PŘÍLOHA A. návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY. o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii

Transkript

1 CS CS CS

2 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne KOM(2010) 774 v konečném znění Příloha A/Kapitola 03 PŘÍLOHA A návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii CS CS

3 PŘÍLOHA A KAPITOLA 3: TRANSAKCE S PRODUKTY A S NEVYRÁBĚNÝMI AKTIVY TRANSAKCE S PRODUKTY OBECNĚ 3.01 Definice: Produkty jsou veškeré výrobky a služby vytvářené v rámci hranic výroby. Výroba je definována v odstavci V ESA se rozlišují tyto hlavní kategorie transakcí s produkty: Kategorie transakcí Kód Produkce P.1 Mezispotřeba P.2 Výdaje na konečnou spotřebu P.3 Skutečná konečná spotřeba P.4 Tvorba hrubého kapitálu P.5 Vývoz zboží a služeb P.6 Dovoz zboží a služeb P Transakce s produkty se zaznamenávají na těchto účtech: a) na účtu výrobků a služeb se zachycují produkce a dovoz jako zdroje a ostatní transakce s produkty jako užití; b) na účtu výroby se zachycuje produkce jako zdroj a mezispotřeba jako užití; hrubá přidaná hodnota je vyrovnávací položkou těchto dvou transakcí s produkty; c) na účtu užití disponibilních důchodů se zachycují výdaje na konečnou spotřebu jako užití; d) na účtu užití upravených disponibilních důchodů se zachycuje skutečná konečná spotřeba jako užití; e) na kapitálovém účtu se zaznamenává tvorba hrubého kapitálu jako užití (změna nefinančních aktiv); f) na účtu výrobků a služeb nerezidentů se zachycuje dovoz zboží a služeb jako zdroj a vývoz zboží a služeb jako užití. Mnoho důležitých vyrovnávacích položek na účtech, jako jsou přidaná hodnota, hrubý domácí produkt, národní důchod a disponibilní důchod, je definováno prostřednictvím transakcí s produkty. Na základě definice transakcí s produkty jsou definovány i tyto vyrovnávací položky. CS 2 CS

4 3.04 V tabulce dodávek se produkce a dovoz zachycují jako dodávky. V tabulce užití se mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, výdaje na konečnou spotřebu a vývoz zaznamenávají jako užití. V symetrické inputoutput tabulce se produkce a dovoz zachycují jako dodávky a ostatní transakce s produkty jako užití Dodávky produktů se oceňují v základních cenách (viz odstavec 3.44). Užití produktů se oceňuje v kupních cenách (viz odstavec 3.06). Pro některé typy dodávek a užití, např. pro dovoz a vývoz zboží, se používají specifičtější způsoby oceňování Definice: Kupní cena je cena, kterou za produkty platí kupující. Kupní cena zahrnuje: a) daně z produktů snížené o dotace na produkty (avšak mimo odpočitatelné daně z produktů, jako je DPH); b) poplatky za dopravu, které platí zvlášť kupující, aby mohli převzít dodávku v požadovaném čase a na požadovaném místě; c) odpočet množstevních nebo sezonních slev z obvyklé ceny nebo sazby. Kupní cena nezahrnuje: d) úroky nebo poplatky za služby připočtené v rámci úvěrových ujednání; e) přirážky vznikající v důsledku opožděné platby, přičemž opožděnou platbou se rozumí nezaplacení ve lhůtě stanovené v době uskutečnění nákupu. Pokud doba užití neodpovídá době nákupu, provedou se úpravy hodnoty za účelem zohlednění cenových změn způsobených plynutím času (obdobným způsobem jako u změn ceny zásob). Takovéto úpravy jsou důležité, jestliže se ceny dotčených produktů významně mění v průběhu roku. VÝROBA A PRODUKCE 3.07 Definice: Výroba je činnost prováděná pod kontrolou, v odpovědnosti a za řízení institucionální jednotky, která používá vstupy práce, kapitálové vstupy a vstupy výrobků a služeb pro tvorbu produkce ve formě výrobků a služeb. Výroba nezahrnuje přírodní procesy probíhající bez lidského přičinění či řízení, jako je neřízený růst populací ryb v mezinárodních vodách, avšak chov ryb je do výroby zahrnut Výroba zahrnuje: a) výrobu veškerých individuálních nebo kolektivních výrobků a služeb, které se dodávají jiným jednotkám, než jsou jejich výrobci; CS 3 CS

5 b) výrobu ve vlastní režii veškerých výrobků, které si jejich výrobci ponechávají pro vlastní konečnou spotřebu nebo pro tvorbu hrubého fixního kapitálu. K příkladům výroby ve vlastní režii pro tvorbu hrubého fixního kapitálu patří výroba fixních aktiv, například výstavba, vývoj softwaru a geologický průzkum, určená pro tvorbu vlastního hrubého fixního kapitálu. Pojem tvorba hrubého fixního kapitálu je popsán v odstavcích Výroba výrobků ve vlastní režii prováděná domácnostmi obvykle zahrnuje: 1) výstavbu obydlí ve vlastní režii; 2) výrobu a skladování zemědělských produktů; 3) zpracování zemědělských produktů, například výrobu mouky mletím, konzervování ovoce sušením a zavařováním; výrobu mléčných výrobků, jako jsou máslo a sýr, a výrobu piva, vína a lihovin; 4) výrobu jiných primárních produktů, například těžbu soli, těžbu rašeliny a čerpání vody; 5) jiné druhy zpracování, například tkaní látek, hrnčířskou výrobu a výrobu nábytku; c) poskytování služeb obydlí ve vlastní režii vlastníky obydlí, kteří v nich bydlí; d) domácí a osobní služby produkované zaměstnáváním placeného domácího personálu; e) dobrovolné činnosti, jejichž výsledkem jsou výrobky. Může se jednat například o stavbu obydlí, kostela nebo jiné budovy. Dobrovolné činnosti, jejichž výsledkem nejsou výrobky, např. bezplatné pečování nebo úklid, do výroby nepatří. Činnosti uvedené výše v písmenech a) až e) se zařazují do výroby, i když jsou nezákonné nebo nejsou registrovány na daňovém úřadě, úřadě sociálního zabezpečení či statistickém úřadě nebo u jiných veřejných orgánů. Výroba výrobků ve vlastní režii prováděná domácnostmi se zaznamenává, jestliže je tento typ výroby významný, tj. pokud je kvantitativně důležitý ve vztahu k celkové nabídce daného výrobku v zemi. V ESA se z výroby výrobků ve vlastní režii prováděné domácnostmi zachycuje pouze výstavba obydlí a výroba, skladování a zpracování zemědělských produktů Výroba nezahrnuje domácí a osobní služby, které jsou poskytnuty a spotřebovány v rámci téže domácnosti. Do výroby se nezahrnují například tyto domácí služby, které produkují samy domácnosti: a) úklid, malování a údržba obydlí, pokud tyto činnosti běžně provádějí i nájemníci; b) čištění, údržba a opravy předmětů dlouhodobé spotřeby domácností; c) příprava a podávání jídel; CS 4 CS

