Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiece

Transkript

1 Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiece Ludvík BELCREDI A NOTACE: ZpÛsob a postupy terénní prezentace pûdorysû usedlostí a okolních ploch na zaniklé stfiedovûké vsi Bystfieci v kontextu se zku enostmi z jiï dfiíve obdobn m zpûsobem prezentovan ch zanikl ch osad na jiïní Moravû. S pfiíchodem PhDr. Vladimíra Nekudy na historické oddûlení Moravského muzea na konci 50. let 20. století se zaãíná rozvíjet prakticky nová archeologická disciplína, v zkum zanikl ch stfiedovûk ch osad. Pfiitom v 60. letech byla tzv. stfiedovûká neboli historická archeologie v rámci ãeskoslovenské archeologie je tû popelkou, se kterou se mnoh star í badatel odmítal smífiit. V rámci stfiedovûku byl brán na milost snad je - tû prûzkum opevnûn ch sídel a nálezy z center mûst. Ov em v zkum zanikl ch venkovsk ch sídel byl zcela nov m odvûtvím. V 60. letech se v ak situace zaãala rapidnû mûnit, zvlá tû po první konferenci historick ch archeologû v roce V následujícím období zaïil v zkum zanikl ch stfiedovûk ch vsí zfiejmû nejvût- í vzestup ve své historii, coï ukázala konference v roce 1974, kdy snad kaïd historick archeolog hledal ve svém okolí zaniklou ves ãi její pluïinu. Velkou zásluhu na tom mûla také práce prof. Ervína âerného, kter v oblasti Drahanské vrchoviny identifikoval na est desítek zanikl ch osad a jejich pluïin a svou práci i patfiiãnou formou publikoval. 1 JiÏ na konci 50. let zahájilo Moravské muzeum pod vedením PhDr. Vladimíra Nekudy v zkum zaniklé osady Pfaffenschlagu u Slavonic a následovalo otevfiení v zkumu zaniklé vsi Mstûnice u Hrotovic. Zámûrem bylo odkr t dvû osady z rozdílného prostfiedí, z oblasti osídlené v dobû kolonizace (Pfaffenschlag) a ze staré sídelní oblasti, osídlené jiï v neolitu (Mstûnice), a srovnat v sledky jejich v zkumu. V roce 1975 byl na popud zmínûného prof. Ervína âerného zahájen v zkum zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiece na Drahanské vrchovinû, kter pfierostl v mnohalet systematick v zkum. Ve vzdálenosti pouh ch 3 km odtud zkoumala v 70. letech PhDr. Dagmar aurová zaniklou osadu Vilémov, av ak jen po dvû sezóny, takïe v zkum byl spí- e zji Èovací. Její hlavní ãinnost pfiitom smûfiovala k odkryvu zaniklé vsi KonÛvky na Slavkovsku. Po její smrti byly nálezy z tûchto lokalit pfiedány do Moravského muzea, coï pfiispûlo k vytvofiení jednoho z nejvût ích sbírkov ch fondû ze zanikl ch stfiedovûk ch osad, sv m v znamem daleko pfiesahujícího hranice na í zemû. Jak ukázala praxe, není v zkum zanikl ch stfiedovûk ch vsí krátkodobou záleïitostí. V zkum Pfaffenschlagu trval témûfi patnáct let, podobnû jako KonÛvek, v zkum Bystfiece skoro tfiicet let a v zkum Mstûnic nebyl ani po padesáti letech dokonãen. Ruku v ruce s v zkumem tûchto lokalit jde otázka prezentace jejich v sledkû v terénu. âím více se blíïil závûr v zkumu na zaniklém Bystfieci, tím více jsme si tuto potfiebu uvûdomovali. Je jasné a pochopitelné, Ïe ne na kaïdé lokalitû, která je archeologicky zkoumána, jsou vytvofieny podmínky pro její terénní prezentaci. Pokud v ak takové podmínky existují, rozhodnû by mûly b t vyuïity. Je nesmírn m tûstím a pro nás zadostiuãinûním, Ïe dnes mûïeme fiíci, Ïe na v ech ãtyfiech lokalitách, o kter ch zde hovofiíme, je jejich v zkum alespoà nûjak m zpûsobem prezentován a opatfien informaãními tabulemi. K tomu je nezbytná souãinnost s místními organizacemi, obecními úfiady, státními organizacemi, majiteli a uïivateli pozemkû, dobrovoln mi spolky a dokonce i s jednotliv mi místními zájemci, pokud v této vûci chtûjí a mohou pomoci. To v e má velk vliv na moïnosti prezentace, ale pfiedev ím pak na následnou péãi o relikty, neboè ty vyïadují opravdu stálou kaïdoroãní údrïbu. Ideální je, pokud se této údrïby chopí obecní úfiad a pokud si ji je tû nadto nûktefií lidé vezmou na starost jako otázku osobní cti. Takové tûstí jsme mûli my pfii dokonãování v zkumu zaniklého Bystfiece. O nûco ménû vhodn pak je závazek 1 Autorem v ech fotografií je Ludvík Belcredi. Obr. 1. Pfaffenschlag (okres JindfiichÛv Hradec), rekonstrukce chaoticky pûsobícího zdiva z nasucho kladen ch kamenû se zadrnovan m povrchem, na fiadû míst se rozpadajícím. (Foto 2011) dobrovoln ch mládeïnick ch organizací, neboè ty jsou znaãnû závislé na ochotû sv ch ãlenû a jejich vedoucích, ktefií se pochopitelnû v prûbûhu let mûní. tûstí má v tomto smûru lokalita Mstûnice, kde si soukrom majitel pozemku velmi váïí prezentace v zkumu na sv ch pozemcích. Ov em ne v ude je situace tak pfiíznivá. ProtoÏe odkryv Bystfiece skonãil jako poslední z uveden ch, mûli jsme na co navazovat a z ãeho vycházet. Prezentace se v minulosti v naprosté vût inû zamûfiovala pouze na rekonstrukci základového vûnce 1 âern, Ervín. V sledky v zkumu zanikl ch stfiedovûk ch osad a jejich pluïin. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, 1992, s ISBN X. MATERIÁLIE, STUDIE Ludvík BELCREDI / Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiec 201

2 Obr. 2. Pfaffenschlag (okres JindfiichÛv Hradec), v popfiedí rekonstruované zdivo s maltov m potûrem, v pozadí jiï zcela se rozpadající. (Foto 2011) 2 staveb, tedy na vyznaãení pûdorysu usedlostí. Kromû nich byla pfiirozenû odkryta celá fiada dal ích staveb, napfi. kûlov ch a rûzn ch zafiízení vãetnû mnoha jam, u kter ch jsou moïnosti konzervace, a tím i prezentace znaãnû omezeny. Nejstar í lokalitou ze zkouman ch zanikl ch osad na jiïní Moravû, kde byl zpûsob konzervace zdiva pro úãely prezentace pouïit jiï v 60. letech, byl Pfaffenschlag. 2 V té dobû vycházela prezentace z pfiedstavy, Ïe zdivo má b t maximálnû opût na sucho na sebe naskládáno a jeho povrch zadrnován. Drnováním bylo ostatnû o etfiováno nejen zdivo na zanikl ch osadách, ale napfiíklad i zdivo opevnûn ch sídel. ProtoÏe základové zdivo v Pfaffenschlagu bylo pomûrnû dobfie zachováno, na nûkter ch místech aï do v e 60 cm, byly jeho relikty jen místy doskládány a opatfieny travním porostem. V sledkem v ak bylo, Ïe jiï za deset let se zdivo zcela rozpadalo a byl problém relikty v terénu nalézt, neboè zcela mizely pod pfiírodním pfiíkrovem, kter k jejich devastaci znaãnû napomáhal (obr. 1). Proto jiï pfied ãasem byl alespoà ãásteãnû povrch zdiva zpevnûn maltov m potûrem, kter ho do jisté míry fixoval, pokud v ak nedocházelo k jeho destrukci zevnitfi (obr. 2). Následnû bylo zdivo nûkolikrát opravováno a porost kolem nûho m cen. Pfies ve kerou snahu se v ak zdivo stále rozpadá a z plochy i ze zdiva vyrûstá fiada stromkû. V souãasné dobû se údrïba zfiejmû nárazovû zamûfiuje na obãasnou likvidaci náletov ch dfievin, av ak udrïet tak rozsáhlou plochu je nesmírnû nároãné. Je totiï nutno fiíci, Ïe pûdorysnû je zde prezentována témûfi celá osada. Jedná se o jedinou lokalitu daného typu u nás, která je touto formou prezentována celá a poskytuje znaãn vjemov záïitek, a to aï do okamïiku, kdy údrïba ustane a opût ji celou pohltí okolní les. Nezb vá neï doufat, Ïe se tak nestane. Situace ve Mstûnicích se od té v Pfaffenschlagu do jisté míry li í. Je to dáno tím, Ïe péãi o relikty v Pfaffenschlagu jiï pfied mnoha lety pfievzaly místní organizace, zatímco ve Mstûnicích byla údrïba prezentovan ch základû aï do ukonãení v zkumu provádûna v rámci archeologického odkryvu podle pokynû jejich vedoucích. Zde jsou v terénu vyznaãeny základy hospodáfiského dvora náleïejícího k tvrzi a nûkolik usedlostí k tomuto areálu pfiiléhajících. 3 Tvrz je prezentována odli n m zpûsobem a zpevnûna velmi kvalitní maltou. Základy zemûdûlsk ch usedlostí byly vyskládány opût zcela na sucho a z dûvodu sníïení moïnosti jejich rozpadání do mnohem men í v e neï v Pfaffenschlagu, maximálnû do dvou aï tfií vrstev kamenû. Jen v nûkolika málo místech je v ka vût í. Jejich povrch je i zde zatravnûn (obr. 3). Ani to v ak nezabrání jejich pomalému rozpadání. Místy je jiï rozpadlé zdivo zcela pfiekryto souvislou drnovou pokr vkou, takïe jeho prûbûh je dnes v terénu vyznaãen nevelk mi pahrbky v trávû, která ho v ak na druhé stranû trvale fixuje (obr. 4). Na nûkolika málo místech je prûbûh zdiva dokonce vyznaãován jiï jen jeho zpûtn m navracením bez jakékoliv úpravy. V hodou této lokality je, Ïe les je od prezentované ãásti dosti vzdálen, a tak dochází jen k minimálnímu náletu dfievin. Jako na v ech ostatních lokalitách jsou zde umístûny informaãní tabule a lokalita je navíc zaãlenûna do rámce nauãné stezky. Asi nejhor í pfiírodní podmínky k prezentaci jsou v tomto smûru na zaniklé vsi KonÛvky, a to pfiedev ím z dûvodu znaãného podmáãení lokality. 4 JiÏ pfii archeologickém v zkumu byly ze zdiva usedlostí nacházeny jen velmi sporé zbytky, na rekonstrukci zde tudíï není ani mnoho materiálu. Za to, Ïe dnes víme, kde se pûdorysy domû nacházely, vdûãíme PhDr. Dagmar aurové, která nechala jejich prûbûh vyznaãit betonov mi pásy, na které byly kameny volnû loïeny. Ty v ak brzy z pûvodních míst zmizely a bez údrïby celá lokalita zcela zarostla. Teprve aktivitou pracovnice Moravského zemského muzea PhDr. Zdenky Mûchurové, která v sledky v zkumu KonÛvek zpracovávala, byl získán grant na ekologicko- a kulturnû-rekreaãní vyuïití lokality. Ve spolupráci s fiadou institucí byl tento projekt rozpracován. V jeho rámci byla nejdfiíve celá plocha lokality odlesnûna a upravena na luãní porost. Na betonové pásy byly opût vyskládány kameny, av ak v sledek byl v tomto smûru stejn jako pfied lety. Na svém místû zûstaly pouze kameny zapu tûné do terénu a nevyãnívající nad jeho povrch. (obr. 5). Betonové pásy jsou opût holé a buì se ztrácejí v travním drnu a pod hlínou pfiiná enou vodou, nebo na jin ch místech zaãínají vystupovat na povrch (obr. 6). Nasucho kladené zdivo, které bylo na jin ch místech vyskládáno do vût í v e, pak na jeho pozici udrïují pouze dfievûné vzpûry. Aby se zamezilo novému zarûstání celého prostoru, bylo dohodnuto, Ïe k jeho údrïbû bude pou- Ïíván ekologick pfiípravek Round up bioaktiv. MoÏná by to bylo fie ení i pro dal í lokality, jako je napfiíklad Pfaffenschlag. V sledkem tak je pfiedev ím celková úprava terénu vãetnû nûkolika pfiístfie kû, rekonstrukce pramene potoka i jeho toku, umístûní nûkolika informaãních tabulí a ve spolupráci s âesk m klubem turistû vyznaãení nové turistické stezky. Tyto poznatky nás pfii zámûru prezentace základového zdiva v Bystfieci vedly jasn m smûrem. Pokud chceme, aby rekonstruované zdivo vydrïelo co moïná nejdéle a náv tûvník mûl z prezentace maximálnû dobr vjem, není moïné pouïít metodu skládání zdiva nasucho, aè jiï je jeho povrch zabezpeãen jak mkoliv zpûsobem, a je nutné zamezit ífiení vegetace v prostoru usedlostí. Vûdûli jsme téï, Ïe cesta nevede ani pfies dfiíve nûkter mi památkáfii doporuãované zdivo zpevàované jen vápennou maltou, neboè tyto poïadavky vykazovaly neznalost dfiívûj ího a dne ního sloïení vápna. Dnes je z nûho odstranûna ve kerá sádra a cementové pfiímûsi, bez kter ch se taková malta zákonitû rozpadá, a téï na e zku enosti ukázaly, Ïe nevydrïí déle neï jednu zimu. Proto jsme do li k závûru, Ïe ke zpevnûní zdiva bude nutné pouïít velmi kvalitní maltu jako první a zásadní pfiedpoklad dobré prezentace. Zaniklá stfiedovûká ves Bystfiec se nachází na rozsáhlé louce o velikosti 700 x m uprostfied hlubok ch lesû Drahanské vrchoviny a zabírá prostor zhruba ve dvou tfietinách její délky. Byla kolonizována nûkdy kolem roku 1250 a po pfiírodní katastrofû na konci 13. století, kdy její ãást byla smetena pfiívaly vody s pískem zpûsoben mi odlesnûním kopcû nad vsí, 2 NEKUDA, Vladimír. Pfaffenschlag, zaniklá ves u Slavonic. Brno : Blok, Vy lo bez ISBN. 3 NEKUDA, Vladimír. Mstûnice 1. Zaniklá stfiedovûká ves : Hrádek, tvrz, dvûr pfiedsunutá opevnûní. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, Vy lo bez ISBN; NEKUDA, Rostislav; NEKUDA, Vladimír. Mstûnice 2. DÛm a dvûr ve stfiedovûké vesnici. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, ISBN MùCHUROVÁ, ZdeÀka. KonÛvky zaniklá stfiedovûká ves ve Îdánickém lese. Studie archeologického ústavu Akademie vûd âr v Brnû. 1997, roãník XVII.;0 MùCHUROVÁ, ZdeÀka. Zaniklá stfiedovûká vesnice KonÛvky ve Îdánickém lese zpfiístupnûna nauãnou stezkou. Vlastivûdn vûstník moravsk LVII, Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, 2005, s ISSN MATERIÁLIE, STUDIE Ludvík BELCREDI / Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiec

3 Obr. 3. Mstûnice (okres Tfiebíã), nízké provedení obnovy zdiva se zadrnováním. (Foto 2011) Obr. 4. Mstûnice (okres Tfiebíã), drnem pfiekryté rozpadlé zdivo, patrné jiï jen jako linie se stíny. (Foto 2011) byla pfienesena o nûkolik set metrû a prakticky znovu osazena. Pfii té pfiíleïitosti se její pûvodní jméno Mehrinschlag zmûnilo na Bystfiec, coï odpovídá zji tûné situaci. Následnû se ves bûhem 14. století velmi úspû - nû rozvíjela aï do samého poãátku 15. vûku, kdy byla pfii násilném útoku vypálena. S dvaceti zastavûn mi parcelami, z nichï ne v echny byly obytn mi statky, ve své dobû jistû pfiedstavovala jednu z nejvût ích vsí v okolí. Archeologick v zkum, provádûn zde témûfi tfii desítky let, pfiinesl mnoïství dokladû o jejím zaloïení, existenci i zániku a obrovské mnoïství archeologick ch nálezû. 5 Lokalita se nachází pfiímo na turisticky znaãené stezce, dnes hojnû vyuïívané pfiedev ím cyklisty. O prezentaci v sledkû na í práce jsme uvaïovali jiï dlouho pfied dokonãením v zkumu. Nejdfiíve v ak bylo nutné získat souhlas pfiedev ím uïivatele pozemkû, potaïmo jejich majitelû. Tento nelehk úkol na sebe vzal Obecní úfiad v Jedovnicích, respektive pfiímo jeho tehdej í starosta pan Jelínek, se kter m jsme v té dobû jiï velmi úzce spolupracovali, a nejen s ním. Velk zájem o ná v zkum prakticky od poãátku projevoval téï ãlen místního zastupitelstva a velk historick nad- enec pan Ing. Plch. V podstatû bylo jejich úkolem, aby s místním Zemûdûlsk m druïstvem vlastníkû, jehoï fieditel po roce 1990 mûl k na emu pobytu na lokalitû vztah ãistû negativní, vyjednali moïnost vyãlenit plochy dvou usedlostí k jejich prezentaci. V posledních letech v zkumu se podafiilo pfiesvûdãit i jeho a souhlas druïstva byl dán s podmínkou, Ïe prezentace nebude bránit zemûdûlskému vyuïívání louky. JelikoÏ jsme takov poïadavek pfiedpokládali, jiï dfiíve jsme uvaïovali o dvou usedlostech, které ho splàovaly a zároveà naplàovaly na e pfiedstavy o co nejvhodnûj í prezentaci v zkumu. Obû sousedily jednou svou stranou s lesem, coï zvy ovalo pravdûpodobnost souhlasu pfiedstavitelû druïstva. Pfii jejich v bûru jsme mûli na mysli, aby tyto usedlosti co nejlépe vystihovaly charakter staveb v zaniklém Bystfieci. Proto byla vybrána rozsahem nevelká usedlost XI, která se sice nachází témûfi ve stfiedu vsi, ale jednou svou stranou pfiiléhá k lesu. Reprezentuje v Bystfieci zcela ojedinûlou stavbu, která sv m v vojem dospûla aï do podoby klasického trojdílného stavení, av ak bûhem dal ího v voje se funkãnost této stavby zase ztratila. Jako jediná disponovala celokamennou komorou a jako jediná byla po vypálení vsi znovu obnovena. V té dobû byla v její jizbû z dûvodu nutnosti mimo pec zfiízena téï kováfiská v heà (obr. 7). Jako druhá byla vybrána usedlost X, nacházející se na samém okraji vsi a sousedící s lesem svojí podélnou stranou. Pfiedstavuje nejvût í klasické hospodáfiské stavení v Bystfieci s fiadou hospodáfisk ch budov a unikátních nálezû, rozvíjející se, jako vût ina ostatních usedlostí na této lokalitû, ze dvouprostorového stavení. Vzhledem k její poloze u lesa také na ní probíhala obnova lesního porostu nesmírnû rychle. Na základû zmínûn ch zku eností bylo jasné, Ïe musíme pouïít takov zpûsob prezentace, kter zajistí, Ïe zdivo bude kompaktní po mnoho let bez moïnosti zakofieàování stromû na nûm i v okolních plochách. Základní teze byla jasná. Prezentace je urãena pro historické nad ence a turisty, ktefií chtûjí vidût pfiíklad stavby ve velmi dobrém stavu, a ne rozpadající se zdivo vyïadující kaïdoroãní nákladnou údrïbu, která po letech skonãí tím, Ïe kameny budou vr eny na sebe, jen aby pfiipomínaly pûvodní smûr zdiva, ãi zmizí v okolní vegetaci. Po souhlasu zemûdûlského druïstva s trval m vyznaãením tûchto usedlostí v terénu Obecní úfiad v Jedovnicích obstaral pracovníka, kter umûl stavût kamenné zdivo, a uhradil náklady s tím spojené. Práce na prezentaci dvou usedlostí trvaly tfii následující sezóny. Nejednalo se totiï jen o vymezení základû, ale o prezentaci cel ch ploch, coï by bez pfiispûní Obecního úfiadu, jeho lidí a mechanismû prakticky nebylo vûbec moïné. Aby se kolem prezentovan ch ploch nevytváfiely neprostupné kfioviny a plevelové nálety, bylo nutné nejdfiíve vysvahovat plochy kolem nich do co nejmírnûj ích ikmin, aby je bylo moïné mechanicky vyïínat co moïná nejblíïe k prezentovan m plochám. Na tûch jsme nejdfiíve vybrali asi 10 cm zeminy a v echny plochy uvnitfi i vnû kolem staveb i v prostorách dvorû následnû vyloïili silnou ãernou plastovou fólií. Na ni jsme pak nechali navézt 10 cm písku z místního zdroje, neboè v Bystfieci se nacházejí moc- 3 4 né pískové vrstvy. MÛÏeme konstatovat, Ïe se tato my lenka ukázala jako velmi prozíravá, neboè jsme tím zabránili kofienûní náletov ch dfievin. Bûhem dal- ích let se na pískovém loïi uchytily rûzné traviny a kvûtiny, ale Ïádné stromy. Tak ani est let po ukonãení rekonstrukãních prací nejsou nutné Ïádné zásahy ve smyslu likvidace náletov ch dfievin a fólie je stále ve velmi dobrém stavu. Aãkoliv pracovníci urãení k rekonstrukci zdiva mûli od nás velmi podrobné podklady, záhy se ukázalo, Ïe alespoà v poãátcích nebude práce moïná bez na í prakticky kaïdodenní úãasti, pokud má b t v sledek v intencích na ich pfiedstav. Nutno fiíci, Ïe jsme se nevyhnuli ani nûkter m stavebním korekcím, které byly provádûny bez jak chkoliv problémû, neboè s vedoucím stavební party byla skvûlá spolupráce, coï se ukázalo jako jeden ze základních faktorû úspû ného v sledku. V následujících letech jiï pfiesnû pochopil na e pfiedstavy, a tak rekonstrukce rychle pokraãovala. Obnovû základû byla vûnována snad vût í péãe neï 5 BELCREDI, Ludvík. Bystfiec. O zaloïení, Ïivotû a zániku stfiedovûké vsi : archeologick v zkum zaniklé stfiedovûké vsi na Drahanské vrchovinû Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, s. ISBN MATERIÁLIE, STUDIE Ludvík BELCREDI / Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiec 203

