Rozvoj kompetencí učitele estetické výchovy prostřednictvím zážitkové pedagogiky

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Učitelství estetické výchovy pro střední školy Rozvoj kompetencí učitele estetické výchovy prostřednictvím zážitkové pedagogiky Magisterská diplomová práce Autor práce: Bc. Alžběta Zezulová Vedoucí práce: Mgr. Antonín Tomek Brno 2015

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma: Rozvoj kompetencí učitele estetické výchovy prostřednictvím zážitkové pedagogiky zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a používána ke studijním účelům.. Alžběta Zezulová

3 Ráda bych poděkovala Mgr. Antonínovi Tomkovi za nasměrování, rady a podnětné připomínky při vedení magisterské práce, dále své rodině a kamarádům za podporu a poskytnutou pomoc v průběhu vzniku této práce. Mé poděkování patří také Ing. Vladislavu Zezulovi a ZŠ Hradec nad Svitavou za možnost uvedení mého výukového plánu v praxi.

4 Bibliografický záznam ZEZULOVÁ, Alžběta. Rozvoj kompetencí učitele estetické výchovy prostřednictvím zážitkové pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Antonín Tomek. Anotace Předkládaná diplomová práce na téma Rozvoj kompetencí učitele estetické výchovy prostřednictvím zážitkové pedagogiky pojednává o možnostech využití zážitkové pedagogiky učiteli estetické výchovy. Text je rozčleněn do pěti částí, každá z nich je obsahově i specificky zaměřená. První kapitola se zabývá estetickou výchovou, stanovuje její cíle a věnuje se jejímu vlivu na vývoj osobnosti. Druhá část práce rozebírá jednu z nejdůležitějších vlastností, ke kterým estetická výchova vede kreativitu. Třetí kapitola pojednává o zážitkové pedagogice, jakožto jednomu z vhodných prostředků rozvíjení kreativity učitelů i studentů, a o vhodnosti jejího využití ve vyučování. Ve čtvrté části se práce věnuje osobnosti učitele, jeho kompetencím a možnostem osobního rozvoje. Poslední částí práce je příklad výukového bloku, který propojuje hodiny fyziky, informatiky a esteticko-výtvarné výchovy s prvky zážitkové pedagogiky. Klíčová slova Estetická výchova, kreativita, zážitková pedagogika, kompetence učitele, učitel

5 Annotation The main objective of diploma thesis "Experiential education as a tool for aesthetic education teacher competence development" is exploring the possibilities of using experiential learning by the aesthetics education teachers. The body of the thesis has been divided into five chapters, each one of them touching one aspect from the area of aesthetics education or experiential learning problematics and their combination. The first chapter defines aesthetic education, its targets and studies its effect on personality development. The second chapter focuses mainly on one of the most important traits which aesthetics education tries to find in everyone - creativity. The third chapter touches the subject of experiential pedagogics as a mean of developing the creativity of both teachers and students and it's convenience as an actual tool during class hours. The fourth chapter explores the personality of a teacher, his/her competencies and opportunities for personal development. The last chapter is a practical one - presents an example educational block composing of physics, informatics and aesthetics/art education with experiential education elements. Keywords Aesthetic education, creativity, experiential education, teacher competences, teacher

6 Obsah ÚVOD ESTETICKÁ VÝCHOVA CO JE TEDY ESTETICKÁ VÝCHOVA? TROCHA HISTORIE CÍL, TEDY KAM VLASTNĚ SMĚŘUJEME? Cíle a úkoly Cíle estetické výchovy FUNKCE ESTETICKÉ VÝCHOVY PROSTŘEDKY ESTETICKÉ VÝCHOVY Umění jako prostředek estetické výchovy Prostředí jako prostředek estetické výchovy Práce, hra a sport jako prostředek estetické výchovy ROZDÍLNÉ PŘÍSTUPY K ESTETICKÉ VÝCHOVĚ SOUČASNÉ KONCEPCE ESTETICKÉ VÝCHOVY Shrnutí KREATIVITA CO JE TO KREATIVITA? TEORIE KREATIVITY Soubor dispozic Tvořivost jako soubor stavů a procesů Tvořivost jako soubor dovedností překonávat bariéry Dva druhy tvořivosti TVOŘIVOST UČITELE ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA... 33

