Fáze č. 2: stanovení reálných obtíží při integraci cílové skupiny na trh práce

Transkript

1 Závěrečná zpráva o realizaci projektu Kairos 1. Základní informace o projektu Projekt Kairos je zaměřen na problematiku zaměstnanosti osob s dlouhodobým duševním onemocněním v Olomouckém kraji. Orientuje na komplexní a dlouhodobou práci s cílovou skupinou. Cílová skupina, tedy osoby dlouhodobě duševně nemocní, se velice často ocitají na okraji možností na trhu práce a potýkají se s řadou problémů (nízká či vůbec žádná praxe, zkreslené představy o možnostech pracovního uplatnění, možnost zaměstnání na zkrácený úvazek, hospitalizace v průběhu pracovního uplatnění a mnohé další). Také strach a předsudky zaměstnavatelů danou situaci neulehčují, mnohdy duševně nemocného stigmatizuje rodina, či blízké okolí. Kairos se snaží se všemi těmito aspekty pracovat a pomoci cílové skupině s integrací na trh práce, s udržením zaměstnání či se zvýšením sebevědomí a tím znovuzapojením do fungování ve společnosti. Struktura projektu: Fáze č. 1: vyhlášení výběrového řízení a výběr pracovníků Fáze č. 2: stanovení reálných obtíží při integraci cílové skupiny na trh práce Fáze č. 3: příprava spuštění projektu (příprava přímé práce, tvorba manuálu činností, příprava webových stránek projektu) Fáze č. 4: realizace projektu Fáze č. 5: evaluace a prezentace projektu Cíle projektu: Vytvoření metodiky práce pro oblast integrace dlouhodobě duševně nemocných na trh práce Aplikací této metodiky aktivizovat, podpořit, motivovat a proškolit cílovou skupinu v oblasti začlenění se i udržení se na trhu práce Vytvoření webového serveru s informacemi o dané problematice pro zaměstnavatele i širokou veřejnost 2. Základní informace o realizátorovi projektu Realizátorem projektu je občanské sdružení Mana o.s Psychosociální centrum, které poskytuje sociálně aktivizační služby pro osoby dlouhodobě duševně nemocné v Olomouckém kraji. Činnost PS centra nabízí širokou škálu aktivit od poradenství, sociální

2 práce, asistence, volnočasových aktivit, po edukační setkání pro rodiče a blízké duševně nemocných. Činnost Psychosociálního centra spočívá v přímé práci s uživateli služby. Tím, že je kontakt pracovníků s uživateli častý, mnohdy téměř každodenní, daří se zaznamenávat a reagovat na odchylky ve zdravotním stavu velice pružně, díky čemuž lze eliminovat počty případných náhlých hospitalizací či atak nemoci. Aktivity sdružení také přispívají k větší motivaci klientů k aktivnějšímu a samostatnějšímu fungování v životě, čímž dochází k prevenci sociálního vyloučení. Otázka zaměstnávání je samozřejmě také velice častým prvkem práce s klienty, pracovníci poskytují individuální konzultace v rámci hledání si volného pracovního místa a nabízí pomocnou ruku také při tvorbě, nebo aktualizaci životopisu či při odpovědi na inzerát, pracovní pozici nabízející. 3. Zhodnocení fáze přípravné realizace dotazníkového šetření mezi uživateli služby a odbornou veřejností Projektový tým před započetím sestavování manuálu činností pro kurzy job club realizoval dotazníkové šetření, které si kladlo za cíl zjistit nejpalčivější témata v oblasti zaměstnanosti duševně nemocných a to jak z pohledu nemocného, tak z pohledu psychiatra, či pracovníka úřadu práce. Vyhodnocení dotazníkového šetření z pohledu duševně nemocného: Graf 1: 1. Do jaké míry se setkáváte s předsudky společnosti vůči vám jako duševně nemocnému? 2. Jak jste spokojeni s činností úřadů práce? 3. Do jaké míry si myslíte, že vaše nemoc negativně ovlivňuje vaši schopnost najít si zaměstnání?