6 d) pečování o děti, jejich výchova a vzdělávání; e) péče o nemocné, nemohoucí nebo staré lidi; a f) doprava členů domácnosti nebo jejich věcí. Domácí a osobní služby produkované zaměstnáváním placeného domácího personálu a služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům se do výroby zahrnují. Hlavní, vedlejší a pomocné činnosti 3.10 Definice: Hlavní činností místní činnostní jednotky (dále jen ČJ ) je činnost, jejíž přidaná hodnota převyšuje přidanou hodnotu jakékoli jiné činnosti provozované v téže jednotce. Hlavní činnost se zařazuje podle klasifikace NACE rev. 2, nejprve na nejvyšší úrovni klasifikace a poté na podrobnějších úrovních Definice: Vedlejší činností je činnost provozovaná vedle hlavní činnosti v rámci jedné místní ČJ. Produkci vedlejší činnosti tvoří vedlejší produkt Definice: Pomocnou činností je činnost, jejíž produkce je určena pro užití v rámci podniku. Pomocná činnost je podpůrná činnost prováděná v rámci podniku s cílem umožnit provozování hlavních nebo vedlejších činností místních ČJ. Veškeré vstupy spotřebované pomocnou činností materiál, práce, spotřeba fixního kapitálu atd. se pojímají jako vstupy do hlavní nebo vedlejší činnosti, kterou pomocná činnost podporuje. K pomocným činnostem patří například: a) nákup; b) prodej; c) marketing; d) účetnictví; e) zpracování dat; f) doprava; g) skladové hospodářství; h) údržba; i) úklid; a CS 5 CS

7 j) bezpečnostní služby. Podniky si mohou vybrat, zda budou provozovat pomocné činnosti, nebo zda si takovéto služby koupí na trhu od specializovaných producentů služeb. Tvorba kapitálu ve vlastní režii není pomocnou činností Pomocné činnosti nejsou izolované ve formě odlišných subjektů ani oddělené od hlavních či vedlejších činností nebo od subjektů, kterým slouží. V souladu s tím by měly být pomocné činnosti spojeny s místní ČJ, které slouží. Produkce (P.1) Pomocné činnosti mohou být vykonávány na oddělených místech, která se nacházejí v jiném regionu než místní ČJ, které slouží. Přísné uplatňování výše uvedeného pravidla pro zeměpisné zařazení pomocných činností by vedlo k podhodnocení souhrnných ukazatelů v regionech, kde jsou pomocné činnosti soustředěny. Podle zásady sídla proto musí být přiřazeny do regionu, kde se pomocné činnosti nacházejí; nadále ovšem patří do stejného odvětví jako místní ČJ, které slouží Definice: Produkce je úhrn produktů vytvořených během účetního období. Produkce zahrnuje například: a) výrobky a služby, které jedna místní ČJ poskytuje jiné místní ČJ patřící do téže institucionální jednotky; b) výrobky vyrobené místní ČJ, které na konci období, ve kterém byly vyrobeny, zůstaly v zásobách, bez ohledu na jejich následné užití. Výrobky a služby vyrobené a spotřebované v témže účetním období a ve stejné místní ČJ se samostatně neidentifikují. Nezaznamenávají se jako součást produkce ani mezispotřeby této místní ČJ Pokud se institucionální jednotka skládá z více než jedné místní ČJ, je produkcí této institucionální jednotky součet produkcí místních ČJ, jež ji tvoří, a to včetně produkce, kterou si tyto místní ČJ poskytují navzájem V ESA se rozlišují tři typy produkce: a) tržní produkce (P.11); b) produkce pro vlastní konečné užití (P.12); c) netržní produkce (P.13). Toto rozlišení se vztahuje také na místní ČJ a institucionální jednotky: a) tržní výrobci; CS 6 CS

8 b) výrobci pro vlastní konečné užití; c) netržní výrobci. Rozlišení pojmů tržní, pro vlastní konečné užití a netržní má zásadní význam vzhledem k tomu, že: a) má vliv na ocenění produkce a na související pojmy, jako je přidaná hodnota, hrubý domácí produkt a výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD); b) má vliv na klasifikaci institucionálních jednotek podle sektorů, např. na to, které jednotky se zařadí do sektoru vládních institucí. Uvedené rozlišení určuje, jaké principy oceňování se pro produkci použijí. Tržní produkce a produkce pro vlastní konečné užití se oceňují v základních cenách. Celková produkce netržních výrobců se oceňuje na základě úhrnu výrobních nákladů. Produkce institucionální jednotky se oceňuje jako součet produkcí jejích místních ČJ, a tedy také závisí na rozlišení mezi pojmy tržní, pro vlastní konečné užití a netržní. Toto rozlišení se používá rovněž při klasifikaci institucionálních jednotek podle sektorů. Netržní výrobci se zařazují do sektoru vládních institucí nebo do sektoru soukromých neziskových institucí sloužících domácnostem. Rozlišení se provádí shora dolů, tj. nejprve se provede pro institucionální jednotky, pak pro místní ČJ a nakonec pro jejich produkci. Na úrovni produktů se produkce klasifikuje jako tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití nebo netržní produkce podle vlastností institucionální jednotky a místní ČJ, které tuto produkci vytvářejí Definice: Tržní produkci tvoří produkce, která se dodává na trh nebo je k dodání na trh určena Tržní produkce zahrnuje: a) produkty prodané za ekonomicky významné ceny; b) produkty směněné formou barteru; c) produkty použité pro naturální platby (včetně naturálních náhrad zaměstnancům a naturálního smíšeného důchodu); d) produkty dodané jednou místní ČJ jiné místní ČJ v rámci stejné institucionální jednotky k užití pro mezispotřebu nebo pro konečné užití; e) produkty zvyšující zásoby hotových produktů a nedokončené produkce určené pro některé z výše uvedených užití (včetně přirozeného přírůstku živočišných a rostlinných produktů a nedokončených staveb, u kterých není znám kupující). CS 7 CS

