonistů postačí bezpečně zajistit vzájemný vztah obou čelistí. Vhodná otiskovací hmota se vloží mezi oba zubní oblouky, pacient sevře obě čelisti do polohy centrální okluze. V otiskovací hmotě se vykreslí žvýkací plošky obou zubních oblouků a to ve správném vzájemném vztahu. Okluzní otisku pořizujeme voskem, termoplastickýmu složenými hmotami nebo sádrou. Z okluzních otisků pořízených sádrou, stentem nebo kerrem získáme sádrový okludor tím, že postupně obě plochy otisku vylijeme sádrou. Změknout sádrové modely obou protilehlých úseku ve správném vztahu. Tento způsob užíváme hlavně při náhradách nebo při zhotovování kovových korunek. Závažnější práce nebo větší úseky čelistí, pak raději pořídíme samostatné otisky obou čelistí, použijeme modelovací vosk. Do voskového okluzního otisku zasadíme lehce a bez poškození samostatně zhotovené sádrové modely a tím zajistíme jejich správný vztah. Modely pak zasádrujeme do okludoru nebo artikulátoru. Co to je? Kovová korunka masivní To je celá litá korunka, je těžší než odlehčená korunka. Její přenos žvýkacího tlaku je dentální. Postup práce v ordinaci: Postup práce v laboratoři: Doktor preparuje pacientovi zub a udělá otisk, tu pošle do laboratoře. Laboratoř otisk dostane a začne s tím pracovat čili modelovat. Zkontroluje otisk, zdali tam není defekt, který tam nemá být. Otisk namočím, aby se lehko sejmul sádrou. Potom uděláme dělený model, metoda vodicích čepů a retenčních kroužků. Vezmeme si kelímek a s vodou smíchám kamennou sádrou. Ještě předem musíme na otisku označit tužkou střed pahýlu. Kamennou sádrou odlijeme a otisk zapustíme retenčními kroužky. Po ztuhnutí otisku naizolujeme izolaci saponátem okolo čepů. Smíchám další tvrdou sádru, z toho udělám kopeček a model ponoříme. Po ztuhnutí sejmu otisk a nařežeme pilkou na model pahýl. Naizolujeme a vytvoříme kapničku z voskové fólie nebo z voskové lázně. Potom modelujeme korunku do anatomického tvaru. Nesmíme zapomenout na krčkový uzávěr. Kontrolujeme i

14 okluzní plošky, mezery, bod kontaktu v okluzi i v artikulaci. Čepování licí čep spojím k většímu hrbolku šikmo. Připravíme podstavec a kroužek s keramickým páskem, protože má prostor pro expanzi. Potom přilepím voskem model protézy s licím čepem na prohlubeň. Odmaštím a zatmelím formovací hmotou do kroužku. Po ztuhnutí formovací hmoty odlomíme prohlubeň z kroužku ven. Pak položíme kroužek do vypalovací pece (vypálení zbytku vosku a vyhřátí formy). Po vypálení v peci přeneseme pomocí kleští do licího aparátu. Do tygliku dáme kov. Po odlití kovu necháme kroužek ochladit. Licí formu vyklepeme kladívkem z licího kroužku. Zbytky formovací hmoty odstraníme pomocí přístroje pískovačem. Odlitek odřízneme frézou. Model protézy obrousíme frézou s jemnými břity. Vygumujeme. Potom vyleštíme pastou pomocí leštící vrtačky. A nakonec odevzdáme model do ordinace. Kovová odlehčená korunka Laboratorní postup: Odlití otisku. Dělený model. Izolace. Místo pro cement dám vosk na pahýl. Potom nanáším formovací hmotou na vosk pahýlu. Kapničku..(krček ne) Modelace vosku. Kontrola sousedních zubů a protilehlý zub. Čepování. Nastavení toho přístroje. Zatmelení. Tuhnutí. Vypalování v peci. Odlití kovů. Ochlazování. Vyklepání. Opískování, broušení, gumování, vyleštění

