Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Organizace postupů zaprahování vysokoužitkových dojnic v praktických podmínkách Diplomová práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracovala: Lenka Kolářová Brno 2012

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Agronomická fakulta 2011/2012 Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu: Rozsah práce: ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Bc. Lenka Kolářová Zemědělská specializace Zemědělské inženýrství Organizace postupů zaprahování vysokoužitkových dojnic v praktických podmínkách stran Zásady pro vypracování: 1. Budou shromážeděny informace o zaprahování a zdravotním stavu mléčné žlázy dojnic 2. Bude provedeno hodnocení úspěšnosti léčby mastitid 3. Bude provedeno hodnocení zaprahování s ohledem na různé postupy při zaprahování 4. Bude zhodnocena efektivita ošetřování mléčné žlázy vysokobřezích jalovic s ohledem na budoucí zdravotní stav 5. Pořízená data budou zpracována formou dilomové práce Seznam odborné literatury: 1. LUKÁŠOVÁ, J. a kol. Hygiena a technologie mléčných výrobků. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, s. ISBN KOVÁČ, G. Choroby hovadzieho dobytka. Prešov: M a M, s. ISBN JELÍNEK, P. -- KOUDELA, K. a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, s. ISBN HEJLÍČEK, K. a kol. Mastitidy skotu. 1. vyd. Praha: SZN, s. Datum zadání diplomové práce: říjen 2010 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2012 Bc. Lenka Kolářová Autorka práce prof. MVDr. Zbyšek Sládek, Ph.D. Vedoucí ústavu Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc Děkan AF MENDELU

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Organizace postupů zaprahování vysokužitkových dojnic v praktických podmínkách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne Podpis bakaláře

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za ochotné a obětavé vedení při zpracování diplomové práce. Tímto bych také chtěla poděkovat mému budoucímu manželovi za bezmeznou toleranci a velkou podporu po dobu mého studia a při psaní diplomové práce, poděkování patří také celé rodině a těm, kteří mi byli ochotni poskytnout či zapůjčit odbornou literaturu vztahující se k tématu této diplomové práce. Dík patří také ZOD Sedliště za vytvoření podmínek a udělení souhlasu se zpracováním diplomové práce a možnost uveřejnění důležitých informací.

5 Abstrakt Zpracování zvoleného tématu mé diplomové práce, by mělo poskytnout ucelený a přehledný soubor informací týkající se zejména problematiky zaprahování mléčné žlázy dojnic. Obecná část předložené práce zahrnuje podrobný literární přehled vztahující se ke všem aspektům problematiky mléčné žlázy - od složení mléka přes stavbu mléčné žlázy, péči o ni, její onemocnění mastitidou a to zejména v období první fáze laktace. Největší důraz je kladen na období zaprahování a stání na sucho právě za účelem prevence subklinických a klinických mastitid a tím zachování zdraví mléčné žlázy, ve smyslu udržení nízkého počtu somatických buněk v mléce. V praktické části se věnuji nastínění managementu péče o mléčnou žlázu v chovu ZOD Sedliště a vyhodnocení mnou zvolených DC preparátů a metod zaprahování na této farmě. Je zde také zmíněna farma Libinská AGRO, a.s., na které jsem v letech prováděla ošetřování mléčných žláz u vysokobřezích jalovic. Touto formou, bych ráda poskytla užitečné informace a údaje jak ostatním chovatelům vysokoprodukčních dojnic, tak i laické veřejnosti. Klíčová slova: dojnice, mléčná žláza, mléko, laktace, mastitidy, zaprahování, stání na sucho, somatické buňky Abstract The general part of the thesis contains a detailed summary of information in dealing with all aspects of the lacteal gland from a composition of milk to the lacteal gland, its treatment, mastitis disease, especially during the first phase of lactation. The greatest emphasis is put on a period of drying and standing dry in a purpose of preventing subclinical and clinical mastitis which is important for preserving good health of a lacteal gland and mantaining lower amount of somatic cells in a milk. In a pratical part I put more attantion to an issue of management and treatment of lacteal gland of real breeding owned by ZOD Sedliště company. It includes an evaluation of the DC medications and drying methods used on this farm. I also have to mention Libinska AGRO farm where I treated lacteal gland of highly pregnant heifers in years I would like to provide useful information and facts for both stock farmers and non-general public. Key words: dairy cow, lacteal gland, milk, lactation, mastitis, drying off, dry period somatic cell

6 OBSAH: 1. ÚVOD CÍL PRÁCE KRAVSKÉ MLÉKO Složení a kvalita mléka Vliv mastitidy na jakost mléka Somatické buňky Inhibiční látky MLÉČNÁ ŽLÁZA Morfologie a fyziologie mléčné žlázy Hygiena mléčné žlázy Proces dojení HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU MLÉČNÉ ŽLÁZY Zdravá mléčná žláza Patologické stavy mléčné žlázy Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu Slepé čtvrtě Edém vemene Hemoragie do vemene dojnic Hyperketratinózy Mastitidy Definice Klasifikace mastitid 35

7 Rozdělení mastitid dle klinického hlediska Rozdělení mastitid dle nástupu a délky trvání Rozdělení mastitid dle bakteriologické specifiky Rozdělení mastitid dle lokalizace ve tkáni mléčné žlázy Klinické příznaky mastitid u dojnic Příčiny vzniku mastitid Eliminace mastitid Zásady tlumení mastitid Diagnostika mastitid Vliv genetiky na výskyt mastitid Ekonomický dopad mastitid LAKTACE Perzistence, fáze laktace a laktační křivka Laktace versus patologické stavy mléčné žlázy ZAPRAHNUTÍ ZAPRAHOVÁNÍ METODY, ZPŮSOBY A MOŽNOSTI ZAPRAHNUTÍ A PREVENCE MASTITID PRO NÁSLEDUJÍCÍ LAKTACI U DOJNIC Metoda postupného zaprahnutí Způsob léčby mastitis při zaprahování Metoda razantního zaprahnutí Metoda aplikace preparátu před otelením Technika kombo terapie.60

8 9.6. Voskování struků po zaprahnutí Vakcinační program Zaprahnutí homeopatickými preparáty OBDOBÍ STÁNÍ NA SUCHO Výživa v období stání na sucho Mikroklima ve stáji Hygiena stájového prostředí CHARAKTERISTIKA POKUSNÝCH PŘÍPRAVKŮ Orbeseal Orbenin EXTRA Dry Cow Noroclox DC Xtra Cepravin Dry Cow Srovnání používaných přípravků při zaprahování v praktických podmínkách METODIKA PRÁCE Charakteristika podniku ZOD Sedliště Management dojnic v laktaci Ustájení dojnic Management dojení Hygiena vemene - minuta před dojením Používané přípravky Terapeutické postupy při onemocnění mléčné žlázy Proces zaprahování Výjimečné situace při procesu zaprahování 86

9 12.4. Ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic Management suchostojných krav a vysokobřezích jalovic Ustájení zaprahlých dojnic a vysokobřezích jalovic Role krmení Evidence VYHODNOCENÍ A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ V ZOD SEDLIŠTĚ Výsledky procesu zaprahování Zhodnocení ošetřování vysokobřezích jalovic farma Libina Vliv zařazení orbesealu do programu řízení chovu Srovnání počtu somatických buněk a incidence mastitid za rok 2010 a 2011 v ZOD Sedliště ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY..102

10 SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Počty somatických buněk a četnost výskytu klinické subklinické mastitidy ve stádě (Pfizer, 1999) Tabulka 2. Přehled vlivů, které zvyšují a ovlivňují počet somatických buněk (Seydlová, 2010) Tabulka 3. Odhad ekonomické ztráty způsobené mastitidou ve stádě 100 krav Kč/rok (Kvapilík, 2000) Tabulka 4. Odhad vlivu výskytu subklinické mastitidy na ekonomické ukazatele (Kvapilík, 2000) Tabulka 5. Zisk spojený s udržením nízké hodnoty somatických buněk (Pfizer, 1999) Tabulka 6. Různé úrovně tepelné pohody a stresu produkčních dojnic (Náš chov, 2011) Tabulka 7. Srovnání použitých DC preparátů Tabulka 8. Zhodnocení výsledků zvoleného systému zaprahování Tabulka 9. Pozitivní korelace stádové úrovně SB a % infikovaných krav (Eberhart et al., 1982). Tabulka 10. Nově vzniklé infekce mléčné žlázy a dojnice vyselektované z důvodu mastitid v jednotlivých měsících (ZOD Sedliště).

11 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obrázek 1. Stavba mléčné žlázy (Doležal et al., 2000) Obrázek 2. Cesta vniku infekce (Kadlec et al., 1994) Obrázek 3-7. Znázornění techniky tzv. kombo aplikace DC preparátu (Pfizer, 2012) Obrázek 8. Snímek zobrazující strukové kanálky po vpravení DC preparátů (Pfizer, 2012) Graf 1. Fyziologická laktační křivka Graf 2. Výskyt infekcí mléčné žlázy bez používání DC terapie (Halasa et al., 2009) Graf 3. Laktační křivky podle délky stání na sucho (Kuhn et al, 2006) Graf 4. Procento alveolárních sekrečních buněk podle doby stání na sucho (Capulco et al., 1997) Graf 5 a 6. Výskyt patogenů při a bez používání DC terapie (UK data, Bradley, 2010) Graf 7. Znázornění výskytu množství infekcí u krav (Pfizer, 1999) Graf 8. Vývoj somatických buněk v bazénových vzorcích stáda (ZOD Sedliště) Graf 9. Analýza vzorků celého stáda na počet somatických buněk za měsíc březen 2012 (ZOD Sedliště). Schéma 1. Znázornění vzájemných vztahů třech systémů při riziku vzniku intramammární infekce, (Kováč, 2001) Fotografie 1. Hygienický skoring (Náš chov, 2009) Fotografie 2. Znázorňující rozdílnost délky aplikačních hrotů používaných přípravků

12 1. ÚVOD Platba za dodané mléko závisí především na dodržování předepsaných kvalitativních ukazatelů. Proto je produkce kvalitního a nezávadného mléka pro chovatele tou nejvyšší prioritou určující hospodářský výsledek. Z tohoto důvodu je zdraví vemene u dojnic vlastně základem pro kvalitní produkci mléka. Kromě poruch plodnosti a onemocnění končetin je v dnešní době největším zdravotním problémem v chovu dojeného skotu onemocnění mléčné žlázy. Odhaduje se, že problémy s plodností v současnosti postihují více než pětinu dojnic, ale bezprostředně po tom následuje onemocnění vemene s více než 15%. Z dostupné literatury je zřejmé, že jen tímto onemocněním je způsobeno 4 až 8% ztrát na užitkovosti z celkové produkce mléka dojnic. Z toho vyplývá, že jen v České republice mohou v konečném důsledku mastitidy snížit množství vyprodukovaného mléka až 200 milionů litrů ročně. Roční ztráty způsobené mastitidami odborníci vyčíslují nezanedbatelnou částkou asi 3000 korun na dojnici. Proto mezi styčné body všech chovatelů krav s tržní produkcí mléka, v současných tíživých situacích, patří kontrola a zlepšování zdraví mléčné žlázy. Předpokladem proto jsou dobré znalosti o fyziologických procesech, léčebných postupech a preventivních opatřeních v péči o mléčnou žlázu. Výrobci mléka věnují nesrovnatelně více pozornosti a finančních investic dojnicím v laktaci než v době zaprahování, kdy na ně často zapomínají. Dopouštějí se tak závažné chyby. Právě v této době se rozhoduje nejenom o úrovni produkce v příští laktaci, ale i o zdravotním stavu mléčné žlázy, výskytu mastitid a v souvislosti s tím i ekonomice výroby mléka (Seydlová, 2011). V mé práci velkou část, kromě metod zaprahování, věnuji také somatickým buňkám a jejich počtu v mléce, protože jak uvádí Nash et al. (2002) u krav s vyšším obsahem somatických buněk v mléce je vyšší pravděpodobnost výskytu mastitidy. Zaprahování je vlastně snahou o snížení somatických buněk a prevenci mastitid u vysokoužitkových dojnic. Počty somatických buněk a incidence výskytu mastitid budou také mým nástrojem pro vyhodnocení úspěšnosti zaprahování. Mastitidy jsou nákladnější než špatné zabřezávání nebo nemoci končetin, přičemž nejdražší je ztracená 12

13 produkce mléka. Ryšánek (2006) udává, že roční nárůst mléčné užitkovosti (139 kg na dojnici za rok) je doprovázen rostoucím výskytem mastitid o 0,4% na krávu a rok. 2. CÍL PRÁCE Cílem předkládané diplomové práce na téma Organizace postupů zaprahování vysokoužitkových dojnic v praktických podmínkách je: Shromáždit a zpracovat informace o problematice mléčné žlázy, její morfologii a zdravotním stavu Shromáždit a zpracovat informace o managementu zaprahování mléčné žlázy a možných postupech Zhodnotit efektivitu ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic v praktických podmínkách Vyhodnotit úspěšnost zvolených DC přípravků, vybraných postupů při zaprahování a zavedených provozních opatření u suchostojných dojnic ve vybraném chovu 3. KRAVSKÉ MLÉKO Mléko je zemědělský produkt zvláštního významu, jak pro výrobce, tak i pro spotřebitele. Mléko je jedním z mála zemědělských výrobků ze zemědělské produkce, které se hodí bez dalšího zpracování k přímé konzumaci. To však představuje zvláštní požadavky na hygienu při výrobě. Mléko je zvláště plnohodnotná potravina. Je pro lidskou výživu, vzhledem k produkci tuku, bílkovin, cukrů, minerálií a vitamínů, ve velmi dobře zužitkovatelné formě významně důležité (Doležal et al., 2000) Složení a kvalita mléka Cílem této kapitoly je poskytnout základní informace o kvalitě a složení mléka. Pro přílišnou obsáhlost tohoto tématu volím popis a vysvětlení jen nejdůležitějších 13

14 pojmů, z nichž těm, které jsou v úzkém spojení s tématem zaprahování, bude dále věnován samostatný oddíl. Syrové kravské mléko je z pohledu zákona definováno jako mléko produkované sekrecí mléčné žlázy jedné nebo více krav, které nebylo zahřáto na více než 40 C nebo nebylo podrobeno žádnému jinému ošetření majícímu srovnatelný účinek (Červenka, 2004). Mléko v plné laktaci má bílou barvu s jemným nádechem do žluta a typicky mléčnou chuť, která je dána obsahem laktózy a mastných kyselin. Po fyzikální stránce jde o polydisperzní systém a tuk je v něm ve formě tukových kapének. Reakce mléka je mírně kyselá. Po stránce chemického složení obsahuje mléko 12,5% sušiny, kterou tvoří tuk, bílkoviny, laktóza, minerální látky. Dále mléko obsahuje enzymy (lipázy, fosfatázy, amylázu, laktázu, katalázu, reduktázu aj.) a vitamíny (A, D, E, K, C, PP, H, vit. Skupiny B, kyselinu pantotenovou a listovou) (Hofírek et al., 2009). Kvalitativní vlastnosti a ukazatele mléka lze z nejširšího zorného úhlu v podstatě rozdělit podle pořadí důležitosti: Hygienické ukazatele (celkový počet mikroorganismů, koliformní bakterie, termorezistentní mikroorganismy, počet psychotrofních mikroorganismů, počet somatických buněk, inhibiční látky, sporotvorné anaerobní bakterie, Složkové ukazatele (obsah tuku, volných mastných kyselin, bílkovin, laktózy, celkové sušiny v mléce, tukuprosté sušiny, popeloviny, močoviny, kyseliny citronové a obsah acetonu) Technologické ukazatele (specifická hmotnost mléka, aktivní kyselostph, titrační kyselost, bod mrznutí, kysací schopnost mléka, elektrická vodivost, alkoholová stabilita, sýrařské vlastnosti (Doležal et al., 2000). Suchánek (1987) uvádí, že chemické složení mléka představuje, kromě vody hlavně obsah tuku, bílkovin, laktózy a minerálních látek. Tuk (T): Požadavek mlékáren na jeho minimální množství v mléce je 3,3%, většinou se pohybuje kolem 3,9%. Obsah tuku je hlavním představitelem energetické hodnoty mléka, jeho chuťových vlastností a značnou měrou se podílí na nákupní ceně mléka (Suchánek, 1987). Mléčný tuk, je jedním z nejkomplikovanějších přírodních 14

15 tukových komplexů, v mléce se nachází v podobě tukových kuliček (velkých v průměru 0,5 až 10 mikrometrů) obalených proteinovými membránami. Jeho obsah v mléce závisí zejména na plemeni krav, dojivosti, sezoně, krmení a stadiu laktace (Doležal et al., 2000). Bílkovina (B): Obvyklý poměr v mléce 3,3%. Dusíkaté látky v mléce tvoří jednak obsah mléčných bílkovin (3,0 až 3,3%), jednak dusíkaté látky nebílkovinné (močovina a jiné). Ve veškeré plemenářské i mlékárenské praxi se uvádí obsah tzv. hrubých bílkovin, tj. čisté bílkoviny + nebílkovinný dusík. Výživa a krmení krav ovlivňují obsah bílkovin v mléce větší měrou než obsah tuku (Suchánek, 1987). Technologicky nejhodnotnější složkou hrubé bílkoviny je kasein tvořící přes 75% bílkovin, což řadí kravské mléko mezi kaseinová (Doležal et al., 2000). Laktóza (L): V kravském mléce její obsah kolísá od 47 do 52 g v litru a dodává mléku nasládlou chuť (Simeonová a kol., 2008). Disacharid (glukóza a galaktóza) je tvořen v mléčné žláze krav z 80% z krevní glukózy a z 20% z octanů (Doležal et al., 2000). Minerální látky popeloviny (PO): 0,7-0,75%. Obsah popelovin informuje o celkovém obsahu minerálií v mléce (Doležal et al., 2000). Obsah minerálních látek v mléce se pohybuje kolem 7g v litru a tyto jsou jednak rozpuštěny ve vodě, jednak v koloidní formě. Jsou do mléka přenášeny krví. Nejedná se však o pouhý přenos všech solí krví, poněvadž při porovnání v krevní plasmě převládá sodík, zatímco vápník, draslík a kyselina citrónová jsou v neparném množství a naopak v mléce převládá vápník, kyselina fosforečná a draslík. V mléce je asi 10x více draslíku a fosforu než v krvi a 15 až 20x více vápníku. Naopak obsah chlóru a sodíku je v mléce zhruba 5x nižší. Vitamíny jsou v mléce především zvýšené koncentrace vitamínu B (Simeonová et al., 2008). Z výsledků laboratorních rozborů mléka, mimo výše uváděné složky, které mlékárna sleduje, jsou pro chovatele také důležité ukazatele (ovlivňující zpeněžování mléka a management výživy): Obsah tukuprosté sušiny (STP): na ní se podílí obsah laktózy, bílkovin a minerálních látek (Suchánek, 1987). 15

16 Močovina: je odpadní koncovkou bílkovinného metabolismu. Může mírně ovlivňovat bod mrznutí. Poukazují na přebytek dusíkatých látek nebo nedostatek pohotové energie v krmné dávce vzhledem k realizované aktuální užitkovosti. Močovina je přirozenou složkou mléka a za fyziologické se považují hodnoty v rozpětí mg/100 ml (Doležal et al., 2000). Celkový počet mikroorganismů (CPM): Jedná se o všechny mezofilní aerobní bakterie z mléka schopné růstu na kultivační půdě za podmínek standardní metody při 30 C. Hodnota CPM charakterizuje celkovou hygienicko-sanitační úroveň získávání mléka. Zdrojem CPM v mléce může být jednak infikovaná mléčná žláza a kontaminované ústí strukového kanálku, ale zejména všechny mikrobiologicky kontaminované povrchy, které během dojení a skladování přijdou do styku s mlékem. Směrnice EEC 92/46 a ČSN vyžadují pro mléko standardní kvality CPM 100 tisíc CFU/ml. Některé mlékárny pak využívají pro oddělení tzv. extra kvality (výběr) při proplácení mléka hranice zpravidla 30 až 50 tisíc CFU/ml (Doležal et al., 2000). Koliformní bakterie (KB): Jde o doplňkový kvalitativní znak mléka. Stanovuje se kultivačně. Charakterizují jako CPM celkovou hygienicko-sanitační úroveň získávání mléka. ČSN stanovuje u KB max CFU/ml (Doležal et al., 2000). Bod mrznutí (BMM): Je fyzikální technologická charakteristika mléka. Měří se kryoskopicky a byl určen k posuzování možnosti příměsi cizí vody v mléce, neboť závisí na celkové skladbě mléka. Směrnice EEC 92/46 určuje BMM - 0,520 C pro standardní mléko a ČSN ,515 C (Doležal et al., 2000). Počet somatických buněk (PSB): Somatické buňky jsou v nízkém počtu standartní součástí mléka a jsou odumřelé. Jedná se o mlékem vyloučené buňky epitelu mléčné žlázy (Hovorková, 2007). V získaném mléce se postupně rozpadají a uvolňují celou řadu enzymů, které ovlivňují nejen trvanlivost mléka, ale jeho vlastnosti pro další zpracování. Počet somatických buněk je jedna z nejdůležitějších známek kvality mléka. Množství somatických buněk se udává v 1 ml mléka a slouží jako jeden z indikátorů zánětu mléčné žlázy, ta která nikdy nebyla infikována nebo jinak traumatizovaná, produkuje většinou mléko s somatických buněk/ml (Bečvář, 2008). Počty somatických buněk v bazénových vzorcích v množství pod v jednom ml jsou velmi dobré, pod jsou vynikající (Anonym, 1999). 16

17 Inhibiční látky (IL): IL je širokospektrální pojem. Jedná se o řadu zpravidla cizorodých substancí typu antibiotik, ostatních léčiv, dezinfekčních sanitačních prostředků, těžkých kovů, chlorovaných syntetických látek, jiných chemikálií, přirozených inhibitorů, atd., které mohou pronikat do mléka a ohrožovat nejen průběh zpracovatelských technologií, ale rovněž zvyšovat riziko pro zdraví konzumentů mléka a mléčných potravin. Proto je jejich přítomnost v mléce všeobecně nežádoucí (Doležal et al., 2000). Kromě výše uvedených odstavců o somatických buňkách a inhibičních látkách v mléce těmto tématům, jak již bylo uváděno, budu věnovat samostatné kapitoly. Složení mléka je ovlivňováno velkým množstvím faktorů. Základními předpoklady produkce mléka jako plnohodnotné potraviny je zdravá mléčná žláza a adekvátní výživa. Jednotlivé složky mléka představují z pohledu chovatele nejen významný ekonomický faktor, protože rozhodují o zpeněžování mléka, ale také důležitý ukazatel zdravotního stavu zvířat usnadňující racionální manažerská opatření (Ticháček, 2007), toto obdobně potvrzuje také Holec (1995) který uvádí, že biologická hodnota mléka je sumární vyjádření faktorů působících příznivě na všestranný rozvoj organizmu alimentárním využitím sledované komodity. Je závislá zejména na obsahu a druhu mikroorganizmů v mléce, na obsahu somatických buněk, na obsahu inhibičních a dalších cizorodých látek a v neposlední řadě na smyslových znacích jakosti, zvláště aromatu a chuti Vliv mastitidy na jakost mléka V důsledku sníženého obsahu laktózy a zvýšeného obsahu chloridů ztrácí mléko a mlékárenské výrobky z tohoto mléka vyrobené svoji typickou nasládlou příchuť a nabývá příchuť slanou. Následkem změn v enzymatické aktivitě a změn tuku získává mléko a mlékárenské výrobky nahořklou až pálivou chuť. Ve složení mléka a chemickofyzikálních znacích nastávají změny zejména v celkovém obsahu sušiny, obsahu a složení mléčné bílkoviny, obsahu a jakost mléčného tuku a obsahu minerálních látek (Kadlec et al., 1994). U bílkovin dochází zejména ke snižování obsahu hlavních bílkovin mléka, tj. alfa a beta-kaseinu, alfa-laktalbuminu a beta-laktoglobulinu. Obsah kaseinu v micelózní 17

18 formě se snižuje z 95% na 46% a poměr micelózního a rozpustného kaseinu se mění z původní hodnoty 16,48 až na 0,87 (Kadlec et al., 1994). V mléce dojnic se záněty mléčných žláz dochází ke snižování obsahu tuku. Snížení obsahu tuku, triacylglycerolů v mléce klesá v závislosti na výši postižení mléčné žlázy zánětem. Stoupá obsah volných mastných kyselin, a to až na dvojnásobek. Dochází ke snížení membránových fosfolipidů, což umožňuje i vyšší aktivitu lipáz a snadnější lipolýzu mléčného tuku, a tím zvýšený obsah volných mastných kyselin (Kadlec et al., 1994). Kadlec (1994) také upozorňuje, že se při zánětech mléčné žlázy rovněž mění obsah minerálních látek v mléce. Typickým příznakem je zejména zvyšování obsahu chloridů, které se zvyšují, a to z hodnot mg/l na hodnoty 250mg/l a více. Zvyšuje se i obsah sodíku. Obsah ostatních minerálií klesá, vápníku za 136 na 49 mg/l, hořčíku z 18 na 6 mg/l, fosforu z 26 na 6,4 mg/l, klesá i obsah draslíku. V důsledku těchto změn obsahu minerálních látek, zejména výrazného zvýšení obsahu chloridu, se zvyšuje měrná vodivost mastitidního mléka, čehož je využíváno k průkazu zánětů mléčných žláz automatickými detektory mastitid Somatické buňky Somatické buňky jsou vyjádřením množství vlastních tělních buněk dojnice v mléce. Jejich většinu tvoří bílé krvinky, které přestoupily do vemene a mléka jako buňky obrany proti infekci. Množství somatických buněk je ukazatelem četnosti infekcí vemene, a to především infekcí subklinických těch, které se ještě zjevně neprojevily akutní mastitidou (Anonym, 2001). Bečvář (2008) uvádí, že počet somatických buněk se dá vyjádřit na úrovni čtvrtě, dojnice nebo celého stáda (v mléčném tanku). Výhodou stanovení počtu somatických buněk je, že vyjadřuje stupeň zánětu, který se nedá diagnostikovat klinicky. U skotu jsou somatické buňky z více než 95% bílé krvinky, tzv. leukocyty. Existuje několik typů bílých krvinek a v případě somatických buněk to je 60% tzv. makrofágů, 25% lymfocytů, 15% somatických buněk jsou neutrofily, tzv. polynukleární neutrofilní leukocyty. Zbývající 1-5% představují odloučené sekretorické a epiteliální buňky mléčné žlázy. Ve velké populaci krav, kde je minimálně 80% neinfikovaných 18

19 zvířat, by měl být počet somatických buněk méně než /ml s tím, že 50% zvířat má méně než somatických buněk v 1 ml. Mírné zvýšení těchto buněk u neinfikovaných krav se vysvětluje procesem hojení individuálních čtvrtí, které prodělaly infekci v minulosti. Tabulka 1. Počty somatických buněk a četnost výskytu klinické subklinické mastitidy ve stádě (Pfizer, 1999). Gajdůšek (2003) rozděluje somatické buňky obdobně jako Bečvář (2008) a to na buňky pocházející z krve a buňky pocházející z mléčné žlázy. Buňky pocházející z krve; z leukocytů jsou nejdůležitější neutrofilní leukocyty. Ve zvýšeném množství jsou přítomné v mlezivu a mléce před zaprahnutím, ale především při všech poruchách mléčné žlázy. Lymfocyty v mléce zdravých krav tvoří nejpočetnější skupinu buněk bílého krevního obrazu. Výrazně se pomnožují při specifickém tuberkulózním zánětu vemene, u leukózních dojnic a při ostatních zánětech ve stádiu hojení. Monocyty jsou ve formě lipofágů typické pro mlezivo, v mléce se ve zvýšeném množství vyskytují při chronických zánětech. Erytrocyty se v mléku vyskytují při těžkých formách zánětu mléčné žlázy a při poranění vemene (stejně tak fibrin). Buňky pocházející z mléčné žlázy; do mléka se můžou dostat všechny druhy epiteliálních buněk mléčné žlázy. Buňky dlaždicového vrstevnatého epitelu z povrchu vemene, struků a strukového vývodu, dvojvrstevného cylindrického epitelu z mlékojemu a mlékovodů, a buňky jednovrstevného kubického epitelu sekrečních alveol. Jde o odloupané elementy v rámci fyziologických procesů. Ve velkém množství se v mléce nacházejí na začátku laktace i dojení, při podráždění cisterny, při nedostatečném očištění vemene před dojením nebo při nešetrném dojení (Gajdůšek, 2003). 19