9 3.19 Definice: Ekonomicky významné ceny jsou ceny, které mají podstatný vliv na množství produktů, které jsou výrobci ochotni dodávat, a na množství produktů, které si chtějí kupující pořizovat. Tyto ceny existují, jsouli splněny obě tyto podmínky: a) výrobce je motivován upravovat nabídku s cílem buď dosahovat v dlouhodobém výhledu zisku, nebo alespoň pokrývat kapitálové a jiné náklady; a b) spotřebitelé se mohou svobodně rozhodnout, zda nakoupí, nebo nenakoupí, a rozhodují se na základě účtovaných cen. Ekonomicky nevýznamné ceny budou nejspíše účtovány za účelem získání určitých příjmů nebo s cílem dosáhnout určitého snížení nadměrné poptávky, která může existovat, jsouli služby poskytovány zcela zdarma. Ekonomicky významná cena produktu je definována ve vztahu k institucionální jednotce a místní ČJ, která vytvořila danou produkci. Například veškerá produkce společností nezapsaných v obchodním rejstříku vlastněných domácnostmi prodaná jiným institucionálním jednotkám je prodána za ekonomicky významné ceny, tj. považuje se za tržní produkci. Pokud jde o produkci jiných institucionálních jednotek, schopnost provozovat tržní činnost za ekonomicky významné ceny se posoudí především pomocí kvantitativního kritéria (kritérium 50 %) založeného na poměru tržeb k výrobním nákladům. Za tržního výrobce se považuje jednotka, jejíž tržby v rámci nepřerušeného víceletého období pokrývají alespoň 50 % jejích nákladů Definice: Produkce vyrobená pro vlastní konečné užití se skládá z výrobků a služeb, které si institucionální jednotka ponechá buď pro vlastní konečnou spotřebu, nebo pro svou tvorbu kapitálu Produkty ponechané pro vlastní konečnou spotřebu mohou být vyprodukovány pouze v sektoru domácností. Produkty ponechanými pro vlastní konečnou spotřebu jsou například: a) zemědělské produkty, které si ponechají zemědělci; b) služby bydlení produkované vlastníky obydlí, kteří v nich bydlí; c) služby pro domácnost produkované zaměstnáváním placeného personálu Produkty použité pro vlastní tvorbu kapitálu může vyrábět libovolný sektor. K takovým produktům patří například: a) obráběcí stroje vyrobené strojírenskými podniky; b) obydlí nebo přístavby obydlí postavené domácnostmi; c) výstavba ve vlastní režii, včetně komunální výstavby prováděné skupinami domácností; d) software vyvinutý ve vlastní režii; CS 8 CS

10 e) výzkum a vývoj prováděný ve vlastní režii. Výdaje na výzkum a vývoj se budou zachycovat jako tvorba fixního kapitálu teprve poté, co bude dosaženo dostatečně vysoké úrovně spolehlivosti a srovnatelnosti odhadů v rámci členských států EU Definice: Netržní produkci tvoří produkce, která je jiným jednotkám poskytována zdarma nebo za ceny, které nejsou ekonomicky významné. Netržní produkce (P.13) se dělí na tyto dvě položky: platby za netržní produkci (P.131), které sestávají z různých plateb a poplatků, a netržní produkce, ostatní (P.132), což je produkce poskytovaná zdarma. Netržní produkce je vytvářena z těchto důvodů: a) přimět jednotlivce, aby platili za kolektivní služby, může být technicky neproveditelné, protože jejich spotřebu těchto služeb nelze sledovat a kontrolovat. Produkce kolektivních služeb je organizována vládními jednotkami a financována z jiných zdrojů, než jsou příjmy z prodeje, totiž z daní nebo jiných důchodů vládních institucí; b) vládní jednotky a NISD mohou rovněž produkovat a poskytovat jednotlivým domácnostem výrobky nebo služby, které by mohly zpoplatnit, ale v rámci sociální nebo hospodářské politiky se rozhodnou, že to neudělají. Jde například o poskytování vzdělávacích či zdravotnických služeb zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny Definice: Tržní výrobci jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je tržní produkcí. Pokud je místní ČJ nebo institucionální jednotka tržním výrobcem, její hlavní produkce je z definice tržní produkcí, neboť pojem tržní produkce je definován teprve poté, co bylo pro místní ČJ a institucionální jednotku, které danou produkci vytvořily, použito rozdělení na tržní produkci, produkci pro vlastní konečné užití a netržní produkci Definice: Výrobci pro vlastní konečné užití jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je určena pro vlastní konečné užití v rámci téže institucionální jednotky Definice: Netržní výrobci jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, které převážnou část své produkce poskytují zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny. Institucionální jednotky: rozlišení na tržní, pro vlastní konečné užití a netržní 3.27 Rozlišení institucionálních jednotek jakožto výrobců na tržní, pro vlastní konečné užití a netržní je shrnuto v tabulce 3.1. Je zde uvedena také klasifikace podle sektorů. CS 9 CS

11 Tabulka 3.1 Rozlišení mezi tržními výrobci, výrobci pro vlastní konečné užití a netržními výrobci u institucionálních jednotek Typ institucionální jednotky Klasifikace Soukromá, Nezisková Tržní Typ výrobce Sektor/y nebo veřejná? instituce (NI), výrobce? nebo ne? 1. Soukromí výrobci 1.1 společnosti nezapsané v obchodním rejstříku vlastněné domácnostmi (mimo kvazikorporací vlastněných domácnostmi) 1.1 tržní nebo pro vlastní konečné užití = domácnosti 1.2 ostatní soukromí výrobci (včetně kvazikorporací vlastněných domácnostmi) soukromé NI ano = tržní korporace ne = netržní NISD ostatní soukromí výrobci jiní než NI = tržní korporace 2. Veřejní výrobci 2.1 ano 2.1 = tržní korporace 2.2 ne 2.2 = netržní vládní instituce CS 10 CS

12 3.28 Z tabulky 3.1 vyplývá, že pro určení, zda by institucionální jednotka měla být klasifikována jako tržní výrobce, výrobce pro vlastní konečné užití nebo netržní výrobce, se postupně provádí několik rozlišení. Nejprve se rozliší soukromí výrobci od veřejných výrobců. Veřejný výrobce je výrobce, který je pod kontrolou vládních institucí, přičemž kontrola je definována v odstavci Jak je patrné z tabulky 3.1, soukromí výrobci existují ve všech sektorech s výjimkou sektoru vládních institucí. Naproti tomu veřejní výrobci existují pouze v sektoru nefinančních podniků, sektoru finančních institucí a sektoru vládních institucí Zvláštní kategorií soukromých výrobců jsou společnosti nezapsané v obchodním rejstříku vlastněné domácnostmi. Ty jsou tržními výrobci nebo výrobci pro vlastní konečné užití. Druhý z uvedených případů nastává u produkce služeb obydlí poskytovaných jimi jejich vlastníkům a u výroby výrobků ve vlastní režii. Do sektoru domácností se zařazují všechny společnosti nezapsané v obchodním rejstříku vlastněné domácnostmi mimo kvazikorporací vlastněných domácnostmi. Ty jsou tržními výrobci a klasifikují se v sektorech nefinanční podniky a finanční instituce U ostatních soukromých výrobců se rozlišuje mezi soukromými neziskovými institucemi a ostatními soukromými výrobci. Definice: Soukromá nezisková instituce je definována jako právní nebo společenský subjekt fungující za účelem výroby výrobků a služeb, jehož status nedovoluje, aby byl zdrojem příjmů, zisku nebo jiných finančních výhod pro jednotky, které jej založily, kontrolují nebo financují. Jestliže jeho výrobní činnosti vytvářejí přebytky, nemohou si tyto přebytky přivlastňovat jiné institucionální jednotky. Soukromá nezisková instituce, která je tržním výrobcem, se zařazuje do sektorů nefinanční podniky a finanční instituce. Soukromá nezisková instituce, která je netržním výrobcem, se zařazuje do sektoru NISD, s výjimkou případů, kdy je pod kontrolou vládních institucí. Jeli soukromá nezisková instituce pod kontrolou státu, klasifikuje se v sektoru vládních institucí. Všichni ostatní soukromí výrobci, kteří nejsou neziskovými institucemi, jsou tržními výrobci. Ti se klasifikují v sektorech nefinanční podniky a finanční instituce Při rozlišování mezi tržní a netržní produkcí a tržními a netržními výrobci je třeba použít několik kritérií. Účelem těchto kritérií pro rozlišení mezi tržním a netržním (viz odstavec 3.19 o definici ekonomicky významných cen) je posoudit existenci tržních podmínek a dostatečného tržního chování výrobce. Podle kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním by u výrobků prodávaných za ekonomicky významné ceny měly tržby pokrývat alespoň většinu výrobních nákladů Pro účely použití tohoto kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním jsou tržby a výrobní náklady definovány takto: CS 11 CS