4 Obr. 5. KonÛvky (okres Vy kov), jednotliv mi kameny spofie vyznaãené obrysy staveb. (Foto 2011) Obr. 6. KonÛvky (okres Vy kov), betonové pásy vyznaãující obrys stavby jiï bez kamenû. (Foto 2011) Obr. 7. Bystfiec (okres Blansko), pûdorysná rekonstrukce usedlosti XI, trojprostorové usedlosti. (Foto 2011) Obr. 8. Bystfiec (okres Blansko), pûdorysná rekonstrukce nejvût í zemûdûlské usedlosti X, se studnou vpravo. (Foto 2011) samotné stavbû ve stfiedovûku. Na i spolupracovníci si vïdy nejdfiíve velmi pfiesnû motouzem vyznaãili prûbûh zdiva v terénu a pak teprve zaãali s jeho rozebíráním a následnou rekonstrukcí. Vedoucí party pohledem vybíral potfiebné kameny do zdiva, obãas je mnohokrát obracel v ruce, neï je zasadil. Zdivo bylo obnovováno do v e 3 aï 4 vrstev, do prûmûrné v ky 50 cm. Nejednalo se jen o prezentaci pûdorysu, ale v jizbû usedlosti XI napfiíklad o zv raznûní pece a v hnû. Také v jizbû usedlosti X se nacházela pec. Kromû toho zde byla rekonstruována studna, dosud jediná odkrytá na zanikl ch osadách jiïní Moravy. Tu bylo nutno nejdfiíve rozebrat do hloubky 1 m, aby bylo moïné dobfie vystavût její nadzemní ãást. Zde jsme se setkali s nesouhlasem pfiírody, kdyï vosy nechtûly opustit své velké hnízdo nad hladinou studny. Na i jedovniãtí spolupracovníci li dokonce tak daleko, Ïe nad studnou vybudovali velmi hezk dfievûn pfiístfie ek (obr. 8). V nûkter ch pfiípadech jsme museli pfiistoupit k urãit m korekcím, pokud jsme vûc chtûli prezentovat. T kalo se to napfiíklad proplétaného dfievûného oplocení uzavírajícího usedlost X od jihu. Pokud jsme ho chtûli v terénu trvale zv raznit, bylo nutné, abychom jeho prûbûh vyznaãili jednoduch m kamenn m zdivem, odli ujícím se od ostatního. ZároveÀ probíhalo vyloïení okolních ploch fólií. Tou jsme také vyloïili dvojici jam v jedné z men ích komor, které nahrazovaly sklípek, ale i odvodàovací kanál, dokonce i hnoji tû a dal í. V usedlosti X v ak nebyly jen stavby s kamenn m základov m zdivem. Jedna z komor byla postavena z podélnû loïen ch desek, kotven ch do rohov ch sloupû. Také ty byly v pûvodních místech vztyãeny, a vyznaãují tak rozsah této komory. To v e doprovází, podobnû jako na jin ch zanikl ch vsích, informaãní tabule seznamující náv tûvníka textem i obrazem s podobou a historií vsi a dále pak podrobnû informující o prezentovan ch usedlostech. U nich byly zfiízeny stylové odpoãinkové lavice se stoly a dokonce i odpadkové ko e, které jsou vyváïeny. JiÏ po první zimû se ukázalo, Ïe i za pouïití velmi kvalitní malty dochází v zimních mûsících k po kození zdiva a na jafie se objevují mezi kameny pukliny, které je tfieba pokaïdé vyspravit, aby nedocházelo k jejich zvût ení. Je to dáno tím, Ïe kameny jsou poloïeny prakticky na povrchu terénu, dochází k jejich podtékání vodou a jejímu následnému zamrzání, coï zpûsobuje pukání zdiva. Zdá se, Ïe fie ením by pro pfií tû mohlo b t upevnûní fólie do zdiva, aby se pod nû voda nemohla dostávat. Je nutno podûkovat i souãasnému vedení Obecního úfiadu v Jedovnicích, Ïe zatím na osadu Bystfiec pamatuje s kaïdoroãní údrïbou. Tak jsou po esti letech prezentované usedlosti v Bystfieci stále v perfektním stavu, na coï jsme právem hrdi my i obec Jedovnice, která v dal ích letech prezentaci vylep ila o informaãní ukazatele v jejím okolí. Lokalita je hojnû vyuïívána kolicím zafiízením pro environmentální vzdûlávání v nedalekém Krásensku, které zde ve spolupráci s autorem v zkumu pofiádá v rámci své v uky pfiedná ky. âetné vycházky sem organizují také jedovnické spolky, pravidelnû sem vyjíïdûjí i rûzné skupiny zájemcû z Brna, hojnû se navracejí i b valí brigádníci se sv mi rodinami a znám mi. Jednoznaãnû pozitivní ohlasy i od náhodn ch náv tûvníkû ukazují, Ïe na e cesta la správn m smûrem. Tato práce vznikla za podpory institucionálního zámûru Moravského zemského muzea IZ: MK V zkum v voje lidské spoleãnosti ve vztahu k Moravû a ideje ãeského národa ve stfiedoevropském kontextu. 204 MATERIÁLIE, STUDIE Ludvík BELCREDI / Terénní prezentace archeologického v zkumu zaniklé stfiedovûké vsi Bystfiec

5 RÒZNÉ Metodické vyjádfiení k protipoïárním nátûrûm V dûsledku negativního dopadu aplikace protipoïárních nátûrû na historické dfievûné prvky a dfievûné konstrukce vydává Národní památkov ústav následující metodické vyjádfiení, které pfiedstavuje podklad pro formulování zdûvodnûní v písemn ch vyjádfieních vydávan ch NPÚ a souãasnû materiál vyuïiteln pro orgány státní správy na úseku státní památkové péãe. 1 Na pfiípravû textu se podílela technologická laboratofi ústfiedního pracovi tû NPÚ, která se v rámci oborového v zkumného zámûru MK vûnovala také problematice rozvlákàování dfieva v dûsledku aplikace protipoïárních nátûrû. Metodické vyjádfiení k pouïívání chemick ch protipo- Ïárních nátûrû na historické dfievûné prvky a dfievûné konstrukce Národní památkov ústav pokládá za potfiebné aktualizovat své stanovisko 2 o negativních dûsledcích pouïívání chemick ch protipoïárních nátûrû na historické dfievo. Historické dfievûné prvky a konstrukce patfií mezi velmi ohroïené ãásti historick ch památkovû chránûn ch staveb. Jsou stále nedoceàovan m a nenahraditeln m zdrojem poznání památkov ch hodnot a historického, fiemeslného a technického v voje architektonického dûdictví. Proto je nezbytné historické dfievûné prvky a konstrukce chránit a zachovávat pro dal í generace. PouÏití prostfiedkû (materiálû a postupû), které mohou dfievo historick ch konstrukcí ãi povrch dfieva po kozovat, je proto z památkového hlediska nepfiijatelné. 3 Aplikací chemick ch protipoïárních nátûrû je moïné sníïit hofilavost dfieva, pfiípadnû zv it poïární odolnost dfievûn ch prvkû a konstrukcí, souãasnû v ak v dûsledku aplikace chemick ch protipoïárních nátûrû dfieva (tzv. retardérû hofiení) dochází k závaïnému, ní- Ïe uvedenému po kození památkov ch i uïitn ch hodnot dfieva a dfievûn ch konstrukcí. V pfiípadû aplikace chemick ch protipoïárních nátûrû na dfievo památkovû chránûn ch staveb nejsou zásadní poïadavky pro uchování dfieva splnûny, a proto nelze jejich pouïívání doporuãit. Namísto chemick ch protipoïárních nátûrû by mûly b t voleny jiné metody protipoïární ochrany. Vedle pfiimûfien ch stavebnû technick ch opatfiení (napfi. poïární dvefie, pfiíãky apod.) by mûla b t upfiednostàována vhodná kombinace vãasné detekce poïáru s bezprostfiedním protipoïárním zásahem místními prostfiedky anebo s automatick m stabilním hasicím systémem. ProtipoÏární opatfiení a jejich zavedení by mûlo vïdy vycházet z konkrétní situace pfii zohlednûní existujících památkov ch hodnot historické nebo památkovû chránûné stavby. Konkrétní dopady pouïití chemick ch protipoïárních nátûrû a rizika postupu V souãasné dobû jsou dostupné dva základní typy chemick ch nátûrû urãen ch k ochranû dfieva proti ohni, a to pfiedev ím filmotvorné zpûnitelné (intumescentní) nátûry a dfiíve roz ífiené vodné napou tûcí nátûry. DÛsledkem aplikace chemick ch protipoïárních nátûrû, zejména filmotvorn ch zpûniteln ch, dochází k neïádoucí zmûnû charakteru a barevnosti dfieva obvykle nenatíran ch historick ch dfievûn ch krovov ch konstrukcí. DÛsledkem aplikace chemick ch protipoïárních nátûrû, zejména vodn ch napou tûcích nátûrû, dochází po urãité dobû k prokazatelnému a závaïnému po kození dfieva rozvlákàováním. Rozklad povrchov ch vrstev dfieva (rozvlákàování) zpûsobuje v znamné po kození aï ztrátu pûvodního povrchu dfieva. V pfiípadû historick ch a památkovû chránûn ch krovû se nejedná pouze o neïádoucí estetick defekt, ale rozvlákàování je doprovázeno napfi. ztrátou historick ch povrchov ch stop po tesafisk ch nástrojích, ztrátou znaãení prvkû, dobov ch nápisû, vroãení apod. Tím se sniïuje aï zaniká cenná vypovídací charakteristika dfievûn ch prvkû. Rozvláknûním dochází také ke sníïení mechanick ch vlastností dfieva, ke zhor ení pevnostních parametrû konstrukcí nebo ke vzniku netûsností tesafisk ch spojû. Aplikací obou typû chemick ch protipoïárních nátûrû na ochranu dfieva není po kozováno pouze dfievo, ale úãinn mi látkami nátûrû jsou zrychlenû korodovány, a tedy po kozovány také kovové souãásti krovû. S aplikací obou jmenovan ch typû chemick ch protipoïárních nátûrû na dfievûné konstrukce souvisí dal- í negativa, vypl vající z nedostateãné úãinnosti této protipoïární ochrany po urãitém ãase a nutnosti opakovaného pouïití protipoïárních nátûrû. Pfied obnovením úãinné chemické protipoïární ochrany dfieva nátûrem je totiï nutné dfievo oãistit. To mûïe vést k dal ímu povrchovému po kozování dfieva, ztenãování profilû konstrukce a k dal í ztrátû památkov ch hodnot historick ch dfievûn ch konstrukcí a dfieva. Navíc se jedná o zásah finanãnû velmi nároãn. Alarmující je také to, Ïe prozatím nebylo zji tûno, jak m zpûsobem lze zabránit dal ímu rozvlákàování jiï kontaminovaného dfieva. Ve snaze zabránit dal ímu po kození dfieva b vá v praxi provádûna neutralizace rozvláknûn ch dfievûn ch prvkû roztoky anorganick ch látek (napfi. uhliãitanem vápenat m, boraxem apod.). Tento postup problém neodstraàuje pfiedev ím proto, Ïe proces rozvlákàování i po tomto zásahu dále pokraãuje a nelze vylouãit, Ïe jím mûïe b t dokonce podpofieno dal í po kození. Dostateãnû známá není ani interakce následné chemické ochrany proti biologickému napadení dfieva aplikované na jiï rozvláknûné dfievo nebo na dfievo novû o etfiené chemick mi protipoïárními nátûry. Z v e uveden ch dûvodû nelze aplikaci chemick ch protipoïárních nátûrû na historické dfievûné prvky a konstrukce doporuãovat. 1 Obr. 1. Ilustrativní pfiíklad krovu s rozvláknûn m dfievem po aplikaci vodného napou tûcího protipoïárního nátûru. (Foto Václav Girsa) Text tohoto metodického vyjádfiení je ke staïení na Ing. arch. Vûra Kuãová námûstkynû pro památkovou péãi 1 Metodické vyjádfiení je dokumentem ãj. NPÚ-302/ 676/2012 ze dne 18. ledna 2012, hlavní podíl na jeho obsahu má vedoucí tohoto pracovi tû, Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D. Tématu rozvlákàování dfieva v dûsledku aplikace protipoïárních nátûrû se cílenû vûnovala Ing. Petra Lesniaková, Ph.D. 2 Metodické vyjádfiení je dílãí aktualizací textu metodiky NPÚ: EFCÒ, O., VINA, J., PACÁKOVÁ, M. Metodika ochrany dfieva. Praha : Státní ústav památkové péãe, 2000, s. 29. ISBN Dostupn z WWW < 3 Pfii v bûru materiálû a postupû pro ochranu historick ch dfievûn ch konstrukcí, podobnû jako ostatních souãástí hmotného kulturního dûdictví, se proto musí vycházet z takov ch materiálû a postupû, které z dlouhodobého hlediska vyhoví poïadavku etrnosti prostfiedku k originálu, odstranitelnosti nového materiálu bez po kození originálu, sluãitelnosti nového materiálu s podkladem a se systémem stavby, rekonzervovatelnosti zásahu a udrïitelnosti péãe o památku. RÒZNÉ Vûra KUâOVÁ / Metodické vyjádfiení k protipoïárním nátûrûm 205

6 Evropsk projekt CARARE a informaãní systémy památkového ústavu KdyÏ v roce 2009 vedení Národního památkového ústavu rozhodlo o úãasti v projektu Evropské komise 1 nazvaném CARARE 2, byly pfiedstavy o konkrétní náplni projektu a pravidlech jeho fungování a financování jen velmi rámcové. Jasn byl cíl projektu: vytvofiit mechanismus pro poskytování dat z informaãního systému NPÚ do internetového portálu Evropské unie jménem Europeana. 3 Principem Europeany je shromaïìovat metadata (tedy data o datech ) od jednotliv ch poskytovatelû a umoïnit tak uïivateli získat informace napfiíã jednotliv mi oblastmi kultury, jednotliv mi institucemi a národními státy v rámci Evropy. Pfii vyhledávání získá zájemce struãnou informaci o dokumentech, náhledovou fotografii a zároveà odkaz na zdroj s plnohodnotn mi daty. Po pfiípravném období a schválení projektu Evropskou komisí zapoãala vlastní práce projektu Jeho trvání bylo stanoveno na dobu tfií let. Projekt spojuje 29 institucí a agentur peãujících o kulturní dûdictví z 20 evropsk ch zemí. Vût ina partnerû je provozovateli elektronick ch databází z oblasti archeologie a architektonického kulturního dûdictví. Nûkolik málo ãlenû zaji Èuje technickou podporu a fiízení projektu. Úãastníky projektu jsou napfiíklad Kulturarvsstyrelsen z Dánska, Riksantikvarieambetet ze védska, Pamiatkovy úrad Slovenskej republiky a Krajowy oêrodek badaƒ i dokumentacji zabytków z Polska, tedy instituce podobného poslání, jaké má Národní památkov ústav v âeské republice. Projekt je otevfien dal ím úãastníkûm; ti v ak jiï nezískají finanãní pfiíspûvek, mohou ale získat technickou podporu a informace tak, aby mohli svá data v Europeanû prezentovat. Cílem projektu je umoïnit jednotliv m úãastníkûm, ktefií jsou správci elektronick ch databází, integrovat jejich data do portálu Evropské digitální knihovny Europeana a zpfiístupnit je tak irokému spektru zájemcû od bûïn ch obãanû po rûzné úfiady, instituce a vûdecké pracovníky, ale i komerãní podniky z celého svûta. Projekt má tedy vytvofiit technické nástroje a pravidla pro pfievod dat z databází velmi rûznorodého obsahu a uspofiádání. Pfiitom navazuje na podobné projekty, které jiï data do Europeany poskytují nebo budou poskytovat Athena, 4 EuropeanaLocal, 5 European Film Gateway, 6 EU Screen, 7 EuropeanaTravel 8 a dal í. Projekt CARARE se od ostatních podobn ch projektû li í zamûfiením na oblast památkové péãe, která je specifická ponûkud jinou strukturou dat neï napfiíklad oblast knihoven, muzeí, filmov ch a divadelních archivû a podobnû. Proto cílem projektu bylo vytvofiit vlastní datové schéma, ir í, neï zatím pouïívá portál Europeana. Jedním z dal ích cílû je roz ífiit spektrum dokumentû zprostfiedkovan ch portálem Europeana o 3D objekty a objekty takzvané virtuální reality. Vedlej ím, ale nikoli nepodstatn m cílem projektu je vytvofiit neformální vazby a podnítit v mûnu zku eností mezi pfiíbuzn mi institucemi a odborníky v rámci Evropského spoleãenství. Projekt proto pouïívá i aktuální prostfiedky komunikace, jako jsou sociální sítû Facebook, Twitter a Linkedln, ale pfiedev ím podporuje osobní setkávání úãastníkû pfii pracovních schûzích. Postup prací v rámci projektu JiÏ v pfiípravném období projektu byly shrnuty informace o databázích jednotliv ch partnerû. Na poãátku byly nastaveny nástroje pro vzájemnou komunikaci a pro fiízení projektu, které v takovéto ífii zastoupen ch institucí není jednoduché. Pfiitom byly vytvofieny jednak oficiální webové stránky projektu, 9 které mají slouïit k prezentaci jeho v sledkû a zejména k jeho propagaci (jedním z cílû projektu je podnítit dal í instituce, aby poskytly svá data portálu Europeana), jednak pracovní webové stránky, které umoïní sdílení pracovních materiálû, vzájemnou komunikaci a fie ení problémû. StûÏejním odborn m úkolem bylo vytvofiení metadatového schématu pro oblast památkové péãe. Byly vyhodnoceny v úvahu pfiipadající známé standardy pro metadata MIDAS Heritage (datové schéma britské památkové instituce English Heritage), LIDO (metadatové schéma vyvinuté projektem Athena), CIDOC CRM (ICOM CIDOC je V bor pro dokumentaci Mezinárodní rady muzeí, CRM je jím vytvofien konceptuální referenãní model, kter formalizuje pojmosloví v oblasti kulturního dûdictví), POLIS DTD (série DTD definic typu dokumentu, vyvinutá fieck m národním v zkumn m projektem podporovan m Evropskou unií) a dal í. V sledné datové schéma bylo zpfiístupnûno na podzim roku 2010, a to jednak ve formû tabulky s vysvûtlujícím textem, 10 jednak ve formátu XML. 11 Byly stanoveny základní technické poïadavky na pfiedávání dat vytvofiení repozitáfie na základû protokolu OAI PMH u kaïdého poskytovatele a v stup z pûvodní databáze ve formátu XML. Doporuãenou aplikací pro zfiízení repozitáfie je volnû dostupn program REPOX. Projekt CARARE vytvofiil také internetov nástroj pro mapování dat z rozdíln ch databází jednotliv ch úãastníkû projektu do datového schématu CARARE ( mapping and ingestion tool, zkrácenû MINT). Hlavním úkolem pracovního t mu Národního památkového ústavu v uplynulém období tedy bylo vymezení poskytovan ch dat a takzvané mapování neboli nalezení poloïek v databázích na eho informaãního systému odpovídajících poloïkám v metadatovém schématu CARARE. Tento úkol nebyl nijak snadn, neboè informaãní systémy Národního památkového ústavu jsou vystavûny zcela odli n m zpûsobem neï datové schéma CARARE. PoÏadovaná data se tak nalézají ne v jedné, ale ve tfiech rûzn ch celorepublikov ch a v nûkolika dal ích regionálních databázích. Metadatové schéma CARARE Schéma CARARE ãlení památková data do ãtyfi souborû: Heritage asset ( památková jednotka ), Digital resource (digitální zdroj), Activity (ãinnost) a Collection information (souborné informace o sadû dat). Collection information jsou vlastní metadata o poskytova- 1 Obr. 1. Webové stránky carare.eu. n ch datech jako celku, oznaãující jejich pûvod, pfiípadnû slouïící k odli ení urãité tematické sbírky dat. Activity slouïí pro záznam informací o událostech nebo ãinnostech, které se k jednotlivé památce váïí, tedy napfiíklad vznik, opravy a úpravy bûhem jejího trvání, zmûny v uïívání, ale i prûzkumy a v zkumy, kter m byla památka podrobena. K této ãásti nejsou v na ich informaãních systémech odpovídající data, tudíï tuto ãást nebudeme poskytovat. Digital resource tvofií metadata provázející digitální dokumenty, tedy napfiíklad obrázky, texty, video a audio záznamy, 3D modely. V pfiípadû NPÚ jde o dokumenty Metainformaãního systému. Heritage asset je soubor dat o památkové jednotce, kterou mûïe b t jak koli objekt památkového zájmu pojem je natolik obecn, Ïe mûïe zahr- 1 Projekt je financován z Programu pro podporu politiky informaãních a komunikaãních technologií (ICT PSP), kter je souãástí Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace jako jednoho z komunitárních programû Evropské unie pro období Zkratka vytvofiena z Connecting ARcheology and ARchitecture in Europeana. 3 Naleznete na: 4 Na 5 Na 6 Na 7 Na 8 Na 9 Na 10 CARARE metadata schema outline v1.0. Dostupné na: 11 CARARE XSD V Dostupné na: RÒZNÉ Irena BLAÎKOVÁ / Evropsk projekt CARARE a informaãní systémy památkového ústavu

