Kudy se vydá KUBA? Obama v Praze - lidé vyšli do ulic! Násilnosti v Moldavsku! více na stranách 10 a 11! čtěte na stranách 14 a 15!

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Kudy se vydá KUBA? Obama v Praze - lidé vyšli do ulic! Násilnosti v Moldavsku! www.revo.cz.tc. více na stranách 10 a 11! čtěte na stranách 14 a 15!"

Transkript

1 Číslo 43 - Květen časopis NEZÁVISLÉ ORGANIZACE MLÁDEŽE REVO Násilnosti v Moldavsku! více na stranách 10 a 11! Obama v Praze - lidé vyšli do ulic! čtěte na stranách 14 a 15! Kudy se vydá KUBA?

2 2 hlavní téma číslo 43 Kam kráčí Kuba 50 let po revoluci? Tento článek Wladka Flakina z REVO Německo je součást mezinárodní veřejné polemiky mezi členy Revo o charakteru a budoucím směřování Kubánského režimu. Před padesáti lety, v noci před 1. lednem roku 1959, ze země uprchl kubánský diktátor Fulgencio Batista. Následující den ráno vstoupila vojska rebelů, vedená mladým právníkem Fidelem Castrem, do města Santiago de Cuba na jihu ostrova. Kubánská revoluce ale nebyla jen práce tisícovek partyzánů. Důležitou roli v tlaku na rezignaci diktátora hráli také studenti, kteří na protest proti Batistovi uzavřeli univerzity, nebo dělnické hnutí, které zorganizováním masových generálních stávek ochromovalo kapitalisty, hlavní spojence proamerické vlády. Obsazení Santiaga potvrdilo vítězství revoluce, která ale nebyla socialistická. Castro sám prohlásil: Kubánská revoluce není rudá, ale olivově zelená, což byla barva guerillových vojenských uniforem. Ale Spojené státy nehodlaly tolerovat ve své polokolonii nezávislý režim, i když nebyl socialistický. Proti Castrově vládě zavedly ihned sankce, které ho donutily uchýlit se ke spolupráci se Sovětským svazem. Dne 16. dubna 1961, více než dva roky po obsazení Santiaga, Castro prohlásil, že kubánská revoluce byla socialistická. Domácí i zahraniční kapitalisté byli vyvlastněni a byla zavedena plánovaná ekonomika. Bohužel tato ekonomika nebyla spravována masami organizovanými do rad a výborů, ale samozvaným předvojem, stranou a vládou byrokracie. Od té doby není kubánské hospodářství přímo podřízené kapitalistickému trhu a jeho omezením. Kubánci získali práva a možnosti, které ostatním obyvatelům Latinské Ameriky musely v té době připadat jako sen. Kvalitní zdravotní péče je dostupná všem, díky čemuž se délka života prodloužila na 78 let (podle nejnovějších údajů OSN tak má Kuba dokonce lepší výsledky než například Česká republika). Úmrtnost novorozenců je nižší než v USA. Díky vzdělávacím programům rapidně stoupla gramotnost obyvatel až k dnešní téměř 100% míře. Žádný kubánský voják neokupuje cizí zemi, místo toho tisíce kubánských doktorů pomáhají zlepšovat zdravotní péči ve Venezuele nebo v Bolívii, kde rovněž probíhají pod vedením Kubánců velké vzdělávací programy na vymýcení negramotnosti. Přes to všechno je dnes pro kubánskou e k o n o m i k u c h a r a k t e r i s t i c k á neefektivnost a v š u d y p ř í t o m n á korupce. Byrokraté, kteří kormidlují hospodářství, nejsou schopni zaměřit jej lépe na uspokojování potřeb lidí nebo efektivně využívat jejich zkušeností. Toho by byla schopna jen demokraticky plánovaná ekonomika. Socialismus? Obzvláště po rezignaci Fidela Castra v loňském roce, kdy se úřadu oficiálně ujal jeho mladší bratr Raul, vyvstala otázka, kam kráčí Kuba 50 let po revoluci. V podstatě existují tři hlavní perspektivy: 1, Kubánská elita, vyvlastněná po roce 1959, která dnes žije na Floridě, zejména v Miami, by ráda s pomocí americké vlády svrhla současný režim a nastolila vládu servilní k politice USA a znovuzavedení kapitalismu. Kuba by se stala zemí s nízkonákladovou pracovní silou, byly by zde odbourány sociální vymoženosti a země Golf, potápění, prostitutky, luxusní večeře - jste-li bohatý zahraniční turista, nic není problém... by se tak přiblížila svým sousedům v Karibské oblasti. 2, Část byrokracie, která dominuje Kubě už od revoluce před 50ti lety, by ve své nadvládě ráda pokračovala a uplatňovala model, kdy by se ekonomika pomalu krok za krokem transformovala do tržní podoby a to pod vedením Komunistické strany. Tato Čínská cesta je prosazována hlavně kruhy z kubánské armády, které chtějí do domácích podniků připouštět zahraniční kapitál. 3, Bojovná část kubánské dělnické třídy, která nyní čelí politickým represím, si přeje bojovat za demokratizaci země. Kubánská byrokraticky ovládaná ekonomika by byla nahrazena systémem demokratických rad, což by snížilo korupci a zastavilo plíživé zavádění kapitalismu. Jiný druh revoluce? Kubánská vláda si získala obrovskou popularitu, protože na rozdíl od mnohých jiných latinskoamerických zemí jednoduše nepapouškovala příkazy z Washingtonu. Ale její systém je vnitřně nestabilní a dříve nebo později musí ustoupit buď normálnímu kapitalismu nebo demokratizovanému socialismu. A pokud mají být uchována práva řadových Kubánců, musí být zvolena druhá možnost. Socialistický systém musí být mezinárodní. Ostrov s jedenácti miliony obyvatel, nerozvinutým průmyslem a ohrožovaný americkým imperialismem nemůže vybudovat socialistický systém sám od sebe. Politická revoluce proti kubánské byrokracii musí být součástí revoluce v celém latinskoamerickém světě. V minulých letech jsme byli svědky revolt v Argentině, Bolívii, Venezuele a mnoha dalších zemích. Ty dokázaly, že nejen Kuba může mít prospěch z odklonu od tržní kapitalistické ekonomiky. Taková revoluce proti vládnoucí byrokracii nutně neznamená, že všichni členové Komunistické strany budou vyštváni z úřadů. Bez pochyby jsou mezi nimi mnozí, kteří jsou oddáni myšlenkám socialismu více než současnému režimu. Ale znamená to, že byrokratická kasta, která získala například díky turistickému průmyslu rozsáhlá privilegia (vlastní mobilní telefony, DVD přehrávače, lepší potraviny) bude odstraněna a nahrazena dělnickými radami. V tomto smyslu bráníme výdobytky kubánské revoluce proti útokům zvenčí, zejména ze Spojených států, ale také z Mexika nebo Evropské unie. Ale také hájíme plánovanou ekonomiku proti těm částem byrokracie (například kastě nejvyšších úředníků), která dává přednost rušit ji a přenášet si privilegia do znovuzaváděného kapitalistického systému. Solidarita s kubánskou revolucí také znamená podporu nezávislého dělnického hnutí, které musí současný systém významně změnit. Wladek, REVO Berlín

3 Květen 2009 Kuba 3 Jaká je pozice socialismu na Kubě? Tento článek Nikoly Čecha z REVO Česko je součást mezinárodní veřejné polemiky mezi členy Revo o charakteru a budoucím směřování Kubánského režimu. V poslední době se v médiích, politických kruzích, mezi analytiky různých think-tanků a univerzitních center, ale také mezi částí levice intenzivně hovoří o perspektivách, před nimiž stojí kubánský režim ve svém dalším vývoji. Je tomu právě padesát let od revolučního svržení proamerického diktátora Fulgenica Batisty, jehož Kuba tvořila směs venkovské bídy a reklamních neonů, žebrajících dětí a cukrových králů, podvýživy a přepychu, policejního státu a nevěstince. A právě dnes, po půl století existence svobodné Kuby, se spekuluje více než kdy jindy o tom, zda režim nespěje pomalu ke svému konci a nevrátí se ke kapitalismu. Pro pravici je to přání otcem myšlenky. A pro levici? Je to vlastně až trochu paradoxní, že úvahy o zhroucení státu pracujících a znovu nastolení kapitalismu na Ostrově svobody se objevují právě teď. Jako by se v nich tak trochu zapomínalo, jakou cestu a jakou epochu má Kuba právě za sebou. Vždyť ve zcela nedávné minulosti Kuba překonala období drastického hospodářského propadu, sociálního pnutí přerůstajícího do nepokojů a masové emigrace, dobu relativního nuzování, hladu, neustálých výpadků elektřiny. Nejen to, na počátku 90. let nebyla Kuba jen hospodářsky ochromena ztrátou 80% svých trhů i ukončením spolupráce se zeměmi východního bloku, ale byla ochromena i ideologicky, zasažena zhroucením systémů, k nimž se upínala a které desetiletí hlásaly, že drží v rukou klíč k budoucnosti lidstva. Stála osamocená i na zahraničněpolitickém terénu, všemi vysmívaná, pronásledovaná svými včerejšími spojenci, z nichž se stali ti nejúslužnější a nejpodlejší lokajové veličenstva ve Washingtonu. Čelila prakticky bez cizí podpory nejmocnějšímu impériu s jeho sofistikovanými prostředky politické a materiální korupce, terorismu, hospodářského nátlaku, tuctem tajných služeb a tisíci mediálních žoldáků. Dokonce byla donucena přijmout na čas za svoji měnu americký dolar. A přece, přeze všechny těžkosti, jejichž zdolávání bylo občas nesmírně obtížné, Kuba krůček po krůčku postupovala vpřed, zdolávala jednu překážku za druhou, aniž by byť jen na okamžik sešla z cesty svých sociálních a kulturních výdobytků, které právem obdivují pracující celého světa. Dnes je Kuba vzorem i pro mnohé latinskoamerické vlády, obdivovaná pro svoje úspěchy na poli školství, zdravotnictví a osvěty, pro své výdobytky na poli lidských práv, pro svoji službu Třetímu světu, který léčí, který učí číst a psát, kterému na své náklady vzdělává nové doktory a specialisty. Pokud měla mít kdy radikální levice opravdové obavy o osud revolučního režimu na Kubě, tak to bylo právě v již do značné míry překonaném období na začátku 90. let, kdy ekonomická, vnitropolitická, zahraničněpolitická i ideologická pozice kubánského režimu zažila obrovský otřes, jakému do té doby ještě nečelila. To, že jej přežil bez větší újmy, ukazuje, že kubánský dělnický stát má, přes všechny své byrokratické kazy na kráse, hlubší a zdravější kořeny, než se mnohým zdálo, a že strom je stále zelený díky míze vycházející z loajální a uvědomělé sociální základny dělníků, zemědělců a revoluci oddaných intelektuálů, odborníků a studentů. Je ovšem skutečností, že speciální období a jím vynucené ekonomické změny daly vzniknout řadě negativních jevů; Rozvoj turistiky přinesl nejen přímou účast zahraničního kapitálu na kubánské ekonomice, ale zejména narušil relativně rovnostářskou společnost Kuby, vytvořil privilegovanou skupinu lidí se snadným přístupem k valutám a zapříčinil odchod mnohých zkušených odborníků z kvalifikovaných profesí do pohostinství a k taxíkům, povzbudil korupci, ba dokonce obnovil na ostrově kdysi bující prostituci (jineterismo). Podnikání smíšených společností se zahraničním kapitálem, které provádí obchodní operace s cizinou autonomně, bez kontroly státu, zároveň fakticky zrušilo monopol zahraničního obchodu klíčový ekonomický nástroj každého dělnického státu. Nemůže kapitalismus, který selhal v čelním útoku, proniknout na Kubu zadními vrátky? Bylo by politicky neprozřetelné říci, že to není možné. Čínská cesta (ke kapitalismu) možná je a na Kubě se již vytvořila sociální báze a sociální struktury, které ji v koordinaci se silami kapitalismu v zahraničí podporují. Nesprávné je ale i přeceňování této hrozby projevované zejména ve ztotožňování každého prvku trhu div ne s návratem vykořisťovatelů. Rozvoj tržních prvků v předem vymezené míře a v komplexu s plánovitým rozvojem socialistického sektoru (zejména industrializací v pojetí 21. století) nejen nemusí být bezprostředně nebezpečný, ale může být do určité míry přímo prospěšný. Čínská cesta vytlačování socialistického sektoru kapitalistickým má k sobě alternativu, která rovněž využívá tržních prvků a stimulů, a tou je ruská cesta NEP. V NEPu ( ) totiž právě rozvoj soukromého tržního sektoru povzbuzoval ještě rychlejší růst socialistického státního sektoru a tato spolupráce (samozřejmě pod nejpřísnější kontrolou dělnického státu) přinesla kromě gigantického hospodářského růstu i absolutní a relativní zvýšení podílu skutečně zdravé socialistické ekonomiky a položení základů pro industrializaci Ruska. Představu, že tržní prvky nemají mít v životě Kuby žádné místo, je třeba odmítnout. Jejich nutnost vychází z objektivní skutečnosti izolovanosti kubánského socialistického hospodářství, které nemá možnost plně využít nejrozvinutějších výrobních sil a prostředků a dosáhnout tak odpovídajícího stavu produktivity práce a dělby práce, na jejichž základě je jedině možné trh reálně překonat, nejen administrativně potlačit. Například v zemědělství vycházejícího z organoponického pěstování zeleniny na malých zahrádkách, na terasách domů apod. nemá Kuba v tuto chvíli dokonce ani možnost v praxi prokázat ty nejelementárnější výhody socializace a zrušit potřebu hmotných stimulů výroby zprostředkovaných jednotlivým farmářům trhem. Lepší mít omezený trh jako dobrého sluhu, než trpět rakovinou černého trhu a spekulace, která by na Kubě otrávila veškerý život. Ovšem dilema, zda Kuba půjde čínskou cestou nebo zda úspěšně zapojí omezený trh do systému, v němž bude hrát prim plánování, státní vlastnictví klíčových podniků a obnovený monopol zahraničního obchodu, může být v posledku vítězně rozhodnuto jen za dvou vzájemně propojených okolností. Tou první je větší zapojení pracujících do řízení a rozhodování a tou druhou a rozhodující je příznivý vývoj mezinárodní situace. Je naprosto zřejmé, že socialismus nemůže zkrotit trh, není-li jeho budování věcí upřímného přesvědčení a touhy mas pracujících, které jej budují. A toho nelze dosáhnout jinak, než systematickým povzbuzováním jejich účasti na řízení země, na rozhodování o ekonomických a společenských prioritách a na budování reálných vazeb mezi pracujícími v rámci jednoho místa, regionu, státu a globálního prostoru. Je třeba zahájit radikálně reformní proces debyrokratizace nesmlouvavě bojovat proti korupci a klientelismu na všech úrovních, odstraňovat privilegia byrokracie a posilovat prvky rozhodování a kontroly zdola (např. skrze Výbory na obranu revoluce). Debyrokratizace ovšem nesmí znamenat demokratizaci, která by vedla ke smířlivosti k třídním nepřátelům revoluce. Debyrokratizace naopak musí uvolnit další síly k boji proti kontrarevoluci. Vnitřní reformy nelze vytrhnout z mezinárodního kontextu. Jejich uvedení v život do velké míry závisí na úspěchu revolučních sil v okolních zemích latinské Ameriky a v dalších zemích světa. Právě tak, jako byrokratizace ruské revoluce vycházela z kontextu porážek revolučních bojů ve vyspělých zemích Evropy, může debyrokratizace kubánského dělnického státu vycházet pouze z vítězství těchto bojů na jihoamerickém kontinentu. Socialismus nelze vybudovat v jedné zemi, a to platí tím spíše o ekonomicky stále jen rozvojové zemi s omezenou výrobní základnou. Zásadní impuls pro materiální budování socialismu, pro růst politického sebevědomí dělnické třídy, pro růst důvěry v socialistickou cestu může přinést jen vítězství a rozšíření socialistické revoluce po latinské Americe. Současná situace vznik mnoha levicově populistických a protineoliberálních režimů na kontinentu, nezdary amerického imperialismu v Iráku a Afghánistánu a podstatné oslabení jejich pozice v latinské Americe, světová hospodářská krize kapitalismu zrovna nenahrávají nadšení pro návrat ke kapitalismu, pro čínskou cestu. Avšak antikapitalistické síly musí nejen poukázat na slepou uličku neoliberálně-imperialistického projektu, ale také prokázat svoji schopnost uspět tam, kde kapitalismus klesl do kolen. Kubánská vláda přitom nemá úlohu pasivního diváka, ale aktivního hráče, který musí ve svém zájmu všemožně podporovat revoluční hnutí a vytvoření skutečných dělnických států. A aby tuto úlohu plnila, je prvořadým zájmem pracujících mas, které v tomto směru musí požívat plné svobody. Perspektiva socialistické Kuby je integrální součástí perspektivy socialismu v latinské Americe a perspektivy dalšího politického zakalení revolučního jádra kubánského režimu, jeho očištění od byrokratické rzi ve výhni těchto kontinentálních třídních bojů. Nikola, REVO Praha

