EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRNĚ

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRNĚ"

Transkript

1 EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRNĚ Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I Betlémský kostel a kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, Brno, tel: kazatelé: Jiří Gruber a Jana Hofmanová, faráři seniorátní kazatelé: Jiří Šimsa a Jaroslav Vítek kurátor: Václav Matoulek, past. pracovnice: Marie Melicharová Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně II Blahoslavův dům, Lidická 79, Brno, tel: kazatelé: Martin Horák a Alexandra Jacobea, faráři kurátor: Jaroslav Kučera, past. pracovnice: Milena Hauserová Farní sbor ČCE v Brně - Husovicích Netušilova 26, Brno, tel: kazatel: Štěpán Hájek, farář kurátor: Vladimír Zikmund Farní sbor ČCE v Brně - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného kazatelka: Radmila Včelná, farářka kurátor: Miroslav Maňák Diakonie ČCE - středisko v Brně Hrnčířská 27, Brno, tel: , ředitel: Lenka Svobodová Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociálně právní Opletalova 6, tel: , Střední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, , http: // ředitelka: Renata Michálková Setkávání - brněnský evangelický měsíčník. Ročník 2018 (XX). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpovědní redaktoři: Jiří Gruber, Martin Horák. Obálka Iva Tůmová. Registrováno pod číslem MK ČR E Doporučená cena jednotlivého čísla 15 Kč. Roční předplatné 150 Kč, sponzorské 200 Kč. Redakce: Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročně.

2 ÚVODNÍK Milí čtená i Setkávání, úvodník by se měl týkat toho, co se právě děje, ale s měsíčním p edstihem to není možné, soust edím se tedy na to, co pravděpodobně nebo zcela jistě nastane. P edevším se 8. b ezna ujme své funkce staronový president. Volba dopadla, jak dopadla, pro někoho je to důvod k uspokojení, zejména pro ty, kterým imponuje chování, jednání a vyjad ování presidenta, které jsme sledovali v uplynulých pěti letech. President pravil, že se cítí být mlád a plný sil, a chystá se na dalších pět let vládnutí, tak uvidíme. Pro ty z nás, kterým naopak imponovala slušnost a noblesní vystupování jeho protikandidáta, je to důvod k lítosti, zejména proto, že k jeho zvolení chybělo tak málo hlasů - hodně lidí zdá se odradily pomluvy a masivní (ne)kampaň stávajícího presidenta. V takových situacích si p ipomínám svůj oblíbený výrok: Pánové tohoto světa p icházejí a odcházejí, náš Pán ale p ijde. Letošní b ezen končí Velkým pátkem a Bílou sobotou, na b ezen tedy p ipadají poslední čty i postní neděle. A 20. b ezna nastane jarní rovnodennost, takže t i měsíce se bude prodlužovat den na úkor noci a bude p ibývat světla. Světlo je jedním ze stěžejních biblických pojmů - vždyť na samém začátku knihy Genesis Bůh ekl: Buď světlo! Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Podle Benjamina Kurase oddělit světlo od tmy znamená rozlišovat užitečné od neužitečného, správné od nesprávného, dobro od zla. Na této schopnosti rozlišení stojí všechny úspěchy naší civilizace, někdy označované jako judeo-k esťanská. Ta se dostává do krize pokaždé, když tuto rozlišovací schopnost ztrácí nebo se jí z íká. V jedné z takových krizí se nachází dnes. Způsobila si ji sama zamlžováním významu, nep esností myšlení, nejasností cílů, nepojmenováním věcí jejich pravými jmény. P estává si svítit a p ijímá zatmění jako p irozený stav světa. V dalším textu úvahy o světle, která byla uve ejněna na internetu , uvádí Kuras několik rad talmudických rabínů: Uč se rozeznávat mezi světlem a tmou, dobrem a zlem, správným a chybným, noblesním a k upanským, posvátným a vulgárním. Vždy usiluj o posílení světla a dobra. Bez ohledu na hustotu, sílu a ší i myšlenkové temnoty, sviť ze všech sil a objasňuj zatmělé, i když je temnota v p esile. Žij tak, abys po sobě zanechal svůj svět světlejší, než jsi ho našel. Můžeme si také p ipomenout závěr modlitby Františka z Assisi: Kde je tma, vnášejme světlo. Pán Ježíš mnohokrát mluvil o světle, kterým je on sám a kterým máme být i my; však všechny tyto výroky dob e známe. Radujme se tedy z p ibývajícího světla, které na konci měsíce p ejde do tmy Velkého pátku, aby znovu zazá ilo ve svítání Velikonoční neděle. Hana Dvo áková 53

3 BYLO Brněnské sboropění Sobotu 27. ledna radostně rozezněli zpěváci, muzikanti a hudbymilovní lidé ze sborů brněnského seniorátu, když se sešli v Blahoslavově době k již t etímu Brněnskému sboropění. Pod taktovkou několika sbormistrů jsme společně cvičili vícehlasé duchovní písně. K poledni jsme se andante p esunuli do restaurace Golden Nepal, která nás hojně občerstvila k odpolednímu zpěvu, který vedl sbormistr Miloslav Esterle. Jeho otev enost, elán a cit pro hudbu nás uchvátil a zpěv pod jeho laskavým vedením p ímo nabýval nových rozměrů. Setkání uzav ela hudební pobožnost, kde se sešli nejen účastníci sboropění ke společnému zastavení se a zpěvu, či poslechu nacvičených písní. Bylo to radostné setkání, da capo al Fine. Alžběta Slámová Plesem 2018 Zásluhou seniorátní mládeže se v pátek 26. ledna v Lužánkách konal druhý ročník seniorátního plesu nejen evangelíků nap íč generacemi - PLESEM. K radosti organizátorů z ad SOMu i SEMu si zaplesat p išlo více než 150 návštěvníků. K tanci (i poslechu!) zahrála kapela Zelená pára, nechyběla tombola, fotokoutek zvoucí k p íjemně bizarním snímkům a bar se spoustou občerstvení pro hladové i žíznivé tanečníky. Teprve kolem druhé ranní se poslední nadšenci nechali vytrhnout z reje na parketu a Lužánky opět utichly. Zato v Blahoslavově domě, základně organizátorů a provizorním nocležišti, tam se uklízelo a hodnotilo ještě dlouho do noci. 54

4 Z reakcí na facebooku citujeme: "Bylo to krásné a p íjemné!", "Díky moc za Plesem. Bylo to parádní, p íjemné a bezvadně zorganizované.", a také "Děkujeme Vám všem, že jste p išli. Díky Vám mnohým jsme si to všichni parádně užili." Jana Hofmanová, Saša Jacobea, foto Ben Skála Ekumenická bohoslužba u Jakuba V průběhu týdne modliteb za jednotu k esťanů se v úterý 24. ledna konal společný večer vedený zástupci brněnských církví. Tématem modlitebního večera pro letošní setkání, které p ipravili k esťané z Karibiku, byla zpráva evangelia o Boží moci, která vysvobozuje. V minulosti už došlo k tomu, že podněty evangelia vedly ve svých důsledcích ke zrušení otroctví, ale i v p ítomnosti zvěstujeme naději vysvobození mnoha strádajících z útisku, závislostí a násilí. Modlitební shromáždění společně vedli zástupci k esťanských církví v Brně. 55