20 Funkcí somatických buněk v mléčné žláze je: 1) Odhalit a zničit infekci (bakterie) 2) Podílet se na hojivých procesech míst mléčné žlázy, která utrpěla poškození, buď přímým následkem, nebo následkem první fáze zánětu (Bečvář, 2008). Faktory, které způsobují zvýšený počet somatických buněk, vyjmenovává Hovorková (2007) a Bečvář (2008): 1. Zvýšený počet somatických buněk je důsledkem šlechtění skotu se zaměřením na vysokou produkci skotu 2. Fyziologický stav dojnice; to znamená, ve kterém dni nebo období laktace se dojnice právě nachází. Tento důvod je v podstatě neovlivnitelný. Je obecně známo, že u neinfikovaných dojnic je vyšší počet somatických buněk po porodu a před zasušením. Nejnižší počet se fyziologicky vyskytuje od vrcholu do půlky laktace. 3. Velmi častou příčinou bývá změna nebo nevhodné složení krmné dávky, často i v souvislosti s ročním obdobím. 4. Dost častým důvodem je zdravotní stav dojnice, konkrétně mléčné žlázy. Nejvíce problémů s kvalitou mléka způsobují záněty začínající a dosud dobře nerozpoznané, eventuálně probíhající inaparentně 5. Ke zdravotnímu stavu dojnice se dá počítat i vliv stresů. Mohou vznikat z nejrůznějších příčin, jako jsou vysoké teploty, změna ustájení, změna stáda, zacházení pracovníků atd. Nárůst počtu somatických buněk v letním období (zvýšení teploty a vlhkosti) je způsoben větším infekčním tlakem z prostředí a poklesem imunitní schopnosti dojnic úspěšně eliminovat tuto infekci (tepelný stres) 6. Ve výjimečných případech může mít vliv i špatná funkce dojícího zařízení. Například při vysokém podtlaku může docházet na epitelu k mikrotraumatům. Ten pak rychleji regeneruje a v mléce se zvyšují počty somatických buněk. 7. Starší dojnice mají většinou vyšší počet somatických buněk. Studie odhadují přibližný nárůst o /ml na každou laktaci. Vysvětlením je věkem narůstající pravděpodobnost infekcí. U dojnic, které nikdy nebyly infikovány, k tomuto nárůstu nedochází. 20

21 8. Celkový zdravotní stav. U dojnic prodělávající těžký zánět dělohy nebo zápal plic také dochází k náhlému nárůstu somatických buněk. V těchto případech se stále diskutuje, zda nárůst je způsoben poklesem produkce mléka a koncentrací somatických buněk nebo přímým vlivem endotoxinu uvolněného do krve z místa zánětu a jeho negativním vlivem na propustnost bílých krvinek do mléka. Na první a druhý výše zmiňovaný faktor má chovatel nepatrný vliv, pokud ano, tak v dlouhodobém horizontu. Tabulka 2. Přehled vlivů, které zvyšují a ovlivňují počet somatických buněk (Seydlová, 2010). Známá zkušenost je, že vyšší a vysoký obsah somatických buněk v mléce se odráží v jeho složení a vlastnostech. Tyto zkušenosti byly exaktně potvrzeny a příčiny zvýšeného počtu somatických buněk v mléce jsou především sekreční poruchy a záněty mléčné žlázy dojnic. Jsou dále provázeny anomální sekrecí mléka, která se na určitém stupni poškození mléčné žlázy projeví změnou smyslových a technologických i dalších 21

22 vlastností mléka. Různý stupeň alternace mléčné žlázy, provázený určitým druhem a stupněm změn mléka přináší technologické potíže při zpracování takového mléka (Holec, 1995). Diskutabilním tématem je mechanický separátor somatických buněk. Myslím si, že nejen z mého pohledu je používání tohoto přístroje velice krátkozraké řešení při snižování počtu somatických buněk v mléčném tanku. Toto zařízení pomocí odstředivé síly odstraní somatické buňky, písek, chlupy a krev z mléka. Zařízení je určené na separaci čerstvého teplého mléka. Výkon je 200 až 900 litrů za hodinu. Separace nemění obsah tuků a bílkovin v mléce. Počet somatických buněk je na výstupu nastavitelný. Podle mého zjištění jsou separátory využívané zejména v Polsku, kde je rozšířen ne zrovna kladný přístup, při zpracovávání komodit určených k lidské výživě a k bezpečnosti potravin. Účinnost tohoto zařízení nezpochybňuji, ale řešení problémů s mastitidami jak klinickými, tak subklinickými nespočívá v následném hledání možností jak upravit jakost mléka na požadované hodnoty od takto postižených dojnic za účelem jeho následného zpeněžení, ale v jejich prevenci Inhibiční látky Rozvoj moderní techniky a technologie v chovu dojnic, při produkci, získávání, ošetřování a zpracování mléka přinesl sebou i nové problémy a to výskyt cizorodých látek v mléce. Tyto látky nejsou přirozenou součástí mléka, jsou však s mlékem vylučovány. Do organizmu dojnice se dostávají především z krmiva a vody, také inhalací nebo průnikem kůží a sliznicí při léčení dojnic. Nejzávažnější jsou inhibiční látky, které způsobují značné ztráty v mlékárenském průmyslu, neboť brzdí nebo zastavují růst čistých mlékárenských kultur. Jejich působení je závislé na jejich koncentraci, která působí rozdílně podle používaných kultur (Šebela, 1994). Šebela (1994) mezi inhibiční látky řadí: - Antibiotika a jiné antibakteriální látky aplikované jako léčiva dojnicím - Případně antibiotika používaná jako doplňky v krmných směsích pro jiná hospodářská zvířata a použitá pro dojnice - Rezidua různých čistících a dezinfekčních prostředků 22

23 - Rostlinné fytoncidy - Konzervační a neutralizační látky - Pesticidy, insekticidy, případně další látky jako těžké kovy - Do určité míry do této skupiny můžeme počítat i mlezivo, mléko od dojnic se zánětem vemene a mléko od dojnic léčených vakcinací - Zvláštní skupinu tvoří inhibiční látky tvořené jako přirozený ochranný systém mléčné žlázy, tj. specifické imunoglobuliny, lysozym, laktoferin, případně další bakteriostaticky nebo bakteriocidně působící látky. Délka vylučování inhibičních látek v mléce je ovlivňována frekvencí vydojování léčených čtvrtí a rychlostí restitučních procesů. Mléčná žláza v laktaci vylučuje až 80% aplikovaných antibiotik. Koncentrace vylučovaných antibiotik mlékem podléhá dynamickým zákonům eliminace těchto látek z organizmu. Je nejvyšší krátce po aplikaci, pak se postupně snižuje až do praktického vymizení. V největším měřítku dochází ke kontaminaci mléka antibiotiky po intracisternální příp. intramammární léčbě chorob mléčné žlázy. Při aplikaci antibiotik pouze do jedné nebo několika čtvrtí přecházejí antibiotika i do mléka z neléčených čtvrtí, a to tak, že po resorbci do krevního oběhu se vylučují mlékem i ze čtvrtí neléčených, a to až v téměř stejných koncentracích, jako ze čtvrtí léčených (Holec, 1994). Nebezpečí výskytu reziduí inhibičních látek v mléce může nastat zejména v případě, kdy se v chovu léčí najednou vysoký počet laktujících dojnic, přičemž léčené dojnice nejsou přesně evidovány a označeny a chovatel nerespektuje ochrannou lhůtu pro daný preparát. Rezidua inhibičních látek se však mohou nacházet v mléce i po uplynutí ochranné doby, a to v následujících případech: 1. K léčbě byla použita vyšší dávka antibiotika, a to zejména u mastitid, které odolávají léčbě, 2. Použité antibiotikum nebylo určeno k léčbě laktujících dojnic, 3. Pro použitý lék byla výrobcem chybně stanovena ochranná lhůta, 23

24 4. V chovu se vyskytují dojnice s atypickou (delší) dobou vylučování antibiotika. Pro prevenci výskytu reziduí v mléce všeobecně platí, že chovatel musí dodržovat následující opatření: 1. Vést důkladnou evidenci o všech léčených dojnicích ať již v laktaci nebo v době zaprahlosti. 2. Zřetelně označit všechny léčené dojnice, a to buď na ocase, na noze nebo vemeni. 3. Léčené dojnice je nezbytné dojit jako poslední nebo zvláštní a označenou dojící soupravou. Po dojení léčené dojnice a po vypuštění mléka ze sběrné nádoby je nutné vše, co přišlo do styku s mlékem léčené dojnice (konev, strukové násadce, krátké mléčné hadice, skleněná sběrná nádrž atd.) důkladně propláchnout studenou vodou, aby se ze stěn odstranily zbytky mléka s antibiotiky. 4. V určitých případech je vhodné testovat mléko jednotlivých dojnic na přítomnost inhibičních látek, a to u dojnic, které byly v laktaci léčeny přípravky určenými pro léčbu v zaprahlosti a u dojnic léčených v zaprahlosti, které však porodily dříve, než se očekávalo (Kadlec et al., 1994). 4. MLÉČNÁ ŽLÁZA Mléčnou žlázu (v širším slova smyslu) lze definovat jako kožní žlázu, která se vyvinula šlechtěním do abnormálních dimenzí (Abramson, 2009) Morfologie a fyziologie mléčné žlázy U krávy bylo vemeno výběrem vyšlechtěno v mohutný orgán, dosahující u mléčných plemen hmotnosti kg. Nachází se na spodině břicha ve stydké krajině a svým kraniálním okrajem zasahuje až k pupku, kaudálně pak do mezinoží, které v různém rozsahu vyplňuje. V mediální rovině je vemeno rozděleno mezivemennou 24

25 brázdou na pravou a levou polovinu. Ty jsou pak mělčími příčnými brázdami dále rozděleny na přední a zadní čtvrtky a zakončené ventrálně struky. Podstatu každé čtvrtky vemene tvoří rozšířené žlaznaté těleso (corpus mammae), uložené nad bází struku. Toto těleso se skládá z vlastní výkonné tkáně, tj. žlázového parenchymu, jehož lalůčky jsou spojeny vmezeřeným vazivem. Hlavní a nejdůležitější součástí každé čtvrtky vemene je žlázový parenchym, který je složen z velkého množství drobných lalůčků lobulů. Lalůčky tohoto tělesa jsou zbarveny světle oranžově a mají ovoidní tvar. V období laktace jsou lalůčky žlaznatého tělesa plně rozvinuty, dosahují velikosti 2-5 mm. Tyto lalůčky jsou složeny z několika menších primárních lalůčků o velikosti 0,5-1 mm. Uprostřed každého primárního lalůčku se nachází úzký kanálek intralobulární vývod, kterým začínají vývodné cesty vemene. Do intralobulárního vývodu se otevírá pomocí krátkých sekrečních tubulů sekrečních alveolů, v nichž se tvoří specifický sekret mléko. Mléko ze všech alveolů a tubulů jednotlivých primárních lalůčků odvádějí tenkostěnné nitrolalůčkové vývody. Ty se po výstupu z primárních lalůčků spojují se sousedními vývody v silnější mezilalůčkové vývody, které postupným sléváním přecházejí do ještě silnějších mlékovodů, které vyúsťují do mlékojemu; viz obrázek 1. (Marvan et al., 2007). Mlékojem mléčná cisterna je dutina o objemu 0,5-2,5 litru, v níž se mléko shromažďuje před vydojením nebo vysátím. Navenek se mlékojem otevírá úzkým, 8-12 mm dlouhým strukovým kanálkem (Marvan et al., 2007). Strukový kanálek u krávy (je obvykle vstupní branou pro mikrobiální invazi a naopak bariérou proti infekci; viz obrázek 2.) má délku od 4 do 18 mm s průměrem asi 12 mm. Má silně keratinizovaný epitel a vrstva těchto keratinizovaných buněk má zásadní význam pro udržení bariérové funkce. Funkce bariéry je zajišťovaná jak mechanickými tak chemickými prostředky. Mezi keratinovými buňkami strukového kanálku byly identifikovány antibakteriální lipidy a bazické proteiny (Doležal et al., 2000). Strukový kanálek je uzavřen smrštěním kruhového svěrače z hladké svaloviny, který se nachází v obvodu strukového kanálku. Každá čtvrtka je ventrálně zakončena strukem dlouhým 5-10 cm a širokým 2,5-3 cm. Kromě pravidelných struků se mohou vyskytnout i struky přespočetné, tzv. pastruky (Marvan et al., 2007). 25

26 Obrázek 1. Stavba mléčné žlázy, Obrázek 2. Cesta vniku infekce (Doležal et al., 2000). (Kadlec et al., 1994). Sekrece mléka začíná v období porodu a bezprostředně po něm (laktogeneze) a trvá v průběhu celé laktace (galaktopoéza). Důležitou úlohu v regulaci sekrece hraje mozková kůra, která diferencuje vzruchy přicházející z vemene, analyzuje frekvenci a charakter podráždění receptoru struků a ostatních recepčních polí. Nervové komplexy, které regulují na různé úrovni laktační procesy, jsou lokalizovány v míše, prodloužené míše, středním mozku a mezimozku a rovněž v podkorových centrech. Tvoří dohromady jednotnou morfologicko-funkční strukturu. Zvlášť důležitá úloha náleží hypotalamu s laktačním centrem, které bezprostředně reguluje činnost mléčné žlázy a současně přizpůsobuje k potřebám laktace funkci všech důležitějších systémů organismu (oběhového, dýchacího, žláz s vnitřní sekrecí aj). Neurohumorální regulace sekrece mléka probíhá po ose hypotalamus hypofýza kůra nadledvin, vaječníky, štítná žláza mléčná žláza. Hromadění mléka v průběhu sekrece má za následek jeho přesun z výše položených oddílů vemene do jeho spodních částí. K překonání kapilarity a vypuzení alveolárního mléka je nezbytné smrštění myoepiteliálních buněk vemene. Smrštění těchto buněk je součástí nepodmíněného neurohumorálního reflexu vypuzování mléka neboli ejekčního reflexu. Nervové impulzy vzniklé podrážděním struku jdou nervovými drahami přes hypotalamus do neurohypofýzy, kde se uvolní oxytocin. Krevním oběhem se oxytocin dostane do mléčné žlázy a vyvolá stah kontraktilních elementů mléčných alveolů a tubulů. Obvyklým podnětem k vyvolání ejekce je adekvátní podráždění struku při sání nebo dojení. Do krve vyloučený oxytocin zůstává v krevním řečišti jen krátkou dobu. Účinek uvolněného oxytocinu trvá u některých dojnic 3-5 minut, u jiných 7-10 minut. Přípravu vemene u několika dojnic 26

27 najednou a v důsledku toho oddálení začátku dojení je nutno považovat za hrubou chybu v pracovním postupu dojení (Jelínek, Koudela et al., 2003) Hygiena mléčné žlázy Dezinfekční prostředky k ošetření struků se odborně nazývají Teat Dip. Nejlepší cestou jak zvolit přípravek je vybrat takový, který vyhovuje podmínkám vašeho chovu (ustájení, technologie dojení management). Dále musí být cíleně nastaven na původce mastitid v konkrétním chovu a současně ošetřovat citlivou pokožku struků (hydratační efekt). Přípravek by měl být prokazatelně testován na vybrané mikroorganismy a řádně registrován platnou legislativou. V případě aplikace predipingu se jako nejvhodnější z hlediska čistícího a dezinfekčního účinku jeví mokrá pěna s následným ošetřením jednorázovou papírovou utěrkou, speciálně proti původcům environmentálních mastitid. V případě postdipingu běžné dipy, gelové přípravky a jiné emulze jsou vhodné pro suché a chladnější klima. Kde je stájové prostředí vlhčí a teplejší, je daleko vhodnější použít bariérové dipy. Část mléčných farem přizpůsobuje použití různých dipů právě těmto podmínkám (Hagen, 2009). Je také nutné přihlédnout ke kondici pokožky struků. Takže používaný dezinfekční prostředek by měl kromě účinné dezinfekční složky obsahovat i další komponenty jako zvláčňující látky, látky podporující hydratační efekt a jiné, aby byly schopny udržovat citlivou a mechanicky těžce namáhanou pokožku struků pružnou a zdravou za různých podmínek vnějšího prostředí. Dobrá a špatná hygiena vemene, respektive struků je v literatuře definována jako rozdíl mezi bakteriální stimulací, kterou kráva, respektive vemeno může zvládnout, a infekcí, které může podlehnout. Proto lze jednoznačně konstatovat, že úkony spojené s hygienou vemene či struků patří k těm nejdůležitějším a nejkritičtějším krokům při pracovní operaci dojení. Dezinfekce struků po dojení je podle Škardy et al. (1990) jedním z nejúčinnějších prostředků předcházení infekcí mléčné žlázy, neboť zničí až 85% bakterií, které se dostaly na pokožku struku během přípravy k dojení a během dojení. Autor dále podotýká, že po ukončení dojení se strukový kanálek uzavírá velice pomalu. Dále podotýká, že právě desinfekcí struků po dojení se sníží průnik bakterií do strukového kanálu až o 90%, podrobněji se dezinfekčními účinky zabýval Westfall et al. 27

28 (1988), kdy sporovnali účinky dezinfekce pomocí desinfekčních nádobek a aerosolu. Při srovnávacím pokusu bylo zjištěno, že při desinfekci pomocí desinfekčních nádobek, které jsou na počátku dojení čisté, mohou být v průběhu dojení viditelně kontaminovány různými nečistotami z prostředí. Dalším problémem je užívání nesprávně naředěného roztoku na farmách. Alternativním způsobem desinfekce struků je použití sprejů. Mezi výhody tohoto způsobu desinfekce patří to, že možnost přenosu infekce při desinfekci je oproti užívání desinfekčních nádobek minimální, a navíc je zde silně omezena možnost plýtvání desinfekčním prostředkem. Dále uvádí, že ve skupinách desinfikovaných aerosoly byl nižší výskyt nových infekcí mastitid o 27,2% oproti skupinám desinfikovaným pomocí desinfekčních nádobek Proces dojení Dojení hospodářských zvířat je bezprostředně spojeno s procesem jejich domestikace a využití mléka pro účely lidské obživy (první zmínky o dojení krav pocházejí z období 3100 př. n. l.) (Doležal et al., 2000). Dojením se rozumí získávání mléka strojem nebo ručně (Kadlec et al., 1993). Tato pracovní operace se ve volných stájích řeší odděleně od ustájení dojnic. Pro dojení všech laktačních skupin dojnic i dojnic zaprahovaných a v mlezivovém období se z ekonomického hlediska doporučuje použít pouze jednu centrální dojírnu. Dojírny se buď vestavují do prostoru stáje, nebo se velmi často řeší objekt tzv. mléčného centra jako novostavba. Důležitým parametrem při navrhování velikosti a typu dojírny je požadovaná doba dojení v návaznosti na organizaci práce a využití pracovních sil (Škeřík, 1998). Správné ošetření mléčné žlázy a bezchybný proces dojení a správného vydojení vemene je nezbytnou součástí při úkonu zaprahování dojnice. Při dojení je třeba dbát na to, aby: a) Způsob dojení odpovídal fyziologickým požadavkům a nezpůsoboval traumata mléčné žlázy, zejména předojování b) Nepříznivě nepůsobil na kvalitu a složení mléka 28

29 c) Ve stájích nebyla vykonávána žádná další činnost, která může nepříznivě ovlivnit průběh dojení nebo zdravotní nezávadnost mléka (Kadlec et al., 1993). Z hlediska strojního dojení je důležité vědět, že s rostoucím množstvím vytvořeného mléka roste ve vemeni vnitřní tlak, který napomáhá vyprazdňování mléčné cisterny při dojení. S rostoucí dobou od posledního dojení nitrovemenný tlak narůstá, avšak současně klesá intenzita tvorby mléka. Na tvorbu oxytocinu má vliv mnoho okolností. Přímo na vemenu dojnice je soustava nervových zakončení receptorů, které reagují na různé podněty. Na mechanické podněty, například masáž, reagují mechanoreceptory, na vnitrocisternový tlak reagují baroreceptory, na tepelné podněty (omývání teplou vodou) reagují termoreceptory. Aktivace těchto receptorů (pokud nepřesáhne hranici libosti) podporuje tvorbu oxytocinu. Naproti tomu podněty, které vzbuzují pocity nelibosti (hluk, intenzivní světlo, zápach, úder stres), působí na zvyšování tvorby hormonu adrenalinu a následné potlačení tvorby oxytocinu. Proto při přípravě dojnice před dojením musíme všestranně působit na zvýšení tvorby oxytocinu a vystříhat se všech činností a zásahů, proti kterým se dojnice brání zvýšenou tvorbou hormonu adrenalin. Příprava dojnice před dojením tedy zahrnuje soubor opatření ke zvýšenému dráždění všech receptorů. Důležité je i zachování navyklého postupu prací před dojením, který dojnice vnímá svými smysly a spojuje s přípravou uvolňování mléka. Správné dojení je pro dojnici spojeno s pocitem libosti. Doba jednoho dojení by neměla přesáhnout 6-8- minut, tedy dobu, po kterou působí hormon oxytocin (Doležal et al., 2000). Samozřejmostí je správná funkce dojících strojů a zařízení. U správné pulsace činí počet pulsů za minutu a pulsační poměr (sání:stisk) se pohybuje mezi 1,1 1,5 : 1 až 2 :1. Pulsace nižší než 45 pulsů za minutu působí na dojnici bolestivě, pulsace vyšší než 60 snižuje dokonalost stisku. Důsledkem nesprávné pulsace jsou eroze konce struku, everze strukového kanálku, zhmoždění, ztvrdnutí nebo cyanóza struku (Škarda et al., 1990). 29

30 5. HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU MLÉČNÉ ŽLÁZY 5.1. Zdravá mléčná žláza Různé stavy mléčné žlázy jsou srovnávány s tzv. normálním vemenem. Mezinárodní mlékařská federace (IDF) a Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala, že normální vemeno je takové, které nevykazuje žádné zjevné znaky patologických změn (příloha str. 1, obr. 1.) a jehož mléko je prosté patogenních mikroorganismů a vykazuje normální obsah buněk (Holec, 1996), souhlasně označuje za klinicky zdravou čtvrť Hejlíček et al., (1987) takovou, která při adspekci a palpaci nevykazuje příznaky zánětu, na jejímž sekretu nejsou zjištěny smyslové změny, obsah buněk, bílkovin, tuku a laktózy, fyzikální a chemické vlastnosti jsou ve fyziologickém rozmezí a mléko neobsahuje patogenní mikroflóru. V 1 ml zdravého mléka by mělo být obsaženo okolo somatických buněk PSB Patologické stavy mléčné žlázy Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu Roztrhnutí nebo ztráta podpůrného aparátu je charakteristická pro vysokoprodukční dojnice a projevuje se hlavně změnami tvaru a uložení vemene, které jsou závislé na místě poškození závěsného aparátu. Poškození závěsného aparátu má původ v komplexu faktorů genetického, nutričního a chovatelského původu. Všeobecně se uvádí, že poškození závěsného aparátu se nejčastěji vyskytuje u dojnic s extrémně vysokou dojivostí resp. u dojnic šlechtěných na vysokou mléčnou užitkovost, tj. za rok litrů mléka (příloha str. 1, foto. 1.) (Kováč et al., 2001). Poškození závěsného aparátu vemene může nastat v celém jeho průběhu. Poškození mediálního závěsu je příčinou prodloužení vemene ve směru mediálněventrálním, a to v místě mediálního prodlouženého žlabu mezi pravou a levou polovinou vemena. Po uvolnění se žlab částečně anebo úplně vytratí a struky jsou nasměrované laterálním směrem. Poškození laterálního závěsu má za následek, že 30

31 poloviny vemena směřují ventrálně, a to do úrovně metatarzu anebo i níže (Kováč et al., 2001). Autoři dále popisují, že všechny uvedené patologické stavy na závěsném aparátu vemena mají za následek predispozici ke vzniku edému vemena, poškození a poranění struků a vemena a následně ke vzniku mastitidy. U dojnic s roztrhnutým mediálním závěsem se velmi často nedaří nasadit všechny čtyři strukové násadce dojícího stroje pro jejich výrazné laterální postavení. V tomto případě v podstatě neexistuje způsob účinné léčby, takže jsme odkázáni jen na genetickou selekci. Účinná prevence mimo vhodné selekce dojnic neexistuje (Kováč et al., 2001) Slepé čtvrtě Výskyt nelaktujících slepých čtvrtek vemene způsobuje ucpání mezi strukem, a to obvykle granulačním tkanivem po poranění sliznice, resp. fibrózou po předcházejícím traumatu. Někdy jejich původ není známý (příloha str. 2, foto. 4). Prognóza další využitelnosti postižené čtvrtky je nejasná a variabilní. Důležité je zavést kanylu do strukového kanálku, kterou tam obvykle ponecháme do zhojení. Pozornost se musí věnovat možnému vzniku infekce ošetřené rány (Kováč et al., 2001). Relativně vysoké procento výskytu subklinických mastitid je zaznamenáváno u dojnic, které mají jeden a více struků zaprahlých. Takto označené struky se rekrutují z neléčených nebo nevyléčitelných forem mastitidy, v optimálním případě cíleně definitivně zasušených jódovým přípravkem. Pokud k definitivnímu zasušení nedojde, a jsou-li v mléčné žláze třeba jen minimální zbytky sekretu mastitidního mléka, jsou obrovským rezervoárem patogenů, které mohu infikovat ostatní dojnice cestou přes ruce obsluhy, utěrky na otírání mléčné žlázy, ale i samovolným vytékáním do podestýlky ve stáji (Seydlová, 2010). Ve vyhodnocovaném chovu je téměř 10 % dojnic s 1 a více slepými čtvrtěmi. 31

32 Edém vemene Edémem vemene označujeme nadměrné zvětšení vemena dojnice, které vzniká jako důsledek serózního prosáknutí hlavně podkožního vaziva, ale i intersticiální tkáně mléčné žlázy v oblasti interglobulární i intraglobulární. Edém vemene se může vyskytovat jak fyziologicky tak i patologicky. Takzvaný fyziologický, nezánětlivý otok vemene se povětšině objevuje u dojnic, hlavně však u jalovic při prvním telení ke konci gravidity (příloha str. 2, foto. 3) (Kováč et al., 2001). Nezánětlivý otok se vyskytuje především u dojnic s vysokou dojivostí. Většina chovatelů ho považuje za znak dobré dojivosti a za bezvýznamný. Patologicky se edém vyskytuje v důsledku nežádoucího účinku kardiotonik, trombóz zadní břišní vény a vén vemene, ale i hypoproteinémie při některém z početných onemocnění (Kováč et al., 2001). Při edému mléčné žlázy dochází k rozsáhlé infiltraci vemene zabraňující dokonalému vyprazdňování mléčné žlázy a následně i náležité rozdojování otelených dojnic. Edém vystavuje vemeno lehčímu poškozování a zvyšuje vnímavost mléčné žlázy k infekci (Kováč et al., 2001). Edém vemene může postihnout celé vemeno. Edém vemene se rozvíjí někdy až několik týdnů, ale většinou pouze několik dní před porodem anebo bezprostředně po něm. Vyznačuje se různě rozsáhlým zvětšením celého vemene, zvlášť zadních čtvrtí. Kůže vemne je napnutá, lesklá, narůžovělá, nebolestivá, bez zvýšené teploty. V důsledku prosáknutí stěn cisteren mléčné žlázy struky zmenšují svůj objem a vznikají problémy při dojení. Sekret vemene je beze změn. Edém vemene nezánětlivého charakteru vymizí cca 7-10 dní po porodu (Kováč et al., 2001) Hemoragie do vemene dojnic Hemoragie do vemene dojnic patří mezi cirkulační poruchy projevující se krvácením do tkáně, resp. dutinového systému jedné anebo více čtvrtek mléčné žlázy. Hemoragie- krevní výtoky do tkáně mléčné žlázy a následně i přítomnost krve v mléce se vyskytuje nejčastěji u dojnic, především u prvotelek bezprostředně po porodu. Většinou jsou spojené s výskytem předporodních a poporodních edémů a také jako 32