4 4 Kuba číslo 43 Výsledky kubánské revoluce Na nenávistné a lživé pomlouvání Kuby ze strany pravicových goebblesovců jsme si již zvykli. Kuba, stejně jako v poslední době Venezuela, si konečně jako jeden z mála latinskoamerických majáků odolávajících vlivu amerického imperialismu o takovou kampaň politicko-mediální buržoazie napříč všemi státy přímo říká. Co se však čas od času objevuje, jsou i poměrně ostře kritické ohlasy o komunistické Kubě, jaké lze zaregistrovat u stoupenců radikální levice. Nelze jednoznačně říci, že by na nich nebylo zrnko pravdy bezesporu oprávněné je například jejich odsuzování některých neospravedlnitelných postbatistovských prvků Kuby, jako je Castrovo až příliš velké spoléhání na sílu policejních sborů a byrokratické mašinérie. Jenže zcela neakceptovatelné je, že takováto kritika většinou sklouzává do obecných frází o Castrově diktatuře, jaké v prakticky totožném znění najdeme i u protikubánského běsnění pravice. Současně navíc opomíjí velmi důležitý kontext určitých represivních opatření a žel také mimořádná pozitiva, která přinesla revoluce před padesáti lety a jež jsou udržovaná až do dnešních dnů. Pojďme si je proto připomenout. V prvé řadě je nutné se zmínit o politickém systému Kuby. Média nám překládají obrázek o Fidelovi, respektive Raulovi, ovládajícím na Kubě vše jsoucí. Skutečnost je samozřejmě naprosto jiná. Kuba je díky revoluci pozoruhodným příkladem zavedené tradice polopřímé demokracie. V předrevolučním období na Kubě existoval systém více politických stran, ovšem o demokratičnosti zde prakticky nemůže být řeč. Kuba, tehdy kolonie španělského, posléze amerického imperialismu, byla samozřejmě ovládaná zájmy vládnoucích oligarchií, jejímž nástrojem byly i existující politické strany. Jak tento demokratický pluralitní systém fungoval, ukazuje příklad prezidentských a obecných voleb v roce 1900, které byly zfalšované a jejich průběh byl v podstatě řízen generálem Woodem, vojenským velitelem Kuby. Situace se neměnila, ať už byl u moci Palma nebo Batista, ať už se někdo dostal k moci pseudopřevratem nebo vítězstvím ve zmanipulovaných volbách. Teprve revoluce učinila tomuto cyklu zkorumpovaných proamerických vlád konec. Velkou výsadou komunistické Kuby se stal systém nazývaný Poder Popular, který byl zaveden v roce 1976, kdy byla ostatně v referendu 97,7% hlasy odhlasována nová Ústava. Tento systém spočívá v tom, že každého dva a půl roku jakýkoli volební obvod čítající 20 tisíc voličů vybere přímou tajnou volbou delegáta jakožto svého zástupce do obecní rady. Náklady na volby financuje stát (je přímo zakázáno, aby kandidáti vedli kampaň ve svůj prospěch). V každém volebním obvodu musí kandidát dosáhnout nadpoloviční většiny hlasů. V obecních radách jsou pak voleni představitelé lidové moci do Národního shromáždění. Volební účast je vždy vysoká ve všech volebních procesech od roku 1976 se jich účastnilo přes 95% voličů. Delegáti mají povinnost každého půl roku předkládat výsledky práce svým voličům, na návrh jedné čtvrtiny účastníků shromáždění dokonce platí, že se v kterémkoli okamžiku může vyvolat hlasování o odvolání zástupce. Komunistická strana má zastoupení mezi více než 3/4 osob zvolených na komunální úrovni a z velké většiny na úrovni provinční a celostátní, avšak má zákonem zakázáno navrhovat kandidáty i předkládat volební seznamy. Platí, že 46,42% kandidátů na poslance Národního shromáždění je současně poslanci na komunální úrovni. 42,16% kandidátů jsou ženského pohlaví, 78,34% kandidátů má vysokoškolské a 20,68% kandidátů středoškolské vzdělání. Nutno zdůraznit, že být poslancem není na Kubě profesionálním povolání. Poslanci nepobírají za svoji funkci žádný plat a dále se věnují svému zaměstnání. Vedle účasti na zasedáních Národního shromáždění pracují poslanci v odborných komisích, kam jsou zařazováni zejména na řešení úkolů týkajících se provincií, které je zvolily. Vedle toho jsou poslanci, jak již bylo řečeno, povinni scházet se, a to ne jednorázově, ale pravidelně po dobu dvou měsíců dvakrát v roce, se svými voliči a vyslechnout jejich připomínky, návrhy a stížnosti a zároveň je informovat o klíčových událostech v dění země. Obyvatelé Kuby ostatně mohou sami předat k hlasování návrh zákona, seženou-li pod něj alespoň deset tisíc podpisů. Zákony schválené Národním shromážděním nelze rozhodnutím žádného orgánu nebo jednotlivce vetovat. Kubánský Poder Popular jistě není dokonalý. V Národním shromáždění představují takto volení kandidáti asi jen 50% z 614 lidových poslanců, zatímco zbytek je navrhován na volební kandidátky skrze masové organizace žen, mládeže, odbory, organizace zemědělců apod. a kandidátka je pak sestavena Národní komisí podle zásluh jednotlivých navržených kandidátů, jejich revoluční minulosti, popularity, odbornosti či patriotismu. Ale ruku na srdce je takovýto volební systém příznačný pro totalitní režim? Však si o něm i u nás, v naší kapitalistické dalíkodemokracii, můžeme nechat zdát. Korporacemi vlastněná média nám dokola předkládají důkazy o hrůzostrašnosti Kuby prostřednictvím zpráv o emigrantech, prchavších z Kuby do USA. Nikdy se samozřejmě nepřipomíná, že například ekonomická emigrace Kubánců do USA existovala prakticky vždy, také za španělské nadvlády. Po revoluci Spojené státy samozřejmě s otevřenou náručí vítají všechny batistovské a postbatistovské uprchlíky. Roku 1966 byl v USA schválen velkorysý, dodnes platný zákon o kubánském vyrovnání přímo v jejich prospěch zaručuje Kubáncům získat jednoduše a za velmi krátkou dobu státní občanství USA a právo trvalého pobytu, vedle toho ještě i pracovní povolení a nemalou řadu sociálních výhod. Vzhledem k morálnímu založení amerických administrativ není překvapující, že se tento zákon vztahuje i na osoby, které se ve své vlasti dopustily trestných činů (čímž by správně podle amerických zákonů neměly žádné vízum vůbec dostat). Něco takového neplatí ze strany USA pro žádnou jinou zemi na světě. Pokud jde o tak zveličovaný problém politických vězňů; Všimněme si, že jejich výše závisí na tom, nakolik jsou agresivní útoky proti Kubě. Dejme příklady v roce 1965 se jejich počet vyšplhal až na , neboť Kuba musela čelit tehdy mimořádně aktivním ohniskům kontrarevoluce a agresivity Washingtonu. Když se však americkým prezidentem stal k dialogu přístupnější Jimmy Carter, muž, který i podle Fidela Castra měl na rozdíl od svých předchůdců a následovníků etiku a politickou morálku, byly tisícovky politických vězňů na Kubě propuštěny. Zastavme se také u imperialisty velebených a oceňovaných disidentů. Je realitou (v pravicových médiích samozřejmě nereflektovanou), že mnozí z nich vytrvale lžou jen proto, aby je svět politoval a přitom se vztekal, jak je kubánský socialismus nelidský. Typickým příkladem je Armand Valladares, který byl ve světě představován jako oběť Castrova režimu, co v následku policejního mučení ochrnul. Jak se pak po jeho emigraci za přímluvy socialistického prezidenta Francie Miterranda a Régise Debrayho zjistilo, jeho ochrnutí byla naprostá lež. V březnu 2003 došlo k poslednímu velkému zatčení představitelů opozice, kdy kubánské vládě došla trpělivost s neustálými konspiračními schůzkami domácích antikomunistů s pracovníky amerických tajných služeb a zahraničními kontrarevolucionáři na půdě Zájmové sekce USA v Havaně. Tyto schůzky konané pod záštitou tehdejšího vedoucího americké sekce, Jamese Casona, probíhaly v době nově vystupňovaných záškodnických útoků proti Kubě organizovaných kubánsko-americkým teroristickým podsvětím v Miami a nepochybně s nimi měly úzkou souvislost. Šlo zejména o únos lehkého práškovacího letounu AN-2 do USA ( ), narušení práce služby první pomoci v nemocnici v Ciego de Avila ( ), únos lodi Cabo Corrientes z Ostrova mládeže ( ); únos člunu pobřežní stráže ( ) a únos letadla DC-3na lince Gerona-Havana s 31 cestujícími za letu šesti teroristy do USA ( ). Všichni únosci byli v USA okamžitě propuštěni na svobodu a unesené dopravní prostředky zabaveny vládou USA anebo předány antikomunistickým organizacím v Miami. Později proběhlo ještě několik dalších únosů, vesměs spáchaných lidmi s bohatou kriminální minulostí, z nichž tři únosci trajektu Baraguá byli kubánskou vládou po řádném soudu popraveni. Ze 75 zatčených členů kontrarevolučních skupin, odsouzených k přísným trestům, bylo 14 propuštěno po jednom a půl roce vězení. Kubánská vláda nabídla propuštění ostatních výměnou za propuštění pětice Kubánců, kteří byli v USA v podjatém procesu, ostře kritizovaném Amnesty International, odsouzeni k mnohaletým a doživotním trestům vězení za jejich pokus infiltrovat teroristické skupiny v Miami. Americká vláda tento návrh odmítla. Mnoho se toho napsalo o perzekuci homosexuálů na Kubě. Dokonce i slavný americký levicový básník Allen Ginsberg měl být z Kuby (a záhy i z Československa za podobný delikt) vyhoštěn, protože zde měl mít během své návštěvy styk s místním mužem. Pravda o potlačování homosexuálů ale není tak černobílá. Je skutečností, že v 60. letech byla řada homosexuálů, zejména mužů, kvůli své orientaci nucena k převýchově ve formě nucených prací. V této době ale existovala podobná persekuce homosexuálů v mnoha dalších zemích silně katolické a k homosexuálům tradičně nepřátelské Latinské Ameriky i ve Spojených státech. Homosexualita byla dekriminalizována v roce V roce 2004 navštívil Kubu zástupce Mezinárodního svazu leseb a gayů pro Latinskou Ameriku a Karibik, Carlos Sanchez, a po schůzce s kubánskými homosexuály obou pohlaví konstatoval, že zde není žádná zákonná diskriminace, že homofobie na Kubě sice existuje, ale je na zřetelném ústupu, a že kubánská společnost dobře přijímá transvestity. V rámci boření homofobních předsudků vznikl již v roce 1993

5 Květen 2009 Hlavní téma 5 umělecky pozoruhodný film Jahody a čokoláda. Od června 2008 jsou na Kubě prováděny operace změny pohlaví transsexuálům zdarma. Celá propaganda hrůzy spuštěná Washingtonem a jeho satelity se týká také osudu Kubánců nakažených virem HIV, kteří prý měli skončit v koncentrácích. Ve skutečnosti může být přístup Kuby k zvládnutí epidemie HIV infekce a zákeřného syndromu AIDS dáván světu za vzor. Infekce virem HIV a AIDS byla díky skvělé prevenci na Kubě včas podchycena a zároveň bylo učiněno maximum k zabránění sociální stigmatizace či vyloučení těchto lidí, a to cestou osvěty na školách i vzniku filmů, dokumentů a pořadů s postavami HIV pozitivních lidí v běžných životních situacích. V naprostém kontrastu k prakticky všem ostatním zemím regionu má 100% HIV pozitivních Kubánců přístup k antiretrovirové léčbě, a to zdarma. Nemocní AIDS navíc pobírají v době, kdy jsou nuceni se léčit doma, 100% výši své mzdy a nemohou být propuštěni z práce. Co se týče obyvatelstva ve věku od 15 do 49 let nakaženým virem HIV, v Latinské Americe tvoří 0,6%, v Karibiku 1,6%, na Haiti přes 3%, zatímco na Kubě 0,05%. Jinými slovy, na Kubě je zastoupení HIV pozitivních v populaci 32 nižší, než je průměr okolních států karibského regionu. Zcela strhující je pohled na mimořádný pokrok Kuby v oblasti zdravotnictví, školství a sociálních věcí. Zdravotnictví na Kubě dosahuje již dlouhá léta světového renomé. V posledních letech Batistovy diktatury byl kubánský venkov v oblasti zdravotnictví totálně zanedbaný (samozřejmě nejen zde). V hlavním městě s pouhými 22% celkové populace působilo 65% lékařů a bylo zde soustředěno 62% nemocničních lůžek. V zemi působilo celkově lékařů a 826 zdravotních sester a pečovatelek. Bezplatná lékařská péče se na venkově vztahovala na maximálně 8% obyvatel, 36% z této populace trpělo parazitárními onemocněními a 14% tuberkulózou. Dětská úmrtnost dosahovala 60 promile. A po revoluci? Nejen podle hodnotících zpráv SZO je kubánské zdravotnictví na lepší úrovni než zdravotnictví USA. Jen mezi lety 1958 a 1967 vzrostl příspěvek na podporu zdraví celkově osmkrát. Průměrná délka života vzrostla z 59 let v roce 1958 na 76 let v roce 2002 (u ženy na 78,2 let). Dnes se vykládá do zdravotnictví zhruba 6% HDP (v roce 2003 Kuba vynaložila do zdravotnictví 7,4% státního rozpočtu). Zdravotnictví je pro všechny občany bezplatné, nemocnice a polikliniky jsou k dispozici ve všech provinciích, přičemž na každých 169 obyvatel připadá jeden rodinný lékař (pro srovnání v USA připadá na 1 lékaře 358 lidí, v Německu 268, ve Francii 330, v Anglii 610, v Kanadě 437, v Mexiku 538, v Chile 909). Zdravotních sester zde působí přes Dětská úmrtnost klesla ze 60 dětí z tisíce v roce 1959 na 10 na konci 80. let, což jsou údaje zcela výjimečné v kontextu Latinské Ameriky, ale i ve srovnání s některými vyspělými průmyslovými zeměmi. Dnes dětská úmrtnost dosahuje kolem 6 promile (čímž je nižší než v USA, navíc průměrná úmrtnost dětí do pěti let dosahovala v Latinské Americe a Karibiku například v roce promile!). Z 267 kubánských nemocnic jich je 62 venkovských, rodinných lékařů pracuje ve venkovských a 974 v horských obcích. Na Kubě ročně promuje více než 3000 lékařů, studium zde mají kompletně bezplatné (včetně ubytování a stravování). Na Kubě funguje 22 fakult medicíny s kapacitou více než studentů (ještě v roce 1962 byla na Kubě pouze jedna). Na kubánských lékařských fakultách studují mladí lidé nejen z Latinské Ameriky nebo Karibské oblasti, ale také z USA. Například ve Škole základních lékařských a předklinických věd Victoria de Girón vystudovalo od počátku šedesátých let do roku 2001 přes studentů, vedle Kubánců jí absolvovali také studenti z 55 zemí. Kuba dosahuje špičkových výsledků v oboru biotechnologie, ve kterém má již 600 světově přihlášených patentů na špičkové léky, především očkovací vakcíny, léky proti rakovině a testovací systémy na AIDS. Tyto produkty Kuba vyváží do 40 zemí. Kubánské zdravotnictví se ostatně neomezuje pouze na péči o své občany. Od počátku revoluce pomohla celkově 91 zemím, do kterých poslala přes zdravotnických pracovníků. Dnes pracuje (bezplatně) zhruba kubánských lékařů a zdravotníků ve více než 60 zemích světa (Latinské Ameriky, Karibské oblasti, Afriky, Asie, Oceánie i Evropy). Po černobylské havárii poskytla Kuba rehabilitaci více než dětí a dospívajících, více než všechny ostatní země světa dohromady. Velmi ceněné jsou statisíce bezplatných kubánských operací šedého zákalu, mj. pro obyvatele Venezuely, Nikaragui, Panamy a dalších zemí. Kuba se dále aktivně zapojila do práce Komplexního zdravotnického programu, vzniklého v důsledku katastrofálních destrukcí hurikánu Mitch, jehož prostřednictvím angažuje své služby 2878 lékařů a zdravotníků 21 zemím. Excelentní jsou také výsledky v oblasti vzdělání. V posledních letech Batistovy diktatury 45% dětí mezi 6 až 14 lety nenavštěvovalo školy. Průměrné vzdělání obyvatel starších 15 let nedosahovalo ani úrovně absolventa 3. třídy základní školy. 24% obyvatelstva starších 10 let bylo negramotných, na venkově bylo celkem 43% obyvatel negramotných. Po revoluci se díky kampani za všeobecnou gramotnost poklesl analfabetismus již koncem roku 1961 z téměř 25% na 4%. Podle této kubánské metody bylo posléze alfabetizováno přes 3 milióny lidí ve 24 zemích. Zatímco v míře negramotnosti je na tom Latinská Amerika jako celek na 11,7%, Kuba pouze na 0,2%. Od revoluce se velmi významně zvýšil počet studentstva. Od roku 1959 zde na středních a vysokých školách bezplatně vystudovalo více než lidí ze 123 států. Výdaje na školství dnes tvoří zhruba 7% státního rozpočtu. Počet obyvatel na jednoho pedagoga dnes činí v Latinské Americe 98,4; na Kubě 43. Index dětí zapsaných do prvního stupně základních škol je v Latinské Americe 92%, na Kubě 100%, index dětí zapsaných do druhého stupně základních škol je v Latinské Americe 52%, na Kubě 99,7%. Žáků prvního stupně, kteří ukončili pátý ročník, je v Latinské Americe 76%, na Kubě 100%. Jak už bylo zmíněno, studium je kompletně bezplatné (pobyt na koleji, strava, základní učební literatura), nechybí ani stipendia pro každého vysokoškoláka. Pro mladé lidi mezi 15 až 27 lety byl v rámci snižování nezaměstnanosti zaveden program placeného studia jako formy zaměstnání, do něhož bylo zapojeno přes studentů a 8000 učitelů a profesorů. Tato výuka probíhá ve více než 500 školách na celém ostrově. Na základních školách má dnes každá třída k dispozici jeden barevný televizor a na každých 100 žáků připadá ještě jeden videorekordér, celkový počet počítačů na školách prvního a druhé stupně je více jak Na Kubě se dokonce i vysílá jeden televizní program Univerzita pro všechny s osmi kurzy a jeden kanál je přímo určen na pomoc při školní výchově (vysílá přes 100 programů). To, že se Kuba v oblasti vzdělání dodnes drží na světové špičce, potvrzuje závěr výroční zprávy UNESCO organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu za rok 2007, ve kterém se uvádí, že Kuba je jedinou zemí latinskoamerické a karibské oblasti, která plní miléniový cíl Vzdělání pro všechny a která svými vysokými ukazateli zastupuje první místo. Opomenout samozřejmě nelze sociální záležitosti a ekonomiku. Na konci Baptistovy diktatury patřilo 75% kubánské půdy 8% vlastníků a 25% obyvatel bylo nezaměstnaných. Po nástupu vousáčů došlo k takovému znárodnění půdy, že soukromé vlastnictví v roce 1963 obsáhlo pouze 2,23 ha. Budování socialismu pokračovalo rázným snížením nájemného o 30 50%, zmrazením cen elektřiny a základních potravin. Následoval nárůst mezd a minimálních důchodů (a tím i zvýšení kupní síly občanů), v průběhu let výrazně poklesly rozdíly mezi životem na venkově a ve městě. Probíhala velká výstavba bytů pro všechny obyvatele (celkem bylo přiděleno bytů), ještě roku 1959 bylo postaveno rodinných domů. Dnes si Kuba navzdory všem letitým potížím udržuje slušný socio-ekonomický standart. UNDP rozvojový program OSN ve své výroční zprávě řadí Kubu mezi země s vysokou mírou lidského rozvoje. ECLAC Ekonomická komise OSN pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast ve své hodnotící zprávě o sociálním panoramatu Latinské Ameriky a karibské oblasti za rok 2007 konstatuje, že Kuba v daném regionu vynakládá na sociální výdaje nejvíce prostředků ze svého hrubého domácího produktu, a to třikrát více, než kolik průměrně vydají na tyto položky ostatní země onoho regionu. Jak podle oficiálních kubánských zdrojů, tak podle zdrojů EIU, se nezaměstnanost za poslední roky pohybuje na pouhých 1,9% (v roce 2007 klesla na 1,8%). Za poslední desetiletí se Kuba potýkala s problémem inflace, i tak její míra dosahuje nejen na latinskoamerické poměry nízké výše, oproti roku 2006, kdy tvořila 5,5%, klesla v roce 2007 na zanedbatelná 2,5%. Od počátku 90. let, kdy došlo k propadu HDP o 30%, zaznamenává dnes Kuba znatelný ekonomický vzestup. I přes zločinnou ekonomickou blokádu dosahuje vynikajícího ročního růstu HDP, v letech 2005 a 2006 dokonce přes 10%. Roku 2007 byl růst nižší, 7,5%, i tak jde o slušný výsledek, když vezmeme v úvahu, že tento rok se Kuba musela potýkat s důsledky špatného počasí na ostrově. Letos se však také zvýšila produktivita práce o 5%, investice vzrostly o 16,8%, živočišná výroba rostla o 24,7%, průmysl o 7,8%, doprava o 7,9%, služby o 11,7%, dovoz se zvýšil sice jen o 2%, zato vývoz zboží a služeb o 24%. Dnes, když se i Kuba musí potýkat se světovou ekonomickou krizí, se přesto podařilo ještě zvýšit platy a důchody. Zaměřme se také na již zmíněnou, nestoudnou americkou ekonomickou blokádu Kuby. Právě ta doteď brání Kubě v adekvátnějším rozvoji. Její ničivé dopady jsou evidentní kupříkladu v roce 2007 způsobila škody více než 3 miliard dolarů. Celkové škody od doby uvalení blokády se blíží téměř 100 miliardám dolarů, tedy 1,6ti násobku ročního HDP Kuby a 12násobku ročního zahraničního dluhu Kuby. Neboli když USA nedokážou mít v Kubě svůj protektorát, tak mu alespoň škodí, a to tak, že proti embargu na mezinárodní úrovni jsou slyšet hlasité protesty ze strany americké protestantské církve, Vatikánu, kubánských biskupů, Světové zdravotnické organizace, Evropského parlamentu, Hnutí nezúčastněných zemí, Organizace amerických států. Rezoluci proti americkému embargu konečně rok co rok schvaluje drtivou většinou Valné shromáždění OSN. Dokonce ani Česká republika nehlasuje proti těmto rezolucím, a pouze Izrael a Maršálovy ostrovy tvoří smutný a zdiskreditovaný hlouček amerických spojenců. Bushové, Aznarové, Havlové, Schwarzenbergové, Pilipové a další apoštolové dnes v důsledku krize tak tragikomicky upadajícího kapitalismu a jeho zájmům odpovídajících lidských práv se ve svém protikubánském štvaní snaží zbytečně. Kuba navzdory blokádě a dalším útokům imperialismu se jako, řečeno jejich intelektuálně vytříbeným slovníkem, bolševický skanzen nadále úspěšně drží a mnoho let ještě držet bude. Socialistická cesta Kuby se zkrátka osvědčila. Jistě, že i po na vnějších tlacích nezávislé stránce systému má Kuba co zlepšovat a co dohánět. Bez udržování socialismu však nic takového možné nebude. Vláďa, REVO Praha