13 a) tržbami se rozumí tržby mimo daní z produktů, ale včetně všech plateb poskytovaných vládními institucemi nebo orgány Evropské unie každému typu výrobce, který se zabývá daným typem činnosti; tj. zahrnuty jsou veškeré platby vázané na objem nebo hodnotu produkce, ale platby na pokrytí celkového schodku nebo vyrovnání dluhů jsou vyloučeny; Tato definice tržeb odpovídá definici produkce v základních cenách kromě toho, že: 1) produkce v základních cenách se definuje až poté, co bylo rozhodnuto, zda jde o produkci tržní, nebo netržní: tržby se používají pouze pro oceňování tržní produkce; netržní produkce se oceňuje ve výši nákladů; 2) platby prováděné vládními institucemi na pokrytí celkového schodku veřejných korporací a kvazikorporací jsou součástí ostatních dotací na produkty, které jsou definovány v odst písm. c). V důsledku toho tržní produkce v základních cenách zahrnuje platby, kterými vládní instituce pokrývají celkový schodek; b) do tržeb se nezapočítávají ostatní zdroje příjmů, jako jsou zisky z držby (přestože mohou být obvyklou a očekávanou součástí příjmů z obchodní činnosti), investiční dotace, ostatní kapitálové transfery (např. umoření dluhu) a nákup majetkových účastí; c) pro účely tohoto kritéria se výrobní náklady rovnají součtu mezispotřeby, náhrad zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu, ostatních daní z výroby a kapitálových nákladů. U tohoto kritéria se neodečítají ostatní dotace na výrobu. Pro zajištění konzistence mezi pojetím tržeb a výrobních nákladů při použití kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním se z výrobních nákladů vyloučí veškeré náklady vynaložené na tvorbu kapitálu ve vlastní režii. V zájmu jednoduchosti je kapitálové náklady možné obecně aproximovat pomocí čistých skutečných úrokových plateb. Nicméně u producentů finančních služeb se zohlední úroky, tj. provede se oprava o služby FISIM (D.41). Při používání kvantitativního kritéria pro rozlišení mezi tržním a netržním se přihlíží k období několika let. Kvůli malým meziročním výkyvům ve výši tržeb není nutné měnit klasifikaci institucionálních jednotek (a jejich místních ČJ a produkce) Pro ilustraci lze uvést, že se tržby mohou skládat z různých složek. Například v případě zdravotnických služeb poskytovaných nemocnicí mohou tržby odpovídat: a) nákupům provedeným zaměstnavateli, které se zaznamenají jako naturální důchod placený jejich zaměstnancům a současně jako výdaj těchto zaměstnanců na konečnou spotřebu; b) nákupům provedeným soukromými pojišťovnami; c) nákupům provedeným fondy sociálního zabezpečení a vládními institucemi, které se klasifikují jako naturální sociální dávky; d) nákupům provedeným domácnostmi bez následné úhrady (výdaje na konečnou spotřebu). Za tržby se nepovažují pouze přijaté ostatní dotace na výrobu a dary (např. z dobročinnosti) CS 12 CS

14 Dalším ilustrativním příkladem je prodej dopravních služeb určitým podnikem, který může odpovídat mezispotřebě výrobců, naturálním důchodům, které poskytují zaměstnavatelé, naturálním sociálním dávkám poskytovaným státem a nákupům bez následné úhrady prováděným domácnostmi Soukromé neziskové instituce sloužící podnikům představují zvláštní případ. Obvykle jsou financovány příspěvky nebo předplatným od skupiny dotčených podniků. Toto předplatné se nepovažuje za transfery, nýbrž za platby za poskytnuté služby, tj. za tržby. Tyto neziskové instituce jsou tedy tržními výrobci a klasifikují se v sektorech nefinanční podniky a finanční instituce Při používání kritéria spočívajícího ve srovnání tržeb a výrobních nákladů u soukromých nebo veřejných neziskových institucí může zahrnutí veškerých plateb, které se váží k objemu produkce, do tržeb vést v některých zvláštních případech k nesprávným výsledkům. To lze ilustrovat například na financování soukromých a veřejných škol. Platby od vládních institucí mohou být vázány na počet žáků, ale současně mohou být předmětem jednání s vládními institucemi. V takovémto případě se tyto platby nezaznamenávají jako tržby, přestože mohou být výslovně vázány na míru objemu produkce, jako je počet žáků. Z toho vyplývá, že škola financovaná převážně takovýmito platbami je netržním výrobcem Veřejní výrobci mohou být tržními výrobci nebo netržními výrobci. Tržní výrobci se klasifikují v sektorech nefinanční podniky a finanční instituce. Jeli institucionální jednotka netržním výrobcem, klasifikuje se v sektoru vládních institucí Místní ČJ, které jsou tržními výrobci nebo výrobci pro vlastní konečné užití, nemohou dodávat netržní produkci. Jejich produkce proto může být zachycována pouze jako tržní produkce nebo produkce pro vlastní konečné užití a podle toho také oceňována (viz odstavce ) Místní ČJ, které jsou netržními výrobci, mohou jako vedlejší produkci dodávat tržní produkci a produkci pro vlastní konečné užití. Produkci pro vlastní konečné užití představuje tvorba kapitálu ve vlastní režii. Existence tržní produkce by se měla v zásadě určovat použitím kvalitativních a kvantitativních kritérií pro rozlišení mezi tržním a netržním u jednotlivých produktů. Taková vedlejší tržní produkce netržních výrobců může existovat například v případě, že státní nemocnice účtují za některé své služby ekonomicky významné ceny Dalšími příklady jsou prodej reprodukcí státními muzei či prodej předpovědí počasí meteorologickými ústavy Netržní výrobci mohou mít také příjmy z prodeje své netržní produkce za ekonomicky nevýznamné ceny, např. příjmy muzea ze vstupného. Tyto příjmy se týkají netržní produkce. Pokud však lze tyto dva typy příjmů (příjmy ze vstupenek a příjmy z prodeje plakátů a pohlednic) obtížně rozlišit, mohou se jako celek považovat buď za příjmy z tržní produkce, nebo za příjmy z netržní produkce. Volba mezi těmito dvěma možnostmi zápisu by měla záviset na předpokládané relativní důležitosti obou typů příjmů (ze vstupenek a z prodeje plakátů a pohlednic). Doba zachycení a ocenění produkce 3.42 Produkce se zaznamenává a oceňuje v době, kdy je vytvořena výrobním procesem. CS 13 CS