5 BIBLICKÁ MATEMATIKA T I Zatímco ze dvou může být snadno jen jeden, t i už jsou skoro jistota. T i znamenají mnoho. Trojka je první číslo plnosti. Job má sedm synů a t i dcery. Sedm tisíc ovcí a t i tisíce velbloudů (Jb 1,2) Gn 29,34 Lea znovu otěhotněla, porodila syna a ekla: "Tentokrát se už můj muž p idruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny." Proto se jmenuje Lévi (to je P idružitel). Kaz 4,12 P epadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nep etrhne! Když se něco stane t ikrát, nedá se již čekat nic jiného. Nu 22,32 Hospodinův posel mu ekl: "Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou. Sd 16,15 Dalila mu vytýkala: "Jak můžeš íkat:»miluji tě«, když tvé srdce není p i mně! Už třikrát jsi mě obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla." Pozoruhodný rozdíl mezi dvojím a trojím se objevuje v Markově evangeliu. Zatímco k tomu, aby nastal den, stačilo dvojí zakokrhání, Petr dostane t ikrát p íležitost, aby se p iznal k Ježíšovi. Z antické literatury víme, že t ikrát se ptali soudci, když zjišťovali, kdo je a kdo není k esťan. Mk 14,30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, d ív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zap eš. V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš ekl: "D ív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče. 56

6 Když se něco stane t ikrát, už se to nedá změnit. Trojí opakování znamená, že je rozhodnuto, podobně jako když pot etí ude í kladívko v dražbě. Prorocké znamení se proto často opakovalo t ikrát, aby nebylo pochyb, že jde o Boží znamení. 1 Sa 10,3 Odtud budeš (Saul) postupovat dál, až p ijdeš k božišti Táboru; tam tě zastihnou tři muži putující k Bohu do Bét-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři bochníky chleba a třetí ponese měch s vínem. Sk 10,16 To se opakovalo (znamení s prostěradlem) třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. T ikrát může člověk opakovat svou prosbu, aby mu Hospodin odpustil a zachránil ho. Ale jestliže za něco prosil již t ikrát, a Bůh ho nevyslyšel, měl by to pokorně p ijmout. Jób 33,26 Bude-li člověk prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvá za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. Bude zpívat p ed lidmi a ekne:»h ešil jsem a p evracel, co bylo p ímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.«bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, aby odvrátil jeho duši od jámy a p ivedl ke světlu, do světla živých. 2 Kor 12,7 A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi ekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." Když se člověku něco zlého stane t ikrát, užil si toho vrchovatě. 2 Kor 11,25 Třikrát jsem byl trestán holí (apoštol Pavel), jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém mo i. T i p átelé pomáhají člověku p ekonat samotu a zklamání. Platí to o Jóbovi, ale i Ježíš si vybírá z dvanácti učedníků t i, aby s ním sdíleli nejtěžší chvíli jeho života. Jób 2,11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a p išli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho. Mt 26,36 Tu s nimi Ježíš p išel na místo zvané Getsemane a ekl učedníkům: "Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil." Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 57

7 I když u soudu stačilo svědectví dvou, lepší bylo, když vinu nebo nevinu potvrdili t i. Na to navazuje apoštol, když mluví o t ech svědcích, kte í jsou zajedno, a má podle všeho na mysli: Ducha svatého, k est a eucharistii. V podobném smyslu lze chápat také dar víry, lásky a naděje (1 K 13,13). Tato trojice se objevuje v Novém zákoně častěji (nap. 1 Tes 1,3, Kol 1,4-5 a 1 P 1,21-22). Dt 19,15 Nepovstane jen jediný svědek proti někomu v jakémkoli zločinu, v jakémkoli proh ešku a p i jakémkoli h íchu, jehož se někdo dopustil. Soudní výrok bude vynesen podle výpovědi dvou nebo tří svědků. 1 J 5,6 To je ten, který p išel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu k tu, ale i skrze krev k íže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví - Duch, voda a krev - a ti tři jsou zajedno. T i pokolení jsou generace, které spolu žily pod jednou st echou, a výjimečně mohl člověk spat it t i pokolení svých potomků. Proto i důsledky lidského h íchu sahají do t etího, maximálně čtvrtého pokolení, kdežto Boží milosrdenství platí bez omezení. Ex 20,5 Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kte í mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kte í mě milují a má p ikázání zachovávají. Zatímco potomci Moábců a Amonců nesměli vejít do Hospodinova chrámu ani v desátém pokolení, potomci Edómců a Egypťanů tam směli vstoupit již ve t etí generaci. Dt 23,8 Nebudeš si hnusit Edómce, neboť to je tvůj bratr. Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi. Synové, kte í se jim narodí, smějí v třetím pokolení vstoupit do Hospodinova shromáždění. Ale i kdyby se za Izrael byli ochotni zaručit t i spravedliví, mohli by zachránit jen sami sebe. Ez 14,13 "Lidský synu, jestliže by země proti mně zh ešila a zpronevě ila se a já bych na ni nap áhl svou ruku, zlámal jí hůl chleba a seslal na ni hlad, takže bych z ní vymýtil lidi i dobytek, a byli by v ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti vysvobodí svou spravedlností jen sami sebe, je výrok Panovníka Hospodina. T i věci mohou tvo it také minimum, na které má někdo právo. Když si někdo našel druhou ženu, nesměl tu první zkrátit na stravě, ošacení a v manželském loži. Izraelci se měli nejméně t ikrát do roka ukázat v Jeruzalémském chrámu. Ex 21,10 Jestliže si vezme ještě jinou ženu, nesmí tu první zkrátit na stravě, ošacení a manželském právu. Jestliže jí nezajistí tyto tři věci, smí ona odejít bez zaplacení výkupného. Dt 16,16 Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce p ed tvá í Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: p i slavnosti nekvašených chlebů, p i slavnosti týdnů a p i slavnosti stánků. Již ve Starém zákoně ukazuje číslo t i k Bohu. Jedinému Hospodinu je t ikrát vzdávána sláva a p ichází skrze t i posly. 58