6 6 Proti fašismu číslo 43 Neonacismus na vzestupu! Ano, i tak by se dala charakterizovat nynější situace v České republice, kde neofašisté a neonacisté začínají oslavovat první velká vítězství po delší době. S neonacisty provázaná Dělnická strana a její úderné Ochranné sbory představují nyní reálnou politickou sílu. Po útlumu neonacistických aktivit v prvních letech nynějšího desetiletí docházelo od roku 2005 k postupnému růstu aktivit krajní pravice. Přesto bylo možné ji porazit. V listopadu 2007 na výročí Křišťálové noci se několika málo stovkám domácích i zahraničních neonacistů postavilo přes radikálních antifašistů při blokádě Židovského města a dalších zhruba liberálních antifašistů, představitelů politických stran a nevládních organizací na shromáždění na Staroměstském náměstí. Velkou část neonacistů také zadržela policie. Ovšem poté jakoby antifašistická scéna usnula na vavřínech a dalším velkým akcím neonacistů už nebyla sto se účinně postavit. Také se začala více projevovat do té doby marginální Dělnická strana. O té se Revo ve svých článcích zmiňovalo již před několika lety, například o smutné skutečnosti její spolupráce s Klubem českého pohraničí a některými základními organizacemi KSČM. Vzestup Dělnické strany byl umožněn zejména díky navázání úzké spolupráce s neonacisty spolu s bravurním užitím rasistické propagandy, kdy byla většina neduhů kapitalistické společnosti svedena na romskou menšinu. Levice a další antifašistické síly se ani nenadály a najednou získala Dělnická strana 1% hlasů v krajských volbách v loňském roce. Také díky dobré kooperaci se zahraničními neonacistickými kamarády se tak DS stala vysoce nebezpečnou organizací, proti níž je nutné co nejrychleji zakročit. Bitva o Janov Loni na začátku listopadu došlo k velké bitvě o Janov v níž Dělnická strana, Národní odpor a Autonomní nacionalisté ukázali svoji sílu a s více než sedmi stovkami účastníků nejenže hladce porazili téměř neexistující antifašistickou opozici, ale troufli si jít i do ostrých střetů s policií. Zároveň ukázali, že část normální veřejnosti se v mnoha věcech ze zoufalství z kapitalistické krize, korupce a některých problémových příslušníkům romské menšiny dokáže k neonacistům přidat a podporovat rasistické rejdy. Jednalo se o největší neonacistickou demonstraci za poslední roky, bohatě o ní informovala i zahraniční média. Antifašistická pravice psala články, antifašistická levice se nezmohla téměř na nic víc. Ústí nad Labem Dubnová demonstrace neonacistů v Ústí nad Ladem ukázala, že liberální občanský antifašismus totálně selhává. V Ústí se shromáždilo nakonec jen 400 neonacistů, kterým se postavilo 200 převážně mladých antifašistů, kteří ale byli rozehnáni policejním zákrokem. Skutečně muselo k tomuto neonacistickému vítězství dojít? Iniciativa V Ústí neonacisty nechceme, kde hlavní slovo získal Člověk v tísni, dokázala shromáždit technické a finanční prostředky i velké množství antifašisticky a antirasisticky smýšlejících občanů z Ústecka. Místo protiakce ale zvolila pořádání koncertu tři dny před akcí neonacistů. Hlavní hvězda večera navíc byla kapela Pražský výběr II ministra a velkého antikomunisty Kocába. Iniciativa se rozhodla bojovat proti neonacistům tak, že proti nim nevystoupí, ale na internetu a po trase jejich pochodu zveřejní fotografie lidí stojících zády, aby se tak vysmála neonacistům. Tato taktika podle nás bez kombinace s pořádáním protiakce spíše popřela aktivní antifašismus a mohla deprimovat část levicových a radikálních antifašistických aktivistů. Pogrom ve Vítkově Dalším otřesným případem růstu neonacistických aktivit i jejich drzosti byl útok zápalnou lahví na romský dům ve Vítkově 20.dubna. Policie útočníky ještě nedopadla a nejspíše ani nikdy nedopadne. S největší pravděpodobností se ale jednalo o akci neonacistů. Útočníci zápalnou lahví podpálili dům obývaný romskou rodinou a těžce zranili 2leté romské děvčátko, které utrpělo popáleniny na 90% těla. Tento útok nebyl jen útokem proti jedné romské rodině, ale jasným signálem k novodobých pogromů. K tomuto otřesnému činu nesmíme mlčet, protože příště může zápalná láhev zasáhnout klub nebo hospodu antifašistické mládeže, ubytovnu zahraničních dělníků nebo budovu levicových politických stran. Zakladatel Ku-klux-klanu v Česku S růstem neonacismu souvisí i rostoucí poptávka po vhodné ideologické literatuře. Zajistit ji a přitom trochu vydělat se rozhodlo nově vzniklé vydavatelství Kontingent Press, za kterým podle zasvěcených stojí přední osobnost neonacistické scény Filip Vávra. Vydání se tak v ČR dočkaly knihy jako Turnerovy deníky nebo Moje probuzení právě od Davida Duka. Ten přijel na konci dubna do Prahy, kde měl absolvovat i přednášku na Karlově univerzitě. Alespoň taková byla představa Filipa Vávry, studenta teritoriálních studií na Fakultě sociálních věd. Škola se ale proti pořádání přednášky postavila. A nedošlo ani na přednášky pořádané neonacisty, protože Duka poměrně rychle zatkla a vyhostila česká policie. Proti jejímu postupu zorganizovali neonacisté protestní akci, kdy se jich narychlo sešlo několik desítek. Neonacismus a Dělnická stana stále posilují a získávají si podporu dalších a dalších lidí, a už nejen z řad extrémní pravice, kterou sjednocují do společného nacionálního boje. O pýše na svůj vzestup svědčí i nedávné založení mládežnické odnože DS s názvem Dělnická mládež, která ve svých stanovách otevřeně přísahá věrnost nacionálnímu socialismu. V květnu se největšího setkání neonacistů dočkáme už na 1.máje. Po loňském pražském neúspěchu směřují na Moravu, kde mají početnější okruh členů a sympatizantů. Neonacistický MayDay hostí tentokrát opět Brno. V současnosti stojí proti nacismu jen pár aktivních sil a organizací čítajících maximálně stovky lidí. Neonacisté však mají již tisíce aktivních přívrženců. Pořádají vlastní akci i na 1.Máje a vysmívají se tak všem dělnickým a levicovým hrdinům, kteří padli v boji proti kapitalismu. Státní aparát vlivem posledních událostí vyhlásil bojuj proti extremismu, čímž se snažil ukonejšit občanskou společnost. Zatím jediným hmatatelným výsledkem je návrh na prodloužení lhůty pro posouzení nahlášených veřejných akcí ze tří dnů na tři pracovní dny. Snaha o zákaz Dělnické strany se stala spíše kontraproduktivní, když neschopný ministr vnitra Langer a jeho zaměstnanci nedokázali ani shromáždit dostatečné důkazy o propojení DS a neonacistů. Celá tato aféra tak jen přispěla k posílení DS, která rozhodnutí soudu mohla prezentovat jako svoje vítězství. Kdyby prohrála a byla zakázána, využila by to pro změnu k získání mučednické image a podporu svých lidí by stejně neztratila. Co tedy můžeme dále udělat? Nesmíme se nechat odradit sliby státního aparátu. Musíme se začít organizovat a bojovat. Nejen petice a články, ale přímé blokády a útoky proti neonacistickým pochodům a shromážděním jsou nutné pro zabránění dalšímu vlivu neonacistů u nás. Adam, REVO Praha

7 Květen 2009 Proti NATO 7 10 let ve zločinecké organizaci NATO je zárukou bezpečnosti! NATO je zárukou svobody a demokracie! Bez našeho členství v NATO bychom nebyli nic, případně satelitem Kremlu! Přibližně takto formulovaná hesla se stále stejně tupým tendenčním obsahem slyšíme z mainstreamových médiích od našich neslavných pravicových a žel i některých levicových politiků právě v této době, kdy máme již deset let od našeho vstupu do Severoatlantické aliance. Členství v alianci dnes podle průzkumů veřejného mínění většina občanů podporuje. Že by důkaz opravdové ušlechtilosti NATO? To určitě. Občané našeho státu (resp. jen ti, kteří jsou dotazováni agenturami pro veřejné mínění) se stali oběťmi dlouhodobé propagandy, kterou, až na KSČM, na politické scéně shodně vedou všechny parlamentní strany, přestože ČSSD se v poslední době alespoň ústy svého místopředsedy Zaorálka snaží o racionálnější a objektivnější pohled na skutky tohoto odporného vojenského paktu. Celý tragický příběh začleňování ČR do NATO začal ještě v dobách, kdy jsme byli členy jiného imperialistického paktu Varšavské smlouvy. Tenkrát byl budoucí vášnivý proamerický rektální alpinista Havel filosofujícím disidentem, často lživě a vulgárně, nicméně mnohdy také pravdivě vykreslovaný normalizačním tiskem coby nepřítel socialismu a agent západu. Že byl miláčkem západních kruhů a dostával od nich i nemalé finanční obnosy je dnes velmi dobře známo (o jeho možném propojení s CIA je už možné jen vážně spekulovat), ovšem v té době zatím nebylo tolik jasné, co je tento milionářský synek vlastně zač. V té době se prezentoval dokonce jako socialista, příznivec alternativní kultury a vesměs jako člověk humanisticky až antimilitaristicky smýšlející, což mu přineslo uznání od nezávislých levicových kruhů jak u nás, tak i v zahraničí. V roce 1985 se stal společně s dalšími chartisty (jako byl levicový reformista Šabata nebo tehdejší levicový radikál Uhl) signatářem zajímavého dokumentu Pražská výzva, který byl adresován mírovému kongresu v Amsterdamu a v němž se naprosto správně konstatovalo, že jak Varšavská smlouva, tak NATO jsou ve své podstatě stejně vadné vojenské bloky, které by měly být současně rozpuštěny, čímž by mělo dojít ke sjednocení Evropy mírovou cestou. Utekly čtyři roky, byrokraté si vyměnili významné posty a Havel se stal prezidentem. Přízeň davů si získával kouzelnými proklamacemi o tom, že není nepřítelem socialismu, který chce obnovit kapitalismus; jak bude skálopevně trvat na tom, aby se zlepšila životní úroveň především těch chudších občanů, že se nebude giganticky zdražovat a růst nezaměstnanost apod. Mezi těmito,,bonmoty rozhodně nezapadla ani jasně formulovaná věta:,,již do žádného paktu nepůjdeme. Nádherná slova, jaká musela tehdy na občany zapůsobit. Leč časy se v průběhu 90. let mění, novodobá buržoazie se už silně zabydlela ve svých korýtkách a prudkým tempem nasměrovala vývoj naší země (v rozporu s havlistickými řečmi z období přelomu) do asociálního kapitalistického tunelu. Logicky jsme si ani geopoliticky nemohli udržet žádnou vysněnou,,sametovou nezávislost. Imperialistické mocnosti pochopitelně nevyslechly myšlenky Pražské výzvy a svůj pakt si na rozdíl od předáků Varšavské smlouvy nezrušily. Naopak, přes původní ujišťování, že na východ se NATO rozšiřovat nebude, zahájily etapu pohlcování zemí bývalého východního bloku (o rozšíření NATO o ČR, Polsko a Maďarsko se definitivně rozhodlo na Summitu NATO v Madridu roku 1997). Havel se stal prodlouženou agitátorskou rukou NATOidních papalášů, nejinak než vstřícně až fanaticky příznivě se k integračnímu procesu postavila naše tehdejší báječná modrá vláda (ačkoliv podle samotného Havla se jejímu předsedovi Klausovi do NATO moc nechtělo). Průzkumy veřejného mínění příliš vřelé ke vstupu do NATO nebyly po rozpuštění Varšavské smlouvy v roce 1991 podle agentury IVVM podporovalo vstup do NATO pouze 39 % občanů, ani výsledky v dalších letech nebyly o moc lepší, jen zřídka se objevoval výsledek nad 50 %. To ale vládnoucí třídě nijak nebránilo, aby zahájila tupou brainwashingovou propagandu na podporu vstupu. K tomu jí samozřejmě posloužila média včetně těch veřejnoprávních, na obrazovce Železného Novy nás režimní umělci (či spíše komedianti) přesvědčovali, že NATO je úžasná věc (asi jako Varšavská smlouva dříve), asi nejpitomější složkou kampaně se staly billboardy s vyobrazením Brežněva, jak děkuje Čechům za to, že se rozhodli proti vstupu do aliance. A propos, Češi že se rozhodli? Cosi jako referendum bylo všem občanům v tomto pseudodemokratickém režimu zcela znemožněno. A to i přesto, že podle výsledků průzkumu agentury STEM ještě z poloviny března 1998 si 59 % občanů přálo referendum o otázce vstupu do NATO a 70 % by se takovéhoto referenda zúčastnilo, pokud by se tedy konalo. Pro obrázek v pravicovou vládou řízeném Maďarsku se referendum konalo. Copak, že u nás občanům ve svobodném rozhodnutí o svém osudu zabránila pravice! Doplnila ji totiž i sociální demokracie, která ještě předtím myšlenku referenda o vstupu veřejně razila. Posléze zamítla i možnost dodatečného referenda. Dnes Miloš Zeman lituje, že se o vstupu v referendu nerozhodlo. Krásné, až na to, že si na to měl vzpomenout jaksi dříve. Nezapomeňme proto, že ČSSD svou jednostrannou podporou vstupu totálně zradila své voliče, sebe samu i ty, kteří si naivně mysleli, že by mohla být hrází příliš roztahovačnému amerikanismu. Učinila tak při zasedání sněmovny v únoru a v dubnu roku Návrh na přistoupení do aliance předložil tehdejší premiér Tošovský, nikým nevolený,,odborník. Pro vstup hlasovala nepřekvapivě kompletní parlamentní pravice včetně Rumlovy exodesácké Unie svobody, která v té době neměla taktéž žádný mandát od voličů. Sociální demokracie hlasovala jednohlasně, přidal se nakonec i rebelující poslanec Špidla, který o vstupu do aliance mírně pochyboval. Tehdy jako levicovější sociální demokrat a politik, co v prezidentské volbě nehlasoval pro občana Havla, ještě možná ani sám netušil, že se jako pozdější premiér stane maňáskem Havlovy pravičácké a proamerické kliky. V sociální demokracii se sice ozývaly protestní hlasy, vstup do NATO radikálně odmítající, konkrétně v Iniciativní skupině ČSSD, mezi jejíž představitele patřila například členka ÚVV ČSSD a poradkyně exministra školství Zemana Vladimíra Al Malikiová, leč jejich vliv na rozhodování strany jako celku byl bohužel minimální. Zabránit v tom, aby se 15. dubna 1998 pro vstup vyjádřilo 154 poslanců z přítomných 192, už se nijak nemohlo. A 12. března 1999 (tři dny před 60. výročím okupace nacisty) nastal onen černý den. Vstupní protokol podepsal ministr Kavan, pozoruhodná levicová osobnost, který v minulosti vždy silně kritizoval americkou agresivní politiku a který ještě v 90. letech tvrdil, že do NATO nemá cenu vstupovat. První den v imperialistickém paktu přivítaly novinářské hyeny jednou propagandistickou ódou za druhou, prezident Havel uspořádal slavnostní ceremoniál na Hradě, na kterém vystupovaly i někdejší normalizační hvězdy pop music. Jen u řadových občanů zrovna slavnostní nálada nebyla příliš zjevná. Jak prokázal antikomunistický a proamerický fanatik Rejžek ve svém tehdejším fejetonu, v Praze 12. března viděl na ulicích,,jen jednu, slovy jednu vlajku. Průzkumy veřejného mínění se, jak se zdá, moc nemýlily. Koncem března téhož roku však začalo to, na co odpůrci NATO oprávněně upozorňovali. Česká republika se díky agresi sil NATO v Jugoslávii (kde pak provozovalo pověstné,,humanitární bombardování ) stala poprvé ve své historii agresorem. Zemanova vláda (ale také Klaus a další předáci ODS) vražedný, různými dezinformacemi a úmyslnými lži podložený útok z popudu zločinců Clintona, Albrightové, Solany nebo Clarka, otevřeně nepodporovala (oproti všem Schröderům, Buzkům, Havlům a Blairům), v některých prohlášeních se od něj i mírně i distancovala. Kavan se pak situaci na Balkáně snažil mírovou diplomatickou cestou řešit plánem, který v Pekingu zpracoval se svým řeckým protějškem Papandreuem a ve spolupráci s Čínou a Ruskem, za což byl velmi kritizován všemi pravičáckými pravdoláskařskými kecálky z médií i politické scény. Jenže ani tyto jistě pozitivně vyznívající aktivity a postoje nic nemění na tom, že vláda přece jen schválila přistávání letadel a přesuny jednotek NATO přes české území, čímž pomohla válečnické akci, odporující všem možným závazkům mezinárodního práva (dokonce i Chartě NATO) a zařadila ČR mezi agresory. Kam to všechno vedlo, víme k rozbití celistvosti zájmům globalistů překážejícího Srbska a vzniku narkomafiánského amerického protektorátu Kosovo, kterou vloni zrůdný Topolánkův kabinet uznal a porušením platné rezoluce RB OSN č i Závěrečného aktu helsinské konference z roku 1975 se tak přichystal novodobý,,,natoidní Mnichov. O tom, kolik lidských životů má,,humanitární účinkování koalice NATO-UÇK na svědomí, již raději déle nevypravovat.. Jestliže vláda zachovávala v kosovské krizi alespoň částečně odstup, po mystifikaci 11. září 2001 (dnes už je na místě to takto napsat) se především Zemanovým chováním islámofóbního jestřába stala poslušným asistentem v Bushově rádobyboji proti,,terorismu. Od té doby až dodnes stabilně pokračuje česká militaristická politika ve vysílání vojenských kontingentů Armády ČR do Afghánistánu, kde společně se svými aliančními druhy, jak jinak než v rozporu s různými právními úmluvami v rozporu se zákonem na ochranu míru, v rozporu s Ústavou, v rozporu s mezinárodními úmluvami bojové a podpůrné jednotky, v rozporu s Chartou OSN i Ženevskými konvencemi, provádějí tragickou okupační misi ve prospěch amerického imperialismu a za vlády Talibanu málo činných drogových dealerů, a v neprospěch občanů Afghánistánu, jejichž životní úroveň se rok od roku stále zhoršuje Na co nelze zapomenout Summit NATO, který se v roce 2002 konal v Praze. Ano,,,válkychtivý humanista Havel zde krátce před svým odchodem dostal pořádnou šanci ukázat, jaké zájmy vždy hájil. Ano, zájmy spolku mocných světa, jako jsou válečný zločinec Bush, jenž na Summitu nemohl chybět. Vlády se od té doby zatím mění, Česká republika jako vazal imperialismu v NATO stále zůstává. Nezbývá než dodat, že našemu členství v tomto přežitku studené války, jehož smyslem není obrana svobody či demokracie, nýbrž obrana nedotknutelného vlivu buržoazie, jakož i existenci paktu jako takového, patří jasné NE, NE, NE! Vláďa, Revo Praha

8 8 Ze světa číslo 43 Změna, v níž jsme nikdy nemohli věřit Pro skutečnou radikální levici nikdy žádná otázka fenoménu Obama a údajné fundamentální změny, kterou sebou do americké politiky přináší, neexistovala. Obama byl námi od počátku vnímán jako 100% prezidentský kandidát buržoasie, kandidát Wall Streetu, kandidát stvořený nepřehlednou sítí vrcholových lobbystů, významných právníků, poradců a šéfů korporací, která jej přijala za svého již od roku 2003, a skrze níž (a nikdy proti ní) Obama postupně vykráčel až na místo nejvyšší. Ve skutečnosti si lze jen těžko představit kandidáta názorově konformnějšího s tradičními americkými institucemi a zavedeným demokratickým mainstreamem, než je právě Obama, a útoky pravicových fanatiků z řad republikánů na tom sotva co změní. Za další důkaz našich slov se podívejme na personální politiku 44. prezidenta USA. Podotýkáme jen, že Obamovo rozhodnutí v těchto nominacích zasadilo (konečně!) tvrdý úder na solar i mnohým levicovým bláznům, stále věřícím, že Amerika může být jiná, než jaká je, aniž by byla revolučně svržena vláda kapitálu, washingtonského establishmentu a burzy. Americká i světová liberální levice, která žije jen z dojmů, každý systémový a strukturální projev kapitalismu nesmyslně personifikuje ( zlý ignorant Bush ) a celkově postrádá jakoukoliv analýzu současného světa, se do multikulturního Baracka Obamy a jeho programově prázdného hesla o změně, v níž můžeme věřit zamilovala na první pohled. Tam kde chybí revoluční teorie, zbývá nakonec jen víra, a tam kde chybí revoluční akce, zbývá nakonec jen čekání na řešení problémů shora. Tak tomu bylo i s Barackem Obamou, vydávaným za malého člověka zvenčí, který vypustí zatuchlý rybník wallstreetským a washingtonským kapříkům. Podpora levicových liberálů, pokrokářů, reformistů, ale i dávno vyčpělých radikálů tzv. nové levice pro Obamu neklesala ani s jeho veřejným se distancováním od svého bývalého pastora a mentora, Jeremiaha Wrighta, (kterého ovšem zase nesmyslně a nechutně adoruje tzv. radikální levice), ani s jeho ventilovaným obdivem ke guruovi všech konzervativců, Ronaldu Reaganovi. Neklesala ani se stoupajícím finančním obnosem na Obamově kontě, přicházejícím v dosud nevídané míře zejména z finančního sektoru přes 33 milionů dolarů od pojišťoven, realitních společností a finančních korporací, z toho jen od obří investiční banky Goldman Sachs, královny Wall Streetu, šlo o více než 824 tisíc dolarů. Víra ve změnu zůstala nedotčena i po Obamově volbě viceprezidenta Joe Bidena, jednoho z architektů bombardování Jugoslávie letadly NATO v roce 1999 a člověka, který nejen podporoval Bushe, pokud šlo o útočnou válku proti Iráku, ale který opakovaně hlasoval pro prodloužení jejího financování z peněz amerických pracujících. Zdá se však, že nominace Obamových lidí na ministerská křesla a další klíčové posty v administrativě Spojených států už několika liberálům oči přece jen otevřela. Timothy Gartner ministr financí Začneme-li u ekonomiky, kde je situace nejpalčivější, zaujme nás samozřejmě pozice ministra financí, kterou Obama nabídl Timothy Gartnerovi. Gartnerova kariéra po studiích na univerzitě Johna Hopkinse začala prací pro mezinárodní konzultační firmu neslavně proslulého válečného zločince Henryho Kissingera. Ten následně Gartnerovi otevřel dveře k funkci podsekretáře ministra financí pro mezinárodní otázky pod ministrem Rubinem ve vládě prezidenta Clintona. Kariéra pokračovala vysokým ekonomickým postem v Rockefellerově Radě pro zahraniční vztahy (CFR) a následně, v letech , prací pro Mezinárodní měnový fond, kde Gartner zastával místo ředitele politického oddělení. V říjnu 2003 byl jmenován prezidentem Federální reservní banky New York a z moci této funkce pak dohlížel nad finančními trhy, aby pak řídil odprodej zkrachovalé banky Bear Stearns bance JP Morgan Chase v březnu 2008 i pozdější sanaci zkrachovalé pojišťovny AIG penězi amerických pracujících. Jeho zkušenosti ze světa financí však mají i jinou podobu: Během senátního slyšení ohledně jeho nominace na ministra vyšlo najevo, že Gartner několik let neplatit daně a neodváděl peníze do zdravotnického systému Medicare. Výše jeho dluhu činila 35 tisíc dolarů. Gartner věc vysvětloval svým omylem a, jak je pro demokracii typické, za pozdní zaplacení těchto daní nebyl nijak penalizován. Přes tuto nepříjemnost byl Gartner schválen 60% senátorů jako člověk, který je dobře znám finančníkům jako jejich přítel a asistent, který však právě proto sotva může přinést jakoukoliv změnu do systému neprůhledných toků, spekulace a všeobecného vyžírání Ameriky hrstkou finančních žraloků. Lawrence Summers ředitel Národní ekonomické rady Další důležité místo, kde se konají závažná ekonomická rozhodnutí, post šéfa Národní ekonomické rady, obsadil Obama silně konzervativním ekonomem Lawrencem Summersem. Summers má za sebou dlouhou kariéru na akademické půdě (v letech byl prezidentem Harvardu) i v politice, kde pracoval jako člen Rady ekonomických poradců v administrativě Ronalda Reagana a spolu s Gartnerem, který byl tehdy jeho podřízený, v administrativě Billa Clintona nejprve jako první náměstek ministra financí Rubina ( ) a později přímo jako ministr financí ( ). Vezmeme-li v úvahu, že byl také hlavním ekonomem Světové banky ( ), musí být jasné, že jde o člověka, který o problémech ekonomických krizí, zejména jejich vytváření, opravdu ví své! Právě Summers spolu s tehdejším ministrem financí Rubinem totiž inicioval v roce 1999 zrušení Glass-Steagallova zákona z dob velké hospodářské krize, omezujícího spekulaci v bankovnictví, což napomohlo k prohloubení finanční krize, které dnes Amerika a svět čelí. V roce 2000 pak spolu s Kennethem Layem, šéfem energetické společnosti ENRON, který mimochodem jen svojí smrtí unikl 25 letům vězení za vytunelování společnosti, přesvědčoval kalifornského guvernéra, že za masovými výpadky elektřiny v tomto státě stojí přílišná regulace výroby a distribuce elektřiny, ačkoliv za nimi naopak stála právě spekulační činnost ENRONU a několika dalších korporací. Také Summersova prezidentura na Harvardu vzbudila mnoho kritiky zejména z řad dalších profesorů. Jedním ze skandálů byla například Summersova nepřímá podpora jeho blízkému příteli, harvardskému ekonomovi a privatizačnímu zločinci Andreji Schleiferovi, který se jako poradce Obama Anatolije Čubajse spolupodílel na zničení ruského hospodářství a následné smrti statisíců lidí v 90. letech. Schleifer, který se na genocidě v Rusku osobně obohatil, vyřešil svůj právní případ se Summersovou pomocí tak, že univerzita na sebe při soudní dohodě vzala většinu nákladů a škod, které se Schleiferovým působením souvisely. Paul Volcker předseda Rady poradců pro hospodářské oživení Třetím kozlem do Obamovy zahrádky americké ekonomiky je předseda nově zřízené Rady poradců pro hospodářské oživení, tedy předseda orgánu, který má přímo navrhovat strategii pro řešení současné hospodářské krize. Stala se jím totiž stálice Wall Streetu, Paul Volcker. Větší výsměch významu slova změna už Obama ani nemohl předvést. Paul Volcker je stejně jako Geithner a Summers přesně tím člověkem, jehož neoliberální politika a rozhodnutí přilévaly olej do ohně krize tak, až narostla do současných obřích rozměrů (Krize sama má ovšem objektivní kořeny v celém systému americké a světové kapitalistické ekonomiky). Volcker ve své dlouhé kariéře (narodil se v roce 1927) pracoval pro Federální reservní banku New York (v letech jako prezident) i jako předseda celého FEDu ( ) a spolu s řízením celých amerických financí podle instrukcí finanční oligarchie se zaměstnával i prací pro konkrétní soukromé finanční instituce, zejména pro Rockefellery kontrolovanou Chase Manhatten Bank (Volcker zároveň patřil mezi zakládající členy Rockefellery zřízené Trilaterály a od roku 1987 pracoval pro realitní a developerskou společnost Rockefeller Group Incorporated do jejího odkoupení firmou Mitsubishi), ale i pro investiční bankovní firmu J. Rothschild, Wolfensohn and Co., řízenou pozdějším Bushem jmenovaným prezidentem Světové banky, Jamesem Wolfensohnem. Nadšení Wall Streetu pro Obamu, projevované štědrými obnosy na účet jeho prezidentské kampaně, muselo mít svůj zákonitý protipól v

