Revize kotlů Rozúčtování tepla

Transkript

1 Revize kotlů Rozúčtování tepla ZÁKLADNÍ INFORMACE A PŘEDPISY

2 Úvod Poradenské středisko Energy Centre České Budějovice každoročně poskytne bezplatnou konzultaci asi tisícovce klientů. Velké procento dotazů se týká vytápění, přičemž mezi nejčastěji diskutovaná témata zdaleka nepatří pouze volba či výměna zdroje, využití obnovitelných zdrojů energie a možnost získání státní podpory, např. ve formě kotlíkových dotací nebo Nové zelené úsporám, ale i otázky vyplývající z běžného provozu. Je pochopitelné, že legislativa související s povinnostmi provozovatelů objektů a koncových uživatelů může pro mnohé z nás představovat určité úskalí, ovšem neznalost zákona neomlouvá a měli bychom vědět, jak časté mají být zákonné revize a kontroly. Rovněž nás zajímá, jak se rozúčtovávají náklady na vytápění a přípravu teplé vody, a proč platíme z našeho pohledu i to, co nespotřebujeme. Odpovědi na nejčastější dotazy týkající se této problematiky, naleznete v této brožuře. Podrobnější informace vám rádi podají naši odborní poradci.

3 Povinnosti provozovatelů kotlů v rodinných a bytových domech V poslední době se v našem poradenském středisku množí dotazy týkající se povinných kontrol kotlů v rodinných a bytových domech. Uvádíme zde proto přehled legislativních předpisů, které platí pro rodinné a bytové domy s výkonem instalovaného kotle nižším než 50 kw. Tato hranice výkonu kotlů byla zvolena z důvodu, že na kotle s instalovaným výkonem menším než 50 kw se nevztahuje povinnost zabezpečit provoz kvalifikovanou obsluhou, tj. obsluhou s topičským průkazem. U bytových domů se vztahuje na domy využívané alespoň částečně ke komerční činnosti v pronajatých prostorách. Pro kotle vyšších výkonů platí mimo uvedených ještě některé další předpisy z oblasti bezpečnosti práce a hospodárnosti provozu. V případě vytápění pomocí plynu nebo pevných paliv existuje zákonná povinnost na provádění pravidelných kontrol a revizí. Z této povinnosti jsou však vyjmuti majitelé elektrokotlů, protože tyto kotle mají jednodušší konstrukci a neprobíhá v nich žádný proces spalování. Kotle na pevná paliva, zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší V souladu se zákonem o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. je nutné, aby na všech kotlech na pevná paliva byla provedena kontrola technického stavu a provozu. V případě zanedbání této povinnosti hrozí pokuta až ,- Kč. Tato kontrola musí být prováděna vždy v intervalu dvou let. Je nutné, aby kontrolu prováděl pouze kvalifikovaný technik, vyškolený výrobcem. Plynové kotle, Vyhláška č. 85/1978 Sb. Českého úřadu bezpečnostní práce o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení Na plynových zařízeních, která jsou v osobním užívání občanů, není zákonná povinnost provádět revize a kontroly. Přesto je výrobci kotlů doporučeno provádět jednou za rok servisní prohlídku kotle, která by se měla týkat především jeho seřízení a vyčištění. I takováto servisní prohlídka by měla být prováděna výhradně proškoleným technikem. Pravidelná údržba kotle jednou za rok zamezí nárůstu spotřeby a zároveň je nutná pro udržení životnosti zařízení. Navíc nové kotle mají tuto prohlídku uvedenou jako podmínku pro platnou záruku. Pokud jde o kotle, které jsou provozovány v domech využívaných pro komerční činnost (pronajaté prostory), má jejich majitel zákonnou povinnost: provádět každoročně kontrolu zařízení, o výsledku kontroly se provede zápis, provést jednou za tři roky revizi, při které odborný technik zjistí těsnost rozvodů plynu a připojených zařízení, o výsledku rovněž provede zápis, provést provozní revizi v případech vyjmenovaných vyhláškou. Účelem kontrol a revizí je zjistit, zda stav provozovaného zařízení odpovídá požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení a požadavkům požární bezpečnosti. Spalinové cesty, Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty Povinností majitelů kotlů je též nechat provést odbornou kontrolu spalinových cest. V případě kotlů určených pro pevná paliva, jejichž výkon je menší než 50 kw (v rodinných 3

