Jan Sucharda. Island. 111 nej... Kapesní obrazový průvodce po Islandu

Transkript

1 Jan Sucharda Island 111 nej... Kapesní obrazový průvodce po Islandu

2

3 Slovo úvodem Islandská nej Míst, k nimž lze přiřadit přídavné jméno s předponou nej..., je na Islandu nesčetně. A vždy záleží na pohledu konkrétního člověka. Pro někoho může být nějaké místo nejkrásnější, pro jiného nejzajímavější, nejvýznamnější, pro dalšího nejopuštěnější, nejdrsnější, nebo třeba i nejsmutnější... V této knížce je uvedeno takových míst 111 a vůbec si nečiním nárok na to, že všemi čtenáři budou tato místa označena jako nej.... Nicméně jde o místa, která by návštěvník Islandu rozhodně neměl minout. Samozřejmě, nelze je v žádném případě stihnout během jediné návštěvy, sám jsem je postupně objevoval a k mnohým se opakovaně vracel během každoročních cest na Island od roku A to je vlastně smysl, proč tento průvodce vychází: pro ty, kteří na Islandu ještě nebyli, je to otevřená nabídka, co si vybrat, co spatřit, co navštívit, a pro ty, kteří už na Islandu byli a jedou tam znovu, jsou zde další náměty míst i v odlehlejších či méně přístupnějších koutech ostrova, která při dřívější cestě nenavštívili. Knížka si vůbec neklade za cíl nahradit či suplovat obsáhlé a podrobné průvodce po Islandu (Lonely planet a Rough) ani mého Průvodce islandským vnitrozemím. Ostatně mnohé informace v těchto průvodcích rychle zastarávají - přibývají nové hotely a ubytovny, nová muzea, přečíslovávají se silnice, zlepšuje se jejich kvalita, mění se ceny, na některých místech se zavádí vstupné... Knížka je jenom upozorněním či ochutnávkou zajímavých a krásných míst... a koho zaujmou v tomto obrazovém průvodci a bude je chtít spatřit na vlastní oči, ten si k nim cestu jistě najde. Góða ferð! Šťastnou cestu! Jan Sucharda / 3 /

4 Názvy jsou uvedeny s použitím islandské abecedy, která oproti naší má znaky Þ, ð a æ. Jejich výslovnost je blízká našemu t, d a aj. Použití těchto znaků je vedeno snahou, aby podoba názvů v knížce přesně odpovídala podobě názvů na Islandu - na informačních tabulích, mapách apod. Pro snadnější orientaci jsou místa v knize seřazena po oblastech - jihozápad, severozápad, severovýchod a jihovýchod. Čísla v mapkách nejsou čísly stránek, ale čísly jednotlivých míst. Abecední rejstřík vzadu uvádí i stránky. Naprostá většina míst v této knížce je dostupná buď místní autobusovou dopravou, která je v letní sezóně poměrně hustá, nebo běžným osobním autem. Symbol auta 4x4 je u těch míst, kam se bez terénního auta nelze dostat, a symbol boty tam, kde ještě musíme absolvovat delší či kratší pěší túru.

5 Jihozápad / 5 /

6 / 6 /

7 1 Hallgrímskirkja Kostel Hallgrímskirkja tvoří typickou a nepřehlédnutelnou dominantu Reykjavíku. Stavěn byl poměrně dlouhou dobu od druhé poloviny 40. let minulého století do roku 1986, kdy byl vysvěcen, pojmenován po pastoru Hallgrímuru Péturssonovi ( ), autoru pašijových písní. Jeho architektura je inspirována šestihrannými čedičovými sloupy. V kostele jsou špičkové varhany s píšťalami. Z věže o výšce 75 m, kam lze vyjet výtahem, je působivý rozhled na velkou část Reykjavíku. Před kostelem stojí socha Liefura Eiríkssona, objevitele Ameriky (Vínlandu), kterou v roce 1930 u příležitosti výročí založení AlÞingu věnovaly USA Islandu. jihozápad / 7 /

8 2 Perlan Stříbrná, zdaleka viditelná stavba na vrchu Öskjuhlíð ve východní části Reykjavíku, s kupolí, která někomu může připomínat kosmický létající talíř, je vedle kostela Hallgrímskirkja druhou dominantou hlavního města Islandu. Je příkladem promyšleného spojení technické stavby s kulturním a společenským využitím. Skleněná kopule zakrývá prostor mezi šesti tanky o obsahu čtyři miliony litrů vody horké 85 C, uvnitř jsou prostory pro výstavy a koncerty, ale také bufet, prodejna dárkových předmětů apod. V otevřeném prostoru vedle schodiště vystříkne každých deset minut umělý gejzír. V nejhornějším patře je umístěna otáčivá restaurace. Kruhový ochoz umožňuje výhled na celý Reykjavík a okolí. Stavba byla veřejnosti otevřena v roce 1991 a stále se těší velkému zájmu nejen turistů, ale i místních obyvatel, kteří ji volí za místo svých setkání, rodinných oslav a podobně. / 8 /

9 3 Harpa Koncertní hala Harpa (= hudební nástroj harfa), stojící na mořském břehu na okraji reykjavického přístavu, je novou dominantou této časti hlavního města. Stavěna byla v letech s přerušením v době počátku islandské finanční krize, slavnostně otevřena , ale první koncert (Beethovenova Devátá symfonie) se zde konal již 4. května téhož roku. Uvnitř jsou čtyři koncertní sály (největší má kapacitu sedadel), každý jinak barevně laděný červené, stříbrné, modrofilalové a zlaté, které symbolizují barvy islandské přírody. Stavba slouží i jako kongresové centrum. Obdivuhodná architektura (kovová konstrukce a fasáda ze skleněných plástvových panelů) je dílem dánsko islandského umělce Ólafura Eliássona, dánské firmy Henning Larsen Architects a architektů islandské kanceláře Batteríið. V roce 2013 stavba obdržela cenu Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Award jihozápad / 9 /