15 Formovací hmoty a typy Co to je? Formovací hmota tzv. zatmelovaní hmota přemění model na protézu kovovou nebo pryskyřicí. Výroba: Pro výrobu protéz z plastických hmot jsou sádra a pro výrobu kovových protéz jsou žáruvzdorné materiály různého složení. Jaké jsou jejich požadavky? 1) jednoduchá příprava 2) musí se vosk dobře přilnout k modelu 3) pevná forma po vysoušení a vypálení 4) po vypálení musí být forma prodyšná 5) nesmí obsahovat v sobě škodlivé látky 6) musí mít velkou expanzi, aby se při smrštění kovu vyrovnala Formovací hmota obsahuje dvě základní složky a to jsou: žáruvzdorné ostřivo a pojivo Žáruvzdorné ostřivo Má dobrou vlastnost, vydrží dlouho v peci Pojivo Používá se různě podle typu formovacích hmot a jsou to sádrové, fosfátové a etylsilikátové formovací hmoty. Sádrové formovací hmoty EXPADANTA, GLORIA SPECIÁL, DEGUVEST CALAFORNIA - vhodné pro nízkotavitelné slitiny - nesmí překročit 750 C, jinak by přerušila rozměrovou přesnost odlitku - nesmí překročit 45min. - může se používat v elektrické peci - přísné dodržování mísícího poměru - licí vosk musí být beze zbytky - použít vakuovou míchačku - musí být uschovány před vlhkostí Pojivo je sádra Ostřivo Si02 Křemen, Krysobalit, Tridymit - jejím úkolem je zvýšení teplotní expanze Když chceme mít bezvadně odlitou strukturu, musíme dodržovat pravidla při práci formov.hmoty. - doba tuhnutí pomalejší tuhnutí - pevnost tuhnutí čím více prášků, tím větší pevnost a čím více vody, tím je pevnost menší - porózita (prodyšnost) formovací hmoty více ostřiva tím je více hmota prodyšnější

16 - vyrovnání objemových změn cílem je přesný odlití Změny formovací hmoty několik dějů: 1) Objemové změny při tuhnutí form.hm. expanze při tuhnutí STUDENÁ EXPANZE -ztuhlou formov. Hm. Ponoříme do vody víc se expanduje 2) Objemové změny při zahřívání formov.hm. TEPLOTNÍ EXPANZE - při zahřívání sádra kontrahuje a ostřivo expanduje -největší expanzi má Krysobalit Velikost teplotní expanze závisí na obsahu ostřiva. - řidší těsto má malou TEPLOTNÍ KONTRAKCE 3) Objemové změny při chladnutí zahřáté formy teplotní - důležité hned zatmelit hned odlít roztavenou slitinu - přesnější odlitek! Fosfátové formovací hmoty SILIKAN, SILIKAN UNIVERSAL, SILIKAN F., SILIKAN N. - je citlivá na vodu - jsou vhodné pro vysokotavitelnou slitinu - nesmí překročit přes 1000 C Ostřivo KŘEMEN A KRYSOBALIT - obsahuje kovové oxidy a fosfáty Při tuhnutí se zrnka ostřiva pevně stmelí. Při zahřátí do 270 C pojivo ztrácí vodu a nad 300 C se uvolňuje čpavek. Vlastnosti a použití Celková expanze Pevnost v tlaku Musíme dodržovat mísicí poměr - univerzální použitelné pro odlévání všech druhů protetických slitin - hodí se pro palladiové stříbrné slitiny - používá se i mísící tekutina podporující tepelnou expanzi KĚMIČITÝ SOL čistá voda Etylsilikátová formov.hm. se moc nepoužívá, je obtížná a složitá, ale má vynikající vlastnosti Spájecí hmoty má vyšší prodyšnost, protože je hrubá - nemá expanzi