33 mechanické poranění mléčné žlázy. Prognóza v případě lehčích stavů je příznivá. Nejméně příznivá prognóza je při stavech, kdy vzniká nebezpečí ucpání vývodných cest mléčné žlázy krevním koagulátem (Kováč et al., 2001) Hyperkeratinózy struků Příliš krátké a tenké struky jsou náchylné na hyperkeratinózy. Při hyperkeratinózách dochází k porušení strukových svěračů a výstelky strukového kanálku, dochází tak ke vzniku vhodného prostředí pro průnik a pomnožení patogenů a k neschopnosti úplného uzavření strukového kanálku. Na vyústění struku postiženém hyperkeratinózou se objeví kroužky nebo třásně, hroty struků bývají tvrdé, plochy otlačené (příloha str. 2, obrázek 2). Mění se i zbarvení struků. Dojnice začíná být neklidná, klesá dojitelnost a snižuje se tak úspěšnost léčby takto zasaženého vemene (Hömberg, 2010). Střední nebo silné hyperkeratinózy struků, mají za následek poškození hrotů struků nebo jejich pokožky. To způsobuje dojnicím bolest, takže dojení je obtížnější pro dojnici i personál a nepříjemné pro zvířata. V důsledku toho se prodlužuje doba dojení, a tedy i zvyšuje zátěž struků a dále se zhoršuje jejich stav v průběhu laktace (Jelínková, 2010) Mastitidy 2000). Mastitidy jsou choroby člověka, které se projevují na dojnicích (Doležal et al., Definice Jako mastitis je označována každá zánětlivá změna mléčné žlázy, která je charakterizována zvýšeným počtem somatických buněk, obzvláště leukocytů v mléce, změnou fyzikálně-chemických a mikrobiologických vlastností sekretu mléčné žlázy a patologickými změnami v tkáni mléčné žlázy (Hofírek et al., 1990). 33

34 Mastitidy záněty mléčné žlázy skotu může způsobovat kterýkoliv činitel fyzikální, chemické a biologické povahy, který z vnějšího nebo vnitřního prostředí naruší celistvost tohoto orgánu (Hejlíček et al., 1987); obrázek 3. Na vznik mastitid v prvé řadě působí jako predispoziční faktor mléčná užitkovost. Proto bývá mastitida někdy označována jako nemoc z povolání vysokoprodukčních dojnic (Maxián, 1985). Nárůst mléčné užitkovosti je provázen rostoucím výskytem zdravotních problémů. Zdravotní problémy jsou představovány zejména nárůstem výskytu mastitid. Udává se, že roční nárůst mléčné užitkovosti (139 kg na dojnici za rok) je doprovázen rostoucím výskytem mastitid o 0,4% na krávu a rok (Ryšánek, 2006). SYNERGISMUS ANTAGONISMUS D O J N I C E kontaminace MIKROORGANISMY Anatomie, stádium laktace Stafylokoky, streptokoky Imunologický stav Možnost infekce S T R E S P Ř EN O S A S A S P R O S T Ř E D Í ustájení, výživa, dojící zařízení Schéma 1. Znázornění vzájemných vztahů třech systémů při riziku vzniku intramammární infekce, (Kováč, 2001). 34

35 Klasifikace mastitid Mastitidy jsou známé od dob domestikace skotu a není divu, že se za tu dobu vytvořila celá řada různých rozdělení. Rozdělení neboli klasifikace typu mastitid je důležité z důvodu volby léčby a prevence (Bečvář, 2008). Mastitidy jsou vyvolány jednak vlivy neinfekční povahy jako např. poškozením mléčné žlázy nesprávným dojením, pohmožděním či dietetickými vlivy (Snížek, 1991), avšak z 95% podle Nickela (1988) jsou způsobeny bakteriemi (především stafylokoky, streptokoky a colibakteriemi). Woolley (1988) uvádí, že mezi nejrozšířenější neinfekční vlivy patří vlivy způsobené dojícími stroji v důsledku kolísání vakua či vysokými cyklickými změnami vakua anebo kombinací těchto dvou vlivů. Kadlec a kol.,(1994) ve své publikaci popisuje, že řada autorů hovoří také o nespecifických, abakteriálních mastitis (u nás 20-30% těchto mastitis z celkového výskytu). Jejich příčinou nejsou zárodky patogenní pro mléčnou žlázu, nýbrž různá dráždění a poškození mléčné žlázy. Infekční mastitidy, tj. mastitidy přenosné z dojnice na dojnici a to v takové rozsahu, že dochází k hromadnému výskytu onemocnění, se dělí : a) infekční mastitidy s vysokou kontagiozitou a plošným rozšířením b) infekční mastitidy se sporadickým vyvoláním enzootií. Z praktického hlediska dává největší smysl níže uvedené rozdělení navržené globální organizací pro kontrolu mastitid a kvality mléka NMC (National Mastitis Council) (Bečvář, 2008) Rozdělení mastitid dle klinického hlediska Z klinického pohledu, který ovlivňuje rozhodování o způsobu léčby, se mastitidy rozdělují: 1) Klinická, definovaná evidentními příznaky zánětu jako je zarudnutí, zvětšení postižené čtvrtě, bolestivost, zvýšená teplota čtvrtě a hlavně změna mléka, jako jsou 35

36 vločky nebo zvýšená vodnatost. Přítomnost vloček je hlavním příznakem klinické mastitidy. Z praktického hlediska, se zaměřením na způsob léčby, se dále klinická mastitida rozděluje: Lokální, v tomto případě je zánět definovaný změnou mléka a možnou přítomností, dalších lokálních změn mléčné žlázy, ale bez celkových klinických změn Systematickou neboli celkovou. Zánět mléčné žlázy, který u krávy vyvolává celkovou reakci, jako je například zvýšená teplota, pokles příjmu krmné dávky, snížení funkce bachoru, průjem dehydratace a v nejtěžších případech šok a úhyn. V nejtěžších případech se hovoří o tzv. toxické nebo také septické mastitidě: - toxemie - přítomnost toxinu v krvi vyvolávající onemocnění - endotoxemie přítomnost endotoxinu (toxin uvolněný ze stěn G- bakterií) v krvi vyvolávající onemocnění. - sepse přítomnost bakterií v krvi vyvolávající onemocnění 2) Subklinická, definovaná jako mastitida bez evidentních klinických příznaků, kdy dochází jen k nárůstu somatických buněk v napohled nezměněném mléce. Počet somatických buněk nad v jednom ml u dané dojnice svědčí o přítomnosti subklinické mastitidy. Léčba těchto mastitid je nejúčinnější v době stání na sucho. Oba typy, klinický i subklinický, způsobují větší či menší pokles produkce (Bečvář, 2008) Rozdělení mastitid dle nástupu a délky trvání Podle nástupu a trvání zánětu se mastitidy také rozdělují: 1) Akutní, při které je patrný nástup a odeznění klinických příznaků ze dne na den nebo během několika dní především pro ústup klinických příznaků. 36

37 2) Chronická, kdy nástup může být shodný s akutní mastitidou, ale klinické příznaky přetrvávají několik týdnů či měsíců. Jako chronické se označují mastitidy těch plemenic, jejichž vzorky v kontrole užitkovosti vykázaly dvakrát po sobě hodnotu vyšší než jeden milion somatických buněk na mililitr mléka. 3) Perakutní u tohoto typu vážné systematické příznaky nastupují během několika hodin a většinou se jedná o těžkou mastitidu, která bez vhodné léčby končí úhynem postižené krávy (Bečvář, 2008) Rozdělení mastitid dle bakteriologické specifiky Podle vyvolávající bakterie se mastitidy rozdělují: 1) Kontagiózní, tyto jsou vyvolány bakteriemi, jejichž zdrojem jsou infikované krávy. K přenosu z krávy na krávu dochází na dojírně, dojícím aparátem nebo rukama dojičů. Existují čtyři bakterie vyvolávající kontagiózní mastitidy: - Stafylococcus aureus je nejdůležitější bakterie způsobující tento typ mastitidy. Vyvolává klinicky různé formy mastitid, ale ekonomicky nejdůležitější je jeho schopnost způsobovat chronické, subklinické mastitidy - Streptococcus agalactiae byl eradikován v chovech, kde se systematicky používají intramammární antibiotika při zasušení. - Mykoplasma bovis je to patogen podobný bakteriím, jehož význam, jako původce mastitid u skotu v posledních letech výrazně narůstá. Mykoplasmy mohou vyvolat klinicky těžkou mastitidu, ale setkáváme se s ní většinou v případech chronických, subklinických mastitid s nízkou pravděpodobností na úspěšnou léčbu. - Corinebacterium bovis se jako původce mastitid vyskytují u ustájeného skotu velice zřídka, ale může vyvolat těžké mastitidy u paseného skotu. K přenosu dochází prostřednictvím much, proto se tyto mastitidy nazývají letní mastitidy. 37

38 2) Environmentální, jsou vyvolané bakteriemi přítomnými v prostředí, kde se také množí. K nárůstu počtu mastitid vyvolaných těmito environmentálními bakteriemi dochází v období snížení čistoty ustájením, a tím kůže struku. Pravidelně jsou tyto bakterie zodpovědné za nárůst klinických a subklinických mastitid v letním období, kdy v prostředí stáje, konkrétně v podestýlce, dochází k přemnožení těchto bakterií. Ke snadnému množení těchto převážně koliformních bakterií dochází v období nárůst teploty a vlhkosti prostředí. Pro výskyt mastitid způsobených koliformními bakteriemi je kromě podmínek prostředí důležitý i typ podestýlky (organické podestýlky vytvářejí lepší prostředí pro jejich růst). Tyto bakterie mohou vyvolat klinicky nejtěžší formy mastitid (toxické mastitidy), jejichž následkem kráva může uhynout, ale také mírné lokální formy mastitid, které mohou přejít v mastitidy subklinické. Nejčastěji se vyskytující environmentální bakterie jsou: - Escherichia coli je v mnoha případech zodpovědná za lokální mastitidu s negativním kultivačním nálezem, která se do dvou až tří dnů vyléčí i bez jakékoli léčby. Většinou se jedná o lehké, lokální mastitidy (mléčný sekret s malou příměsí bílého fibrinu). Může způsobit, ale i toxické formy mastitid. - Klebsiella je bakterie případů toxických mastitid. - Streptococcus dysagalactiae a koaguláza negativní stafyloccoci, mastitidy jimi způsobené jsou nejsnadněji léčitelné. - Streptococcus uberis vyvolává většinou lokální mastitidy, které i přes léčbu často přecházejí do chronické subklinické formy s malou pravděpodobností na úspěšnou léčbu. - Kvasinky se jako příčina mastitid vyskytují zřídka, mohou však zkomplikovat léčbu mastitid vyvolanou jinými bakteriemi. K infekci dochází při intramammární aplikaci antibiotik. Pokud dojde k infekci kvasinkami, jedná se většinou o lehké, ale chronické mastitidy, pro které neexistuje léčba (Bečvář, 2008). Streptokokové mastitis probíhají převážně ve formě vleklých katarálních mastitid a jsou obecně citlivé na penicilin. Staphylokokové mastitis většinou probíhají formou klinické nebo subklinické mastitis, mohou však způsobit všechny typy mastitis až po těžké gangrenózní mastitidy. Změny v mléce jsou podobné streptokokovým mastitidám (Kadlec et al., 1994). 38

39 Rozdělení mastitid dle lokalizace ve tkáni mléčné žlázy Podle lokalizace ve tkáni postižené zánětem: 1) Parenchymatózní vyjadřuje zánět mléčného parenchymu (mléčné alveoly, které produkují mléko) a většinou vyjadřuje mastitidu s těžkým klinickým průběhem. 2) Katarální je podle tohoto rozdělení zánět především výstelky mlékovodu s obecně lehčími klinickými projevy (Bečvář, 2008) Klinické příznaky mastitid u dojnic Na začátku zánětu dochází k poruchám v průtoku krve mléčnou žlázou, a to jak ve zmenšeném přítoku krve do postižené tkáně, tak k zabránění odtoku krve. V důsledku poruch v odtoku krve dochází v mléčné žláze k hromadění produktů látkové výměny, jedovatých a dalších škodlivých látek. Tím dochází k poškození, či přímému ničení buněk tkáně mléčné žlázy. V důsledku hromadění tekutiny v tkáni dochází ke vzniku otoku. Při těchto procesech je rozrušená tkáň mléčné žlázy pomocí speciálních krevních buněk a částic odbourána a nahrazena pojivovou a vazivovou tkání. Tato tkáň nemůže převzít funkce žlaznaté tkáně mléčné žlázy (parenchymu). Tento pochod je příčinou zduření a ztvrdnutí celé čtvrti mléčné žlázy nebo jejích jednotlivých částí (tvorba uzlů) a snížené výkonnosti mléčné žlázy co se týče nádoje (Kadlec et al., 1994) Z hlediska propojení klinických a hygienických aspektů při posuzování stavů a procesů na mléčné žláze a mléku i mezinárodní standardizace sledované FAO a WHO a též z praktických důvodů prosazuje se i nás toto rozdělení procesů a stavů na mléčné žláze: Poruchy sekrece, nazývané též iritační mastitida, se vyznačují mléčnou žlázou a sekretem bez smyslových změn, výjimečně se mohou vyskytnout vločky v prvním nádoji, NK test je pozitivní v důsledku fyzikálně-chemických změn (zvýšení obsahu buněk, ph a elektrické vodivosti), patogenní bakterie chybějí (Hejlíček et al., 1987). Latentní infekce, mléčná žláza je bez klinicky zjistitelných změn, sekret smyslově nezměněný, fyzikálně-chemické vlastnosti také, mléko však obsahuje patogenní mikroby (Hejlíček et al., 1987). 39

40 Subklinická mastitida, mléčná žláza nejeví klinické příznaky zánětu, relativně je snížená dojivost postižené čtvrti, sekret bez makroskopických změn, zvyšuje se počet buněk a mění fyzikálně chemické vlastnosti (ph, obsah chloridů, elektrická vodivost zvýšené, NK test pozitivní), jsou přítomny patogenní mikroorganismy (Hejlíček et al., 1987). Klinická mastitida, vyznačuje se akutním, subakutním či perakutním nebo chronickým průběhem, postižením různých částí či tkání mléčné žlázy a různým charakterem zánětu tkáně a různě výraznými změnami smyslových, fyzikálněchemických a biologických vlastností mléčného sekretu, též průkazem patogenních agens v různém rozsahu (Hejlíček et al., 1987). Akutní mastitida. Kardiální znaky zánětu mléčné žlázy jsou jasně zřetelné, vyniká zarudnutí až cyanotické zbarvení, zvýšená teplota, bolestivé zduření, zvětšení čtvrti, tužší konzistence, sekret výrazně změněný a jeho množství v různém stupni zmenšené, změna triasu, zejména zvýšená tělesná teplota a různě výrazné příznaky poruchy celkového zdravotního stavu (stres). V sekretu jsou obvykle zjistitelné patogenní mikroorganismy (Hejlíček et al., 1987). Subakutní mastitida. Je iniciálním stadiem akutní formy, vyznačuje se méně zřetelnými příznaky zánětu, množství sekretu je snížené, v prvních střicích jsou vločky, fyzikálně-chemické vlastnosti mléka jsou změněné, přítomnost mikroorganismů dubiózní (střídavá), změny celkového zdravotního stavu chybějí nebo se jako mírné začínají projevovat (Hejlíček et al., 1987). Chronická mastitida. Je výsledným procesem či stavem akutní formy a vyznačuje se různě výraznými klinicky zjistitelnými změnami na mléčné žláze i sekretu, a to v závislosti na délce trvání a charakteru zánětu. Klasické znaky zánětu nejsou zcela vyjádřeny nebo některé chybějí. Postižená čtvrť však zůstává zvětšená (příloha str. 2, foto. 5), bez atrofie, postižený parenchym vemene je nahrazován pojivovou tkání, jsou palpovatelné různé tuhé vazivové uzly a provazce (iniciální fibróza). Sekret lze získat jen v malém množství, bývá též různě změněný jen vločky v prvních střicích, jindy serózní až purulentní, mikrobiologický nález bývá pozitivní, střídavý i negativní (Hejlíček et al., 1987). Chronická mastitida bývá většinou konečnou fází po subklinické mastitidě a je ve většině případů nevyléčitelná. Projevuje se zatvrdlinami a uzlinami ve čtvrti zmenšením nebo zvětšením čtvrtě (Striezel, Q-experten, 2010). 40

41 Do příznaků akutní systematické mastitidy patří horečka, v nejzávažnějších případech mastitid vyvolaných koliformními bakteriemi se často vyskytuje normální nebo nižší než normální teplota. Postižená čtvrť je zvětšená, ztvrdlá, někdy bolestivá a zarudlá, sekret se nepodobá mléku, je často vodnatý s příměsí hnisu, fibrinu nebo krve. Kráva nežere, je snížená nebo nulová bachorová činnost, trus v rektu není přítomen nebo je vodnatý. Kráva většinou leží v nejzávažnějších případech je ulehlá, neschopná vstát nízká tělní teplota a ulehnutí je následek septického šoku a dehydratace. Podle stupně dehydratace je nutná rehydratační terapie. Intravenózní aplikace tekutin (pro krávu z 10% dehydrovanou je nutné aplikovat 50l izotonického roztoku do žíly během 12 hodin) (Bečvář, 2008). Příznaky lokální mastitidy vykazují normální tělesnou teplotu, normální chování, normální bachorová činnost, přítomnost normálního trusu v rektu. Postižená čtvrť může nebo nemusí být zvětšená, bolestivá, zarudlá. Sekret v postižené čtvrti je změněn příměsí hnisu, bílého fibrinu, více či méně vodnatý. Přístup k léčbě lokální mastitidy je mnohdy kontroverzní. Ve většině případů se aplikují lokální (intramammární) antibiotika (Bečvář, 2008). Příznakem katarální mastitidy je serózní nebo serózně hnisavý zánět sekrečního epitelu alveolů a vývodných cest. Sekret je změněn příměsí zánětlivých produktů a je ještě více či méně podobný mléku. Postihuje více čtvrtí a na každé z nich může probíhat jinak. Jako původci katarálního zánětu převažují streptokoky a stafylokoky (Jagoš et al., 1985). Parenchymatózní mastitida označovaná také jako mastitis acuta gravis. Vyznačuje se těžkým difuzním, převážně akutně probíhajícím zánětem vlastního mlékotvorného parenchymu. Sekrece je značně snížena až téměř zcela zastavena a sekret je natolik změněn, že se vůbec nepodobá mléku. Postihuje zpravidla jednu čtvrť, jako původci převažují koliformní bakterie (Jagoš et al., 1985). Tzv. letní mastitidy jsou akutní onemocnění zvířat stojících na sucho a mohou postihnout krávy, jalovice i mladá telata. Je pro ně charakteristické, že jsou zapříčiněny smíšenou infekcí. Nejčastějším prvním klinickým příznakem je zduřelý a oteklý struk, na který se slétá hejna much, živící se vytékajícím sekretem. Zánět se rozšiřuje do mléčného parenchymu a končí rozsáhlým tuhým otokem vemene s výtokem zapáchajícího sekretu, příležitostně zbarveného krví. Systémové příznaky choroby jsou 41

42 obecné horečka, nechutenství, tupý výraz apod. Obvykle se objevuje otok končetin a kloubů, mohou nastat potraty až úhyn zvířat (Doležal et al., 2000) Příčiny vzniku mastitid Při objasňování příčin zánětů hovoříme o tzv. mastitidním trojúhelníku. Jednu stranu tvoří kráva její imunita, čistota vemene, druhou stranu představuje technika dojení podtlak, stabilita podtlaku na strukovém konci, funkce pulsátoru, kvalita násadců a umístění stroje a na třetí, neméně důležité straně trojúhelníku stojí člověk správný postup dojení (Bečvář, 2012). Z devadesáti procent jsou mastitidy u skotu způsobeny bakteriální infekcí. Hlavními hráči jsou G+ mikroorganismy. Z gramnegativních bakterií se pak jedná nejčastěji o koliformní původce. Tyto G- záněty není potřeba léčit, imunita krávy si s nimi většinou do několika dní poradí sama. Mastitidy způsobené G+ zárodky ale musíme léčit cíleně, konstatoval Bečvář. Zbylých deset procent zánětů připadá na traumatické příčiny, například prošlápnutí struku nebo jiné poranění (Bečvář, 2012). Štolc (1999) příčiny vzniku mastitid rozděluje na vnitřní a vnější. Do vnitřních řadí plemennou příslušnost, individualitu, dědičnost, činnost mléčné žlázy, činnost žláz s vnitřní sekrecí, krevní oběh, dýchací soustavu, plodnost, věk, zdravotní stav a hmotnost. Mezi vnější zahrnuje výživu, úroveň odchovu, pohyb, technologii chovu, technologii dojení, lidský faktor. Jako možné příčiny snížení obranyschopnosti u jednotlivých dojnic proti mastitidám se uvádí: A) Celková onemocnění: např. poporodní komplikace, záněty dělohy, střevní a žaludeční poruchy, záněty paznehtů atd. Všechny tyto faktory vedou ke snížené obranyschopnosti. B) Stáří: vysoké stáří znamená vyšší náchylnost k onemocnění, např. i špatnou schopností vyléčit se, špatným uzávěrem struků atd. Četnost výskytu infekcí se stářím stoupá. 42

43 C) Tvar vemene: svislé (pytlovité) vemeno znamená zvýšené nebezpečí infekce, zranění atd. a představuje vysoké riziko pro vznik mastitis. D) Přídatné struky a pastruky: mohou být rezervoárem původců mastitis a představují rovněž zvýšené riziko infekce. E) Nemoci kůže: neštovice, ekzémy, bradavice atd. způsobují bolestivostí špatné vydojování, a tím rovněž zvyšují riziko vzniku onemocnění. F) Stadium laktace: zvýšené riziko onemocnění je prvních a posledních laktačních týdnech, zvýšené riziko je i v prvních týdnech období stání na sucho (zaprahlosti) G) Poruchy výměny látkové, chybná výživa: způsobují oslabení celkové odolnosti zvířete, zvyšují náchylnost k onemocnění. H) Zranění struků, mléčné žlázy: velmi silně zvyšuje riziko vzniku mastitis (Kadlec a kol., 1994). Kadlec et al. (1994) dále uvádí, že škody na mléčné žláze mohou vzniknout cucáním. Při vysávání mléka (cucání struků) dojnic, mladého dobytka, krav stojících na sucho atd. vzniká vážné nebezpečí těžkých infekcí vemene streptokoky, staphylokoky, pyrogenními zárodky a dalšími. K zabránění cucání u dojnic jsou na trhu k dostání destičky proti cucání (ježci), k zabránění vzniku zlozvyku doporučujeme zavádět kroužky proti cucání již od mladého věku Eliminace mastitid Američtí odborníci tvrdí, že s eliminací mastitid je nutné začít už při odchovu jalovic. K tomu předkládají následující doporučení sestávající z pěti bodů: 1. Ustájit telata odděleně (telata mají být ustájena dostatečně daleko od sebe, aby se nemohla navzájem sát a nemohla se dotýkat) 2. Likvidovat létavý hmyz 3. Poskytnout dostatek selenu a vitaminu E (pro vývoj imunitního systému) 43

44 4. Léčebné ošetření u jalovic (prohlédnout struky zda nemají stopy po bodnutí hmyzem, pohmatem zjistit, zda se na vemeni nevyskytují otoky nebo zatvrdnutí, zkontrolovat sekret mléčné žlázy) 5. Využít vakcinačního programu (Doležal et al., 2000) Zásady tlumení mastitid 1. Desinfekce struků po každém dojení. Je to důležitý prvek hygienického režimu pro tlumení stafylokových infekcí. Eliminuje se až 85% bakterií na povrchu vemene. Po ukončení dojení se strukový kanálek uzavírá desítky minut. Proto je vhodné, aby dojnice byly po dojení u žlabu a aby bezprostředně neuléhaly do znečištěného lože (Doležal, 2000). 2. Léčení krav při zasušování. Škarda et al. (1990) uvádí, že účelem léčby v době zaprahnutí je eliminace existující infekce (subklinických mastitid) a vytvoření ochranné clony antibiotik v mléčné žláze v průběhu prvních 2-3 týdnů stání na sucho, kdy je mléčná žláza k infekci nejvnímavější (3-4 dny účinek bakteriocidní, 3-4 týdny účinek bakteriostatický). Tento bod bude podrobně popsán v následujících kapitolách. 3. Okamžitá léčba klinických mastitid. Základním předpokladem zavedení rychlé léčby je každodenní diagnostika klinických mastitid ošetřovatelů (Snížek, 1991). Škarda et al. (1990) doporučuje zahájit okamžitě léčbu po její detekci jako první pomoc. Je-li to technicky možné, doporučuje autor u lehčích forem časté vydojování čtvrtě, jinak je nutno podat antibiotika. Autor dále uvádí, že ohrožení zdraví dojnic intramamární léčbou, prováděnou ošetřovateli či techniky předem instruovanými veterinárními lékaři, je nepatrné. Beranová (1991) oproti tomu oponuje, že chronické nebo akutní katarální mastitidy doporučuje léčit frekventním vydojováním a aplikací mastí. Při tomto způsobu léčby jsou nižší ztráty v dodávce mléka 4. Vyřazování dojnic. Chronické mastitidy jsou důvodem k brakování. Tím se snižuje doba trvání a možnost dalšího šíření infekce (Doležal et al., 2000). 5. Správně seřízená dojírna a dojící stroje. Negativně působí kolísání vakua+/- 3,4 kpa, kolísající či nesprávná pulsace, vysoký podtlak, špatné rozměry strukových návleček, znečištěné a poškozené strukové násadce (Doležal et al., 2000). 44

45 Hlavními možnostmi jak zabránit vzniku environmentálních mastitid je, účinné přeléčení dojnic v období stání na sucho, provádět pre- i post-dipping, udržovat v čistém stavu struky a vemena dojnic, adekvátně připravit krávu na dojení, provádět pravidelně údržbu dojícího zařízení a okamžitě řešit jakékoliv závady, omezovat množství much ve stájích a rychle řešit a evidovat vzniklé mastitidy Diagnostika mastitid Pro diagnostiku zejména subklinických mastitid existuje celá řada testů. Buď detekují infekční patogeny, nebo změny v sekreci jako následek zánětu. Testy jsou jak cytologické, tak biochemické v laboratořích nebo ve stáji. Ve stáji se používá tzv. NK test nebo měření elektrické konduktivity mléka. Pro stanovení etiologie klinických mastitid je nutné bakteriologické vyšetření. U mléčných žláz, kde je parenchym výrazně poškozen již odeznělým zánětem, může být složení mléka i počet somatických buněk nenávratně změněn (Doležal et al., 2000). Hejlíček (2007) uvádí, že subklinická mastitida může být stanovena jen s pomocnými prostředky; jako jsou již výše zmiňované NK- testy, dále stanovením počtu somatických buněk nebo třeba složením ph v mléce Vliv genetiky na výskyt mastitid Mastitidy patří k nejčastějším a současně nejnákladnějším onemocněním krav. I přes zlepšování metod prevence a léčení se výskyt mastitid v posledních letech výrazně nesnížil. Úspěšný selekční program severských zemí, který už po mnoho let využívá údaje o výskytu klinické mastitidy u všech dojnic v kontrole užitkovosti, ukazuje, že je možné genetické zlepšení rezistence proti mastitidě (Wolf, Wolfová, 2010). Ve Švédsku, Finsku a Dánsku se kromě mastitid využívá i počtu somatických buněk a utváření zevnějšku mléčné žlázy, které mají vztah k mastitidám (De Jong, 1996). Genetické korelace mezi onemocněním klinickou mastitidou a počtem somatických buněk jsou v literatuře uváděny v rozmezí 0,58 až 0,86 mezi klinickou mastitidou a produkcí mléka v rozmezí 0,26 až 0,45 (De Haas et al., 2008). Podle Carlén et al. (2006) má však typ modelu na pořadí býků podle plemenných hodnot pro 45