9 Květen 2009 Ze světa 9 nadšení Obamy pro Wall Street. Klíčové ekonomické posty Obamovy vlády jsou tak dnes v rukou ostřílených matadorů finančních trhů, FEDu a nadnárodních finančních institucí, Clintonových (tj. Rockefellerových) lidí a osob, na nichž v minulosti ulpěly mnohé pochybnosti a skandály. S Obamovou personální politikou v oblasti ekonomiky si ničím nezadá jeho obsazení dalších rezortů. Z důvodů rozsahu článku se zaměřme alespoň na některé z těch nejvíce vyčnívajících. Robert Gates ministr obrany Pokud jsme nazvali Obamovo jmenování Paula Vockera výsměchem slovu změna, pak v případě Roberta Gatese (a v případě ministryně zahraničí Hillary Clintonové) už ani výsměch není to pravé slovo. Celou dobu kritizovat Bushovu politiku v oblasti válek na Blízkém východě a pak bez mrknutí oka převzít přímo jeho ministra obrany to už věru zaskočilo i ty největší prezidentovy stoupence z Obamova tábora. Republikán Gates má jako dlouholetý pracovník CIA ( a znovu v letech ) a Pentagonu temnou minulost. Zejména jde o jeho blízkost lidem namočeným v aféře Írán-Contras zorganizované v 80. letech Oliverem Northem, kdy byly peníze z utajeného prodeje amerických zbraní přes Izrael do Íránu používány na financování vražedných ultrapravicových bojůvek Contras (bývalých somozovců) v Nikaragui. V roce 1984 navrhoval Gates jako zástupce ředitele CIA neopakovat chybu s Kubou a provést masivní úder proti demokraticky zvolené levicové vládě Daniela Ortegy včetně kobercového bombardování Nikaragui. Na fotce Robert Gates a George W. Bush Po odchodu od CIA v roce 1993 pracoval Gates jako člen výkonných rad různých společností, zabývajících se tak různorodými aktivitami jako výstavbou domovních kuchyní, provozem restaurací, těžbou uhlí a ropy a výrobou elektronických hlasovacích zařízení. Pracoval ovšem také pro elektronickou a softwareovou společnost SAIC, která byla v roce 2003 devátým největším dodavatelem pro Pentagon a patří také k nejvýznamnějším dodavatelům Ministerstva vnitra, FBI a Národní bezpečnostní agentury. Jako ministr Bushova kabinetu patřil Gates k neochvějným podporovatelům brutální okupace Iráku a rovněž vyzýval evropské státy k přijetí větší role v okupaci Afghánistánu. James Jones poradce pro národní bezpečnost Svůj slib neobklopovat se lidmi, kteří do nedávna pracovali jako lobbysté či řídili soukromé korporace, porušil Obama zcela flagrantně nominací Jamese Jonese do funkce poradce pro národní bezpečnost. Tento bývalý čtyřhvězdičkový generál námořní pěchoty totiž ještě do prosince 2008, kdy jej Obama oznámil jako svoji volbu pro zmíněný post, zasedal v ředitelské radě letadlové a zbrojní společnosti Boeing Company a rovněž v ředitelské radě ropné korporace Chevron. Jonesova posedlost ropou ostatně nemá daleko k ropným upírům, kteří osm let spoluřídili Ameriku z Bushovy vlády. Za zmínku stojí například jeho návrh z roku 2005, aby se NATO transformovalo do vojenské organizace přímo sloužící obchodním a investičním záměrům jednotlivých korporací a kladlo důraz na prevenci ekonomické nestability svých členských států. Mezi Jonesem navrhované projekty patřilo zajišťování bezpečnosti ropovodů a plynovodů vedoucích z Ruska do Evropy, hlídání přístavů a rafinerií vojáky NATO a rozmístění vojenských sil severoatlantického paktu na místech zajišťujících kontrolu a bezpečnost strategických energetických zásob v Perském a zejména v Guinejském zálivu. Jones navrhoval společnou konferenci vojenských velitelů a lídrů ropného průmyslu ohledně zajištění bezpečnosti ropných polí. Nu, za Bushe dbal o bezpečí a zájmy ropných koncernů, za Obamy bude dbát o bezpečí národa. Dennis Blair ředitel Národní tajné služby Dennis Blair, postavený do jedné z nejvyšších funkcí pokud jde o řízení tajných služeb, má za sebou kariéru profesionálního vojáka, v níž to dotáhl až na hodnost čtyřhvězdičkového admirála a velitele celé tichomořské flotily USA. Také jeho minulost, dávná i nedávná, skrývá místa, která usvědčují Obamovu starost o lidská práva a politickou čistotou jako falešnou. Organizace ETAN bojující za práva obyvatel Východního Timoru poukázala na roli, kterou sehrál Blair koncem 90. let ve vražedné politice indonéské vlády proti obyvatelům tohoto ostrova toužícím po nezávislosti. V dubnu 1999, pouze několik dní před masakrem desítek uprchlíků v katolickém kostele ve východotimorském městě Liquica indonéskými milicemi, se admirál Blair sešel s velitelem indonéské armády, generálem Wirantem, a nabídl mu pokračování vojenské asistence USA Indonésii, stejně jako pozvání k rozhovorům na Hawai coby jeho osobního hosta. Ačkoliv Blair dobře věděl, co se na Východním Timoru děje a jaká zvěrstva páchají Američany vycvičené a vyzbrojené indonéské síly na bezbranných civilistech, nabídl Wirantovi dokonce nový asistenční program, první od roku 1992, pro trénink policejních a jiných pořádkových sil ke zvládání davové neposlušnosti. K násilnostem okolo referenda o nezávislosti Východního Timoru zaujal Blair více než shovívavý postoj a ten také předával dalším odpovědným činitelům americké politiky. Po odchodu z námořnictva pracoval Blair jako prezident Institutu pro obranné analýzy (IDA), think tanku úzce propojeného s Pentagonem. Ve stejnou dobu ovšem fungoval i jako ředitel a akcionář zbrojní společnosti EDO Corp. Právě v čase Blairova působení vydal IDA nezávislou studii doporučující ministerstvu obrany prodloužit životnost strojů Lockheed Martin F-22 Raptor o tři roky. Jedním z významných subdodavatelů pro tento program byla i společnost EDO Corp. Dennise Blaira. Program byl nakonec schválen silnou zbrojní lobby v Kongresu (i přes odpor prezidenta Bushe), ačkoliv jiné studie ukazovaly na to, že letadla F-22 jsou bezpečnostně nevyhovující a drahá. Americké daňové poplatníky stál tento program dodatečné náklady ve výši miliard dolarů. Když na Blairovu účast v celém případu poukázal deník Washington Post, vše se ututlalo a odbylo pod známou záminkou, že Blair sám nemohl nijak studii IDA ovlivnit. Rahm Emanuel šéf štábu Bílého domu Jmenováním Rahma Emanuela do pozice, v níž může denně komunikovat s prezidentem Obamou a v podstatě určovat jeho běžnou pracovní agendu, muselo zajisté potěšit všechny jestřáby v zahraniční blízkovýchodní politice USA. Obama, který zachovával hrobové mlčení nad osudem obyvatel Gazy zabíjených izraelskou armádou, dal touto nominací jasně najevo, na čí straně stojí. Emanuel pochází z rodiny jeruzalémského židovského fašisty a jeho jméno mu otec vybral podle padlých teroristů ze skupin Irgun a Lehi. Emanuel má dvojí americké i izraelské občanství a svojí náklonnost k Izraeli dal najevo i tím, že v roce 1991 dobrovolně sloužil jako civilista pro izraelské ozbrojené síly. Emanuel pracoval jako šéf finančního výboru prezidentské nominační a volební kampaně Billa Clintona a poté jako Clintonův poradce v letech Pak na chvíli odešel do investičního bankovnictví ve firmě Wasserstein Perella and Co., aby se v letech druhé Clintonovy vlády vrátil a stal se jedním z ředitelů nedávno zbankrotované hypotéční agentury Freddie Mac. V době jeho působení čelila Freddie řadě skandálů kvůli špatnému účetnictví a neprůhlednému financování různých kampaní. Později Emanuel podporoval prezidenta Bushe ve financování americké agrese proti Iráku, jako významný demokrat ve Sněmovně reprezentantů horlivě zastával pro-válečné a pro-izraelské pozice a finančně i politicky protlačoval jestřábí kandidáty za Demokratickou stranu ve volbách do různých funkcí, za což si vysloužil ostré odsouzení ze strany amerických mírových organizací. Ze všech problémů Blízkého východu obviňuje Emanuel Palestince a arabské státy. Jeho volba na místo šéfa štábu Bílého domu byla s nadšením komentována vedením většiny sionistických organizací. Eric Holder ministr spravedlnosti Ani nový ministr spravedlnosti USA nepřidává Obamovým slibům ohledně většího respektu USA k lidským právům na věrohodnosti. Jako mnoho a mnoho dalších Obamových nových lidí pracoval i Holder v administrativě Billa Clintona jako náměstek ministryně spravedlnosti Janet Renové. Dnes vystupuje jako zastánce okamžitého uzavření koncentračního tábora na Guantanamu, odpůrce tajných věznic CIA a odpůrce mučení vězňů. Jinak však vystupoval v době, kdy zastával soukromou advokátní praxi. Mezi jeho klienty patřila i firma Chiquita (dříve United Fruit), obviněná z finanční a vojenské pomoci ultrapravicovým polovojenským jednotkám AUC v Kolumbii. Jednotky AUC terorizují po mnoho desetiletí kolumbijské rolníky, bezzemky i dělníky a jen v posledních letech mají na svědomí několik set masakrů vesničanů (přes 4000 mrtvých pouze ve státě Urabá, kde je nejvíce banánových plantáží) a vyhnání statisíců lidí z jejich půdy, kterou pak zabírají statkáři a nadnárodní korporace. Holder v roce 2004 dojednal soudní dohodu mezi ministerstvem spravedlnosti USA a firmou Chiquita, která z trestního případu (AUC jsou kvůli veřejnému mínění na oficiálním seznamu teroristických organizací ministerstva spravedlnosti) udělala pouze spor občanskoprávní. Firma odešla s pokutou a nikdo z jejích vedoucích činitelů nebyl stíhán. Ještě horší však je, že Holder vytvořil v rámci případu mýtus, že Chiquita měla být k vydávání peněz AUC nucena, ačkoliv pravda je, že naopak zcela dobrovolně finančně a pašováním zbraní podporovala AUC jako síly namířené proti jejím zaměstnancům, zejména vůdčím odborovým a levicovým aktivistům. V současnosti probíhá proti firmě Chiquita soudní žaloba podaná rodinami 173 zavražděných dělníků z banánových plantáží, kteří dobře vědí o propojení mezi americkou nadnárodní společností a vraždícími kolumbijskými gangy. Nominací Holdera se Obama vysmál všem snahám lidsko-právních aktivistů přivést před spravedlnost Chiquitu a další společnosti jako Coca Colu, Dole, Del Monte a BP, které aktivně spolupracují s AUC v Kolumbiji v boji proti právům vlastních zaměstnanců. Holderem výčet Obamových nových tváří zakončíme, i když bychom se ještě mohli pustit do rozboru několika dalších jmen. Profesní a podnikatelská minulost výše rozebraných postavy však myslím bohatě ilustruje, jakou změnu Obama Americe přináší. Jde o změnu, v níž jsme jako revoluční marxisté nikdy, ani na setinu vteřiny, nemohli věřit. Amerika potřebuje jinou změnu a její součástí Obama ani jemu podobní nejsou, být nemohou a být nesmí! Nikola, REVO Praha

10 10 Ze světa číslo 43 Komunistická strana v Moldavsku vs. zhrzená pravicová opozice Již po třetí po sobě se Komunistické straně v Moldavsku podařilo drtivě zvítězit v celostátních parlamentních volbách. Za 59 % voličské účasti pro ni hlasovalo takřka 50% voličů, čímž získává nadpoloviční většinu ve 101 členném parlamentě. Moldavští občané tak svým hlasováním potvrdili úspěšnost jejího dosavadního vládnutí, během kterého se velmi intenzivně snažila vrátit Moldávii mezi civilizované, hospodářsky a sociálně stabilizované země, byť se dosud Moldávie bohatým státem rozhodně nestala. Dalo se proto čekat, že reakční pravicová opozice se k výsledku voleb postaví naprosto negativisticky a vyšle své lokaje do násilných protivládních akcí. I z ne tak dávné historie dobře víme, jak to vypadá, když se pravičáci vzchopí k hlasitým projevům antilevicové nenávisti. V živé paměti máme veškeré pravicové puče proti legitimně zvoleným a lidem podporovaným levicovým vládám, ať už byly úspěšné jako v Chile nebo (naštěstí) neúspěšné jako ve Venezuele. Tyto puče se vždy odehrávaly za významné podpory CIA a západní buržoazie celkově. Nyní si je můžeme srovnat s děním v současné Moldávii a naleznout zde pozoruhodné, nenáhodné analogie. Pravicová opozice (stejně jako například antichávezovské síly ve Venezuele) celostátní volby prohrála dohromady získaly všechny opoziční strany (Filatova Liberálně demokratická strana, Ghimpuva Liberální strana a Urecheanova Aliance Naše Moldávie) pouze 35% hlasů. Tak jako jihoameričtí pinochetovští fašisté je moldavská opozice jasně prozápadně orientována - na rozdíl od vládnoucích komunistů všechny tři strany slintají blahem nad politikou volného trhu a mají eminentní zájem o začlenění Moldávie do imperialistického paktu NATO. A tak jim jako jihoamerickým fašistům nezbylo nic jiného, než pokusem o puč zvrátit politické poměry v zemi. Za obrovského zájmu pravicového tisku na celém světě a neskrývané podpory sousedního Rumunska zpochybnily regulérnost parlamentních voleb a násilnými metodami začaly naplno předvádět, že si rudými republiku rozvracet nedají. Především v hlavním městě Kišiněv se situace v opoziční režii náležitě vystupňovala od bombastických protivládních demonstrací až k drancování veřejného prostoru (včetně ničení automobilů a rabování obchodů) a útoku na centra vládnoucí moci, sídlo prezidenta a parlament, který se jim podařilo zčásti vypálit. Je jasně vidět, co všechno tito bojovníci za (prozápadní) demokracii zatím dokázali. V této souvislosti by se tak mohly brát jako zcela pochopitelné údajně tvrdé policejní zákroky proti demonstrantům, z nichž pár mělo i zemřít, které český tisk samozřejmě jak se sluší a patří rozmázl. Ukázalo se však, že prezident Vladimír Voronin je natolik velký demokrat, že proti pravicové lůze nezasáhl vojenskou silou, což by se nejen v diktaturách, ale i v tzv. demokratických státech dalo přirozeně očekávat. O tom, co je to pravá totalitní řežba, by mohli vyprávět například gruzínští demonstranti, v současnosti nenásilně protestující proti fašistické diktatuře proamerického žoldáka Saakašviliho. Situace samozřejmě není taková, jak se moldavská pravicová lůza zkouší prezentovat. Těch údajně neregulérních parlamentních voleb se zúčastnilo 3000 zahraničních pozorovatelů (a to i ze zemí, které by měly moldavskou opozici správně hýčkat). Výsledek? Nikdo z nich neshledal na moldavských volbách nic, co by odporovalo evropským volebním standardům. Aby to přece jen nevypadalo, že v zemi ovládané rudými je průběh voleb čistý jak lilie, si pozorovatelé neodpustili přece jen jednu výhradu a tou bylo to, že zástupci opozice údajně měli podstatně menší zastoupení na televizní obrazovce v době volební kampaně než vládnoucí strana. Výtka jedním slovem k popukání. Pokud bychom ji měli vzít plně vážně, pak by se dala použít snad proti všem zemím s parlamentním systémem na světě, včetně USA s demokraticko-republikánským mediálním monopolem a České republiky s pravičáky ovládanými televizními stanicemi vytrvale upozaďujícími a démonizujícími představitele reformistické KSČM. Voronin se nakonec rozhodl bouřlivou situaci uklidnit (k rozvážnosti jej donutilo i evropské předsednictví vypečeného demokrata Topolánka, který má za Voroninem koncem dubna osobně zajet). Vyzval k vyhlášení generální amnestie pro zadržené účastníky násilných demonstrací (s výjimkou recidivistů) a k zastavení všech forem stíhání, zahájeného proti demonstrujícím. Požádal také Ústavní soud, aby kompletně přepočítal odevzdané volební hlasy. Co na to opozice? Všechny tyto velkorysé ústupky jsou jí šumafuk. Přepočítávání odmítá, protože prý volby byly zfalšované už před odevzdáním hlasům a nevidí jiné řešení než v předčasných volbách (když už zrovna není moc velká vůle na evropské i americké politické scéně a v CIA pomoci jí vládu svrhnout). Podle momentálně prvních informací přepočítání hlasů očekávaně potvrdilo, že Komunistická strana zůstává vítězem voleb s téměř 50 % hlasů a 60 mandáty ze 101 volených poslanců. Předsedou Ústřední volební komise sice bylo konstatováno, že v některých volebních obvodech byly zaregistrovány chyby, což ale konečný výsledek voleb nijak neovlivňuje. Nečekejme, že tento verdikt opozici zklidní a donutí k respektování voleb. Naskytuje se otázka co asi tak děsného rudá strana Moldávii přinesla? Podle pravice znamenala její vláda zničení země. Jenže opak je pravdou, nebýt Komunistické strany, kdo ví, zda by Moldávie vůbec ještě existovala jako suverénní stát. Podívejme se tedy, jakým nesporným přínosem Moldávii bylo dosavadní vládnutí Komunistické strany. V roce 1991 došlo k vyhlášení nezávislosti Moldávie na Sovětském svazu, jehož byla od roku 1944 součástí. Tato skutečnost vedla tak jako v dalších postkomunistických zemích k okamžité změně kabátů vládnoucích vrstev. Komunistická strana Moldávie (KPM) byla ihned zakázána, ale její funkcionáři se i tak stali přední součástí novodobé kapitalistické nomenklatury. Svou moc z předchozího režimu si tak dokázali nadále udržet v rukou. Ovládli jak politický a mediální, tak nově i podnikatelský prostor v zemi. Tak jako v našich klausovských luzích a hájích bylo propojení moldavské politiky s byznysem natolik výrazné, že ekonomická, sociální, kulturní a morální devastace Moldávie na sebe nemohla dlouho čekat. Moldávie se stala nejchudším koutem Evropy, navíc ještě k tomu sužovaným občanskou válkou, která vyvrcholila vznikem separatistického pseudostátu v Podněstří. Prudce se snížil Index lidského rozvoje měřený OSN (zahrnující údaje chudoby, gramotnosti, vzdělání nebo průměrné délky života) z úrovně 0,740 v roce 1990 na 0,684 v roce Vzdělání a zdravotnictví se stalo od základu placeným zbožím, výrazně ubylo pracovních míst, situace dospěla až tak daleko, že se výplaty a důchody začaly vydávat jen jednou za půl roku, a to jen z humanitární pomoci ze zahraničí. Netřeba dodávat, že to vše muselo vést k obrovským protestům a stávkám. V roce 1993 vznikla jediná silnější alternativa k současnému zločinnému režimu nová Komunistická strana Moldávie. Zásadně se distancovala od přežívající sovětské nomenklatury a vydala se na dráhu k vítězství. Navzdory nenávistné kampaně pravicového tisku, který ji dokonce drze vinil i za stávající tristní politický stav, se její přízeň u občanů stále zvyšovala a vrchol nastal v únoru 2001, kdy se Komunistické straně podařilo zvítězit v parlamentních volbách. Což se v postsovětské éře na evropské scéně do té doby ještě nikde žádné nominálně komunistické straně nepodařilo. Volební vítězství ji však postavilo před nezáviděníhodný úkol pozvednout zubožený zdevastovaný stát a pokusit se ho vrátit mezi standardní evropské země. Komunistická vláda v zemi i tak nastartovala velmi pozitivní vývoj. Na sociální oblasti různého druhu dnes v Moldávii míří 63 % státního rozpočtu. Zejména se příkladně rozvíjí systém sociálních podpor, který se vedle porodného týká například podpory mladých rodin s dětmi, slibně se jeví také projekt náhradních rodin, spočívající v problematice dětí (neboli ekonomických sirotků ), jejichž rodiče odešli do zahraničí. Tento projekt jim dává šanci vyrůstat nikoliv v internátech či přímo na ulici, nýbrž v normálních podmínkách plně srovnatelných se životem ve fungující rodině. Nezaměstnanost se dnes v Moldávii podle oficiálních údajů snížila na 7,5 %. Výrazně se zlepšila situace důchodců, jejichž důchody za 8 let několikanásobně vzrostly (přičemž za vlády pravice důchody mnohdy ani nedostávali). Polepšili si různé významné profese lékařům podle mezinárodních zpráv vzrostly platy za vlád KS ze 314 leu na 2191 leu. Jejich práce také přináší ovoce kupříkladu lékařská fakulta v Kišiněvě dosáhla certifikátu, který jí potvrzuje unifikaci se standardy špičkových lékařských pracovišť v EU.