15 3.43 Veškerá produkce se má oceňovat v základních cenách, platí však zvláštní konvence pro tyto případy: a) oceňování netržní produkce; b) oceňování celkové produkce netržního výrobce (místní ČJ); c) oceňování celkové produkce institucionální jednotky, jejíž místní ČJ je netržním výrobcem Definice: Základní cena je cena, kterou mají výrobci dostat od kupujícího za jednotku vyrobené produkce výrobků nebo služeb, minus veškeré daně (např. daně z produktů) splatné z této jednotky v důsledku její výroby nebo prodeje plus veškeré dotace (např. dotace na produkty) připadající na tuto jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje. Nejsou do ní zahrnuty žádné poplatky za dopravu, které výrobce fakturuje zvlášť. Nepatří do ní ani zisky a ztráty z držby finančních a nefinančních aktiv Produkce pro vlastní konečné užití (P.12) se oceňuje v základních cenách podobných produktů prodávaných na trhu. Tím u takovéto produkce vzniká čistý povozní přebytek nebo smíšený důchod. Příkladem jsou služby obydlí poskytované jimi jejich vlastníkům, které vytvářejí čistý provozní přebytek. Pokud základní ceny podobných produktů nejsou k dispozici, produkce pro vlastní konečné užití by se měla ocenit ve výrobních nákladech plus přirážka na čistý provozní přebytek nebo smíšený důchod (u netržních výrobců se tato přirážka nepoužije) Přírůstky nedokončené produkce se oceňují podle běžné základní ceny hotového produktu Aby bylo možné hodnotu produkce pojímané jako nedokončená produkce předem odhadnout, je tato hodnota založena na skutečně vynaložených nákladech plus přirážka (nikoli u netržních výrobců) na odhadovaný provozní přebytek nebo smíšený důchod. Předběžné odhady se následně nahradí odhady, které se získají rozložením skutečné hodnoty hotových produktů (jakmile je známá) do období nedokončené produkce. Hodnota produkce hotových produktů je součtem hodnot: a) hotových produktů prodaných nebo směněných formou barteru; b) přírůstků stavu zásob hotových produktů minus úbytky; c) hotových produktů pro vlastní konečné užití V případě budov a staveb pořízených v nedokončeném stavu se hodnota odhaduje na základě dosavadních nákladů včetně přirážky na provozní přebytek nebo smíšený důchod. K této přirážce se dospěje, jeli hodnotu možné odhadnout na základě cen podobných budov a staveb. Za předpokladu, že neproběhnou zálohové platby a nevzniknou nedoplatky, mohou se pro aproximaci hodnoty tvorby hrubého fixního kapitálu, kterou provádí kupující v jednotlivých etapách výstavby, použít částky plateb v těchto etapách. Pokud stavba stavěná ve vlastní režii není dokončena v jednom účetním období, odhadne se hodnota produkce touto metodou: vypočte se poměr nákladů vynaložených v běžném období CS 14 CS

16 k celkovým nákladům za celou dobu výstavby. Tento poměr se aplikuje na odhad celkové produkce v běžné základní ceně. Jestliže hodnotu hotové stavby není možné odhadnout v běžné základní ceně, ocení se podle celkových výrobních nákladů plus přirážka (nikoli u netržních výrobců) na čistý provozní přebytek nebo smíšený důchod. Jeli veškerá práce nebo její část konána bezplatně, což se může stát při komunální výstavbě prováděné domácnostmi, do odhadnutých celkových výrobních nákladů se zahrne odhad nákladů, které by byly vynaloženy na placenou pracovní sílu, provedený podle mzdových sazeb za podobné pracovní vstupy Celková produkce netržního výrobce (místní ČJ) se oceňuje v celkových výrobních nákladech, tj. jako součet těchto složek: a) mezispotřeba (P.2); b) náhrady zaměstnancům (D.1); c) spotřeba fixního kapitálu (P.51c); d) ostatní daně z výroby (D.29) minus ostatní dotace na výrobu (D.39). Do nákladů na netržní výrobu se nezahrnují úrokové platby (kromě FISIM). Náklady na netržní výrobu rovněž nezahrnují imputaci čistého výnosu z kapitálu ani imputaci hodnoty nájemného z nebytových budov vlastněných a užívaných při netržní výrobě Celková produkce institucionální jednotky je součtem celkových produkcí místních ČJ, ze kterých se skládá. To platí i pro institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci Nemáli netržní výrobce vedlejší tržní produkci, oceňuje se netržní produkce ve výši výrobních nákladů. Pokud netržní výrobce má vedlejší tržní produkci, oceňuje se netržní produkce jako zbytková položka, tj. jako celkové výrobní náklady minus příjmy z tržní produkce Tržní produkce netržních výrobců se oceňuje v základních cenách. Celková produkce netržní místní ČJ, obsahující tržní produkci, netržní produkci i produkci pro vlastní konečné užití, se oceňuje podle součtu výrobních nákladů. Hodnota její tržní produkce je dána příjmy z prodeje tržních produktů a hodnota její netržní produkce se vypočítá jako rozdíl mezi hodnotou její celkové produkce a součtem její tržní produkce a produkce pro vlastní konečné užití. Hodnota jejích příjmů z prodeje netržních výrobků nebo služeb za ekonomicky nevýznamné ceny v těchto výpočtech nevystupuje tyto příjmy jsou součástí hodnoty její netržní produkce Následují výjimky a vysvětlení týkající se doby zachycení a oceňování produkce, které jsou seřazeny podle kódů CPA. A. Produkty zemědělství, lesnictví a rybářství 3.54 U zemědělských produktů je produkce zachycována průběžně po celou dobu výroby (nikoli tedy pouze v době sklizně plodin nebo porážky zvířat). Rostoucí plodiny, dřevo na pni a stavy ryb nebo zvířat chovaných pro potravinářské účely se během celého procesu pojímají jako zásoby nedokončené produkce a po dokončení procesu se převedou do zásob hotových produktů. CS 15 CS

