O b s a h Původní obyvatelé... 7 Přicházejí Španělé Přicházejí Britové Rozkvět plantáží Zlé časy Korunní kolonie...

Transkript

1 Obsah Původní obyvatelé... 7 nejstarší stopy kultury... 7 Země bavlny... 8 Přicházejí Španělé objevitel Kolumbus Bezvýznamný ostrov Přicházejí Britové nelehké začátky Věk bukanýrů Rozkvět plantáží nejcennější z držav Jeho Veličenstva Život na plantáži Vzbouřenci a marooni Zlé časy Důsledky americké revoluce Abolicionismus a zrušení otroctví Svobodné vesnice Korunní kolonie Povstání v Morant Bay Banánový boom Velké změny Africká renesance Demokracie pod dohledem Západoindická federace Nezávislost Bauxitový boom Socialistický experiment hříšný Babylon Tropický ráj? Přetrvávání problémů Výhled do budoucnosti... 87

2 Česko-jamajské vztahy Představitelé státu Bibliografická poznámka Encyklopedické heslo Základní informace pro české turisty Seznam použitých zkratek

3 Původní obyvatelé Nejstarší stopy kultury Badatelé se dnes téměř bez výjimky shodují v názoru, že Amerika byla osídlena za poslední doby ledové (přibližně před lety) přistěhovalci ze severovýchodní Asie. ti postupovali za zvěří po pevninském mostě spojujícím oba kontinenty v místě nynějšího Beringova průlivu, který byl schůdný díky poklesu hladiny oceánu, neboť vodu na sebe vázaly ledovce. Přistěhovalci se pak zvolna šířili do jižních částí kontinentu. také v Karibiku klesla hladina asi 100 m pod současný stav. ostrovy tak byly mnohem větší a od pevniny je oddělovaly jen úzké průlivy, snadno překonatelné na člunech nebo vorech. Patrně v tisíciletí před n. l. se na ně ze Severní Ameriky přemístily první skupiny prehistorických indiánů. tito nejstarší obyvatelé souostroví Velkých Antil (tedy ostrovů Portoriko, española-haiti, Kuba a Jamajka) lovili tropické tuleně, suchozemské hlodavce, ptáky i ryby a další živočichy. Jídelníček si doplňovali sběrem. Zanechali po sobě jen málo stop, stejně jako nositelé dalších, už méně početných migračních vln ze Střední Ameriky. ti znali oheň a opracovávali kámen na hroty šípů a oště - pů. Později si začali jídelníček doplňovat sběrem mořských mlžů, jejichž lastur využívali k výrobě nástrojů. třebaže většina nálezů pochází z jeskyní, žili patrně hlavně pod širým nebem a jako ochranu před nepříznivým počasím si budovali jednoduché chatrče z proutí. Se zbytky potomků této migrační vlny se údajně setkal Ko lumbus během svých prvních průzkumných plaveb v Karibiku. Domorodé skupiny, které neznaly zemědělství a pobývaly v jeskyních místo v upravených osadách, nazývali Španělé Ciboney; tento výraz začali pak archeologové užívat pro nositele nejstarších, ještě předkeramických karibských kulturních tradic. Ve 3. tisíciletí před n. l. dospěla do Karibiku další skupina při - stěhovalců, tentokrát z východního pobřeží dnešní Brazílie. Byli (7

