Bez vůle zvítězit nemáme šanci strana 4 5

Transkript

1 Informační bulletin Občanské demokratické strany 1 / 2010 Bez vůle zvítězit nemáme šanci strana konferencí Vize 2020 str. 6 9 ODS v 21. století str. 12 Masopustní zvyky str

2 "Dopisy V posledním odstavci článku Legrace končí, soudruzi, (listy ODS 7/ 2009) vyzývá předseda Senátu pan Přemysl Sobotka členy KSČM a ČSSD, aby začali přemýšlet. Oni přemýšlejí.mají jen jiný cíl. Členové KSČM a ČSSD jsou Marxisté. Jejich cílem je revoluce, likvidace tržního hospodářství, zestátnění výrobních prostředků a obnova feudalismu. Podobně jako tomu bylo v letech , by oni potom v tom novém pořádku nahradili šlechtu. K tomu zatím nejsou vhodné podmínky. Bývá jim jen být trpělivý, škodit, snažit se vyvolat nespokojenost mezi občany a doufat. Ona láska prochází žaludkem a dluhy ujídají z mísy. Každý náš neúspěch dává těmto lidem novou naději. Oni dobře vědí, že každá další dávka stát oslabuje. Proto ji prosazují a nemohou na tom prodělat. Když to státní pokladna vydrží, byli to oni, kdo občanům pomohl. Až jednou struna praskne, bude to důsledek tržního hospodářství. Nespokojený občan se snadno stane stoupencem společenských změn.... Přitom plošné vyplacení jednorázové dávky všem důchodcům mnoho nevyřeší. Vyplácet sociální dávku bývalým vysokým státním, bankovním i podnikovým úředníkům, bývalým vysokým důstojníkům a příjemcům nadprůměrných důchodů je zbytečné a snad i nemravné. Ojejich životní úroveň není třeba se strachovat. Mezi starobními důchodci je hodně bohatých lidí. A těm opravdu potřebným (není jich mnoho) třináctý důchod, jak je navrhován, moc nepomůže. Současná finanční a ekonomická krize se ani starobním důchodcům vyhnout nemůže. Jsme součástí této společnosti. Ať chceme nebo ne, musíme s ní snášet dobré i zlé. Zatím to tak zlé není. Měli bychom mít stále na paměti, že: Člověk nemá peníze, které si vydělal, má jen ty, které si ušetřil. Ostátu to platí také. Karel Fikejs, Pardubice " Velmi vítám pravidelné rozhovory se starosty a podnikateli, které přibližují problémy v jednotlivých regionech. Nicméně si myslím, že by měly zaznít i hlasy těch, kteří působí v obecních a krajských zastupitelstvech ovládaných opozicí. Jejich postavení je dost obtížné a musejí leckdy bezmocně přihlížet nehoráznostem, které páchají zejména sociální demokraté a jejich komunističtí spojenci. Podle mého názoru bychom se měli navzájem co nejvíce informovat o tom, co se v jednotlivých krajích děje. Jedině tak budeme schopni se účinně bránit krokům, které ve výsledku poškozují nyní i do budoucna komunální a krajské rozpočty a v neposlední řadě snižují důvěru voličů v politiku jako takovou. Vzhledem k tomu, že nás čekají nejen volby do Poslanecké sněmovny, ale i do obecních zastupitelstev a části Senátu, tak bychom měli dění v regionech věnovat maximální pozornost. Richard