17 Produkce nezahrnuje žádné změny nepěstovaných biologických zdrojů, jako je růst volně žijících zvířat, ptáků či ryb nebo růst nepěstovaných lesů. C. Výrobky zpracovatelského průmyslu; F. Stavební práce 3.55 V případě výstavby budovy nebo jiné stavby, která trvá po několik účetních období, se produkce vytvořená v každém období pojímá, jako by byla na konci daného období prodána kupujícímu: tj. zaznamenává se jako tvorba fixního kapitálu kupujícím, a nikoli jako nedokončená produkce ve stavebnictví. Produkce se považuje za prodávanou kupujícímu po etapách. Jestliže smlouva stanoví platby po etapách, může být hodnota produkce aproximována pomocí hodnoty těchto postupných plateb provedených v každém období. Neníli jistý konečný kupující, nehotová produkce vytvořená v každém období se zachycuje jako nedokončená produkce. G. Velkoobchod a maloobchod; opravy motorových vozidel a motocyklů 3.56 Produkce velkoobchodu a maloobchodu se měří pomocí obchodního rozpětí realizovaného u zboží, které je nakoupeno za účelem prodeje. Definice: Obchodní rozpětí je rozdíl mezi skutečnou nebo imputovanou prodejní cenou realizovanou u zboží nakoupeného za účelem prodeje a cenou, kterou by musel zaplatit distributor pro nahrazení tohoto zboží v době jeho prodeje nebo jiného způsobu zcizení. Obchodní rozpětí realizovaná u některého zboží mohou být záporná, bylali prodejní cena tohoto zboží snížena. Obchodní rozpětí jsou záporná u zboží, které nebylo prodáno, nýbrž znehodnoceno nebo odcizeno. Pokud jde o zboží poskytnuté zaměstnancům jako naturální náhrada nebo stažené z prodeje pro konečnou spotřebu jeho vlastníků, obchodní rozpětí se rovná nule. Do obchodního rozpětí se nezahrnují zisky a ztráty z držby. Produkce velkoobchodníka nebo maloobchodníka je dána touto rovností: hodnota produkce = hodnota tržeb plus hodnota zboží nakoupeného za účelem prodeje a použitého pro mezispotřebu, naturální náhrady zaměstnancům nebo naturální smíšený důchod minus hodnota zboží nakoupeného za účelem dalšího prodeje plus hodnota přírůstků zásob zboží určeného k dalšímu prodeji minus hodnota zboží odebraného ze zásob zboží určeného k dalšímu prodeji minus hodnota běžných ztrát způsobovaných obvyklou mírou znehodnocení, krádeží či náhodných škod. CS 16 CS

18 H. Doprava a skladování 3.57 Produkce dopravních služeb se měří výší částek účtovaných za dopravu věcí nebo osob. Doprava pro vlastní potřebu v rámci místní ČJ se považuje za pomocnou činnost a samostatně se nezjišťuje ani nezachycuje Produkce skladovacích služeb se měří jako hodnota přírůstku nedokončené produkce. Zvýšení ceny výrobků za dobu, kdy jsou součástí zásob, by se nemělo pojímat jako nedokončená produkce a výroba, nýbrž jako zisk z držby. Jeli zvýšení hodnoty důsledkem zdražení beze změny kvality, pak během daného období vedle nákladů na skladování či konkrétního nákupu skladovací služby nedochází k žádné další výrobě. Existují však tři případy, kdy se takové zvýšení hodnoty za výrobu považuje: a) jakost výrobku se může v průběhu času zvyšovat, např. v případě vína; za výrobu se považují pouze případy, kdy je zrání součástí obvyklého výrobního procesu; b) sezonní faktory ovlivňující nabídku nebo poptávku u určitého výrobku vedou k pravidelným a předvídatelným změnám cen v průběhu roku, přestože se fyzická jakost výrobku nemusela změnit; c) výrobní proces je dostatečně dlouhý na to, aby byly u výroby prováděné ve významném předstihu před dodáním použity diskontní faktory Většina změn ceny výrobků v době, kdy jsou součástí zásob, nepředstavuje přírůstek nedokončené produkce. Za účelem odhadnutí nárůstu hodnoty skladovaných výrobků nad rámec nákladů na skladování je možné použít očekávané zvýšení hodnoty přesahující celkovou míru inflace za předem stanovené období. Každý zisk, ke kterému dojde mimo toto stanovené období, se nadále zaznamenává jako zisk nebo ztráta z držby. Skladovací služby nezahrnují žádné cenové změny dané držbou finančních aktiv, cenností nebo jiných nefinančních aktiv, jako jsou pozemky a budovy Produkce služeb cestovní agentury se měří jako hodnota plateb za služby (poplatky nebo provize), které daná agentura účtuje, a nikoli jako úplné výdaje zaplacené agentuře klienty, zahrnující platby za dopravu, kterou zajišťuje třetí strana Produkce služeb cestovních kanceláří se měří jako úplné výdaje zaplacené klienty cestovní kanceláři Služby cestovních agentur a služby cestovních kanceláří se liší tím, že služby cestovních agentur jsou pouze zprostředkováním poskytnutým klientům, zatímco služby cestovních kanceláří vytvářejí nový produkt nazvaný zájezd, který obsahuje různé složky cestování, ubytování a zábavy. I. Ubytování, stravování a pohostinství 3.63 Hodnota produkce služeb hotelů, restaurací a kaváren zahrnuje hodnotu spotřebovaných potravin, nápojů apod. K. Finanční a pojišťovací služby: produkce centrální banky CS 17 CS

19 Centrální banka poskytuje tyto služby: a) služby měnové politiky; b) finanční zprostředkovatelské služby; c) dohledové služby pro kontrolu finančních institucí. Produkce centrální banky se měří jako součet jejích nákladů. K. Finanční a pojišťovací služby: finanční služby obecně K finančním službám patří tyto služby: a) finanční zprostředkování (včetně pojišťovacích a penzijních služeb); b) služby pomocných finančních institucí; a c) ostatní finanční služby Finanční zprostředkování je řízení finančních rizik a transformace likvidity. Instituce, které se zabývají těmito činnostmi, získávají finanční prostředky například tím, že přijímají vklady a vydávají směnky, obligace a další cenné papíry. Tyto instituce uvedené finanční prostředky, jakož i vlastní kapitál používají k pořizování finančních aktiv tak, že poskytují půjčky a nakupují směnky, obligace nebo jiné cenné papíry. Finanční zprostředkování zahrnuje pojišťovací a penzijní služby Pomocné finanční činnosti usnadňují řízení finančních rizik a transformaci likvidity. Pomocné finanční instituce jednají jménem jiných jednotek a samy se nevystavují riziku přijímáním finančních závazků ani pořizováním finančních aktiv v rámci zprostředkovatelské služby K ostatním finančním službám patří monitorovací služby, jako je sledování trhu s akciemi a obligacemi, bezpečnostní služby, například úschova drahých klenotů a důležitých dokumentů, a obchodní služby, jako je obchodování s cizími měnami nebo cennými papíry Vzhledem k přísnému dohledu nad finančními službami se produkcí těchto služeb zabývají takřka výlučně finanční instituce. Pokud chce například maloobchodník svým zákazníkům nabízet úvěrové produkty, nabízí tyto produkty obvykle dceřiná společnost tohoto maloobchodníka, která je finanční institucí, nebo jiná specializovaná finanční instituce Finanční služby mohou být zpoplatněny přímo nebo nepřímo. Některé transakce s finančními aktivy mohou zahrnovat přímé i nepřímé platby. Finanční služby jsou poskytovány a zpoplatňovány čtyřmi hlavními způsoby: a) finanční služby poskytované za přímou platbu; b) finanční služby placené prostřednictvím zvýšení účtovaných úroků; c) finanční služby v rámci pořizování a prodeje finančních aktiv a závazků na finančních trzích; CS 18 CS