4 to příslušníci jazykové skupiny arawac, jejichž příbuzní dodnes žijí ve velkém počtu na území Jižní Ameriky. Znali již základní zemědělské techniky a vyráběli keramické nádoby. na karibských ostrovech našli příznivé klima a rozmanité přírodní zdroje. usazovali se na pobřeží i ve vnitrozemí ostrovů zde především na březích řek a sladkovodních jezer. V době příchodu evropanů obývali Velké Antily a také Bahamy. Archeologové v návaznosti na první španělské kronikáře označují arawacky mluvící indiány z Velkých Antil jako taíny. Jde ovšem v podstatě o chybný název, neboť arawacký výraz taíno znamená dobrý a označoval se jím náčelník ochránce a dárce. Badatelé proto také neradi hovoří o taínské kultuře nebo taínském životním stylu. Vždyť ani sami taínové neužívali nějaké společné jméno. označovali se obvykle jménem svého náčelníka, významného předka nebo podle obývané lokality a svou skupinovou sounáležitost a odlišnost od druhých vnímali velmi citlivě. na jednotlivých ostrovech, a dokonce i v rámci těchto ostrovů totiž najdeme i velké rozdíly v životním standardu, zvyklostech a kulturních specifikách jednotlivých arawacky mluvících skupin. Ani soustavná komunikace v karibském prostoru neboť obchod vždy tvořil protiváhu častému válečnému soupeření nedokázala tato lokální specifika setřít. Země bavlny Co se týče Jamajky, patřila vzhledem k úrodné půdě a dostatku sladké vody k nejhustěji zalidněným ostrovům. Pozůstatky osídlení nacházejí archeologové i v hornatém vnitrozemí, většina obyvatel se však zdržovala v blízkosti pobřeží nebo u řek, kde mohli využívat i mořské zdroje. na nejznámějším a nejlépe prozkoumaném nalezišti White Marl na jihovýchodě ostrova, nedaleko dnešního Kingstonu, byly odhaleny kosterní pozůstatky, keramika i předmě - ty ze dřeva a kamene. obyvatelé tohoto i dalších sídel se věnovali tropickému zemědělství. Pěstovali hlavně maniok, hlízovitou rost - linu, která spolu se sladkými brambory batáty představovala nej důležitější karibskou plodinu. Maniok je snadné pěstovat, zato jeho úprava před konzumací je dosti zdlouhavá. Podrobně ji popsal španělský kronikář Pedro Mártir de Anglería: Aby bylo možné odstranit šťávu, je třeba ko- 8)

5 řen rozdrtit a vložit do obrovitých lisů, které připomínají lisy tiskařské. Zde se pevně stlačí. Šťáva, pokud se pije syrová, je jedovatější než oměj, a přivodí okamžitou smrt. Svařená však chutná lépe než mléčná syrovátka a nijak neškodí. Manioková drť zbavená šťávy se sušila na mělkých ošatkách, z mouky se pak pekly placky na rozpálených kamenech. Z Mexika se mimo to na karibské ostrovy rozšířila znalost pěstování kukuřice, bavlny i tabáku, který taínové používali k rituálním účelům. Kouřili doutníky ze smotaných listů nebo kouř inhalovali z dýmek ve tvaru písmene Y, zasunutých do obou nosních dírek. názvem těchto dýmek (tabaco) začali evropané označovat i rostlinu, z níž indiáni svou drogu připravovali. Potravu si taínové ochucovali solí a pálivými pap - ričkami. S rozvojem zemědělství souviselo i budování zavlažovacích systémů a terasovitých polí (conuco), které ovšem vyžadovalo koordinovanou spolupráci velkého počtu lidí a tedy existenci určité společenské organizace. totéž platilo o výrobě specializovaných nástrojů, jako byly kamenné drtiče na kukuřici či struhadla na maniok. S postupem času stoupal význam lovu suchozemských a mořských ryb, želv, mušlí a vodních ptáků, což se odrazilo i v jídelníčku, úměrně s narůstající zručností při výrobě a ovládání člunů. Kánoe toto arawacké slovo se rozšířilo do celého světa vypalované z mohutných kmenů poháněla pádla i několika desítek mužů. taínové si troufli i na velké mořské savce, například kapustňáky, z jejichž kostí pak vyráběli bohatě zdobené dýmky a další rituální předměty. Zato suchozemský lov v pozdější době upadal i vzhledem k relativnímu přelidnění ostrovů a omezenému repertoáru větších zvířat. oblíbeným lovným zvířetem byl leguán a hlodavci hutía podobní nutriím. Jediným domácím zvířetem taínů byl pes, a to němý, tedy neštěkající pes, což velmi zaujalo Kryštofa Kolumba. Základem společenské organizace byla vesnice, obvykle o až obyvatelích, kteří se podřizovali dědičným vládcům, nazývaným taíno nebo cacique (čti: kazik). Z koloniální doby jsou doloženy případy, kdy se kaziky stávaly ženy, to ale nebylo příliš obvyklé. Kazikové soustřeďovali ve svých rukou funkce válečného náčelníka, náboženské autority i soudce. Jejich hlavním úkolem v každodenním životě bylo organizovat zemědělské práce a lov (9