8 Iz 6,2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti k ídlech, dvěma si zastíral tvá, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." Gn 18,1 I ukázal se Hospodin Abrahamovi p i božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dve ích stanu. Rozhlédl se a spat il: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spat il, vyběhl jim ze dve í stanu vst íc, I když Nový zákon ještě nezná pojem Boží Trojice, je již na několika místech naznačena. Mt 28,19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, k těte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. 2 K 13,13 Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a p ítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Zvláštní význam má trojka v čase. Často čteme o t ech dnech, t ech měsících nebo t ech rocích. Ve všech p ípadech jde o číslo naplnění. 1 Pa 21,11 Gád p išel k Davidovi a ekl mu: "Toto praví Hospodin: Zvol si: Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nep átel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude ší it zkázu po celém izraelském území. T i dny člověk vydrží hladovět a čekat. 1 Sa 30,12 Dali mu též pletenec sušených fíků a dva sušené hrozny. Jedl a ok ál na duchu, neboť tři dny a tři noci nejedl chléb a nenapil se vody. Mat 15,32 Ježíš si zavolal své učedníky a ekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě." Sk 9,8 Saul vstal ze země, otev el oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil. T i dny jsou považovány za dobu, která p edchází rozhodnutí, nebo lhůtu, která musí uplynout, aby se něco změnilo. T i dny je Egypt ve tmě, Jonáš zůstává v nitru ryby a Ježíš v hrobě. Ex 10,22 Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny. Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale Izraelci měli ve svých obydlích světlo. Mt 12,40 Jako byl Jonáš v b iše mo ské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. T etí den p ichází rozhodnutí. T i dny jde Abraham s Izákem k ho e Mória, t i dny trvá, než farao rozhodne, co bude s jeho peka em a číšníkem. T i dny se židé postí, než se Ester odváží vejít ke král a prosit za jejich život. Gn 22,3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal d íví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spat il v dálce to místo, 59

9 Gn 40,12 Josef mu pravil: "Toto je výklad snu: T i výhonky jsou tři dny Když nejvyšší peka viděl, že Josef dob e vykládá, ekl mu: "Také já jsem měl sen: Hle, měl jsem na hlavě tři košíky pečiva Josef mu odpověděl: "Toto je výklad snu: Tři košíky jsou tři dny Stalo se pak třetího dne, v den faraónových narozenin, že farao vystrojil hody pro všechny své služebníky. Uprost ed svých služebníků povýšil hlavu nejvyššího číšníka a hlavu nejvyššího peka e: Est 4,16 "Jdi, shromažď všechny židy, kte í jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, t ebaže to není podle zákona. Mámli zahynout, zahynu." Po t ech dnech se ukáže, co bude dál. T i dny čekají Jozuovi poslové v úkrytu, než se z něj odváží vyjít (Joz 2,22). T i dny je hlídán Ježíšův hrob (Mt 27,64). T etího dne námo níci vyhodí do mo e lodní výstroj, jen aby si zachránili holý život (Sk 27,19). T etí den dochází k p edání zákona na ho e Sinaj, t etí den p ichází podle proroka vysvobození a t etího dne byl Ježíš vzk íšen (Mt 16,21, 1 Kor 15,4). Ex 19,10 Hospodin dále Mojžíšovi ekl: "Jdi k lidu a dnes i zítra je posvěcuj; ať si vyperou pláště a ať jsou p ipraveni na třetí den, neboť třetího dne sestoupí Hospodin p ed zraky všeho lidu na horu Sínaj. Oz 6,1 "Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my p ed ním budeme žít. L 13,32 On jim ekl: "Jděte a vy iďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozít í musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém." V podobném smyslu se objevují t i týdny, t i měsíce a t i roky. Když se Daniel dozví o velkém soužení, truchlí t í týdny (Da 10,2). T i měsíce čekají Mojžíšovi rodiče, než se pokusí zachránit svého syna. Žd 11,23 Mojžíšovi rodiče vě ili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu. T i roky se muselo čekat, než mohl člověk sklízet z vinice. T i roky hladu jsou znamením od Hospodina a nejdelší doba, kdy Pavel působil na stejném místě. Lv 19,23 Až p ijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy, bude vám jejich ovoce nedotknutelné jako neob ízka; po tři roky bude pro vás neob ezané, nesmí se jíst. 2 Sa 21,1 Za dnů Davidových byl hlad po tři roky za sebou. David tedy vyhledal Hospodinovu tvá. Hospodin ekl: "Na Saulovi a jeho domu lpí krev, protože dal povraždit Gibeóňany." L 13,7 ekl vina i: `Hle, už po tři léta p icházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem? 60

10 Sk 20,31 Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu (v Efezu). T icet dnů je doba, po které už se nic nevrátí. T icet dní trvá smutek p i úmrtí Árona a Mojžíše (Nu 20,29, Dt 34,8). Jestliže si perský král na Ester nevzpomněl t icet dnů, není už naděje, že by ji k sobě ještě zavolal. Est 4,11 "Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kte í by bez pozvání vešli do vnit ního nádvo í ke králi, platí jediný zákon - usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi." T icet let je považováno za věk dospělosti a začátek služby v chrámu. Byl to věk, kdy začal Ježíš ve ejně působit. Gn 41,46 Josefovi bylo třicet let, když stanul p ed faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí. Nu 4,23 Spočítáš je od třicetiletých výše až po padesátileté, všechny, kdo jsou schopni nastoupit do služby, totiž konat službu p i stanu setkávání. Lk 3,23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Ji í Gruber Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ Židovské muzeum vzdělává brněnskou ve ejnost Ještě poměrně do nedávna jsem zastával dosti rezervovaný postoj vůči Starému zákonu. Jsou to vlastně židovské texty, které by snad ani neměly být v k esťanském kánonu, tj. soupisu posvátných knih, používaných p i bohoslužbách k p edčítání vě ícím. Vnímal jsem Starý zákon jako nepat ičný a nevhodný pro k esťana, který p ece podle apoštola Pavla je "v Kristu nové stvo ení. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!" (2 K 5, 17). Dokonce jsem se vyjád il v tom smyslu, že být na tom koncilu či synodu, který schvaloval p ijetí židovských textů do k esťanského kánonu, rozhodně bych byl proti. Proč máme číst texty o ob ízce, když opět podle Pavla "V Kristu Ježíši nezáleží na tom, jeli někdo ob ezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou." (Ga 5, 6) A co ty bratrovražedné války, konané na p íkaz Hospodina, popsané nap. v starozákonní knize Jozue? Jak to p ijmout, jak to uchopit, jak mohu tyto texty pokládat za slovo Boží? Nejlepší asi bude, když se takovým textům vyhnu a vůbec je nebudu číst a nebudu se tak aspoň dostávat do rozporu se svým svědomím. P ece se však postupně dostávám k tomu, že částečně p ehodnocuji své stanovisko. P edevším si myslím, že církevní činitelé na synodu až tak p íliš nepochybili, když p ijali celý židovský kánon. A to z toho prostého důvodu, že Starý zákon na několika místech p edpovídá p íchod Spasitele - nap. v proroku Izajášovi ho nazývá svým služebníkem. Nazýváme se k esťany, protože jsme 61