3 Předsudky společnosti vůči nemocnému Spokojenost s činnosti ÚP Do jaké míry ovlivňuje nemoc schopnost najít si práci Graf 2: V jaké míře ovlivňují tyto následující faktory vaše potíže s uplatněním na trhu práce? (faktory a n) A B C D E F G H I J K L M N potíže s komunikací dlouhodobá nepřítomnost na trhu práce ztráta pracovních návyků únava užívání léků nízká odolnost vůči stresu obava ze zhoršení zdravotního stavu možnost pracovat jen na zkrácený úvazek neschopnost pracovat na noční směny předsudky společnosti vůči duševnímu onemocnění nízká kvalifikace/ vzdělání obava z neznámého špatná zkušenost z předchozích zaměstnání vliv rodiny

4 a b c d e f g h i j k l m n Klienti o Potíže se sepsáním životopisu nebo motivačního dopisu o Potíže s kontaktováním zaměstnavatele o Potíže s absolvováním osobního pohovoru u zaměstnavatele o Nedostatečná nabídka pracovních pozic na trhu práce o Nespokojenost s činností ÚP o Únava o Nízká odolnost vůči stresu o Obava ze zhoršení zdravotního stavu o Neschopnost pracovat na noční směny o Předsudky společnosti vůči osobám s duševním onemocněním Úřady práce o Nízká orientace zaměstnanců úřadů práce v problematice osob s duševním onemocněním

5 o Malá úspěšnost podpory státních institucí při hledání zaměstnání a při spolupráci s firmami ochotnými zaměstnávat osoby s duševním onemocněním o Stále přetrvávající velké předsudky vůči osobám s duševním onemocněním o Velmi obtížné hledání vhodné práce pro osoby s duševním onemocněním o Nedostatečná nabídka pracovních pozic na trhu práce o Strach zaměstnavatele z nové zkušenosti o Dlouhodobá nepřítomnost osob s duševním onemocněním na trhu práce o Špatná adaptace zaměstnance s duševním onemocněním o Problémy v komunikaci osob s duševním onemocněním Psychiatři o Nízká podpora osobám s duševním onemocněním ze strany státních institucí o Malá spolupráce státních institucí s firmami zaměstnávajícími duševně nemocné lidi o Strach zaměstnavatele z nové zkušenosti o Dlouhodobá nepřítomnost duševně nemocného člověka na trhu práce o Nedostatečná nabídka pracovních míst na trhu práce Zaměstnanci sociálního odboru o Nízká podpora osobám s duševním onemocněním ze strany státních institucí o Malá spolupráce státních institucí s firmami zaměstnávajícími duševně nemocné lidi o Špatná schopnost komunikace s lidmi s duševním onemocněním o Strach zaměstnavatele z nové zkušenosti o Předsudky o Neznalost legislativy ze strany zaměstnavatele o Neochota člověka s duševním onemocněním hledat si práci o Špatná adaptace člověka s duševním onemocněním o Únava o Potíže s komunikací o Potíže s motorikou o Dlouhodobá nepřítomnost na trhu práce o Časté absence Fáze dotazníkového šetření a příprav na spuštění projektu nabídla jedinečnou příležitost shrnout dané téma zaměstnávání duševně nemocných do jednotlivých konkrétních bodů, díky nimž se vytvořil manuál činnosti pro následnou realizaci projektu - Job cluby. Manuál činností obsahoval 15 základních témat týkajících se zaměstnanosti, přípravy na pohovor a výběrové řízení, témata psychohygieny či práce se stresem. Každé téma bylo v manuálu doplněno pracovními listy pro přímou práci s účastníky poradenské činnosti.

6 4. Zhodnocení fáze realizace Realizace projektu proběhla ve třech fázích poradenské a přednáškové činnosti tzv. job clubech. Job cluby byly realizovány vždy v týdenním intervalu, v časové dotaci 2 hodin a 15 setkáních a probíhaly v přednáškové místnosti vybavené dataprojektorem a počítači. Celkově bylo proškoleno 30 osob se zdravotním znevýhodněním, přičemž každému klientovi byla nabídnuta možnost individuální konzultace problému, který byl pro něj, v danou chvíli, nejvíce aktuální. Účast na job clubech 16; 53% 14; 47% muži ženy Nejvíce preferovaná témata poradenské činnosti: Nejvíce preferovaná témata Nejvíce preferováná témata