7 Obr. 2. V sledek vyhledávání v portálu Europeana. novat jak cel areál památky, tak jeho ãást v podobû samostatného stavebního objektu, ale i ãást tohoto objektu, napfiíklad oltáfi uvnitfi kostela nebo kachlová kamna v zámku. âlenûní památky mûïe takto teoreticky pokraãovat donekoneãna, aï po sochu nebo obraz na oltáfii a po ãásti takové sochy. MÛÏe jít o státem chránûnou kulturní památku, objekt v plo nû památkovû chránûném území, ale i o nechránûn objekt, kter je nûjak m zpûsobem objektem památkového zájmu. MÛÏe jít rovnûï o celek chránûného území. Tato koncepce vychází z poãítaãového pohledu na informace, kdy v databázi není nutné jednotlivé typy objektû oddûlovat, neboè údaj o tom, Ïe napfiíklad vûc je kulturní památkou, je jen jedním jejím atributem a mnoïinu kulturních památek lze kdykoli z databáze pomocí tohoto atributu vyhledat. Pfiedstavovan pfiístup je v mnohém ohledu pro na i instituci inspirující, coï se projevilo zvlá tû v souãasné dobû, kdy NPÚ vytváfií zadání pro informaãní systém pro vedení Ústfiedního seznamu kulturních památek (ÚSKP), nazvan Památkov katalog (dfiíve InList). CARARE a Integrovan informaãní systém památkové péãe JiÏ v poãátku jsme narazili na základní problém, a to, kter z identifikátorû na ich databází zvolit jako primární. Pomineme-li specializované databáze, jako jsou napfiíklad CastIS k evidenci mobiliárních fondû, Art Guard pro evidenci movit ch pfiedmûtû kulturní hodnoty ãi Státní archeologick seznam âr, 12 má Integrovan informaãní systém památkové péãe (IISPP) v podstatû tfii základní souãásti takzvan Metainformaãní systém pro evidenci a archivaci digitálních dokumentû (MIS), Památkov geografick informaãní systém (PaGIS) a MonumIS pro elektronické vedení ÚSKP. 13 Dva prvnû jmenované systémy jsou od poãátku provázány pfies identifikátor prostorového umístûní objektu, takzvan pagis (v databázi pod názvem IDOB_PG). S aplikací MonumIS jsou v ak tyto systémy provázány nepfiímo a znaãnû omezenû, neboè zatímco geografick systém umoïàuje identifikovat v prostoru kaïdou souãást památky jednotlivû, v MonumIS je jen jedin identifikátor pro památku jako celek. MonumIS mimoto poãítá pouze s kulturními památkami a chránûn mi územími, nikoli s objekty památkového zájmu. Chybí tak nástroj pro evidenci a sbûr informací o objektech, které zkoumáme v rámci vûdy a v zkumu nebo pfii jakékoli jiné ãinnosti ústavu, jinak fieãeno pro soupis. Není to jen problém poskytování dat portálu Europeana prostfiednictvím projektu CARARE, ale i informaãního systému NPÚ samotného. Zadání pro v voj aplikace Památkov katalog proto jiï poãítá s objekty soupisu. V podmínkách NPÚ jde v souboru dat Heritage asset pfiedev ím o údaje z aplikace MonumIS. Tato databáze v ak neobsahuje v pouïitelné podobû poloïky, které schéma CARARE v poãátku urãilo jako povinné název objektu a struãnou charakteristiku objektu. Název objektu zde chybí u jednotliv ch ãástí areálû, popis sice svoje pole má, ale databáze v tomto smûru není naplnûna. Údaje jsme proto hledali v regionálních databázích pouïívan ch pro obnovu identifikace nemovit ch kulturních památek. Jde o databázi relist (Paradox 10), pouïívanou na pracovi tích v Praze a pro stfiední âechy, aplikaci ÚSKP (File Maker) na pracovi tích v Plzni, Liberci, Lokti, Ústí nad Labem, Pardubicích, Brnû a KromûfiíÏi, aplikaci Ostrava (File Maker) v Ostravû, NEMO v âesk ch Budûjovicích a ablony evidenãních listû v textovém editoru Word. 14 S ohledem na plánované nahrazení aplikace MonumIS Památkov m katalogem i proto, abychom nemuseli omezit pfiedávaná data jen na chránûné památky, zvolili jsme za základní identifikátor poskytované databáze identifikátor pagis. Zatím chybûjící Památkov katalog plnû integrovan do systému a chybûjící data v nûkter ch poloïkách nás téï pfiinutily pûvodnû zam len rozsah pfiedávan ch dat znaãnû a velmi sloïit m zpûsobem omezit, ov em s perspektivou, Ïe s postupujícími zmûnami na eho informaãního systému bude mnoïství takto zpfiístupnûn ch dat rychle stoupat. Budeme tedy portálu Europeana pfiedávat dvû sbírky dat: Památky (ve smyslu chránûné i nechránûné objekty s identifikátorem IDOB_PG v GIS) a chránûná a zájmová území (s identifikátorem IDUZ_PG). PÛjde o metadata váïící se pochopitelnû pouze k vefiejn m dokumentûm v MIS. Nedílnou souãástí schématu CARARE jsou geografická data, vãetnû adresy, geopolitického území a sou- 2 fiadnic prostorového umístûní. Europeana pouïívá soufiadn systém WGS 84, jednotliví poskytovatelé buì sami svá data pfievedou do tohoto systému, nebo pfiesn m urãením vlastního soufiadného systému (kódem EPSG) umoïní pfievod. GIS NPÚ pouïívá soufiadn systém S-JTSK, data budeme odevzdávat jiï pfievedená do WGS 84. CARARE, MIS a autorská práva Projekt CARARE by mûl podnítit i fie ení problematiky autorsk ch práv. Tato oblast dosud není v na em Metainformaãním systému zcela uspokojivû vyfie ena, 12 Na 13 BUR ÍK, Dalibor. Informaãní systémy a Národní památkov ústav. Zprávy památkové péãe. 2009, roã. 69, ã. 5, s ISSN VOLFÍK, Petr. V zkum vytváfiení a implementace Integrovaného informaãního systému památkové péãe cíle a zpûsob fie ení v zkumného úkolu. Zprávy památkové péãe. 2010, roã. 70, ã. 2, s ISSN VOLFÍK, Petr. Jednotn systém pro správu odborné digitální dokumentace ve vazbû na Geografick informaãní systém Národního památkového ústavu. Zprávy památkové péãe. 2010, roã. 70, ã. 2, s ISSN Systémov projekt Památkov katalog NPÚ, Zadávací dokumentace pro v bûrové fiízení, Praha RÒZNÉ Irena BLAÎKOVÁ / Evropsk projekt CARARE a informaãní systémy památkového ústavu 207

8 respektive spoléhá se na dodrïování autorského zákona 15 jeho uïivateli. Vzhledem k tomu, Ïe právní povûdomí v této oblasti je mezi vefiejností, ale kupodivu i mezi vysoko kolsky vzdûlan mi odborníky velmi slabé, bylo by úãelné dát uïivatelûm MIS jednoduch a srozumiteln návod, jak s dokumenty zacházet. Domnívám se, Ïe by bylo vhodné vyuïít nûkterou z obecnû závazn ch licencí Creative Commons 16 nebo vytvofiit vlastní licenci, kterou by MIS sv m uïivatelûm srozumitelnû deklaroval. V hodou Creative Commons je jejich jednoduchost, srozumitelnost a mezinárodní platnost. Licence by mûla jednoznaãnû formulovat, jak má b t uveden zdroj v pfiípadû druhotného vyuïití díla. Velmi problematická se ukázala téï otázka uïití vodoznaku na fotografiích, ale i na dal ích dokumentech v MIS. Názory na jeho zavedení se mezi odpovûdn mi pracovníky památkového ústavu pohybují od odmítání k jednoznaãnému pfiijetí. Dobré argumenty lze nalézt na obou stranách, jistû by si zaslouïily hlub- í rozbor, pro kter v tomto ãlánku není prostor. Problematiku autorsk ch práv vzhledem k portálu Europeana fie í smlouva mezi poskytovateli metadat a náhledov ch fotografií a zástupci Europeana Foundation, která portál spravuje. Smlouva podfiizuje metadata obecnû platné licenci Creative Commons CC0 1.0 Universal, coï znamená, Ïe je umoïnûno vyuïití dat volnû bez omezení i pro komerãní úãely. U poskytovan ch náhledû dokumentû se poãítá s respektováním osobnostních autorsk ch práv. Závûr Hlavním pfiínosem úãasti Národního památkového ústavu v projektu CARARE není jen moïnost prezentovat na e informaãní systémy, poskytnout dal í sluïbu laické i odborné vefiejnosti a zároveà i zviditelnit ústav jako odbornou instituci v rámci Evropy, ale i získat poznatky pro rozvoj na eho informaãního systému. Informaãní technologie se rozvíjejí stále se zrychlujícím tempem, s rozvojem internetu stoupají nároky na vzájemnou kompatibilitu informaãních systémû. Bez elektronick ch informaãních systémû se neobejde jiï Ïádná z takzvan ch pamûèov ch institucí, ke kter m Národní památkov ústav nepochybnû náleïí. V voj smûfiuje k co nejvût í otevfienosti informaãních systémû a dostupnosti pro co nejvût í okruh uïivatelû, zároveà i k vzájemné provázanosti mezi rûzn mi oblastmi kultury. Na ím zámûrem proto je vytvofiit mechanismus pro trvalé a automatizované pfiedávání dat nejen portálu Europeana, ale s budoucí moïností sdílet vybraná data s dal ími institucemi, aè jiï v rámci na í republiky, nebo i mezinárodnû. Projekt CARARE pfiiná í v tomto smyslu cenné informace o mezinárodnû uïívan ch standardech, a to jak technick ch, v oblasti správy databázov ch systémû, tak obsahov ch, zejména pokud jde o strukturu dat. JiÏ nyní je moïné konstatovat, Ïe úãast v projektu pfiinesla dûleïité poznatky v oblasti informaãních systémû památkové péãe v evropském mûfiítku a aktuálnû ovlivnila tvorbu zadání nové informaãní aplikace pro evidenci Ústfiedního seznamu kulturních památek a pro soupis objektû památkového zájmu (Památkov katalog). Zku enosti získané v projektu nás opravàují tvrdit, Ïe zvolená koncepce Integrovaného informaãního systému památkové péãe Národního památkového ústavu je na vysoké úrovni a plnû snese srovnání s informaãními systémy národních institucí pûsobících v Evropû v oblasti památkové péãe. Pfiedností na eho IISPP je pfiedev ím od poãátku budované dûsledné propojení informaãních databází s geografick m informaãním systémem. Velk m a finanãnû i personálnû nároãn m úkolem do budoucna je v ak naplnûní databázov ch aplikaci kvalitními a spolehliv mi daty tak, aby systémy mohly plnohodnotnû slouïit vefiejnosti i státní správû. Irena BLAÎKOVÁ 15 Zákon ã. 121/2000 Sb., v platném znûní. 16 Licence CreativeCommons. Dostupné na: Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku je uvozena ústavnûprávním základem, kter pfiedstavuje Ústava Portugalské republiky z 2. dubna 1976 (vyhlá eno Dekretem o schválení Ústavy ze dne ), ve znûní pozdûj ích ústavních zákonû (dále téï CRP). Na základû zmocnûní v CRP byl v roce 2001 vyhlá en zákon ã. 107/2001, kter m se stanoví základ politiky a reïim ochrany a obnovy kulturního dûdictví (dále téï LPC). Zákon pfiedstavoval po estnácti letech úãinnosti pfiedchozího zákona ã. 13/85 zbrusu novou právní úpravu péãe o kulturní dûdictví v Portugalsku, a to zejména z dûvodu chybûjících potfiebn ch provádûcích právních pfiedpisû, na stranû druhé kvûli chaotické situaci práva portugalského kulturního dûdictví, kterou nevyfie ila ani v roce 1997 realizovaná rozsáhlá reorganizace sluïeb a úfiadû správy kulturního dûdictví spadajících pod ministerstvo kultury. Návrh zákona vycházel z my lenky, Ïe ochrana nemûïe b t omezena na pouhou klasifikaci (coï bylo mnohdy naduïíváno), a zavedl dal í rûzná opatfiení na obranu a obnovu památek. Av ak ani nadûje vkládané do nového zákona se zcela nenaplnily. Jak jinak si vysvûtlit po osmi letech úãinnosti vydané vládní nafiízení s mocí zákona ã. 309/2009 (dále téï DLPC), které jakoïto provádûcí pfiedpis precizovalo postup pfii klasifikaci nemovit ch kulturních statkû, zakotvení moïnosti vytvofiit doãasnou zvlá tní ochrannou zónu, úpravu pfiijímání podrobn ch plánû ochrany a tak dále. Nelze opomenout ani právní úpravu ochrany kulturního dûdictví pod vodou a s tím spojeného archeologického v zkumu, kterou upravuje vládní nafiízení s mocí zákona ã. 164/97. Organizaãní uspofiádání obsahuje stûïejní vládní nafiízení s mocí zákona ã. 215/2006, které je jak msi kompetenãním zákonem Ministerstva kultury Portugalské republiky. Na jeho základech byla potom zaloïena nûkolikátá reorganizace orgánû na ochranu kulturního dûdictví, a to vládním nafiízením s mocí zákona ã. 96/2007, kter m byly stanoveny kompetence Ústavu pro správu architektonického a archeologického dûdictví IGESPAR. Definice kulturního dûdictví Na základû ãlánku 9 písm. e) CRP náleïí ochrana kulturního dûdictví mezi základní úkoly státu ( chránit a obnovovat kulturní dûdictví portugalského lidu ). Tuto esenciální povinnost rovnûï uvádí ãlánek 78 odst. 1 CRP, kde kaïd má právo na kulturní vyïití a tvorbu, jakoï i povinnost zachovávat, chránit a obnovovat kulturní dûdictví. Základní definice kulturního dûdictví je obsaïena v ãlánku 2 LPC, kter jako souãást kulturního dûdictví prohla uje ve keré vûci, které mohou podat svûdectví a b t hodnotné pro civilizaci nebo jsou relevantním nositelem kulturního zájmu, kterému by mûla b t vûnována zvlá tní ochrana a vyuïití. Kulturní dûdictví zahrnuje i dal í nemovité vûci, které jsou základní souãástí identity a kolektivní pamûti Portugalska. LPC neopomíjí ani jakékoliv dal í vûci, které jsou za kulturní dûdictví povaïovány dle mezinárodních úmluv, jimiï je portugalsk stát vázán. Do kulturního dûdictví jsou dále zapojeny nejen soubory movit ch a nemovit ch vûcí v kulturním zájmu, ale také, kde je to vhodné, i pfiíslu né souvislosti pro hodnotu jejich svûdectví, mají-li nûjak vztah interpretaãní a informativní. Orgány správy kulturního dûdictví Mezi orgány správy kulturního dûdictví náleïí zejména Ministerstvo kultury Portugalské republiky, Ústav pro správu architektonického a archeologického dûdictví, oblastní fieditelství kultury a orgány autonomních regionû a místní samosprávy. Posláním ministerstva kultury jakoïto vrcholného orgánu pro oblast kultury a kulturního dûdictví je stanovit a vykonávat celkovou a koordinovanou politiku kultury a pfiíbuzn ch oblastí, zejména v rámci ochrany a obnovy kulturního dûdictví s cílem umûlecké tvorby a popularizace kultury, a to v rámci kulturního prostfiedí a propojení mezinárodní spolupráce s portugalskou kulturou. 1 Ústav pro správu architektonického a archeologického dûdictví (IGESPAR) 2 je vefiejnoprávním subjektem zfiízen m v rámci ministerstva kultury, jehoï posláním je správa, ochrana a obnova statkû, které jsou pro své historické, umûlecké, krajinné, vûdecké, sociální a technické hodnoty souãástí státem zafiazeného kulturního architektonického a archeologického dûdictví. IGESPAR navrhuje klasifikovat a zapsat v znaãné architektonické a archeologické nemovité kulturní statky národního nebo vefiejného v znamu a stanovit zvlá tní ochranné zóny, je-li to potfiebné. 1 Srovnej ãlánek 1 vládního nafiízení s mocí zákona ã. 215/ O Instituto de Gestão do Património Arquitectónico e Arqueológico, I. P. 208 RÒZNÉ Irena BLAÎKOVÁ / Evropsk projekt CARARE a informaãní systémy památkového ústavu Miroslav MAGROT / Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku

9 Oblastní fieditelství kultury 3 jsou územní úfiady zfiízené ministerstvem kultury, jejichï posláním je v rámci jejich územních obvodû a ve spojení s centrálními orgány ministerstva kultury vytvofiení podmínek pro pfiístup ke kulturním statkûm, slouãení ãinností a dohled nad subjekty umûlecké produkce financovan ch prostfiednictvím ministerstva kultury, sledování opatfiení pfiijat ch k ochranû, obnovû a ífiení architektonického a archeologického dûdictví a také k podpofie muzeí. Pfiedstavitelé místní samosprávy vykonávají rovnûï své pravomoci v oblasti ochrany obecního kulturního dûdictví. Obecní zastupitelstva jsou oprávnûna k zakládání a provozování místních muzeí a vykonávání v zkumû, oprav ãi v stav pfiedmûtû s archeologickou, historickou, folklorní ãi umûleckou hodnotou. Kulturní aktivity v autonomních regionech Madeira a Azorské ostrovy jsou vykonávány místními institucemi pro oblast kultury, jejichï pravomoci jsou odvozeny od pravomocí portugalské vlády. Kulturní statky Kulturními statky se podle ãlánku 14 odst. 1 LPC rozumí vûci movité a nemovité, které jsou v souladu s ãlánkem 2 odst. 1, 3 a 5 LPC hmotn m a hodnotn m svûdectvím civilizace nebo kultury. Systém klasifikace nemovitého kulturního dûdictví nabízí dvojí zafiazení kulturního statku, a to pokud se jedná o: 1. druhové rozli ení s ohledem na jejich relativní hodnoty mohou b t nemovité kulturní statky klasifikovány jako památka, soubor památek ãi území; 2. stupeà kulturního v znamu nemovit kulturní statek je klasifikován podle stupnû kulturního v znamu 4 jako objekt národního v znamu, vefiejného v znamu ãi obecního v znamu. Kulturní statek je povaïován za objekt národního v znamu tehdy, kdyï jeho ochrana a vyuïití buì zcela, nebo zãásti pfiedstavuje kulturní hodnoty s v znamem pro portugalsk národ (klasifikace formou nafiízení vlády). Nemovité kulturní statky zafiazené jako statky národního v znamu, bez ohledu na to, zda jsou památkami, soubory památek ãi územími, se oznaãují pojmem národní památka, 5 kter tak lze vnímat jako nejvy í ocenûní kulturních statkû Portugalska. 6 Kulturní statek je povaïován za objekt vefiejného v znamu tehdy, kdyï jeho ochrana a vyuïití pfiedstavuje kulturní hodnoty národního v znamu, ale reïim ochrany národního v znamu se z hlediska obyvatel ukáïe jako nepfiimûfien (klasifikace formou vyhlá ky). Kulturní statek je klasifikován jako objekt obecního v znamu, a to pouze se souhlasem pfiíslu n ch vlastníkû. 7 Systém ochrany kulturního statku Právní ochrana kulturních statkû je podle ãlánku 16 odst. 1 LPC zaloïena na klasifikaci 8 a evidenci. Pfiedmûtem rozhodnutí o klasifikaci jsou kulturní statky, které pfiedstavují hmotné svûdectví s civilizaãní ãi kulturní hodnotou. Hned zpoãátku jsou z klasifikace vylouãeny nehmotné kulturní statky. 9 Klasifikací portugalského kulturního dûdictví se rozumí koneãné rozhodnutí ve správním fiízení, které stanoví, Ïe urãit kulturní statek je nositelem neocenitelné kulturní hodnoty. 10 Naproti tomu zápisem do seznamu kulturních statkû (inventarizací) se rozumí systematick, aktualizovan a zevrubn prûzkum a zápis kulturních statkû existujících na národní úrovni, a to s ohledem na jejich poznání. KaÏdá forma ochrany vzniká na odpovídající úrovni seznamu, kter je veden jako Seznam klasifikace kulturního dûdictví a Seznam evidence kulturního dûdictví. Klasifikace kulturního statku ízení o klasifikaci a jeho nejdûleïitûj í aspekty se prolínají s projednáním v rámci jakéhokoli správního fiízení. Správní fiízení o klasifikaci nemovitého kulturního statku je zahájeno z moci úfiední nebo na základû Ïádosti o zahájení fiízení, 11 kterou mûïe podat kdokoliv. 12 Ve lhûtû do 20 dnû od pfiijetí Ïádosti o zahájení fiízení IGESPAR ve spolupráci s místnû pfiíslu n m oblastním fieditelstvím kultury vyzve Ïadatele, aby ve lhûtû od 10 do 45 dnû pfiedloïil informace nebo doplàující náleïitosti, stejnû jako doplnûní nebo pfiepracování Ïádosti, nebo zamítne Ïádost s následn m zastavením fiízení. 13 V pfiípadû, kdy nebude potfieba úprava nebo doplnûní Ïádosti ani provedení pfiedbûïného etfiení, IGESPAR rozhodne o Ïádosti o zahájení fiízení o klasifikaci nebo o jejím zamítnutí do 60 dnû 14 ode dne podání Ïádosti o zahájení fiízení. Je-li vydáno rozhodnutí o zahájení fiízení, IGESPAR oznámí vlastníkovi, drïiteli nebo tomu, komu vypl vá jiné vûcné právo k nemovité vûci, radû obce, kde se nemovitá vûc nachází, a Ïadateli, pokud jím není osoba uvedená v e, rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci. 15 Naproti tomu rozhodnutí o zamítnutí Ïádosti o zahájení fiízení o klasifikaci je oznámeno pouze Ïadateli. 16 Rozhodnutí o zahájení fiízení o zafiazení nemovitého kulturního statku má úãinky uvedené v ãlánku 14 DLPC, a to mimo jiné za pfieru ení správních fiízení o Ïádosti o licenci nebo povolení stavebních prací, v stavby ãi odstraàování staveb 17 a rovnûï pozastavení úãinnosti jiï vydan ch licencí nebo stavebních povolení, a to do koneãného rozhodnutí v fiízení o klasifikaci, pokud nebyla stanovena jiná lhûta v rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci. Samotn LPC ve svém ãlánku 42 odst. 3 obligatornû stanoví, Ïe urbanistické zásahy provádûné v rozporu s LPC jsou nezákonné, pfiiãemï pfiíslu né orgány správy kulturního dûdictví nebo orgány místní samosprávy mohou viníkovi na jeho náklady nafiídit odstranûní stavby nebo její opravu, s pfiimûfien m pouïitím právních pfiedpisû v oboru stavebního práva. Je tfieba poznamenat, Ïe v pfiípadû provádûní opatfiení podle ãlánku 18 DLPC musí b t vlastníkovi, drïiteli nebo osobû, které vypl vá jiné vûcné právo k nemovité vûci ve stadiu klasifikace, povolen pfiístup k této nemovitosti a umoïnûna její prohlídka, topografick, fotografick nebo videografick záznam, a to v mífie nezbytnû nutné pro vedení fiízení o klasifikaci. V pfiípadû odepfiení pfiístupu k nemovitosti nebo nemoïnosti plnûní nezbytn ch opatfiení si mûïe IGESPAR vyïádat souhlas v podobû soudního pfiíkazu. Od okamïiku, kdy je vydáno nebo vlastníku oznámeno zahájení fiízení o klasifikaci, se kulturní statek nachází ve stadiu klasifikace. 18 Tato fáze, jeï pfiedchází rozhodnutí o klasifikaci kulturního statku, pfiísnû vzato zavazuje vlastníka nebo drïitele kulturního statku k dodrïování povinností údrïby a zachování daného statku, coï je posíleno vlastním zvlá tním postavením kulturního statku ve stadiu klasifikace, které souãasnû vytváfií omezující úãinky vûãi tfietím osobám 3 Oblastní fieditelství kultury se portugalsky oznaãuje jako Direcção Regional de Cultura. 4 Definici kulturního v znamu podává ãlánek 2 odst. 3 LPC, kter urãuje poznatky historické, paleontologické, archeologické, architektonické, jazykové, dokumentární, umûlecké, etnografické, vûdecké, sociální, prûmyslové nebo technické a tyto vztahuje na vûci zahrnuté pod kulturní dûdictví, které odráïejí hodnoty, jak mi jsou pamûè, staroïitnost, autentiãnost, originalita, rarita, jedineãnost ãi pfiíkladnost. 5 Explicitnû to stanoví ãlánek 15 odst. 3 LPC, v podstatû totéï pfiipomenul ãlánek 3 odst. 3 vládního nafiízení s mocí zákona ã. 309/ V pfiípadû movit ch kulturních statkû stanoví ãlánek 15 odst. 3 LPC definici národního pokladu, a to pro klasifikované movité kulturní statky národního v znamu. Národní poklad je tak ekvivalentem národní památky v pfiípadû nemovit ch kulturních statkû. 7 V souladu s ãlánkem 18 odst. 4 LPC. 8 Klasifikací se rozumí posuzování zpûsobilosti, schopnosti urãitého kulturního v znamu a podobnû. Jeho ãesk m ekvivalentem je v uï ím slova smyslu prohlá ení za kulturní památku. 9 Srovnej ãlánek 91 LPC. 10 Viz ãlánek 18 odst. 1 LPC. 11 Îádost o zahájení fiízení obsahuje náleïitosti podle ãlánku 5 DLPC, kter je zároveà v souladu s odpovídajícím vzorem Ïádosti vytvofien m IGESPARem na základû ãlánku 6 DLPC. 12 Vypl vá z ãlánku 25 LPC, potaïmo ãlánku 4 DLPC. 13 V této fázi, kdyï není Ïádost zamítnuta, IGESPAR ve spolupráci s místnû pfiíslu n m oblastním fieditelstvím kultury mûïe pozvat Ïadatele k provedení pfiedbûïného etfiení, ve kterém jsou vysvûtleny skuteãnosti nutné pro správné rozhodnutí o Ïádosti. 14 LhÛta mûïe b t prodlouïena odûvodnûn m usnesením fieditele IGESPAR za stejné období, kdy je tfieba stanovit doãasnou zvlá tní ochrannou zónu. 15 Viz ãlánek 9 odst. 1 DLPC. 16 Podle ãlánku 13 odst. 2 DLPC mûïe úãastník podat stíïnost ãi návrh na pfiezkum rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci nebo rozhodnutí o zamítnutí Ïádosti o zahájení fiízení podle správního fiádu, aniï by byla dotãena moïnost soudního pfiezkumu. 17 Pfieru ení fiízení se t ká nemovit ch vûcí nacházejících se v obecné nebo doãasné zvlá tní ochranné zónû, a to za pfiedpokladu, Ïe je v slovnû uvedeno v rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci. 18 Srovnej ãlánek 25 odst. 4 LPC. RÒZNÉ Miroslav MAGROT / Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku 209

10 stanovením padesátimetrové ochranné zóny, která zasahuje pfiilehlé nemovitosti. 19 Aby se pfiede lo prûtahûm v tomto závaïném zásahu do rovnosti fyzick ch osob, zákon stanoví lhûtu jednoho roku pro dokonãení fiízení o zafiazení kulturního statku. 20 V této fázi fiízení IGESPAR ovûfiuje a prokazuje kulturní v znam nemovitého kulturního statku, a to zejména v oblasti historické, paleontologické, archeologické, architektonické, umûlecké, etnografické, vûdecké, sociální, prûmyslové a technické, a opatfií si pro tento úãel povinné stanovisko Národní rady pro kulturu, 21 jehoï pfiedmûtem je klasifikace nemovitého kulturního statku a pfiíslu ná ochranná zóna, je-li stanovena. 22 V upfiesàujícím a odûvodnûném stanovisku poradní orgán vypovídá o kulturním v znamu nemovitého kulturního statku a pfiedkládá dal í hodnotící kritéria pro jeho kategorizaci a stupàování klasifikace, stejnû jako rozsah a obtíïnost pro navrhovanou zvlá tní ochrannou zónu. Poté co Národní rada pro kulturu vydá stanovisko, IGESPAR vypracuje návrh rozhodnutí o klasifikaci nemovitého kulturního statku národního nebo vefiejného v znamu, nebo rozhodne o zastavení fiízení. V pfiípadû, Ïe bylo fiízení o klasifikaci zastaveno, jsou o tom uvûdomûni úãastníci fiízení a zákonem urãené subjekty. 23 V pfiípadû návrhu rozhodnutí o klasifikaci nemovitého kulturního statku a pfiíslu né zvlá tní ochranné zóny, je-li stanovena, se uskuteãní pfiedbûïné jednání úãastníkû fiízení v souladu se správním fiádem. 24 V rámci pfiedbûïného jednání je rovnûï sly ena i rada obce, kde se nemovitá vûc nachází. Pfiipomínky pfiedloïené v rámci jednání úãastníkû fiízení a rady obce, kde se nemovitá vûc nachází, jsou pfiedloïeny místnû pfiíslu nému oblastnímu fieditelství kultury, které se vyjádfií k pfiíslu n m dûvodûm a své stanovisko ode le IGESPARu ve lhûtû do 15 dnû. 25 Po ukonãení pfiedbûïného jednání vypracuje IGESPAR závûreãnou zprávu v fiízení, kde posoudí pfiipomínky pfiedloïené v rámci pfiedbûïného jednání a pfiipomínky rady obce, kde se kulturní statek nachází, vyjádfiení místnû pfiíslu ného oblastního fieditelství kultury a v sledek pfiípadn ch doplàujících opatfiení. 26 editel IGESPAR zpracuje na základû této závûreãné zprávy návrh koneãného rozhodnutí v fiízení o klasifikaci a rovnûï stanoví zvlá tní ochrannou zónu, je-li to moïné. Koneãné rozhodnutí v fiízení o klasifikaci nemovitého kulturního statku národního v znamu pfiíslu í vládû, a to formou vyhlá ky na návrh ãlena vlády odpovûdného za oblast kultury. Naproti tomu koneãné rozhodnutí v fiízení o klasifikaci nemovitého kulturního statku vefiejného v znamu a souãasné stanovení zvlá tní ochranné zóny pfiíslu í ãlenovi vlády odpovûdnému za oblast kultury, a to formou ministerského v nosu. Klasifikace nemovitého kulturního statku obecního v znamu je provedena na základû rozhodnutí rady obce, na jejímï území se kulturní statek nachází. Tato rozhodnutí jsou oznámena a sdûlena za stejn ch podmínek, jako jsou oznamována a sdûlována rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci, 27 pfiiãemï vyhlá ky a ministerské v nosy jsou rovnûï vyhlá eny v Deníku republiky. 28 Nutno dodat, Ïe lhûta pro rozhodnutí v fiízení o klasifikaci, jakoï i lhûta prodlouïená nad rámec jednoho roku podle ãlánku 24 LPC mûïe b t prodlou- Ïena odûvodnûn m usnesením fieditele IGESPAR, a to nejv e do 120 dnû po oznámení prodlení na stranû úãastníka fiízení. 29 DÛleÏit m aspektem celé klasifikace je skuteãnost, Ïe fiízení o klasifikaci nemovit ch statkû se vede elektronicky. 30 Samotná klasifikace kulturních statkû má za následek zastavení jiï pfieru en ch správních fiízení, licencí a stavebních povolení, aniï je tímto dotãeno právo na spravedlivou náhradu kody za odpovûdnost, ztrátu a zvlá tní kody vzniklé v dûsledku zániku práv dfiíve stanoven ch vefiejnou správou. Územní ochrana klasifikovan ch kulturních statkû Ochranné zóny jsou na základû ãlánku 43 odst. 4 LPC definovány jako vûcná bfiemena, v nichï nemohou b t obcemi ani jin mi osobami vydávána stavební povolení na v stavbu a ve keré práce, které mûní topografii, zarovnání, oplocení a obecnû rozsah, zastfie ení nebo oplá tûní budov bez pfiedchozího souhlasu pfiíslu ného orgánu správy kulturního dûdictví. Nemovité statky ve stadiu klasifikace poïívají samozfiejmou ochranu stanovenou pro obecnou ochrannou zónu nebo rovnûï i prostfiednictvím doãasné zvlá tní ochranné zóny. Pro nemovité kulturní statky klasifikované nebo kulturní statky ve stadiu klasifikace se stanoví obecná ochranná zóna, a to 50 metrû od vnûj í hranice nemovitého kulturního statku, pfiiãemï reïim chránûné oblasti je úãinn ode dne rozhodnutí o zahájení fiízení o klasifikaci. 31 Pokud hranice obecné ochranné zóny pokr vá ãást nemovité vûci, povaïuje se za smûrodatné, Ïe se na celou nemovitou vûc v plném rozsahu vztahují pravidla platná pro nemovité vûci nacházející se v ochranné zónû. 32 Pro v e uvedené nemovité kulturní statky musí b t rovnûï zfiízena alespoà jedna zvlá tní ochranná zóna, a to rozhodnutím orgánu státní správy ãi autonomních regionû, pfiíslu ného dle místa, kde se kulturní statek nachází. Zvlá tní ochranná zóna mûïe rovnûï zahrnovat i zóny non aedificandi. 33 Nemovité vûci ve stadiu klasifikace poïívají ochrany stanovené rovnûï prostfiednictvím doãasné zvlá tní ochranné zóny. Doãasnou zvlá tní ochrannou zónu stanoví IGESPAR spoleãnû s rozhodnutím o zahájení fiízení o klasifikaci nebo v prûbûhu tohoto fiízení, pokud se obecná ochranná zóna prokáïe jako nedostateãná nebo nevhodná pro ochranu a obnovu nemovité vûci. 34 Doãasná zvlá tní ochranná zóna má rozlohu pfiimûfienou ochranû a obnovû nemovité vûci ve stadiu klasifikace, pfiiãemï mûïe zahrnovat i zóny non aedificandi. V pfiípadû zru ení doãasné zvlá tní ochranné zóny (pokud se zjistí, Ïe dûvody pro její vyhlá ení jiï pominuly) pfiíslu ná nemovitá vûc nadále poïívá ochrany stanovené pro obecnou ochrannou zónu. 35 Naproti tomu ochranné zóny klasifikovan ch nemovit ch statkû jsou upraveny v rámci zvlá tní ochranné zóny, o které se vede podobné fiízení, a to zvlá tû pfii projednávání klasifikace nemovit ch statkû. 36 Zákonem je stanovena lhûta 18 mûsícû pro zfiízení zvlá tní ochranné zóny, a to zejména pro nemovitosti. Zvlá tní ochrannou zónu lze stanovit souãasnû s koneãn m rozhodnutím v fiízení o klasifikaci. Zvlá tní ochranná zóna má danou rozlohu a ukládá odpovídající omezení v závislosti na ochranû a obnovû klasifikované nemovité vûci, umoïàujíc upfiesnit zóny non aedificandi, archeologicky citlivé oblasti s rûzn m stupnûm omezení a dal í skupiny nemovitostí. Zvlá tní ochranná zóna rovnûï stanovuje podmínky a pravidelnost udrïovacích prací na nemovité vûci nebo skupinû nemovitostí, jakoï i obecná pravidla pro umístûní venkovní reklamy. Dále zaji Èuje krajinotvorné zaãlenûní nemovité vûci a její pohledové vnímání a musí zahrnovat zelené plochy, a to zejména historické zahrady a parky, které jsou dûleïité v souvislosti s ochranou klasifikované nemovité vûci. Ve v e uveden ch pfiípadech jsou vytvofieny specifické oblasti s vyznaãením nezbytnû nutn ch omezení. 19 Viz ãlánky 42 a 43 LPC. 20 Tato lhûta mûïe b t na základû ãlánku 19 odst. 2 DLPC prodlouïena na základû rozhodnutí fieditele IGESPAR, a to pouze jednou a na stejnou dobu. 21 Conselho Nacional de Cultura, jeden z poradních orgánû ministerstva kultury podle ãlánku 74 DLPC a vládního nafiízení s mocí zákona ã. 215/ V e v souladu s ãlánky 21 a 22 DLPC. 23 Viz ãlánek 24 odst. 2 DLPC. 24 Vládní fiízení s mocí zákona ã. 442/91, ve znûní vládního nafiízení s mocí zákona ã. 6/96 a ã. 18/ Srovnej ãlánek 28 odst. 2 DLPC. 26 BlíÏe ãlánek 29 odst. 1 DLPC. 27 Srovnej ãlánek 9 odst. 1 a 3 a ãlánek 10 DLPC. 28 Diário da República je portugalskou Sbírkou zákonû a dal ích právních pfiedpisû vlády ãi orgánû státní správy. 29 Viz ãlánek 34 DLPC. 30 A to na základû ãlánku 73 DLPC. 31 Vypl vá z ãlánku 43 odst. 1 LPC. 32 Viz ãlánek 37 odst. 2 DLPC. 33 Tzv. nezastavitelné území. 34 Viz ãlánek 38 DLPC. 35 Viz ãlánek 40 odst. 3 DLPC. 36 Zahrnuje v ak i nûkteré zvlá tnosti, coï dokazují ãlánky 41 aï 52 DLPC. Citace Portugalsko. Constituição da República Portuguesa de 2 de Abril. Decreto de aprovação da Constituição de 10 de Abril. In Diário da República. Série I. 1976, Número 86, s Portugalsko. Lei n. 107/2001 de 8 de Setembro, estabelece as bases da política e do regime de protecção e valorização do património cultural. In Diário da República. Série I-A. 2001, Número 209, s ISSN Portugalsko. Decreto-Lei n. 309/2009 de 23 de Outubro. In Diário da República. Série I. 2009, Número 206, s ISSN RÒZNÉ Miroslav MAGROT / Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku

11 Portugalsko. Decreto-Lei n. 215/2006 de 27 de Outubro. In Diário da República. Série I. 2006, Número 208, s ISSN Portugalsko. Decreto-Lei n. 96/2007 de 29 Março. In Diário da República. Série I. 2007, Número 63, s ISSN GOMES, Carla Amado. Textos Dispersos de Direito do Património Cultural e de Direito do Urbanismo. Lisboa : AAFDL, s. ISBN NABAIS, José Casalta. Introdução ao direito do património cultural. Coimbra : Almedina, s. 2. a Edição. ISBN GOMES, Carla Amado; RAMOS, José Luís Bonifácio. Direito da Cultura e do Património Cultural. Lisboa : AAFDL, s. bez ISBN. Miroslav MAGROT Sochafi a restaurátor Zdenûk ejnost 1 V dubnu leto ního roku uplynulo jiï deset let od úmrtí sochafie a restaurátora ZdeÀka ejnosta. âlovûka, jehoï rodinné kofieny byly spjaty s pelhfiimovskou ãástí âeskomoravské vysoãiny. KaÏdá skuteãnost má v ak vedle místa pfiinejmen ím je tû dal í rozmûr, a tím je ãas. Pokusím se tedy pfiiblíïit ZdeÀka ejnosta v místech a v ãase. NepÛjde, jak b vá v podobn ch statích zvykem, o v ãet opraven ch, restaurovan ch sochafisk ch dûl, eventuálnû o soupis publikovan ch statí o restaurování. Tento dílãí spoleãensk systém prodûlává zmûny v závislosti na zmûnách spoleãensk ch struktur. Restaurování se vïdy odehrává v urãitém dobovém diskurzu. Pokusím se tedy pfiiblíïit restaurování a ãlovûka ZdeÀka ejnosta naãrtnutím prostfiedí, ve kterém se v urãit konkrétní ãas nacházeli. Zdenûk ejnost 1 se narodil na podzim, pfiesnûji 28. záfií, na den svatého Václava, roku 1921 v Praze jako druh syn akademického sochafie a medailéra Josefa ejnosta. OtcÛv rod pocházel z Pelhfiimovska, z Tû enova, matãina rodová linie mûla své kofieny v Polabí v okolí Budynû. Jak charakterizovat obecnû v rovinû základního v edního lidského bytí ãas ZdeÀkova narození? Snad nejlépe ve zkratce pfiipomenutím nûkolika skuteãností. Teprve v tomto roce, tfii roky po skonãení první svûtové války, konãila také nepopulární váleãná opatfiení. Konãil prodej na lístky pfiídûlov systém na brambory a chleba ( ). Cukr se pfiestal prodávat na lístky na podzim roku Dvanácté záfií roku 1921, tedy pfiesnû ãtrnáct dnû pfied narozením malého ZdeÀka, bylo prvním dnem, od kterého se mohly volnû prodávat tabákové v robky. V tomto ãase se Zdenûk narodil do rodiny sochafie. Jeho otec Josef ejnost mûl k Pelhfiimovsku hluboké vazby. PovaÏoval proto za svoji povinnost krajana, vlastence a sochafie vytvofiení pamûtní desky legionáfii, plukovníkovi Josefu Jifiímu vecovi. Deska byla slavnostnû odhalena ve vecovû rodi ti âenkovû u Tfie tû v nedûli 15. kvûtna Pfii odhalení pronesli projevy generální inspektor ãeskoslovenského vojska spisovatel Josef Svatopluk Machar, za legionáfie generál Rudolf Medek a za sokolstvo Franti ek Jech. Slavnosti se zúãastnil také pozdûj í velitel vecova pluku podplukovník, pozdûji generál Kutlva r. Nechybûl ani tvûrce desky. ZdeÀkÛv otec se jako vlastenec také snaïil o vytvofiení portrétní medailérské galerie kulturních a politick ch pfiedstavitelû ãeského národa té doby. V roce ZdeÀkova narození mimo jiné portrétoval spisovatele Franti ka Xavera Svobodu, spisovatele a Masarykova hradního ceremoniáfie Jifiího Gutha-Jarkovského, politiky Gustava Habermanna, Franti ka Soukupa a Vavro robára. Poslednû jmenovaného, dr. Vavro robára, ministra zdravotnictví a pozdûji kolství a národní osvûty prvních ãeskoslovensk ch vlád, modeloval Josef ejnost také v den ZdeÀkova narození, odpoledne 28. záfií Skuteãnost, Ïe se Zdenûk narodil do rodiny sochafie, zpoãátku ovlivàovala jeho dal í osudy jen z povzdálí. Do obecné koly zaãal chodit v Budyni, potom pokraãoval na reálce v Praze. AÏ ve 40. letech jej osud dovedl do blízkosti profesora praïské UmûleckoprÛmyslové koly sochafie Jaroslava Horejce. 2 V jeho ateliéru studoval sochafiství a u tohoto profesora také v listopadu roku 1948 ukonãil svá vysoko- kolská studia. Nebylo to v ak poprvé, kdy do lo k dotyku ZdeÀkova osudu s bytostí sochafie Jaroslava Horejce. JiÏ necelé dva mûsíce po ZdeÀkovû narození, 19. listopadu 1921 se zfiejmû jejich sféry dotkly poprvé, i kdyï jen letmo. V ten den se totiï konala oslava padesát ch narozenin architekta Jana Kotûry a fotografa a grafika Jana tence. Oslavy se zúãastnil i tencûv pfiítel Josef ejnost, kter nejvíce ãasu 1 Dne 28. záfií 1921 se narodil Zdenûk Václav ejnost (2,8 kg; 48 cm); a za chvilku se ozval prudk dûtsk kfiik podobn skfiekûm, byl to první pozdrav na eho Zdenka tomuto nevlídnému svûtu. Aby nám ho BÛh poïehnal a byl zdráv a hodn ãlovûk z nûj. 2 Obr. 1. Mrákotín (okres Jihlava), tûpán Pagan, socha sv. Jana Kfititele, 1743, mu lov vápenec. Restaurátor akad. soch. Zdenûk ejnost modeluje návrhy doplnûní pravé a levé païe svûtce. (Foto archiv autora, 1980) Obr. 2. Mrákotín (okres Jihlava), tûpán Pagan, socha sv. Jana Kfititele, 1743, mu lov vápenec. Socha tûsnû po pfievozu k restaurátorovi akad. soch. ZdeÀku ejnostovi do Telãe. (Foto archiv autora, 1980) 2 Jaroslav Horejc, narozen 15. ãervna 1886 v Praze, na UmûleckoprÛmyslové kole Ïák Stanislava Suchardy, od r profesorem tamtéï, vedl kolu ciselérskou, byl ãlenem Artûlu. RÒZNÉ Miroslav MAGROT / Ochrana nemovitého kulturního dûdictví v Portugalsku Vratislav NEJEDL / Sochafi a restaurátor Zdenûk ejnost 211

