První cesta SVV do Chorvatska a Bosny 28/9/2011

Transkript

1 První cesta SVV do Chorvatska a Bosny 28/9/2011 První cesty Sdružení válečných veteránů na území Chorvatska a Bosny se zúčastnila desítka členů z řad vojáků, kteří v těchto místech v letech sloužili. Odjezd z Prahy i následující cesta proběhla podle plánu a ve večerních hodinách jsme se ubytovali. Penzion Fortuna v Bjelopolje nelze doporučit - ráno jsme jednohlasně zabalili kufry. V sousedním penzionu Lička Kapa nás srdečně přivítal a s radostí i bez rezervace ubytoval jeho majitel Petar Stanič, pětapadesátiletý muž s bílými vlasy. Prožil zde celou občanskou válku i chorvatskou ofenzívu v srpnu 1995, v budově penzionu bylo od jara roku 1994 velitelství 3.roty. Majitel s pohnutím vzpomínal na velitele roty Tomáše Papeže a zdůrazňoval, že naši voláci zachránili jeho matku, jeho samotného i celý dům. Po vzoru 3.roty jsme si základnu pro celý zbytek pobytu vytvořili zde a podnikali odsud cesty po sektoru Jih.

2 DUBINA Druhý den byl čtvrtek a před námi cesta do města Dubina, kde v roce bylo dislokováno velitelství 3.roty Vladimíra Nekoly a poté Jindřicha Nováka. U hlavní silnice nalézáme v kamenitém trávníku pomník řidiče Václava Martínka, který zahynul při dopravní nehodě Delegace SVV ČR spolu s plk. Ing. Milanem Polákem, vojenským přidělencem v Chorvatsku, položila kytice květů k jeho pomníku. Členy naší malé delegace přijal starosta města a ocenil při neformálním setkání činnost českých vojáků v misi UNPROFOR při ochraně chorvatské vesnice Podlapač, spadající do obvodu jeho města. PODLAPAČ Malá osada Podlapač byla po dobu občanské války osídlena Chorvaty a jedna četa ji neustále svou přítomností chránila. Válečný veterán pplk.miroslav Vyšata vzpomínal na své působení v misi a často se zapomínal na kus řeči se všemi místními lidmi, které potkal. U první podlapačské chalupy nás pozvala dále pětaosmdesátiletá žena se svou snachou. Připomínají, že vesnice přežila jen díky našim vojákům. Dnes je Podlapač vesnicí s několika desítkami osob, jedním žákem a třemi učiteli. Moc se toho za 15 let nezměnilo, v rozbořené poště stále stojí zamknutý rezavý trezor, který naši vojáci již tehdy okukovali.

3 PŘESTANE Z Podlapače vede uzounká silnice do kopců do Přestane, kde se nacházelo osamocené stanoviště Alfa 6. Malý domek, kde vojáci sloužili, stále stojí a pomalu chátrá. Zde na svou službu v misi zavzpomínal René Majkut. BORJE Odpoledne jsme navštívili prostor motorestu Borje, kde od roku 1992 bylo dislokováno velitelství praporu UNPROFOR a po navýšení počtů v roce 1994 také spojovací rota, velitelská rota a rota zabezpečení. Z dřevěných chatek zůstaly jen stopy po kamenných podezdívkách. MUDr. Karel Wróbel nalezl místo, kde stála ošetřovna, objevili jsme zbytek kamenů, kde stávala chatka velitele praporu a vyfotografovali jsme se v rozvalině prostoru, kde finančák Tvrdík vydával dolarové příplatky. JEZERCE Z Borje je jen skok na Jezerce. Bývalému veliteli roty Pavlu Jiráčkovi se rozzářili oči a vzpomínal na svůj rok Živě vysvětloval co kde stálo, co se kdy komu stalo. S trochou nostalgie se vojáci brodili přerostlou travou a procházeli chátrajícími budovami dřívějšího tábora roty. Pavel Paulát, který zde sloužil, stěží v terénu nalézal místa, kde stály stavby tábora Jezerce.

4 BOSANSKÁ KRUPA Na pátek byla naplánována cesta do Bosny a Hercegoviny, cílem je město Bosanská Krupa, kde v prostoru bývalého dřevařského závodu byla dislokována základna českého praporu misí IFOR a SFOR. Přesunuli jsme se přes Ličko Petrovo selo, bosanské hraniční město Bihač klikatou silnicí údolím řeky do města Bosanská Krupa, kde u brány do zrušené základny, mezi tratí a silnicí leží pamětní deska padlého vojáka mise SFOR. Ivan Zapadlo zemřel při delaboraci nalezené miny Bylo mu 26 let.