4 domech), jsou majitelé povinni čistit spalinové cesty třikrát za rok, pokud se jedná o sezónní provoz tak dvakrát za rok. Majitel může provádět čištění sám, ale i tak mu stále platí povinnost nechat jednou za rok provést kontrolu spalinových cest příslušným odborníkem kominíkem nebo revizním technikem spalinových cest. U kotlů na plynná paliva platí zákonná povinnost provádět každoročně odbornou kontrolu i čištění spalinových cest. Tyto úkony provádí rovněž kominík. Termíny čištění a kontrol spalinových cest jsou v následující tabulce Výkon připojeného spotřebiče paliv Činnost Druh paliva připojeného spotřebiče paliv Pevné Celoroční provoz Sezónní provoz Kapalné Celoroční provoz Sezónní provoz Plynné do 50 kw včetně nad 50 kw Čištění spalinové cesty Kontrola spalinové cesty Čištění a kontrola spalinové cesty 3 za rok 2 za rok 2 za rok 1 za rok 1 za rok 1 za rok 1 za rok 1 za rok 2 za rok 1 za rok 1 za rok Servisní protokoly je třeba uschovat V případě kotlů na plyn či pevná paliva se jedná o zařízení, která vyžadují pravidelnou kontrolu odborníka. Návštěvy servisních techniků a kominíků je potřeba umět doložit příslušnými protokoly a úkonech provedených v nemovitostech. Pokud majitel nedodrží předepsané povinnosti, vystavuje se riziku úředního postihu a též mu nemusí být vyplaceno plnění, kdyby došlo k pojistné události. Navíc je provoz neseřízeného kotle značně neekonomický a v krajním případě může ohrozit i bezpečnost a zdraví. Rozúčtování nákladů na dodávku tepla a teplé vody Chceme-li srozumitelně objasnit tuto problematiku, začněme zákonem 67/2013 Sb. Tento zákon konstatuje, že dodávka tepla a teplé vody je službou a poskytovatelem této služby je vlastník nemovitosti (nebo jednotky v rámci nemovitosti, vlastníkem může být také sdružení vlastníků jednotek). Následně příjemcem této služby je nájemce bytu (nebo jednotky), nebo vlastník bytové jednotky v bytovém domě jiného vlastníka. Tepelná energie má na základě kalkulace ceny a naměřeného množství vyjádřenu jednotkovou cenu v Kč/GJ nebo v Kč/MWh. Důležité také je, že příslušný předpis (vyhláška 194/2007 Sb.) stanovuje dobu dodávky tepla a požadované vnitřní teploty obytných prostor včetně přípustných tolerancí. Podobně stejný předpis předpokládá teplotu dodané teplé vody 45 až 60 C. 4

5 Dalším důležitým momentem je, že poskytovatel služeb má právo požadovat placení záloh na úhradu nákladů na takovéto služby a následně je tedy nutné tyto zálohy vyúčtovat. V tomto okamžiku nastává otázka, jestli rozúčtovat náklady vzniklé při výrobě tepla a teplé vody přímo v objektu, nebo ty, které byly fakturovány za dodávku z centrálního zdroje. Odpověď na tuto otázku nalezneme ve vyhlášce 269/2015 Sb.: 1. Rozúčtování nákladů na dodávku teplé vody Náklady na dodávku teplé vody se skládají z nákladů na teplo potřebné k ohřevu vody a samozřejmě také z nákladů na samotnou studenou vodu. Náklady na teplo spotřebované na přípravu teplé vody dělíme na složky základní a spotřební. Základní složka činí 30 % a spotřební složka 70 %. Náklady na samotnou vodu jsou vždy tvořeny ze 100 % spotřební složkou, která je naměřena podružnými vodoměry teplé vody. Základní složka tepla se rozděluje mezi jednotlivé byty podle jejich podlahové plochy a představuje tedy tu část spotřeby, která není ovlivněna chováním uživatele bytu. Spotřební složka se pak určuje podle náměrů jednotlivých vodoměrů v bytech. Spotřeby naměřené jednotlivými vodoměry neudávají absolutní spotřebu, ale jsou to opět měřidla poměrová, která udávají podíl naměřené spotřeby na celkových nákladech na dodávku teplé vody pro celý dům. Pokud by došlo k významnějšímu nesouladu mezi spotřebou naměřenou jednotlivými vodoměry a hlavním fakturačním měřidlem, je možno řešit tento nesoulad postupem uvedeným ve vyhlášce. V současné době lze předpokládat, že jsou podružnými vodoměry vybaveny všechny byty. Pokud by tomu tak nebylo, umožňuje vyhláška rozúčtování nákladů podle počtu osob, nebo podle podlahové plochy. 2. Rozúčtování nákladů na vytápění Stejně jako u teplé vody se náklady rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka může činit 30 % až 50 %, zbývající část je pak složka spotřební. Výši základní složky určuje poskytovatel služeb, tedy majitel objektu. Základní složka se rozděluje podle velikosti započitatelné podlahové plochy. Započitatelnou podlahovou plochou se rozumí podlahová plocha místnosti, která může být ještě upravena v případě, že se v objektu nachází místnosti s rozdílnou výškou stropů, nebo pokud jsou v domě prostory, které se liší způsobem využívání (např. prodejny, dílny), anebo pokud je 5