H., České Budějovice " Při otevření Listů ODS č. 9/2009 jsem s nadšením zjistil, že obsahují vloženou dvojstránku (plakáty), které se dají výborně použít do naší skříňky Místního sdružení ODS v Litomyšli. Po novoročním přání, které v ní dosud visí, tam plakátky hned zítra dám. Tím budu mít vyřešen problém s aktualizací. Pro propagační práci nástěnkáře (skříňkaře) využívám i materiály ODS, které dostávám em, ale Vaše dvojlisty jsou mnohem dokonalejší, stručnější a tím i účinnější. Proto se přimlouvám za jejich stálé vydávání. Rovněž článek Co také způsobila bezvýznamná bitka u Zborova na straně 24 je bezvadný. Jen tak dál, ať komouše a socany ve volbách porazíme! Děkuje Vám Jan Červenka, Rád bych touto cestou oslovil Hlavní kancelář ODS, zejména vzhledem k tomu, jak vypadá současná podoba měsíčníku Listy. Jako řadový člen ODS jsem rád, že tu dostávají prostor lidé z regionů a konečně je vidět, že za nimi stojí leckdy obrovský kus práce, i když to nejsou žádné mediální hvězdy. A takoví lidé jsou v každém regionu. Podle mě jsou přínosem pro vylepšování obrazu naší strany, která neustále trpí různými kauzami i vnitřními nesváry. Nehodlám polemizovat s tím, jak se navenek strana prezentuje, ale jsem si jistý, že kontakt s regionálními politiky, kteří za něco stojí, je ku prospěchu nás všech. Jiří M., Plzeň " Vážená redakce, shodou okolností se mi přes známé dostaly několikrát do rukou Listy ODS, byť jsou prý jen pro členy. Což je možná škoda. Nikde jinde na mě totiž politické představy a argumenty nepůsobily tak přesvědčivě. Samozřejmě je to dáno tím, že běžná média jsou více svazována časem, prostorem i různými tlaky na to, jak kterou věc prezentovat. Oto víc si ale cením ucelených koncepcí a argumentů, jak jsou prezentovány v Listech. Druhou věcí, kterou oceňuji, jsou historická a kulturní témata. Nabízejí velmi neotřelé pohledy na naši minulost i aktuální výzvy. Doufám, že tímto způsobem budete pokračovat a oslovovat čtenáře. Osobně budu mít možnost Listy dále sledovat, nicméně myslím, že by stálo za to, aby se dostaly k co nejvíce čtenářům. Netuším, jaké jsou v tomto ohledu možnosti, ale každopádně Listy v této podobě stojí za čtení. Doufám, že budete v tomto duchu pokračovat. Pro pravicové voliče je to povzbuzením, což je v současné době bujícího populismu a levicových úskoků nesmírně důležité. Snad se nám podaří tupý populismus přesvědčivě porazit. František Holub., Hradec Králové 2 Děkujeme všem, kteří nám píší a poskytují tak zpětnou vazbu ohledně podoby Listů. Vítáme vaše podněty a připomínky, jak k politickým otázkám, tak rubrikám, v nichž se snažíme vás informovat a nabízet například exkurze do málo známých historických událostí. Těšíme se na vaše názory, které, jak doufáme, tento bulletin obohatí a rozšíří spektrum informací. Psát nám můžete na adresu redakce nebo na redakce@ods.cz.