5 Na místě nás očekával velvyslanec České republiky v Bosně a Hercegovině Tomáš Szunyog a plk. Ing. Milan Polák, vojenský přidělenec v Chorvatsku a současně v Bosně a Hercegovině. Členové SVV ČR a oba diplomaté položili kytice k pomníku padlého ženisty a uctili jeho památku. Velvyslanec poté pozval veterány na malé občerstvení a neformální setkání, kde osobně ocenil činnost českých vojáků v balkánských misích. ŠANOV KLANAC MARIO A DALŠÍ V odpoledních hodinách jsme navštívili chorvatská místa, kde se nacházeli základny modrých baretů. ŠANOV KLANAC MARIO, základnu průzkumné roty velitelů Karla Klínovského, Milana Záhorského, Ciroka. POPOVIČI ILJIČI - Tango pruzkumné roty. PRAŽINOVAC Tango 4.roty. CROSSING POINT OTOČAC MARKOVAC stanoviště 4.roty. Na hlavní cestě nás zastavil regulovčík - cesta dále je uzavřena. Probíhá plošné odminování těžkou technikou a hrozí výbuchy min. 15 let po válce. LIČKY OSIK V sobotu nás čekala cesta do osady Bunič a Lički Osik, dříve Teslingrad. U silnice vedoucí z Korenice do Lički Osik, za osadou Ljubovo se v táhlé zatáčce nachází několik pomníků vojákům chorvatských ozbrojených sil a vpravo od nich opřená o skaliska svítí pamětní deska dvou českých vojáků, padlých při chorvatské ofenzívě Oluja.

6 Delegace položila kytici k pomníku Luďka Zemana a Petra Valeše a zapálila svíce na památku všech padlých. Zjistili jsme, že chorvatští vojáci 118. pluku, při návštěvě svých pomníků, zapálí svíci se svým znakem i našim vojákům. Dřevorubci, kteří pracovali nedaleko, pět z nás svou čtyřkolkou odvezli ke stanovišti Tango 23. Lesní cesty byly stěží sjízdné a bohatě lemované tabulemi upozorňujícími na miny. Pohled do údolí připomněl každodenní monitoring vojáků UN. Cesta autobusem pokračovala po hlavní silnici směrem na Lički Osik. Nedaleko pomníku Luďka Zemana a Petra Valeše je vlevo u silnice v ostré esovité zatáčce pomníček se znakem OSN českého vojáka - řidiče Petra Hose. Zahynul při dopravní nehodě obrněného transportéru Bylo mu pouhých 25 let. Položili jsme k památníku kytici se stuhou SVV ČR a minutou ticha uctili památku Petra Hose.

7 Další zastávkou bylo Tango 21 LIČKI OSIK. V malé nádražní budově bylo stanoviště vojáků 3.roty a spojovacího družstva. Petr Hanousek, tehdejší velitel spojovací roty, procházel se svými vzpomínkami stará místa služby v misi UN. Nádražíčko je dnes opuštěné a novou tratí vlaky jen proletí. Shodně nás napadne hláška: Nezastavujeme, jenom přibrzďujeme.. OSTRAVICE Cesta vedla podél tratě do osady OSTRAVICE, kde se nacházelo Tango 25 a Tango 26 3.roty. K lítosti Pavla Fraňka, který na Tangách sloužil, se asfaltová cesta proměnila v prašnou úzkou cestu pro autobus nesjízdnou.

8 BUNIČ Bunič, stanoviště jedné čety 1. roty. Opuštěné domy oprašované několika navrátilci. Starší žena nám ukazuje nalevo, napravo a stěžuje si na administrativu, dotace, válku i život. Viktorka u splavu s lítostí poznamená někdo z nás.. Miroslav Vyšata, operační důstojník praporu, ukazuje pozůstatky bombardování Migem 21. Cílem byl štáb srbských sil, zasažen byl sousední dům a hospodářské stavení naší Viktorky. Dům není vůbec, Viktorka měla štěstí puma nevybuchla. Vzpomínkou je zející otvor v plechové střeše. Odpoledne byla na programu návštěva Plitvického národního parku a rozchod po osobních známých a kamarádech, s kterými se navázala přátelství v době služby v misi. Všichni jsme se shodli, že jsme na své cestě nenarazili na jediný případ negativní odezvy ze strany místních obyvatel ať již chorvatského, srbského nebo bosenského původu. Všude jsme byli velmi pozitivně vnímáni a přiznat se k působení v misi a vojenskému původu vyvolalo vždy upřímnou pozitivní reakci a otevření lahve rakije. FOTOGALERIE

9

10

11

12

13