7 Z preferovaných témat je zřejmé, že účastníkům nejvíce pomohla právě ta, která se konkrétně zaměřovala na přípravu k pohovoru a výběrovému řízení. Počet zaměstnaných po absolvování kurzu job club 3 27 Nezaměstnáno Zaměstnáno Po skončení tří běhů poradenské činnosti se podařilo třem účastníkům najít si uplatnění na trhu práce. Důvodů, proč je hodnota úspěšnosti nízká, je několik. 1) Ne všichni účastníci poradenské činnosti si aktuálně práci hledali 2) Nabídka na trhu práce, která by vyhovovala požadavkům, byla velmi omezená 3) Chyběla provázanost mezi job cluby a aktivním docházením do zaměstnání (mnohdy bylo nutno vykomunikovat podmínky přímo na pracovišti) 4) Některým účastníkům se během poradenské činnosti zhoršil zdravotní stav Zhodnocení průběhu realizace a spolupráce s odbornou veřejností: Pozitivně bohužel nelze zhodnotit spolupráci s odbornou veřejností. V rámci dotazníkového šetření se podařilo navázat komunikaci s úřady práce a s psychiatry, bohužel ne všichni jsou k problematice zaměstnávání duševně nemocných sdílní. Právě tato neprovázanost mnohdy způsobila nedostatečnou podporu v rámci hledání si pracovního uplatnění. Dalším negativním faktorem realizace projektu byla vysoká nezaměstnanost v Olomouckém kraji. Mnozí zaměstnavatelé nebyli připraveni na fakt zaměstnání duševně nemocného.

8 Pracovní pozice, které byly vytvořeny pro osobně zdravotně znevýhodněné, byly vytvářeny pro lidi spíše s tělesným či jiným handicapem, nikoliv však duševním. Tato diskriminace duševně nemocných se samozřejmě následně odrážela v jejich motivaci hledat si pracovní místo. Zaměstnavatelé nebyli srozuměni s termínem duševní onemocnění, natož pak s tím, jak k takovému zaměstnanci přistupovat. Negativním jevem projektu Kairos byla také nemožnost absolutní docházky účastníků poradenské činnosti a to díky zhoršení zdravotního stavu, či hospitalizace v jeho průběhu. Návrhy a opatření pro pokračování job clubů v PS centru: I přes fakt, že se projekt Kairos chýlí ke svému závěru, je problematika zaměstnanosti duševně nemocných stále velice ožehavá. Téměř dvouletá realizace projektu přiměla projektový tým ke zhodnocení a návrhům, jak lze případnou další realizaci obohatit a vylepšit díky praktickým postřehům, které nebylo možno před spuštěním projektu obsáhnout. 1) Snížit počet setkání job clubu (V rámci projektu bylo nutno dodržet podmínky a vytvořit obsahově 15 témat pro poradenskou činnost. Přestože byla témata zajímavá a potřebná, cílová skupina je nebyla schopna odchodit. Ať už díky zhoršení zdravotního stavu či faktu 15 týdnů někam docházet.) 2) Navázat lepší spolupráci s psychiatry a zaměstnavateli 3) Vytvořit provázanost mezi klientem zaměstnavatelem a sociálním pracovníkem, nabídnout pomocnou ruku v případě, že je nutno se zaměstnavatelem komunikovat i po přijetí do zaměstnání (ochranná lhůta 3 měsíce) 4) Více motivovat samotné klienty ke komunikaci o problému zaměstnanosti hovořit a řešit konkrétní problém Výběr ověřených postupů a řešení (v bodech) 1) Důležitost skupinové práce dynamika skupiny umožňuje hledat společná řešení, zkušenosti jsou sdělovány mezi účastníky a více pomáhají, nežli při individuální práci 2) Provázanost témat během kurzu, opakování některých informací ve více situacích a tématech lépe si je účastníci osvojili 3) Čím více praktické téma, tím větší zájem ze strany účastníků, větší aktivita 4) Pracovní listy jejich prostřednictvím se často vyzdvihly potřebné informace pro konkrétního účastníka 5) Dlouhodobost kurzu přináší větší možnost účastníka poznat, hledat s ním nejlepší řešení jeho situace, avšak také větší náročnost ve schopnosti kurz dochodit.