7 3.1 PŘIBLÍŽENÍ POJMU NĚCO VÍCE Z HISTORIE CO JE TO VLASTNĚ ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA? PRVKY ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY Osobnost učitele v zážitkové pedagogice Aplikace poznatku Zpětná vazba ZÁŽITKOVĚ PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY Zážitek UČENÍ SE ZÁŽITKEM Styly učení Chronologie zážitkového učení METODOLOGIE ZÁŽITKOVÉHO UČENÍ ROZVOJ KOMPETENCÍ UČITELE GENERALIZACE O UČITELÍCH KOMPETENCE UČITELE Sebereflexe a sebezdokonalování v pedagogické činnosti učitele Učitelovo pojetí výuky OSOBNOST UČITELE V ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGICE KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD KREATIVNÍHO A ZÁŽITKOVÉHO UČENÍ Kontext Třída Cíle výukového bloku Rozvíjené kompetence Hodnocení... 62

8 5.6 Rozpis PRŮBĚH REALIZOVANÉ LEKCE ZÁVĚR Shrnutí Resume Resumen SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY Vytvořené obrazy... 79

9 ÚVOD Důležitost a vliv osobnosti učitele na studenty je neoddiskutovatelná. Jen na ní často záleží oblíbenost či neoblíbenost vyučovaného předmětu. V estetické výchově je učitel, vzhledem k povaze tohoto předmětu, ještě důležitější. Nadšení a zápal pro předmět jsou nakažlivé, stejně jako nezájem, lhostejnost a rutina ubíjející. Předkládaná diplomová práce se bude zabývat důležitostí tvůrčího přístupu ve vyučování (nejen) estetické výchovy a možností rozvoje kompetencí učitele prostřednictvím zážitkové pedagogiky. Studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity mi dalo mnoho poznatků a inspirovalo mě v mnoha směrech. Na předměty Zážitková pedagogika a prožitková terapie a Osobnostní a sociální výchova ale vzpomínám častěji než na jiné. Přestože jsem se v nich s termínem zážitková pedagogika setkala poprvé, obsah předmětů mi, jako dlouholeté instruktorce dětských letních táborů, úplně cizí nebyl. Zážitková pedagogika učí prostřednictvím hry a zážitku, zahrnuje do procesu učení celou osobnost, učí skrze myšlenky, pocity a fyzickou aktivitu. Jedním z cílů této práce je ukázat, proč je vhodné využít prvků zážitkové pedagogiky ve vyučování. První kapitola se snaží analyzovat estetickou výchovu a její význam ve výchově prostřednictvím rozboru filosofických a pedagogických zdrojů. Ve druhé kapitole se bude zabývat kreativitou. Vymezíme si ji jako pojem a dále budeme syntetizovat jednotlivé přístupy a názory na tvořivost a její problematiku ve školách. Třetí kapitola se bude věnovat zážitkové pedagogice. Uvede ji do historického kontextu, zanalyzuje její prvky a způsob učení zážitkem, který považujeme za hlavní výhodu této metody. Další kapitola se bude zabývat osobností učitele, možností rozvoje jeho kompetencí a jeho rolí v zážitkové pedagogice. Poslední kapitola bude ryze praktická. Předkládá výukový plán Zvukové vlny, který v praxi využívá principy zážitkové pedagogiky. Výukový plán zasahuje do několika předmětů, jedná se o esteticko-výtvarnou výchovu, fyziku a informatiku. 1

10 Nevím, kolik budoucích učitelů se během svých studií setká se zážitkovou pedagogikou. Možná mnozí v nich využívají ve své práci její prvky nevědomě. Cílem této práce je motivovat učitele k cílenému začlenění principů zážitkové pedagogiky do vlastní pedagogické praxe. 2