20 d) finanční služby poskytované v rámci pojistných a penzijních programů, kde je daná činnost financována prostřednictvím zvýšeného pojistného a z výnosů z úspor. FINANČNÍ SLUŽBY POSKYTOVANÉ ZA PŘÍMOU PLATBU 3.69 Tyto finanční služby, které jsou poskytovány za explicitní poplatky, zahrnují širokou škálu služeb, které mohou poskytovat různé druhy finančních institucí. Povahu přímo zpoplatněných služeb lze ilustrovat na těchto příkladech: a) banky účtují domácnostem za zajištění hypotéky, za řízení investičního portfolia a za správu majetku; b) specializované instituce účtují nefinančním podnikům za organizaci převzetí nebo za řízení restrukturalizace skupiny korporací; c) instituce vydávající kreditní karty účtují jednotkám přijímajícím kreditní karty, obvykle procento z každého prodeje; d) držiteli karty je účtován, obvykle ročně, explicitní poplatek za držení karty. FINANČNÍ SLUŽBY PLACENÉ PROSTŘEDNICTVÍM ZVÝŠENÍ ÚČTOVANÝCH ÚROKŮ 3.70 V rámci finančního zprostředkování finanční instituce, jako je banka, například přijímá vklady od jednotek, které chtějí získávat úrok z finančních prostředků, pro něž nemají bezprostřední využití, a půjčuje je jiným jednotkám, které nemají dostatečné prostředky pro pokrytí svých potřeb. Banka tak vytváří mechanismus umožňující první jednotce půjčit druhé jednotce. Každá z těchto dvou stran platí bance za poskytnutou službu poplatek: jednotka půjčující prostředky jej platí tím, že souhlasí s úrokovou sazbou nižší než referenční úroková sazba, a jednotka, která si vypůjčuje, pak tím, že souhlasí s úrokovou sazbou vyšší než referenční úroková sazba. Rozdíl mezi úrokovou sazbou placenou bankám dlužníky a úrokovou sazbou skutečně placenou vkladatelům představuje platbu za finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené (FISIM) Jen zřídka se stává, že by množství finančních prostředků, které finanční instituce půjčila, přesně odpovídalo množství, které je u ní uloženo. Určitý objem prostředků může být uložen na vkladech, ale dosud nebyl půjčen. Některé půjčky mohou být financovány z vlastního kapitálu banky, a nikoli z vypůjčených prostředků. Bez ohledu na zdroj financování je u nabízených půjček a vkladů poskytována služba. Pro všechny půjčky a vklady se provádí imputace služeb FISIM. Tyto nepřímé platby se vztahují pouze na půjčky poskytnuté finančními institucemi a vklady uložené u finančních institucí Referenční sazba se nachází mezi bankovními úrokovými sazbami z vkladů a z půjček. Neodpovídá přitom aritmetickému průměru sazeb z půjček nebo z vkladů. Vhodnou volbou je sazba převažující u mezibankovních půjček. Pro každou měnu, ve které jsou půjčky a vklady vedeny, je ovšem třeba použít odlišnou referenční sazbu, a to zvláště v případě účasti nerezidentské finanční instituce. Služby FISIM jsou podrobně popsány v kapitole 14. CS 19 CS

21 FINANČNÍ SLUŽBY V RÁMCI POŘIZOVÁNÍ A PRODEJE FINANČNÍCH AKTIV A ZÁVAZKŮ NA FINANČNÍCH TRZÍCH 3.73 Když finanční instituce nabízí k prodeji cenný papír (např. směnku nebo obligaci), účtuje se poplatek za služby. Kupní cena (poptávková cena) se rovná odhadované tržní hodnotě cenného papíru plus rozpětí (marže). Další poplatek se účtuje při prodeji cenného papíru cena nabízená prodávajícímu (nabídková cena) se rovná tržní hodnotě minus rozpětí. Rozpětí mezi kupními a prodejními cenami existují také u akcií, u podílů investičních fondů a u cizích měn. Tato rozpětí se účtují za poskytnutí finančních služeb. FINANČNÍ SLUŽBY POSKYTOVANÉ V RÁMCI POJISTNÝCH A PENZIJNÍCH PROGRAMŮ, KDE JE DANÁ ČINNOST FINANCOVÁNA PROSTŘEDNICTVÍM ZVÝŠENÉHO POJISTNÉHO A Z VÝNOSŮ Z ÚSPOR 3.74 Níže jsou uvedeny činnosti, které patří do této položky. Každá z nich vede k přerozdělení finančních prostředků. a) Neživotní pojištění. V rámci smlouvy o neživotním pojištění pojišťovna přijímá od klienta pojistné, které drží až do doby, kdy je vznesen nárok na náhradu nebo kdy skončí platnost pojištění. Pojistné pojišťovna investuje a výsledný důchod z vlastnictví je pro ni dodatečným finančním zdrojem. Tento důchod z vlastnictví představuje důchod ušlý klientovi a pojímá se jako implicitní doplněk skutečného pojistného. Úroveň skutečného pojistného pojišťovna stanovuje tak, aby po sečtení souhrnu částek pojistného a z nich získaných důchodů z vlastnictví a po odečtení očekávaných náhrad zbývalo rozpětí, které si pojišťovna ponechá jakožto produkci této pojišťovny. Produkce neživotního pojištění se vypočítá jako: celkové zasloužené pojistné plus implicitní doplňkové pojistné (rovné důchodu z vlastnictví získanému z technických rezerv) minus upravené náhrady, na které vznikl nárok. Pojišťovací společnost má k dispozici rezervy sestávající z nezaslouženého pojistného (skutečného pojistného připadajícího na další účetní období) a z částek na nevyrovnané nároky. Nevyrovnané nároky tvoří nároky, které ještě nebyly ohlášeny, byly ohlášeny, ale ještě nebyly vyřízeny nebo byly ohlášeny a vyřízeny, ale dosud nebyly zaplaceny. Tyto rezervy se nazývají technické rezervy a používají se k tvorbě důchodů z investic. Zisky a ztráty z držby nejsou důchodem z investování pojistných technických rezerv. Pojistné technické rezervy mohou být investovány do vedlejších činností pojišťovny, např. do pronájmu obydlí nebo kanceláří. Čistý provozní přebytek těchto vedlejších činností je důchodem z investování pojistných technických rezerv. Správná výše náhrad, která se použije ve výpočtu produkce, se nazývá upravené náhrady a může se určit dvěma způsoby. Pomocí metody založené na očekávání se výše upravených náhrad odhaduje podle modelu vycházejícího z minulého vývoje náhrad, které společnost vyplácela. Druhá metoda využívá účetních informací: upravené náhrady se odvodí ex post jako skutečné náhrady, na které vznikl nárok, plus změna vyrovnávacích rezerv, tj. finančních prostředků odložených na pokrytí neočekávaně vysokých náhrad. Jestliže vyrovnávací rezervy CS 20 CS