9 Návrhy a postřehy lektorů projektu Kairos: Kairos - zhodnocení lektora Na jednotlivých hodinách Job clubů se sešli opravdu různorodí lidé, a to jak z hlediska vzdělání, tak i co se týče předchozích profesí a zkušeností či sociálního zázemí. Přesto se ve všech skupinách objevovala funkční komunikace nejen mezi lektory a účastníky, ale i mezi účastníky navzájem. V každém běhu kurzů se podařilo navodit atmosféru důvěry, ve které se ostatní nebáli sdělit své názory, zkušenosti i obavy. Ve většině případů vznikaly spontánní diskuze nad jednotlivými konkrétními zkušenostmi, účastníci se navzájem podporovali a poskytovali dotyčnému pohled na jeho problém z více stran. Jako lektorovi se mi v takovýchto skupinách pracovalo dobře, skupinové klima bylo opravdu příjemné. I přes časovou náročnost dvou hodin jsem měla pocit, že probíraná témata klienty zajímají, že pouze nepřežívají daný čas bez toho, aniž by sledovali přednášku. Náročné pro mě bylo zvládat situace, ve kterých bylo cítit zklamání a beznaděj, kdy se účastníci svěřovali se svými zkušenostmi z hledání práce. Bylo obtížné udržovat je v naději a optimismu poté, co často několik měsíců či let nebyli schopni nalézt si práci a setkávali se s neseriózním a odmítavým přístupem ze strany zaměstnavatelů. Přesto si myslím, že nikdo z účastníků zatím úplně na hledání práce nerezignoval. Podporou jim byly zejména podobné zkušenosti ostatních, pocit, že v tom nejsou úplně sami. Za úspěšné hodiny považuji zejména ty, které nějakým způsobem směřovaly do praktické stránky oblasti hledání práce. Účastníci věkově starší, s delšími zkušenostmi z hledání práce přivítali praktické hodiny jako možnost sebezdokonalení a zlepšení svých dosavadních znalostí. Mladší účastníci pak často čerpali na Job clubech své první zkušenosti, například s pracovním pohovorem či sepsáním životopisu. Přesto se i hodiny, které byly postaveny spíše teoreticky, setkaly se zájmem. Myslím, že účastníci je brali jako zajímavé informace, které mohou obohatit jejich znalosti. Náplň jednotlivých hodin považuji za dobře sestavenou. Přestože občas některé informace kvůli časové tísni nezazněly úplně dopodrobna, hodiny naplnily svůj účel již tím, že sami účastníci svými dotazy a doplňujícími poznámkami směřovali přednášku směrem, který je nejvíce zajímal. Nejzajímavější pro mě bylo vždy skupinové hodnocení pracovních listů, kdy účastník přinášel do skupiny své názory, zkušenosti a postřehy a ostatní je hodnotili a rozebírali. Jako lektor jsem musela často pružně reagovat v pro mě úplně nové situaci, což považuji za úžasnou zkušenost. Všichni účastníci, kteří po absolvování přednášek psali závěrečný test, přistupovali k přípravě na test velmi zodpovědně. Překvapilo mě to zejména u lidí starších, obávala jsem se, že pro ně certifikát o absolvování nebude dostatečnou motivací. Přesto i oni přicházeli k testu připravení a obdržení certifikátu považovali za svůj osobní úspěch. Zajímavou zkušeností byla také práce s lidmi, kteří ještě nikdy nebyli zaměstnaní. Zde se nabízelo spoustu prostoru pro utváření jejich představ o reálném pracovním trhu, čerpali