11 p ijali Krista jako toho Spasitele, kterého p edpověděli proroci několik staletí p ed jeho narozením. A vůbec, kdo chce pochopit Nový zákon a i samotného Krista, asi by to bylo velmi obtížné či prakticky nemožné bez základní znalosti starozákonních textů. Kromě tohoto důvodu p i pokorné četbě Starého zákona objevuji stále nové a nové literární skvosty v knihách Kazatel, Žalmy a P ísloví. Do naší k esťanské bible byla dokonce p ijata i Píseň písní, což je krásná starověká milostná poezie, jež snad v dějinách literatury nemá obdoby. A tak docházím k názoru, že je dobré a správné číst a studovat i Starý zákon. Kdo má zájem se ještě blíže seznámit s židovským myšlením a kulturou, má možnost v našem městě si vybrat nějakou p ednášku, filmovou projekci či výstavu, které po ádá Židovské muzeum v Praze v brněnské pobočce v oddělení pro vzdělávání a kulturu. Většina akcí se po ádá v sále na t. Kpt. Jaroše 3. Spektrum p ednášek je pestré a zabírá celou škálu oborů: Tak jsme se nedávno mohli dozvědět nap. o T. G. Masarykovi a jeho ambivalentním vztahu k Židům nebo jindy o moravských židovských spisovatelích. Čas od času je také uspo ádána beseda s nějakým zajímavým spisovatelem - mezi nejzajímavější pat il večer s Ivanem a Helenou Klímovými. Úplně asi nejpůsobivější však bývají setkání s p eživšími oběťmi holocaustu - opravdu těchto lidí rok od roku ubývá a proto je takové setkání o to cennější. V lednu to byl program nazvaný Návrat do Osvětimi - filmový dokument režiséra Karla Snopa a reportéra Martina Hlaváčka o paní Erice Bezdíčkové, která ve svých t inácti letech byla deportována do vyhlazovacího tábora Osvětim-B ezinka a jíž se po osvobození v lednu 1945 poda ilo uprchnout a zachránit si život z pochodu smrti. Tato paní dosud žije a může tak ještě podat autentické svědectví o všech barbarských ukrutnostech a o samotné likvidaci Židů a Romů v největší nacistické továrně na smrt. Po projekci filmu jsme mohli paní Bezdíčkové pokládat své dotazy a ona nám ochotně odpovídala. Umím si p edstavit setkání s touto paní i v našem sboru. V sále, kde probíhají p ednášky, se také pravidelně konají výstavy. Opět jsou to nejrozmanitější témata, buď jako obrazy nebo fotografie. Z b eznového programu vybírám pro p ípadné zájemce z našich sborů: 6. vernisáž výstavy Po-lin / Židé v Republice mnoha národů 14. Hledání identity. Židovští intelektuálové Kafkovy doby - p ednáška Kate iny Čapkové z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR 20. Mesiášství a falešní mesiáši v judaismu: Jakob Frank v Brně a jiní - p ednáška hebraistky Terezie Dubinové 27. Pesach - p ednáška Kristýny Kuboňové z Ústavu religionistiky FF MU o Svátku nekvašených chlebů 28. Vždycky jsem chtěla psát - beseda se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou o románech Hana, Slepá mapa a její další tvorbě Všechny zde uvedené akce začínají v 17 hodin, vstupné je 30 Kč, na vernisáž výstavy je vstup volný. Felix Davídek 62

12 POJĎME SPOLU - O EKUMENICKÉ POUTI V sobotu 14. íjna 2017 se sešli na cestě z Brna na jih účastníci ekumenické pouti pojmenované Pojďme spolu. Pro účastníky pouti p ipravil Petr Peňáz (MU Brno) obsažný a zajímavý manuál. Jeho plné znění je na Pro všechny, kdo buď nemají p ístup na internet, nebo si chtějí něco z p íručky p ečíst ještě jednou v tištěné podobě, chceme v letošním ročníku Setkávání s laskavým souhlasem autora otisknout několik redakčně zkrácených výňatků z p íručky. Kromě informací poskytují náměty k zamyšlení a rozhovoru. Zastavení první: Brno Dnešní město Brno se svými 385 tisíci obyvatel, mezi nimiž jsou statisticky největší národnostní menšinou Moravané (40 %) a po nich následují Slováci (3 %), kde největší konfesní skupinou jsou lidé bezkonfesní (30 %) a mezi vě ícími je 90 % katolíků, nabízí zcela jiný obraz, než jaký skýtalo po více než 700 let své historicky sledovatelné existence. Brno jakožto město bylo od 13. století městem mnohonárodnostním, p evážně však německým. Konfesně sice nep istoupilo na českou reformaci ve století 15., zato od 16. století p ijalo o to nadšeněji luterství. Za zmínku stojí i to, že když Brno získalo ve 13. století svá městská práva, byly už jiné okolní obce, nap íklad Mod ice, Rajhrad nebo Vojkovice doloženy lépe a byly p edmětem srovnatelné politické a společenské pozornosti. 1. Náboženský život Brna p ed vznikem města ( století) V době mojmírovských vládců Velkomoravské íše ( stol.) bylo mocenským a hospodá ským centrem kraje hradiště Staré Zámky u Líšně, u něhož se p edpokládá i zděný kostel; v 11. století bylo toto hradiště zničeno. České obyvatelstvo raně p emyslovské doby sídlilo na Starém Brně, kde stála od 10. století rotunda P. Marie (v areálu dnešního augustiniánského opatství) a bylo zde patrně sídlo údělných knížat, tzv. starší brněnský burgus. Osada, k níž se z ejmě až do 12. století vztahovalo jméno Brno a jež je dodnes označována jako Staré Brno, ležela po obou stranách brodu p es Svratku. Na p elomu 12. a 13. století se mocenské sídlo P emyslovců p esunulo ze Starého Brna na Petrov, kde je doložen jednolodní románský kostelík sv. Petra 63

13 s apsidou. Na východ pod Petrovem (kolem dnešního Kapucínského náměstí a Josefské ulice) se usazovalo české obyvatelstvo (platea Bohemorum), čímž vznikl novější brněnský burgus. Hrad však na Petrově archeologicky doložen není, protože v tutéž chvíli vzniká jako správní st edisko hrad Veve í (s nedalekou - dodnes krásně zachovanou - románskou kaplí Nanebevzetí P. Marie). Kaple Nanebevzetí P. Marie na Veve í Prakticky současně s kostelem na Petrově vznikly na počátku 13. století nové sakrální stavby na Starém Brně, jak na levém b ehu Svratky (sv. Old ich a Prokop), tak i na pravém b ehu (sv. Václav, rotunda neznámého zasvěcení), takže je z ejmé, že novější i starší brněnský burgus koexistovaly, a historikové si kladou otázku, jak se mohl jmenovat burgus nový, než p evzal po starém jméno Brno. Město však v tu chvíli stále ještě neexistovalo. Teprve kolem roku 1200 p icházejí z iniciativy P emysla Otakara I. bavorskorakouští osadníci na území budoucího st edověkého Brna. Budují ulici, která 64