11 1 ESTETICKÁ VÝCHOVA V této kapitole se pokusíme nastínit a vymezit pojem estetická výchova. Tento krok je nezbytný k správnému uchopení tohoto pojmu, protože estetická výchova bývá často chápána a vykládána různými způsoby. Nejrozšířenější je její podoba jako předmětu samostatně vyučovaného nebo vyučovaného v rámci hudební a výtvarné výchovy. Estetickou výchovu je ale nutno chápat daleko šířeji, přesahuje do dalších oborů, nejen do těch zřejmých, jako je literatura, dramatická výchova nebo dějepis, ale i do základů společenských věd nebo třeba fyziky. Estetika není jen filosofická disciplína o kráse a jejím působením na člověka, ale zabývá se mnoha oblastmi uměním, historií, sportem, masovými médii, estetikou všedního dne, morálkou, etikou a výchovou. Podobně jako je těžké přesně vymezit estetiku, i estetická výchova se vzpírá přesným definicím. Na českých školách není tento předmět jednoznačně vymezen a její účel možná není mnohým zcela jasný. Proč a jak estetickou výchovu vyučovat a co všechno do ní vůbec patří? Je vůbec možné nějaké vymezení? Nebo je možné, že v tomto případě by přesný okruh učiva byl spíše na škodu? 1.1 CO JE TEDY ESTETICKÁ VÝCHOVA? Podle Pedagogického slovníku zjistíme, že jde o vzdělávací oblast, jejímž úkolem je kultivace hudebního a výtvarného projevu žáků, rozvíjení estetického cítění a schopnosti vnímat estetické hodnoty v přírodě, lidských výtvorech, každodenním životě. Realizuje se ve škole prostřednictvím estetickovýchovných předmětů, v mimovyučovacích a zájmových činnostech a akcemi školy výchovné koncerty, exkurze, návštěvy divadelních představení, výstav, muzeí a galerií. 1 Estetickovýchovné předměty jsou podle Pedagogického slovníku ty, které rozvíjejí estetickou vnímavost, seznamují žáky se základními postupy a technikami umělecké tvorby a podporují jejich kreativitu. 2 Estetickovýchovné předměty podle této definice vyznívají spíše jako předměty výchovy umělecké. Podle Vladimíra Spousty je třeba pojmy estetická výchova a umělecká výchova rozlišovat. Je toho názoru, že jsou to dva odlišné pojmy, které označují jiné stránky výchovného procesu. Rozsah estetické výchovy je obsáhlejší než rozsah umělecké výchovy, která se omezuje PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2013, 395 s, s. 2 Tamtéž, s

12 na výchovu estetického vztahu k umění a na naučení základů dovedností, jak zacházet s tvořivými prostředky umění. Rozlišují se dvě vzájemně podmiňující polohy, a to výchova k umění a výchova uměním, které ve výchovném procesu probíhají současně. 1 Pro rozlišování umělecké a estetické výchovy je i František Holešovský. Pojem umělecká výchova podle něj zahrnuje jen tu část estetické výchovy, které směřuje k estetickému osvojení si skutečnosti prostřednictvím umělecké činnosti a styku s uměním. 2 Pojem estetická výchova podle Spousty v sobě zahrnuje výchovu estetického vnímání skutečností v umění, ale i mimo něj, tedy v přírodě nebo i v jednání ve společnosti, stejně jako je definována v Pedagogickém slovníku, ale navíc sem přidává i výchovu vkusu, který chápe jako estetiku všedního života. 3 Holešovský do estetické výchovy zahrnuje schopnosti uvedomene vnímať a správne chápať, milovať a hodnotiť krásu vo všetkých jej mnohostranných prejavoch, v skutočnosti aj v prejavoch umenia. Ďalej do nej patrí výchova úsilia a schopnosti vnášať prvky krásna do všetkých stránok života a práce, bojovať proti všetkému nepodařenému a nepěknému a takisto prejavovať sa podľa svojich možností v umení TROCHA HISTORIE Estetická výchova usilující o rozvoj jedince za pomoci umění a krásy se objevuje už od antiky, znovu a znovu v nejrůznějších podobách a teoretických koncepcích i praktických výchovných systémech napříč historií. Je to jedna ze složek harmonické výchovy členů společnosti. Dějiny estetické výchovy skrývají mnoho nejasností a v mnoha směrech jsou málo rozpracované. Je třeba je odlišovat od dějin estetiky na jedné straně a od dějin jednotlivých estetickovýchovných předmětů, jako je literární, výtvarná nebo hudební výchova, na straně druhé. 1 SPOUSTA, Vladimír. Krása, umění a výchova. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 130 s, s HOLEŠOVSKÝ, František. Ciele estetickej výchovy a ich konkretizácia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1967, 260 s. Knižnica priateľov pedagogickej literatúry, s SPOUSTA, Vladimír. Krása, umění a výchova. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 130 s, s HOLEŠOVSKÝ, František. Ciele estetickej výchovy a ich konkretizácia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1967, 260 s. Knižnica priateľov pedagogickej literatúry, s