12 strávil hovorem s architektem Vlastimilem Hofmannem a právû se sochafiem Jaroslavem Horejcem. ejnost se zcela urãitû vedle probírání v tvarn ch problémû zmínil i o své rodinû a nejmlad ím synovi. Po absolutoriu v sochafiském ateliéru profesora Horejce pûsobil Zdenûk ejnost jako asistent v ateliéru dal ího z profesorû, sochafiû na Vysoké kole umûleckoprûmyslové, Josefa Fojtíka. 3 V té dobû se také úãastnil soutûïí na pomníky Mikolá e Al e a Antonína Dvofiáka, v nichï získal ãestná ocenûní. Jeho Ïivotní dráha jako volného sochafie v ak mûla brzy skonãit. Pfii ãistkách na vysok ch kolách byl na poãátku 50. let vyhozen z Vysoké koly umûleckoprûmyslové a zaãal se Ïivit restaurováním. Zpoãátku je tû ne v âechách, ty byly pro nûho zatím nedostupné, ale na Slovensku. Spolu se sochafii Franti kem Mentlíkem 4 ajifiím Novákem pracoval na Slovensku pro PrÛmyslové stavby Ko ice, firmu, která v té dobû opravovala mnoïství v chodoslovensk ch památek v Kremnici, Levoãi nebo Banské tiavnici. Restaurování kamenn ch soch se postupnû stávalo hlavním pfiedmûtem ejnostova zájmu. Jako ãlovûk se irok m intelektuálním zábûrem, kter se soustfieìoval pfiedev ím na oblast historick ch znalostí, se na poãátku 70. let zafiadil mezi nejv znamnûj í ãeské sochafie restaurátory. Restauroval mnoho v znamn ch kamenosochafisk ch památek. Z nich je moïné pfiipomenout napfiíklad renesanãní reliéfy letohrádku královny Anny Belvedéru na PraÏském hradû nebo vrcholnû gotickou parléfiovskou sochafiskou v zdobu Staromûstské mostecké vûïe Karlova mostu v Praze. V 70. letech 20. století pfiesídlil Zdenûk ejnost, tehdy jiï ãlen v znamn ch odborn ch restaurátorsk ch grémií, z Prahy do Telãe. Vrátil se tak v podstatû do kraje sv ch rodov ch kofienû. Jeho rukama pro lo mnoïství sochafisk ch památek regionu. Opût lze jmenovat pouze nûkteré. Patfií mezi nû renesanãní tuková v zdoba pohfiební kaple Zachariá e z Hradce na telãském zámku, soubor Lipartov ch barokních soch Na dláïkách v Telãi nebo Laghiho a BarschÛv ranû barokní mariánsk sloup na námûstí v Jihlavû. Zdenûk ejnost se v ak nezab val pouze restaurováním. Sna- Ïil se také navázat na v 50. letech násilnû pfiervanou linii volné sochafiské tvorby. Postupnû se jeho v tvarn zájem vyhranil v pokraãování rodinné medailérské tradice. Portrétoval osoby ze svého bezprostfiedního pro- 3 Josef Fojtík, sochafi, narozen 9. srpna 1890 ve Îìárech u Rakovníka, profesor na UmûleckoprÛmyslové kole (ta v roce 1946 získala statut vysoké koly), studoval v Hofiicích, pak na UMPRUM; ãlen Jednoty v tvarn ch umûlcû. 4 Franti ek Mentlík, sochafi, narozen 19. prosince 1914 ve Stfiíbrn ch Horách. V období studoval na UmûleckoprÛmyslové kole u prof. Horejce. V roce 1943 vystavoval v Havlíãkovû Brodû a Humpolci. Úãastnil se mnoha soutûïí. Za války vytvofiil portrét R. A. Dvorského, v roce 1947 portrétoval básníka Josefa Horu. fesního okolí. Tak vznikly napfiíklad drobné portréty profesorû praïské Vysoké koly umûleckoprûmyslové, ãlenû restaurátorsk ch komisí Josefa Nu la a Josefa Nováka. Na konci 90. let 20. století pak pamûtní desky pro Pelhfiimov a deska pfiipomínající místo medailérského ateliéru jeho otce v domû Belveue Bellevue??? na praïském Smetanovû nábfieïí. Poslední ejnostovou medailérskou prací pak byla pamûtní deska na rodném domû Oldfiicha a Lubomíra Lipsk ch na námûstí v Pelhfiimovû. Sochafi a restaurátor Zdenûk ejnost zemfiel 24. dubna roku 2002 v Telãi. Vratislav NEJEDL SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Obnova památek Tradiãní fiemesla v památkové péãi V souvislosti s mediálním tématem Národního památkového ústavu pro rok 2012 Tradiãní materiály a postupy v péãi o památky 1 se ve dnech konal 12. roãník konference na téma Tradiãní fiemesla v památkové péãi. Jako kaïdoroãnû konference probûhla v Masarykovû koleji v Praze ve spolupráci Národního památkového ústavu, ústfiedního pracovi tû, âeského národního komitétu ICOMOS a Fakulty architektury âvut v Praze. Program konference byl zamûfien na problematiku tradiãních materiálû a technologií aplikovan ch v památkové péãi podmiàujících dal í existenci památek. První den konference byl ve znamení pfiedná ek a diskusí. Na zahájení Ing. Petrem Dolej em z pofiadatelské firmy STUDIO AXIS, spol. s r. o., Centrum vzdûlávání ve stavebnictví, navázala Ing. arch. Vûra Kuãová, námûstkynû pro památkovou péãi generální fieditelky Národního památkového ústavu. Ve svém vystoupení rekapitulovala minulé roãníky od roku 2004, zamûfiené jak na konkrétní témata památkové péãe (Omítky historick ch budov, Okna a dvefie, Fasády), tak na otázky teoretické (Restaurování, nebo konzervace?, Restaurování). Pfiipomnûla, Ïe poslední roãníky konferencí se zab valy tématem péãe o státní hrady a zámky, souãasnou tvorbou v historickém prostfiedí a architekturou 60. a 70. let 20. století. Konstatovala, Ïe cílem konference není jen pfiipomenout obecné principy, ale zejména v roce, kdy má b t znovu otevfiena otázka památkového zákona, je správné se zamyslet obecnûji nad stavem vzdûlávání specializovan ch fiemeslníkû a hledat specifika, která obor péãe o památky staví nad bûïné stavebnictví. Poukázala i na nev hody plynoucí ze zákona o vefiejn ch zakázkách a hlavním kritériu v bûru zhotovitelû prací, jímï je v dne ní ekonomicky nepfiíznivé dobû bohuïel cena, která je v ak u obnovy památek pfiedem velmi tûïko vyãíslitelná. RovnûÏ zdûraznila autenticitu památek v ir ím pojetí, tedy autenticitu formy, materiálu, techniky a technologie, které nelze docílit bez fiádné kontinuity znalosti tradiãních fiemesel, technologií i receptur a v neposlední fiadû lidsk ch dovedností. Závûrem svého vystoupení pfiipomnûla partnerskou národní instituci k NPÚ Národní ústav lidové kultury se sídlem ve StráÏnici, povûfienou pfiípravou podkladû celého hodnotícího procesu projektu Nositel tradice lidov ch fiemesel. Dále uvedla, Ïe jiï od roku 2001 ministr kultury v pfiedveãer DnÛ evropského dûdictví (EHD, které jsou jinak spojeny zejména s kulturními památkami a prezentací jejich obnovy) udûluje titul vynikajícím lidov m v robcûm. Ocenûní vychází z projektu, kter UNESCO nazvalo Îijící lidové poklady. Cílem je zachovat tradiãní fiemesla, kter m hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a pfiedávat tyto dovednosti dal ím následovníkûm. Projekt navazuje na Doporuãení k ochranû tradiãní lidové architektury, dokument UNESCO, k nûmuï se âr také pfiipojila. První blok pfiedná ek zahájil prof. Václav Girsa, vedoucí Ústavu památkové péãe Fakulty architektury âvut, pfiíspûvkem na téma Tradiãní materiály a technologie podmiàující dal í existenci památek, ve kterém se zam lel nad pojmem tradiãní stavitelství a tradiãní stavební technologie. Uvedl, Ïe tradici je tfieba chápat jako nepfietrïit proces pfiedávání zku eností, dovedností a znalostí, a to i ve stavitelství, kde se pfies generace uplatàovaly tradiãní stavební materiály a stavební postupy technologie. Tyto dovednosti a zku enosti, jak s pfiírodními materiály (kámen, dfievo, písek, hlína, rákos a dal í), tak i s materiály, které se z tûchto pfiírodních zdrojû pfiipravovaly (keramika, vápno, sklo, kovy), se formovaly a zdokonalovaly v prûbûhu vûkû a byly pfiedávány po mnoho generací. Dále zdûraznil, Ïe v dobû, kdy se moderní stavebnictví a jeho technologie stále více vzdalují v robním postupûm a principûm tradiãního stavitelství, které daly vzniknout stavebním dílûm v minulosti, je tfieba usilovat o uchování a rozvíjení tûchto tradiãních postupû, fiemesel a technologií, neboè zaniknou-li tyto dovednosti, pak se mûïe stát, Ïe zaniknou i památky samé. Zejména podtrhl, Ïe souãasná praxe vypovídá o nepochopení v znamu uchování tradiãních technologií v péãi o stavební památky, které je nutné dûslednû opravovat odpovídajícími tradiãními postupy. V neposlední fiadû zdûraznil i velmi aktuální zaji tûní odborné v chovy a speciálních licencí pro restaurátory, fiemeslníky, památkové technology, projektanty, ale i stavební dûlníky, zpracovatele SHP a dal í. Závûrem zhodnotil jiï mnohokráte kritizovanou praxi financování stavebních prací, zejména u památek, kdy v dûsledku administrativních procesû je vlastní realizace zámûru nelogicky odsouvána do období nevhodn ch klimatick ch 1 Viz RÒZNÉ Vratislav NEJEDL / Sochafi a restaurátor Zdenûk ejnost SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 podmínek, a dostává se tak do rozporu s tradiãními technologick mi postupy, coï mûïe ohrozit podstatu samotné památky. 2 Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D., vedoucí technologické laboratofie NPÚ ÚP, vystoupila s pfiíspûvkem Tradiãní materiály a postupy v péãi o památky z pohledu památkového technologa. Zahájila polemikou, zda existuje názorová shoda v tom, co jsou tradiãní materiály a postupy, zda jejich zviditelnûní v souvislosti se záchranou památek není spí e projevem hrdosti nad dosaïen mi v sledky, ãi máme pocit, Ïe tyto postupy v péãi o památky jsou v ohroïení, a zda vûbec mají tradiãní materiály a postupy pfii ochranû památek ve 21. století své místo. Odpovûdi na tyto otázky bude zcela zákonitû ovlivàovat úhel pohledu, odbornost a zku enost respondenta. 3 Dále se zamûfiila na hodnoty hmotné podstaty tradiãních staveb, na tradiãní materiály v péãi o nû a v souvislosti s tím uvedla své zku enosti z pozice specializovaného památkového technologa, kter se pfies patnáct let vûnuje zejména záchranû historick ch omítek. ZdÛraznila naléhavou nutnost ochrany tradiãních stavebních materiálû a technologií, ochrany stavby jako celku. Za zásadní povaïuje dlouhodobou snahu památkové péãe o nalezení takov ch materiálû a postupû, které by dokázaly udrïitelnû prodlouïit Ïivotnost stavby pfii souãasném uchování (konzervaci) jejích hodnot, pfiiãemï základní zásady pro v bûr tûchto materiálû jsou deklarovány v mezinárodnû uznávan ch dokumentech. 4 Pro zachování hmotné podstaty tradiãních staveb je dûleïité v prvé fiadû umût rozeznat jejich hodnoty, respektovat systémy tradiãní stavby a pro záchranu volit taková fie ení, která dochované ãásti neponiãí. Opravy a úpravy tûchto staveb by proto mûly b t svûfieny odborníkûm architektûm, projektantûm, památkáfiûm a specializovan m technologûm. Závûrem podtrhla potfiebu systematického vzdûlávání nejen vlastníkû tradiãních staveb, ale i fiemeslníkû, neboè nedostatek zku en ch fiemeslníkû je jedním z ãast ch argumentû pro nedostateãné vyuïívání tradiãních materiálû a postupû. Ing. arch. Tomá Efler z Ústavu památkové péãe Fakulty architektury âvut se v pfiíspûvku Tradiãní fiemesla pfii obnovû lidové architektury zamûfiil na památky lidového stavitelství, speciálnû na péãi o podstávkové domy. 5 JiÏ v úvodu zmínil, Ïe tyto stavby tvofií zvlá tní skupinu mezi stavebními památkami, a proto i problematika jejich obnovy a oprav je mnohdy odli ná od praxe tradiãnû aplikované na objektech hradû a zámkû ãi mûstsk ch architektur. Vedle kvalitní koncepce obnovy a s tím související fundované pfiípravy povaïuje za velmi dûleïité kvalitní fiemeslné práce, které jsou v oblasti lidového stavitelství zcela specifické (tesafiské fiemeslo, zednické fiemeslo, tukatérské práce, práce s hlínou a jílem, repase a opravy historick ch oken, dvefií a dal ích stavebních truhláfisk ch prvkû, dal í fiemesla napfiíklad kameník, pokr vaã, ale i restaurátor s pfiíslu nou fiemeslnou licencí). Apeloval na naléhavost tvorby takzvaného katalogu fiemeslníkû, firem, architektû a projektantû vûnujících se objektûm lidového stavitelství, jenï by byl vlastníkûm nápomocn pfii v bûru se zárukou kvalitního v sledku. Spoleãnost pro trvale udrïiteln rozvoj luknovska, která je kooperaãním partnerem v ãesko-nûmeckém projektu Pfieshraniãní síè pro zachování podstávkov ch domû, financovaném z Evropského fondu pro regionální rozvoj, se zámûru certifikace fiemeslníkû pro obnovu lidové architektury severních âech jiï ujala. Na ãeské stranû byla ustanovena certifikaãní komise, v níï jsou architekti a zástupci památkové péãe. Zahájení certifikace ovûfien ch fiemeslníkû tímto povaïuje za dûleïit krok pro podporu kvalitní obnovy a oprav památek lidového stavitelství. Pfiíspûvek Ing. Alfréda Schuberta, externího spolupracovníka NPÚ, Obnova dfievûn ch oken, dvefií a dal- ích truhláfisk ch v robkû byl pfiehlídkou úspû nû proveden ch jednodu ích i nároãnûj ích oprav star ích truhláfisk ch v robkû a dokladem toho, Ïe pûvodní díla star ch truhláfisk ch mistrû nemusí skonãit na skládce ãi jako nepotfiebn odpad, ale po vût í ãi men í opravû mohou dál plnit svou funkci a b t integrální souãástí vûrohodného v razu historick ch budov. 6 Velmi ilustrativním pfiíspûvkem byla prezentace pana Pavla Jerieho, vedoucího odboru péãe o památkov fond NPÚ ÚP, na téma Stfie ní krajina a pokr vaãské fiemeslo. Jak uvedl, stfiecha objektu tvofií nedílnou souãást celé stavby i jejího architektonického ztvárnûní, je jejím charakteristick m rysem a dominantním vyvrcholením. V urbanizovaném sídle stfiechy vytváfiejí takzvanou stfie ní krajinu, která je v plo nû památkovû chránûn ch sídlech pfiedmûtem památkové ochrany. Materiál i fiemeslo se v ak postupnû promûàují, mizí nejen pûvodní materiál, ale i tradice zpûsobu pouïití krytin a pfiedávání zku eností z generace na generaci. Napfiíklad vymizel i název specializovan ch fiemeslníkû zab vajících se pokr váním stfie ního plá tû, jak mi byli ta káfii ãi bfiidliãníci. 7 Malebnost pohledu na nûkteré stfiechy zmizela (Praha Malá Strana). Jak je to ale moïné, kdyï kontinuita materiálu zûstala? Odpovûì je snadná. V mnoh ch pfiípadech byla pfii obnovû sice pouïita tradiãní krytina, ale netradiãní je zpûsob poloïení. Pfied 2. svûtovou válkou se na pokrytí stfiech pouïívaly rûzné formáty pálené krytiny, av ak pováleãná neúdrïba a ztráta fiemeslné zruãnosti mûla fatální následky. Pro rychlé zabezpeãení objektû bylo nutné hledat náhradní fie ení. Technick úãel byl upfiednostàován nad celkov m pûsobením stavby. Postupnû zcela vymizela tradice opravovat stfiechy, krytina se pfiestala doplàovat, ale kompletnû se vymûnila, stejnû jako dnes. Zmizela rozmanitost formátû tradiãní pálené krytiny, ta ek a prejzû, naopak se objevily nové typy na sucho pokládan ch ta- ek, nové typy pálené krytiny dráïkové a velkoformátové, které pro pokrytí historick ch stfiech nejsou ideální, naopak spí e nevhodné. Zv il se rozsah oplechování, pfiibyly novotvary vik fiû, typová stfie ní okna a podobnû. 7 Ztrátu tûchto tradiãních prvkû a postupû lze spatfiovat i v nabízeném sortimentu a normách, kter m tradiãní materiál ãasto nemûïe vyhovût. Aby v ak stfie ní krajina zûstala pûvodní, je tfieba i nadále usilovat o zachování a znovupouïití prvkû pûvodních, krajovû odli n ch, usilovat o kontinuitu materiálu a tradiãní pokr vaãské fiemeslo. Odpolední blok pfiedná ek otevfiel sv m pohledem na roli projektanta Ing. Pavel Jakoubek ze Studia acht, s. r. o., v pfiíspûvku Koordinace obnovy vût ích památkov ch objektû. Konstatoval, Ïe obnovu historick ch staveb je tfieba chápat jako komplexní úlohu, do které spadají ãinnosti jak umûlecké, tak ekonomické vãetnû fie ení konstrukãních a technologick ch problémû, s nimiï se projektant musí vypofiádat na základû platn ch norem a pfiedpisû. Uvedl, Ïe na koneãném v sledku obnovy se podílí kvalitní koncepce obnovy, tedy v zadání dobfie formulovan investorsk zámûr. Nezbytné jsou stavebnû-historické a restaurátorské prûzkumy, stavebnû technické a materiálové prûzkumy, odpovûdnû pfiipravená projektová dokumentace a v neposlední fiadû i autorsk dozor pfii samotné realizaci. Na vlastní obnovu by pak mûla navázat trvalá údrïba s pfiipraven m manuálem (péãe o jednotlivé materiály, podlahy, nátûry a podobnû). Své zku enosti s obnovou historick ch staveb pfiedvedl na nûkolika pfiíkladech z projekãní praxe v rámci architektonického Ateliéru Pavla Kupky realizace projektû obnovy a rehabilitace praïsk ch palácû, Lichten tejnského (pro HAMU), Hartigovského (pro AMU), Toskánského (pro MZV) a letohrádku PraÏského hradu. 8 Závûrem poloïil dûraz na kvalitu práce, která má zásadní v znam pro uchování kulturního dûdictví na í zemû, na kvalifikaci, zku enosti a um lidí, ktefií se na obnovû stavebních památek podílejí, stejnû jako na zvy ování odborn ch znalostí, v mûnu zku eností, mezioborová setkávání odborníkû a dal í. Restaurátor Ivan Houska v pfiíspûvku Úloha a souãasná situace umûleckého fiemesla v restaurování pfiednesl úvahu o úloze umûleckého fiemesla v restaurování a souãasné praxi. Úãastníky konference seznámil s rozdíln m pfiístupem k restaurování dvou sochafisk ch dûl, sloupu Nejsvûtûj í Trojice v Olomouci (1754) a sochy Jifiíka z Podûbrad v Podûbradech (1892). Na pfiíkladu vodárenské vûïe Mánes poukázal na zdafiilou obnovu (mytí a ãi tûní) na rozdíl od ãerstvû provedené obnovy v bûrãích budek mostu Legií, které nyní po oãi tûní vypadají nevûrohodnû. Dal ím pfiíspûvkem z praxe byla prezentace Ing. Víta Mlázovské- 2 Viz Obnova památek 2012 : Tradiãní fiemesla v památkové péãi. Praha : STUDIO AXIS, spol. s r. o., ã. 3, 2012, s. 6. ISBN TamtéÏ, s Viz 5 Viz 6 Viz Obnova památek 2012 : Tradiãní fiemesla v památkové péãi. Praha : STUDIO AXIS, spol. s r. o., ã. 3, 2012, s. 27. ISBN TamtéÏ, s TamtéÏ, s. 64. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 213