14 dnes nese označení Běhounská (chybným p ekladem původního Rhenstraße, tedy Rýnská, resp. jeho záměnou za Rennstraße), i farní kostel sv. Jakuba, a ídí se městskými právy, která v tu dobu získala hornorakouská Enže a dolnorakouská Vídeň. Románským (z ejmě valonským) osadníkům, usazeným v téže době kolem dnešní České ulice, sloužil farní kostel sv. Mikuláše na Velkém trhu (dnešním nám. Svobody). Severně od Petrova existoval na počátku 13. stol. také románský kostel sv. Michala, u něhož byl koncem 20. let založen dominikánský klášter, a koncem století p ibyla naproti klášteru gotická kaple sv. Václava, po Elišce Rejčce označovaná jako Královská kaple. Celek, který vznikl sloučením kapituly na Petrově, p emyslovského areálu u dominikánského kláštera a německé, valonské i české osady, p evzal jméno Brno (Brünn), které původně nesla osada u svrateckého brodu. Roku 1243 Václav I. povýšil tento celek na město - v něm se původní románští osadníci postupně zcela ztratili a české obyvatelstvo p edstavovalo nevýznamnou menšinu. Svůj německý charakter pozbylo vnit ní Brno až smutně proslulým Pochodem smrti r Kostely sv. Mikuláše na Velkém trhu (v pop edí) a sv. Jakuba (v pozadí) v Brně 65

15 2. Brno reformační (do pol. 17. stol.) Brno jako německé město zůstává po celé 15. stol. indiferentní vůči myšlenkám a osudům Husovým a p irozeně nep átelské vůči husitům; nep ipojuje se tedy k české reformaci. Pro jeho náboženské dějiny je témě symbolické, že město r hledá u papeže Pavla II. podporu pro svůj záměr respektovat tradici pompézních oslav Božího Těla za účasti všech církevních i světských institucí. Rektor školy u sv. Jakuba a brněnští měšťané si u papeže stěžují na Tasa z Boskovic, mladého olomouckého biskupa, který sám pocházel z utrakvistické rodiny, že se po dohodě s kapitulou sv. Petra chystá porušit tradici, z níž městu plyne i ekonomický prospěch. Nemohou tušit, že o sto let později budou nekatoličtí měšťané marně bojovat proti této tradici. V 16. stol. totiž Brno reaguje velmi citlivě na podněty Martina Luthera a rychle je p ijímá. Luterství se postupně ší í nejen v německy mluvících oblastech Čech a Moravy, ale vytlačuje český utrakvismus. R odmítly moravské stavy výzvu českých stavů k jednání o platnosti basilejských kompaktát, protože vlivem Lutherovým nepokládaly už za aktuální myšlenku náboženské jednoty a soust edily se na uznání fakticky samostatných církví po vzoru Confessio Augustana. Od poloviny 16. století do poloviny 17. století je Brno jednoznačně luterské včetně fary sv. Jakuba (prvním známým luterským fará em byl bývalý p evor dominikánského kláštera Johann Zeisler) a školy p i ní (rektor Christoph Wagner, absolvent luterské univerzity ve Wittenberku). Menšinovými konfesemi zastoupenými v té době v Brně jsou: katolictví jako druhá nejsilnější konfese (Hanuš Haugvic z Biskupic, Alexander Heller) bylo reprezentováno hlavně kapitulou u sv. Petra a klášterními společenstvími ( eholní komunity jsou ale v hlubokém úpadku etickém i ekonomickém); český staroutrakvismus (blízký katolicismu) a novoutrakvismus (blízký luteránství), obojí spíše ojediněle; podobně ojedinělé jsou náboženské skupiny ve své době pokládané za extremistické: hornoněmecký kalvinismus, dolnoněmecké novok těnectví (mělo silné zázemí spíš v Mikulově a na jihomoravském venkově včetně Nosislavi, česká Jednota bratrská měla silné zázemí v Židlochovicích (Ji í Strejc) a Ivančicích, kromě toho v osobě Karla st. ze Žerotína jako zemského hejtmana 66

16 a p edního politika íše, česká Jednota habrovanská byla omezena na Habrovany a Luleč. Na nátlak českých a moravských stavů Maxmilián II. r ústně p ijímá České vyznání (Confessio Bohemica), které pro české země nahradilo luterány prosazované Augsburské vyznání (Confessio Augustana) a teologicky ešilo luterství, novoutrakvismus a teologii bratrskou, méně už ostatní konfese. K formálnímu uznání náboženské tolerance je však českými a moravskými stavy p inucen až Rudolf II., který je jí ovšem ještě méně nakloněn než Maxmilián II. Olomoucký biskup v součinnosti s petrovskou kapitulou postupně získávají s vydatnou pomocí císa ů v Brně mocenskou p evahu. Původně izolované působení jezuity Alexandera Hellera bylo posíleno r založením jezuitského probačního domu na Petrově (prvním rektorem se stal právě Alexander Heller), ale v důsledku živelného odporu měšťanů zůstala tato iniciativa bez výraznějších úspěchů až do vlády Rudolfa II. Maxmilián II. dokonce usiloval o zrušení koleje a celkové omezení vlivu jezuitů na Moravě. Za zmínku ovšem stojí dr. Martin St eda, mimo ádná intelektuální a politická osobnost a pozdější rektor; novicem koleje se stal r Zajímavým indikátorem rostoucího katolického vlivu byla také kongregace Zvěstování Panny Marie, založená r. 1592, která z původních 50 členů postupně vzrostla na 200. V letech dosáhli olomoučtí biskupové úplné katolizace městské rady, obsazení jakubské fary katolíky, a mocenský tlak na luterskou většinu měšťanů tím p erostl v perzekuci: jsou zbaveni všech ve ejných funkcí a také práva na ve ejnou účast na nekatolických náboženských ob adech, naopak je vynucována účast na ob adech katolických. Obě strany se neustále provokují p i oslavách Božího těla - známé jsou zvláště incidenty za Rudolfa II. V roce 1618 reaguje Brno velmi zdrženlivě na pražské stavovské povstání (vlivem obecné nedůvěry německého obyvatelstva vůči českým politickým aktivitám) a teprve v letech brněnští měšťané nerozhodně podpo ili povstalce. Paradoxní situace nastala v Brně po porážce povstání. Vě ící nekatolických konfesí na Moravě p ešli vydáním Obnoveného z ízení zemského r do ilegality, nebo ilegálně odcházejí do horních Uher (Skalica, Senica), které sice byly rovněž součástí habsburské íše, ale císa v Uhrách nemohl z politických důvodů uplatňovat rekatolizační tlak. V letech byla Olomouc obsazena Švédy a začleněna do luterské mocenské sféry. Brno se tak stalo zemským hlavním městem pod kontrolou Habsburků, ačkoliv stále nebylo 67