11 Květen 2009 Ze světa 11 S pomocí Evropských finančních fondů a Světové zdravotnické organizace se v Moldávii velmi úspěšně rozvíjí program pro zjišťování, diagnostiku, léčbu a prevenci i tak vážných chorob, jako je AIDS, TBC nebo infekční hepatitida. K velkému rozvoji došlo u rychlé záchranné služby (modernizovalo se vybavení, zvýšil se počet pracovišť a tím i dostupnost záchranné pomoci). Úspěšnost vlád KS se promítla i v ekonomickém rozvoji. Růst HDP zde dosahuje slušných 7% ročně. Obdivuhodně byla redukována míra inflace zatímco v roce 1994 dosáhla rekordních 105 %, dnes její výše pohybuje na 12,6 %, podle jiných údajů je však daleko menší a co je zajímavé ceny potravin i služeb jsou zde o třetinu až polovinu nižší než v České republice. V rámci zásobování nechybějí v Kišiněvu a Belcy standardní evropské supermarkety s evropským sortimentem. Nejinak než humánnějším směrem se vyvíjí i situace ve školství. Dnes i navzdory hospodářské krizi je v Moldávii udržováno bezplatné vzdělání a studentům se navíc ještě zvyšují stipendia. Výrazně poklesla kriminalita. Držení drog a zbraní je v Moldávii přísně trestáno a celková bezpečnost je zde na velmi dobré úrovni. V žebříčku sestaveném organizací Vision of Humanity si Moldávie ve světovém mírovém indexu (zahrnujícím například počet vnitrostátních ozbrojených konfliktů, počet mrtvých z vnitrostátních ozbrojených konfliktů, počet uprchlíků, počet vězněných osob, počet násilných trestných činů nebo dodržování lidských práv) stojí lépe než USA či Brazílie. I podle již zmíněného Indexu lidského rozvoje se situace začíná stabilizovat na úroveň konce 80. let v roce 2006 dosáhla jeho bodové výše 0,718, přičemž trend jeho navyšování nadále pokračuje. Moldávie se za vlády KS stabilizovala i politicky kromě navázání velmi výhodných vztahů s Ruskem vede dobrou komunikaci s Evropskou unií, záslužnou hospodářskou pomoc získala i od České republiky a dalších významných zahraničních investorů. Sice zatím jen opatrrně, ale přece jen nadějně se začíná řešit problematický vztah Moldávie k Podněstří. Závěr je tedy jednoznačný. Reformistům z Komunistické strany se daří vyvádět Moldávii z marasmu 90. let, a že budou v tomto směru pokračovat, je nepochybné. Hrozba, že by se tento pozitivní vývoj vytváření sociálního státu mohl zvrátit zpět do éry budování kapitalistické demokracie, je tu však stále. Pravicové strany reprezentující kompradorskou buržoasii, jak vidno nejen že nespí, ale celé žhavé se chtějí nacpat ke korytům bez ohledu na to, že moldavští občané důvěřují někomu jinému. Tzv. Komunistické straně Moldávie, skrz naskrz reformistické a eurokomunistické, nemůžeme my, revoluční marxisté, logicky důvěřovat jako nějaké straně oddané zájmům dělnické třídy a zakořeněné v jejích řadách. Této straně můžeme poskytovat nanejvýš kritickou podporu proti otevřeným stranám kapitalistů a středních tříd. O to však v této kauze nejde. Jde primárně o to bránit před otevřeným násilným pučismem pravice všechny reformistické vlády, konající pokrokové ekonomické, sociální a politické změny, třebaže pouze v rámci kapitalismu. Proto je nutné vyjádřit Komunistické straně Moldávie podporu. Vláďa, REVO Praha Poznej svého nepřítele i pod maskou vzdělání Chcete opravdu mluvit, mluvit, mluvit anglicky? Mnozí si na tuto otázku nepochybně odpovědí kladně. Ne nadarmo se říká, že kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem. A angličtina je dnes, ať se nám to líbí nebo ne, jazykem světové komunikace a tudíž i klíčem k světovým pokladnicím informací a vědění. A pokud se tedy chceme anglicky učit, proč nekývnout právě na výše citovanou nabídku jazykové školy LITE, zvlášť když tato škola slibuje dosažení rychlých pokroků ve výuce díky používání své specifické studijní metody. Tu si přitom můžeme dokonce vyzkoušet na ukázkové hodině zdarma. Má to jen jeden malý háček. Každý student LITE, aniž by to věděl, představuje zdroj peněz pro Scientologickou církev! Jazykové školy LITE i princip, na kterém fungují důraz na mluvení a komunikaci na místo gramatiky (což mimochodem vůbec není špatný přístup) vytvořil scientolog Randy J. Payne v USA. Scientologická církev, či fakticky správněji sekta, od něj požadovala desátek 10% z příjmů jeho škol, neboť prý za jejich úspěchem stálo používání scientologických přístupů a materiálů, konkrétně tzv. studijní technologie. Když Payne odmítal poskytovat církvi desetitisíce dolarů, byl postupně cestou soudních procesů z vedení škol vyšachován a následně orwellovsky vymazán z historie. Celé sítě se pak zmocnili přímo scientologové. Ti začlenili školy LITE do systému tzv. Aplikované scholastiky, založené v roce 1972 samotným autorem scientologie a jejím zbožštěným guru, L. Ron Hubbardem. Aplikovaná scholastika byla sama vedená jako jedna malá podjednotka tzv. Guardian Office, klíčové mocenské složky církve. Guardian Office byla až do roku 1982 vedena Hubbardovou ženou Mary Sue Hubbardovou (tehdejší osobou číslo 2 v Scientologické církvi), ale již v předchozích letech 1977 a 1979 se stala terčem zásahu FBI kvůli odhalení největšího případu špionáže, nezákonných odposlechů a krádeže dat v celé historii Spojených států, jehož se scientologové dopouštěli. Během tzv. operace Snow White scientologové kradli údaje a infiltrovali 136 amerických vládních institucí, tucty zastupitelských úřadů a bezpočet soukromých subjektů s cílem zmocnit se nebo zničit pro ně nepříznivé vládní zprávy a dokumenty. Během vyšetřování FBI navíc zjistila případy systematického terorizování nepohodlných osob a kritiků (Paulette Cooperová, Gabe Cezares) scientologickou sektou, které zahrnovalo dokonce i vykonstruování falešného bombového útoku a jeho následné připsání oběti scientologické šikany. Mary Hubbardová byla nakonec odsouzena spolu s řadou vedoucích členů Scientologické církve k pěti letům vězení, Guardian Office byla oficiálně rozpuštěna a vedení církve se ujala nová garnitura v čele s Davidem Miscavige. Po tomto scientologickém krachu byla Aplikovaná scholastika zformována oficiálně jako na Scientologické církvi zcela nezávislá nezisková organizace v rámci tzv. Mezinárodní sociální koordinace. Ta byla v roce 1988 přejmenována na Asociaci za lepší život a vzdělání (ABLE). Ve skutečnosti ale zůstala Aplikovaná scholastika plně v rukou scientologů. Ve vnitřních materiálech církve se o ní mluví jako o přidružené organizaci. ABLE kromě Aplikované scholastiky zastřešuje např. také protidrogový program Narconon a tělo čistící postupy Purif nebo rehabilitační program pro vězně Criminon, které jsou hojně propagovány v scientologických materiálech i na scientologických přednáškách pro veřejnost. Samotná Aplikovaná scholastika se dále dělí na konkrétněji zaměřené projekty jako je Hollywood Education and Literacy Project (HELP), World Literacy Crusade (WLC), studijní centra pro osoby s poruchou čtení BASIC a právě jazykové školy LITE. Světovým velvyslancem Aplikované scholastiky, což je hlavní reprezentativní funkce v této organizaci, je v současnosti herec Tom Cruise, který zároveň spoluřídí projekt HELP, jehož cílem je šíření scientologických materiálů v hollywoodské komunitě. Mluvčími Aplikované scholastiky jsou herci John Travolta a Anne Archerová. Mluvčím World Literacy Crusade, která oficiálně bojuje za světové odstranění negramotnosti, je hudebník Isaac Hayes. Ve všech případech jde o dlouholeté členy scientologické církve a poměrně známé scientologické celebrity. Jazykovou školu LITE v České republice založila scientoložka Andrea Macháčková. Na oficiálních stránkách této jazykové školy (www.lite.cz) není jediná přímá zmínka o scientologii (ani její odnoži, dianetice), ale vazby k církvi jsou přece jen docela zřetelné. Metoda, kterou LITE učí výše již zmíněná tzv. Studijní technologie, odkazuje na práci Amerického spisovatele a humanisty L. Ron Hubbarda, který je na stránkách LITE i jinak pozitivně propagován a představován veřejnosti. Je zde rovněž odkaz na Aplikovanou scholastiku, představení výše uvedených scientologických celebrit apod. Mezi partnery jazykové školy LITE jsou uvedeny firma Bussiness Success s.r.o., Hubbardova akademie administrativy a studijní centrum BASIC ve všech případech jde o scientologické aktivity zaměřené mimo samotné náboženství směrem k sociálním projektům a ekonomickým činnostem, které mají scientologii společensky zakořenit. Dokonce i grafika použitá na stránkách LITE, jásající a smějící se sluníčko, figuruje jako logo jiných scientologických aktivit, např. scientologického protidrogového projektu Řekni NE drogám, řekni ANO životu, v jehož rámci probíhají každoročně tzv. cyklo-běhy. Vedoucí pracovníci školy LITE se v září 2008 zúčastnili scientology organizovaného pochodu proti psychiatrii v Praze. Neexistuje jasný důkaz, že by jazykové školy LITE přímo získávaly nové členy pro Scientologickou církev. Podle smluv mezi Aplikovanou scholastikou a Scientologickou církví, které se dostaly na veřejnost, je však jasné, že jde o organizaci, která finančně přispívá na chod scientologického impéria, která podporuje fungování církve skrze její sociální zakořenění a skrze kterou chtějí scientologové oslovovat veřejnost jinými kanály, než přímo přes svoji, četnými skandály poznamenanou církev. Takovýchto organizací a projektů mají scientologové více, o některých již padla zmínka. Samotná škola LITE byla v roce 2001 na stránkách Britských listů kritizována také za pochybné praktiky využívání dětské práce svých studentů, kteří si mohou část kurzovného vydělat propagací školy roznosem letáčků. Na tento roznos škola využívala v rozporu se zákonem nezletilé osoby, v jejichž pracovní smlouvě bylo např. uvedeno, že pokud propagace nebude účinná tj. pokud na zkušební hodinu zdarma nepřijde očekávaný počet návštěvníků, tak se pracovník vzdává nároku na odměnu. Navíc instruktorka děti posílala rozdávat letáky např. do studentských hospod. Je tedy zřejmé, že škola LITE není tím, čím by se první pohled mohla zdát obyčejnou jazykovou školou, možná s nějakou zajímavou výukovou metodou. Představuje součást impéria jedné roztahovačné sekty, která je známa řadou skandálů ohledně infiltrace různých úřadů, nelegálního získávání informací i tvrdě uplatňovanou disciplinou a kontrolou vlastních členů a jejich okolí. Nepřítel často nosí masku, kterou zakrývá svoji pravou tvář. Poznejme nepřítele i pod maskou vzdělávání! Nikola, Revo Praha

12 12 Zapomenutá historie číslo 43 Ludlowský masakr Již jsme napsali dosti článků o revolučních událostech, bojích a povstáních na starém kontinentně, ale málo jsme toho napsali o historických událostech amerického dělnického a hornického hnutí. V letech zažilo americké socialistické a dělnickohornického hnutí události, které se navždy zapsaly, bohužel krvavým písmem, do jeho historie. Je nutné, abychom hovořili o historii i tohoto hnutí. O jeho výhrách i prohrách, o jeho správných krocích i chybách. Proto zde uveřejňujeme tento historický článek, který popíše, jaká zvěrstva jsou kapitalisté schopni provádět na vlastních dělnících a hornících. Psal se rok 1913 a Amerika byla tehdy ovládána, zcela otevřeně a bez-skrupulí, tvrdými kapitalistickými praktikami. Hory státu Kolorádo byli de facto v plné moci jednoho z nejbohatších kapitalistů, Johna Davisona Rockefellera, který byl znám i svojí krutostí a chladnokrevností, ač se ho snaží buržoazní média označovat za filantropa a dobrého člověka. Tento dobrý člověk ovšem byl jedním z těch nejhorších kapitalistů dějin. Ludlow bylo malé městečko s převážně hornickým a dělnickým obyvatelstvem, zejména z řad přistěhovalců. Podle dochovaných informací se ve městě nacházeli dělníci a horníci až 22 národností, hlavně z jižní a východní Evropy a Mexika. Zároveň bylo toto město důkazem amerického snu, kdy například někteří horníci ve svých původních vlastech měli vystudované i univerzity, ale v USA se prostě nechytli. Problémy a sociální tyranie Nízké platy, špatné bezpečnostní podmínky, nedodržování 8-hodinového pracovního dne, překračování zákonů, policejní režim, zákaz nakupovat v jiných obchodech než těch, které patří Rockefellerovi a kde byly ceny i o 20 40% dražší než v ostatních obchodech a další pracovní podmínky, představovaly smutnou ukázku splněného amerického snu. Jen pro ilustraci, mezi lety zemřelo v Kolorádu při důlních neštěstí více než horníků a dělníků. To byly jedny z příčin revolučního povstání, které mělo brzy vypuknout. Odborové organizace jako Sjednocení horníci Ameriky nebo Průmyslový dělníci světa byly zakazovány a likvidovány, naopak zkorumpované odborové svazy byli povoleny a podporovány samotnými kapitalisty. Potlačování základních svobod a lidských práv bylo v těchto oblastech na denním pořádku, nesmíme ani zapomínat na rasismus a nacionalismus, kterým se vyznačovali kapitalisty dosazení šerifové a velitelé ozbrojené bezpečnosti dolů a podniků. Dělníci a horníci i s rodinami bydleli v obydlích o velikosti kurníků. Vražda Geralda Lippiata G. Lippiat byl jedním z revolučních odborářů a předák ilegálních Sjednocených horníků Ameriky.Ten byl v srpnu 1913 za bílého dne zastřelen na ulici dvěma detektivy jak se označovali příslušníci bezpečnostních služeb Rockefellerových společností. Detektivové byli u soudu podplacenou porotou omilostněni, ač všechny důkazy jasně mluvili v jejich vinu. To byla ona pomyslná poslední kapka. Povstání a stávka Dělníci a horníci, povzbuzováni socialistickými aktivisty, zejména irskou revolucionářkou Mary Jonesovou (Mother Jones), odešli se svými rodinami do hor, obsadili doly a vyhlásili generální stávku. V horách vybudovali provizorní stanové městečko a zabarikádovali přístupy do dolů, aby zabránili ve vniknutí stávkokazům. 1. září 1913 se situace začala vyhrocovat, když do Koloráda vyslal Rockefeller podle zpráv místního šerifa 326 žoldáků. Ti dostali rozkaz obhlédnout situaci a zajistit dobré pozice pro případný vojenský útok proti stávkujícím. Mimo ně Rockefeller získal pro svoji pomoc i guvernéra Koloráda, kterého se svými manažery familiárně nazýval náš malý kovboj. Guvernér, zkorumpován Rockefellerem, povolal do zbraně národní gardisty. Právě již zmíněná Mary Jonesová, přezdívaná často Ghándí 19. století, pomohla pozdvihnout morálku revolučních dělníků a horníků. Proslavila se mnoha svými činy a i pouhými větami. Podle svědectví například ve vězení, kde strávila mnoho let za své revoluční aktivity, řekla jednomu vězni, jež ukradl pár bot, ukradl si boty, pošlou tě do vězení, kdyby si ukradl železnici, byl by z tebe senátor. O zkorumpovaných odborářích se vyslovovala taky radikálně, Pan Mitchel zemřel jako bohatý muž, opovrhován těmi, kterým kdysi sloužil. 13. září se dostala do města Trinidadu, místa revoluční vzpoury, kde ve svých 83 letech dokázala mluvit k rozvášněnému davu pracujících. Řekla tehdy: Nemáme krále v Americe, stůjte pevně na zemi a pozvedněte svou hlavu a předneste své žádosti guvernérovi Na nic nečekejte a hlavně mu neříkejte Vaše ctihodnosti, neboť mnoho z těchto lidí nemá žádnou čest a ani neví co to je! A nedejte se zastrašit a vyhnat, já jsem byla také ve vězení, že jsem vstoupila tam, kam jsem nesměla. Ale řekla jsem soudci: Je jeden soudce vyšší než vy a ten mi dal zrak, abych mohla chodit, kam chci.. Vládnoucí kruhy odpověděli útokem policie, zatčením Mary Jonesové a její internací v místní nemocnici, kde byla jako ve vězení hlídána 10 týdnů ozbrojenou eskortou. Když byla propuštěna, řekla jedné své známé: Tato země byla vytvořena pro vás a byla zde dlouho před tím, než se objevila Coloradská důlní společnost a bude tady také, až bude jejich shnilé maso hořet v pekle. Vy budete svobodní. Bída a chudoba bude neznámá. Postavíme vám domy, ne psí boudy a kurníky, v nichž žijete dnes. Vy, ženy a muži musíte ale povstat a bojovat. Ludlowský masakr Po mnoho měsíců dělníci a horníci se svými rodinami živořili v horských táborech, ale dokázali úspěšně zabránit další těžbě uhlí a železa z dolů. Situace se stávala pro místní vládu, guvernéra i samotného J. D. Rockefellera stále neudržitelnější. 29. října 1913 dorazila do okolí hor Národní garda povolána na rozkaz guvernéra a vedená zakomplexovaným a neúspěšným generálem Johnem Chasem, který neměl nikdy možnost se účastnit pořádné války a rozhodl se kompenzovat si to na stávkujících, kteří se stihli krátce předtím ozbrojit na obranu sebe, svých rodin a přátel. Chase se svými 900 vojáky podporován i dělostřeleckou brigádou a kulometnými vozy vyjel vstříc dělnicko-hornickému stanovému městečku. Obyvatelé města vyšli vojákům naproti, mávali americkými vlajkami, byli neozbrojení a zpívali americké vlastenecké písně. Vojenský zásah v tuto chvíli by byl doslova sebevražedný. Proto se vojsko utábořilo v nedalekých kopcích a zaujalo bojová postavení. Národní garda se svým komandérem Chasem se vyznačovala značnou brutalitou při zacházení s ženami a dětmi horníků, jak později odhalila vyšetřovací komise. Ozbrojení dělníci zase ostřelovali domy a sídla podnikatelů a Rockefellerových přisluhovačů. Největším nebezpečím pro gardisty byla možná přítomnost černohorských ostřelovačů, kteří po Balkánských válkách odcestovali do USA hledat práci a lepší život a kteří se podle zpráv gardistů pravděpodobně nacházeli mezi horníky. Dalších několik měsíců se nic nedělo, až 19. dubna 1914 se stal menší incident, jenž byl předzvěstí toho, co mělo následovat. Jeden z příslušníků Národní gardy tehdy na dělníky a horníky hrající nedaleko baseball zakřičel: Zítra si z vás uděláme pečínku!. A skutečně jak gardista řekl, tak se i stalo a dalšího dne, brzy ráno, gardisti zahájili útok granáty a zápalnými lahvemi na hornické městečko. Bojovalo se celý den a do bojů se zapojili i žoldáci a teroristi najatí Rockefellerem. Odpoledne poručík gardistů Linderflelt zavolal do tábora stávkujících mladému Řekovi Lou Tikasemu, který byl vůdcem povstání, za účelem setkání a jednání. Vybaven bílou vlajkou, Tikase se vydal na jednání s gardisty, doprovázen ještě dvěma soudruhy. Když se na nedalekém kopci setkal s poručíkem, ten po chvíli mluvení vytáhl svou ručnici a vší silou udeřil Tikaseho do hlavy. Byl to tajný signál gardě, aby zaútočila, neboť vůdce povstání byl v rukách gardistů. Oddíly Národní gardy pak vzali bez jakékoliv milosti stanové městečko útokem. Přes noc propukl masakr, gardisti vraždili a stříleli hlava nehlava, někteří se postříleli mezi sebou, granáty a zápalnými lahvemi zaútočili na stany a úkryty povstalců, v nichž se nacházeli většinou ženy a děti. V 8:30 dalšího dne gardisti obsadili celý tábor a vyhlásili vítězství. Gardistický radiotechnik pak v jednom z úkrytů našel 11 spálených těl žen a dětí. Nejmladší obětí masakru bylo 3 měsíční dítě, nejstarší z obětí masakru bylo 56 let. To byl konec amerického snu pro několik stovek dělníků a horníků. 26 stávkujících bylo celkem zabito V tu chvíli, ale socialisté, dělníci a horníci odpověděli protiúderem a začali akce, které uvrhly stát Kolorádo do občanské války. Když už byla situace neudržitelná, vyslal americký prezident Woodrow Wilson federální vojsko. To v následném boji potlačilo poslední odpor dělníků a horníků, zároveň odzbrojilo teroristy a žoldáky a zastavilo další postup Národní gardy. Jaký byl konečný výsledek povstání? V konečném důsledku bylo povstání úspěšné, neboť Rockefeller a spol., museli přistoupit na mnoho podmínek povstalců, aby zabránili dalším obdobným událostem: zavedli 8-hodinový pracovní den, zlepšili bezpečnost práce a dovolili pracujícím nakupovat i v jiných obchodech než těch vlastněných Rockefellerem. J. D. Rockefeller se definitivně vybarvil jako penězůchtivý tyran a bezcharakterní člověk. Nikdo neví, zda se tuhý kapitalismus 19. a počátku 20. století znova nevrátí. Je jen na pracující třídě, zda tomu tak bude nebo ne. Adam, REVO Praha