14 ho, projektanta, na téma Obnova krovu a konstrukce vûïí Malostranské besedy. Jedná se o nedávno dokonãenou realizaci znovupostavení renesanãních vûïí Malostranské besedy na Malé Stranû v Praze, zanikl ch pfied více neï 180 lety. Akce tohoto typu není v na ich podmínkách, a navíc na památkovém objektu v rezervaci UNESCO, zcela bûïnou praxí. V souvislosti s touto mediálnû sledovanou kauzou jiï bylo mnohé fieãeno ãi publikováno, pfiesto bylo seznámení s komplexním pfiístupem a citliv m postupem obnovy pro posluchaãe jistû zajímavé a ve smyslu pozitivního pfiíkladu obnovy i povzbuzující. Ve druhé polovinû odpoledního bloku vystoupil se silnû emotivnû podbarven m pfiíspûvkem Uliãní a chodníková dlaïba jako integrální souãást památkové hodnoty prostfiedí PhDr. Ladislav paãek z Odboru péãe o památkov fond NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze. Konstatoval, Ïe aãkoliv je na základû památkového zákona v památkovû chránûn ch územích chránûn uliãní interiér vãetnû povrchu komunikací, je tento fakt ignorován nejen ze strany projektantû, ale i ze strany v konn ch orgánû památkové péãe. ada úprav se provádí i bez vyjádfiení památkov ch orgánû, pfiípadnû jsou práce provedeny v rozporu s tímto vyjádfiením. Do na ich mûst tak vstupuje invenãní jednoduchost blíïící se aï sterilitû, kdy se parter jednoho sídla podobá parteru druhého, historické odli nosti nejsou projektanty vnímány a pfii obnovách respektovány. Prosazovaní novodob ch úprav, byè i s dobr m úmyslem (náprava zanedbaného stavu komunikací), mûïe mít pfii nerespektování principû ochrany fatální dopad na kulturní hodnoty památkového území. Zejména jde o nerespektování pûvodního zpûsobu dláïdûní ulic a chodníkû, nerespektování místních materiálû, kdy típan materiál lze jen tûïko nahradit, nerespektování nivelety, dekorativní a lokální rozmanitosti materiálû, zvlá tû cenn ch historick ch nápisû v dlaïbách chodníkû (napfiíklad u kostelû a morov ch sloupû), které mívají i datum. 9 To v e je zámûrnû opomíjeno, av ak touha projektantû o prosazení vlastní invence bez hlub ího poznání upravovaného území a bez respektování hodnot prostfiedí vede ke ztrátû v ech star ích dochovan ch reliktû s v sledkem nevhodné unifikace. Tento pfiístup v nûkter ch mûstech vede aï k totální promûnû uliãního prostfiedí. S pfiedposledním pfiíspûvkem vystoupil Ing. arch. Jan Bárta z firmy AQUA obnova staveb, s. r. o., na téma V znam tradiãního fiemesla pfii obnovû historick ch fasád. Uvedl, Ïe opravit ãi restaurovat památku nelze bez znalosti tradiãnû pojatého fiemesla. Pfiitom tradiãní fiemeslo neznamená jen znalosti a praxi tukatérû, zedníkû, pokr vaãû, malífiû, tafírû a mnoha dal ích rukodûln ch fiemesel, ale svoje specifické fiemeslo musí dobfie ovládat i vlastník památky, projektant ãi pracovník NPÚ a ve shodû s ním i pracovník v konného orgánu státní památkové péãe a dal í úfiedníci. Apeloval na rehabilitaci uãàovského kolství a smûrem k firmám uvedl, Ïe pokud se chtûjí podílet na obnovách památek, musejí nutnû zajistit periodická kolení sv ch pracovníkû v kurzech i v praxi na stavbách. Jedinû tak lze dosáhnout fiemeslnû kvalitní obnovy historick ch staveb. Závûr konference patfiil PhDr. Martinu Ebelovi, Ph.D., fiediteli Muzea architektury a stavitelství NTM, kter vystoupil s pfiíspûvkem Vzdûlávání ve stavebních profesích v minulosti. ÚãastníkÛm konference nastínil v voj zejména stavební profese od vzniku stavebních hutí a cechû aï do 19. století s dûrazem na postupné zvy ování nárokû na úroveà vzdûlávání i jednotliv ch fiemesel, které tyto profese a fiemesla po celou dobu provázelo. Druh den konference byl jako kaïdoroãnû vûnován odborn m exkurzím. Prezentované poznatky si tak úãastníci mohli ovûfiit pfii náv tûvû Královského letohrádku Belveder, Malostranské besedy a Müllerovy vily. Co fiíci závûrem? Konference byla velmi zajímavá, vyslechli jsme fiadu poutav ch pfiedná ek a podnûtn ch pfiíspûvkû k velmi Ïiv m a citliv m tématûm. Ve sv ch pfiíspûvcích se v ichni pfiedná ející shodli, Ïe obnova, a tím i záchrana historického fondu není moïná bez odpovûdného pfiístupu v ech zúãastnûn ch, bez tradiãního fiemesla a tradiãních technologií. Abychom pro dal í generace zajistili autenticitu památek, je tfieba docílit kontinuity znalosti tradiãních materiálû, tradiãnû pojat ch fiemesel, technologií a v neposlední fiadû i lidsk ch dovedností. JiÏ tradiãnû bylo hlavními pfiedná ejícími sepsáno Memorandum úãastníkû konference Obnova památek 2012 Tradiãní fiemesla v památkové péãi. Pfiíspûvky jednotliv ch pfiedná ejících jsou uvedeny ve Sborníku pfiíspûvkû k 12. roãníku konference, Obnova památek 2012 Tradiãní fiemesla v památkové péãi, STUDIO AXIS, spol. s r. o., 03/2012, Praha. Alena KRUSOVÁ 9 TamtéÏ, s. 50. Mediálním tématem NPÚ jsou pro rok 2012 tradiãní materiály a postupy v péãi o památky V roce 2012 se mediálním tématem NPÚ staly tradiãní materiály a postupy v péãi o památky. Cílem kampanû je upozornit odbornou i laickou vefiejnost na zásadní v znam tradiãních materiálû a postupû v péãi o památky, na jejich ekonomick pfiínos v udrïitelné péãi o stavební památky i na stále v znamnûj í ekologick aspekt, neboè se jedná zpravidla o prostfiedky etrné k Ïivotnímu prostfiedí. Do kampanû se zapojila územní odborná pracovi tû Národního památkového ústavu, napfi. ÚOP v Liberci, v âesk ch Budûjovicích, v Olomouci, v Pardubicích a v Ústí nad Labem. Ústfiední pracovi tû Národního památkového ústavu realizuje v rámci mediálního tématu ucelenou fiadu aktivit a také mimofiádn populárnû nauãn projekt pod názvem (Ne)tu ené souvislosti. ProtoÏe téma tradiãní materiály a postupy v péãi o památky je velmi aktuální a sou- 1 Obr. 1. vihov, státní hrad, vnitfiní nádvofií, detail fasády západního paláce, která byla v roce 2004 konzervována tradiãními materiály a postupy. Souãasn stav. (Foto Gabriela âapková, duben 2012) ãasnû atraktivní pro irokou laickou vefiejnost, budou se související akce konat po cel rok Aktuální informace o kampani i celoroãním programu lze nalézt na webov ch stránkách < pfiípadnû < O tom, Ïe se jedná o kampaà otevfienou iroké vefiejnosti, svûdãí i zprovoznûní facebookové stránky Tradiãní materiály a postupy v péãi o památky, pfiípadnû Netu ené souvislosti. Jak ukázala první velká akce kampanû, kterou byla odborná konference Obnova památek 2012 Tradiãní fiemesla v památkové péãi, uhájení nezastupitelného místa tradiãních materiálû a fiemesel v péãi o památky je nároãn úkol, kter se dot ká napfi. odborného vzdûlávání fiemeslníkû, ale i restaurátorû, architektû, stavbafiû, technologû; dále vyjednávání v jimek v oblasti stavební legislativy, zlep ení informovanosti vlastníkû památek, prosazení zmûn v systému financování záchrany stavebních památek a mnoha dal ích oblastí. Ne ve v ech okruzích jsou odborní památkáfii s to situaci napravovat, ale aby mohlo dojít ke zlep ení nynûj ího stavu, nelze Ïádnou z oblastí opomenout. Zviditelnûní tématu v rámci mediální kampanû NPÚ je tak dobrou pfiíleïitostí k zahájení dialogu mezi památkáfii a dal ími zainteresovan mi subjekty a k soustfiedûní sil do oblasti, která je potfiebuje nejnaléhavûji. ZdeÀka KALOVÁ, Dagmar MICHOINOVÁ, Gabriela SETUNSKÁ 214 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 Memorandum konference Tradiãní fiemesla v památkové péãi Memorandum úãastníkû konference Tradiãní fiemesla v památkové péãi pofiádané studiem AXIS, NPÚ, ânk ICOMOS a Ústavem památkové péãe FA âvut ve dnech 20. a 21. bfiezna 2012 v Praze. Tradiãní stavební postupy a materiály tak jak je chápeme ve spojení se záchranou stavebních památek reprezentují rozsáhl souhrn ãasem provûfien ch, propracovan ch dovedností, které jsou provázeny efektivním vyuïíváním pfiírodních zdrojû. Tradiãní stavební postupy, které jsou v péãi o architektonické dûdictví nenahraditelné, zahrnují úsporn zpûsob i organizaci práce pfii v robû i v stavbû. Jsou charakteristické minimalizací energetické nároãnosti a dominantním vyuïíváním rukodûlné práce. AÏ do konce 19. století to byly prostfiedky pfiedávané v prûbûhu mnoha desítek generací a zdokonalované nov mi poznatky a zku enostmi. Dnes je existence tradiãních fiemesel v péãi o památky v ohroïení. Zachování znalosti a udrïení i postupné oïivení schopnosti aplikace tradiãních technologií a postupû pfii záchranû památek je základní podmínkou úspû né péãe o památky. ZávaÏnost tohoto tématu je s postupem ãasu stále naléhavûj í. Proto je nutné o zachování tradiãních technologií, postupû a fiemesln ch dovedností spoleãnû a velmi intenzivnû usilovat. Zaniknou-li ve keré dovednosti, s jejichï pomocí byla díla v minulosti vytvofiena, zaniknou i památky samé. V znamné a pro udrïitelnou existenci stavebních památek z epochy do konce 19. století zásadní, a proto nejen zachování hodné, ale i ochrany hodné jsou pfiíznivé parametry (specifické vlastnosti) tradiãních historick ch materiálû. V rámci tradiãní stavby vytváfiejí kámen, dfievo, vápno, písek ãi hlína vzájemnû propojenou a na zmûny citlivû reagující strukturu neboli stavebnû technick systém tradiãního stavebního díla. Zasluhují proto zachování a citlivou péãi. Jsou to nenahraditelné prostfiedky pro udrïitelnou péãi o stavby, vzniklé úsilím na ich pfiedkû za mnoho staletí. Mechanick m vná ením soudob ch stavebních materiálû a postupû v péãi o produkty tradiãního stavitelství hrozí v dohledné dobû úpln zánik po vûky zaïit ch a kontinuálnû zdokonalovan ch fiemesln ch dovedností, zku eností, znalostí, a v dûsledku toho i fatální pokles hodnot a materiálovû-technické, fiemeslné a umûleckofiemeslné v luãnosti stavebních památek. Nesmíme dopustit likvidaci tradiãních fiemesel a materiálû neuváïenou nebo pfiíli vstfiícnou aplikací soudob ch technick ch norem a standardû (napfiíklad pfiedpisy na hygienu nebo na energetickou sobûstaãnost staveb). Památky potfiebují v jimky z tûchto pravidel! Vná ení soudob ch stavebních systémû v péãi o památky tyto ochuzuje a z dlouhodobého hlediska péãi zpravidla také enormnû prodraïuje. Zájem na uchování tradiãních fiemesel by mûl zfietelnû deklarovat stát, pfiiãemï jeho podpora by se mûla projevit nejen aktivnûji v oblasti popularizaãní, ale zejména i vytváfiením potfiebn ch zákonn ch norem. Je zapotfiebí pfiipomenout zákon 56/1957 Sb., ve kterém se stát zavazoval k zachování a rozvíjení lidov ch tradic a fiemesel v oblasti umûleck ch fiemesel a lidové tvofiivosti jako souãásti na eho kulturního dûdictví. PfiestoÏe byl protkán socialistickou ideologií, navazoval na star í fungující právní normu, ale hlavnû napl- Àoval své základní ustanovení, tedy vytvofiit pfiedpoklady pro zachování a rozvoj umûleck ch fiemesel. Zru ením tohoto zákona se stát zfiekl ãásti svého kulturního dûdictví a zanikající profese v dïungli trïního mechanismu pouze potvrzují, Ïe ne v e se dá vyãíslit penûzi. Úspû nost úsilí o uchování a rozvíjení tradiãních stavebních postupû, fiemesel a technologií pfii ochranû památek je zásadnû podmínûna aktivitou a odbornou erudicí tûch, ktefií se jakkoliv v oboru záchrany stavebních památek angaïují. Je nutné, aby se na obnovû tradiãních stavebních památek podíleli pouze ti, ktefií mají dostateãné odborné znalosti a praktické zku enosti v oblasti aplikace tradiãních technologií a materiálû. Velmi aktuální je odborná v chova a speciální licence nejen pro restaurátory, ale i pro ty pfiímé aktéry, ktefií se v záchranû památek chtûjí angaïovat, pro fiemeslníky, památkové technology, architekty a projektanty i napfi. pro zpracovatele SHP. Zahájení certifikace ovûfien ch fiemeslníkû lze povaïovat za dûleïit krok pro podporu kvalitních oprav a zachování památek a lze si jen pfiát, aby tento zámûr podpofiil v eobecnou snahu o obrodu tradiãních fiemesel a jejich uplatnûní v celé ífii péãe o na e kulturní dûdictví. Je zapotfiebí pfiipomenout, Ïe dne ní systém financování záchrany památek nebere zfietel na specifika péãe o památky ani na elementární podmínky pro uplatnûní tradiãních technologií. Je nezbytné zmûnit stav setrvale kritizovaného financování stavebních i restaurátorsk ch prací, které nutí posouvat realizace do nevhodn ch klimatick ch ãi ãasov ch podmínek. Takov systém je v rozporu s oborov mi specifiky. Systémovû nesprávnû koncipované financování vyvolává nezodpovûdné mrhání prostfiedky, kter ch se na památky stále nedostává, a pfiedev ím ohroïuje samu podstatu památek. V péãi o památky je zapotfiebí preferovat prûbûïnou odbornou údrïbu, konzervaci a etrné cyklické opravy, nikoliv obãasné jednorázové, z dûvodû dlouhodobû zanedbané údrïby zpravidla velmi nákladné celkové rekonstrukce, které nejen zbyteãnû odãerpávají nadmûrné finanãní prostfiedky, ale pfiedev ím ochuzují hodnotov potenciál a autenticitu památek. Kvalitu péãe o památky velmi negativnû ovlivàuje také systém v bûrov ch fiízení a zpûsob hodnocení nabídek, kdy jedin m kritériem pro v bûr subjektû zasahujících do památek je v e cenové nabídky. Tato pro autenticitu památek nevhodná, nezfiídka zniãující praxe je uplatàována i pfii v bûrov ch fiízeních zadávan ch samotn m Ministerstvem kultury âr a Národním památkov m ústavem na akce obnovy souboru excelentních památek, spravovan ch státem! Péãe o zachování tradiãních stavebních postupû, fiemesel a technologií je závaïn m celospoleãensk m úkolem. Proto je zapotfiebí motivovat vlastníky památek k tomu, aby se snaïili pochopit zvlá tní nároky na provádûní prací obnovy památek. Cestou k posílení jejich motivace je cílená odborná osvûta, která by mûla b t podstatnû ir í, mnohem promy lenûj í, argumentaãnû propracovanûj í a efektivnûj í. RECENZE BIBLIOGRAFIE Nebaví nás Vás nudit opomenutá Metodika muzejního projektu fietûzového provádûní FIEDLEROVÁ, Ludmila; K ENKOVÁ, Vlaìka; JORDAN, Hanu. Nebaví nás Vás nudit. Metodika muzejního projektu fietûzového provádûní, informace o kolním pfiedmûtu prûvodcovství. Pfiipravilo Metodické centrum fietûzového provádûní v janovickém zámku, vydalo obãanské sdruïení Rozcestí za podpory Open Society Fund Praha, Vrchotovy Janovice Zpfiístupnûné památkové objekty byly pfied rokem 1989 jedním z nejãastûj ích cílû ãesk ch i slovensk ch turistû. Prohlídky hradních a zámeck ch interiérû pfiedstavovaly v b valém âeskoslovensku, ohrazeném smûrem na západ Ïeleznou oponou, jednu z mála moïností aktivního trávení volného ãasu. Náv tûvníci hradû a zámkû vdûãnû pfiijímali v klad prûvodce, i kdyï se jich ve skupinû tísnilo mnohdy na padesát a z památky vidûli pouze nepatrn zlomek, aniï by mûli jistotu, zda vystaven mobiliáfi je skuteãnû pûvodní, kmenov. PrÛvodci kvûli ideologick m pfiíkazûm mluvili bûhem prohlídky ãasto o v em jiném neï o aristokratick ch majitelích a jejich zásadním vlivu na podobu nav tívené památky. Události listopadu 1989, které umoïnily volné cestování po celém svûtû, zásadnû roz ífiily kálu moïností, jak trávit voln ãas. Pokles poãtu náv tûvníkû ve zpfiístupnûn ch památkov ch objektech po roce 1989 byl jedním z impulsû k postupnému zkvalitàování a roz ifiování nabízen ch sluïeb. Kromû klasick ch prohlídek s prûvodcem mají náv tûvníci moïnost individuálnû shlédnout pravidelnû konané sezónní v stavy s v kladem poskytovan m audioguidem nebo videoguidem. Pfii práci s náv tûvníkem je dûraz kladen na jeho aktivní zapojení do prohlídky. Pro jednotlivé skupiny náv tûvníkû, Ïáky, studenty, seniory, jsou pfiipravovány pracovní listy a pracovní se ity, které jim pfii prohlídce umoïàují vlastní tvofiivou ãinnost. Kromû fiady celosezónních akcí jsou pro náv tûvníky pfiipravovány krat í, ãasovû omezené projekty. Jedním z nich je projekt fietûzového provádûní, zaveden a vyprofilovan v expozici Národního muzea Spoleãnost v âechách 19. století na zámku Vrchotovy Jano- SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE 215