22 nepostačují k tomu, aby se upravené náhrady dostaly na obvyklou úroveň, připočtou se při výpočtu upravených náhrad příspěvky z vlastního kapitálu. Důležitou vlastností obou metod je, že neočekávaně vysoké náhrady nevedou ke kolísavým a záporným odhadům produkce. Změny technických a vyrovnávacích rezerv reagující na změny finanční regulace se zaznamenávají jako ostatní změny objemu aktiv; pro výpočet produkce nemají význam. Jestliže kvůli nedostatku informací ani jednu z uvedených metod odhadu upravených náhrad nelze použít, může být nezbytné produkci místo toho odhadnout pomocí součtu nákladů s úpravou o běžný zisk. V případě pojištění s podílem na zisku se při výpočtu produkce odečte změna rezerv na pojištění s podílem na zisku. b) Životní pojistka je druhem spořicího programu. Pojistník řadu let platí pojišťovací společnosti pojistné výměnou za příslib vyplacení dávek k určitému budoucímu datu. Výše těchto dávek může být dána vzorcem souvisejícím s výší zaplaceného pojistného nebo může záviset na míře úspěšnosti pojišťovací společnosti při investování finančních prostředků. Metoda výpočtu produkce životního pojištění se řídí stejnými obecnými zásadami jako u neživotního pojištění. Avšak vzhledem k časové prodlevě mezi přijetím pojistného a výplatou dávek je nutné zvláště zohlednit změny technických rezerv. Produkce životního pojištění se odvodí takto: zasloužené pojistné plus doplňkové pojistné minus splatné dávky minus zvýšení (plus snížení) technických rezerv životního pojištění. Pojistné je u životního pojištění definováno naprosto stejně jako u neživotního pojištění. Doplňkové pojistné má větší význam v případě životního pojištění než v případě neživotního pojištění. Dávky se zachycují v době, kdy jsou přiznány nebo vyplaceny. U životního pojištění není třeba odvozovat upravený odhad dávek, protože u životních pojistek nedochází ke zmíněnému neočekávanému kolísání výplat. Technické rezervy životního pojištění se každoročně zvyšují prostřednictvím nově zaplaceného pojistného a nových důchodů z investic přidělených pojistníkům (ale nikoli čerpaných pojistníky) a snižují kvůli vyplaceným dávkám. Objem produkce životního pojištění je proto možné vyjádřit jako rozdíl mezi celkovými důchody z investic získanými z technických rezerv životního pojištění minus část těchto důchodů z investic, která je skutečně přidělena pojistníkům a přidána do pojistných technických rezerv. Pokud tato metoda kvůli dostupným údajům není použitelná nebo pokud nevede ke smysluplným výsledkům, produkce životního pojištění se rovněž vypočítá jako součet výrobních nákladů s úpravou o běžný zisk. c) Produkce zajištění se určuje přesně stejným způsobem jako u neživotního pojištění bez ohledu na to, zda jsou předmětem zajištění životní nebo neživotní pojistky. d) Produkce programu sociálního pojištění závisí na tom, jakým způsobem je program organizován. Tyto programy jsou organizovány například takto: CS 21 CS

23 1) Programy sociálního zabezpečení jsou programy sociálního pojištění, které zahrnují celou společnost a jsou stanoveny a kontrolovány vládou. Jejich účelem je poskytovat občanům dávky, které jim umožní uspokojovat potřeby související se stářím, invaliditou nebo úmrtím, nemocí, pracovním úrazem, nezaměstnaností, péčí o rodinu, zdravotní péčí apod. Jestliže se rozlišují samostatné jednotky, určuje se jejich produkce stejně jako jakákoli netržní produkce, tedy jako součet nákladů. Pokud se samostatné jednotky nerozlišují, zařazuje se produkce sociálního zabezpečení do produkce vládních institucí na té úrovni, na jaké je sociální zabezpečení provozováno. 2) V případě, že zaměstnavatel provozuje vlastní program sociálního pojištění, hodnota produkce se určuje jako součet nákladů včetně odhadovaného výnosu z veškerého fixního kapitálu používaného při provozování programu. Pokud zaměstnavatel založí samostatný penzijní fond pro řízení programu, hodnota produkce se měří stejným způsobem. 3) Pokud si zaměstnavatel najme pojišťovací společnost, aby program řídila jeho jménem, odpovídá hodnota produkce poplatku, který tato pojišťovací společnost účtuje. 4) V případě programů více zaměstnavatelů se hodnota produkce měří jako u životních pojistek: odpovídá důchodům z investic, které program přijal, minus částka přidaná do rezerv. e) Měření produkce programů standardizovaných záruk za půjčky závisí na typu zúčastněného výrobce. Jestliže program standardizovaných záruk za půjčky funguje jako tržní výrobce, vypočítá se hodnota produkce stejně jako u neživotního pojištění. Pokud program funguje jako netržní výrobce, hodnota produkce se vypočítá jako součet nákladů. L. Služby v oblasti nemovitostí 3.75 Produkce služeb obydlí poskytovaných jimi jejich vlastníkům se oceňuje v odhadnuté výši nájemného, které by za stejné bydlení platil nájemník, přičemž se berou v úvahu faktory, jako je umístění, občanská vybavenost v okolí atd., jakož i velikost a kvalita samotného obydlí. U garáže umístěné odděleně od obydlí, kterou vlastník používá pro účely konečné spotřeby ve spojení s užíváním obydlí, se provádí obdobná imputace. Hodnota nájemného u obydlí obývaných vlastníky, která se nacházejí v zahraničí, např. rekreačních domů, by neměla být zachycována jako součást domácí výroby, nýbrž jako dovoz služeb, a odpovídající čistý provozní přebytek jako prvotní důchod získaný od nerezidentů. U obydlí, která vlastní a obývají nerezidenti, se provádějí analogické zápisy. V případě sdíleného dočasného užívání bytů se zaznamenává podíl z poplatku za službu Za účelem odhadu hodnoty služeb poskytovaných jimi jejich vlastníkům se používá stratifikační metoda. Fond obydlí se stratifikuje podle umístění, charakteru obydlí a dalších faktorů ovlivňujících výši nájemného. Odhad hodnoty nájemného pro celý fond obydlí se získá z informací o skutečném nájemném z pronajatých obydlí. Průměrné skutečné nájemné v jednotlivých stratech se použije pro všechna obydlí v daném stratu. Jsouli informace o nájemném získány z výběrových šetření, přepočet na základní soubor, tj. na nájemné z celého fondu obydlí, se bude týkat jak části pronajatých obydlí, tak všech obydlí obývaných jejich CS 22 CS