13 Řecký ideál krásy kalokagathia 1 je ideálem krásy a dobra. Staví vedle složky rozumové, tělesné a mravní i na složce estetické, tedy především na studiu hudby, zpěvu a poezie a na gymnastice, která usiluje i o krásu těla a pohybovou kulturu. Centrem estetické výchovy v Řecku byla především hudba. 2 Řecké slovo pro hudbu µουσική (musikí) neznamenalo to, čím my dnes rozumíme hudbu, etymologicky toto slovo znamená činnosti Múz. Řekové tedy slovem µουσική rozuměli všechna imaginativní využití jazyka a tance. Už pythagorovci v 5. stol. př. n. l. zdůrazňovali význam hudebního umění ve výchově a v hudbě spatřovali nejadekvátnější formu vyjádření světové harmonie. Hudba pro ně ztělesňovala numerické principy a poměry, které se dají nalézt v hudbě, se podle pythagorovců dají najít ve vzdálenostech planet nebo v duších dobrých mužů. Vyzdvihovali také etický a katarzní vliv hudby na lidský charakter. Platon v hudbě viděl jeden ze základních prostředků formování občanského profilu. Hudba podle něj vyjadřuje charakter a duši národa. Ve své Ústavě zmiňuje, že každý člověk má své specifické mentální charakteristiky, které jsou rozeznatelné v mluvě. Podobně i v hudbě slyšet hudbu znamená pokusit se znovu vytvořit původní mentální charakteristiky, tedy student hrající hudbu složenou učitelem se za nějakou dobu stane podobnou osobností jako tento skladatel učitel. 3 Aristoteles zmiňoval především etický význam estetické výchovy. Hudba podle něj směřuje k ctnosti, protože pomáhá vytvářet povahu tím, že nás učí správně se radovat, a tak přispívá k správě života a rozumnosti. 4 Řecké pojetí výchovy ke kráse a k dobru je v mnohém inspirativní. Snaží se o vyvážené rozvíjení ducha i těla a o výchovu rozumných a šťastných lidí, kteří jsou schopni krásu ocenit i vytvářet. 1 καλοκαγαθία kalos znamená krásný, agathos dobrý 2 JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti: vysokoškolská příručka pro studenty filozofických fakult studijních oborů , a filozofických a pedagogických fakult studijních oborů vyd. Praha: Academia, 1987, 182 s, s GOEHR, Lydia. Philosophy of Music. The New Grove dictionary of music and musicians. 2nd ed. New York: Grove, ISBN , s JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti: vysokoškolská příručka pro studenty filozofických fakult studijních oborů , a filozofických a pedagogických fakult studijních oborů vyd. Praha: Academia, 1987, 182 s, s