16 vice. Projekt trvající jeden t den se koná pravidelnû v mûsíci kvûtnu nebo ãervnu. Jedno desetiletí jeho úspû né realizace ( ) a rozsáhl soubor znalostí a zku eností, které se za toto ãasové období podafiilo nashromáïdit, vyzkou et a ovûfiit, pfiedev ím díky intenzivní spolupráci správy zámku s pedagogy a Ïáky základní koly v Kfiesomyslovû ulici v Praze, se staly základem první ti tûné metodické publikace pfiipravené Metodick m centrem fietûzového provádûní pûsobícím v janovickém zámku. Autorsk kolektiv rozdûlil metodiku do jedenácti na sebe navazujících kapitol. KaÏdou kapitolu uvádí pfiehled hlavních témat, která jsou následnû rozvinuta a rozpracována. Díky barevnému pojetí publikace lze na první pohled poznat, která z kapitol se t ká aktivit muzea (modrá barva) a která aktivit koly (okrová barva). Zelená barva charakterizuje informace o kolním pfiedmûtu prûvodcovství, Ïlutá doplàující sdûlení. Text jednotliv ch kapitol je struãn, zcela zámûrnû stavûn tak, aby uïivatel metodiky získal maximum informací o fietûzovém provádûní a doporuãen ch postupech, které je nutné dodrïet, aby se provádûní setkalo s úspûchem jak ze strany provádûjících, tak i provádûn ch. Úvodní kapitola metodiky seznamuje s impulsy, které vedly ke klíãovému nápadu, na jehoï konci stálo zahájení projektu fietûzového provádûní. Tûmito impulsy byly nuda skupiny ÏákÛ základní koly v Kfiesomyslovû ulici v Praze, kterou v klad bûhem prohlídky zámku Vrchotovy Janovice v kvûtnu 1994 nezaujal, a v zva zamûstnancû zámku, které nebaví nudit, aby se sami Ïáci po základní pfiípravû stali prûvodci v zámku nejen pro své vrstevníky, ale pro v echny náv tûvníky. Druhá kapitola pfiedstavuje historii zámku Vrchotovy Janovice a jeho nejznámûj í majitelku, baronku Sidonii Nádhernou z Borutína. Tfietí kapitola metodiky vysvûtluje podstatu projektu fietûzového provádûní. Tou je v mûna rolí, kdy se skupina jedenácti- aï patnáctilet ch ÏákÛ a studentû po krátké pfiípravû, kladoucí vysoké nároky na nejrûznûj í stránky jejich osobností, stává fiadou na sebe navazujících prûvodcû. Projekt je zaloïen na vzájemné spolupráci, umûní navázat na pfiedchozího prûvodce, spolehlivosti a práci v t mu. Trvá maximálnû 7 8 dní, bûhem kter ch úãastníci pracují i bydlí v zámku a jejich provádûní je doprovázeno fiadou dal ích rozmanit ch aktivních ãinností. Plynule navazující ãtvrtá a pátá kapitola publikace pfiibliïují pfiípravu projektu pfied jeho zahájením a seznamují s povinnostmi pfiipadajícími jak na správu zámku, tak na kolu, jejíï Ïáci se projektû úãastní. Správa muzea zaji Èuje základní prûvodcovské texty, jejichï obsah se v prûbûhu trvání projektu mírnû mûní v závislosti na individuálním pfiístupu jednotliv ch prûvodcû. K dal ím organizaãním úkolûm patfií kromû propagace projektu a informování náv tûvníkû o netradiãním provádûní také poskytnutí alternativy v podobû klasick ch prohlídek s jedním prûvodcem pro ty, ktefií se fietûzového provádûní nechtûjí úãastnit, a zaji tûní toho, aby kaïdou skupinu fietûzového provádûní doprovázel zamûstnanec muzea, kter by pomohl fie it nejrûznûj í nenadálé situace. kola a její vyuãující ve spolupráci s muzejníky zaji Èují pfiípravu ÏákÛ na jejich (obvykle) první provádûní. Délka pfiípravy je individuální. DÛleÏité je ÏákÛm vysvûtlit koncepci fietûzu a fietûzového provádûní s dûrazem na zodpovûdnost za práci v ech a vzájemnou spolupráci. Autofii popisují organizaãní pfiípravu projektu, jejímï základem je doporuãen denní program. Kromû samotného provádûní je nutné zajistit i program po prohlídkách. Souãástí organizace pfiípravy by mûlo b t rovnûï informování rodiãû ÏákÛ o projektu a jeho propagace. Jak autofii zdûrazàují, provádûní není za odmûnu. Do projektu fietûzového provádûní by mûli b t zapojeni v ichni Ïáci. KaÏd z nich má své individuální kvality. KdyÏ se v rámci provádûní tito Ïáci spojí v celek, pomysln fietûz, vytvofií originální a jedineãn t m. está kapitola se vûnuje vlastnímu prûbûhu projektu. Základem jeho úspûchu je intenzivní spolupráce muzejníka a pedagoga. KaÏd projekt je zahájen pfiípravou na místû trvající obvykle hodin. Autofii krok za krokem informují o povinnostech a úkolech, jejichï splnûní kontroluje buì muzejník, nebo pedagog, a ÏákÛm doporuãují moïná fie ení. Po zvládnutí pfiípravy lze zahájit samotné provádûní. I zde je zdûraznûn v znam pedagoga a muzejníka, ktefií z povzdálí dohlíïejí na celkov prûbûh prohlídky a jsou morální oporou ÏákÛ-prÛvodcÛ, ktefií podávají v klad. Neménû dûleïité je zaji tûní aktivit mimo ãas provádûní, které musejí vycházet z genia loci místa, kde se projekt fietûzového provádûní právû koná. Sedmá a osmá kapitola hodnotí vliv projektu na chod muzea i na kolní v uku. Organizování fietûzového provádûní znamená, Ïe si muzeum prûbûïnû buduje síè budoucích kvalifikovan ch sezónních prûvodcû a zároveà i vracejících se náv tûvníkû. Pro pracovníky muzea je fietûzové provádûní a práce s Ïáky a studenty zdrojem podnûtû pro zkvalitnûní prohlídek a inspirací pro v bûr sezónních v stav, které by mohly oslovit co nej ir í vrstvy vefiejnosti. DÛleÏitou roli sehrává fietûzové provádûní i v propagaci, coï ukazuje statisticky doloïená zv ená náv tûvnost v dobû, kdy se tento projekt koná. etûzové provádûní nabízí i pro zúãastnûné koly, Ïáky a pedagogy irokou kálu podnûtû, které lze po ukonãení projektu plnû zuïitkovat pfii práci ve kole a ve kolní v uce. Pfiechod na Rámcové vzdûlávací programy pro základní vzdûlávání pfiímo vybízí k tomu, aby získané znalosti a zku enosti obohatily a oïivily nejenom v uku dûjepisu, ale i dal ích pfiedmûtû: zemûpisu, obãanské v chovy, ãeského jazyka a literatury, rodinné, v tvarné ãi hudební v chovy, cizích jazykû, pfiírodovûdy i ekologie. Ke kaïdému z jmenovan ch pfiedmûtû pfiipravili autofii soubory tematick ch námûtû k diskusi po návratu prûvodcû do kolních lavic. Ke kaïdému z pfiedmûtû souãasnû navrhli jednu vzorovou vyuãovací hodinu s podrobn m návodem, jak ji co nejlépe zorganizovat a vést. I kdyï projekt fietûzového provádûní vychází z prostfiedí muzejní expozice janovického zámku, lze jej realizovat kromû dal ích muzeí i ve zpfiístupnûn ch památkov ch objektech s klasickou památkovou interiérovou instalací. Soubor doporuãení pro realizaci projektu v dal ích muzeích a ve zpfiístupnûn ch památkách nabízí devátá kapitola. Základem kaïdé nové realizace projektu je zcela zásadní a jiï nûkolikrát zdûraznûná spolupráce pedagogû a muzejníkû ve v ech fázích, od rozhodnutí o pfiistoupení k projektu pfies jeho pfiípravu, realizaci aï po implementaci získan ch znalostí a zku eností do dal í v uky ve kole. Bez této spolupráce nemûïe projekt fietûzového provádûní fungovat. Ideálním základem pro Ïáky, budoucí prûvodce fietûzového provádûní, je pfiíprava, kterou jim mûïe poskytnout dobrovoln v ukov pfiedmût s názvem PrÛvodcovství, podrobnû pfiedstaven v desáté kapitole. Autofii nejdfiíve srovnávají klasické prohlídky s jedním prûvodcem a fietûzové provádûní a vysvûtlují, co mají spoleãné a v ãem se li í. Poté je pfiedstaven v ukov pfiedmût, tak jak je vyuãován v základní kole v Kfiesomyslovû ulici v Praze. Závûr kapitoly patfií obecnému popisu pfiedmûtu prûvodcovství. Autofii vysvûtlují dûvody vedoucí k jeho zavedení, kter mi byla pfiedev ím snaha oïivit a rozvíjet zájem ÏákÛ o studium historie a dal ích humanitních pfiedmûtû a dát jim v autentickém prostfiedí památkového objektu ãi muzea moïnost vyzkou et si v praxi to, co se nauãili bûhem hodin dûjepisu, ãeského jazyka a obãanské a dramatické v chovy. Teoretická i praktická v uka prûvodcovství, jak autofii zdûrazàují, by mûla mít vïdy vazbu na místo a region, v nûmï kola sídlí, a na místní památky a pamûtihodnosti. Závûr metodiky seznamuje ãtenáfie s autory a pouïitou a doporuãenou literaturou. Metodika muzejního projektu fietûzového provádûní zaujme nejenom sv m obsahem, ale i sv m originálním grafick m zpracováním. Jednotlivé texty jsou doplnûny souborem fotografií zachycujících pfiípravu a prûbûh janovického projektu. Je tfieba ocenit, Ïe autofii její obrazovou ãást neodbyli levn m reprodukováním mûnících se podob prûvodcovsk ch textû a nûkolika ilustrativními zábûry zámku. Mezi zafiazen mi snímky naprosto pfievaïují barevné fotografie zachycující mladé prûvodce pfii práci a jejich projev. Je vidût, Ïe k plnûní sv ch úkolû pfiistupují zcela profesionálnû a plnû si uvûdomují svou odpovûdnost vûãi náv tûvníkûm, provádûjícím spoluïákûm i samotné památce a její historii. Inspirativní publikace, jejímï jedin m prohfie kem je nízk náklad (300 kusû), zaujme nejenom pedagogy, Ïáky a pracovníky muzeí a galerií. Oslovit mûïe i správce a zamûstnance památkov ch objektû s klasick mi památkov mi interiérov mi instalacemi. JiÏ dnes se lze ve zpfiístupnûn ch památkách setkat s takzvan mi kost movan mi prohlídkami, kdy skupinu náv tûvníkû doprovází postupnû nûkolik prûvodcû, kaïd v jiném dobovém odûvu, aby pfiedstavili nejenom památku, ale i dobovou módu. Právû tyto kost mované prohlídky lze dle metodiky Metodického centra fietûzového provádûní ve Vrchotov ch Janovicích chápat i jako první krok k moïnému budoucímu fietûzovému provádûní, zaloïenému na spolupráci správy památkového objektu a vedení koly, pedagogû a ÏákÛ. I tímto zpûsobem lze dál budovat a rozvíjet zájem 216 RECENZE, BIBLIOGRAFIE

17 ÏákÛ o historii, architekturu, umûní a památky a zároveà vychovávat novou generaci vracejících se spokojen ch náv tûvníkû. Milan JANâO Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò Miroslav KLIVAR: Teorie a praxe urbanismu, s Recenze publikace Jifiího HrÛzy Stavitelé mûst. ERA /2 Tématem tohoto ãísla je euroarchitektura stavby vzniklé z dotací Evropské unie v uplynulém období a zku enosti architektû a investorû. Architekt 2012/1 Volkhard APP: Muzeum a jeho architektura, s. 2. Editorial ãísla vûnovaného tématu novodob ch muzejních staveb podává pfiehled intenzivní mezinárodní debaty o jejich stylu. Z jedné strany vyvstává otázka, jak dalece spektakulární stavbu si mûsto chtûjící zazáfiit na mezinárodní úrovni pfieje, na stranû druhé je funkãnost a respekt vûãi vystavovan m objektûm. Dostat tyto dva aspekty do rovnováhy se nepodafiilo zdaleka u v ech moderních muzejních staveb. Muzeum barokních soch a klá terní zahrady, s Rubrika Top realizace je vûnována rekonstrukci památkovû chránûného komplexu kapucínského klá tera s opu tûn m kostelem sv. Josefa v centru Chrudimi. Do kostela je vestavûn nov objekt pro potfieby galerie, rekonstrukcí zahrad vznikl vefiejn prostor s funkcí mûstského parku. Na autorskou zprávu (Roman Brychta, Adam Halífi, Ondfiej Hofmeister, Petr Le ek / Projektil Architekti) s fotografiemi a plány navazuje na s text Josefa PAVLÍKA Kapucínsk kostel sv. Josefa v Chrudimi. Zab vá se historií klá tera od pfiíchodu kapucínû do Chrudimi roku 1646 po jeho zru ení v roce 1947 a po degradaci na skladi tû v 70. letech 20. století. Obsahuje dobové fotografie a situaci mûsta z roku Následuje rozhovor Julia MACHÁâKA s autory rekonstrukce Krátce o rekonstrukci s Romanem Brychtou a Ondfiejem Hofmeisterem na s a dvû autorské zprávy: Muzeum barokních soch grafické fie ení (Zuzana Brychtová Horecká, Jana Delafontaine, Jean-Marie Delafontaine / Kultivar Design Studio) na s a Muzeum barokních soch zahrady (Ale Steiner, Pavlína Malíková / ATELIER a05) na s Daniel KASMAS: Rekonstrukce Národního technického muzea, s Historie budovy od architekta Milana Babu ky a prûbûh její rekonstrukce. Následuje rozhovor s generálním fieditelem NTM Karlem Ksandrem, ãlánky o nov ch expozicích v NTM a rozhovor s autory jejich projektû. Daniel LIBESKIND: Muzeum vojenské historie, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány o zrekonstruovaném muzeu ústfiedních vojensk ch sil ve zbrojnici z let v DráÏìanech, jeï se stala muzeem jiï v roce Umístûním mimo historické centrum budova pfieïila bombardování na konci války. Architekt naru il symetrii pûvodního objektu pfiístavbou ve formû robustního pûtipatrového klínu z betonu, skla a oceli, kter rozsekává klasick architektonick fiád. Na jeho stfie e je vyhlídková plo ina smûfiující k místu, kde zaãalo kobercové bombardování. Vnitfiní struktura budovy zûstala zachována, ale nová konstrukce ji protíná na chodbách a v místnostech a naru uje její symetrii. Její moderní tvary kontrastují s antick mi sloupy a masivními stropy. Následuje recenze Rostislava MATULÍKA Nov pohled na válku o rekonstrukci budovy a koncepci expozice (s. 52) a rozhovor Charlese HAWLEYHO S Danielem Libeskindem o dráïìanském vojenském muzeu (s. 54), v nûmï architekt koncept obnovy DráÏìan oznaãuje za sentimentální. Zásah jeho nové konstrukce do historické budovy muzea naopak zpochybàuje kontinuitu historie a nutí lidi k zamy lení. Martina HRABOVÁ: Gramatika krásy. Práce Ludwiga Miese van der Rohe pro Brno a Barcelonu, s Historie vily Tugendhat a nûmeckého pavilonu pro svûtovou v stavu v Barcelonû. Obsahuje fotografie, plány a pfiehled dat. Josef VOMÁâKA: Souãasn ãesk industriál. K v stavû v Galerii Jaroslava Fragnera, s Zpráva o putovní v stavû a recenze katalogu, kter k ní byl vydán. Petr VOLF: Téma: V prostorovém víru. Architektura ZdeÀka Fránka v období , s Rubrika Téma rekapituluje v nûkolika ãláncích tvorbu Z. Fránka z posledního období, mimo jiné jeho pûsobení ve Vítkovicích pfii rekonstrukci industriálních objektû a jeho modlitebnu v âerno icích a kostel v Litomy li. Vladimíra HELEBRANDTOVÁ: K ãlánku Návrh nov ch pfiedpisû pro v stavbu niãí mûsto Prahu, s Polemika s ãlánkem Pavla HNILIâKY v minulém ãísle. Bibiana BE OVÁ: Nové domy ve starém mûstû, s Zpráva reïisérky o jejím pfiipravovaném dokumentárním filmu o novostavbách v historick ch mûstech. Pavel HALÍK: Ode el Bohumil Fanta, s Nekrolog zesnulého architekta a památkáfie. Anne KÖNIG: Lipsko aktuálnû!, s PrÛvodce po aktuální architektufie v Lipsku, kde patnáct let probíhal stavební boom a mûsto nyní hledá novou rovnováhu. Jifií FIALA: Evropské fondy v ãeské realitû, s Finanãní toky z Bruselu do âr dosahují miliard korun. S rûstem ãerpání prostfiedkû se v ak mnoïí závaïné problémy. Tûmi nejpalãivûj ími jsou v udypfiítomné zprávy o korupci, pfiedraïen ch ãi málo transparentních vefiejn ch zakázkách i o kontroverzních projektech. Autor situaci dokládá na dvou pfiípadov ch studiích: NábfieÏí Maxipsa Fíka v Kadani a Pfiestavbû budovy b val ch mûstsk ch lázní v Liberci. Euroarchitektura oãima architektû a investorû, s , 34 35, 40 41, 46 47, 52 53, Na otázky, zda zvy ují evropské dotace kvalitu vystavûného prostfiedí, jakou roli v pfiípravû zámûru a v jeho realizaci hraje architekt, jaká jsou specifika práce na projektech spolufinancovan ch EU, zda nastavení kontrolních mechanismû odpovídá potfiebám stavby a co by doporuãili administrátorûm prostfiedkû pro druhou vlnu grantové podpory EU, odpovídají v anketû procházející cel m ãasopisem tito odborníci: Irakli Eristavi (Rekonstrukce b val ch kasáren na Kulturpark Ko ice), Dariusz Herman (Vûdecké informaãní centrum a akademická knihovna v Katovicích), Marek Tich (Obnova vily Tugendhat v Brnû), Petr V eteãka (Obnova Jurkoviãovy vily pro Centrum Du ana Samo Jurkoviãe v Brnû), Juraj Sonlajtner (Projekt BaÈova institutu ve Zlínû), Erich Knoblauch (Chrám chmele a piva v Îatci), A69 architekti (Studie revitalizace Poohfií, Park Egrensis, Centrum technického vzdûlávání v Ostrovû nad Ohfií a Pû í zóna v Chebu), Petr Hájek (Krkono ské centrum envi- RECENZE, BIBLIOGRAFIE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 217

18 ronmentálního vzdûlávání ve Vrchlabí), Jifií Du ek (Rekonstrukce objektu hvûzdárny a planetária v Brnû), Petr Stolín (Informaãní centrum a kavárna Oskara Schindlera ve Svitavách), Bronislav Stratil (Alternativní scéna Divadla loutek Ostrava), Jarmila Hájková (Pfiístavba alternativní scény Divadla Loutek Ostrava), Michal Sborwitz (Rekonstrukce Bauerovy vily v Libodfiicích u Kolína a Mûstské centrum Velké Bystfiice u Olomouce), David Wittassek a Martin Chalupski (Rekonstrukce tûlocviãny Tyr ova stadionu v Opavû), Roman Brychta (Muzeum barokních soch, Rekonstrukce kostela sv. Josefa a klá terních zahrad v Chrudimi), Jan épka (Stfiedoevropské muzeum Olomouc), Michal Fi er (NábfieÏí Maxipsa Fíka v Kadani, celek I) Eur. Památková obnova vily Tugendhat vbrnû, s Zpráva s fotografiemi a plány o obnovû realizované SdruÏením pro vilu Tugendhat / Marek Tich, Ivan Wahla, Tomá Rusín, Milan Rak, Petr ehofika. DÛsledná restaurátorská rehabilitace na í jediné moderní památky UNESCO zahrnovala opravu budovy, interiérû a zahrady. Cílem byl návrat k pûvodnímu stavu z let pfii zachování a konzervaci originální stavební substance a dispozice, vãetnû konstrukãních detailû, materiálové kály a funkãních systémû. Cena v titulku znamená alokovanou ãástku vyúãtování není dosud ukonãeno. Pavel HUML Jifií VANÍâEK Petr BAÎANT: Eur. Dostavba vstupu Chmelafiského muzea a Chmelov maják v Îatci, s Autorská zpráva s fotografiemi a situací. Díky obãanské aktivitû se v Îatci podafiilo zachránit a obnovit jedineãn soubor technick ch staveb a pfiemûnit jej na místo poznání a zábavy. Souãástí projektu jsou rekonstrukce historick ch staveb a vefiejn ch prostranství a doplnûní areálu dvûma novostavbami dostavbou vstupu do muzea a majákem. Cena v titulku znamená alokovanou ãástku vyúãtování není dosud ukonãeno. Martin KOMÁREK Alena STEHLÍKOVÁ Martin RUDI : Eur. Hvûzdárna a planetárium Brno, s Autorská zpráva (Rudi -Rudi architekti) s fotografiemi a plány o rekonstrukci a dostavbû, která doplnila stávající dvojici planetárií a vûdecká pracovi tû o multifunkãní vstupní halu, exploratorium, pfiedná kov sál a pozorovací terasu. Cena v titulku znamená alokovanou ãástku vyúãtování není dosud ukonãeno. Petr HÁJEK Gabriela MINÁ OVÁ Bronislav STRATIL: Eur. Pfiístavba alternativní scény Divadla loutek v Ostravû, s Prostorovû nejnároãnûj í ãást pfiístavby stávajícího divadla na pomezí historického centra a areálu v stavi tû alternativní studiová scéna je umístûna do suterénu. S námûstím je scéna propojena zapu tûn m amfiteátrem, dostavba ve formû vûïe s orlojem funguje jako divadelní poutaã a svébytná ikona mûsta. Autorská zpráva s fotografiemi a plány. Cena v titulku je koneãná. Stavba 2011/3 De Seylsteen, Veurne, Belgie, s Autorská zpráva (BURO II Et ARCHI+I) s fotografiemi a plány o renovaci klá terního pitálu bratfií cellitû (pod fiádem augustiniánû) a navazující novostavbû administrativního centra s knihovnou De Seylsteen. Místo b valého augustiniánského klá tera je v blízkosti známého námûstí Grande Place v centru mûsta. Vinafiství Krásná hora, s Autorská zpráva (Tomá Havlíãek / Létající inïen fii) s fotografiemi a plány o novostavbû vinafiství ve Starém Poddvorovû, okres Hodonín. Obsahuje recenzi Rostislava VÁCHY Neorustikální vinafiství, s Horní námûstí v Jablonci nad Nisou, s Diplomní projekt urbanistického dofie ení prostoru námûstí a jeho okolí od Davida Pavli ty a oponentsk posudek od Michala Kuzemenského. Irena LEHKOÎIVOVÁ: Herzog & de Meuron. Specifická tíha smûfiování Herzoga a de Meurona, s. 62. Úvodní staè k ukázce z teoretického textu v carského architekta Jacquese Herzoga. Jacques Herzog: Specifická tíha architektur, s V pfiepracované verzi pfiedná ky v Kunsthalle v Basileji z bfiezna 1981 se architekt osobnû vyrovnává s vlnou postmodernismu, jeï byla jedním z hlavních trendû tehdej í doby, ale také s my lenkami a odkazem italského architekta Alda Rossiho, jenï byl Herzogov m uãitelem. Pfiedznamenává smûfiování dua Herzog & de Meuron k zájmu o materiál, emocionalitu, pravdivost, kontext místa a ke snaze vyrovnat se s tradicí. Katefiina BOHÁâOVÁ: Antonín Wiehl a jeho praïské neorenesanãní stavby, s Pfiehled Wiehlova Ïivota a díla, inspiraãní zdroje, jeho realizované neorenesanãní stavby v Praze. Stavba 2012/1 Milo SOLA : K cenû Klubu Za starou Prahu 2011, s. 4. Komentáfi k leto nímu roãníku ceny, ve kterém zvítûzila Iveta Torkoniaková s architektonick m ztvárnûním lávky u Strakonického hradu. Vladimír CZUMALO: Kotvy Máje, s Recenze stejnojmenné knihy Petra Klímy a kolektivu o ãesk ch obchodních domech z období vyzdvihuje zejména téma jejich památkové ochrany jako cenn ch architektonick ch dûl. Vladimír CZUMALO: souostroví Prosek, s Osobní pohled na praïskou ãtvrè Prosek: její pfiírodní zázemí, dûjiny, zbytky historického jádra, v voj v 19. století a zejména vznik panelov ch sídli È ve druhé polovinû století dvacátého, rûzné pokusy o regeneraci vefiejného prostfiedí, ale i novodobá kolonizace. Co zbylo z pûvodního genia loci? Autor zkoumá pfiínosy a ztráty v voje sídla. Lubo JÍRA: Amerika, s Autorská zpráva s vizualizacemi a plány o projektu vstupu do proseckého podzemí s vyhlídkou na pozemku, kter leïí je - tû v ochranném pásmu, ale jiï za hranicí chránûného území. Citlivû vytvofiená terasa s vyhlídkou na Prahu by mûla posílit vazby místních obyvatel k domovu. Ondfiej BENE Oldfiich EVâÍK: Architekt technika pfiíroda, s Teoretick ãlánek doplnûn fotografiemi, kresbami a plány. Sondy do fie ení vztahu architektury a pfiírody na pfiíkladu F. L. Wrighta a Miese van der Rohe jsou v chodiskem k poznání místa televizní vûïe a hotelu na Je tûdu architekta Karla Hubáãka ve v voji evropské architektury. Interpretaci vztahu pfiírody a techniky na pfiíkladu Hubáãkova Je - tûdu pfiinese pokraãování v pfií tím ãísle. Jifií TOUREK: Zakódovaná architektura Petera Eisenmana, s. 54. Úvod k níïe oti tûnému textu P. Eisenmana, jenï se v teoretick ch pracích odklání od klasické a humanistické tradice, do minulosti se v ak ãasto vrací pro inspiraci a pouãení. Jeho zájem je ale veden zejména zájmy formalistick mi v ímá si napfi. proporcí, utváfiení prostoru apod. a vytûïené informace zapojuje do svého díla na zcela jiné úrovni, neï by se mohlo oãekávat. Peter EISENMAN: Digitální kódovaã. Od indexu ke kodexu, s Jeden z nedávn ch textû z roku 2004 nabízí objasnûní v chodisek, která stojí za autorov m projektem Mûsta kultury Galicie, jenï se nyní dokonãuje v Santiagu de Compostela ve panûlsku (soutûï 1999, realizace 1999 aï doposud). Nûkolik vrstev informací, které se pfiekr vají, vytváfií poté, co byly zakódovány jin mi informacemi v slednou formu budov tak, aby nebylo moïné dospût k pûvodním zdrojov m informacím. Budovy jsou tak stopou pûvodu, kter neexistuje. Nov m prvkem v Eisenmanovû tvorbû je zájem o krajinu a pfiírodu, opût v ak spí v podobû informací. Urbanismus a územní rozvoj 2010/1 Veronika KADLECOVÁ Dana FIALOVÁ: Timesharing a apartmánové byty, s âlánek pfiibliïuje problematiku dvou souãasn ch fenoménû v oblasti rekreaãního bydlení a porovnává je z hlediska negativ a pozitiv. V ímá si dopadû na pfiírodní a fyzické prostfiedí, dûsledkû sociálních a ekonomick ch. Komplexy nov ch bytov ch domû ãasto naru ují krajinn ráz v rekreaãních lokalitách ãi urbanistickou koncepci rekreaãních center. Andrea KUBNÁ Ondfiej LIPENSK : Plovárny ve mûstech, s Plovárny na vodní hladinû mají svou tradici v mnoha evropsk ch i americk ch mûstech, kde poskytují relaxaci v pfiímém kontaktu s vodní hladinou. Plovoucí objekty nezatûïují nábfieïí novou zástavbou a jsou mobilním doplàkem mûstské struktury. Autofii se zab vají historií i souãasností plovárenství ve mûstech a na základû tohoto studia navrhují v Praze na Vltavû vybudování nové plovárny, v zimû pfiestavitelné na kluzi tû. Podle jejich návrhu by mohla mít formu ostrova a umístûna by mohla b t v blízkosti ostrova Stfieleckého a Slovanského. Marie TOMÍ KOVÁ: Industriální stopy 6. bienále v Ostravû, s V roce 2011 pofiádalo V zkumné centrum prûmyslového dûdictví pfii FA âvut spolu s Kolegiem pro technické památky âkait & âssi 218 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