46 odolnost k mastitidě jen nepatrný vliv. Přímá selekce na odolnost vůči mastitidám je neúčinná z důvodu nízké dědičnosti mastitid (0,025 až 0,12), proto se provádí nepřímé měření zdraví vemene pomocí počtu somatických buněk. Sorensen (2009) se s výše uvedenými autory shoduje a uvádí, že v mnoha zemích, mezi nimiž je i Česká republika, je zavedena selekce na odolnost proti mastitidám nepřímo s využitím počtu somatických buněk a utváření zevnějšku mléčné žlázy. Dědičnost počtu somatických buněk je vyšší než u mastitid a zachycuje subklinické i klinické mastitidy. Účinnost počtu somatických buněk jako selekčního kritéria na odolnost vůči mastitidám záleží na genetických korelacích, které jsou střední až vysoké, a proto se zlepšování zdraví vemene na nízkých somatických buňkách zakládá. Možností obsahu somatických buněk v mléku jako selekčního kritéria býků se zabýval Coffey et al. (1986). Autoři uvádí, že výsledky ukazují na pozitivní genetické vztahy mezi množstvím somatických buněk v mléku a infekcí mléčné žlázy, obzvláště působené hlavními mastitidními patogenními organismy. Strandberg et Shook (1989) popisují, že zahrnutí obsahu somatických buněk nebo mastitidy do selekčního indexu, který maximálně zintenzivňuje ekonomický zisk, omezil hodnoty růstu užitkovosti o 1 až 2%, ale neomezil vznik klinických mastitid. Bouška et al. (2006), uvedl, že exteriérové znaky mají vyšší koeficienty dědivosti a kladný vztah k funkčním znakům. Existuje také genetický vztah mezi počtem somatických buněk a znaky popisujícími utváření vemene krav, zejména pak výšky zadního upnutí, hloubky a předního upnutí vemene i vzdálenosti mezi struky. Krávy s pevněji a výše upnutými vemeny a struky blíže k sobě mají mléko s nižším počtem somatických buněk a jsou méně náchylné k mastitidám. Zároveň mají vyšší počty somatických buněk v mléce krávy s vyšší produkcí mléka (Zavadilová et al., 2009). Z toho vyplývá, že je nutné, aby hodnocení utváření vemene plemenic bylo nejen součástí ekonomických selekčních indexů, ale spolu s odpovídajícími optimálními podmínkami chovu dojnic i součástí šlechtitelské práce ve stádech dojeného skotu. Byly prokázány následující fenotypové znaky ovlivňující odolnost nebo vnímavost krav k infekci mléčné žlázy: - hloubka vemene (přesahují-li hroty struků horizontální linii hlezenního kloubu, je výskyt mastitid větší) - přední upnutí vemene k břišní stěně (čím je úhel, který svírá stěna břišní a přední plocha vemene ostřejší, tím je výskyt mastitid vyšší) 46

47 - délka struků (čím jsou struky delší, zejména přední, tím je výskyt mastitid vyšší) - délka strukového kanálku (kanálek kratší než 9 mm disponuje k výskytu mastitid) - utváření vnějšího ústí strukového kanálku (talířovité a nálevkovité ústí disponuje k výskytu mastitid) - uzavíratelnost strukového kanálku (špatná uzavíratelnost disponuje k výskytu mastitid) - dojitelnost (extrémně vysoká rychlost dojení i extrémně pomalé dojení disponuje k výskytu mastitid) (Ryšánek, 2007) Ekonomický dopad mastitid V tomto oddíle je ekonomicky vykalkulován dopad mastitid na chovatele, o to důležitější je prevence jejich vzniku a snižování počtu somatických buněk právě v období zaprahnutí mléčné žlázy. Přímé i nepřímé ekonomické ztráty ve stádech dojených krav vyvolávané mastitidami jsou u nás i v zahraničí uváděny v milionových částkách. Jedním ze spolehlivých a relativně snadno zjistitelných ukazatelů jakosti syrového mléka, resp. zdravotního stavu mléčné žlázy, je počet somatických buněk. Podle příslušných předpisů a norem patří obsah somatických buněk spolu s celkovým počtem mikroorganismů mezi hlavní ukazatele jakosti mléka. Odhad ekonomických ztrát způsobených mastitidami je relativně obtížný, a to vzhledem k různé intenzitě mastitid (subklinický a klinický výskyt), různým metodám prevence a léčby, působení na celou řadu ukazatelů apod. Z celé řady vědeckých prací a výzkumných sledování vyplývá, že ekonomické ztráty vyvolané mastitidami jsou způsobeny především: - Snížením produkce mléka; - Znehodnocením mléka (nutností jeho vyloučení z dodávky) - Vyšším vyřazováním, resp. vyššími náklady na obměnu stáda dojnic - Snížením nákupní ceny mléka v důsledku snížení jeho jakosti; - Náklady na léčiva a veterinární ošetření; 47

48 - Zvýšením spotřeby práce. Z uvedených základních příčin ztrát je zřejmé, že existuje téměř neomezený počet jejich kombinací, a že celková ekonomická ztráta bude ovlivněna výskytem a intenzitou mastitid v konkrétním chovu (Kvapilík, 2000). Ticháček, Hanuš (1996) ve svém článku uvádí, že subklinické mastitidy vyvolávají v důsledku častějšího výskytu vyšší ztráty než mastitidy klinické. Produkce mléka ze čtvrti napadené subklinickou mastitidou se snižuje o cca 20%, což způsobuje snížení tržeb o přibližně Kč na krávu a rok. Z orientačního srovnání vybraných ekonomických ukazatelů chovu jedné dojnice bez a s výskytem subklinické mastitidy je ekonomická ztráta odhadována na 5225 Kč za rok. Podílí se na ní ze 77% snížení dojivosti, z 12% vyloučení mléka z dodávky pro nestandartní vlastnosti, ze 7% zvýšení nákladů na obměnu stáda a 4% náklady na léčení. Nebezpečí subklinického zánětu spočívá v tom, že může zcela uniknout pozornosti chovatele. Firma Pfizer Animal Health spočítala, že ztráty u průměrného stáda představují u dojnic postižených subklinickou mastitidou asi 10% produkce. Je-li ve stádě 50% takto postižených dojnic, ztráta dosahuje 5% celkové roční produkce mléka. Klinická mastitida může v souhrnu způsobit ztrátu dosahující 41000Kč a její výskyt nad 2% ze stavu dojnic daného chovu svědčí pro nedostatečně účinný kontrolní mastitidní program (Ticháček, Hanuš, 1996). Klinické mastitidy jsou jen špičkou ledovce a na 1 případ připadá případů subklinické mastitidy (Liška, 2006). Wolfová et al. (2010) uvádí, že přímé ekonomické ztráty (bez zahrnutí korelovaných ztrát z vyřazování krav a nižší reprodukce) způsobené jedním onemocněním klinickou mastitidou na sledovaných farmách tvořily zhruba 2200 Kč na krávu za rok. Kvapilík (1995) v publikaci Ekonomické aspekty chovu skotu se s ostatními autory shoduje, že klinická mastitida způsobí i po uzdravení dojnice, že produkce mléka již nedosáhne úrovně užitkovosti trvale zdravé mléčné žlázy. Pokud dojde ke vzniku klinické mastitidy u dojnice, lze předpokládat přímou ztrátu více jak 90 litrů znehodnoceného mléka. Ztráta díky snížené produkci po zbytek laktace může dosáhnout až 1500 litrů. Při snížení užitkovosti o litr mléka na krávu a den je počítáno se zvýšením nákladů na litr mléka o 0,30 Kč, při odhadu objemu tržeb je uvažováno s tržností 92% a s nákupní cenou 7,00 Kč za litr mléka. 48

49 Tabulka 3. Odhad ekonomické ztráty způsobené mastitidou ve stádě 100 krav Kč/rok (Kvapilík, 2000). Tabulka 4. Odhad vlivu výskytu subklinické mastitidy na ekonomické ukazatele (Kvapilík, 2000). Plné využití produkční kapacity vemene dojnice předpokládá udržet ukazatel množství somatických buněk pod úrovní po většinu laktace. Vyšší množství somatických buněk signalizuje ztrátu části produkce, kterou je vemeno jinak schopno vytvořit, jinými slovy snížení užitkovosti vlivem subklinické mastitidy. Finanční ztráta způsobená posunem prodávaného mléka do pásma nad somatických buněk stojí chovatele jednoho sta dojnic ,- Kč ročně. Částka za léčbu v zaprahlosti přitom představuje pouhých 5% finanční ztráty související se zvýšením počtu somatických buněk nad Hodnoty v tabulce 3. uvažují finanční ztráty v korunách za jednu laktaci a 100 kusů dojnic o průměrné užitkovosti 4200 litrů Tabulka 5. Zisk spojený s udržením nízké hodnoty somatických buněk (Pfizer, 1999). 49

50 Výsledky studie Eberhard et al. (2012) značí, že při počtu somatických buněk v tanku na úrovni 200 tisíc na ml suroviny je postiženo 6% čtvrtí ve stádě a tento zásah znamená ztrátu denního nádoje ve výši 1 až 2 %. Při hodnotě 500 tisíc se jedná o postižení 16% čtvrtí a ztrátu 6% mléka, u hodnoty 1500 tisíc na mililitr jde již o 48% postižených čtvrtí a 29% ztraceného mléka. Společnost Eurofarm s. r. o. je na trhu již osm let. Pro chovatele zajišťuje odborné poradenství především v chovech skotu na území celé České republiky prostřednictvím vyškolených odborných pracovníků. Tato společnost se nechala inspirovat v zahraničí, kde existuje veterinární Služba pro zdraví vemene. Málokdo si uvědomoval, že výše somatických buněk v mléce vypovídá o zdravotním stavu dojnic, že úměrně počtu somatických buněk klesá produkce mléka dojnic nebo to, kolik peněz stojí každý jednotlivý zánět vemene. Dnes je to jiné. V chovech se tato problematika čím dál více řeší. Přispělo k tomu více faktorů. Jedním z nejdůležitějších byla určitě finanční krize v nedávné době. Právě tehdy nastal obrovský nárůst zájmu o vyhledávání rezerv a redukování ztrát, což je ve finále daleko efektivnější, než zbrklé šetření na vstupech. To totiž často vede k ještě větším následným ztrátám na produkci či zhoršení zdravotního stavu, mléčnou žlázu nevyjímaje. Pokud podniky zabývající se chovem vysokoužitkových dojnic využijí poradenství společnosti Eurofarm s. r. o. nejdříve dojde v první fázi ke spočítání skutečných nákladů na léčení a vyčíslení ztrát způsobených špatným zdravím vemene v průběhu roku. S ohledem na velikost podniků se ztráty pohybovali v řádech statisíců, ale u větších chovů často i milionů korun za rok. V praxi je ovšem potřeba při počítání ztrát brát v potaz i krávy se subklinickými mastitidami a s jen zvýšeným počtem somatických buněk. Zde mimo jiné u postižených dojnic klesá produkce mléka ztráta produkce 1-2 l/ks/den při počtu somatických buněk tis. (Velechová, 2011). Dle vyjádření firmy HYPRED CZECH s. r. o. výzkum ukazuje, že náklady na onemocnění mléčné žlázy tvoří jenom 33% celkových nákladů tohoto onemocnění. Zdaleka nejvyšší výdaje činí ztráta výroby mléka, což představuje 67% z celkových nákladů, protože většina mastitid je subklinická a může dokonce nepříznivě ovlivnit ziskovost produkce mléka. Vědecky je prokázáno, že mastitida může způsobit pokles produkce mléka a s klinickou mastitidou se odhaduje pokles o 5% za laktaci. V případě subklinické mastitidy v USA odhadli ztrátu na 0,5 kg mléka pokaždé, když se počet somatických buněk zdvojnásobí. 50

51 U všech výše uváděných kalkulací a procentuálních vyčíslení je třeba přihlédnout k pohyblivým cenám mléka a rozdílnosti v užitkovosti jednotlivých chovů, ze kterých byly ekonomické ztráty vypočítávány. Proto zmiňované finanční hodnoty nelze považovat za univerzální pro všechny chovatele. 6. LAKTACE Laktací se nazývá období, během kterého zvířata produkují mléko, tj. období od porodu do zaprahnutí, čili doba, kdy ustane sekrece mléka v důsledku blížícího se dalšího porodu (Jelínek, Koudela a kol., 2003) Perzistence, fáze laktace a laktační křivka Přirozený laktační cyklus se odráží v laktační křivce, která stoupá v časné fázi laktace až do svého maxima a pak pravidelně klesá po zbytek laktace. Fyziologická laktační křivka musí být jednovrcholová, plochá. Normovaná laktace pro účely kontroly užitkovosti trvá 305 dnů (viz graf 1). U vysokoužitkových dojnic musí být laktace přerušena zásahem chovatele (Skřivanová et al., 2000). Nedostatek energie na počátku laktace, kdy je potřeba největší, snižuje mléčnou produkci v daleko větším rozsahu než její nedostatek v pozdějších částech laktace. Stálost neboli perzistence laktace popisuje mléčnou produkci mezi dvěma body v rozdílném čase, většinou rozdíl mezi maximem a nějakým bodem po jeho dosažení. Toto postupné snižování má svůj biologický základ, aby došlo k postupnému ukončení laktace, a tím byla umožněna příprava na další reprodukční cyklus. Kromě jiných faktorů, také nemoci mohou mít vliv jak na mléčnou produkci, tak na perzistenci. Jejich předpokládaný vliv na perzistenci je těžké stanovit, protože mnoho krav je kvůli nemocím brakováno a jsou tudíž vyřazeny z pozorování. Výskyt akutní mastitidy zkracuje dobu do dosažení maximálního denního nádoje, sníží jeho výši a zkrátí dobu laktace, ale nesníží denní produkci po dosažení svého maxima. Výskyt mastitidy v pozdější fázi laktace má jen malý vliv na celkovou produkci. Krávy nemocné ketózou 51

52 mají abnormálně tvarovanou laktační křivku, dříve dosahují maxima, perzistence je nezvykle vysoká. Příčiny poklesu laktace mohou být také v tom, že existují rozdílné fyziologické změny související s postupem laktace, které mohou přispět k typickému snížení produkce mléka. Mléčná žláza má nižší prioritu přísunu živin s postupující laktací oproti jiným orgánům. Tento proces je patrnější u březích krav, u kterých se požadavky na růst plodu zvyšují se vzrůstající březostí. Ačkoli jsou tyto požadavky relativně malé ve srovnání s požadavky na mléčnou produkci, stále představují jistou konkurenci ve spotřebě živin. Tendence snížení přísunu živin do mléčné žlázy po dosažení maximálního nádoje se snižuje (Kulovaná et al., 2001). Obdobně popisuje snižování mléčné produkce u krav s postupující březostí Doležal (2000). Od 8. měsíce březosti se mléčná produkce snižuje až na 20%. Doporučovaná ideální doba stání na sucho je 6-8 týdnů. Jak kratší tak delší období stání na sucho snižuje následnou produkci mléka. Nedostatek energie na počátku laktace, kdy je potřeba největší, snižuje mléčnou produkci v daleko větším rozsahu než nedostatek v pozdějších částech laktace. Dojení dvakrát denně zvyšuje denní nádoj nejméně o 40% ve srovnání s dojením jednou denně (Doležal et al., 2000). Autoři dále zmiňují praktické doporučení pro chovatele, ten by se měl při výběru býka pro připařování ve stádě zajímat, o to jakou měli perzistenci dcery připařovaného býka ve 2 a 3 laktaci. Krávy s nevyhovující perzistencí zapouštět co nejdříve, u vysokoužitkových krav s výbornou perzistencí je z hlediska produkce mléka možné i pozdější zapouštění a dále zajistit optimálním odchovem jalovic růst mléčné žlázy v období dospívání a zabřezávání, kdy dochází k intenzivnímu vývoji mléčné žlázy 11%, po zabřeznutí pak 41%, další vývoj mléčné žlázy nastává s nastupující laktací. Dobře utvářené vemeno pozitivně ovlivňuje perzistenci laktace. Následné rozčlenění fází laktace a období stání na sucho je důležité zejména pro systém výživy a krmení zvířat (sestavování krmných dávek) se řídí se vzestupnými a sestupnými body laktační křivky. Počáteční fáze laktace zahrnuje období 100 dnů od počátku laktace. Střední fáze laktace je počítána od 101 do 200 dne od otelení a pozdní fáze laktace zahrnuje období od 201 dne až do konce laktace tedy do zasušení mléčné žlázy dojnice. Fáze mezi jednotlivými laktacemi je tzv. stání na sucho neboli období zaprahnutí, to začíná cca 60 dnů před plánovaným porodem (v 8-9 měsíci březosti). 52

53 Toto údobí je ještě dále rozděleno do dvou fází, kdy první zahrnuje dobu od zaprahnutí do zhruba 3-4 týdnů před otelením a druhá fáze je tzv. příprava na porod od 3-4 týdne před plánovaným otelením až do otelení. Systém období stání na sucho můžeme charakterizovat jako období regenerace mléčné žlázy, bachoru a vlastně celého organismu. Optimální délka stání na sucho je 60 dnů s tím, že pokud je období delší, tak se zbytečně okrádáme o produkci, a pokud je kratší, zkracujeme regenerační období dojnice. Při době stání na sucho pod 45 dnů se sníží užitkovost v následné laktaci o % (Skřivanová et al., 2000). Křivka produkce mléka je dána množstvím a aktivitou sekrečních buněk a kulminuje okolo 7. týdne po porodu, kdy buňky pracují na 100%. Následný pokles je způsoben jejich opotřebováním. U starých buněk nejprve klesá schopnost tvorby mléka, pak odumírají a uvolňují se do mléka. V době laktace jsou buňky nahrazovány jen v omezené míře, to znamená, že úbytek je rychlejší než obnova, kapacita žlázy se postupně snižuje. Graf 1. Fyziologická laktační křivka 53

54 6.2. Laktace versus patologické stavy mléčné žlázy Obecně lze konstatovat, že k onemocnění mléčné žlázy jsou nejvíce náchylné dojnice v poporodním období, tedy v období počínající laktace, a to zejména k onemocnění mastitidou, kdy dochází ke znovuotevření strukových kanálků, nedokonalé funkci svěračů strukových kanálků z důvodu přeplnění mlékojemů a zvýšená incidence hemoragií v souvislosti se vznikem fyziologického edému u dojnic zejména prvotelek. Dalším rizikovým obdobím je období konce laktace, ve kterém dochází k zaprahování dojnic a k ukončení dojného systému, tím pádem k větší náchylnosti ke vzniku zánětů z nevydojování či otevření strukových kanálků z důvodu přeplnění vemene a vniku infekce z prostředí nebo může být infekce vnesena nedokonalým dodržením hygieny při zaprahování dojnice. V ostatních fázích laktace je běžný výskyt mastitid, z nejrůznějších výše uvedených příčin. Dále abscesy či hemoragie vyvolané traumatickými stavy způsobené jinými dojnicemi či nevhodným ustájením. Účinnost terapie mastitid u laktujících dojnic je závislá na stádiu laktace. Během prvních 100 dní laktace je léčbou eliminováno 84,5% subklinických infekcí, od 100 do 200 dní laktace 64,4% a po 200 dnu pouze 46,9% infekcí (Riboldi, 1989). Incidence klinických mastitid a nových infekcí se zvyšuje s počtem laktací. Vyšší výskyt mastitid okolo porodu je většinou důsledek zvýšené infekce v období stání na sucho a snížením obranných funkcí před porodem. S postupující laktací a klesající užitkovostí stoupá jak počet somatických buněk, tak elektrická konduktivita (Doležal, 2000). Všechny patologické stavy se také projeví v utváření laktační křivky. Patologické laktační křivky jsou typické v době, kdy dojnici postihne mastitida nebo jiné bolestivé onemocnění či stav, který negativním způsobem ovlivní možnost vydájení nebo tvorbu mléka. Tyto křivky pak mohou mít dva vrcholy a to zejména pokud dojde k onemocnění mastitidou v počátcích laktace a k jejímu úspěšnému vyléčení. Další abnormální utváření křivky může být způsobeno příliš strmým poklesem z vrcholu laktace či předčasným ukončením laktace, hovoříme tak o nízké perzistenci. Toto může být způsobeno nejen onemocněním mléčné žlázy, ale také brzkým zabřeznutím, onemocněním paznehtů nebo nesprávným sestavením krmné dávky. 54

55 7. ZAPRAHNUTÍ Je klidový stav mléčné žlázy a znamená ukončení laktace. V kontrole mléčné užitkovosti se považuje kráva za zaprahlou od začátku kontrolního údobí, ve kterém se při kontrole zjistí, že denní dojivost je nižší než 1 kg mléka. Jestliže dojnice nezaprahne sama dříve, je z hlediska délky normované laktace a zdraví dojnice i jejího mláděte účelné, aby se na zaprahnutí začala připravovat ihned po 305. dnu laktace (Župka, Höll, 1992). Mléčná žláza dojnic před otelením prochází fází bez mléčné produkce, tzv. obdobím zaprahnutí. Tehdy dochází zejména k významné přestavbě a následné regeneraci žláznatého epitelu mléčné žlázy. Období zaprahnutí se pak rozděluje na jednotlivé třetiny. V první fázi dochází k ukončení pravidelného dojení a postupné tvorbě strukové zátky. Délka druhé etapy závisí na celkové době stání na sucho. Ve třetím období dochází k rozpouštění strukové zátky a tvorbě kolostra zhruba jeden až tři týdny před otelením, kdy se obnovují buňky žláznatého epitelu a akumulují se i protilátky. Začátek i konec období stání na sucho je charakterizován imunosupresivními stavy, a tedy zvýšenou vnímavostí vůči infekci (Seydlová, 2011). 8. ZAPRAHOVÁNÍ Je zastavování sekreční činnosti mléčné žlázy přirozenou cestou nebo zootechnickým usměrňováním; vede k úplnému zániku vyměšování mléka u zvířat ke konci jejich laktačního údobí. Dochází k němu vlivem neurohormonálních změn v organismu, u krav v důsledku opětovné pokročilé březosti. Nedojde-li u krávy k zabřeznutí, její laktace se ještě individuálně různě dlouhou dobu prodlužuje (krávy se pak označují jako starodojné) a při déle trvající neplodnosti pak výrazně klesá, až zcela zanikne. Náležitě dlouhá doba zaprahnutí u krav tj dní, minimálně šest týdnů, je základní podmínkou uchování zdraví i výkonnosti jejich mléčné žlázy v další laktaci. Nežádoucí prodlužování laktačního údobí krav, ať již záměrným zkracováním období zaprahnutí (na pouhých 30 dní) nebo vlivem vysoké mléčné produkce, odráží se ve vzniku poporodních komplikací a ve snížení produkce mléka v následující laktaci (Kudělka, 1992). 55

56 Jestliže chovatel nebude v zaprahlosti ošetřovat celé stádo, je pravděpodobné, že celý efekt snížení a udržení celkového počtu mikroorganismů a somatických buněk na přijatelné úrovni nebude trvalý. Neošetřené krávy zůstanou potencionálním zdrojem infekce pro zdravé dojnice, které se dříve nebo později nakazí a podle dalších okolností prodělají akutní nebo subklinickou mastitidu. Mnoho dojnic se subklinickou mastitidou akutní zánět vůbec neprojeví a je obtížné je identifikovat (Anonym, 2001). Seydlová (2011) zdůrazňuje, že období zaprahování je nutné chápat jako začátek další laktace, a to nejenom z hlediska nastartování produkce, ale zejména pak vytvoření podmínek pro výrobu kvalitní suroviny, minimalizace ztrát a celkového ozdravení mléčné žlázy. Správné rozhodování a řešení problematiky zaprahování se promítne i do nízkých hodnot počtu somatických buněk v dodávaném mléce a zvýšené ekonomice výroby. V tomto období se lze pokusit úspěšně vyřešit i případy chronických zánětů. Je vytvořen prostor i pro léčení mastitid, kde původcem je Staphylococcus aureus. 9. METODY, ZPŮSOBY A MOŽNOSTI ZAPRAHNUTÍ A PREVENCE MASTITID PRO NÁSLEDUJÍCÍ LAKTACI U DOJNIC Jednou z podmínek rentability chovu vysokoužitkových dojnic je jejich bezproblémové a rychlé zaprahování. Včasné a správné zaprahnutí je významné pro dosažení uspokojivé mléčné užitkovosti v následující laktaci a udržení dobrého zdraví dojnic. Cíle léčby dojnic v období zaprahlosti jsou vedeny snahou o eliminování infekcí z předešlé laktace, které se projevily klinicky, vyléčení subklinických forem infekcí, které negativně ovlivní laktaci příští a zabránění vzniku nových infekcí. K dosažení těchto cílů jsou používána antibiotika s vysokou klinickou a bakteriologickou úspěšností léčby, minimalizovaným rizikem vzniku rezistence k nejrozšířenějším patogenům a žádnými nebo jen minimálními vedlejšími účinky přípravku. Je nutno použít takového přípravku, který brzy po aplikaci dosahuje terapeutické hladiny antibiotika a má prolongovanou účinnost. Pod různými firemními názvy jsou dodávány přípravky obsahující jednotlivé účinné složky nebo jejich směsi. Obecně platí, že nelze v jednom chovu dlouhodobě používat stále stejný přípravek. Podle posledních literárních zdrojů i poznatků z praxe bylo dosaženo velké účinnosti přípravků obsahující 56

57 širokospektrá antibiotika cefalosporinové řady a přípravky na bázi speciálně upraveného cloxacilinu (Skřivanová et al., 2000). Preparát pro zaprahování dojnic by měl mít následující vlastnosti: - Být účinný proti všem bakteriím způsobující subklinické mastitidy - Dostatečně dlouho působit ve vemeni - Dosáhnout vysokých koncentrací antibiotika ve vemeni - Snížit na minimum riziko, které po otelení představují rezidua antibiotik v mléce - Mít snadnou aplikaci, aby nedocházelo k poškození strukového kanálku při použití K dosažení co nejlepších výsledků při aplikaci antibiotického preparátu je nutné zamezit zanesení infekce do mléčné žlázy. Výrobci a veterinární laboratoře doporučují: - Dojnici zaprahujte najednou, nečekejte na postupné ukončení laktace - Používejte (nacvičte si) standardní postup, který budete dodržovat - Antibiotika podáváme bezprostředně po vydojení - Co nejdůkladněji očistěte struky, použijte dezinfekční ubrousky, případně antiseptikum s vatou - Očistěte struky v tomto pořadí: nejprve dva vzdálenější struky, pak dva bližší - Přípravek aplikujte v opačném pořadí: nejdříve dva bližší struky, pak dva vzdálenější - Příprava a použití hrotu: Uchopíme krycí klobouček mezi ukazovák a palec, ohneme a sejmeme. Do strukového kanálku zavedeme pouze bílou část hrotu. Přípravek aplikujeme šetrně pod mírným tlakem až do rovnoměrného naplnění strukového kanálku - Po aplikaci struky namočte do dezinfekčního roztoku určeného speciálně k tomuto účelu (Skřivanová et al., 2000). 57