10 4 Höfdi Vila Höfdi krásný bílý dům, stojící na pobřeží nedaleko přístavu byla původně sídlem francouzského konzula, později několikrát změnila majitele a své určení, až se dostala do majetku města Reykjavík a začala sloužit k důležitým setkáním a společenským akcím. Mimo jiné vilu v roce 1941 navštívil Winston Churchill, když byl na inspekci britských sil, rozmístěných na ostrově. Nikdo by však o tomto domě prakticky nic nevěděl, kdyby se zde v roce 1986 nesetkali představitelé USA a tehdejšího Sovětského svazu Ronald Reagan a Michail Gorbačov. Jejich setkání je označované jako konec studené války mezi východem a západem a vila Höfdi tak jednou provždy vstoupila do dějin. Uvnitř se nachází malá expozice připomínající toto setkání a faksimile dokumentu, podepsaného tehdejšími účastníky jednání. / 10 /

11 5 Reykjanes Jihozápadní cíp poloostrova Reykjanes je místem, kde byl v roce 1878 postaven první maják na Islandu. Poté, co byl těžce poškozen zemětřesením v roce 1905, byl v letech na vrchu Bæjarfell postaven nový o výšce 29 m, který slouží dodnes, a původní poškozený byl stržen. V blízkosti majáku byla v nedávných letech vybudována geotermální elektrárna. Pobřeží je tvořeno rozeklanými útesy a rozpadajícími se čedičovými šestibokými hranoly. Ve vzdálenosti asi 15 km se z moře vypíná skalnatý suk Eldey (Ohnivý ostrov), na němž sídlí světově největší kolonie terejů bílých. jihozápad / 11 /

12 6 Gunnuhver Gunnuhver (Horký pramen Gunny) - geotermální oblast s velkým bahenním kráterem o průměru 20 m nedaleko majáku Reykjanesviti na odbočce ze silnice č Jméno se vztahuje k pověsti o ženě, která poté, co byla vyhnána ze svého obydlí, když nemohla zaplatit nájem, zešílela, zemřela a její duch začal strašit. Zjevovala se lidem a mnozí po setkání s ní zešíleli či zemřeli také. Byl proto povolán pastor, který uměl čarovat, a ten pomocí klubíčka nitě, které se rozmotávalo, zavedl Gunnu do bahenního kráteru, kde navždy zmizela a přestala lidem škodit. Zvuky syčící páry a bublajícího bahna jsou prý sténáním a naříkáním strašidla, uvězněného v kráteru. Nedaleko je nově postavená geotermální elektrárna (další se na poloostrově Reykjanes mají stavět). V září 2014 se zde vytvořil nový velký kráter s vroucím bahnem. / 12 /

13 7 Bláa Lónið Bláa Lónið (Modrá laguna) umělé jezero s tyrkysově modrou horkou vodou, která je čerpána z vrtů blízké geotermální elektrárny Svartsengi, patří vedle Geysiru, Þingvelliru a Gullfossu asi k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům na Islandu. Koupel v laguně má údajně příznivé vlivy na lidskou pokožku. Jsou zde sauny, parní lázně, restaurace a další vybavení pro nijak levnou relaxaci. Laguna se nachází jen asi 15 km od mezinárodního letiště v Keflavíku, a tak většina klientů cestovních kanceláří absolvuje návštěvu hned po příletu nebo těsně před odletem. jihozápad / 13 /

14 8 Krýsuvík Seltún Geotermální oblast poblíž jezera Kleifarvatn, při silnici č. 427 mezi Grindavíkem a Þorlákshöfnem s množstvím bahenních jezírek a vývěrů páry. Zde byly prováděny již v polovině 18. století první pokusy s vrty k získání horké vody. Ve druhé polovině 40. let 20. století byly uskutečněny další vrty, z nichž nejhlubší 230 m poskytoval po dobu půl století značné množství páry. V roce 1999 však explodoval, při čemž vznikl kráter o průměru 30 metrů, viditelný dodnes. / 14 /

15 9 Hveragerði Městečko Hveragerði, ležící přímo na Okružní silnicí č. 1 necelých 50 km jihozápadně od Reykjavíku, bývá (oprávněně) nazýváno městem skleníků vždyť dvě pětiny islandských skleníků jsou právě zde a zdejší geotermální oblast patří k největším na Islandu. V geotermálním parku v městečku je možné spatřit různé typy horkých pramenů (platí se zde vstupné). Na severním okraji města se rozkládá další oblast horkých pramenů a bahenních vřídel a značená stezka dovede návštěvníky asi po 4 km do Reykjadaluru (Kouřové údolí) s velkým množstvím vývěrů horké páry, bahenních sopek a teplým potokem, využívaným ke koupeli. V oblasti je celá řada značených turistických cest, mj. zde začíná trasa známého treku k jezeru Þingvallavatn. Uprostřed městečka je malý kemp. jihozápad / 15 /

16 10 Glymur Vodopád Glymur je se svými 190 metry nejvyšším vodopádem Islandu; nachází se v údolí Botnsdalur na konci fjordu Hvalfjörður. Od parkoviště na konci odbočky ze silnice č. 47 vede stezka k řece Botnsá, kterou je nutné překonat po lávce z klády, jejíž zábradlí tvoří dvě ocelová lana. Odtud stoupá vcelku dobře upravená stezka strmým svahem až k vrcholu vodopádu. Jediné místo, ze kterého lze vodopád v úzké puklině spatřit celý, je terasa asi ve třech čtvrtinách cesty. / 16 /