6 součástí bytu místnost nepřímo vytápěná. Pro tyto případy nabízí vyhláška rozličné koeficienty, kterými násobíme vlastní podlahovou plochu bytové nebo nebytové jednotky. Stanovení spotřební složky je závislé na technickém řešení dodávky tepla do bytu či nebytového prostoru. Mohou nastat dva případy řešení rozvodů tepla. V případě, že teplo vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, je třeba osadit rozvod kalorimetrem pro přímé měření tepla. Přesto, že hovoříme o měřidle k měření tepla, tak v případě bytových domů jde o měřidlo pouze poměrové a jeho údaj udává, jakým podílem se vytápěný prostor podílí na celkové spotřebě tepla naměřené fakturačním měřidlem instalovaným na vstupu do objektu. V případě, že teplo vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech, je nutné použít tzv. zařízení pro rozdělování nákladů. Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů (poměrový měřič) instalovaný na každém otopném tělese nebo na odtokové trubce z otopného tělesa. Tyto poměrové měřiče snímají povrchovou teplota otopného tělesa případně odtokové trubky. Jedná se opět o poměrové měření, kde souhrn počtu dílů na jednotlivých indikátorech v bytě je považován za podíl bytu na celkové spotřebě tepla. Aby byly údaje indikátorů použitelné, musí být u všech topných těles použity vždy stejné typy indikátorů a musí být odečítány ve shodné době. Zákonné omezení rozdílnosti nákladů Důležitým faktem je, že legislativa stanovuje, nakolik se mohou lišit náklady na vytápění 1m 2 započitatelné plochy jednotlivých bytů nebo nebytových jednotek. Hranice jsou stanoveny tak, že v porovnání s průměrným nákladem na 1m 2 v objektu (celkové náklady objektu dělené započitatelnou plochou všech bytových a nebytových jednotek objektu) mohou být náklady na 1m 2 konkrétní jednotky nižší pouze o 20 %, ale vyšší mohou být až o 100 %. Spodní hranice by měla uživatele motivovat k tomu, aby dodržoval vyhláškou stanovené výpočtové vnitřní teploty pro jednotlivé místnosti a nepokoušel se snižováním výkonu otopných těles vytápět vlastní byt teplem od souseda. Naopak benevolence v horní hranici má nutit uživatele k přiměřeně hospodárnému přístupu nepřetápět a nadmíru nevětrat. Při samotném rozúčtování je tedy třeba nejprve stanovit průměrný náklad na 1m 2 pro celý dům, následně spočítat náklady na jednotlivé byty a dle jejich započitatelné plochy určit náklady na 1m 2 každého bytu. Tuto hodnotu srovnáme s průměrnou hodnotou pro celý dům a zjistíme, zda některý byt nepřekračuje danou dolní (20 %) nebo horní (100 %) hranici. Pokud taková situace nastane, pak místo zjištěné hodnoty nákladů na 1m 2 konkrétního bytu použijeme hodnotu právě odpovídající možné mezní dolní nebo horní hranici. Závěrem k tomuto tématu je třeba zdůraznit, že legislativa předpokládá, že otopná soustava v objektu je odborně navržena a správně vyregulována (výkon zdroje tepla je navržen na základě spočítaných potřeb tepla a stejně tak jsou navrženy parametry otopných těles pro jednotlivé místnosti v bytech). Pro úplnost je dobré vědět, že vyhláška 269/2015 také uvádí výčet všech formálních údajů, které musí vyúčtování konečnému spotřebiteli obsahovat. Cílem rozúčtování by mělo být, aby náklady na vytápění místností srovnatelné velikosti se srovnatelnou úrovní vytápění byly rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. 6

7 Energy Centre České Budějovice Poradenské středisko Energy Centre České Budějovice (ECČB) působí v jižních Čechách od roku Vzniklo na základě spolupráce se spolkovou zemí Horní Rakousko na podporu udržitelného rozvoje, hospodárného využívání energií a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie. ECČB poskytuje bezplatné a komerčně nezávislé poradenství, které je určeno široké i odborné veřejnosti, městům a obcím, firmám a podnikatelům. Formou osobních, elektronických a telefonických konzultací zodpovídají poradci ECČB témata jako např. stavby budov v nízkoenergetickém a pasivním standardu, rekonstrukce domů, zateplení, volba vhodného způsobu vytápění, vyúčtování, volba dodavatele elektřiny a zemního plynu, úspory vody v domácnosti, využití obnovitelných zdrojů (solární kolektory, fotovoltaika, tepelná čerpadla, kotle na biomasu, malé vodní elektrárny atd.), dostupné dotace, platná legislativa apod. Dále ECČB zpracovává odborné posudky a průkazy energetické náročnosti budov (PENB), provádí zjišťování tepelných úniků budov pomoci termovizní kamery, pořádá vzdělávací semináře, kurzy a exkurze, přednášky pro školy aj. Bližší informace naleznete na nebo získáte na kontaktech (viz zadní strana).

8 Vydalo Energy Centre České Budějovice, z.s. Náměstí Přemysla Otakara II. 87/ České Budějovice FB: Energy Centre České Budějovice Tel.: Mobil: Bezplatná linka: Rok vydání: 2016 Vydání první Neprodejné