58 Přípravky určené pro léčbu při zaprahování je možné aplikovat pomocí tenkých kanyl i březím jalovicím (alespoň 60 dní před porodem) (Škarda, Škardová, 2000) Metoda postupného zaprahnutí Župka, Höll (1992) popisuje metodu zaprahnutí krav, podle níž se vemeno po 24 hodinové přestávce jednorázově úplně vydojí a struky okolo svěrače se dezinfikují. Podle potřeby se tento úkon ve stejném intervalu opakuje. Vzrůstající tlak nevydojeného mléka ve vemeni ovlivňuje silně jeho sekreci, která se zmenšuje. Mléko nacházející se ve vemeni je žlázou postupně resorbováno. S přípravou dojnice podle uvedeného postupu se má začít nejpozději týden před plánovaným datem zaprahnutí. Kadlec et al., (1994) uvádí metodiku tohoto postupu takto: krávy se zdravým vemenem se dojí 2-3 dny pouze 1x denně. Třetí, respektive čtvrtý den, se provede zvláště důkladné vydojení. Rovněž při této metodě dochází k otoku vemene. Po 5-8 dnech dochází ke zmenšení vemene a po několika dalších dnech k obnově mléčné žlázy. Nevýhodou této metody oproti nárazové je, že k obnově mléčné žlázy dochází později, až po více dnech. U holštýnského plemene nejsou výjimkou krávy, které v sobě potřebné k zaprahnutí mají denní dojivost kg mléka. U těchto krav se ukončuje laktace tak, že v patřičném předstihu (10-14 dní) před předpokládaným zaprahnutím se omezí krmné dávky jadrných (dotace) a šťavnatých krmiv a vody. Současně se omezí počet dojení během dne na jedno dojení, popř. se dojení vynechá. Současně s těmito zákroky je možné aplikovat medikamentní ochranu mléčné žlázy proti onemocnění zánětem. Důležité je kontrolovat zdravotní stav vemene. Proces zaprahování krav je složitější v systémech volného ustájení (Urban, 1997). Tato metoda je v dnešních podmínkách chovů jen stěží realizovatelná, zejména z důvodu uhlídání množství vypité vody dojnicemi. Jak je výše uváděno mělo by se množství vody omezovat, také si nedokáži představit míchání speciální krmné dávky s nízkou dotací jadrných a šťavnatých krmiv ve velkoobjemových krmných vozech pro několik málo dojnic před zaprahnutím na dní. Z mého pohledu je to velmi neekonomický postup, nehledě na porušování welfare zvířat při omezování možnosti adlibitního napájení. 58

59 9.2. Způsob léčby mastitis při zaprahování Léčbu neklinických mastitis je možno provádět před zasušením dojnic a ve stání na sucho. Při té se doporučuje ošetření 2-3 dny předem antibiotiky s krátkou účinností, po posledním vydojení pak aplikovat vhodné dlouhodobě působící antibiotikum do všech čtvrtí vemene. Osvědčují se 2-3 násobná ošetření čtvrtí se subklinickými mastitidami, a to cca 3-4 dny před očekávaným zaprahnutím. Následovně potom se provádí ošetření těchto čtvrtí ještě antibiotiky s dlouhodobými účinky v období stání na sucho, a to vysoce účinnými dávkami (Kadlec et al., 1994) Metoda razantního zaprahnutí Někteří chovatelé dávají přednost razantnímu (nárazovému) ukončení laktace s jednorázovým vysazením dojení a medikamentní ochranou vemene před zánětem. Tato metoda zaprahování je provozně jednodušší, vyžaduje však patřičné odborné zkušenosti (Urban, 1997). Podle mého průzkumu je to také nejrozšířenější metodou zaprahování. Tato metoda může být použita jen u zdravých vemen. U vysoce užitkových krav se zasušení provádí pod ochrannou clonou antibiotik. Při posledním dojení musí být mléčná žláza zvláště důkladně vydojena, provedena důkladná dezinfekce struků po dojení namáčením ve schváleném dezinfekčním prostředku a dále se s mléčnou žlázou již nic nepodniká. V prvních 3-4 dnech po vydojení dochází k otoku mléčné žlázy. Tlak v mléčné žláze je větší než tlak krve, takže mléko tvořící buňky mléčné žlázy nejsou vyživovány a dochází tak cca 36 hodin po posledním dojení ke klidovému stavu mléčné žlázy. Mléko nacházející se v mléčné žláze je v příštích dnech převzato tělem dojnice zpět. K obnově mléčné žlázy počíná docházet cca po 6-ti dnech. Tato metoda má přednost, že obnovné procesy mléčné žlázy nejsou zpomalovány dalším dojením (Kadlec et al., 1994). U dojnic, které prodělali v průběhu minulé laktace klinickou mastitidu, nebo měli trvale vyšší úroveň počtu somatických buněk, je vhodné aplikovat antibiotické přípravky na zasušení 2x a to poprvé ihned po posledním dojení a po druhé 14 dní po zasušení (nutno pohlídat ochrannou lhůtu). Období stání na sucho je totiž ideálním 59

60 obdobím na léčbu, kdy mléčná žláza není zatěžována produkcí mléka a má lepší schopnosti hojení (Navrátil et al., 1999). Stání na sucho pod clonou antibiotik je velmi rozšířeným opatřením. Je vhodné ve všech chovech s vysokým podílem krav postižených záněty mléčné žlázy, ve kterých je třeba ošetřit v období stání na sucho nejen nemocné, ale i zdravé dojnice (vhodné zejména v chovech s turnusovým telením atd.), a to vysokými dávkami antibiotik s dlouhou dobou působnosti. Nejpříznivějším časovým obdobím je ošetření antibiotiky bezprostředně po posledním dojení. Pro každou čtvrť použijte jeden injektor pro aplikaci antibiotik. Šetření na lécích atd. ohrožuje úspěch léčby (Kadlec et al., 1994). Postupující zaprahnutí se vyznačuje zmenšováním objemu vemena (Župka, Höll, 1992). V příloze uvedeno jako série fotografií znázorňující postupující zaprahnutí mléčné žlázy Metoda aplikace preparátu před otelením Již v roce 1979 Philpot doporučoval ve stádech s vysokým výskytem mastitid po porodu aplikovat dojnicím i březím jalovicím krátkodobě působící antibiotika do vemene před porodem (přípravky pro léčbu mastitid během laktace). Tím se snížil výskyt klinických mastitid bezprostředně po porodu o 32%. Kombinace léčby při zaprahování s léčbou před porodem snižuje výskyt klinických mastitid v 1. Týdnu po porodu o 68% (Philpot, 1979). Pankey et al. (1983) dodává, že aplikací antibiotik 2-3 dny před porodem je eliminováno až 90% infekcí Staphylococcus uberis Technika kombo terapie Nová aplikační technika podání přípravků na zaprahování a keratinové zátky při zaprahování dojnice, byla v letošním roce zveřejněna firmou Pfizer. Při tzv. kombo terapii se vychází z faktu, že použitý DC antibiotický přípravek čistí vemeno, resp. likviduje stávající infekci. Keratinová zátka pak mechanicky uzavírá struk (čtvrť) před možným průnikem bakterií a brání vzniku nové infekce z prostředí. Předkládaná technika je časově náročnější, ale dosahuje nejlepších možných výsledků. Cílem je 60

61 zajištění, aby antibiotikum bylo aplikováno do vemene, zatímco keratinová zátka uzavřela strukový kanálek až do prvního vydojení. Při této technice ošetřujeme vždy jednu čtvrť vemene najednou oběma přípravky a teprve poté přecházíme na další čtvrť. 1) Struk samotný a zvláště vyústění strukového kanálku musí být při zaprahování čisté. 2) Pokud je znečištěn dokonale jej očistěte. Poté řádně vydezinfikujte hrot struku. Pokud v jakékoli fázi postupu usoudíte, že došlo ke kontaminaci dezinfekci zopakujte. 3) Uchopte struk těsně pod jeho bází a vyviňte mírný tlak. 4) Proveďte aplikaci antibiotického přípravku do struku nad úroveň vašich prstů. Vemeno nemasírujte! 5) Odstraňte prázdný aplikátor od antibiotika a pevněji stiskněte struk. 6) Zaveďte aplikátor keratinového přípravku a celý obsah aplikujte do dolní části struku pod úroveň stisku prstů. Jak se zvyšuje tlak aplikovaného přípravku, můžete ve struku cítit zvyšující se napětí. 7) Když se aplikátor téměř celý vyprázdní, vytáhněte ho ze struku tak, aby malé množství keratinové zátky zůstalo ve strukovém kanálku (malé množství přípravku lze vidět i na špičce struku). 8) Na závěr použijte bariérový post-dip Obrázek 3-7. Znázornění techniky tzv. kombo aplikace DC preparátu (Pfizer, 2012). Obrázek 8. Snímek zobrazující strukové kanálky po vpravení DC preparátů (Pfizer, 2012). 61

62 9.6. Voskování struků po zaprahnutí Voskování struků po zaprahnutí, k tomu určenými voskovými preparáty, mechanicky zabraňuje průniku mikrobů z prostředí do vemene. Provádí se po zasušení po posledním vydojení. Taktéž ho lze zopakovat několikrát před předpokládaným porodem (14 až 7 dní) Vakcinační program Výsledky amerického výzkumu ukazují, že je-li hlavním patogenem vyvolávajícím mastitidu Staphylococcus aureus, je možné vyzkoušet speciální vakcínu nazvanou Lysigin, která zvyšuje imunitu jalovic. S vakcinací je potřeba začít brzy před vypuknutím infekce. První dávka se aplikuje ve věku 6 měsíců a další za 14 dní. Tento postup se opakuje každých 6 měsíců až do otelení. Znovu se očkuje při otelení a 6 měsíců po otelení. Náklady činí 1 USD za dávku. Výzkumníci slibují, že při dodržení těchto pěti bodů a vytvoření vlastního postupu za účasti veterináře, dojde u jalovic v období telení k významnému snížení výskytu mastitid (Doležal et al., 2000). V České republice není prozatím žádná taková vakcína registrována Zaprahnutí homeopatickými preparáty Úspěšnost homeopatické léčby mléčné žlázy v zaprahlosti vyhodnotili Spranger et al. (2000) a Klocke (2004) jako přijatelnou pouze v případě výskytu mírnější subklinické mastitidy v předcházející periodě. Při srovnání antibiotické a homeopatické profylaxe (ošetření při zaprahnutí) v šedesátý den následující laktace byl výskyt mastitid stejný u zvířat s PSB do 200 tis./ml, ale vyšší u homeopatického postupu 75% oproti 44% a 62% oproti 50% při antibiotické léčbě u zvířat s PSB 200 až 500 tis./ml a více jak 500tis./ml. Podobně vyšší až dvojnásobné byly i hodnoty PSB těchto krav po šest měsíců po otelení. Z hlediska léčby se ukázalo, že homeopatický systém ošetření v porovnání k antibiotickému dosahoval 14% poměru plnohodnotného vyléčení. Vedle přírodních substancí je účinnost homeopatických preparátů založena také často na velmi nízkých koncentracích stříbra. Existuje celá řada těchto preparátů, která 62

63 je rozepsána z hlediska vhodnosti použití nejen pro podporu různých cílových orgánů a orgánových soustav, ale i terapeutického využití při různých formách mastitidy, od akutní po subklinickou (Sojková, 2009). Graf 2. Výskyt infekcí mléčné žlázy bez používání DC terapie (Halasa et al., 2009). 10. OBDOBÍ STÁNÍ NA SUCHO Stání na sucho je období, ve kterém dojnice neprodukuje mléko. Začíná zaprahnutím a končí otelením (Höll, 1984). Následuje po zaprahnutí krávy a trvá do doby otelení. Je to důležitá fáze mezidobí, neboť je odpočinkem dojnice a přípravou na porod a další laktaci. Optimální doba stání na sucho je 60 dní. Tato doba spolu s 305 denní laktací je ideální pro požadovanou roční periodicitu telení krav. Ne vždy a u všech krav se však podaří těchto požadavků na délku doby stání na sucho a délku laktace dosáhnout. Delší doba stání na sucho než 2 měsíce bývá většinou průvodním zjevem kratších laktací, nebo pozdějšího zabřeznutí krav. Není žádoucí, neboť prodlužuje neprodukční období dojnice, což je ekonomicky nevýhodné (Urban et al., 1997). Kratší než požadovaná doba stání na sucho bývá zapříčiněna problémy spojenými se zaprahnutím zejména vysokoužitikových dojnic. U těchto krav je zkrácení možné tolerovat, maximálně však o 14 dnů. Problém ukončení produkce mléka, tedy zaprahnutí, je aktuální u krav s vysokou dojivostí při současné dobré perzistenci laktační křivky. Období stání na sucho je také vhodným časovým úsekem pro léčení 63

64 krav nemocných zánětem vemene, popř. pro medikamentní zdravotní ochranu telat po narození (Urban et al., 1997). Ke konci stání na sucho, cca dní před předpokládaným otelením, se krávy přesunují do porodny, kde je jim věnována péče spočívající v přípravě na otelení a na budoucí laktaci. Pro nejpřirozenější průběh porodu je nejvhodnější příprava ve volných porodnách s následným uplatňováním volného telení krav (Urban et al., 1997). V Americe je management dojnic stojících na sucho obdobný jako u většiny chovatelů v České republice. Jak uvádí Hulsen (2011) skupiny se nazývají far off-déle před porodem (60-21 dní před porodem) a close up-předporodní období (21-0 dní před porodem). Největší výskyt klinických mastitid je v prvním měsíci po porodu. Mnoho z nich jsou nové infekce původem z doby stání na sucho, hlavně na začátku a na konci periody zaprahnutí, proto je toto období tak důležité pro prevenci. Vyskytují se ale i perzistentní subklinické a chronické infekce, pokud dojnice nebyly správně ošetřeny (Kloubková, 2011). Spousta chovatelů má tendence toto období podceňovat. Přitom se ovšem jedná o velice důležitou fázi, kdy připravujeme krávy na rychlý a snadný přechod do nové laktace (Kloubková, 2011). Doba stání na sucho slouží k regeneraci žlázových buněk a obnovení sekreční kapacity mléčné žlázy. V této době dochází k obnově žlázových buněk ve třech fázích: 1) Involuce mléčné žlázy po laktaci (ukončení sekrece, apoptóza řízená smrt opotřebovaných buněk) = 14 dní 2) Regenerace syntéza komponentů (DNA) a obnova buněk = 32 dní 3) Tvorba kolostra (dokončuje se obnova buněk a začíná sekrece) = 14 dní Jestliže sečteme dobu trvání jednotlivých fází , je optimální doba stání na sucho 60 dní. Při zaprahování 60 dní před porodem bylo ve žláze maximálně 62% buněk tvořících mléko, při involuci se tvorba mléka zcela zastavila, aby sedm dní před porodem bylo ve žláze 98% sekrečních buněk. Naproti tomu u kontinuálně dojených 64

65 krav byly velké rozdíly v počtu sekrečních buněk a produkce po porodu byla vždy nižší. Šedesát dní je optimální délka stání na sucho pro produkci v následné laktaci u většiny stád. Někdo může namítnout, že kratší doba je kompenzována několika týdny dojení navíc. Zajímavé je, že i prodloužení doby stání na sucho má negativní vliv na produkci, pouze po první laktaci tomu tak není. Nevýhody vyplývající z krátké doby stání na sucho jsou nižší produkce mléka v následné laktaci, vyšší citlivost zejména u prvotelek, nižší kvalita mleziva. Nejvyšší riziko je u předčasných porodů (přirozená variabilita +/- 3 dny, administrativní chyby +/- 7 dní, porody dvojčat 11 dní, opakovaná inseminace březích - 21 dní). Šedesát dní dlouhá doba stání na sucho umožňuje obnovu produkční kapacity mléčné žlázy i při riziku předčasného porodu (Kloubková, 2011). Graf 3. Laktační křivky podle délky stání na sucho (Kuhn et al, 2006). Graf 4. Procento alveolárních sekrečních buněk podle doby stání na sucho (Capulco et al., 1997). 65

66 10.1. Výživa v období stání na sucho Krávy stojící na sucho nejsou náročné na technologii chovu, s výjimkou specifických nároků na výživu a krmení. Poskytovaná výživa totiž musí během narůstající březosti zajistit požadovaný růst plodu, avšak zároveň připravit krávu na zvýšený příjem jadrných krmiv a živin po otelení. U mladších krav pak musí současně zajistit růst hmotnosti těla, přičemž nesmí dojít ke ztučnění krav (Urban, 1997). Složení krmné dávky, zastoupení sušiny z objemných a jardných krmiv v období krmení dojnic mimo jejich produkci je řízeno jednak nároky dojnice na přísun živin a energie, ale také, a to především, nároky plynoucími ze změněného fyziologického stavu dojnice, z požadavků dietetických (Mudřík, 1984). Po ukončení laktace krmíme upravenou základní krmnou dávkou. Pokud obsahuje méně kvalitní siláž, omezíme její zastoupení, nevypustíme ji však z krmné dávky úplně. Pro období porodu, kdy se k ní budeme nuceni při nedostatku kvalitnější píce vracet, chceme zachovat základ dlouhodobě vytvářené mikrobiální populace předžaludku přizpůsobené takovému krmivu. V období stání na sucho bychom měli dbát na dostatečné dávky kvalitního sena. Každá dojnice, tedy i ta, která stojí na sucho v létě, by ho měla denně dostávat alespoň jedno procento ze své živé hmotnosti. S postupující graviditou vzrůstají nároky na živiny a přitom se snižuje denní příjem sušiny, protože gravidní děloha omezuje v břišní dutině prostor pro trávicí trakt. Omezujeme proto objemná krmiva s vyšším podílem balastu (Kudrna et al., 1998). Pokud je zvíře při zaprahnutí v dobrém výživném stavu, nemá v době stání na sucho s výjimkou několika dní před otelením dostávat jadrná krmiva vůbec. Abychom zabránili tučnění, je třeba někdy omezit i dávky kukuřičné siláže s vysokým podílem palic. Pokud je však kráva obézní již před zaprahnutím, nesmíme ji v době stání na sucho ve snaze o uvedení do chovné kondice nechat hladovět (Kudrna et al., 1998). Na prvé období laktace bychom měli zvířata včas připravit vhodnou technikou krmení. Proto je třeba v období bezprostřední přípravy na laktaci, tj dní před očekávaným otelením, navyknout mikrobiální populaci předžaludku na vyšší dávky jadrných krmiv, aby již v době porodu a bezprostředně po něm dokázala efektivně využívat energeticky bohatou krmnou dávku (Kudrna et al., 1998). 66

67 Z obav, aby se předčasně nepodporovala činnost mléčné žlázy, se dříve doporučovalo podávat v posledních dnech před otelením jen velmi nízké dávky jadrných krmiv, a teprve několik dní po porodu začít s přechodem na jadrný typ krmné dávky. Při takové technice krmení krátce po zátěži organizmu porodem a zahájením laktace přidáváme dojnici zátěž z podstatné změny v krmné dávce. Proto uvedenou techniku krmení považujeme za chybnou (Kudrna et al., 1998). Cílem této fáze laktace je, aby se neprohloubil problém s vyšším kondiční skóre, nebo zde dojnice nazačaly tučnět. Řešení kondice hladovkou je jednoznačně špatně. Z hlediska výživy je nutné zajistit dostatečný příjem sušiny objemných krmiv a doporučené koncentrace živin. Okamžitě po zasušení dojnice převedeme na krmnou dávku pro suchostojné krávy, která je méně koncentrovaná, což nám napomůže v zastavení tvorby mléka (Navrátil et al., 1999) Mikroklima ve stáji Zóna tepelné pohody je termín, kterým označujeme stav prostředí, ve kterém nemá dojnice potřebu významně regulovat svoji teplotu. Zvyšující se vlhkost totiž značně zhoršuje tepelnou pohodu zvířat (Hanina, 2011). V nabízené tabulce jsou patrné různé úrovně tepelné pohody či stresu produkčních dojnic. Tabulka 6. Různé úrovně tepelné pohody a stresu produkčních dojnic (Náš chov, 2011). Scheweifer (2011) radí jak postupovat při vysokých teplotách. Podpořte přirozenou výměnu vzduchu ve stáji. Otevřete všechna okna a dveře. Přímý sluneční svit škodí krávě více, proto se při chovu krav na pastvě nebo tam, kde mají výběh, postarejte o stinné místo. Pro přímé chlazení je nutné silné proudění vzduchu. Toho můžete docílit pomocí ventilátorů. Kadlec (1994) taktéž doporučuje tepelný režim ve 67

68 stáji regulovat intenzitou proudění vzduchu, varuje však před trvalým průvanem. Ten působí škodlivě především na vemeno. Maximální rychlost proudění vzduchu v blízkosti dojnic by neměla přesáhnout 0,3 m/sec při teplotě do 15 C. Při vysokých letních teplotách je možno připustit rychlost proudění vzduchu vyšší a vhodnou regulací proudění vzduchu docílit účinného ochlazování zvířat. Koncentrace plynných škodlivin ve stájovém vzduchu, které by neměly být překračovány (při hustotě vzduchu ρ = 1,2 kg.m³) jsou, CO₂ 0,30 hmotnostních %, NH₃ 0,0012 hmotnostních%, H₂S 0,0008 hmotnostních % (Kouďa, Hruboňová et al., 1996). Období stání na sucho je pro krávy zvláště důležité, protože se právě v tuto dobu rozhoduje o regresi mléčné žlázy a o jejím následném vývoji (mastitidy). V tomto období je sice metabolická produkce tepla nízká, ale je více než pravděpodobné, že endokrinní systém je v tomto období citlivější i na mírnější tepelný stres, než bývá v průběhu laktace (Doležal, 2009). Vysoká vlhkost zvyšuje přežívání a pomnožování mikroorganismů. Bylo zjištěno, že za vysoké vzdušné vlhkosti je podestýlka sídlem ohromného množství mikroorganismů, i když se jeví jako suchá a čistá (Doležal et al., 2000). V suchostojném období krávy reagují na sníženou intenzitu a dobu osvitu velice příznivě oproti dojnicím v produkční fázi. Z toho vyplývá, že krávy stojící na sucho až do období otelení by měly být ustájeny tak, aby měly zajištěn pouze osmihodinový světelný den (asi luxů) s následným nočním světelným režimem (40 luxů). Tato kategorie, která je často ustájena ve stejných světelných podmínkách jak o krávy v laktaci, je ve svých požadavcích na světlo diskriminována (Doležal, 2009) Hygiena stájového prostředí Výběr vhodné podestýlky je také nedílnou součástí ustájení právě zaprahnutých krav. Jednoznačným důvodem je, že u dojnice, která byla zasušena při denním nádoji okolo 15 litrů může samovolně odtékat mléko ze struků, vlivem tlaku, který je na svěrače strukových kanálků vyvinut z důvodu nalévání vemene, které trvá několik dnů po odstavení dojnice. 68

69 Čistota dojnic je přímo závislá na čistotě prostředí podestýlky a chodeb. Stupeň znečištění dojnic posuzujeme podle čistoty mléčné žlázy, distální části končetin, stehen a hýždí, viz fotografie 1. Čistotu a pohodlnost hluboké podestýlky jednoduše zkontrolujeme tak, že si na 20 sekund klekneme do místa, kde mají dojnice ležet. Pokud je množství podestýlky nedostatečné, budou nás tlačit kolena. A pokud máme kolena mokrá a špinavá, je podestýlka znečištěná (Lévesque, 2004). Fotografie1. Hygienický skoring (Náš chov, 2009). Dojnice s nízkým počtem somatických buněk v mléce jsou obecně vnímavější k infekcím environmentálními streptokoky a koliformními bakteriemi, a to zejména po zasušení a před otelením, kdy se onemocnění projeví na začátku laktace. Sláma bývá spojována s mastitidami způsobenými právě streptokoky, zvláště Streptococcus uberis, sláma by měla být suchá, bez plísní a prachu. Bezstelivové ustájení na matracích nevyžaduje stelivo, matrace však musí být udržovány v čistotě. Při volbě stlaní pilinami vzniká velké nebezpečí, pokud jsou nastýlány vlhké, a obzvlášť, pokud jsou naskladněny ve vlhkém stavu. Z hlediska bakteriální zátěže je nejnebezpečnější písek, ve vrstvě asi 10 cm v boxových ložích nebo 15 až 20 cm ve volném ustájení, v našich podmínkách je však jeho využití poměrně problematické a drahé. Obecně by stelivový materiál neměl obsahovat větší množství jemných částí, které slouží jako vhodné živné a nosné prostředí pro mikroorganismy. Při používání vápence se nesmí zapomínat na rapidní snížení účinnosti po 24 hodinách po aplikaci (Vokřálová, Novák, 2009). Nesterilizované piliny jsou zejména zdrojem Klebsiella pneumoniae a mohou vést až k těžkým mastitidním problémům. Streptococcus uberis kolonizuje kůži krav, je vylučován ve výkalech a tak kontaminuje veškeré okolní prostředí. Poněvadž je 69

70 Streptococcus uberis zejména infekčním patogenem u krav stojících na sucho nebo u krav v období porodu, je pravděpodobně problém v hygieně ustájení těchto kategorií krav. Protože je pomnožování mikroorganismů v organických odpadech zásadní faktor, zvyšující nebezpečí pro struk, je hygiena podestýlky a lože krav velmi důležitá (Doležal et al., 2000). Podle Lukášové (1999) technologie ustájení ovlivňuje mikrobiologické znaky, jakost i počet somatických buněk v mléce. 11. CHARAKTERISTIKA POKUSNÝCH PŘÍPRAVKŮ Z řady na našem trhu dostupných DC preparátů (asi 18 produktů od 11 výrobců) jsem volila takové, které výrobce doporučuje kombinovat s Orbesealem, dalšími neméně důležitými faktory při výběru byly: mikrobiologické rozbory dojnic postižených mastitidami jak klinickými, tak subklinickými; různá délka ochranné lhůty na mléko; účinná látka a její množství v 1 aplikátoru preparátu a v neposlední řadě cena. Při výběru jsem se také logicky řídila zkušenostmi z předchozích chovů, doporučeními jiných chovatelů a veterinárního lékaře. Důvodem bylo velice citlivé a rizikové téma této diplomové práce, protože se jednalo se o vyhodnocování experimentu na živých objektech. Existuje zde velice tenká hranice mezi úspěchem a kvalitními výsledky oproti možnosti ohrožení zdraví i welfare zvířat s tragickými důsledky špatného rozhodnutí z pohledu ekonomiky chovu, kdy by mohlo dojít k velkým finančním ztrátám z pohledu kvality, ale i množství dojeného mléka a zbytečné brakace zvířat Orbeseal Cílovým druhem zvířat pro použití jsou dojnice v období stání na sucho. Je indikován jako prevence nových intramammárních infekcí v období stání na sucho. Přípravek je vizuálně našedlá bílá mastná suspenze, její množství v jednom injektoru je 2,6 gramů. Při jeho použití dochází k redukci výskytu subklinických mastitid u krav po otelení a klinických mastitid v období stání na sucho a následující laktaci (po dobu 70