10 zkušenosti nejen z výkladu lektora, ale zejména od ostatních účastníků. Bylo zajímavé hledat s nimi možnosti, ve které oblasti by se mohli realizovat a jak i přes absenci pracovních zkušeností nabízet svoji pracovní sílu co nejefektivněji. Další zajímavou skupinou na Job clubu byli lidé, kteří práci aktuálně nehledali. Překvapilo mě, že i přes to vydrželi navštěvovat celý běh kurzu a považovali ho za přínosný. Projevil se zde další, velmi významný smysl realizace Job clubů a to v tom, že mnoho lidí získávalo návštěvami kurzu potřebný sociální kontakt a smysluplné vyplnění volného času. Celkově považuji za velký úspěch, že i přesto, že účast na Job clubu nepřinášela konkrétní pracovní místo, byl Job club využívaný a mnoho účastníků absolvovalo vždy celý běh. Vyplývá z toho, že pracovní poradenství je v současnosti potřebné a lidé duševně nemocní o něj mají zájem a považují ho za přínosné. Zároveň se ale ukázala potřebnost většího počtu pracovních míst přímo pro duševně nemocné a podpory uživatele při začátcích v novém zaměstnání. Zkušenosti účastníků ukázaly, že trh práce nenabízí dostatek pracovních míst, která by byla vhodná pro dlouhodobě duševně nemocné lidi, je také málo pozic nabízejících částečný pracovní úvazek. Pokud se naskytne vhodná pracovní pozice, bývá pro duševně nemocného člověka obtížné vyrovnat se s tak významnou změnou v jeho životě, jako je nástup do zaměstnání, a dále pak se zvládáním pracovních úkolů, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce a také se začleněním do kolektivu a s komunikací. Proto je potřebné nejen samotné pracovní poradenství, ale i následná podpora a asistence přímo v zaměstnání. Pohled a zhodnocení lektora: JOB klubová setkání sama o sobě byla realizována úspěšně. Ve druhém cyklu jsme se setkali s větším zájmem, než jaká byla naše očekávání. Přesto se v průběhu realizace ukázalo, že patnáct po sobě jdoucích setkání bylo pro mnoho účastníků nad jejich síly. Do budoucna by tak bylo vhodné zvolit menší počet setkání s intenzivnější, delší časovou dotací. Uživatelé služeb jsou často již unaveni mnoha různými rekvalifikačními či vzdělávacími kurzy, na které je posílají pracovníci ÚP. Čím déle nemohou najít zaměstnání, tím méně podobným teoretickým kurzům věří. Byl jsem proto překvapen, že se nám podařilo oslovit vytyčený počet uživatelů, kteří JOB klubová setkání navštěvovali. Když bych ale shrnul mé pocity z úspěšnosti (nebo přesněji účelnosti) JOB klubů, musel bych být kritický. Na setkání sice přišel potřebný počet zájemců, jen minimum z nich si však následně bylo schopno najít zaměstnání a udržet se v něm. JOB kluby jsou zkrátka jen střípek z mozaiky služeb, které je potřeba v regionu do budoucna rozvinout. Nesdílím však skeptický názor s již zmíněnými psychiatry, protože se domnívám, že nezaměstnatelnost dlouhodobě duševně nemocných není problém jejich diagnózy, ale problém systémový. V Olomouckém kraji chybí řada možností pracovního uplatnění duševně nemocných. Chráněné dílny, sociální firmy, dotovaná pracovní místa pro OZP nedávají šanci lidem se schizofrenií či bipolární afektivní poruchou. Mezi lidmi je stále řada předsudků, které jsou živeny médii, případným zaměstnavatelům chybí metodické vedení (stejně jako

11 referentům ÚP) jak s takovými zaměstnanci pracovat, v regionu neexistuje asistenční služba při zaměstnávání duševně nemocných, nejsou zde žádné terénní programy. Dlouhodobě duševně nemocní tak tvoří významnou část mezi lidmi bez přístřeší, propadají sítem sociálních služeb a po odborné stránce jsou vlastně bez podpory. Bydlí u svých rodičů do doby, kdy tito zemřou a pak se dezorientovaní ocitají na ulici. Mají minimální ochranu před podvodníky všeho druhu, jsou zneužíváni k podepisování různých smluv, při hospitalizacích jsou často předávkováváni psychofarmaky. Pokud jsou zbaveni svéprávnosti či omezeni na způsobilosti k právním úkonům, ocitají se nezřídka v rukách nekompetentních opatrovníků, kteří neprůhledně nakládají s jejich příjmy v podobě invalidních důchodů či příspěvků na péči. Není proto možné jen prostě konstatovat, že dlouhodobě duševně nemocní jsou nezaměstnatelní. Je potřeba vytvářet systém pomoci těmto lidem a spolupracovat na podpoře s rodinou, obecní samosprávou a metodicky s Krajským úřadem a ministerstvem. Příklad dobré praxe jsou funkční Komunitní týmy Občanského sdružení FOKUS. K této formě podpory bychom rádi v budoucnu dospěli.