14 Věnujeme-li prostor antickému Řecku, byl by hřích nezmínit Jana Amose Komenského, českého učitele národů. Je to sice velký časový skok od antiky do 17. století, ale není cílem této práce zpracovávat dějiny estetické výchovy, pouze přiblížit její historickou tradici. Dílo Jana Amose Komenského je největší pedagogickou syntézou 17. století. Jeho základní požadavek tedy rozvíjet žáky všestranně je jakýmsi navázáním na antickou tradici. Dítě se má podle Komenského rozvíjet v umělecké oblasti už v předškolním věku, má ochutnávat básnictví tím, že se učí jednoduché verše, má se učit zpívat různé melodie. Komenský radí rodičům, aby sledovali estetickou stránku mluvy dítěte, snažili se jej vést k vhodné gestikulaci a k náležitému přednesu. Poznávání literatury, učení se řečnictví a hudbě pak prostupuje všemi stupni Komenského pojetí školy. Pěstování umění jako neodmyslitelné součásti všeobecného vzdělání je pro Komenského tak samozřejmé, že si nikdy neklade otázku, zda vůbec umění patří do škol. 1 Estetickovýchovné snahy mají v České republice dlouhou tradici. Jedním z prvních průkopníků byl Miroslav Tyrš ( ). Přestože si ho většina z nás spojí spíše se založením Sokola a s tělovýchovou, Tyrš si jako výchovného prostředku velice vážil i umění. V duchu antické tradice viděl klíč k dokonalé výchově mládeže ve snaze o harmonii tělesnou i duševní. Významným prostředkem ideové a mravní výchovy mu bylo právě umění, ve kterém viděl zároveň i důležitý činitel národního uvědomění. Ve svém pojetí tělesné výchovy zdůrazňoval estetické zřetele kulturu a ladnost pohybů, estetiku hromadných tělovýchovných vystoupení. Otakar Hostinský ( ) je nejen jedním z nejvýznamnějších českých estetiků, ale zároveň je považován za zakladatele české teorie estetické výchovy. Ve svém spisu Umění a společnost předložil systematickou analýzu společenských funkcí umění a promyšlenou 1 JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti: vysokoškolská příručka pro studenty filozofických fakult studijních oborů , a filozofických a pedagogických fakult studijních oborů vyd. Praha: Academia, 1987, 182 s, s

15 koncepci estetické výchovy ve společnosti. 1 Umělecké nazírání je podle něj dovršením umělecké výchovy, ne jejím základem a východiskem. 2 Estetická výchova je podle Hostinského procesem, který započne už v rodině, pokračuje v období školní docházky a dále v celém následujícím životě. Hlavní podmínku v úspěšnosti školní estetické výchovy vidí Hostinský v estetickém vzdělání učitelů. 3 Historií estetické výchovy v Čechách bychom se mohli zabývat ještě dlouho, věnovali se jí estéti jako Josef Patočka, Jiří Václav Klíma, Bohumil Markalous, Otakar Kádner, Antonín Sychra a mnozí další. My se však přesuneme k další části této práce, tedy k cílům estetické výchovy. 1.3 CÍL, TEDY KAM VLASTNĚ SMĚŘUJEME? Než si stanovíme cíle estetické výchovy, musíme si položit otázku, co je to cíl v rámci pedagogiky. První část této kapitoly se věnuje ryze praktickým otázkám k cílům a úkolům vyučování. Druhá část se pak věnuje už jen cílům estetické výchovy. Co je to tedy pedagogický cíl? Podle Pedagogické encyklopedie patří cíle výchovy a vzdělávání k nejdůležitějším pedagogickým kategoriím, neboť vymezují edukační záměry a naznačují směr žádoucích postupů. Tím do značné míry předurčují výsledky, jichž má být výchovou a vzděláváním dosaženo. Cíle výchovy a vzdělávání tedy označují zamýšlené změny v rozvoji individua, kterých je dosahováno prostřednictvím výchovně-vzdělávacích aktivit. V obecném cíli vzdělání jsou vyjádřeny potřeby společnosti i jednotlivce. 4 1 JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti: vysokoškolská příručka pro studenty filozofických fakult studijních oborů , a filozofických a pedagogických fakult studijních oborů vyd. Praha: Academia, 1987, 182 s, s MARKALOUS, Bohumil. Estetika praktického života. První. Praha: Odeon, 1989, s JŮVA, Vladimír. Estetická výchova: vývoj, pojetí, perspektivy. Brno: Paido, 1995, s PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN , s