6 a dohlížet na rozdělování výtěžků. Vedle daně v podobě práce odevzdávali prostí indiáni svým vládcům přesně určené objemy potravin a řemeslných výrobků. Vůdci byli ale zároveň vázáni povinností pořádat okázalé hostiny a slavnosti. těšili se velké autoritě, často jim byly připisovány i božské atributy. nechávali se přepravovat na nosítkách, aby se jejich nohy nemusely dotknout země, a obklopovali se příslušníky svých rodin, tedy šlechtici (nitaínos). Zatímco chudší taínové žili v jednoduchých chýších kruhovitého půdorysu z trávy a rákosu, obývali příslušníci karibských elit rozlehlé pravoúhlé domy, v nichž bylo dost prostoru pro samostatné ohniště každé z mnoha manželek. K dispozici měli početné služebnictvo, jejich čluny byly bohatě zdobené, stejně jako oděvy a zbraně. Pěstovala se pro ně zvláštní, jemnější odrůda manioku, nosili zlaté šperky a po smrti je do hrobu doprovázely obětované konkubíny a služebnictvo. nicméně kazikem se stával jen ten, kdo byl schopen se prosadit silou i štědrostí a zároveň navázat kontakt s nadpřirozenými silami. Faktické pravomoci náčelníků byly omezené a posilovaly se jen v době válek. Společenské vrstvy byly navíc relativně prostupné, existovala možnost osobního vzestupu schopných jedinců. Každá domácnost a každá vesnice se snažily být v podstatě soběstačné v zajišťování předmětů základní potřeby, ovšem Jamajka postrádala naleziště kovů, proto bylo třeba měď, používanou na výrobu nožů a dalších nástrojů, ale i zlaté šperky nakupovat na sousedních ostrovech. Zato byli taínové z Jamajky proslulí zručností ve výrobě bavlněných látek a spacích sítí (hamaca). Jeden z výkladů původu jména ostrova Xaymaca, tak jak jej zaznamenali španělští kronikáři, je ostrov bavlny ; rozšířenější byl ale názor, že slovo znamená ostrov dřeva a vody. Ze dřeva vyráběli domorodci většinu předmětů denní potřeby, dřevěné trůny (duho), sedátka ve tvaru hamak zdobená řezbami, a také nevelké sošky. Španělé je nazývali idoly a patrně se nemýlili, že se jednalo o vyobrazení taínských božstev (zemi). i keramické nádoby byly boha - tě zdobeny vyrývanými vzory, vesměs antropo- či zoomorfními. Vedle nástrojů z mědi vyráběli taínové i hlazené nebo štípané kamenné sekery, nože a mlaty. Žádná z indiánských skupin v Karibiku neznala písmo. Součástí 10)