19 a s Národním památkov m ústavem 6. bienále Industriální stopy s názvem Architektura konverzí balancování mezi záchranou, tvûrãí intervencí a destrukcí. V Ostravû ve dnech 17. a probíhala jeho souãást, exkurze s tematicky navazující konferencí. Marie TOMÍ KOVÁ: Katalog lidové architektury, s. 44. Pfiedstavení dvou nov ch publikací dokumentujících historickou lidovou architekturu okresû Bfieclav a Îìár nad Sázavou, jeï jsou osmou a devátou ãástí rozsáhlého díla, které vychází z práce profesora brnûnského Vysokého uãení technického Antonína Kuriala. Vydává NPÚ ÚOP v Brnû spolu s Etnografick m ústavem Moravského zemského muzea a nakladatelstvím Barrister & Principal. Zlat fiez 2011/34 Ústfiedním tématem tohoto ãísla je udrïiteln rozvoj. Z ãlánkû: Josef PLESKOT: Dolní oblast Vítkovice, s Autorská zpráva s fotografiemi, vizualizacemi, modely a situací o ideovém zázemí promûny obrovského industriálního komplexu v ostravsk ch Vítkovicích, prohlá- eného za národní kulturní památku. Projekt propojuje areál s historickou ãástí mûsta a do industriálního skeletu vestavuje normální mûsto s plnohodnotn m Ïivotem. Areál zaãíná správní vilou se zámeckou zahradou. V první etapû jsou za pomoci dotace z EU realizovány univerzitní budovy, kongresové centrum v obrovském plynojemu, vysoká pec s ukázkami technologie zpracování Ïelezné rudy, Svût techniky v energetické ústfiednû a v stavní objekt, na nûjï navazuje industriální park, kolem nûhoï jsou naplánovány dal í budovy hlavnû pro bydlení. Mezi dolem Hlubina a Dolní oblastí je plánována konverze koksovacích baterií na knihovnu, kluby, v stavní sály a podobné podpûrné funkce akademického svûta. Roman KOUCK : Regublina, s Autorská zpráva s ilustracemi a plány o studii zpûsobu regulace volného zastavûní krkono sk ch luãních enkláv, která byla zhotovena jako souãást územních plánû pro Pec pod SnûÏkou a Horní Mar ov. Cílem je zabránit nepfiimûfienému zahu Èování zástavby v místech, kde není moïno zpracovat klasick regulaãní plán. Regublina je souãasnû i poãítaãov program, tedy opakovatelnû pouïiteln nástroj. Pavla MELKOVÁ: Trvale udrïiteln rozvoj znamená existenci moïnosti, s V eseji autorka formuluje vlastnosti architektonického prostfiedí, které pfiispívají k moïnosti trvale udrïitelného rozvoje, a dochází k závûru, Ïe kvalitní architektura je architektura trvale udrïitelná. Pavla MELKOVÁ Miroslav CIKÁN: Recyklace, s Autofii (MCA) konstatují, Ïe pûvodní objekty jsou na základû patfiiãnû proveden ch úprav schopny vyhovovat souãasn m nárokûm funkãním, spoleãensk m i technick m v plnohodnotném rozsahu stejnû jako objekty novostaveb. Dokládají to na tûchto sv ch rekonstrukcích: Modernizace a dostavba vily Na LuÏci v Praze 6 Vokovicích, Rekonstrukce domû v Mánesovû ulici a na Janáãkovû nábfieïí a Rekonstrukce Husova sboru na Vinohradech. Norbert SCHMIDT: Chudoba a architektura, s Rozhovor s Benediktem Mohelníkem OP, provinciálem ãesk ch dominikánû, mimo jiné o tom, jak se dominikánská stfiídmost promítala do architektury tohoto fiádu ve stfiedovûku, ale i ve 20. století v Evropû (napfi. La Tourette, Ronchamp) a jak je její odraz v souãasnosti (trapistick klá ter v Novém Dvofie). Rozhovor se zab vá i pfiipravovanou rekonstrukcí klá tera sv. Jiljí v Praze podle projektu Josefa Pleskota. tûpán POULA: Zahrada v krajinû meze udrïitelnosti, s Esej se zab vá rozhraním mezi mûstem a krajinou, fenoménem obnovy místního zemûdûlství a lokálního vyuïívání krajiny. Zahrada a park je prostfiedkem porozumûní krajinû, ve které Ïijeme. Blanka KYNâLOVÁ Burgen und Schlösser 53 Jahrgang, Heft 1/2012. Zeitschrift für Burgenforschung und Denkmalpflege. Europäisches Burgeninstitut Einrichtung der Deutschen Burgenvereinigung. Braubach am Rhein. 64 stran s obrázky. ISSN Rubrika âlánky Hermann WIRTH: Palast, Burg oder Schloss? Residenzkultur in Thüringen Residences in Thuringia, s. 3 10, 64. Pfiehled podoby centrálních sídel od 6. století do poãátku novovûku v Durynsku. Z poãátku lo o palác v rozsáhlém dvorci (falci, hradi ti), poté o hrad a koneãnû o zámek. Andreas PRIESTERS: Untersuchungen zur renaissancezeitlichen Raumstruktur eines ländlichen Adelssitzes Schloss Kannawurf in Thüringen : The room plan a renaissance seat of the landed nobility Schloss Kannawurf in Thuringia, s , 64. Podrobn prûzkum zámku z 16. století umoïnil detailní a spolehlivou rekonstrukci jeho prostorového uspofiádání, funkce a provozních souvislostí jednotliv ch prostor ve v ech v kov ch úrovních stavby. Norbert NORDMANN: In neuen garttl hinter dem orangery gepäu Zur Geschichte der Citrus und ihrer Überwinterung im Schloss Nymphenburg : The history of citrus trees and their overwintering at Schloss Nymphenburg, s , 64. Pûstování citrusû je na mnichovském Nymphenburgu doloïeno od druhé poloviny 17. století. DÛm pro pomeranãe je zde zmiàován jiï v druhé polovinû 17. vûku. Postupnû zde vzniklo nûkolik oranïerií, z nichï nejstar í dochovaná pochází z let Gerd GEBURTIG: Angemessener Brandschutz für das Schloss Schwerin : The right fire protection for Schloss Schwerin, s , 64. Problematika poïární ochrany sídla meklenbursko-schwerinsk ch velkovévodû pohledem v souãasné dobû zpracovávaného projektu etrné protipoïární ochrany. Fritz LAUPICHLER: Burgenrezeption und präsentation in ausgewählten klassischen Ritterfilmen der 1950er- und 1960er-Jahren : The portrayal of castles in selected classic chivalric films of the 1950s and 1960s, s , 64. Rozbor pfiístupu k zobrazení konkrétních hradû vãetnû volby jejich mnohdy pfiekvapiv ch hercû v klasick ch historick ch rytífisk ch filmech Ivanhoe (1952), Princ Valiant (1954), KfiiÏáci (1960), Cid (1961) a Nibelungové (1966/67). Vcelku pfiekvapivû pouze v KfiiÏácích A. Forda si prezentovan hrad zahrál sám sebe (Malbork), vût inou bylo uïito velmi vzdálen ch, jistû pohledn ch, av ak ani ãasovû, ani typem neodpovídajících objektû (napfiíklad pro film Ivanhoe tyrolského Leonburgu, pro Nibelungy srbského Golubace a podobnû). Rubrika Zprávy Tomá DURDÍK: Bemerkungen zur einer Zeichnung der nordböhmischen Burg Krupka (Rosenberg) in den Sammlungen des LWL-Landesmuseums in Münster, s Ve sbírkách LWL-Landesmusea v Münsteru uloïená pohledná kresba zfiíceniny hradu byla doposud povaïována za zobrazení nedalekého hradu Ringelsteinu. Ve skuteãnosti jde o kresbu brány severoãeského hradu Krupky, která pochází z berlínského litografického závodu A. Hauna. Jejím autorem mûïe b t nejspí e Franti ek Kalivoda ãi Josef Vojtûch Hellich a do Berlína se mohla dostat s nejvût í pravdûpodobností v rámci pfiedloh pro známé Haunem vydávané veduty ãesk ch mûst a památek objednané Eduardem Hölzelem. Referované ãíslo ãasopisu dále obsahuje standardní rubriky V stavy (Verbündet Verfeindet Verschwägert. Bayern und Österreich v Burghausenu, na zámku Mattighofen a v klá tefie Ranshofen a Festungen Frankens Bollwerke na hradû/pevnosti Rosenberg v Kronachu) a Památky ohroïeny památky zachránûny (informace o konkrétních kauzách podané podle spolkov ch zemí). Na konec této rubriky je zafiazeno stanovisko pfiedsednictva Vûdecké rady DBV k plánovan m právním zmûnám t kajícím se státních hradû, zámkû a zahrad v Sasku, vyvolan m úsporn mi opatfieními. DÛraznû vyjadfiuje obavy z moïn ch fatálních následkû uvaïované privatizace a ztráty moïností státního dohledu a odborn ch garancí. Tomá DURDÍK Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 219

20 RESUMÉ Zusammenfassung Das Ensemble neuzeitlicher Pflanzengefäße aus der Waldstein-Loggia bei Jiãín. Neue Erkenntnisse über Gartenkeramik in Böhmen Krist na MATùJKOVÁ Schlüsselwörter: Gartenkeramik, Albrecht von Waldstein (Wallenstein), Pflanzengefäße, Casino, Jiãín, Archäologie Im Jahr 2004 ist es gelungen, auf dem Gelände des auf Veranlassung Albrechts von Wallenstein ( ) in den 20er und 30er Jahren des 17. Jahrhunderts unweit von Jiãín errichteten sog. Casinos ein Keramikbruch-Ensemble von voluminösen Gefäße zu bergen. Die Außerordentlichkeit, deren sich die genannten Fragmente im Rahmen der bisherigen Quellenbasis neuzeitlicher Keramik hierzulande erfreuen, rief unvermeidlich nach ihrer genaueren chronologischen und lokalen Einordnung. Als vordringlich erwies sich die Frage nach ihrer Funktion. Aufgrund von Morphologiemerkmalen und technischen Details (Abflusslöcher, massive Henkel) ist anzunehmen, dass es sich um luxuriöse Gartengefäße handelt, die vorwiegend zur Zucht exotischer Gewächse, höchstwahrscheinlich von Zitruspflanzen gedient haben. Die von der Fehlinterpretation einiger historischer Ereignisse gestützten ursprünglichen Schlussfolgerungen rechneten viel mehr mit einer jüngeren Datierung dieser Pflanzengefäße. Eine eingehende Analyse ihres Reliefdekors in Verbindung mit vorhandenen Analogien deutet aber an, dass wohl eher damit zu rechnen ist, dass diese Gefäße bereits zu Zeiten Wallensteins zur Casinoanlage gehört haben dürften. Die Pflanzengefäße von Jiãín stellen damit ein bislang unbekanntes Teilchen im Wissensmosaik um die einzigartige wallensteinsche Konzeption dar und belegen Albrechts bewundernswerten Sinn für Vollendung und Detail. Nicht minder bedeutsam sind sie aber auch für die inhaltliche Erfassung der materiellen Kultur der sich allmählich konstituierenden Gartenarchäologie in Böhmen. Die neue Führungsstrecke auf Schloss Rájec nad Svitavou Michal KONEâN Schlüsselwörter: Rájec nad Svitavou, Führungsstrecke, Salm, Innenräume, Sammlungen Das Schloss in Rájec nad Svitavou gehört seit den Nachkriegs-Konfiskationen zu den bedeutendsten für Besucher geöffneten Denkmalobjekten in Mähren. Ab 1955 war im ersten Stock in den einstigen Wohnräumen der Fürsten von Salm-Reifferscheidt eine umfangreiche Galerie untergebracht, welche die um einige weitere bedeutende Konfiskationsstücke bereicherte Familiensammlung zeigte. Die Konzeption der Bildergalerie erfuhr in jüngster Zeit eine Störung durch die Entnahme einiger Werke, die den ursprünglichen Besitzer zurückerstattet wurden. Anstelle der Bildergalerie wurde daher eine neue Führungsstrecke installiert, die das Appartement des Fürsten Hugo Karl Franz von Salm-Reifferscheidt und dessen Gemahlin Elisabeth Prinzessin von Liechtenstein rekonstruiert. Zu den Privatgemächern des Fürstenpaares wurden auch Gästezimmer hinzugezogen, die der Person des Prinzen Rudolf von Liechtenstein, Obersthofmeisters von Kaiser Franz Josef I., gewidmet wurden. Das heutige Aussehen der rekonstruierten Innenräume geht von Archivmaterial aus, auch wurde das Stamm- Mobiliar des Schlosses hinzugezogen; eine Ausnahme bilden Gegenstände aus Objekten, die zu Rájec und dem Haus Salm eine enge historische Beziehung haben (Budkov, Moravsk Krumlov). Die neue Führungsstrecke schließt an die Gestaltung der historisierenden Innenräume im Erdgeschoss an, über die sie erreichbar ist. Für die Zukunft wurde die Einrichtung einer Schatzkammer ins Auge gefasst, in der die bemerkenswertesten und kostbarsten Gegenstände aus den hiesigen Sammlungen präsentiert werden sollen (Orden vom Goldenen Vlies, Fürstenkrone, Manierismus- Kristallpokale). Die St. Annenkirche in der Prager Altstadt die mittelalterliche Gestaltung des Innenraums in Licht der Dominikanerinnen-Ordensregel Klára MEZIHORÁKOVÁ Schlüsselwörter: Prag, St. Annenkirche, mittelalterliche Architektur, Dominikanerinnen, Klausur, Ordensregel Die Ordensregeln der Dominikanerinnen enthalten Bauvorschriften, die vor allem auf Maßnahmen zur Schaffung einer Klausur für die Nonnen angelegt sind. Der Kirchenbau musste so gestaltet werden, dass die Erfüllung der Grundpflichten für die Ordensschwestern (Teilnahme an Messe, Beichte, Kommunion) so wenig wie möglich ihre strenge Isolierung störte. In der ehemaligen Klosterkirche der Dominikanerinnen zu St. Anna in der Prager Altstadt erfolgte sich ab 1998 eine Rekonstruktion, mit der eine eingehende Forschung einherging, die eine Reihe interessanter Erkenntnisse gebracht hat. Auf ihrer Grundlage und mittels der Gegenüberstellung mit anderen Bauten des Frauenordens, bei denen das mittelalterliche Aussehen der Innenräume besser erhalten war, habe ich den Versuch unternommen, die ursprüngliche innere Gliederung der St. Annenkirche aufzuzeigen. Am Bau der Prager Ordenssegregation kann man auf der Empore und dank einem entdeckten Fenster im Raum darunter auch die architektonische Lösung für den Kontakt von Priester und Nonne bei der Beichte einwandfrei nachweisen. Die freigelegten Bauüberreste führen ferner zur Annahme, dass zur Gewährleistung einer weiteren unentbehrlichen Funktionen, dem Zutritt des Priesters zu den Schwestern zur Erteilung der hl. Kommunion, eine Treppe diente, die längs der Presbyterium- Nordwand zur Emporenstirnseite führte. Ungeklärt blieb hingegen der Zweck der entdeckten gotischen Fensterchen an der Stelle des späteren Barockoratoriums, zu denen man einfach keine der in den Ordenregeln beschriebenen Baumaßnahmen in Beziehung bringen kann. Der letztgenannte Fund hängt zudem eng mit der Problematik der Klostergebäude der Altstädter Dominikanerinnen zusammen, die noch weitere Studien erfordert. Die Kirche des hl. Prokop und das Trinitarierkloster in tûnovice Vratislav RY AV Schlüsselwörter: Stûnovice, Theresia von Pötting, Trinitarier, Kloster, Kirche Das kleine Trinitarierkloster mit Kirche von Stûnovice ist auf Geheiß der Domänenbesitzerin Gräfin Theresia von Pötting durch Umbau aus einem älteren Getreidespeicher hervorgegangen. Der Umbauplan stammt aus dem Jahr Ursprünglich sollte daraus ein weiterer, etwas kleiner gehaltener Herrschaftssitz für die Gräfin werden (neben dem Schlösschen von Stûnovice) mit einer engen Bindung an die kleinere St. Prokopkirche. Der 1749 vollendete und geweihte Bau wurde schon bald darauf, genauer 1750 einer kleinen, nur aus drei Geistlichen und einem Laienbruder bestehenden Kommunität des Trinitarierordens übergeben. Diese sollten im ehemaligen Herrenhaus das erste Stockwerk bewohnen, im Erdgeschoss wurde eine Schulklasse nebst einer Lehrerwohnung eingerichtet. Das zugleich der ganzen Gemeinde sowie der Herrschaft dienende Gotteshaus wurde dann als Trinitarierkirche erneut geweiht. Kaiser Josef II. hat das Klösterchen aufgehoben, an dessen Stelle wurde dann eine Lokalie (Filialkirche) der Pfarrgemeinde Litice eingerichtet. Im ersten Stock wohnte anschließend der Lokalist; Schule und Lehrerwohnung im Erdgeschoss blieben bestehen. Berichte über Ausbesserungen am Gebäude im 19. Jahrhundert sprechen dafür, dass das Bauwerk keinem wesentlichen Umbau unterzogen worden ist. Seine Stilanalyse verrät eine durchdachte und einheitliche Konzeption sowohl ideell als auch künstlerisch, wobei die Kirche den wertvollsten Teil ausmacht. Insbesondere das Kircheninnere weist eine ganze Reihe markanter Merkmale des persönlichen Stils von Kilian Ignaz Dientzenhofer auf, von der Komposition über eine Reihe von Details (einschließlich deren charakteristischen Verknüpfungen) bin hin zum Dekor. 220 RESUMÉ ZUSAMMENFASSUNG