17 většinově katolické. V souvislosti s postupem švédské armády na Vídeň a obléháním Brna r najala habsburská strana Raduita de Souches, francouzského protestanta (hugenota) a bývalého švédského důstojníka, aby bránil luterské Brno proti luterským Švédům ve prospěch katolických Habsburků za podpory katolické menšiny. Mimo ádná byla p itom role jezuitských studentů, které rektor St eda vycvičil jako jednotku městské domobrany. Vojenský úspěch Raduita de Souches vedl k ukončení švédského postupu na Vídeň, formálnímu uznání brněnských zásluh na záchraně habsburské vlády a definitivní rekatolizaci (a také ke vzniku dnešního mýtu o obraně Brna). 3. Brno protireformační (od pol. 17. do pol. 18. stol.) Brněnské vojenské zásluhy vedou Habsburky k rozhodnutí p ebudovat gotické město na barokní císa skou pevnost s grandiózním hradebním systémem. Uvnit hradeb dochází k nákladné barokní p estavbě všech církevních areálů (dominikánský, kapucínský, františkánský, minoritský, jezuitský, augustiniánský klášter) i světských budov (nová radnice, Reduta, Dietrichštejnský palác, Palác šlechtičen), jehož se ujímají architektonické rodiny z Itálie (Andrea Erna, Giovanni Battista Erna) a Rakouska (Mauritz Grimm, Franz Anton Grimm, Johann Bernhard Fischer von Erlach). Svoji typickou dominantu, věže katedrály sv. Petra, však Brno v té době nemá - je výsledkem romantické neogotické p estavby z konce 19. století. Za úplné dokončení katolizačního procesu lze pokládat z ízení brněnského biskupství ímskokatolické církve (oddělením od biskupství olomouckého), vznik biskupského dvora a biskupského paláce. Prvním brněnským biskupem se stal Matyáš František hr. Chorinský. Bankovní dům Köffillerů na Velkém trhu v Brně (Palais Klein) praktikoval toleranci vůči nekatolickým cizincům s neformální podporou budoucího císa e Josefa II. od 70. let 18. století: textilní výroba Johanna Leopolda Köffillera v areálu na Velké Nové (dnešní Lidické) ulici se opírá od začátku tak ka výhradně o protestantský personál: Johann Bartholomäus Seitter (Augsburg), Johann Heinrich Offermann (Montjoie), Heinrich Hopf (Balingen), Johann Gottfried Bräunlich (Weida), Christian Gloxin (Uckermark). Köffillerovi jsou s císa em v důvěrných vztazích, a jakmile Josef II. jako rakouský císa nastoupil po smrti Marie Terezie v listopadu 1780 také na český trůn, postupoval v duchu svých zásad neobyčejně rychle a vydal toleranční patent (s datací ). Petr Peňáz (redakčně upraveno, kráceno) 68

18 PRÁVĚ JSEM DOČETLA Angelika Pintí ová: Padá mi to z nebe Doporuč mi něco, prosím, íkala jsem Jitce Habernalové z knihkupectví Cesta, když jsme si p išli vybrat knihy za poukázku, kterou jsme dostali na Vánoce. Zkus tohle, íkala a ukazovala na knihu s ádovou sestrou, hledící do nebe. V duchu jsem váhala, brblala, hledala důvody, proč ne, obálka mě odrazovala. Ale Jitčiny tipy už tolikrát zaujaly, nadchly, potěšily, mě i jiné, že jsem neodolala... Padá mi to z nebe: Česká sestra v akci boromejka Angelika Pintí ová v rozhovoru s muži - publicisty Tomášem Kutilem a Janem Paulasem. Angelika je rozkročená mezi světem médií, pasťákem a divadlem. Pat í jak do sekulárního světa, tak do eholního společenství a obohacuje oba vesmíry. Jak může p ežít eholnice v pasťáku? Jak se ošet uje prezident? Jak hovo it o ví e v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné ehole? Může eholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj po ad a kamarády mezi p edními sportovci? Doma si čtu recenze a knihu pokládám na vršek komínku, který se v lednu vytvo il na stolku vedle k esla. Po ád nějak nemám odvahu. A pak si ji dodám a vezmu knížku do ruky. Začtu se... a jsem tak moc vděčná, že druhý den musím do Prahy! Skoro pět hodin ve vlaku cestou tam a zpět čtu, čtu, čtu! Dokud nedočtu. Jitce Habernalové opravdu up ímně děkuju. Pánové Kutil a Paulas se inteligentně, nevlezle, laskavě ptají. A sestra Angelika pokorně, vtipně, prostě, láskyplně, opravdově a otev eně odpovídá. Její životní p íběh je pestrý a silný, inspiruje, zve k p emýšlení a zároveň v člověku nebudí pocit nedostatečnosti nebo méněcennosti. Jakoby sestra Angelika chtěla lidi spíš povzbudit než zahanbit či zastrašit ší í svých zájmů i obdarování. Mluví o tom, že jí celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá. Zní to snadně. Ale není to snadné a sestra Angelika to nezastírá, dovede nap ímo mluvit i o svých zápasech, o těžkých obdobích, o kotrmelcích - a tím je její výpověď alespoň pro mě tak cenná. Angelika Pintí ová. Padá mi to z nebe. Portál, Praha, ISBN Saša Jacobea 69

19 NAŠI PRESBYTEŘI Brno I, Pavel Wolf, * 1974 Jak dlouho už jste ve staršovstvu a jakou oblast sborové práce máte na starosti? Ve staršovstvu jsem teprve první volební období začleněn do technické komise. Od roku 2005 se věnuji prodeji církevního tisku v Červeném kostele, zapůjčuji knihy ze sborové knihovny a s radostí vypomohu p i prodeji knih p i Brněnské muzejní noci a Noci kostelů. Můžete se krátce p edstavit (vaše zaměstnání, rodina)? Pracuji jako sanitá pro operační sály ve Fakultní nemocnici U sv. Anny v Brně. Jsem svobodný. Jaké máte koníčky a kde nejraději trávíte volný čas, víkendy a dovolenou? Volný čas nejraději trávím četbou knih a poslechem klasické hudby. Odkud pocházíte a jaká byla vaše cesta k ví e, kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo? Narodil jsem se v Brně. Krátce po narození jsem byl pok těn, avšak k ví e jsem od rodičů nebyl nikdy veden. V dospělosti mne ovlivnila p irozená zvědavost a touha po poznání k esťanství. Která biblická postava, kniha nebo téma jsou vám blízké a proč? Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. Vždy záleží na mém momentálním rozpoložení. Jaká kniha, film, divadelní p edstavení či výstava vás v poslední době zaujala? Nedávno mne zaujala a pobavila kniha rozhovorů Markéty Zahradníkové se Zbigniewem Czendlikem: Postel, hospoda, kostel. O čem v souvislosti se sborem a církví nejvíc p emýšlíte? Co byste doporučoval? Nejčastěji p emýšlím o budoucnosti církve a sboru v souvislosti s postupným úbytkem členů a nezájmem či p ímo negativním postojem dnešní společnosti k církevním organizacím a náboženství. Doporučení nemám, neboť zájem o víru a církev by, jak jsem z vlastní zkušenosti poznal, měl projevit člověk sám. 70