13 Květen 2009 Proti diskriminaci žen a dívek 13 Argumenty antifeministek a naše odpověď Již dříve jsme publikovali články, které se týkaly feminismu. Byly zde i pokusy uvést ideu feminismu na správnou cestu, avšak stále mají pseudo a antifeministické stránky velký vliv. Rozhodli jsme se tedy shrnout nejzákladnější teze anti a pseudo feministek a feministů a vyřknout proti nim antitezi, jak se patří co nejobjektivněji, a tak uvést věc na správnou míru. Čerpali jsme zejména ze stránek www. stopfeminismu.cz a také z feministicky se tvářících stránek které zjevně slouží jako něčí legrace nebo provokace, ale bohužel mohou zejména u mladých lidí vyvolat o skutečných cílech feminismu velmi zkreslenou představu. Jedním z nejčastějších omylů, se kterými se v oblasti antifeministické sféry setkáváme, je, že feministky už splnily svůj úkol: zrovnoprávnit ženy (i muže) před zákonem, a proto předcházejí svému zániku tak, že si vymýšlejí stále nové až absurdní důvody proč existovat a za co bojovat. I když pomineme fakt, že ve světě stále existuje mnoho a mnoho míst, kde ženy nemohou volit, být voleny, studovat, nebo kde se jim nedostává rovného zacházení u soudu; i když zůstaneme třeba jen v Evropě, jsou tyto závěry naprosto nesprávné. Jak jsme již psali v předchozích článcích, feministky sice již vybojovaly mnohá práva ženám, (přičemž zdůrazňujeme, že tato práva opravdu vybojovaly feministky a mezi nimi na prvním místě socialistky; nezapomínejme, že feministky nesou velkou zásluhu na tom, že ženy mohou volit, studovat či usilovat o kariéru) prakticky jsou ale ženy stále a ve všech ohledech diskriminované! Abychom se tu neustále neopakovali, uvedeme jen nejdůležitější příklady, se kterými se můžeme setkat i ve státě jako je Česká republika. Česká legislativa oficiálně zaručuje, že na pracovním trhu nebude nikdo diskriminován na základě pohlaví, že všichni budou mít stejné příležitosti na postup a že všem náleží příslušná mzda bez ohledu na pohlaví. Přesto však ženy v České republice berou v průměru o 20% menší mzdy než muži (2007). Tento rozdíl se projevuje ve všech profesích, nejvíce pak na vyšších řídících postech, v personalistice, ve finančnictví a ve stavebnictví. Dokonce i na stejných pozicích ve stejné firmě berou ženy v průměru asi o 12% méně než muži. Ženy jsou zjevně stále brány jako doplňková pracovní síla, které nepřísluší plný mužský plat živitele rodiny. Ředitelské pozice, zahrnující i zákonodárství, zastupují jen ve 30% ženy. V roce 2003 měly ženy v České republice podle České správy důchodového zabezpečení v průměru o 1500 Kč nižší důchod než muži. Již jeden rok po dokončení vysoké školy je možné najít u absolventů v zaměstnání příjmové rozdíly v neprospěch žen, ačkoliv ženy mají na vysokých školách (ostatně stejně jako na středních a základních) v průměru lepší studijní výsledky než muži. Pouze 20% grantů udělených vysokým školám grantovou agenturou GAČR má za řešitelku ženu. Přestože dnes studuje na univerzitách více žen než mužů a více žen také univerzitu dokončí, vyšší vědecké a řídicí funkce zaujímá jen málo z nich. Zatímco mezi asistenty a odbornými asistenty je 47% žen, mezi docenty jich je jen 20% a mezi profesory pouze 7%. Ve vedení AV ČR nebyla v roce 2006 jediná žena a v akademickém senátu jich bylo jen 12%. Muži jsou častěji přijímáni do těchto funkcí, protože ženy jsou dle předsudků více zavázány rodině, takže se nemohou plně věnovat práci. Opět se tedy setkáváme s genderem, protože se zde automaticky nepočítá s tím, že by v domácnosti mohl být muž. Naopak v souladu s genderem kariéru dělajícího muže jsou pracoviště a ústavy, v jejichž čele stojí muž, často a priori vnímány jako prestižnější a výkonnější. Podle výzkumů agentury STEM z roku 2006 mezi 312 vědkyněmi a 1007 reprezentanty pražské populace obou pohlaví se 75% vědkyň a stejné procento Pražanů domnívají, že pro ženu je těžší prosadit se v oblasti vědy a výzkumu než pro muže. 49% žen-vědkyň se domnívá, že tlak na plnění tradičních ženských rolí je v české společnosti neúměrně velký. Typický příklad toho, jak se zákonodárství rozchází se skutečností. S nižším postavením žen v zaměstnání se pojí i fakt, že jsou to především ženy, kdo jsou i v práci poníženy sexuálním a jiným obtěžováním. To by si samozřejmě ale nikdo k sobě rovnému člověku nemohl dovolit! Co se pojí se sexuálními symboly, zneužitými v neprospěch žen, je i sexismus, kterému se stát nijak nebrání. To dále vytváří dojem, že je žena jen kus masa nebo majetek, který je podřízen božskému muži. Reklamy dále podporují generové předsudky, protože v reklamách týkajících se domácnosti vystupují výhradně ženy a v reklamách na technické záležitosti vystupují muži. Snad jako by chtěly říct, že když muž myje nádobí nebo pere tak není chlap. Dnes už není výjimkou, že ženy se doma starají o technické záležitosti, pořád to ale zůstává pod povrchem, abychom žili v dojmu, že se tak neděje a zachovala se tradiční úloha ženy a muže ve společnosti. Dalším hrubým omylem je, že feministky obecně nenávidí chlapy. Ano existují odrůdy extrémního feminismu (bohužel i v ČR), které odsuzují chlapy, některé dokonce usilují o to, aby muži močili vsedě apod. Osobně doufáme, že jsou to jen vtipy, ale přesto takovým můžeme jen vzkázat: To že muži budou močit vsedě, nebo budou třeba zakázány sukně, nic neřeší, jen odvádí pozornost od hlavních problémů, se kterými se ženy potýkají, nehledě na to, že tyto bizardní požadavky celou věc feminismu jen diskreditují a zlehčují. Všeobecně se ale feministky normálně baví, pracují, milují a žijí v rodinách s muži jako ostatní ženy a samozřejmě vítají ty muže, kteří podporují jejich aktivity. Existuje i mnoho feministů, což dokazuje, že bojovat proti útlaku můžeme všichni společně. Není jen v zájmu žen, aby byla rovnost. Ale je to v zájmu celé společnosti pokud se chce dále vyvíjet správným směrem. Feministky totiž nebojují za rovnost pohlaví, která by popírala přírodně-historicky existující rozdíly mezi pohlavími. Ženy nemusí zvednout stokilovou činku a muži nemusí rodit děti, aby bylo dosaženo feministické rovnosti. Feministky, tak jak my je vnímáme, ale napadají společenskou nerovnost pohlaví zakořeněnou v třídních utlačovatelských vztazích, která znemožňuje či ztěžuje utlačovanému pohlaví jeho plnou humánní realizaci a rozvoj. Míra osvobození žen jako utlačovaného pohlaví, je mírou osvobození člověka, a tam, kde žena nemá žádnou svobodu a práva, se jich s jistotou nedostává ani velké většině mužů. Podle antifeministů feministky rozvrací rodinu. K tomu, že feministky rozvrací rodinu jako takovou lze říct jen jedno je to lež! Mnoho feministek vychovává (se svými partnery) děti, některé usilují o rovnoměrné rozdělení práce v domácnosti a mohou se zaobírat i vlastní kariérou. To se navenek může zdát zpátečníkům jako rozvracení rodiny. Pokud ale umí sladit tyto věci, k rozvratu rodiny vůbec nemusí dojít. Co ovšem je třeba skutečně rozvrátit, je archaické ghetto patriarchální domácnosti, kde duševní a obecně lidský rozvoj ženy je uvězněn v koloběhu plenky, dřez, žehlicí prkno, mužova večeře, kde jsou ženě odepírány přirozené sociální a pracovní vazby, které každý člověk potřebuje pro svou realizaci. Žena je především člověk a život člověka nemůže být omezován na pohlavní reprodukci a úsluhu jinému člověku v rámci čtyř zdí rodinného soukromí. Naopak žena se musí stávat ekonomicky nezávislou na muži a lidsky nezávislou na životu v domácnosti, jen tak může být svobodnou a jen tak může mít rodina zdravé základy. Když je muž jediným donorem příjmů, žena se na něm stává závislou a ať chce či ne, vytváří se uvnitř rodiny diktatura, která může skončit rozvratem rodiny s mnohem fatálnějšími následky. Protože žena se většinou nemůže od muže odstěhovat, protože ji chybí právě finanční prostředky a tak dále, nemá například šanci utéct domácímu násilí. Navíc stát takovýmto ženám nedostatečně pomáhá. Pokud se některé ženy rozhodnou nemít děti (tak říkajíc emancipované používané v hanlivém slova smyslu, protože emancipovaná žena je nebezpečná pro patriarchát jelikož odmítá nadřazenost mužů) nenese na tom vinu jen chtíč po kariéře ale i diskriminace matek. Mít dítě se stalo břemenem, protože na základě toho mnoho žen nemůže najít práci, nebo o ni přijde, což je dáno tím, že dnešní systém chápe a oceňuje člověka především jako námezdní pracovní sílu užívanou k vytváření zisku, zatímco výchova dětí je brána jako neproduktivní, soukromá záležitost izolované jednotky rodiny. Socialismus nejenom rozděluje domácí povinnosti mezi muže a ženu a ulehčuje tak těžké břemeno ženě, které na ni uvrhl patriarchát. Socialismus především usiluje o socializaci tzv. domácích povinností vznik široké sítě všem dostupných jeslí, školek, pečovatelek, rodinných restaurací, komunálních prádelen a čistíren s roznáškou apod. Zároveň oceňuje mateřství a výchovou nového člověka jako společensky užitečnou činnost, která musí být nejen oceněna, ale nesmí představovat ani žádné znevýhodnění rodičům. Proto socialismus předpokládá nejen garanci pracovních míst rodičům s dětmi, ale zajišťuje jim zachování všech pracovních a sociálních vazeb skrze organizovanou výpomoc, převedení na práci z domova, umožnění dálkového či naopak v komunitě rodičů organizovaného školení apod. Ghetto patriarchální rodiny se s konečnou platností otevře a péče o děti se stane věcí celé společnosti, aniž by samozřejmě došlo k zrušení přirozených citových vztahů mezi dětmi a rodiči. Socialisté pohlíží na ženy na takové, jaké jsou i s jejich přirozenými závazky vůči dětem a jejich fyziologickými odlišnostmi, a tak chtějí zapojit ženy do společenské výrobní a tvůrčí kooperace tolerující její zvláštnosti. Dima a Nikola, REVO Praha

14 14 Akce Americký prezident Obama v důsledku devastujících efektů hospodářské krize přehodnocuje své plány na protiraketový systém v Evropě. Zarputile pro-radarová Topolánkova vláda protaktizovala svůj mariáš s přeběhlíky a dala se opozicí vykopnout ze Strakovky, když ještě předtím musela sklopit uši, stáhnout ocas a vzít zpět z projednávání svoji vlastní kolaborantskou iniciativu ohledně amerického radaru v Brdech. I prznitelé papíru z věčně dnešních (tj. k režimu servilních) novin, nezávislá a nepolitická stádečka Havlovy mládeže a angažovaní umělci pro základny a zbrojení zklamaně připouští, že radar se jaksi odkládá. Zdá se, že jsme jen krůček od dosažení našeho cíle. Má tedy ještě nějaký smysl jít proti radaru demonstrovat do ulic? Rozhodně má! Už proto, že stáhnout smlouvy z projednávání v Parlamentu neznamená je rozcupovat na kousíčky. Už proto, že Obamova zahraničně-bezpečnostní politika vůbec není jednoznačná a v případě postupu v Afghánistánu například nabrala daleko jestřábější kurz, než měla za Bushe. Už proto, že odložit něco není stejné jako s něčím nadobro skoncovat. A samozřejmě také proto, že právě naše hnutí a odpor proti radaru vyjadřovaný v ulicích nutil parlamentní opozici k tomu, aby sama proti radaru vystoupila, byť jen na půdě oné milionářské žvanírny. Nezapomínejme, kdo s iniciativou pro základnu přišel, kdo ji tajil před pracujícími-voliči této země, jak se Paroubek zprvu vysmíval myšlence radarového referenda. Nezapomínejme, že o podobě budoucí vlády a jejím vztahu k radaru není vůbec rozhodnuto, že Topolánek, Parkanová a jim podobní i ve svém pádu stále radarem vyhrožují, mají stále chuť sehrát svoji úlohu novodobých Moravců, Háchů, Bilaků a Kolderů až do konce. Odpor proti radaru, odpor proti dalšímu zatahování Česka do amerického hegemonistického bloku a participace na jím vedených agresích a lupičských válkách musí stále znít ulicemi v celé zemi! I proto se v den 60letého výročí založení NATO, vojenského paktu, který s americkou (a západoevropskou) agresivní politikou a závody ve zbrojení úzce souvisí, konala v Praze další protiradarová demonstrace. Na Palachovo náměstí ji formálně svolala koalice několika uskupení, z nichž nejvýznamnější byla Liga starostů proti radaru a občanské sdružení Ne radaru. Součástí koalice byla i naše organizace REVO, která se kromě prodeje svých materiálů prezentovala také podílením se na pořadatelské službě a zejména pak projevem, jehož plné znění si můžete přečíst na našich webových stránkách. Fakticky ale většinu ze zhruba 400 účastníků akce tvořili členové a sympatizanti KSČM. Hlavním organizátorem celé akce byl ostatně člen a bývalý pražský zastupitel této strany, Miroslav Prokeš. Akce byla zahájena vcelku přesně na čas projevy pozvaných hostů, mezi nimiž figurovala například kandidátka do evropského parlamentu za ČSSD, Anna Čurdová, současní a znovu kandidující europoslanci za KSČM, Ransdorf a Remek (no, eurovolby se blíží, je čas se zase lidem připomenout), matador a jedna z nejvíce charizmatických tváří protiradarového boje, starosta brdského Trokavce Jan Neoral a také režisér Zdeněk Troška. Europoslanec Ransdorf ve svém projevu odmítl přítomnost jakýchkoliv cizích vojenských základen na našem území, zatímco starosta Neoral se, jako již tradičně, zaměřil na padlou vládu modrých zločinců a její, v úvodu již připomenuté, pokračující vyhrožování velké většině českých občanů. Mezi projevy zazněl také pozdrav od polských účastníků našeho mezinárodního boje proti základnám, který, bohužel bez přece jen potřebného tlumočení, přednesl Dariusz Lekki z Katovic. Právě po něm následoval již zmíněný projev naší členky a rozené řečnice Dimy, dále méně povedený projev členky Socialistické organizace pracujících a řada dalších a dalších, zakončená až projevem organizace Vojáci proti válce. Snad byla ta řada projevů pod pálícím sluníčkem přece jen trochu dlouhá, a tak byl poslední řečník, který rozhodně nespěchal někam na vlak, přátelsky popohnán potleskem obecenstva. Nutno sebekriticky přiznat, že k občerstvení účastníků akce v kratších pauzách mezi projevy příliš nepomohla ani reprodukovaná hudba. Zazněl sice známý a oblíbený protiradarový hit Kuš mistr Bush od kapely Dragon, ale vedle něj také poněkud svéráznější kousky, z nichž se mně do ušních bubínků nesmazatelně přenesl zejména song zpívaný se zacpaným nosem na melodii Jarošovského pivovaru. Ale nakonec, byla to jen legrace. Méně legračně působil rozruch, který byl vyvolán kolem členů SMKČ a jeho sympatizantů (mezi nimiž samozřejmě nechyběla Marta Semelová), kteří na akci přišli s rudými prapory své organizace a transparenty připomínajícími svévolně rozpuštěný Komunistický svaz mládeže. Organizátor akce Prokeš spolu s policií žádal okamžité schování zejména těch materiálů, které připomínaly KSM, což samozřejmě přivábilo pozornost novinářských štěnic. Podle našeho názoru šlo o zcela zbytečný incident a nedůstojnou (a dokonce ani policií nevyžádanou) horlivost organizátora, který povýšil respekt k buržoasním autoritám nad solidaritu s persekuovanou levicovou organizací. Snad si příště stalinisté a reformisté vyřeší své spory už na Baráku a nebudou je tahat na veřejné akce. Kdo je na to zvědavý? číslo 43 Obama v Praze den první (4.dubna) Členka REVO právě přednáší svůj projev, v pozadí poslouchá mj. Ransdorf nebo Troška Po ukončení všech projevů, které se tedy malinko protáhly, začal pochod k americké ambasádě po tradiční trase přes Mánesův most, U Lužického semináře a Mosteckou ulicí. Hned na Mánesově mostě došlo k vtipnému happeningu topení Morany v našem případě hned dvou reprezentantů světové zimy George Bushe a Condoleezy Riceové. Obě pěkně provedené figuríny skončily po krátkém váhání, zda je ještě nezapálit, v chladivé vodě Vltavy, kde si je pak líný proud pomalu odnášel k štvanickému jezu. Jejich shození přivítali potleskem i výletníci na lodi, která se k mostu zrovna blížila. Hlavami mnohých z nás snad v tuto chvíli prošlo přání, aby takto jednou ovšem po řádném a transparentním mezinárodním soudu s válečnými zločinci skončily nejen figuríny, ale i ti, které reprezentují. Doufejme jen, že ve shození dvou Moran nebyl žádný podtext ve smyslu toho, že s Obamou a Clintonovou přichází jaro. Po této akci pochod pokračoval až před ambasádu za soustavného a vzhledem k nižšímu počtu účastníku dosti živého skandování. Zazněla tak například hesla: Kdo se bojí referenda? Topolánek, Klaus a Vondra!, Tady radar nebude!, Referendum!, Čí jsou Brdy? Naše! Čí je radar? Bushe!, Vypadněte z našich Brd! Nedáme vám ani prd! či Hanba vládě!. Vše proběhlo dosti rychle a pokojně a před velvyslanectvím pak organizátoři akce pozvali účastníky na další protest, který v neděli 5. dubna pořádala Iniciativa NE základnám. Poté se již každý rozešel strávit zbytek pěkného dne po svém. Celkově lze akci určitě hodnotit jako povedenou, a to samozřejmě i vzhledem k dobré prezentaci REVO. Určitým zklamáním byl pro nás počet účastníků nezastíráme, že jsme za nádherného sobotního odpoledne čekali větší návštěvu. Na vině tu mohlo být víc faktorů slabší propagace (byly pouze samolepky, nikoliv plakátky), médii probíhající spekulace o zákazu akce (ten se ve skutečnosti týkal akce původně nahlášené na stejném místě o den později iniciativou Ne základnám) a konečně také nezájem (nechuť?) KSČM se k této akci (na rozdíl od akce 31. ledna) veřejně připojit a více ji propagovat, když se reformisté místo toho dali raději zastupovat vybranými prominentními jednotlivci a satelitními organizacemi. Ale to už je jejich volba. Demonstrace i pochod každopádně podle nás naplnily svůj smysl v tom, že připomenuly, že boj proti radaru zdaleka nekončí a že, tak jak to řekla naše řečnice ve svém projevu, jsme to pouze my sami aktivisté v ulicích, pro něž demokracie není němohrou s jednou za čtyři roky se opakující exhibicí planých slibů z úst politických šíbrů na koho se lze spolehnout, že necouvne, neotočí a nezradí. Nečekejme laskavé přízně mocných ani řešení našich problémů skrze kuloáry parlamentů a jiných bordelů. Jako myslící a svobodomyslní lidé pokračujme v boji za svá elementární práva proti nepřátelům svobody sídlícím ve vládách, generálních štábech a správních radách korporací živících se válkami a zabíjením. Jejich plány musí být zmařeny! Ne radaru! Ne NATO! Nikola, REVO Praha