7 náboženských slavností (areíto) jamajských domorodců však byla, kromě tanců a hostin, také vystoupení mužů, kteří za doprovodu hudby zpívali nebo rytmicky recitovali písně o slavných činech minulosti, a umožňovali tak jejich uchování v kolektivní paměti. taínské náboženství bylo animistické a totemické jeho podstatou byla tedy víra v oduševnělost přírody a v to, že se každé lidské společenství nachází pod ochranou specifického strážce, ať již přírodního fenoménu anebo mytického prapředka, zvířete či rostliny. Každý dospělý muž měl své strážce-duchy. také každá rodina udržovala vzpomínku na dávného zakladatele. Duchovní strážce náčelníka se pak stával ochráncem celé osady. Všechny stránky každodenního života ovlivňovaly tyto i další nadpřirozené bytosti, proto v případě taínů nelze oddělovat profánní a posvátné aktivity. Zároveň taínové věřili, že duše přežívá smrt těla a že je možné navázat kontakt s mrtvými příbuznými. Snad právě tyto nadpřirozené bytosti zobrazují rytiny na skalách a v jeskyních, které se na Jamajce porůznu nalezly. Komunikaci s duchy zajišťovali náboženští vůdci-šamani. ti také plnili roli léčitelů, neboť nemoc byla obvykle přisuzována hněvu duchů, jež nemocný vědomě či nevědomky urazil. Své mrtvé pohřbívali taínové v jeskyních a na cestu do záhrobí je vybavovali bohatými dary a potravou. Vedle tance doprovázeného hudbou a zpěvem patřila k oblíbe - ným zábavám taínů míčová hra, kterou patrně obyvatelé karibských ostrovů převzali z dnešního Mexika. Přesná pravidla a průběh zápasu neznáme, zprávy Španělů jsou v tomto směru útržkovité. Jisté ale je, že se u většiny vesnic nacházelo hřiště obehnané kamennými sedátky, na němž soupeřila poměrně početná mužstva o členech, složená z mužů i žen. hráči odráželi hlavou, koleny a rameny míč vyrobený z přírodního kaučuku (ten se musel dovážet ze středoamerické pevniny) a snažili se zasáhnout určená místa na herní ploše. (11

8 Přicházejí Španělé Objevitel Kolumbus Aniž to tušili, v květnu roku 1494 se svět jamajských taínů navždy změnil. Kryštof Kolumbus se po neslýchaném úspěchu své první cesty vrátil do indií a začal systematicky prozkoumávat sou ostro - ví Velkých Antil. Zakotvil tehdy v zátoce, kterou nazval Santa Gloria, na paměť neobyčejné krásy této země (jedná se o dnešní St. Ann s Bay), a ostrov pojmenoval Santiago podle patrona španělských dobyvatelů sv. Jakuba. tak jako v případě mnoha dalších karibských ostrovů však v běžném užívání nakonec převážilo domorodé jméno. Kolumbus pokládal Jamajku za nejkrásnější zemi ze všech, které v indiích spatřil. Místní obyvatelé však nevítali evropské návštěvníky nijak vlídně. Pokus o přistání zmařili indiáni v kánoích ozbrojení kopími. Kolumbus proto ostrov opustil; vrátil se až o9 let později a tentokrát nedobrovolně. Během čtvrté a poslední průzkumné výpravy jej totiž v květnu 1503 k pobřeží Jamajky zahnala bouře. nemaje žádného plachtoví, lodi proděravěné červotočem více než včelí plást a mužstvo utýrané a znechucené přibyl jsem k Jamajce. Celá posádka se třemi pumpami, sudy a hrnci nestačila vylévati vodu, která prosakovala do lodi. oba koráby, neschopné další plavby, pak v zátoce Santa Gloria strávily celý rok. Domorodci tentokrát naštěstí projevili větší vstřícnost a byli ochotní s podivnými návštěvníky směňovat potraviny za kovové nástroje a skleněné cetky. Poté, co Kolumbus konečně mohl pobřeží Jamajky opustit, se k němu vydali další španělští dobrodruzi. Přestože se brzy ukázalo, že Jamajka opravdu nemá vlastní naleziště drahých kovů, hlavně zlata, nabízely se i jiné cesty k získání bohatství. Jamajka se totiž stala hlavní zásobárnou španělských základen na jiných karibských ostrovech a později i prvních sídel na Tierra Firme, tedy v pevninské Střední Americe. Místní indiáni byli schopni Španělům dodávat kukuřici, maniok i hamaky a hrubá 12)