16 1.3.1 Cíle a úkoly Cíl je zamýšlená změna v učení a rozvoji žáka (ve vědomostech, dovednostech, vlastnostech, hodnotových orientacích, osobnostním a sociálním rozvoji jedince), kterých má být dosaženo výukou. 1 Je to tedy dosažení jakéhosi předem vytyčeného ideálu. Obecný cíl by měl být stručně a jasně formulován a měl by vyjádřit vše, čeho chce učitel dosáhnout. Například: Vytvářet příležitosti k tvůrčímu sebevyjádření žáků. Zpravidla není možné dosáhnout těchto cílů stoprocentně, bývají široce pojaté, ukazují spíš směr, ke kterému se učitel chce ubírat, a jako takové jsou nezbytné. Obecné cíle mohou vyplývat z učebních osnov, předmětového kurikula nebo z výukového programu. O většině svých cílů nicméně rozhodují učitelé sami. Jde v nich o to, čeho se při vyučování snaží dosáhnout. 2 Přestože je obecný cíl nezbytný a ukazuje cestu, kam se ubírat, nemůže stanovit, jak ho dosáhneme. Učitelovy záměry musejí být stanoveny konkrétněji. Takto podrobně formulované cíle se nazývají konkrétní úkoly, výstupy výuky nebo učební požadavky. Jsou to formulace popisující schopnosti, kterým se mají žáci naučit. Například: Žák by měl umět rozeznat expresionistická díla od impresionistických. Je vhodné orientovat cíle k procesu osvojování poznatků spíše než k výkladu. Kdyby měl učitel učební požadavek vysvětlit a demonstrovat žákům rozdíly mezi impresionismem a expresionismem, je zřejmé, že tento cíl může být splněn, aniž by se žáci ve skutečnosti něčemu naučili. Formulovat cíle tímto způsobem přináší učiteli celou řadu výhod. Ujasní si, co mají žáci procvičovat, a dokáže tak lépe odhadnout, jaké učební činnosti budou nejvhodnější. Zároveň dokáže mnohem jednodušeji posoudit, zda jsou jeho hodiny úspěšné. Když přesně ví, co by žáci měli umět, je snazší hodnotit, zda to skutečně dovedou. 1 VALIŠOVÁ. A., KASÍKOVÁ, H. a kol. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007, s PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 2. Praha: Portál, 2002, 380 s. ISBN , s

17 Důležité je, aby učební požadavky přesně udávaly pozorovatelný výkon žáků a nezaměřovaly se na činnost učitele, nýbrž na schopnosti, které si žáci během učení osvojí. Je proto vhodné stanovovat si krátkodobé cíle a snažit se je formulovat tak, aby bylo možné určit, zda cíle bylo nebo nebylo dosaženo Klasifikace konkrétních úkolů B. S. Bloom v knize Taxonomy of Educational Objectives klasifikoval proces učení do tří sfér. V rámci každé sféry rozlišuje schopnosti a dovednosti žáků podle různého typu a obtížnosti, vychází přitom z koncepce vzdělávacích úkolů. Ve stručnosti si zde představíme tyto tři sféry učení a jejich další rozdělení. Kognitivní doména (Intelektuální znalosti a způsobilosti) Znalosti: umět popsat, vybavit si, vyjmenovat, rozeznat, Porozumění: umět vysvětlit, popsat důvody, rozpoznat příčiny, doložit, Aplikace: umět použít, aplikovat, sestavit, vybrat, Analýza: umět uvést podrobnosti, specifikovat, vyjmenovat části celku, přirovnat, porovnat, rozlišit mezi, Syntéza: umět shrnout, zobecnit, dokázat, utřídit, navrhnout, sestrojit, vysvětlit důvody, Hodnocení: umět posoudit, vyhodnotit, uvést argumenty pro a proti, podrobit kritice, Aktivní doména Týká se pozornosti, zájmů, estetického cítění, morálních a etických postojů, názorů, pocitů, hodnot. Například: naslouchat, ocenit důležitost, získat o něčem podvědomí, citově na něco reagovat, vnímat estetickou hodnotu, vidět morální dilema, Psychomotorická doména Do této sféry patří senzomotorické dovednosti, činnosti týkající se smyslového vnímání, pohybů a vzájemné koordinace vjemů s pohyby PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 2. Praha: Portál, 2002, 380 s. ISBN , s