20 Brno I, Petr Zukal, * 1959 Jak dlouho už jste ve staršovstvu a jakou oblast sborové práce máte na starost? P ed zvolením do staršovstva v r jsem působil v blažkovském kuratoriu (ještě když ho vedl Jenin Šebesta) a tak nějak logicky jsem se pak ve staršovstvu zapojil do práce ve stavebním oboru a později v Jeronýmově jednotě. Můžete se krátce p edstavit (vaše zaměstnání, rodina)? Stava ina je rodinná tradice (dědeček byl zedník, táta stavební inženýr), takže i já jsem vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně. V současné době pracuji v projekční kancelá i zabývající se p evážně projektováním mostů. S manželkou Lydií máme dva dospělé syny Martina a Davida. Díky staršímu Martinovi jsem dvojnásobným dědečkem. Jaké máte koníčky a kde nejraději trávíte volný čas, víkendy, dovolenou? Pokud to jen trochu jde, vyrážíme s manželkou do Moravského krasu na chalupu, o prázdninách pravidelně do kraje našeho mládí - do České Kanady. Ale rádi cestujeme i výrazně dál. Společně nás baví cyklistika, běžky. Když to jde, p idám i sjezdovky, p ípadně exotičtější země. Odkud pocházíte a jaká byla vaše cesta k ví e, kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo? Pocházím z Brna, k til mě pan fará Pokorný. V době dospívání (za totality) jsem nad sebou neměl pevnou ruku, takže jsem do kostela p estal chodit. Až pak na vysoké, kdy člověk dostane trochu rozum, jsem se v kurzech angličtiny seznámil s Američankou s českými ko eny, která mě k ví e zpátky p ivedla. Ve skautském prost edí jsem potkal budoucí manželku, a když jsem se pak po vojně p iženil do tradiční evangelické rodiny, nebylo co ešit. Která biblická postava, kniha nebo téma jsou vám blízké a proč? Gedeon, kniha Soudců. Asi proto, že taky pot ebuji ujistit, že rozhodnutí, které se chystám udělat (obecně jakékoliv), je správné. Jaká kniha, film, divadelní p edstavení či výstava vás v poslední době zaujala? Čítával jsem cestou do/z práce, když jsem jezdil tramvají. Se současnými mimopracovními aktivitami a skoro denními návštěvami mamky, která bude mít letos 93 roků, nemám na čtení moc času. Těším se, že v důchodu by to mohlo být jinak. O čem v souvislosti se sborem a církví nejvíc p emýšlíte? Co byste doporučoval/a? Velké téma je samofinancování sborů. Tomu ostatně věnuje pozornost i synodní rada. A doporučení? Já toho moc nenamluvím, spíš se snažím, aby za mnou bylo něco vidět. 71

21 CESTUJEME T i dny v Toskánsku Koncem srpna jsme se zájezdem t ebíčské CK VOMA navštívili Toskánsko. Na poznání tohoto na historii i kulturu tak bohatého kraje je to velmi krátká doba, na naléhání fará e Jaroslava Vítka se však pokusím popsat své dojmy. Toskánsko je území ve st ední Itálii mezi Apeninským poho ím na severovýchodě a západním pob ežím severně od íma. Ve starověku bylo osídleno Etrusky, kte í vytvo ili vyspělou civilizaci. V průběhu staletí se dostalo pod nadvládu íše ímské, Ostrogótské, Byzantské a Langobardské. Během století jednotlivé městské státy získaly nezávislost a v období gotiky a renesance došlo k nebývalému rozvoji oblasti. Rozednívá se a náš autobus se ítí dálnicí: výhled často zakrývá zeď nebo tunel, projíždíme totiž hradbou Apeninského poho í. Konečně zastavujeme na velkém parkovišti. Po několika minutách chůze podél hradeb se stánky suvenýrů procházíme branou. P ed námi se otvírá Piaza dei Miracoli - Náměstí zázraků. V ranním slunci na travnatém prostoru zá í mramorové stavby a šikmá věž známá z mnoha fotografií. Ano, jsme v Pise. P ed námi je Baptisterium sv. Jana - obrovská válcová k titelnice ukončená kupolí. Románská stavba ze světlého mramoru s bohatou vnější výzdobou byla založena roku 1152, gotické patro je z let a kupole byla dokončena roku Vnit ek je prostý, jen zdobená kazatelna stojí na sedmi sloupech s t emi lvími patkami. Po schodišti ukrytém ve vnější stěně stoupáme na široký ochoz nesený dvanácti sloupy. Shora lze shlédnout celý monumentální prostor k titelnice. Severní stranu náměstí tvo í h bitov Camposanto Monumentale. K ídla této budovy tvo í strany dlouhého obdélníku s travnatou plochou uvnit. Uvnit je ada náhrobků ve stěnách i v podlaze. Hned vedle vchodu nás zaujala obrovská barevná freska zabírající celou stěnu popisující poslední soud, nebe, peklo i očistec. Největší stavbou náměstí je Dóm Panny Marie Nanebevzaté - bohatě zdobená pětilodní románská basilika s trojitou p íčnou lodí postavená v letech , eliptická kupole nad k ížením lodí je z roku Hlavní loď má kazetový, bohatě zdobený d evěný strop. Pulpit Giovanni Pisana je považován za nejcennější dílo interiéru katedrály. Člověk neví, na co d ív se dívat. Hlavním turistickým magnetem města však je bezesporu Šikmá věž. Stavba byla založena roku 1173, ale brzy se ukázalo, že je nakloněná. Stavitelé se vzdali úmyslu postavit nejvyšší věž na světě a roku 1350 věž zakončili sedmým patrem. V dalších stoletích se věž dále nakláněla, až koncem 20. století po zpevnění podloží se poda ilo 57m věž částečně narovnat a stabilizovat v náklonu 5 30'. Věž využíval Galileo Galilei p i svých experimentech s volným pádem těles. Dnes lze na věž vystoupat až do nejvyšších pater, návštěvu však je nutno rezervovat na určitou hodinu dlouho dop edu a pak vystát frontu. U věže se lidé fotografují s nap aženýma rukama: na fotce to pak má vypadat, že věž podpírají, aby nespadla. 72