71 nejméně 60 dní po otelení). Použití Orbesealu se doporučuje jako součást opatření ve stádě pro prevenci mastitid. U krav, kde nepředpokládáme výskyt subklinických mastitid, se může Orbeseal aplikovat samostatně při zaprahnutí. U ostatních zvířat je potřeba postupovat podle používaných preventivních opatření. V praxi můžeme zvolit kritéria pro výběr dojnic na základě výskytu mastitid a počtu somatických buněk u jednotlivých krav, nebo na základě bakteriologického vyšetření. V případě individuálního zjištění počtu somatických buněk použijeme Orbeseal u krav, které mají méně než buněk/ml před zasušením. Mírné zvýšení počtu buněk zjištěné v posledních 4 týdnech před zasušením je normální a nemusí se brát do úvahy. U krav, které mohou mít subklinickou mastitidu, se může Orbeseal použít po podání vhodné antibiotické léčby do infikované čtvrti. V klinických studiích se prokázala snášenlivost Orbesealu jenom s přípravky na léčbu v zaprahlosti obsahujícími kloxacilin. V příbalovém letáku je uvedeno, že kontraindikační je používat tento přípravek u laktujících krav, nežádoucí účinky nejsou známy. Výrobce doporučuje způsob podání a množství podání: aplikujte obsah jednoho aplikátoru Orbesealu do každé čtvrti mléčné žlázy po posledním dojení v laktaci (při zaprahnutí). Po aplikaci přípravku neprovádíme masáž struku nebo vemene. Jeho aplikace do každé čtvrti mléčné žlázy vytvoří ze struku zátku, která poskytuje bezprostřední a dlouhotrvající fyzikální bariéru proti vstupu bakterií způsobující onemocnění mléčné žlázy. Působí preventivně proti nové infekci během období stání na sucho. Tímto způsobem Orbeseal redukuje výskyt klinických mastitid v příští laktaci. Účinná látka bismuth subnitrát není absorbována z mléčné žlázy, ale zůstává jako zátka ve struku až do manuálního odstranění (prokázáno u krav s obdobím stání na sucho až 100 dní). Jako pomocné látky je použit tekutý parafín, aluminium stearát a koloidní oxid křemičitý. Pro snížení rizika vzniku mastitidy po aplikaci přípravku je nutno postupovat obezřetně, aby se zamezilo vniknutí patogenů do vemene. Orbeseal nemá antimikrobiální činnost, proto je nezbytné, aby byl struk před aplikací důkladně mechanicky očištěn a desinfikován chirurgickým lihem, desinfekčním ubrouskem nebo jinou vhodnou technikou. Struky by se měly čistit, dokud ubrousky nejsou viditelně špinavé. Struky ponechejte před aplikací oschnout. Přípravek aplikujeme asepticky a vyvarujeme se možné kontaminace hrotu aplikátoru. Po aplikaci se doporučuje ponoření 71

72 struků do příslušného roztoku určeného k desinfekci struků po dojení nebo jeho sprejování. Aby se zamezilo výše zmiňované kontaminaci, je nutné se vyvarovat ponoření aplikátoru do vody. Aplikátor používáme pouze jednou na jednu čtvrť. Po aplikaci Orbesealu již do struku nepodáváme jiný intramammární produkt. Výrobce zvláště upozorňuje na to, že výrobek není určen pro krávy se suspektní nebo potvrzenou mastitidou při zaprahování. Je dobré pravidelně sledovat možný výskyt příznaků klinické mastitidy u zaprahnutých krav. Pokud se ve čtvrti vyvine klinická mastitida, musí být čtvrť manuálně vydojena a pak může být aplikována příslušná antibiotická léčba. U krav, které mohou mít subklinickou mastitidu, se může Orbeseal použít po podání vhodné antibiotické léčby do infikované čtvrti (Pfizer, 2007) Orbenin EXTRA Dry Cow účinnou složkou je antibiotikum kloxacilin, ten působí proti většině známých původců mastitid, včetně kmenů rezistentních na antibiotika penicilinového typu. Orbenin EXTRA Dry Cow pro jeho prodlouženou dobu působnosti, není možno používat k léčbě zánětů během laktace. Orbenin Extra DC ve svém složení obsahuje léčivou látku, již zmiňovaný kloxacilin v dávce 600 miligramů a minerální olej v dávce 3,6 gramů. Tento přípravek působí proti grampozitivním mikroorganizmům způsobujícím mastitidy. Je účinný proti Streptococcus agalactiae a dalším streptococům, stafylokokům (penicilin rezistentním i senzitivním kmenům) a proti Corynebacterium pyogenes. Orbenin Extra DC se doporučuje k léčbě existujících intramammárních infekcí krav v zaprahlosti a k poskytnutí ochrany proti novým infekcím během zaprahlosti. Souběžné použití přípravku Orbeseal v zaprahlosti poskytuje dodatečnou a rozšířenou ochranu proti vnikání patogenů do mléčné žlázy včetně gramnegativních bakterií a tak přispívá k další redukci výskytu mastitid během zaprahlosti a na začátku laktace. 72

73 Aplikace je shodná s přípravkem Orbeseal, přičemž Orbenin Extra DC vpravujeme do strukového kanálku jako první. U tohoto přípravku je možnost volby a použití krátkého a konvenčního hrotu (viz foto 2). Před aplikací uchopíme krycí klobouček mezi ukazovák a palec, ohneme a sejmeme. Do strukového kanálku zavedeme pouze bílou část hrotu. Přípravek aplikujeme šetrně pod mírným tlakem a ž do rovnoměrného naplnění strukového kanálku. V žádném případě se nesmíme dotknout prsty odkrytého hrotu. Přípravek nesmí být používán u krav během laktace, ale pouze v zaprahlosti a to nejpozději 42 dnů před očekávaným porodem, přičemž v tomto případě je ochranná lhůta na mléko 4 dny po porodu. Dojde-li k otelení dříve, ochranná lhůta na mléko se vypočítává tak, že se k termínu aplikace připočte 46 dní. Nejsou známy nežádoucí účinky. Ochranná lhůta je jak na mléko, tak i maso, to je nepoživatelné po dobu 28 dní. (Pfizer, 2007) Noroclox DC Xtra U tohoto přípravku tvořeným krémovitou suspenzí je léčivou látkou též kloxacilin v dávce 600 miligramů a dále pomocné látky: tekutý parafín a aluminium distearát. Kromě použití tohoto přípravku za účelem léčby existujících mastitid a poskytnutí ochrany proti následným infekcím během stání na sucho je také doporučován jako prevence výskytu letní mastitidy u mléčných krav. Výrobce jako v přechozím případě upozorňuje, že přípravek není určen k léčbě krav v laktaci. Toto intramammární antibiotikum není určeno pro použití méně než 35 dní před otelením. Mléko obsahuje inhibiční látky 96 hodin po otelení. Je-li doba stání na sucho kratší než 35 dní po posledním ošetření přípravkem, pak ochranná lhůta pro mléko je 35 dní plus 96 hodin. Maso má ochrannou lhůtu 28 dnů. Chovatel má možnost trojího podání. Prvním z nich je léčba při stání na sucho, kdy po posledním dojení v laktaci očistíme a dezinfikujeme struky a aplikujeme obsah jednoho aplikátoru strukovým kanálkem do každé čtvrti mléčné žlázy. Druhou možností je léčba jalovic. Je důležité, aby zvíře bylo pevně fixováno, struk musí být očištěn a 73

74 dezinfikován, následuje lokalizování ústí struku a tryska aplikátoru je položena za něj, ale ne vsunuta. Když je stlačen píst aplikátoru, antibiotikum prochází snadno strukem do mléčné žlázy. Poslední možností je léčba letní mastitidy. Před prvním otelením, v době rizika letní mastitidy, očistěte a dezinfikujte struky a aplikujte obsah jednoho aplikátoru kanálkem do každé čtvrti mléčné žlázy (Norbrook, 2007) Cepravin Dry Cow Výrobce charakterizuje přípravek jako intramammární dlouze působící suspenzi obsahující semisyntetické cefalosporinové antibiotikum. Léčivou látkou Cepravinu DC je cefalonium 250 miligramů ve 3 gramech, zbytek doplňují pomocné látky tekutý parafín a aluminium distearát. Svým složením zajistí dlouhodobou účinnost hladin antibiotik v zaprahlém vemeni. Cefalonium je širokospektrální cefalosporinové antibiotikum, které má baktericidní účinky vůči většině organizmů spojovaných s bovinními mastitidami. Antibakteriální aktivita není oslabena v přítomnosti mléka. Účinné hladiny cefalonia jsou udržovány ve většině čtvrtí po dobu 10 týdnů po infuzi Cepravinu DC. Střední koncentrace látky značené radioizotopem v krvi zůstává neměnná 10 dní po aplikaci, což se shoduje s nízkou, ale prolongovanou absorpcí cefalonia z vemene. U skotu léčeného tímto přípravkem je nižší výskyt infekcí Streptococcus uberis v období zaprahnutí a bezprostředně po otelení, doprovázený nižším počtem somatických buněk. Peniciliny a cefalosporiny mají vysoký terapeutický index u zvířat i lidí. Příčina tohoto pravděpodobně spočívá v jejich vysoce specifickém účinku při napadnutí buněčné stěny bakterie. Protože savčí buňky nemají vnější buněčnou stěnu jako bakterie, nemají β-laktamy vliv na dělení savčích buněk. Nejčastěji vyskytujícím se nežádoucím účinkem cefalosporinů je hypersenzitivní reakce, která se ve většině případů manifestuje jako makulopapulózní kožní vyrážky po několika dnech léčby. Tyto mohou být doprovázeny eosinofilií a horečkou. Cefalosporiny způsobují zřídka anafylaktickou reakci. Nejsou dostupné údaje o vlivu cefalosporinů u lidí. Cepravin DC nesmí být používán u krav v laktaci, je doporučen pro léčbu subklinických infekcí a profylaxi nových infekcí u v období zaprahnutí. Cefalonium je 74

75 účinné vůči β-laktamáza negativním i pozitivním organizmům; Actinomyces pyogenes, Corynebacterium ulcerans, Escherichia coli, Proteus spp., Streptococcus uberis, Citrobacter spp., Enterobacter spp., Klebsiella spp., Streptococcus dysgalactiae a penicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus. Dávkování je totožné z výše uváděnými přípravky. Obsah jednoho aplikátoru do strukového kanálku každé čtvrtě bezprostředně po posledním dojení. Před aplikací struk očistěte a dezinfikujte. Vyhněte se kontaminaci trysky po odstranění kloboučku. Po aplikaci je doporučeno ponořit struky do antiseptického přípravku určeného pro tento účel. Po dojení dokonale očistěte a dezinfikujte konec struku. Držte válec injektoru pevně v jedné ruce, jemně s ním točte a tahem v jedné rovině odstraňte klobouček. Neohýbejte a nekontaminujte trysku. Vsuňte špičku aplikátoru do strukového kanálku a aplikujte rovnoměrným tlakem na píst, dokud celá dávka není vytlačena. Držte konec struku v jedné ruce, druhou rukou jej jemně masírujte směrem vzhůru, aby se podpořilo rozptýlení antibiotika ve čtvrti. Nakonec ponořte struky do post-dippového přípravku. Maso je bez ochranných lhůt, mléko má výluku 96 hodin po otelení. Pokud dojde k otelení dříve jak 54 den po aplikaci, je ochranná lhůta pro 54 dní plus 96 hodin od aplikace (Schering-Plough, 2007). Graf 5 a 6. Výskyt patogenů při a bez používání DC terapie (UK data, Bradley, 2010). 75

76 11.5. Srovnání používaných přípravků při zaprahování v praktických podmínkách V následující tabulce uvádím porovnání jednotlivých přípravků, které jsem při úkonu zaprahování používala. Do vyhodnocení jsem zahrnula všechny aspekty, které jsou z mého pohledu pro chovatele podstatné a to jak ochranné lhůty, ceny, gramáže, tak i pohodlí při manipulaci s jednotlivými aplikátory u zaprahované dojnice. Ceny v následující tabulce jsou uváděny bez DPH a jsou stanoveny pro firmu ZOD Sedliště, nelze je považovat univerzální pro jiné podniky, cena je odvislá od distributora léčiv a veterinárního lékaře, který léky dodává. Tabulka 7. Srovnání použitých DC preparátů Přípravek Srovnání přípravků (pozitiva +, negativa -) Cena /ks Orbeseal + bez ochranných lhůt, lze ho aplikovat v kombinaci s antibiotickým přípravkem v kterýkoliv laktační den zvolený chovatelem pro zaprahnutí. 49Kč (4 gramy) _ neléčí mléčnou žlázu v průběhu stání na sucho a nelze s ním přeléčit mastitidní dojnice, protože neobsahuje antibiotickou složku Orbenin EXTRA DC + možnost volby dvojí délky špičky aplikátoru dle potřeb struků 51,5Kč _ ochranná lhůta na maso (3,6 gramů) Cepravin DC + bez ochranné lhůty na maso, širokospektrální účinek a potlačení kmenů Staphylococcus aureus, možnost použití krátké a dlouhé trysky _ dlouhá ochranná lhůta na mléko, nepraktické odstraňování ochranného kloboučku z aplikační trysky, cena Noroclox DC Xtra + krátká ochranná lhůta na mléko, možnost použití u ošetření mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic, u kterých jsou patrné projevy mastitidy, cena _ ochranná lhůta na maso 67Kč (3 gramy) 24,8Kč (5,4 gramů) Fotografie2. znázorňující rozdílnost délky aplikačních hrotů používaných přípravků 76

77 12. METODIKA PRÁCE Charakteristika podniku ZOD Sedliště Zemědělské obchodní družstvo Sedliště, ve kterém vykonávám funkci zootechnika spadá pod koncern AGRO 2000, ten jej zakoupil v roce ZOD Sedliště vzniklo rozdělením společenství zemědělských podniků v roce Původně zde kromě chovu dojnic byl provozován i chov prasat, který byl, ale z důvodu krize v tomto sektoru zrušen před pěti lety. V roce 2003 byla stáj pro dojnice rekonstruována, kdy ke staré části stáje byla přistavena nová vzdušnější a prosvětlenější část na 115 kusů. V původní části byly z vazného ustájení zbudovány 2 sekce s celkem 120. lehacími boxy (příloha strana 5 foto 18). V současné době je zde chováno 226 dojnic, okolo 20 kusů vysokobřezích jalovic a 75 telat. Býčci jsou v 3-4 týdnech věku prodáváni na výkrm do zahraničí. Jalovičky jsou zde odchovávány do věku 6 měsíců a poté následně převáženy do odchovny mladého dobytka, na taktéž zrekonstruovanou stáj, v sousední obci Bohuňovice vzdálené cca 1 km od Sedliště. Zde je odchováváno cca 95 kusů jalovic ve stáří od 6 měsíců až do 5 měsíce gravidity. Odtud jsou následně březí jalovice převáženy zpět do Sedliště a zařazeny do kategorie vysokobřezích jalovic. Aktuální výsledky v užitkovosti (8000 litrů za laktaci) nejsou příliš uspokojivé z důvodu špatného managementu mého předchůdce v odchovu jak jalovic, tak i dojnic. Povzbudivé je, že zhruba za rok a půl po mém nástupu a zavedených změnách má užitkovost vzestupnou tendenci. V porovnání s okresem Svitavy, ale i s celorepublikovým průměrem výsledky nejsou podprůměrné. Na farmě je v živočišném sektoru zaměstnáno celkem 6 pracovníků a 1 zootechnik, který zodpovídá za celkový zdravotní stav dojnic, veškerou s chovem spojenou evidenci a krmivářskou oblast. Inseminaci a starost o reprodukci zajišťuje současný předseda ZOD Sedliště, do budoucna je však plánováno, že i oblast reprodukce bude zastávat zootechnik. V chovu je velké procento plemene České strakaté, část Red Holštýna, nejmenší část připadá na holštýnské plemeno. Veškerá 77

78 snaha v oblasti reprodukce je právě směřována k převodnému křížení na holštýnské plemeno Management dojnic v laktaci Ustájení dojnic Čistota chodeb, pohodlné a čisté lehací boxy jsou na naší farmě prioritou. Sekce nejsou záměrně přeplňovány, aby zbytečně nevznikaly traumatické stavy vemen, způsobené jinými dojnicemi, jako jsou přišlápnuté struky, či hemoragie do vemen v důsledku boje o místo. Udržování čistoty ve stáji dojících krav je spojeno s procesem dojení a krmení. Jednotlivé sekce, jsou vyhrnovány a nastýlány 1x denně čistou nezávadnou slámou, to se také projevuje na velmi dobré čistotě dojnic a zejména vemen. Až na malé výjimky většina dojnic v průběhu dne leží v boxech, což je ukazatelem komfortu lehacích boxů. Aby nedocházelo ke zbytečnému přehánění a narušování welfare zvířat v průběhu dne, což vidím jako velice pozitivní faktor z hlediska zbytečného stresování dojnic, je systém zaveden následovně při ranním vyhrnování chodeb (kolem 4 hodiny) většina dojnic leží v boxech, takže je vyhrnována pouze chodba krmná. Ke krmení dochází až v průběhu dojení, tak aby dojnice mohly odcházet z dojírny přímo k plnému žlabu čerstvého krmení, také se tímto eliminuje možnost vzniku mastitidy, protože dojde k zatažení strukového kanálku ještě před ulehnutím do boxu. Při odpoledním vyhrnování chlévské mrvy je systém opačný. Nejdříve jsou dojnice nakrmeny těsně před dojením, tímto docílíme jejich samovolného přesunu do krmné chodby a následného uvolnění chodby lehací, která se nejdříve vyhrne a následně stlacím vozem nastelou lehací boxy, část slámy je také rozmetána na podlahy lehacích chodeb z důvodu zahuštění výkalů Management dojení Hlavními možnostmi jak zabránit vzniku environmentálních mastitid je účinné přeléčení dojnic v období stání na sucho, provádění pre- i post-dippingu, udržovaní 78

79 struků a vemen dojnic v čistém stavu, adekvátní příprava krávy na dojení, provádění pravidelné údržby dojícího zařízení a okamžité řešení jakýchkoliv závad, omezování množství much ve stájích a rychlé řešení a evidence vzniklých mastitid. Do prováděné rekonstrukce byla zahrnuta i přestavba dojírny na rybinovou s přítlakem 2x8 od firmy Fullwood Hygiena vemene - minuta před dojením V procesu dojení na sledované farmě po dojičích vyžadujeme celkem 6 zásadních kroků, které musí před nasazením dojícího stroje na struky dojnice splnit. 1) Posouzení zdravotního stavu a stupně znečištění struků a vemene. Před vlastní očistou se instruovaní dojiči musí rozhodnout, jaký typ hygieny vemene bude použit, a to s ohledem na stupeň znečištění. Platí zásada individuálního rozhodnutí před stereotypní rutinou. Na dojiče je kladen důraz, aby upřednostňovali suchou toaletu, před toaletou mokrou. Dojič by si také měl všímat projevů chování krávy, popřípadě ošetřit drobná poranění. 2) Dokonale očistit vemeno a struky. Po dobu 10 až 20 sekund je nutné vlhkou, ale nikoli mokrou (nejlépe teplou) utěrkou očistit všechny struky po celé jejich délce, včetně sousedních partií vemene. K tomu je určená dezinfekce Dermaline, která se ředí s teplou vodou. V tomto 20% roztoku se namáčejí textilní utěrky sloužící k ošetření vemene. Tím se podpoří sekrece oxytocinu a následná ejekce mléka. Mokrá toaleta (sprchování) je až na výjimky totálně znečištěného vemene zcela vyloučena, protože jakékoliv sprchování struků a vemene je tím největším zdrojem následných mastitid a podstatného nárůstu počtu mikroorganismů v mléce. Pro počáteční otírání vemene volíme textilní utěrky z důvodů dokonalejšího očištění a odstranění nečistot a lepších savých schopností. Také lépe stimulují ejekční reflex. Samozřejmě za předpokladu, že následuje jejich perfektní horké vyprání (použité utěrky se následně perou a namáčí v roztoku oxonia active po té se vyždímají). Personál dojírny má zakázáno používat jednu utěrku pro více krav. 3) Neodstříkávat mléko do ruky, ale do detekční nádobky nebo na podlahu, která musí být po každé podojené krávě opláchnuta. Pokud se objeví nenormální mléko, které je vodnaté, jinak zbarvené, s příměsí krve, hnisu či vloček, je vhodné provést NK test. 79

80 4) Po provedených minimálně třech odstřicích, dojiči ošetřují pouze struky pěnovým pre-dipem valiant foam a osuší jednorázovou papírovou utěrkou. Otírání celého vemene se nedoporučuje, neboť je tento způsob neefektivní, zvyšuje se tím možnost kontaminace jednotlivých struků. Proto pravidlo zní: utírat jednotlivé struky, zvláště ústí strukového kanálku, a to směrem nahoru až k základně struku. Z mikrobiologických analýz vyplývá, že největší počet mikroorganismů se soustřeďuje na samotných koncích struků, a to v blízkosti ústí strukového kanálku. Z toho je patrné, že konce struků jsou tím nejdůležitějším místem k očištění a dezinfekci. I přes časté upozorňování personálu dojírny se na tuto několikacentimetrovou plochu často zapomíná. Kromě toho současně zkontrolují výskyt hyperkeratinóz, které souvisí mimo jiné s nastavením podtlaku dojícího zařízení. 5) Po předchozích vykonaných úkonech by se měl vyloučit další styk ruky dojiče s povrchem a struku a vemene, protože zde hrozí opětovné zanesení odstraněných patogenů. Struky jsou nyní čisté, suché a připravené k ejekci dojení. 6) K hygieně dojení patří i hygiena dojícího zařízení. V době toalety vemene se musí přísně dbát na to, aby dojící stroje byly mimo dosah jakékoliv znečištěné plochy. Hlavní zásadou je, že dojiči používají jednorázové lehce omyvatelné nitrilové rukavice. Poté následuje správné nasazení strukových násadců a proces dojení, které by v průměru mělo u dojnice trvat 2-10 minut. Po nasazení dojícího stroje je potřebná vizuální kontrola průběhu dojení ze strany dojiče, zda došlo ke správnému spuštění mléka. Často se stává, že prvotelky nemají dostatečně vytvořený spouštěcí reflex, z důvodu stresu způsobeného novým prostředím, je proto nutné podat dávku oxytocinu. U starších dojnic může být zadržení mléka důsledkem říje, a proto je nutné u dojnice vykonat masáž vemene rukou, při ponechaných strukových násadcích. Během dojení je třeba kontrolovat správnost chodu dojícího stroje. Jestliže klesne průtok mléka, pod určitou hranici, vydá čidlo, které je součástí dojícího zařízení, impuls k automatickému sejmutí dojícího stroje ze struků. Není dovoleno snímat dojící stroj v průběhu dojení ručně nebo jakkoli násilně, vždy je potřebné vyčkat do doby uvolnění podtlaku ve strukových násadcích. Tímto se předejde zbytečné traumatizaci struků. 80

81 Po ukončení dojícího procesu je nezbytná kontrola správného vydojení vemene a poté následuje zdesinfikování struků prostředkem k tomu určeným. Již výše byla zmíněna důležitost desinfekce struků po dojení. Struk zejména strukový kanálek, by měl být smočen v přípravku, který je opět nanášen speciálním desinfikátorem. Všechny mastitidy jsou zaznamenávány, vyhodnocovány a doplněny o laboratorní vyšetření vzorků na počet somatických buněk. Dojící zařízení na sledované farmě používáme 730 krát do roka, proto při každém dojení je zapotřebí překontrolovat podtlak, počet pulzů a stav těsnění. Stroj musí být pravidelně seřizován a veškeré závady co nejdříve odstraněny. Nezbytnou samozřejmostí je dokonalá sanitace potrubí a dojícího zařízení po ukončení dojení a před následným pracovním procesem, z důvodu předejití pomnožení nežádoucí a kontaminující mikroflóry Používané přípravky Praktické doporučení pro chovatele zní, že pokud se po stáji nelze projít bez gumáků, budou zvířata bojovat s environmentálními původci mastitid, takže použití predipingu ve formě pěny a následná dezinfekce bariérovým přípravkem je na místě. Pokud projde v nízkých botách, bude spíše problém s kontagiózními mastitidami během procesu dojení, takže použití kvalitního bezbariérového přípravku by mělo postačit. Pro okamžitou informaci o stavu mléčné žlázy laktujících dojnic provádíme pravidelně NK testy. Je nutné zdůraznit uplatňování prevence před samotnou léčbou, proto je na naší farmě v systému používání hygienických prostředků upřednostňována kvalita nad cenou. Na našem trhu je bezesporu velké množství přípravků určených k toaletě vemene, avšak ne o všech se dá říci, že splňují požadavky a očekávání v prevenci infekcí mléčné žlázy. Již po dobu několika let jsou na farmě používány, myslím si jedny z nejlepších desinfekčních přípravků řady valiant. Tyto jsou užívány jak k desinfekci struků před dojením, tak i po dojení. 81

82 Před dojením se používá aktivní pěna valiant foam active. Ta je dodávána ve dvou složkách, které po vzájemném smíchání v k tomu určeném desinfektoru a jeho stiskem vytvoří pěnu. Valiant foam-active obsahuje dezinfekční složku bioxid, která je novou, ještě účinnější generací oxidu chloričitého. Speciální kosmetická receptura udržuje pokožku struku vláčnou a hydratovanou. Pro desinfekci po dojení používáme valiant base barrier, který je určen ke smíchání s aktivní složkou valiant catalyst obsahující chloritan sodný. Je to dvousložkový dezinfekční přípravek na pokožku mléčné žlázy na bázi aktivního chlóru s funkcí mechanické bariéry. Chrání před mastitidou vemene, působí baktericidně, vytváří ochranný film, zachovává prodyšnost, pružnost a vláčnost pokožky a snadno se odstraňuje ze struků. Pro zmiňované namáčení a vydesinfikování použitých textilních utěrek se smíchává roztok vytvořený z desinfekčního prostředku oxonia active a vody. Tento kyselý dezinfekční prostředek na bázi peroxidu vodíku a kyseliny peroctové je účinný i ve studené vodě proti širokému spektru mikroorganismů. Je nepěnivý a se používá ve formě roztoku nebo spraye, po reakci s organickým materiálem se rozkládá na kyslík, vodu a kyselinu octovou. Pro vlhčení utěrek na dojírně se používá pěnivý prostředek dermaline v 20% poměru s vodou Terapeutické postupy při onemocnění mléčné žlázy Tak jako většina chovatelů, se i na farmě v Sedlišti nejčastěji potýkáme s mastitidami a hemoragiemi. Po prevenci, která není nikdy stoprocentní, následuje v případě onemocnění samotná léčba. Proto, aby byla co nejúčinnější a nejkratší, je důležité sestavit terapeutický plán. Ten spočívá v tom, že dojnice jsou ihned po zjištění změn v mléčném sekretu či na mléčné žláze označeny červenou páskou umístěnou na zadní končetině a následuje podání antibiotického preparátu. Důležité je zahájit léčbu okamžitě po zjištění patologického nálezu. Podávání účinných preparátů se řídí podle historie terapeutických záznamů dojnice uložených v počítači tak, aby nedocházelo k opakovanému podání intramamární suspenze nebo celkových antibiotik, která dříve nebyla účinná či zbytečné léčbě dojnice, která mastitidu prodělala více jak 3x a současně má nízkou chovnou hodnotu, takováto dojnice je vyřazena z chovu. Kromě 82

83 podávání antibiotik je velmi vhodné léčbu spojit s aplikací mastí k tomu určených (na otoky a horečnaté stavy bílou mast Cremor, na stavy chronické či déle trvající mast tmavou Mastimol). Krvácivé stavy do dutinového systému vemene jsou léčeny podáváním vitamínu C či podáním přípravku na lepší srážlivost krve. Dále jsou dojiči upozorněni na možnost ucpání kanálku krevní sraženinou, a proto je důležitá kontrola vydojení dojnice nebo vytahání sraženin z mléčné žlázy rukou. Incidence zánětů a hemoragií, úspěšnost jejich léčby, brakace dojnic v důsledku zánětů a bazénové rozbory na počet somatických buněk budou uvedeny v kapitole 13. Vyhodnocení a interpretace výsledků Proces zaprahování DC terapie je velkou příležitostí pro dobrého chovatele. Zasušovadla, DC intramammární antibiotika léčí již existující infekce mléčných žláz a jsou současně prevencí nových infekcí v době stání na sucho. Je to investice do zdraví žlázy, jedna z nejdůležitějších investic u produkčních stád, ale nedokáže nahradit špatný management stáda (Kloubková, 2011). Z mého pohledu jsou při zaprahování důležité dva parametry laktační den a denní nádoj. Laktační den se při zasušení pohybuje kolem Pokud nastane situace, že má dojnice problém se zabřeznutím, je pro mě rozhodující denní nádoj, který by neměl klesnout pod 10 litrů, aby nedocházelo ke zbytečnému mechanickému poškozování strukových kanálků a ke zvyšování počtu somatických buněk u dojnic. Proces zaprahování by měl mít na starosti vždy maximálně jeden člověk, v tomto případě zastoupený mou osobou. Zaprahování považuji za jeden z nejdůležitějších úkonů v péči o mléčnou žlázu, přitom je důležité posuzovat rizikové faktory infekce a účinnost ošetření. Preferuji dlouhodobě působící DC antibiotika s baktericidním účinkem a důkladnou dezinfekci. Shodně Kloubková (2011) uvádí, že v současné době jsou upřednostňována baktericidní antibiotika (zabíjí bakterie přímo) před bakteriostatickými (zastaví množení bakterií, zabít je musí imunitní systém dojnice). 83