18 Například: plachtit, kreslit, modelovat, házet, Dílčí úkoly Dílčí úkoly představují něco mezi obecným cílem a konkrétním učebním požadavkem. Nazývají se také krátkodobé cíle. Příklad: Seznámit žáky se základními myšlenkami expresionismu. Záměr vyjádřený tímto způsobem by měl zahrnovat jak látku samotnou, tak způsob, jakým bude zpracována. Stanovené cíle by měly být jasné a srozumitelné. Příklad: Vnímat estetickou hodnotu Händelova oratoria Mesiáš. Tyto dílčí cíle pomáhají učiteli při vytváření konkrétních cílů. Obecný cíl může zahrnovat mnoho dílčích úkolů a z každého dílčího úkolu se dá odvodit řada konkrétních učebních požadavků. Dílčí úkoly se dají rozdělit na dva hlavní typy, a to úkoly rozvíjející a zvládací. Zvládací úkoly Jsou to často úkoly relativně snadné. Spadají do kognitivní domény a zahrnují většinou jen vědomosti a porozumění. Jsou stanoveny tak, aby je dokázali zvládnout všichni žáci, bývá to minimum, které musí žák splnit, aby prospěl. Dosažení zvládacích cílů je dáno tím, jak dlouho o ně usilujeme, spíše než vrozenými schopnostmi, nadáním a vlohami. Jsou konstruovány tak, aby je dokázal splnit každý, pokud se bude dostatečně snažit. Konkrétní cíle odvozené od zvládacích úkolů obvykle vyžadují schopnosti a dovednosti, které si žáci dokáží osvojit během krátkého časového úseku a je možné snadno a objektivně hodnotit každého žáka pomocí jednoduchého testu. Příklad: Vyjmenujte hlavní části jednoduché buňky. Tyto úkoly umožňují učiteli ocenit i slabší žáky, dát jim motivaci a pocit úspěchu, což je nesmírně důležité PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 2. Praha: Portál, 2002, 380 s. ISBN , s

19 Rozvíjející úkoly Těchto úkolů často nebývá úplně dosaženo. Závisí na předchozím učení, vyžadují intelektuální dovednosti vyššího řádu, k jejich dosažení musí žáci vynaložit mimořádné úsilí, a než je zlepšení v jejich práci patrné, trvá to delší dobu. Příklad: Zhodnoťte význam vysoké zaměstnanosti v západních zemích Evropy. Význam rozvíjejících úkolů spočívá v jejich schopnosti podnítit individuální vývoj žáků a dát příležitost těm talentovanějším. Učitel může očekávat spíše postupný vývoj schopností a dovedností žáků než úplné zvládnutí cíle. Tyto úkoly je těžší hodnotit. Žádný rozvíjející úkol se nedá rozdělit do vyčerpávajícího výčtu učebních požadavků, jedná se o víc než jen pouhý souhrn částí. Obvykle však jde stanovit alespoň reprezentativní vzorek učebních požadavků, které by si měl žák osvojit ve chvíli, kdy cíle dosáhne. Ve vyučování by měly v ideálním případě být zastoupeny jak rozvíjející, tak zvládací cíle, zejména jsou-li ve třídě velké rozdíly mezi schopnostmi a dovednostmi jednotlivých žáků. Učitel by měl registrovat, oceňovat a hodnotit jak rozvíjející, tak zvládací cíle Vyšší cíle Problém může nastat v okamžiku, kdy se učitel soustředí výhradně na učební výsledky žáků. Může to znamenat zanedbání důležitých dovedností, které sice nejsou v osnovách jeho předmětu, ale mají všeobecné uplatnění a vztahují se ke každé vyučovací hodině. Je to například rozvíjení tvůrčího myšlení žáků, snaha naučit je logicky uvažovat a učit se. Neměl by zapomínat žáky motivovat, podněcovat jejich zájmy, ocenit je. Zároveň nesmí zapomínat na takové věci, jako je etika, radost, krása a lidský duch. 2 Vytyčování pedagogických cílů pomůže budoucímu učiteli lépe plánovat vyučovací hodiny a zároveň dosahovat stanovené cíle. Pracuje s nimi ve všech fázích výuky, tedy při plánování, na začátku vyučovací hodiny, v jejím průběhu i na jejím konci. Cíl je třeba chápat PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 2. Praha: Portál, 2002, 380 s. ISBN , s Tamtéž, s