22 Ve st edověku byla Pisa centrem fakticky nezávislého státu díky důležitému obchodnímu p ístavu p i ústí eky Arno, roku 1405 se město dostalo pod nadvládu Florencie. V novověku se ústí eky zaneslo bahnem, čímž p ístav zmizel. Dnes má Pisa 90 tisíc obyvatel a je významným univerzitním městem. Odpoledne jsme se p esunuli asi 25 km severně do zhruba stejně velkého města Lucca. Město ležící v rovině bylo založeno Etrusky, později je dobyli ímané. Pro nás je zajímavé, že v letech město pat ilo Janu Lucemburskému a nějaký čas město spravoval i mladý Karel IV., který roku 1369 obnovil samostatnost města. Z antického období si centrum města zachovalo pravidelnou pravoúhlou síť ulic. St edověké město je obehnané hradbami, valy a obranným vnějším travnatým pásem. Prohlédli jsme si gotickou katedrálu sv. Martina. Na fóru stojí kostel svatého Michala s nádherným, bohatě zdobeným průčelím z bílého mramoru a boční věží. Zajímavé je kruhové náměstí, které vzniklo v prostoru bývalého antického amfiteátru. Ve městě je muzeum operního skladatele Pucciniho v jeho rodném domě. Prošli jsme se i po st edověkých hradbách. Nocovali jsme v hotelu v lázních Montecatini Terme, kde jsme měli veče i a snídani. Obsluhovala nás Slovenka, která zde již několik let pracuje. Večer jsme se prošli po městě, lázně už byly zav ené, lákala mne pevnost na kopci nad námi, byl by odtud dobrý výhled do kraje, bylo však již pozdě. 73

23 Druhý den jsme se p esunuli do města Siena. Neleží v rovině, ale rozkládá se na několika pahorcích. P evažujícím stavebním materiálem jsou zde cihly, protože v okolí se vyskytovala vhodná hlína. Oblast byla osídlena již Etrusky, významným st edověkým městem se Siena stala až v 10. století. Město prosperovalo, vlastnilo st íbrné doly a bylo centrem obchodu a bankovnictví, vrcholu dosáhlo i sienské malí ské umění. Po 400letém období Sienské republiky se město dostalo pod vliv Medicejů a stalo se součástí velkovévodství toskánského. Siena měla to štěstí, že nebyla za druhé světové války bombardována, je považovaná za nejdokonalejší st edověké město v Itálii a je na seznamu UNESCO. Z parkoviště obcházíme vysoké cihlové hradby pevnosti. Z vyhlídky je vidět město na protějším kopci: nad domy zá í obrovská pruhovaná silueta katedrály. Nejprve navštěvujeme na kopci cihlovou basiliku San Domenica postavenou v 13. století a rozší enou v 14. století v gotickém stylu - uvnit je velký jednolitý prostor s plochým stropem. Nedaleko pod basilikou je svatyně sv. Kate iny Sienské v jejím rodném domě. Úzkou uličkou p echázíme na protější kopec. P ed námi se najednou otev elo Piazza del Campo - rozlehlé hlavní sienské náměstí tvaru mušle. Zde se každoročně konají koňské dostihy Palio, ve kterém soupe í jezdci z jednotlivých 74

24 čtvrtí města. My jsme zde potkali jenom průvod lidí v krojích za doprovodu bubeníků a trubačů. Spodní části náměstí vévodí Palazzo Pubblico - cihlová stavba z let V paláci je muzeum, lze také vystoupit na štíhlou 102 m vysokouvěž, možnost výstupu na věž však byla až po našem odjezdu. Na nejvyšším místě města stojí dóm Santa Maria Assunta, dominanta města, patrně jedna z nejpůsobivějších gotických sakrálních staveb v Itálii. Její stavba zabrala dvě století, od 1150 do 1376, kvůli p estávkám během válek s Florencií. Zaujme už svým bohatě zdobeným portálem a boční vysokou věží. Exteriér i interiér katedrály jsou charakteristické st ídáním světlých a tmavých pruhů. Vedle pohledů vzhůru a kolem sebe je vhodné dívat se i pod nohy: mramorová dlažba katedrály zobrazuje adu biblických výjevů. Ve městě je mnoho míst, která by stála za vidění, nás však čeká odpoledne San Gimignano a zítra Florencie, ale o tom až p íště. Jan Franců 75

25 ŽILI MEZI NÁMI Ji í Farský ( ) Bratra Ji ího Farského jsem potkala až v poslední etapě jeho života, v důchodovém věku. Potkávali jsme se nejčastěji zde, v Blahoslavově domě, p icházel nejen na bohoslužby, ale také pravidelně cvičit na klavír - tato drobná aktivita je pro mě odrazem jeho osobnosti: bratr Ji í Farský toho hodně dělal, dovedl a znal. Mnozí jsme však o ší i jeho záběru měli jen mlhavé ponětí, neměl ve zvyku se prosazovat či zviditelňovat. Bratr Ji í se narodil v Brně, v rodině vysokoškolského profesora - snad i to se stalo p edpokladem jeho pozdějšího zájmu o adu vědeckých a uměleckých disciplín. Absolvoval reálné gymnázium v Husovicích. Otec si p ál, aby Ji í šel v jeho stopách a studoval na Vysoké škole zemědělské. Ji í si však vyvzdoroval studium p írodních věd na univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, dnes již znovu Masarykově univerzitě. Ačkoliv si prý až do stá í dopisoval s láskou své mladosti, vlastní rodinu bratr Ji í nezaložil. Podle svých p átel si na však svůj život solitéra, jak tomu sám íkával, nestýskal, spíše naopak. Velikou pomocí, nejen v péči o domácnost, mu byla jeho sestra Oktaviána. Pro její rodinu se Ji í stal důležitou mužskou postavou, laskavým a milovaným strýcem, který ovšem podle svých možností i obdarování suploval i jiné role. P esto, že nepocházel z evangelického prost edí, Boží oslovení a jeho cesta víry ho do evangelické církve p ivedly. Jako presbyter pracoval ve sboru v Husovicích, účastnil se tu ekumenických biblických setkání pod vedením fará e Mrázka, adu lidí navštěvoval a různě je podporoval. Díky své lásce k jazykům si osvojil hebrejštinu, aramejštinu a ečtinu, účastnil se pak práce starozákonní skupiny p ekladatelů Ekumenického p ekladu a pomáhal jej revidovat a komentovat. V roce 1986 byl ordinován za jáhna, v 90. letech pak vystudoval dálkově Evangelickou teologickou fakultu, spolupracoval s Českou 76