15 Květen 2009 AKCE 15 Obama v Praze den druhý (5.dubna) Hlavním dnem návštěvy nového amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze byla neděle 5.dubna. Stejně tak byla hlavním dnem protestů, které se týkaly dvou klíčových témat: radaru a klimatických změn. Klimatickým změnám se věnovali Greenpeace a jejich efektní akce na Nuselském mostě. Šestice profesionálů se na lanech spustila z mostu a vyvěsila obrovský transparent s nápisem Bail out the climate (Vykupte klima). Vkládáme do Obamy velké naděje, hlásali do médií představitelé Greenpeace. Obama pak v Kongresovém centru na summitu EU-USA přislíbil, že se Spojené státy zapojí do nové směrnice o ochraně životního prostředí, která má být přijata příští rok v Kodani a která nahradí dosluhující Kjótský protokol. V době ekonomické krize ale patrně nebude takové nadšení do zavádění čistších, ale dražších technologií a Obama si toho je vědom, jak to ostatně s radostí oznámil český prezident Klaus po jejich krátkém setkání. Vědět o sobě dalo i Humanistické hnutí, které používá strategii malých, ale mediálně přitažlivých akcí. Tato metoda je ale neefektivní, pokud není kombinována s pořádáním velkých veřejných shromáždění a demonstrací, a na to hnutí Nenásilí po odchodu z Iniciativy NE základnám v podstatě rezignovalo. Fotka z jejich akce se tak objeví v novinách, ale nedávají možnost zapojit se do jejich aktivit lidem, kteří se nechtějí nebo se z časových důvodů nemůžou stát profesionálními aktivisty. Už v sobotu rozvinuli Humanisté na mostě Legií nápis Yes, we can say no to US military base (Ano, můžeme říci ne americké vojenské základně). Heslo Yes, we can přitom bylo předvolebním mottem Baracka Obamy. V neděli brzo ráno deset aktivistů vítalo příchozí na Hradčanské náměstí nápisem No Star Wars napsaným na vlastních nahých tělech. Dopoledne se pak konal pochod neviditelných. Tuto akci udělali Humanisté už poněkolikáté, tentokrát šli centrem Prahy a metrem dojeli ke Kongresovému centru, kde je policie zastavila. Také jim zabránila rozvinout na Nuselském mostě jejich transparent. Je to poprvé od pádu komunistického režimu, kdy je nenásilnému průvodu občanů této země bráněno ve vyjádření jejich nesouhlasu s politikou, uvedl naštvaný Jan Tamáš. Jaksi zapomněl na desítky podobných případů, zato potvrdil typickou sebestřednost jejich skupiny. Od patnácti hodin se konala největší akce celého víkendu, demonstrace Iniciativy NE základnám. Členové REVO přišli v dostatečném předstihu a už půl hodiny před oficiálním začátkem rozbalili stánek a začali distribuovat své materiály. Zejména o naše nejnovější časopisy s nadpisem: Vláda padla! byl enormní zájem. Evidentně si lidé chtěli tuto dobrou zprávu připomenout. Vedle časopisů a brožurek jsme rozdávali pozvánky na pietní akci REVO za Karla Kryla a vysvětlovali četným turistům, proč že se tu tato akce vlastně koná. Zejména mladý italský a starší japonský pár nám v odporu proti umístění americké základny vyjádřili velkou podporu. Až později mi došlo, že jsou to právě tyto země, kde mají s americkými základnami velmi neblahé zkušenosti. Ještě před vlastním zahájením projevů vystoupila na pódium punk-rocková kapela Cara Ben MC a pak už moderátorka akce Eva Novotná uvítala zhruba tisíc lidí, kteří na Václavské náměstí přišli i přes krásné počasí. Velice potěšující pro nás jako organizaci mládeže byla skutečnost, že velkou část z d e m o n s t r a n t ů tvořili mladí lidé, z nichž mnozí byli na podobné akci poprvé (jak se nám Pochod Iniciativy NE základnám nakonec došel až ke Kongresovému centru při rozhovorech svěřili). První projev měl mluvčí Iniciativy NE základnám Jan Májíček. Ve své řeči pohotově reagoval na projev Baracka Obamy, který pronesl dopoledne před Pražským hradem. Ocenil, že Obama vyzval k opuštění ideologie studené války (které se stále drží i část českých novinářů), ale varoval, že v pasáži o radaru Obama neslíbil vůbec nic. Nejprve poděkoval Čechům a Polákům, že se tak vřele postavili k přijetí radarové a raketové základny a poté alibisticky uvedl, že pokud se Irán vzdá jaderného programu, může se USA vzdát protiraketové obrany. Premiér v demisi Topolánek to dokonce interpretoval tak, že se tudíž na postoji USA nic nemění a že o radar stále stojí. Po Májíčkovi přítomné pozdravil starosta Trokavce, ale už i zastupitel Plzeňského kraje, Jan Neoral, symbol boje místních občanů proti základně v Brdech. Další mluvil novinář a aktivista Štěpán Kotrba, který upozornil na pozitivní roli nezávislých médií a internetu v kontrastu s tím, jak neobjektivně o radaru informovaly velké buržoazní mediální koncerny. Na demonstraci vystoupili i zástupci politických stran. Za KSČM europoslanec Jaromír Kohlíček, za ČSSD poslankyně Gabriela Kalábková a za Demokratickou stranu zelených Daniel Solis, její leader pro volby do Evropského parlamentu. V krátkosti demonstranty pozdravil i emeritní profesor UK Erazim Kohák a režisér Zdeněk Troška, který stejně jako Jan Neoral mluvil i na sobotní akci. Na závěr vystoupil s projevem ještě Jan Tamáš a mluvčí NE základnám Jana Glivická. Mezitím horní část Václavského náměstí přehradil kordón těžkooděnců. Iniciativa totiž deklarovala, že se po skončení akce vydá na pochod ke Kongresovému centru, což magistrát zakázal s odůvodněním, že by daný pochod zkomplikoval dopravu na magistrále. Nakonec se našel kompromis. Policie a úředníci nechají průvod pochodovat, ale po jimi vybrané trase. A ta vedla značně nezáživnou a zdlouhavou cestou přes Albertov a Výtoň. I když úroveň skandování byla poměrně slušná, většinu cesty se šlo vedlejšími prázdnými ulicemi. Na pochod se podle odhadů zkušeného počtáře Miroslava Prokeše vydalo 745 lidí, ale část náročný pěší výstup na Vyšehrad vzdala a na konci tak měl průvod asi 500 lidí, což je zhruba polovina z celkového počtu účastníků demonstrace. Na té nechyběl ani známý provokatér Šinágl, tentokrát byl ale nezvykle potichu. Že by u něj nastala smířenost s prohrou vlády, že tady radar zkrátka nebude? Mimochodem v sobotu 4.4. večer uspořádal Šinágl demonstraci na podporu radaru. Přišlo 20 lidí. Demonstraci na Václavském náměstí navštívil i anarchista Ondřej Slačálek. Rozdáváním (po grafické stránce nepříliš kvalitních) letáčků podepsaných anonymní radikálové ilustroval nepříliš dobrý stav české anarchistické scény, která je vyjma antifašismu v poslední době takřka neviditelná. Členové REVO šli nakonec celou cestu až ke Kongresovému centru a náš výrazný červený transparent s nápisem: Radar, rockets, go away, we wont die for USA! poutal pozornost fotoaparátů i občasných kolemjdoucích (viz. foto). Vedle REVO se během pochodu výrazně neprofilovala žádná organizace, což je trochu na škodu. Za hlasité a vytrvalé skandování i v malém počtu je třeba pochválit SMKČ, nástupnickou organizaci po zakázaném KSM. Rozhodně sehráli lepší než jen parazitickou úlohu, jak jim někdo občas přisuzuje. I když byl počet účastníků menší, než byla naše optimistická očekávání, akce se dle nás vydařila. Organizace nezávislé mládeže REVO si pak vedle velmi dobrého prodeje svých materiálů a další propagace na veřejnosti připsala nalezení dalšího zájemce o členství. Pokud máte zájem se na boji proti nespravedlnostem a zvůli kapitalismu podíle i vy, kontaktujte nás a přidejte se taky! Fotografie z akcí ze soboty i neděle najdete na naší fotogalerii Roman, REVO Praha

16 O půvabu terorismu Recenze filmu Baader-Meinhof Komplex Před pár týdny jsme se konečně dočkali několikrát odloženého promítání filmu německého režiséra Uli Edela, Baader- Meinhof Komplex. Ti zběhlejší v historii 20. století již z názvu vědí, že film se točí kolem německé teroristické ultralevicové skupiny Rote Armee Fraktion (RAF), která svými útoky v 70. a 80. letech reagovala na policejní násilí, rozbití radikálního studentského hnutí i na agresivní politiku amerického imperialismu a jeho spojenců v jihovýchodní Asii a jinde ve světě. Film ukazuje vznik, činnost i konec první generace skupiny, přičemž se orientuje především na postavu Ulriky Meinhofové, která se k RAF dostala jako s rodinou žijící a spíše mainstreamová levicová novinářka. Začátek filmu je velmi dynamický a rychle uvede diváka jak do příběhu, tak do varu. Píše se rok 1967 a íránský diktátor, šáh Reza Pahlaví s manželkou navštěvují Operu v Západním Berlíně. Zatímco Meinhofová uveřejňuje svůj kritický článek, organizují vysokoškolští studenti protesty přímo v ulicích. Protesty jsou napadeny rozzuřenou šáhovou ochrankou. Policie napřed přihlíží brutálnímu útoku a následně sama se psy, vodními děly a obušky napadne dav studentů. Ti prchají ulicemi o život, když jeden z nich, Benno Ohnesorg, padne a zemře poté, co jej fašistický policajt z blízka střelí do hlavy. Noviny, zejména ty patřící Axelu Springerovi, ale z násilí obviňují studenty. Springerův tisk volá po zastavení studentského hnutí za každou cenu. V dubnu 1968 je vůdce a mluvčí studentů, Rudi Dutsche, postřelen a těžce zraněn mladým antikomunistou. Německá policie pokračuje v násilí. Američané ve Vietnamu páchají genocidu. V této situaci se mezi radikálními studenty pozvolna rodí myšlenka budoucí RAF, která proti teroru státu postaví teror gerily. Jádrem budoucí skupiny je pár Andreas Baader a Gudrun Ensslinová. Meinhofová napřed píše článek obhajující jejich žhářský útok proti obchodnímu domu na protest proti zabíjení ve Vietnamu. Následně se setká s Ensslinovou ve věznici a nakonec ze své pozice asistuje osvobození Andrease Baadera, při němž je již zraněn člověk. Přidává se k zmíněnému páru a vzniká RAF. Film následně ukazuje život skupiny útěk do zahraničí, vojenský výcvik v palestinském táboře v Jordánsku a následné teroristické útoky v Německu proti policii, americkým vojenským základnám i Springerově tisku. Snaží se přitom co nejvíce držet historické reality a vyvážit divákům přístupnou motivaci členů skupiny také náhledem z druhé strany barikády, kterou reprezentuje šéf spolkového kriminálního Sebastian Blomberg jako Rudi Dutschke burcuje studenty na Berlínské univerzitě. úřadu, Horst Herold, jediný důstojný protivník skupiny. Film však nepopisuje jenom extrémní reakci členů RAF na vnější situaci, ale i následky, které si skupina, kvůli svému rozhodnutí bojovat teroristickými prostředky, nese sama na sobě. Ukazuje složitou a rozporuplnou spolupráci mezi nevyrovnaným až pološíleným radikálem Baaderem a při něm stojící Ensslinovou, pro které je všechno menší než teror již koketováním s buržoasií, a intelektuálkou Meinhofovou, která pojímá terorismus jako doplněk teoretické kritiky fašistického státu a kapitalismu. Meinhofová se pod vlivem Ensslinové při integraci do RAF nejprve zbavuje vazeb na vlastí děti a dokonce je ochotna nechat dát zabít svého přítele, který se ve výcvikovém táboře v Jordánsku dostane do konfliktu s Baaderem. Přesto mezi ní a dvojicí Baader-Enssliová zůstává po celou dobu distanc. Ta se později znovu prohlubuje a graduje ve vězení, kde příslušníci RAF čekají na svůj soud. Pro tvůrce příběhu bylo právě osobní odcizení Meinhofové vůči zbytku skupiny v konečném důsledku příčinou její smrti sebevraždou. Tato interpretace je umělecky poutavá, při důrazu filmu na faktografickou přesnost ale silně diskutabilní. Mnohé totiž nasvědčuje, že za smrtí Meinhofové (a dalších členů skupiny) byla ve skutečnosti vražda. Z mého pohledu by byl film naprosto dokonalý, právě pokud by skončil smrtí Meinhofové, od které celý příběh také začal. Pokračování filmu již nepřináší tolik nového, kromě časové přímky zachycující další útoky druhé generace RAF (vražda bankéře Ponteho, státního zástupce Bubacka, zadržení rukojmí na německé ambasádě ve Švédsku a další) a s tím spojeného adrenalinového vybití. Děj se na můj vkus příliš rozkouskoval a přeskakoval od jedné akce k druhé. Také se vytratila psychologická zápletka spočívající na rozporných charakterech hlavních postav a mizí i původní kouzlo a silné erotické napětí hippiesteroristické komunity. Vedle záběrů z demonstrace proti šáhovi musím ostatně jako jeden z nejlepších okamžiků filmu vyzdvihnout scénu s Gudrun Ensslinovou, čtoucí ve vaně Trockého knihu O Leninovi, kterak do vany bez rozmýšlení pozve nově příchozího kluka, kterého předtím nikdy neviděla. Takové scény už bohužel později chyběly. Film si nicméně až do konce zachovává svoje další přednosti technickou dokonalost, precizní ztvárnění akcí, perfektní zvukovou kulisu a důraz na objektivitu a faktografické zpracování. Tři hodiny dlouhý Baader-Meinhof Komplex vás prostě rozhodně nebude nudit. Na to můžete vzít bombu! Nikola, REVO Praha Najdi si Revo na MySpace: videa na YouTube kanálu Reva: Revo na wikipedii: cs.wikipedia.org/wiki/revo Naše fotogalerie: Napiš nám na ICQ: Vadí ti lži dnešních politiků? Odmítáš války a okupace? Štve tě šikanování mladých? Hnusí se ti fašisté a rasisté? A chceš s tím něco dělat? Tak se přidej k REVO!

Kubánská otázka Duben 2015 Fidel Castro Vláda od roku 1959, teprve nedávno předal funkce bratrovi Poměrně tvrdý komunistický režim, do konce studené války se opíral o SSSR Konec studené války ztráta odbytišť,

Více

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Opakování učiva 8. ročníku Brainstorming, práce s mapou, opakovací soutěže Určí základní historické události 19. stol. příčiny, důsledky a chronologie. Vysvětlí základní politické, sociální, ekonomické

Více

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY 1 13

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY 1 13 EVROPSKÝ PARLAMENT 2009-2014 Výbor pro rozvoj 21. 4. 2010 2009/2217(INI) POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY 1 13 Charles Goerens (PE439.073v01-00) k nové strategii v Afghánistánu (2009/2217(INI)) AM\813767.doc PE441.045v01-00

Více

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie)

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie) Otázka: Základní problematika politických stran Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Kateřina Novotná význam, systém, dělení; teorie vstupu člověka do politiky, politické zájmy; liberalismus x

Více

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula Situace po roce 1945 konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula se nevyhnula ani vysokému školství, a to samozřejmě ani ekonomickému a obchodnímu po únoru 1948 obsazení

Více

USA v 50. a 60.letech

USA v 50. a 60.letech USA v 50. a 60.letech Anotace:výkladová prezentace věnující se Spojeným státům americkým po druhé světové válce. (politický systém, období studené války, karibská krize, 2.berlínská krize) Dětský diagnostický

Více

KORUPCE NÁM PIJE KREV

KORUPCE NÁM PIJE KREV SNIŽOVÁNÍ VĚŘEJNÉ TOLERANCE VŮČI KORUPCI NA SLOVENSKU KORUPCE NÁM PIJE KREV www.pijenamkrv.sk VÝVOJ STAVU KORUPCE NA SLOVENSKU ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ PROTIKORUPČNÍ KAMPANĚ VÝCHODISKA červen 2002: proveden

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: 20. století Cílová skupina: I. ročník SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s příčinami, průběhem a důsledky

Více

Seznamte se s historií

Seznamte se s historií Bylo Československo před rokem 1989 federací? Jedním z prvních signálů, že vztah Čechů a Slováků nebude v obnovené demokracii po listopadu 1989 bezproblémový, se stala tzv. pomlčková, která odkryla vzájemné

Více

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová.

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÉ STRANY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÝ PLURALISMUS = existence mnoha politických stran a zájmových skupin působí ve společnosti

Více

Svět po roce 1945. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389

Svět po roce 1945. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Svět

Více

MODERNÍ DOBA svět a České země v letech 1871 1914

MODERNÍ DOBA svět a České země v letech 1871 1914 1 Vzdělávací oblast : Člověk a společnost Vyučovací předmět : Dějepis Ročník:9. Výstup Učivo Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Poznámka vysvětlí rozdílné tempo modernizace a prohloubení nerovnoměrnosti

Více

Sociální nerovnosti a spravedlnost

Sociální nerovnosti a spravedlnost Sociologický ústav Akademie věd České republiky STEM - Středisko empirických výzkumů Jilská 1, 110 00 Praha 1 KARTY K DOTAZNÍKU Sociální nerovnosti a spravedlnost A 1 Podstatné 2 Velmi důležité 3 Důležité

Více

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů

Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Míra korupce v ČR vážně ohrožuje demokracii, míní většina Čechů Češi za největší problém naší země jednoznačně považují korupci, a to zejména na úrovni ministerstev, policie a justice. Za druhý nepalčivější

Více

Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti

Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti Jiřího Paroubka považuje za důvěryhodného po jeho odchodu do čela nové strany pouze pětina veřejnosti Za důvěryhodného považuje bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který po odchodu z ČSSD stanul v čele

Více

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Z modelového exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, který se zaměřil na politické nálady občanů ČR, Pražanů a obyvatel Brna a Ostravy

Více

Postoje občanů ČR k NATO a USA

Postoje občanů ČR k NATO a USA Tisková konference pořádaná v rámci 15. výročí vstupu České republiky do NATO Postoje občanů ČR k NATO a USA CEVRO Institut, úterý 11. března 2014 Pozadí a cíle výzkumu V souvislosti s 15. výročím vstupu

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 HISTORIE EU 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Historie EU V této kapitole

Více

KDY DO NATO VSTOUPILA ČR =? TOTALITA =? NEUTRALITA =? PROPAGANDA =? ŽELEZNÁ OPONA =?

KDY DO NATO VSTOUPILA ČR =? TOTALITA =? NEUTRALITA =? PROPAGANDA =? ŽELEZNÁ OPONA =? STUDENÁ VÁLKA V EVROPĚ STUDENÁ VÁLKA Studená válka = období napětí mezi SSSR a USA, kdy hrozilo vypuknutí třetí světové války (od blokády Berlína do r. 1989). 1949 SSSR vyrobil první atomovou bombu, později

Více

Ekonomická transformace a její lekce pro dnešek

Ekonomická transformace a její lekce pro dnešek Ekonomická transformace a její lekce pro dnešek Konference 25 let kapitalismu v České republice Žofín, 15. listopadu 214 Vladimír Tomšík Česká národní banka Stav ekonomiky na počátku transformace Země

Více

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Domácí veřejnost si prvního prezidenta České republiky Václava Havla uchová v paměti zejména jako

Více

Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014

Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014 Témata maturitních prací z dějepisu pro školní rok 2013 2014 1) Působení československých letců za 2. světové války v britské RAF. 2) Praktiky české policie a četnictva v době Metternichova a Bachova absolutismu.

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní 2 týdně, povinný MD: 1. světová válka Žák: vyjádří své mínění o zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledcích 1. světová válka - válka (začátek, průběh, příměří) - Češi a Slováci za 1. světové

Více

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského s.r.o., 1 Politické strany

Více

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století.