84 Za ideální považuji stlaný provoz s dostatkem fyzické aktivity a dobrou hygienou prostředí. V průběhu této fáze je nezbytné poskytnout odpočinek a čas na regeneraci tkáně mléčné žlázy. Je zde kladen vysoký nárok na preciznost prováděného úkonu, co do hygieny a aseptičnosti, proto zaprahování provádím sama a v žádném případě neponechávám vykonávat tuto činnost dojiče či ošetřovatele. Jednak si při zaprahování zkontroluji celkový zdravotní stav dojnice, největší pozornost pak věnuji mléčné žláze, také si vizuálně zhodnotím tvar vemene, který je pro mě důležitý při následné kontrole úspěšnosti zaprahnutí, případně vzniku mastitidy v kategorii suchostojných krav. Dojnice zaprahuji nejpozději 60 dnů před plánovaným otelením, výjimky tvoří pouze dojnice s vysokým denním nádojem (25 litrů a více), zde je doba stání na sucho zkrácena o dní, ale ne více. Je důležité mít vždy na zřeteli předepsané ochranné lhůty na mléko u použitých antibiotických přípravků. V procesu zaprahování podle zkušeností rozděluji dojnice do tří skupin: Do první z nich řadím dojnice, u nichž v průběhu laktace nebyly zaznamenány žádné problémy se zdravotním stavem mléčné žlázy a počet somatických buněk ve vzorku odebraném před zaprahnutím nebyl vyšší než v 1 mililitru a aktuálně nebyla diagnostikována ani klinická ani subklinická mastitida. U těchto dojnic volím neantibiotickou cestu zaprahnutí keratinovým přípravkem Orbeseal, který definitivně uzavře strukový kanálek a nevpustí do něj patogenní zárodky. Tento preparát nám vytvoří mechanickou zátku strukového kanálku, která vydrží ve struku po celou dobu stání na sucho, až do porodu dojnice. Efekt použití Orbesealu můžeme pozorovat při prvním dojení otelené dojnice, kdy v prvních střicích mléka po něm nacházíme bílé tmelovité zbytky. Účinnost zátky je dvojí: a) v prvních dnech po zasušení b) v posledních dnech březosti Po aplikaci zátky je zaslepen strukový kanálek a tím zabráněno vniku infekce do natlakovaného vemene, z důvodu snížení efektivní činnosti svěračů strukových kanálků. Druhou skupinu tvoří dojnice, které mají obsah somatických buněk vyšší než v 1 mililitru, dále u nich v průběhu laktace byly zaznamenány mastitidy, ale 84

85 aktuálně mléčná žláza nevykazuje přítomnost klinické mastitidy. V tomto případě přistupuji k použití intramammárního antibiotického preparátu aplikovaného do každé čtvrtě ve spojení s keratinovou zátkou Orbeseal. Volím z výše uvedených antibiotických preparátů na základě laktačního dne (předpokládané délky stání na sucho +/- 5 dní), použitého preparátu při zaprahování v předcházející laktaci a mikrobiologických nálezů. Ve třetí skupině jsou řazeny dojnice s aktuální klinickou mastitidou, chronickou, případně dojnice s nedojenými čtvrtkami, do kterých je možné vpravit antibiotický preparát. U těchto dojnic se snažím mastitidu popřípadě nedojenou čtvrť nejprve přeléčit intramammárními antibiotiky pro laktující dojnice s řádným vydojováním. V návaznosti na to dojnici zaprahnout dle výše uvedeného schématu antibiotickým intramammárním DC přípravkem + Orbesealem. Zaprahování dojnic s klinickou mastitidou je velmi rizikové. Proto kromě důkladného vydojení a vpravení antibiotik a keratinové zátky do struku, se ještě po dohodě s veterinárním lékařem přikláníme k použití celkových intramuskulárních antibiotik. Samozřejmě je nezbytné takovouto dojnici neustále kontrolovat, a pokud by došlo ke zhoršení stavu, je nutné ji znovu začít vydájet. Systém dále spočívá ve střídání antibiotických DC preparátů dle účinnosti. Pokud byl daný preparát v následující laktaci neúčinný, to znamená, že dojnice měla počet somatických buněk v 1 mililitru po otelení stejný nebo vyšší než v minulé laktaci je při zaprahování v dané laktaci zvolen jiný preparát z výše vypsaných. Po zaprahnutí všech nejen mastitidních dojnic je nezbytné v prvních 7-10 dnech od zaprahnutí provádět vizuální kontrolu mléčné žlázy, z důvodu rizika vnesení infekce při zaprahování nebo napadení mléčné žlázy patogeny z prostředí. Následující graf 7 poukazuje na to, že má-li být četnost mastitid udržena na přijatelné úrovni, musí program tlumení mastitid probíhat neustále. Přeruší-li chovatel kontrolu mastitid, může být během jednoho roku tam, kde začal. Oranžová přerušovaná čára v grafu ukazuje nárůst procenta infekcí, k němuž dochází, přestane-li namáčení struků v dezinfekčním prostředku, (c-d). Modře přerušovaná čára ukazuje nárůst procenta infekcí, k němuž dochází, je-li přerušena léčba dojnic v zaprahnutí, (a-b). (A) u stád nepoužívajících ošetření struků nebo ošetření při zaprahnutí, (B) u stád používajících obou technik. 85

86 Graf 7. Znázornění výskytu množství infekcí u krav (Pfizer, 1999) Výjimečné situace při procesu zaprahování Zvýšenou pozornost, z pohledu ochranných lhůt na maso, je třeba klást při zaprahování dojnic nemocných či postižených nákazou jakou je paratuberkulóza. Původcem této nákazy je Mycobacterium avium, subsp. Paratuberculosis je to grampozitivní acidorezistentní tyčinka. Onemocnění se projevuje chronickými střevními problémy, průjmy, střevo je potom při pitvě viditelně zesílené a na seróze jsou patrné rozšířené lymfatické cévy. Dalším příznakem je submandibulární edém- oteklá čelist. Inkubační doba choroby je 2-12 let, ale nejčastěji se klinické příznaky objevují u krav na druhé nebo třetí laktaci. Paratuberkulóza je tedy relativně běžné onemocnění a šíří se. Onemocnění snižuje v chovech dojnic mléčnou užitkovost, u vysoce pozitivních dojnic dojde ke snížení užitkovosti o 1225 kg mléka za laktaci a rovněž se snižuje počet dní laktace (o 54 dní) proti dojnicím, které jsou negativní nebo nízce pozitivní (Collins, 2011). Pokud je u dojnice laboratorně prokázán serologicky pozitivní výsledek při testování na paratuberkulózu, je nutná také zvýšená opatrnost při organizaci zaprahování. Důvodem je možnost propuknutí klinických příznaků (průjmů) v době stání na sucho, kterými se toto onemocnění přenáší, následného zmetání a velké riziko 86

87 nákazy zdravých dojnic či nově narozených telat. Proto je bohužel nutné takovouto dojnici z chovu co nejdříve vyselektovat. Pokud je však takto postižená dojnice ošetřena antibiotiky nelze ji poslat na nutnou porážku z důvodu ochranné lhůty na maso, pak je zde jediná možnost utracení, což je spojeno s ekonomickou ztrátou. Proto jsem u takovýchto dojnic volila ošetření jen keratinovou zátkou, která je bez ochranné lhůty nebo preparátem Cepravin DC. Za dobu mého působení v různých chovech, jsem si také povšimla zvýšené incidence mastitid a jejich recidivy v průběhu laktace u takto nemocných dojnic, i když klinické příznaky paratuberkulózy nebyly patrné a serologický nález by jen slabě pozitivní. Toto je patrně spojeno s narušeným vstřebáváním živin ve střevě a celkově oslabeným organismem dojnice Ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic V této stáji neprovádíme ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je minimální výskyt mastitid u prvotelek, proto by bylo ošetřování mléčné žlázy keratinovou zátkou ekonomicky neefektivní. Druhým důvodem je nemožnost provedení z technických důvodů (chybí fixační boxy ve stáji pro kategorii vysokobřezích jalovic). Proto zde uvádím vyhodnocení z mého působení na předchozí farmě v Libině, kde jsem ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic úspěšně prováděla z důvodu velké incidence mastitid u prvotelek do 35 dne laktace. Zhruba 40 dní před očekávaným otelením jsem těmto jalovicím vpravovala do strukového kanálku keratinovou zátku Orbeseal. Je zde opět nutné dodržovat aseptické a nenásilné vpravení preparátu. Ošetřování jalovic jsem prováděla v paznehtářské kleci, kde je možno jalovice dokonale zafixovat z důvodu mé bezpečnosti, šetrného vpravení preparátu a zabránění poškození strukového kanálku. Omytí vemene a vpravení preparátu jsem se snažila provádět co možná nejrychleji, aby nedocházelo ke zbytečnému stresování zvířat, jejich kálení a tím zvýšení rizika vnesení infekce. Před samotným vpravením preparátu jsem také kontrolovala sekret mléčné žlázy, který by se měl podobat medu, v opačném případě jsem do vemene kromě keratinové zátky vpravovala také intramammární antibiotika pro laktující krávy nebo DC. antibiotika s krátkou ochrannou lhůtou. Použitý léčebný postup nesměl zanechat rezidua antibiotik. 87

88 Přesný postup je znázorněn v příloze na straně 3-4 ve formě fotografií. Vyhodnocení úspěšnosti prováděné prevence proti mastitidám u vysokobřezích jalovic bude uveden v kapitole 13. Vyhodnocení a interpretace výsledků Management suchostojných krav a vysokobřezích jalovic Ustájení zaprahlých dojnic a vysokobřezích jalovic Doležal (2009) navrhuje jako optimální řešení z hlediska osvětlení a intenzity světla v kategoriích dojnic stojících na sucho a dojnic v laktaci jejich oddělené ustájení, aby mohl být pro suchostojné dojnice využíván mj. zvláštní světelný režim (stínění) pro letní měsíce. Na naší stáji tyto podmínky odděleného chovu laktujících dojnic a krav zasušených a v přípravě na porod splňujeme. Na vyhodnocované farmě praktikujeme oddělené ustájení suchostojných dojnic a vysokobřezích jalovic. A to nejen z důvodu konkurenčních, ale také jako prevence přenosu nakažlivých bakterií způsobujících infekci mléčné žlázy ještě před otelením. Systém stání na sucho trvá 6-7 týdnů a je rozdělen do dvou skupin. První 3-4 týdny jsou začátkem stání na sucho a poslední 3 týdny jsou přípravou na otelení. Výběr vhodné podestýlky je také nedílnou součástí ustájení právě zaprahnutých krav. Jednoznačným důvodem je to, že se u zaprahnutých dojnic ještě zhruba 2-3 dny tvoří v mléčné žláze mléko, strukový kanálek je tlakem mléka otvírán a tím se stupňuje nebezpečí vniknutí infekce. Statisticky se uvádí, že v období po zasušení vzniká asi 25-30% všech infekcí, které jsou v období stání na sucho v relativním klidu a mohou se projevit jako subklinická nebo klinická mastitida až po otelení. Obecně je optimální podestýlkou ta která má ph 9, tehdy bakterie ukončují své množení, a tím klesá riziko vniknutí infekce do strukového kanálku. Vhodná podestýlka je tedy substrát s nepatrným počátečním obsahem choroboplodných zárodků, s málo nebo nikoliv lehce metabolizovatelným organickým event. anorganickým substrátem (písek, hlína), z materiálu s vyšším obsahem vázané vody, ze suchého materiálu (méně než 15% vlhkosti), z materiálu, který má ph hodnotu vyšší než 9, tedy s alkalickou 88

89 úrovní. K tomu má mít optimální podestýlka navíc odpovídající izolační schopnosti a skýtat krávě dostatečný komfort při vstávání, ležení i uléhání (Doležal, 2009). Ve sledovaném chovu upřednostňujeme každodenní stlaní slámou a její vyhrnování 3x týdně. Sláma je nastýlána i do menších výběhů (příloha foto 20, strana 5) tak, aby bylo co nejvíce omezeno vniknutí infekce přes strukový kanálek do mléčné žlázy. Podmínkou je sláma kvalitní to znamená suchá a nezaplísněná. Porodní boxy jsou taktéž denně přistýlány, krávy se poprvé podojí do 4-7 hodin od otelení, také se musí zabránit možnosti sání mléka narozených telat od matek. K tomuto účelu jsem nechala zřídit vyhřívaný box, do kterého se tele po prvním napojení přesouvá, díky tomu se zabrání nejen infikování mléčné žlázy dojnice, ale také přenosu různých nákaz z matky na tele prostřednictvím mléka Role krmení Za stabilizační faktor v době zaprahnutí považuji skladbu a kvalitu krmiva, která má vliv i na obranyschopnost dojnice. Při metabolické nerovnováze dochází k výkyvům imunitních reakcí v organismu dojnice. Je známo, že kvalita a vyváženost jednotlivých složek v krmné dávce má vliv i na tvorbu hodnotné keratinové zátky ve strukovém kanálku, která se tvoří v první třetině stání na sucho. Prokázala se i přímá souvislost mezi zkrmováním sena v období zaprahování a zvýšenou aktivitou imunoglobulinů, látek pozitivně ovlivňujících imunitu dojnic vůči infekci. Bohužel na naší farmě nejsme schopni z důvodu nedostačujících ploch trvalých travních porostů zajistit dostatečné množství travní hmoty na výrobu sena. Proto se snažíme tuto balastní komponentu v krmné dávce nahradit slámou. Díky koupi nového krmného vozu, jsme v současné době schopni vytvořit kvalitní slamnatou řezanku zakomponovanou do krmné dávky v 1,5 kg, do které přimícháváme v poměru 5 kg kukuřičné siláže, 25 kg senáže a na žlab přisypáváme minerální směs cca 0,15 kg na dojnici. Samozřejmostí je zkrmování pouze vysoce živinově kvalitních a zdravotně nezávadných krmiv. Nepřípustné je zkrmování zaplísněných, shnilých, zapařených, zmrzlých či jinak znehodnocených komponentů. 89

90 Ve fázi příprava na porod je dávka koncentrovanější a to 23 kg kukuřičné siláže, 3 kg řepkového šrotu a 1 kg slámy a opět dodáváme minerální směs a glycerin na žlab. Poměry jednotlivých komponent krmné dávky se ovšem v průběhu roku mohou měnit Evidence K dosažení co nejnižší incidence mastitid ve stádě také přispívá pravidelné vedení evidence o jejich výskytu, druhu a době léčení. Každá dojnice, u níž během laktace došlo několikrát k propuknutí klinické mastitidy, může být zdrojem infekce pro zbytek stáda. Proto krávy, které na léčbu nereagují nebo u nichž dochází opakovaně k onemocnění mastitidou během jedné laktace, podléhají negativní selekci a jsou ze stáda vyřazovány. Při brakaci dojnic z důvodů mastitid se řídím pravidlem třikrát a dost, to znamená, že pokud jsem zaznamenala více než tři zjevné mastitidy v průběhu jedné laktace a současně má dojnice nízkou chovnou hodnotu a není gravidní, je tato dojnice vyřazena. Pro další chov ve stádě jsou také nežádoucí dojnice, u kterých nebyla opakovaná léčba v zaprahlosti účinná. Také plemenice, jejichž vzorky v kontrole užitkovosti vykázaly dvakrát po sobě hodnotu vyšší než jeden milion, ale příznaky klinické mastitidy se neprojevily, jsou přeléčeny a sledovány. Pokud u těchto dojnic i po léčbě nedojde ke zlepšení stavu, jsou ze stáda vyřazeny. Při evidenci je podstatné vést si záznamy, která čtvrť byla léčena, jakým přípravkem intramammárním nebo intramusculárním a jak dlouho. U zaprahnutých dojnic do evidenčního programu zaznamenávám počet somatických buněk ze vzorku odebraného cca 14 dnů před předpokládaným zasušením a použité intramammární přípravky. Za dobu má praxe jsem se setkala s programy na řízení stáda od dvou firem na Libinské AGRO to byl program od Westfalia, na farmě v Sedlišti je to Fullwood. V těchto programech jsem vedla také evidenci o celkovém zdravotním stavu, reprodukci. Ukázka evidence jsou uvedeny v příloze na straně

91 13. VYHODNOCENÍ A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Výsledky procesu zaprahování U otelených dojnic zaprahnutých intramammárními preparáty uvedenými v kapitole 11. Charakteristika pokusných přípravků, jsem si zvolila za cíl omezení výskytu infekcí a zánětů mléčných žláz a snižování počtu somatických buněk po otelení. Je nutné, aby si každý chovatel zhodnotil, zda organizačně zvládá období stání na sucho z titulu posouzení zdravotního stavu mléčné žlázy. V mém případě vycházím z aktuálně stanovené hodnoty počtu somatických buněk před zaprahnutím ve srovnání s počtem po otelení dojnice. Stanovená hodnota počtu somatických buněk po otelení nižší než v 1 mililitru pro mne znamená jednoznačně úspěšně zvolenou variantu zaprahnutí. Stejný úspěch zaznamenávám, pokud hodnota počtu somatických buněk v mléce dojnice před zaprahnutím byla vyšší než v 1 mililitru a po otelení nižší. Dále také hodnotím počet opětovně rozlaktovaných čtvrtí s přijatelným počtem somatických buněk do v 1 mililitru v léčené čtvrti. Tato kritéria hodnocení pro mě mají vypovídající hodnotu z pohledu rozhodnutí a volby správného schématu při zaprahování. Naproti tomu zvýšené hodnoty počtu somatických buněk signalizují neúspěšné rozhodnutí, a to nejenom z pohledu aplikovaných antibiotik, ale i ve způsobu managementu ustájení a výživy. Změna managementu zaprahování je dle Borkovce (2010) nutná v případě, že pokud 10% krav po otelení vykazuje vyšší počty somatických buněk než v mililitru mléka, nebo když má více než jedna kráva z deseti čtvrtý den po otelení pozitivní NK test nebo se vyvíjí u více než jedné krávy z dvanácti klinická mastitida v době prvních 30 dní laktace. Před započetím mnou vybraného systému zaprahování, jsem si zvolila následující kritéria, na základě kterých budu vyhodnocovat úspěšnost prováděných zásahů. A to maximálně 5% dojnic se zánětem v prvním měsíci laktace; maximálně 10% dojnic se zvýšeným počtem somatických buněk po otelení (oproti počtu somatických buněk před zaprahnutím); maximálně 7% dojnic s novou infekcí po otelení a vyléčení minimálně 80% zánětů u dojnic pomocí DC antibiotik. 91

92 Tabulka 8. Zhodnocení výsledků zvoleného systému zaprahování ROK MĚSÍC Počty Počet Počet mastitid Počet dojnic Počet dojnic se Otelené VBJ otelených otelených v prvním s vyléčenou mastitis zvýšeným PSB po s PSB vyšším DC antibiotiky otelení s mastitidou měsíci laktace než 200tis./ml XI. Dojnic Nelze Nelze VBJ hodnotit hodnotit 2 XII. Dojnic Nelze Nelze VBJ hodnotit hodnotit 1 I. Dojnic VBJ II. Dojnic VBJ III. Dojnic VBJ IV. Dojnic VBJ V. Dojnic VBJ VI. Dojnic VBJ VII. Dojnic VBJ VIII. Dojnic VBJ IX. Dojnic VBJ X. Dojnic VBJ XI. Dojnic VBJ XII. Dojnic VBJ I. Dojnic VBJ II. Dojnic VBJ III. Dojnic 17 0 Do VBJ 7 0 Do

93 Komentář k tabulce: Rok 2010 V nabízené tabulce je rok 2010 pro srovnání sice uveden, ale nelze jej zapojit do mnou prováděného vyhodnocení. Důvodem je, že dojnice, které se otelily v posledních dvou měsících roku 2010, nebyly ošetřené a léčené dle mého systému. V listopadu výše uváděného roku jsem do ZOD Sedliště nově nastupovala, tudíž jsem nemohla ovlivnit zaprahnutí a celý management ustájení těchto dojnic a vysokobřezích jalovic. Můj předchůdce v procesu zaprahování používal pouze antibiotický preparát Noroclox DC Xtra, jehož aplikace nebyla spojena s použitím keratinové zátky. Dalším dle mého názoru neuváženým krokem bylo svěření aplikace DC preparátů dojičům. Také záměrné prodlužování laktace pro dosažení lepšího ekonomického výsledku v dané laktaci, mělo z mého pohledu kontraproduktivní efekt pro laktaci následující. Mléčná žláza problematických dojnic nemohla být za takto zkrácené období dostatečně přeléčena a zregenerována. Rok 2011 V tomto roce se vyskytly celkem dvě klinické mastitidy u dojnic v období od otelení do 30. dnů laktace. Dojnice, u které vznikla mastitida v listopadu, měla poporodní parézu a také metabolické zdravotní problémy, ke kterým se mastitida následně přidružila, tudíž tuto infekci mléčné žlázy nelze dávat do souvislosti s pochybením při procesu zaprahování. U sedmi dojnic byl zaznamenán vyšší počet somatických buněk po otelení než před procesem zaprahnutí, nejednalo se však o žádné dramatické zvýšení. I přes toto zjištění, bude při zaprahování v této laktaci provedeno opatření ve formě aplikace jiného DC přípravku než v laktaci předchozí, minimálně u čtyř dojnic bylo zvýšení způsobeno snížením imunitního systému z důvodu onemocnění (dislokace slezu, zápal plic, špatného stavu paznehtů). Z celkového počtu šesti čtvrtí, u kterých byla léčena klinická mastitida procesem zaprahování v roce 2011, jich bylo úspěšně vyléčeno pět. U vysokobřezích jalovic bylo v roce 2011 do prvního měsíce od otelení zaznamenáno celkem pět klinických mastitid. U vysokobřezí jalovice otelené v lednu se ve čtvrti postižené zánětem přestalo tvořit mléko, proto se u této prvotelky přešlo k 93

94 dojení pouze na tři struky, navíc se přidružily i reprodukční problémy z čehož rezultuje její následné vyřazení z chovu. Březnová otelená vysokobřezí jalovice taktéž laktovala pouze na tři struky, přičemž se mastitida vůbec neléčila, pouze se po otelení z postižené levé přední čtvrti vydojil vodnatý sekret a následně se tato čtvrť kontrolovala. Protože nedocházelo k dalšímu nalévání a patologickým změnám, se u této čtvrtě neprováděla žádná další léčebná opatření. I přes tento problém má dojnice velmi dobré výsledky v kontrole užitkovosti. Červencová mastitida, která vznikla u prvotelky třetí den v procesu dojení, postihla na mléčné žláze pravou i levou přední čtvrť. Infekce nebyla nijak závažná, jednalo se pravděpodobně o environmentálního původce. Po třech dnech terapie mastitida ustoupila a následný laboratorní rozbor na počet somatických buněk byl uspokojivý ( buněk v 1 mililitru). Prvotelky, které jsou v uvedené v tabulce zaznamenány v listopadu a prosinci, nelze do celkového objektivního hodnocení zapojovat, z důvodu, že jedna z uvedených utrpěla velmi závažnou traumatizaci obou předních struků, přičemž snaha o následnou léčbu a vydojování pomocí kanyl nebylo úspěšné, protože došlo k totální devastaci strukových kanálků. Tato prvotelka je sice v chovu ponechána, ale není zařazena do systému reprodukce a po dokončení laktace bude vyřazena. Podle množství mléka, které je dojeno pouze ze dvou zadních nepoškozených čtvrtí (15 litrů ve 120 dnu laktace) se bohužel jedná o nezanedbatelnou ekonomickou ztrátu. Další ze zmiňovaných prvotelek, které není možné zcela objektivně vyhodnotit má velmi špatně utvářené vemeno s roztrženým závěsným aparátem a struky postavenými daleko od sebe, proto v prvních dnech laktace, kdy byl přidružen poporodní edém vemene, docházelo k přisávání vzduchu do dojícího aparátu a tím vzniku nespecifické mastitidy. Tato prvotelka, tak jako výše uvedená již nebyla zařazena do reprodukce a bude vyřazena z chovu. U prvotelek s počtem somatických buněk vyšším než v jednom mililitru nedošlo k žádnému dalšímu výraznému zhoršení stavu, proto nebyla indikována žádná léčba. Horní hranice počtu somatických buněk v obou vzorcích byla v 1 mililitru mléka. Rok 2012 Do 20. dubna letošního roku byla zaznamenána pouze jedna klinická mastitida a to u dojnice na třetí laktaci. Původ vzniklé mastitidy byl sekundární. Primární příčinou bylo ulehnutí dojnice po těžším porodu, kdy došlo k poškození muskuloskeletárního 94

95 systému pánve. Po dvoudenní analgetické terapii a rehabilitaci pomocí pánevního zvedáku, při které dojnice i přes velmi nalité a natlakované vemeno nebyla dojena (z důvodu ztížené pohyblivosti a rizika upadnutí na dojírně), došlo k postižení levé přední čtvrtě zánětem způsobeným kombinací stresu a vniknutí environmentálního patogenu přes otevřený strukový kanálek do mléčné žlázy. U dojnice s větším počtem somatických buněk po otelení než před zaprahnutím, bude proveden ještě jeden rozbor na stanovení počtu somatických buněk, protože při prvním odběru byla dojnice krátce po otelení, čímž mohl být počet buněk zvýšený. Prvotelka, s vyšším počtem somatických buněk než v 1 mililitru, zjištěná v únoru, má problém s neustupujícím edémem vemene a krátkými struky, což je příčinou špatného vydojení žlázy a zvýšeného počtu somatických buněk, nedošlo však zatím k rozvinutí zánětu, prozatím není z chovu vyřazena. Momentálně je otok sledován a ošetřován octanovou mastí, zvýšená pozornost je také věnována jejímu celkovému zdravotnímu stavu. Za jednotlivé roky nebyla zaznamenána žádná klinická mastitida, která by vznikla těsně po zaprahnutí nebo v průběhu stání na sucho. Konečný sumář vyhodnocení výsledků, které jsem si stanovila před započetím mnou nastaveného systému zaprahnutí za období od až do je následující: 0,7% dojnic a prvotelek s novou infekcí po otelení (maximální stanovená hranice 7%) 2,1% dojnic a prvotelek v prvním měsíci laktace (maximální stanovená hranice 5%) 3,2% dojnic se zvýšeným počtem somatických buněk po otelení oproti stavu před zaprahnutím (maximální stanovená hranice 10%) 83% čtvrtí s vyléčenou klinickou mastitidou pomocí DC antibiotik (minimální stanovená hranice 80%) Konečné výsledky jsou velmi uspokojivé, z čehož vyplývá, že mnou zvolený systém zaprahování i volba antibiotických preparátů pro dané dojnice, je v praktických podmínkách úspěšný. 95