20 jako ideální představu předpokládaných výsledků, jejich srovnání s tím, čeho bylo ve výuce dosaženo, poskytuje učiteli cenný ukazatel toho, na kolik je jeho práce úspěšná Cíle estetické výchovy Na tomto místě se dostáváme k cílům estetické výchovy. Jaké jsou tyto cíle? Názor na ně se v současné pedagogické teorii i praxi často liší. Jednotlivé koncepce často zahrnují jen několik stránek z komplexního estetickovýchovného procesu. Obvykle ji redukují jen na výchovu uměleckou, nebo naopak vyzdvihují mimouměleckou oblast (estetika přírody, prostředí, ), někdy bývá přeceňována receptivní nebo naopak aktivní stránka této výchovy, jednostranně jsou zdůrazňovány její teoretické nebo jen praktické aspekty. 1 Vladimír Spousta ve své knize Krása, umění a výchova říká, že je třeba stanovit cíle estetické výchovy na základě tří aspektů. První z nich je poznání základních uměleckých etap, národních a světových děl, tvůrců, interpretů a uměleckých vývojových etap. Dalším aspektem je rozvoj vnímání, prožívání a hodnocení krásy umělecké i neumělecké. Sem patří ocenění přírody, prostředí, práce a života, rozvoj uměleckých schopností a dovedností v oblasti výtvarné, hudební, pohybové a literární. Posledním aspektem je zušlechtění cítění, myšlení, chování, jednání a také zdokonalení krásou uměleckou a mimouměleckou. Spousta říká, že všechny tyto cíle jsou stejně významné a každý pokus o preferování některého cíle či úkolu by svědčil o nepochopení principu komplexnosti estetickovýchovného působení. 2 Vladimír Jůva rozděluje cíle estetické výchovy do několika základních skupin: Systematicky rozvíjet adekvátní estetická vnímání, chápání, citové prožívání a hodnocení 1 JŮVA, Vladimír. Estetická výchova a všestranný rozvoj osobnosti: vysokoškolská příručka pro studenty filozofických fakult studijních oborů , a filozofických a pedagogických fakult studijních oborů vyd. Praha: Academia, 1987, 182 s, s SPOUSTA, Vladimír. Krása, umění a výchova. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 130 s, s

21 Umělecká díla mohou obohatit pouze tehdy, dovede-li je člověk pozorně a správně vnímat, když dokáže zachytit ideje jednotlivých uměleckých děl a smysl použitých uměleckých vyjadřovacích prostředků tedy když dílu úměrně svým schopnostem a životním i uměleckým zkušenostem porozumí. Systematická výchova estetického vnímání, chápání, citového prožívání a hodnocení je výchozí a specifický cíl estetické výchovy. Je to cíl formativní. Seznámit se základními uměleckými díly národní a světové kultury, s jejich tvůrci a interprety a s hlavními etapami vývoje umění Estetický rozvoj člověka probíhá v neustálém kontaktu s díly literárními, výtvarnými, hudebními, dramatickými, filmovými a tanečními. Tento druhý hlavní cíl je cíl materiální a svou povahou těsně souvisí s cílem předchozím. Při poznávání uměleckých děl se rozvíjí schopnost adekvátně vnímat, chápat, citově prožívat a hodnotit umění. Rozvíjet uměleckou tvořivost v oblasti všech druhů umění Tímto Jůva myslí schopnost být dobrým čtenářem, dokázat recitovat, dramatizovat, vyprávět, tvořit literární díla. V oblasti výtvarné to znamená umět kreslit, malovat, modelovat a konstruovat, v oblasti hudební dokázat zpívat, hrát na nějaký hudební nástroj, komponovat. Doporučuje rozvíjet i oblast taneční. Nejúčinnější cesta k hlubšímu poznání a pochopení jednotlivých druhů umění je skrze vlastní uměleckou činnost. Nejdůležitější moment tady představuje rozvoj tvořivosti jedince, v němž se často vidí ústřední cíl estetické výchovy vůbec. Tvůrčí rozvoj v estetické a umělecké oblasti vede k posílení důvěry ve vlastní schopnosti a snaha vytvářet nové má hluboký pozitivní přenos do celé oblasti životního konání jedince. Uměním a estetickou hodnotou reality obohacovat poznání, rozvíjet ideově morální stránku osobnosti a zušlechťovat její myšlení a cítění, její chování i její pracovní a jiné činnosti Tento cíl je na rozdíl od předchozích cílů velmi obecný. Okruh představ o přírodě, společnosti a mezilidských vztazích se rozšiřuje poznáváním uměleckých děl a estetické stránky přírody a života společnosti. 13