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století. Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu 20. 30. léta 19. století www.zlinskedumy.cz * obava z návratu starých pořádků - odpor proti restauraci a absolutismu *vliv francouzské revoluce - požadavek

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky První tisková konference Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ŽENEVA, Palác národů, 21. července 2005 (Informační služba OSN) - Následující text obsahuje hlavní informace z dnešní tiskové konference Antónia

Více

Historie české správy

Historie české správy Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ NACISTICKÉ OKUPACE (1938 1945) 2. část: Protektorát Čechy a Morava Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.1076 Pro vzdělanější Šluknovsko 32 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.1076 Pro vzdělanější Šluknovsko 32 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632 Číslo projektu Název

Více

TRANSFORMACE EKONOMIKY

TRANSFORMACE EKONOMIKY TRANSFORMACE EKONOMIKY VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_15 Sada: Ekonomie Téma: Transformace ekonomiky po 1989 Autor: Mgr. Pavel Peňáz Předmět: Základy společenských věd Ročník: 3. ročník Využití: Prezentace určená

Více

VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno

VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0581 VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-17_Studena_valka_a_zelezna_opona Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Mgr. Alena Šimonovská

Více

VY_32_INOVACE_DEJ_35. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.

VY_32_INOVACE_DEJ_35. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. VY_32_INOVACE_DEJ_35 Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast:

Více

Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR. Ing. Jiří Paroubek

Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR. Ing. Jiří Paroubek Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR Ing. Jiří Paroubek Charakteristika současné etapy ve vývoji českého hospodářství po roce 1989 převážila pozitiva: podařilo se vytvořit

Více

Gaulle, Charles de (nar.1890) Göring,Hermann (1893 1946)

Gaulle, Charles de (nar.1890) Göring,Hermann (1893 1946) Gaulle, Charles de (nar.1890) francouzský vojenský a politický činitel. Po vítězném německém tažení na Západ v roce 1940 uprchl do Velké Británie a vytvořil zde hnutí Svobodná Francie. V letech 1944 1946

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

Volební preference v pěti největších krajích ČR

Volební preference v pěti největších krajích ČR Volební preference v pěti největších krajích ČR V Praze vítězí TOP 09, v Ústeckém kraji KSČM a v Moravskoslezském, Jihomoravském a Středočeském kraji ČSSD Před nadcházejícími volbami, kdy ještě nejsou

Více

Adolf Hitler. Kdo rozpoutal válku...

Adolf Hitler. Kdo rozpoutal válku... DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA Adolf Hitler Kdo rozpoutal válku... Začátek války (1939-1945) EVROPA Německo USA Itálie V. Británie Maďarsko Bojovali proti SSSR... Rumunsko Bulharsko Slovensko (a dalších 47 států)

Více

Koordinační výbor Amnesty International, o.s. předkládá Valné hromadě ke schválení tyto změny stanov:

Koordinační výbor Amnesty International, o.s. předkládá Valné hromadě ke schválení tyto změny stanov: Návrh změny stanov. Praha, 25.března 2013 Koordinační výbor Amnesty International, o.s. předkládá Valné hromadě ke schválení tyto změny stanov: V čl. 1 písmeno a) se věta v závorce mění na "(dále jen sdružení

Více

Co přinášejí rovné příležitosti do života společnosti

Co přinášejí rovné příležitosti do života společnosti Co přinášejí rovné příležitosti do života společnosti PhDr. Zdeňka Hajná,CSc. Žijeme a pracujeme na Vysočině zavádění prorodinných opatření do personální politiky příspěvkových organizací Kraje Vysočina

Více

ps80502 TISKOVÁ ZPRÁVA Politická kultura

ps80502 TISKOVÁ ZPRÁVA Politická kultura ps8050 TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská, Praha Tel./fax: 86 840 9 E-mail: marketa.skodova@soc.cas.cz Politická kultura Technické parametry Výzkum:

Více

ČSSD by si mohla vybírat

ČSSD by si mohla vybírat 4. dubna 2013 ČSSD by si mohla vybírat Vládu by ČSSD mohla vytvořit s účastí, podporou nebo tolerancí TOP 09 a Starostů (104 mandátů), KSČM (102 mandátů) nebo ODS (101 mandátů). Volební model, který ppm

Více

Češi odmítají výstavbu mešit

Češi odmítají výstavbu mešit Češi odmítají výstavbu mešit S náboženskými konflikty, které byly mnohdy příčinou velkého krveprolití, se potýká lidstvo odnepaměti. Nejinak je tomu i v současnosti, kdy např. na Blízkém východě přetrvávají

Více

Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti

Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR Jilská 1, Praha 1 Tel./fax: 286 840 129 E-mail: nadezda.cadova@soc.cas.cz Členství České republiky v Evropské unii očima veřejnosti

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace FORMY DEMOKRACIE Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ,

Více

Český sociální stát v postkomunistickém kontextu

Český sociální stát v postkomunistickém kontextu Český sociální stát v postkomunistickém kontextu Martin Potůček Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Specifické sociální podmínky a možnosti sociální

Více

http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE

http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE http://www.adam.cz/img/201201282001_soutez-normalni-normalizace-clovek-v-tisni.jpg NORMALIZACE POJEM NÁVRAT KSČ K DIKTATUŘE SOVĚTSKÉHO TYPU NE NOVÝ SYSTÉM, POUZE ZNOVUPOUŽITÍ NÁSTROJŮ 50. LET POČÍNAJÍCÍ

Více

Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi

Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi Důchodová reforma a odbory prosinec 2010 Praha 3. prosince 2010 Marketingový a sociologický výzkum Držitel certifikátu ISO 9001:2001 - člen ESOMAR www.scac.cz Metodologie

Více

Řecké problémy a dopady na Česko. Praha, 29. dubna 2010

Řecké problémy a dopady na Česko. Praha, 29. dubna 2010 Řecké problémy a dopady na Česko Praha, 29. dubna 2010 Proč se zabývat Řeckem Obviňují nás, že strašíme Řeckem Odborníci i novináři upozorňují, že situace může být horší, než se zdálo V EU se vážně uvažuje,

Více

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0763 Název školy SOU potravinářské, Jílové u Prahy, Šenflukova 220 Název materiálu INOVACE_32_MaM 1./01/02/02 Autor Obor; předmět, ročník Tematická

Více

Priority v oblasti odborného a technického kvalifikačního školství šance pro budoucnost

Priority v oblasti odborného a technického kvalifikačního školství šance pro budoucnost Priority v oblasti odborného a technického kvalifikačního školství šance pro budoucnost Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi pozdravit Vás a toto setkání jménem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Všichni

Více

NATO Organizace severoatlantické smlouvy North Atlantic Treaty Organization

NATO Organizace severoatlantické smlouvy North Atlantic Treaty Organization NATO Organizace severoatlantické smlouvy North Atlantic Treaty Organization Historie vzniku a vývoje NATO Poválečná situace Priority Západu demobilizace snížení početních stavů armád ekonomická přestavba

Více

Vstup Chorvatska do EU a jeho aktuální ekonomická situace

Vstup Chorvatska do EU a jeho aktuální ekonomická situace Vstup Chorvatska do EU a jeho aktuální ekonomická situace Semestrální práce Bc. Kristýna Krásna, Bc. Markéta Nováková Obsah 1. Všeobecné informace o zemi 2. Historický background 3. Překážky vstupu do

Více

Reformy v globálním kontextu. Vítězové a poražení

Reformy v globálním kontextu. Vítězové a poražení Reformy v globálním kontextu. Vítězové a poražení Děkuji, že tady mohu být a říci něco ke kontextu, v jakém se pohybuje globální ekonomika a jakým způsobem se to dotýká České republiky. Dosavadní postoje

Více

KAPITOLY Z POLITOLOGIE A PRÁVA NATO

KAPITOLY Z POLITOLOGIE A PRÁVA NATO KAPITOLY Z POLITOLOGIE A PRÁVA NATO HISTORIE ORGANIZACE Organizace Severoatlantické smlouvy, kromě zkratky NATO se užívá i zkratka OTAN (francouzská zkratka) vojensko-politická organizace zemí Evropy a

Více

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. PRINCIP DĚLBY MOCI moc ve státě je rozdělena

Více

Ve své seminární práci bych se chtěla zabývat homosexuální minoritou, jejím postavením ve společnosti a registrovaným partnerstvím.

Ve své seminární práci bych se chtěla zabývat homosexuální minoritou, jejím postavením ve společnosti a registrovaným partnerstvím. Seminární práce zpracovaná v rámci cyklu seminářů Ženská práva jsou lidská práva pořádaného Nezávislým sociálně ekologickým hnutím (NESEHNUTÍ Brno) http://zenskaprava.ecn.cz/ Název: Společnost a registrované

Více

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_02 Tématický celek: Evropa a Evropané

Více

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE IX 17 12:25 1 Anglická společnost na počátku 17. století - předpoklady pro průmyslovou společnost -vyspělé zemědělství - volná pracovní síla - nové stroje a výrobní postupy

Více

,,Škola nás baví CZ. 1.07/1.4.00/21.1342 VY_32_INOVACE_VO.Vr.5

,,Škola nás baví CZ. 1.07/1.4.00/21.1342 VY_32_INOVACE_VO.Vr.5 ,,Škola nás baví CZ. 1.07/1.4.00/21.1342 VY_32_INOVACE_VO.Vr.5 AutoSave 1 Výchova k občanství 9. ročník Mezinárodní organizace Mgr. Jana Vršecká AutoSave 2 Předmět a ročník: Téma: Výchova k občanství 9.

Více

Tlak Evropské unie nestačil, aby se dostatek vody přiřadil k základním lidským právům.

Tlak Evropské unie nestačil, aby se dostatek vody přiřadil k základním lidským právům. Tlak Evropské unie nestačil, aby se dostatek vody přiřadil k základním lidským právům. V pásmu od severní Afriky po centrální Asii jsou šířením pouští ohroženy dvě miliardy lidí. Spolu s rozšiřováním pouští

Více

EVROPSKÝ PARLAMENT. Dokument ze zasedání 14. 2. 2005 B6-0094/2005. který na základě otázek k ústnímu zodpovězení B6-0026/04 a B6-0025/04

EVROPSKÝ PARLAMENT. Dokument ze zasedání 14. 2. 2005 B6-0094/2005. který na základě otázek k ústnímu zodpovězení B6-0026/04 a B6-0025/04 EVROPSKÝ PARLAMENT 2004 ««««««««««««Dokument ze zasedání 2009 14. 2. 2005 B6-0094/2005 NÁVRH USNESENÍ, který na základě otázek k ústnímu zodpovězení B6-0026/04 a B6-0025/04 v souladu s čl. 108 odst. 5

Více

Bipolarita Počátky studené války

Bipolarita Počátky studené války Bipolarita Počátky studené války Anotace:prezentace se věnuje fenoménu studené války. Rozdělení světabipolarity na dvě poloviny a vztahu SSSR a USA. Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče,

Více

1. programový seminář pražských Mladých sociálních demokratů, Mladých lidovců a Mladých zelených

1. programový seminář pražských Mladých sociálních demokratů, Mladých lidovců a Mladých zelených OFICIÁLNÍ ZÁZNAM 1. programový seminář pražských Mladých sociálních demokratů, Mladých lidovců a Mladých zelených konaný v Lidovém domě (Steinerově sále), ulici Hybernská 1033/7, 110 00 Praha 1 dne 4.

Více

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_13 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav

Více

I. Základní informace. II. Útok. III. Konspirační teorie

I. Základní informace. II. Útok. III. Konspirační teorie I. Základní informace II. Útok III. Konspirační teorie I. ZÁKLADNÍ INFORMACE Co je to terorismus? je užití násilí nebo hrozby násilím s cílem zastrašit protivníka je v posledních letech celosvětový problém

Více

Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi

Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi Marketingový a sociologický výzkum Držitel certifikátu ISO 9001:2001 - člen ESOMAR www.scac.cz Závěrečná zpráva VOLBY DO PS 2010 - Jihomoravský kraj Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi Praha,

Více

VY_32_INOVACE_D5_20_20. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77

VY_32_INOVACE_D5_20_20. Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77 VY_32_INOVACE_D5_20_20 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT CHARTA 77 VY_32_INOVACE_D5_20_20 Anotace: materiál obsahuje 2 úvodní listy, 11 listů prezentace Šablona: III/2 Název:

Více

Česká republika a EU. Portrét Václava Havla v rukou sametových revolucionářů

Česká republika a EU. Portrét Václava Havla v rukou sametových revolucionářů Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

KUBA 1990 P A V L A B R E J C H O V Á ( 2 S M

KUBA 1990 P A V L A B R E J C H O V Á ( 2 S M KUBA po roce 1990 P A V L A B R E J C H O V Á ( 2 S M 5 0 7, 9. 5. 2 0 1 1 ) Obsah prezentace Stručná historie a základní fakta Kuba před rokem 1990 a důsledky pádu SSSR Reformy a jejich dopad na politickou

Více

ČEŠI A REKLAMA V ROCE 2010

ČEŠI A REKLAMA V ROCE 2010 ČEŠI A REKLAMA V ROCE 2010 Stala se reklama součástí našeho života nebo nás žene do záhuby podporou zbytečného konzumu a zbavuje nás naší vůle? Část výzkumu, jejíž výsledky předkládá ČMS ČESKÁ MARKETINGOVÁ

Více

Občané o ekonomické situaci svých domácností duben 2009

Občané o ekonomické situaci svých domácností duben 2009 eu0 TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská, Praha Tel./fax: 0 E-mail: jan.cervenka@soc.cas.cz Občané o ekonomické situaci svých domácností duben 00 Technické

Více

ÚVODNÍ SLOVO Jiřího Paroubka na 8. kongresu PES (pondělí 7. 12. 2009, 9.00 hod)

ÚVODNÍ SLOVO Jiřího Paroubka na 8. kongresu PES (pondělí 7. 12. 2009, 9.00 hod) ÚVODNÍ SLOVO Jiřího Paroubka na 8. kongresu PES (pondělí 7. 12. 2009, 9.00 hod) Vážení přátelé, Dámy a pánové, soudružky a soudruzi, vážení hosté, nejprve mi dovolte, abych vás, delegáty kongresu, představitele

Více

Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy.

Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy. Vznik Československa Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy. 28. října 1918 vyhlášen samostatný československý stát Národní výbor (červen 1918) orgán, který

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:

Více

VY_32_INOVACE_DEJ_33. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.

VY_32_INOVACE_DEJ_33. Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534. Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. VY_32_INOVACE_DEJ_33 Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období vytvoření: únor 2013 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast:

Více

Jiří Paroubek: Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR

Jiří Paroubek: Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR Jiří Paroubek: Možnosti české ekonomiky v globalizovaném světě cesty k prosperitě ČR Charakteristika současné etapy - ve vývoji českého hospodářství po roce 1989 převážila pozitiva: podařilo se vytvořit

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

Filip Jakš Zuzana Roithová Jan Fischer

Filip Jakš Zuzana Roithová Jan Fischer V lednu proběhly v České republice první přímé prezidentské volby. Předvolební přípravy i průběh voleb pečlivě sledovali také žáci naší školy. Přečtěte si, co o tom všem napsali: Filip Jakš: V pátek 11.

Více

Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben 2014

Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben 2014 TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská 1, Praha 1 Tel.: 286 840 9 E-mail: jan.cervenka@soc.cas.cz Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben

Více

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34. Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_351 Škola: Akademie - VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad

Více

Ekonomická krize. Pohled ČMKOS 11.3.2009

Ekonomická krize. Pohled ČMKOS 11.3.2009 Ekonomická krize Pohled ČMKOS 1 11.3.2009 Příčiny krize a důsledky I. Základní příčiny Krize je především krizí neoliberálních koncepcí, které ovládly v posledních 30. letech jak ekonomické myšlení tak

Více

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU. Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU. Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 25.5.2005 KOM(2005) 218 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Předloha Prohlášení o hlavních zásadách pro udržitelný rozvoj CS CS SDĚLENÍ

Více

Problémové oblasti světa

Problémové oblasti světa Problémové oblasti světa 1 Problémové oblasti Afrika (Alžírsko, Keňa, Mosambik, Súdán, Zimbabwe, Rwanda) Amerika (Kolumbie, Mexiko, Peru) Asie (Afghánistán, Čečensko, Irák, Írán, Kašmír, Timor) Evropa

Více

Korupce změnil se její charakter nebo náš názor?

Korupce změnil se její charakter nebo náš názor? Korupce změnil se její charakter nebo náš názor? Miroslav Scheinost Institut pro kriminologii a sociální prevenci Praha 4. olomoucká sociologická podzimní konference Olomouc, FF UP 23. 24. října 2014 Korupce

Více

O stárnutí populace aneb o kouzlu prognóz

O stárnutí populace aneb o kouzlu prognóz O stárnutí populace aneb o kouzlu prognóz Pozorování. Z předpokladů, přijatých Poradním expertním sborem ministra financí a ministra práce a sociálních věcí (dále jen PES) a stvrzených zápisem č. 2 z jeho

Více

Konference ke kolektivnímu vyjednávání a sociální politice. Vídeň, 12. 13. června 2014

Konference ke kolektivnímu vyjednávání a sociální politice. Vídeň, 12. 13. června 2014 Konference ke kolektivnímu vyjednávání a sociální politice Vídeň, 12. 13. června 2014 Vyjednávání naší budoucnosti! Strategie odborů v časech ekonomické krize Rezoluce Zabezpečit budoucnost Evropy - zorganizujme

Více

Institucionální aspekty Lisabonské smlouvy. Petr Kolář

Institucionální aspekty Lisabonské smlouvy. Petr Kolář Institucionální aspekty Lisabonské smlouvy Petr Kolář Hodnoty a cíle Evropské unie Hodnoty EU Dnes čl. 6 SEU: Svoboda, Demokracie, Dodržování lidských práv a základních svobod, Právní stát Nově (převzato

Více

Název: Rozvojové problémy

Název: Rozvojové problémy Název: Rozvojové problémy Autor: Mgr. Petra Šípková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: Zeměpis a jeho aplikace Ročník: 3. (1. ročník vyššího gymnázia)

Více

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

Životní úroveň, rodinné finance a sociální podmínky z pohledu veřejného mínění

Životní úroveň, rodinné finance a sociální podmínky z pohledu veřejného mínění TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR V Holešovičkách 41, Praha 8 Tel./fax: 286 840 129, 130 E-mail: cervenka@soc.cas.cz Životní úroveň, rodinné finance a sociální

Více

DĚJEPIS 9.ROČNÍK DŮSLEDKY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY, NĚMECKÁ OTÁZKA2014.notebook

DĚJEPIS 9.ROČNÍK DŮSLEDKY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY, NĚMECKÁ OTÁZKA2014.notebook POVÁLEČNÉ USPOŘÁDÁNÍ SVĚTA, DŮSLEDKY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY, NĚMECKÁ OTÁZKA Jaltská konference (leden/únor 1945) Velká trojka (Stalin, Churchill, Roosevelt) jednala o uspořádání Německa po válce, Německo

Více

Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka

Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka Zahraniční politika a role USA ve světě z pohledu veřejného mínění Jan Červenka Témata z oblasti světové politiky se v sociologických šetřeních či průzkumech veřejného mínění neobjevují příliš často, ačkoli

Více

Obrana pojetí a aktuální vývoj. Ing. Eduard Bakoš, Ph.D.

Obrana pojetí a aktuální vývoj. Ing. Eduard Bakoš, Ph.D. Obrana pojetí a aktuální vývoj Ing. Eduard Bakoš, Ph.D. 1 Literatura Relevantní legislativa a dokumenty viz dále (Ústava, Bezpečnostní strategie, resortní zákony) webové stránky příslušných institucí (např.

Více

po modré společně Společně Plus pro ekonomiku a podnikání

po modré společně Společně Plus pro ekonomiku a podnikání po modré společně Společně Plus pro ekonomiku a podnikání Společně Plus pro ekonomiku a podnikání Ing. Vlastimil Tlustý, stínový ministr financí Není náhoda, že nejrychleji rostoucími ekonomikami v Evropě

Více

Stanoviska Ministerstva zdravotnictví ČR k postupu Hygienické stanice hl. m. Prahy při řešení mimořádné události kontaminace pitné vody na území Prahy 6 Vzhledem k opakovaným bezdůvodným nařčením pracovníků

Více

ESEJ Dětská práce jako celosvětový problém

ESEJ Dětská práce jako celosvětový problém Jana Pospíšilová UČO: 210574 ESEJ Dětská práce jako celosvětový problém Jsme první generací, která se může extrémní a hloupé chudobě podívat do tváře. Máme peníze, máme léky, máme na to vědu... ale máme

Více

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Martas (vznik a podstata státu, funkce státu, typy státu; demokracie, typy demokracií, státní moc, politické strany, volební systémy) Stát = forma

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 9. BÍRKO OSV-IV. MV-II.

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A SPOLEČNOST VÝCHOVA K OBČANSTVÍ 9. BÍRKO OSV-IV. MV-II. Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje zvláštnosti

Více

Ekonomické perspektivy v cestovním ruchu. Autor: Ing. Jaromír Beránek

Ekonomické perspektivy v cestovním ruchu. Autor: Ing. Jaromír Beránek Ekonomické perspektivy v cestovním ruchu Autor: Ing. Jaromír Beránek Cestovní ruch Cestovní ruch je jedna z nejsvobodnějších lidských činností, kde v demokratickém světě nikde nikdo nikomu nepřikazuje

Více

Český politický extremismus stručný exkurs

Český politický extremismus stručný exkurs Český politický extremismus stručný exkurs Mgr. Michal Mazel Vstupní poznámky Spor o samotný pojem, definice politologické, úřední, policejní, využití politické Související pojmy: totalitarismus, radikalismus,

Více