96 13.2. Zhodnocení ošetřování vysokobřezích jalovic farma Libina Jak již bylo výše uvedeno, ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic z důvodu nízké incidence zánětů u otelených prvotelek na farmě v Sedlišti neuskutečňuji, protože jsem ale ošetřování mléčné žlázy prováděla na mém předchozím pracovišti, uvádím zde pro představu vyhodnocení. Po dvou měsících od mého nástupu na VKK Libina jsem zaznamenala vysokou četnost klinických mastitid u prvotelek. Po vyhodnocení jsem dospěla k nelichotivému číslu; u tří z pěti otelených vysokobřezích jalovic, byla zjištěna klinická špatně léčitelná mastitida přímo při prvním dojení nebo do 7 dnů od otelení. Je potřebné zmínit, že z části k těmto problémům mohlo přispět letní období a možnost celodenní pastvy pro březí jalovice. Následně jsem přistoupila k preventivnímu opatření spočívajícímu v zavedení systému ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic 40 dní před plánovaným otelením (postup je zmíněn v kapitole 12.4 Ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic). Toto opatření přispělo k velmi dobrým výsledkům, od července do konce roku 2008, kdy jsem započala provádět preventivní úkony, se klinická mastitida neobjevila u žádné prvotelky (systém ustájení a celodenní pastvy v letních měsících byl ponechán beze změny). V roce 2009 se otelily nebo byly do 7 dnů od otelení postiženy klinickým zánětem mléčné žlázy pouze 2 prvotelky. Přičemž jedna z nich dojila pouze na tři struky a ve zbývajících měla mléko s příměsí kousků a vloček a navíc měla celkově špatný zdravotní stav a špatnou kondici, proto si myslím, že v tomto případě byla mastitida sekundárním projevem oslabeného imunitního systému. Její léčba by byla neefektivní, proto byla určena k brakaci. Druhá prvotelka se též otelila se zánětem ve dvou čtvrtích a navíc její nádoje byly na poměry farmy podprůměrné, proto byla taktéž vyřazena z chovu. Od ledna roku 2010 byly zaznamenány 3 výskyty zánětů mléčné žlázy. Z toho jedna prvotelka porodila dvojčata, což je velký nápor na organismus dojnice, ale i přesto byl tento zánět úspěšně vyléčen, další z uvedeného počtu nebyla Orbesealem vůbec ošetřena z důvodů nemožnosti její fixace, u poslední byla zjištěna patologická změna na pravé čtvrti již v době, kdy jsem prováděla preventivní zákrok, a proto ji byl do této čtvrti vpraven antibiotický preparát. Postupně přestávala na postiženou čtvrť produkovat mléko, a proto byla nadále dojena jen na tři struky. 96

97 13.3. Vliv zařazení orbesealu do programu řízení chovu V této kapitole uvádím srovnání vlivu zařazení přípravku Orbeseal do programu řízení chovu v období stání na sucho a jeho dopad na hospodaření farem v Evropě a na vyhodnocovaném chovu v Sedlišti. Pro odborníky z firmy Pfizer Animal Health bylo cílem tohoto průzkumu zmapovat ve 28 chovech 6 evropských zemí vliv přípravku Orbeseal na počet případů klinických mastitid, procento nucených porážek, spotřebu antibiotik, náklady na veterinární péči a hospodářské výsledky farem. Optimalizace řízení chovu v období stání na sucho je nezbytnou podmínkou snižování výskytu mastitidy v prvních 100 dnech laktace. Na největších trzích Evropské unie je Orbeseal jediným registrovaným přípravkem na uzavření strukového kanálku. Orbeseal se běžně používá pro prevenci vzniku nových intramamárních infekcí v období stání na sucho. Orbeseal byl použit v kombinaci s antibiotiky pro suchostojné krávy. Na 23 z 28 farmách byl podán v kombinaci s antibiotiky pro suchostojné krávy, na farmě Sedliště byl použit jak v kombinaci s antibiotiky tak i bez nich. Vyhodnocení farmy Sedliště při použití přípravku Orbeseal se shoduje se studií odborníků z firmy Pfizer Animal Health (2011) v následujících bodech: méně případů klinické mastitidy procento krav s klinickou mastitidou se v prvních šesti týdnech laktace snížilo (s výjimkou Francie-nízký počet případů) také jako v Nizozemsku a Španělsku byla nižší spotřeba systémových antibiotik po zařazení Orbesealu do programu a počet dávek antibiotik na krávu snížil o 50%, respektive 55% Přípravek Orbeseal dle studie Pfizer Animal Health (2011) také pomohl snížit procento krav poražených v důsledku mastitidy, současně bylo prokázáno méně případů klinické mastitidy a nižší počet nuceně poražených krav po nasazení Orbesealu. Dále snížil náklady na veterinární péči a ponížil mzdové náklady farmy na jednu krávu v souvislosti s léčbou mastitidy po nasazení Orbesealu (průměrné náklady na veterinární léčbu mastitidy na krávu klesly z částky 1,30 Eur před nasazením Orbesealu na 0,90 Eur po jeho nasazení a průměrné mzdové náklady na krávu v prvních šesti měsících klesly z 3,07 na 1,93 Eur). 97

98 somatické buňky (tisíc v 1 ml) Tento evropský průzkum prokázal, že Orbeseal byl převážně používán v kombinaci s antibiotiky pro suchostojné krávy a že tato zdvojená péče vedla ke snížení počtu případů klinické mastitidy po otelení, která často vzniká vinou nových intramammárních infekcí v období stání na sucho. Díky tomu klesla spotřeba antibiotik v průběhu následující laktace (Pfizer, 2011) Srovnání počtu somatických buněk a incidence mastitid v tabulkách a grafech V této kapitole jsou uvedeny grafy, které mapují vývoj počtu somatických buněk jak bazénových vzorků, tak i u jednotlivých dojnic ve stádě. V tabulce je analyzována četnost výskytu klinických mastitid v různých fázích laktace v jednotlivých měsících a počty kusů dojnic vyřazených v důsledku recidivy mastitid nebo nemožnosti jejich vyléčení. rok 2009 rok 2010 rok 2011 rok I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíce Graf 8. Vývoj somatických buněk v bazénových vzorcích stáda ZOD Sedliště 98

99 počet kusů dojnic do nad 600 počet somatických buněk (v tis. v 1 ml mléka) Graf 9. Analýza vzorků celého stáda na počet somatických buněk za měsíc březen 2012 ZOD Sedliště Komentář ke grafu Z 13 dojnic, které v grafu 9 překračují hranici somatických buněk v ml mléka, je 5 dojnic s nízkým nádojem v důsledku ukončování laktace, 2 dojnice s aktuální infekcí mléčné žlázy, 4 vyřazené z důvodu nízkých nádojů či problémů s mastitidami, 1 po nedávno prodělané klinické mastitidě a 1 dojnice po nedávném otelení, bude dále sledována a její mléko opětovně zrozborováno na počet somatických buněk. Tabulka 9 dokládá pozitivní korelaci stádové úrovně SB a % infikovaných krav (Eberhart et al., 1982). 99

100 Tabulka 10. Nově vzniklé infekce mléčné žlázy (červeně) a dojnice vyselektované z důvodu mastitid (tučně) v jednotlivých měsících (ZOD Sedliště). Měsíce I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Roky 2010 Nelze objektivně hodnotit z důvodu neprováděné evidence 8/0 6/ /1 6/0 7/0 7/2 6/0 10/0 6/3 8/0 3/0 7/1 5/1 3/ /1 1/0 2/0 Lze očekávat sklesající tendenci výskytu klinických mastitid jako v předcházejících měsících roku 2012 Komentář k tabulce Z uvedené tabulky je patrné, že i přes uspokojivý stav počtu somatických buněk v bazénových vzorcích mléka graf 9 rok 2011, byla četnost mastitid ve stádě cca 230 kusů dojnic poměrně vysoká. Částečnou příčinou bylo nedostačující dezinfekce struků před i po dojení, také se v některých případech jedná o dojnice, u kterých dochází k recidivě mastitid. V listopadu roku 2011 se uskutečnilo razantní opatření a došlo k výměně používaných dezinfekcí v procesu dojení za přípravky valiant. Z tabulky vyplývá, že tento zásah byl vhodný a v současnosti je stav mastitid uspokojivý. Neméně důležitým faktorem je také skutečnost, že převážná většina dojnic byla již v listopadu mnou přeléčena prostřednictvím DC přípravků. Očekává se, že další vývoj bude mít setrvalou nebo sestupnou tendenci. Správnost tohoto odhadu však potvrdí až nastávající letní měsíce. 14. ZÁVĚR Mléko pro většinu našich zemědělců hlavním pravidelným zdrojem příjmů. Chovatelé dojnic jsou schopni stoprocentně pokrýt základní potřeby trhu a navíc mléko i mléčné výrobky exportovat i přes to, že výroba mléka je organizačně, materiálově, ekonomicky a pracovně nejnáročnější odvětví živočišné výroby. Vyprodukované mléko je hlavním příjmem a nejvíce ovlivňuje ekonomiku chovu dojnic. Proto je nutné dosahovat vysoké užitkovosti, ovšem za dodržení nenarušeného zdravotního stavu dojnic a kvality vyprodukovaného mléka. Jakékoliv onemocnění mléčné žlázy se vždy 100

101 negativně projeví na zdravotním stavu dojnice i ekonomice chovu, zejména onemocnění mastitidou je právem označováno za produkční chorobu způsobující značné finanční ztráty v chovu dojnic. Myslím si, že české mléko má ve světě dobrou značku, což se ale bohužel neodráží na jeho tržním ohodnocení. V době nedávno minulé byly ceny mléka a produktů z něho vyrobených jsou v hluboké disproporci s jeho hodnotou, v současnosti se stav zlepšuje. Počet somatických buněk je ve světě klíčovým parametrem, který odráží kvalitu mléka a zdravotní stav vemene. Dle literárních pramenů je mléčná žláza zdravá tehdy, pokud počet somatických buněk v mililitru mléka nepřesahuje , pro srovnání, byl průměrný počet v bazénových vzorcích v ČR za rok 2011 v jednom mililitru Na farmě v Sedlišti je v současné době vyráběno mléko s uspokojivým počtem somatických buněk. Od začátku roku 2012 jejich počet nepřesáhl v jednom mililitru. Tento stav je pro mě ukazatelem dobře vykonané práce v roce 2011, kdy jsem praktikovala mnou zvolený systém zaprahování, výběru DC preparátů a přeléčování dojnic se subklinickou mastitidou v období stání na sucho. Také laboratorní rozbory jednotlivých dojnic na množství somatických buněk se vyvíjí příznivě, z celého stáda přesáhlo necelých 7 % dojnic hranici více než v jednom ml. Cílem pro následující roky v ZOD Sedliště v sektoru živočišné výroby je i nadále postupně zvyšovat užitkovost z 21 litrů na kus a den na 24 litry při zachování kvality mléka (třída Q, PSB do 150 tis/ml, tuk 4,2g/100 ml, bílkovina 3,5g/100 ml), udržovat dobrý zdravotní stav dojnic za účelem nízké brakace a možnosti navýšení stavu z cca 220 na 250 kusů. Nelehkým úkolem také bude dále eliminovat výskyt mastitid. Splněním výše uvedených úkolů, by mělo dojít ke zlepšení ekonomického výsledku firmy, při zachování stávající ceny mléka 8,40 Kč, nákladech na litr mléka cca 6,50 Kč a tržnosti 97% odhadem o 4 milióny korun. 101

102 15. SEZNAM LITERATURY ABDULLA, R. E., et al. Jednostránkový leták Vliv zařazení přípravku Orbeseal do programu řízení chovu v období stání na sucho a jeho dopad na hospodaření farmy. Pfizer Animal Health, s. ABRAMSON, S. Vícečetné dojení a jeho vliv na produkci, zdravotní stav a kondici. Náš chov. 2009, 5, s ANONYM 1. Svazkový leták Záznamník chovatele dojnic. Praha: Pfizer Animal Health, s. ANONYM 2. Jednostránkový leták Ve vašem nádoji je příliš vysoké množství somatických buněk. Praha: Pfizer Animal Health, s. ANONYM 3. Jednostránkový leták Nová aplikační technika podání antibiotika na zaprahování (DC přípravku) a Orbesealu při zaprahování dojnice. Pfizer Animal Health, s. BEČVÁŘ, O. Příčiny zvýšení a kontrola počtu somatických buněk. Náš chov. 2008, 12, s BEČVÁŘ, O. Mastitida může být příběh s koncem. Zemědělec. 2012, 11, s. 32. BERANOVÁ, A., Prevence a tlumení mastitid, Veterinářství. 1991, 3-4, s BORKOVEC, L. Jak udržet dobré zdraví vemene? Náš chov. 2010, 12, s. 52. BOUŠKA, J., et al. Chov dojeného skotu. Praha: Profi Press, s.r.o., s ISBN CARLÉN, E., et al. Genetic evaluation of mastitis in dairy cattle using linear models, threshold models, and survival analysis: A simulation study. Journal of Dairy Science. 1989, s COFFEY, M. E., et al. Potential of Somatic Cell Concentration in Milk to Reduee Mastitis in Dairy Cattle, Journal of Dairy Science. 1986, 8, s

103 COLLINS, M. Ozdravování chovů skotu od paratuberkulózy. Náš chov. 2011, 7, s ČERVENKA, J. Výroba, jakost a obchod s mlékem v podmínkách EU. Praha: Česká zemědělská univerzita, s. DE HAAS, Y., et al. Alternative somatic cell count traints as mastitis indicators for genetic selection. Journal of Dairy Science. 1991, s DE JONG, G., LANSBERGEN, L.M.T.E. Udder healt index: Selection for mastitis rezistence, in Proc. Int. Workshop Genet. Improve, Functional Traits Cattle, Gembloux, Belgium, Inter Bull. Interbull, Uppsala, Sweden. 1996, 12, s DOLEŽAL, O., a kol. Mléko, dojení, dojírny. Praha: Agrospoj, s. DOLEŽAL, O. Alkalizace boxových loží vápencem je možnost pro eliminaci mastitid. Náš chov. 2009, 6, s DOLEŽAL, O. Příčiny tepelného stresu u dojnic. Náš chov. 2009, 7, s DOLEŽAL, O. Stáje pro dojnice jen s intenzivním osvětlením. Náš chov. 2009, 9, s EFFENBERGEROVÁ, et al. Registrované veterinární léčivé přípravky. Hradec Králové: Prion, s.r.o, s. ISBN GAJDŮŠEK, S. Laktologie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN HAGEN, S. Co všechno brát v potaz při výběru správného dezinfekčního přípravku k ošetření struků? Náš chov. 2009, 5, s HANINA, E. Tepelný stres produkčních dojnic. Chov skotu. 2011, 7, s HEJLÍČEK, K., et al. Mastitidy skotu. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. HOFÍREK, B., et al. Diagnostika a prevence chorob zvířat II., Nemoci skotu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 103

104 HOFÍREK, B., et al. Nemoci skotu. Brno: Noviko, s. ISBN HOLEC, J. Výskyt inhibičních látek v mléce a jeho hygienická a technologická rizika. Sborník k semináři Inhibiční látky v mléce. Rapotín. 1994, s HOLEC, J. Hygiena získávání mléka v zemědělském závodě. Sborník k semináři Hygiena získávání mléka. Rapotín. 1995, s HOLEC, J. Příčiny, patogeneze, klasifikace a charakteristika mastitid skotu. Sborník referátů Kontrola mastitid při produkci mléka. Rapotín, 1996, s HOVORKOVÁ, M. Vliv různých faktorů na vysoké počty somatických buněk. Náš chov. 2007, 10, s. 23. HÖLL, Č. Naučný slovník zemědělský 10. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, s. ISBN /11. HÖMBERG, D. Zdravé struky, více mléka. Náš chov. 2010, 6, s HULSEN, J. Cow signals. Praha: Profi Press s.r.o., s. ISBN JAGOŠ, P., et al. Diagnostika, terapie a prevence nemocí skotu. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. JELÍNEK, P., KOUDELA, K., et al. Fyziologie hospodářských zvířat, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN JELÍNKOVÁ, J. Vliv zdraví struků na výši nádoje a vznik mastitid. Náš chov. 2010, 7, s KADLEC, I., et al. Jakost nakupovaného mléka a systém jejího hodnocení. Pardubice: Ústav veterinární osvěty, s. KADLEC, I., et al. Nejčastější příčiny snížené jakosti mléka záněty mléčné žlázy čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka. Pardubice: Ústav veterinární osvěty, s. KOUBKOVÁ, M. Význam zaprahování a doby stání na sucho (1). Náš chov. 2011, 2, s

105 KOUBKOVÁ, M. Význam zaprahování a doby stání na sucho (2). Náš chov. 2011, 3, s KOUĎA, J., HRUBOŇOVÁ, M., et al. Požadavky na stavby a zařízení pro hospodářská zvířata. Praha: MZe ČR, Agrospoj, s. KOVÁČ, G., et al. Choroby hovädzieho dobytka. 1. Vyd. Prešov: M&M, s. ISBN KUDĚLKA, E. Naučný slovník zemědělský 13. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, s. ISBN KUDRNA, V., et al. Produkce krmiv a výživa skotu. Praha: Agrospoj, s. KULOVANÁ, E., et al. Perzistence laktace intenzifikační faktor výroby mléka. agroweb.cz [online]. 2001, [cit ]. Dostupný z WWW: KVAPILÍK, J. Ekonomické aspekty chovu skotu. Praha: Svaz chovatelů českého strakatého skotu, s. KVAPILÍK, J. Ekonomický význam zdraví, plodnosti a dlouhověkosti v našich chovech dojnic. Sborník příspěvků Šlechtitelské, výživářské a technologické aspekty produkce a kvality mléka. Rapotín. 2000, s MARVAN, F., et al. Morfologie hospodářských zvířat. Praha: Brázda, s. ISBN MUDŘÍK, Z., CHRISTODOULOU, V. Stupeň úhrady živin a energie objemnými krmivy u vysokoužitkových dojnic. Výživa a chov vysoce užitkových dojnic. Praha: Dům techniky ČSVTS. 1984, s ISBN (2832). LEVESQUE, P. Lees Mastitis, Better Milk, Qubec: Hoard s Dairyman, s. ISBN: LIŠKA, K. Základní body programu prevence a tlumení mastitid. genoservis.cz [online]. 2006, [cit ]. Dostupný z WWW: poradenstvi/clanky/mastitidy-u-skotu/382-zakladni-body-programu-prevence-a-tlumeni -mastitid. 105

106 LUKÁŠOVÁ, J., et al. Hygiena a technologie produkce mléka. 1 vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, s. ISBN MAXIÁN, J. Mastitida. Pozořice: JZD 1. Máj, s. NAVRÁTIL, P., a kol. Využívání genetického potenciálu dojnic moderními způsoby chovu. Praha: Český zemědělský ústav, s. NICKEL, W. Mastitis Schadensuerursecher, Nr. 1 bei Ridern, Unser Milchvieh. 1988, 3, s. 55. PANKEY, W. J. Premilking Udder Hygiene. Journal of Dairy Science. 1989, 5, s PHILPOT, W. N. Control of mastitis by hygiene and therapy. Journal of Dairy Science. 1979, s RYŠÁNEK, D. Genetická prevence zánětů mléčné žlázy. vri.cz [online]. 2006, [cit ]. Dostupný z WWW: Rysanek/kapit_predn/Geneticka_prevence_zanetu_ mlecne_zlazy.pdf. RYŠÁNEK, D. Technologická prevence onemocnění mléčné žlázy. vri.cz [online]. 2007, [cit ]. Dostupný z WWW: pracovnici/rysanek/kapit_predn/geneticka_prevence_zanetu_ mlecne_zlazy.pdf. SEYDLOVÁ, R.; PECHÁČOVÁ, M. Kvalita mléka v ekologických a konvenčních chovech. Náš chov. 2010, 4, s SEYDLOVÁ, R. Jak udržet dobré zdraví vemene? Náš chov. 2010, 12, s SEYDLOVÁ, R. Lze řešit zdravotní stav mléčné žlázy v období zaprahování? Náš chov. 2011, 2, s SEYDLOVÁ, R. Hygienická kvalita mléka. Náš chov. 2011, 7, s. 47. SCHEWEIFER, R. Minimalizace tepelného stresu. Zpravodaj. 2011, 2, s. 12. SIMEONOVÁ, J., et al. Zpracování a zbožíznalství živočišných produktů. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN

107 SKŘIVANOVÁ, V. et al. Metody zaprahování vysokoužitkových dojnic. Praha: Výzkumný ústav živočišné výroby, s. SNÍŽEK, J. Mastitidy a jejich prevence. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, s. SOJKOVÁ, K., Hanuš, O. Využití homeopatických látek při léčbě mastitid. Náš chov. 2009, 6, s SORENSEN, L. P., MARK, T., MADSEN, P., LUND, M. S. Genetic corelations between patogen-specific mastitis and static cell count in Danish Holsteins. Journal of Dairy Science. 2009, 92, s SUCHÁNEK, B. Současný stav a možnosti zlepšování kvality mléka. Sborník referátů Nové poznatky v chovu skotu. Litomyšl: Ústav veterinární osvěty. 1987, s STRANBERG, E., SHOOK, E. G. Genetic and Economic Responces to Breeding Programs That Consider Mastitis. Journal of Dairy Science. 1989, 8, s ŠEBELA, F. Úvod. Sborník k semináři Inhibiční látky v mléce. Rapotín. 1994, s. 4. ŠKARDA, J., ŠKARDOVÁ, O., URBANOVÁ, E. Prevence a tlumení mastitid dojnic. Veterinářství. 1990, 6, s ŠKARDA, J., ŠKARDOVÁ, O. Program péče o produkci a zdraví stáda dojnic. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, S ŠKEŘÍK, V. Zkušenosti z rekonstrukcí stájí pro dojnice a technologii dojení. Sborník k semináři Kvalitativní aspekty prvovýroby mléka. Rapotín. 1998, s ŠTOLC, L. Chov hospodářských zvířat I. Praha: Institut sociálních vztahů, s. ISBN TICHÁČEK, A., et al. Poradenství jako nástroj bezpečnosti v prvovýrobě mléka. Šumperk: Agritec, výzkum, šlechtění a služby s.r.o., s. TICHÁČEK, A., HANUŠ, O. Účinný kontrolní mastitidní program zkušenosti z poradenství. Sborník referátů Kontrola mastitid při produkci mléka. Rapotín. 1996, s

108 TICHÁČEK, A. Mléko není jen základem stravy. Chov skotu. 2008, 3, s URBAN, F., et al. Chov dojeného skotu. Hradec Králové: Natural, s.r.o. Apros, s. VELECHOVÁ, J. Zdravá vemena na zdravých kravách. Náš chov. 2011, 11, s VOKŘÁLOVÁ, J., NOVÁK, P. Hygiena stájového prostředí dojnic. Náš chov. 2009, 5, s , WESTFALL, J. G., et al. Controling Mastitis with an Aerosol Teat Desinfectant. Dairy Goat Journal. 1988, 6, s WOLF, J., WOLFOVÁ, M., ŠTÍPKOVÁ, M. Možnosti šlechtění krav na odolnost proti mastitidě. Náš chov. 2010, 5, s WOOLLEY, L. H. Mastitis and the milking machine. Daily Farmer. 1988, 12, s. 41. ZAVADILOVÁ, L., et al. Počet somatických buněk v mléce, produkce mléka a utváření vemene dojnic. Náš chov. 2009, 12, s ŽUPKA, Z., HÖLL, Č. Naučný slovník zemědělský 13. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, s. ISBN Internetové zdroje:

109 PŘÍLOHY

110 SEZNAM PŘÍLOH Obrázek 1. Dojnice se zdravou mléčnou žlázou...1 Fotografie 1. Dojnice se ztrátou podpůrného závěsného aparátu vemene...1 Fotografie 2. Dojnice s abscesem v zadní části vemene...1 Fotografie 3. Zobrazující fyziologický edém vemene u dojnice těsně před otelením...2 Fotografie 4. Dojnice se slepou levou přední čtvrtí Obrázek 2. Hyperkeratinóza struků Fotografie 5. Dojnice se zvětšenou čtvrtí po chronickém zánětu mléčné žlázy..2 Série fotografií Znázorňující půlminutový proces ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic..3-4 Fotografie 18. Zrekonstruované a původní části stájí ZOD Sedliště...5 Fotografie 19. Pečlivě odezinfikované struky 10 minut po dojení a po 8 hodinách..5 Fotografie 20. Řádně nastlané výběhy a stáje pro suchostojné dojnice a vysokobřezí jalovice...5 Fotografie 21. Telící se jalovice; mlezivo vytékající ze struků v důsledku tlaku na strukové svěrače Fotografie 22. Dojnice s kvalitně zaprahnutými mléčnými žlázami, bez mastitid a patologických stavů...6 Série fotografií znázorňující zmenšování mléčné žlázy po zaprahnutí dojnice (dorzálně)..7 Série fotografií znázorňující postupující zaprahnutí mléčné žlázy dojnice (laterálně).8 Série fotografií znázorňující postupující zaprahnutí mléčné žlázy (poměr k celému tělu)....9 Evidenční karta dojnice z programu na řízení stáda od firmy Westfalia...10

111 1 Obrázek 1. Dojnice se zdravou mléčnou žlázou (Náš chov, 2003) Fotografie 1. Dojnice se ztrátou podpůrného závěsného aparátu vemene (farma Libina). Fotografie 2. Dojnice s abscesem v zadní části vemene (ZOD Sedliště).

112 2 Fotografie 3. Zobrazující fyziologický edém vemene u dojnice těsně před otelením (farma Libina). Fotografie 4. Dojnice se slepou Obrázek 2. Hyperkeratinóza levou přední čtvrtí (farma Libina). struků (Náš chov, 2010). Fotografie 5. Dojnice se zvětšenou čtvrtí po chronickém zánětu mléčné žlázy (farma Libina).

113 3 Série fotografií Znázorňující půlminutový proces ošetřování mléčné žlázy u vysokobřezích jalovic (do času není započítáváno fixování zvířete v kleci) na farmě v Libině. Vnitřek stáje na Libině VKK. Fixace vysokobřezí jalovice v kleci. Přípravky pro ošetření mléčné žlázy. Odstranění nečistot vlhkou textilní utěrkou. Důkladná desinfekce struků pěnou vytvořenou ve speciálním desinfektoru.

114 4 Utření desinfekční pěny suchým ubrouskem, napuštěným alkoholem ( ten je součástí sady orbeseal ). konečné očištění struků ubrouskem Důkladná desinfekce aplikátorů. Šetrné vpravování keratinového přípravku do strukového kanálku. Konečná desinfekce struků přípravkem valiant base barrier.

115 5 Fotografie 18. Zrekonstruované a původní části stájí ZOD Sedliště. Fotografie 19. Pečlivě odezinfikované struky 10 minut po dojení a po 8 hodinách (ZOD Sedliště). Fotografie 20. Řádně nastlané výběhy a stáje pro suchostojné dojnice a vysokobřezí jalovice (ZOD Sedliště).

116 6 Fotografie 21. Telící se jalovice; mlezivo vytékající ze struků v důsledku tlaku na strukové svěrače (hrozba infekce), (ZOD Sedliště). Fotografie 22. Dojnice s kvalitně zaprahnutými mléčnými žlázami, bez mastitid a patologických stavů ( ZOD Sedliště).

117 7 Série fotografií znázorňující zmenšování mléčné žlázy po zaprahnutí dojnice (dorzálně). Po vydojení vemene Za 24 hodin Za 48 hodin Po 72 hodinách 4 dny po vydojení 6 dnů od dojení Po 8 dnech Za 10 dní- finální stav

118 8 Série fotografií znázorňující postupující zaprahnutí mléčné žlázy dojnice (laterálně). Bezprostředně po dojení 24 hodin po vydojení Po 48 hodinách Za 72 hodin Stav za 4 dny Po 6-ti dnech Za 8 dní Konečný stav 10. den

119 9 Série fotografií znázorňující postupující zaprahnutí mléčné žlázy (poměr k celému tělu). 24 hodin po dojení 48 hodin po dojení 72 hodin po dojení Po 4 dnech od dojení Za 6 dní Po 8 dnech od posledního dojení Konečný stav za 10 dní

120 Evidenční karta dojnice z programu na řízení stáda od firmy Westfalia. 10