3 OBSAH Z obsahu Pokud z nás voliči nebudou cítit vůli zvítězit, nemáme šanci vyhrát Předseda Topolánek v rozhovoru popisuje předpoklady, které je třeba splnit v zájmu volebního vítězství. Poukazuje i na rizika, která hrozí ze strany politických soupeřů. strana 4 5 Letmý pohled na 14 diskusí Vize 2020 Martin Kupka Výsledky 14 regionálních konferencí o jednotlivých tématech v rámci Vize 2020 se stanou východiskem nadcházející ideové konference. strana 6 9 Důchodová reforma = klíčová výzva Petr Nečas Demografický vývoj v ČR je varující. Proto je velkým úspěchem ODS, že vstoupila v platnost 1. etapa důchodové reformy. Další kroky musí následovat. strana ODS ve 21. století Jan Kočí ODS dlouhodobě sleduje a využívá moderní trendy v oblasti komunikace jak vnitrostranické, tak ohledně oslovování voličů. Jedná se například o videokonference, jichž se účastní všech 14 regionů, využití facebooku, twitteru, vlastního kanálu YouTube tv.ods.cz. strana 12 Musíme být reformní silou Jan Zahradil Nesmíme se stát zpohodlnělou partají, zaměnitelnou za kteroukoliv jinou stranu v kterékoliv jiné evropské zemi. Musíme prosazovat alternativní vize EU. strana 15 Masopust doba radovánek Masopustní zvyky byly odpradávna spojeny s veselicemi, požitkářstvím, dobou uvolněných mravů a dobrého jídla. Ani veškeré snahy církve nedokázaly potlačit potřebu lidí alespoň na čas zapomenout na celoroční dřinu. strana Tvůrci účtující s totalitními režimy Markéta Ševčíková V poslední době se vynořila celá řada snímků, které odrážejí život v době nacismu a komunismu. Autorka je popisuje z vlastního pohledu i prostřednictvím krátkých rozhovorů s jejich autory. strana /2010 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, Praha 1 Tel: , 161, redakce@ods.cz, http: Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E Redakční uzávěrka: Inzerci přijímá: inzerce@ods.cz Vážení čtenáři, uplynulé období se neslo především v duchu tematických diskusí, které budou východiskem únorové ideové konference. Lze konstatovat, že všech čtrnáct konferencí v jednotlivých regionech se setkalo s úspěchem ať už z hlediska účasti, reprezentativního složení hostů a fundovaných vystoupení, tak podle četných reakcí členů i nečlenů ODS na webových stránkách Odvaha realizovat tento ojedinělý projekt, v němž měla členská základna i česká veřejnost poprvé šanci se podrobně seznámit s politickou a ekonomickou koncepcí ODS a vyjádřit se k ní, se vyplatila. A navíc o to jasněji je vedle ní zřejmá ideová prázdnota a populismus levicových konkurentů. Každé konference se zúčastnilo ke dvěma stovkám zájemců a nezřídka se protáhla až na tříhodinovou diskusi. Kromě předsedy Mirka Topolánka a garantů jednotlivých oblastí vystoupila vždy řada špičkových odborníků bez ohledu na stranickou příslušnost včetně zahraničních hostů. Namátkou uveďme například bývalého ministra obrany Luboše Dobrovského, ombudsmana Otakara Motejla, generálního ředitele Vítkovice, a.s. Jana Světlíka, nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, Davida Ondračku z Transparency International, čelní zástupce univerzit, významného europoslance britských konzervativců Richarda Ashwortha Mimo návrhů na aktuální i dlouhodobé kroky směřující k překonání krize a budování svobodného, ekonomicky prosperujícího státu měla setkání i silný ideologický náboj, jaký je v posledních letech na naší politické scéně vzácností. Zejména předseda Topolánek ve svých úvodních projevech opakovaně připomínal tradiční konzervativně-liberální hodnoty, na nichž ODS vznikla a které musí nadále rozvíjet a chránit. Tím spíš, že opozice jejich bezskrupulózním a demagogickým popíráním nahrazuje neschopnost přinášet vlastní témata a racionální řešení. V ekonomické sféře to znamená hrozbu pro budoucnost nás všech i příštích generací, ve sféře morální šíření marasmu. Celkové vyznění konferencí bylo spojeno s výzvou k nutné obraně podstatných hodnot i hledání cest, jak tyto hodnoty a vlastní politiku úspěšně prezentovat a prosazovat. Nezbývá než popřát nám všem, aby byla stejně plodná také ideová konference v Brně a nastíněné úkoly a předsevzetí se dařilo naplňovat. Vaše redakce 3

4 ROZHOVOR Mirek Topolánek: Pokud z nás voliči nebudou cítit odhodlání a vůli zvítězit, nemáme šanci vyhrát Martin Kupka 4 Pane předsedo, jak jste spokojen s dosavadním průběhem konferencí Vize 2020? Na to, že to byl trochu vynucený krok, se podařilo vytvořit projekt, který je zajímavý nejen pro ODS a její vnitrostranickou diskuzi, ale i pro formulaci našich vizí s odborníky z různých oborů. Konference by měly sloužit i jako prezentace našich názorů směrem k veřejnosti, ale to už se daří méně. Média až na výjimky projekt bojkotují a téměř o něm nereferují. I tak to ale předčilo moje očekávání. Byl jsem přítomen na všech konferencích v jednotlivých regionech a jsem rád, že se objevují i témata, která byla dříve pro ODS těžko uchopitelná, kterým jsme nevěnovali takovou pozornost. Odborná veřejnost je ve většině otázek na naší straně, ukázalo se to i v diskuzích, kde to pro nás bylo strašně komplikované. Jako třeba v Olomouci, kde na téma Efektivní stát a boj proti korupci vystoupil i David Ondračka z Transparency International. To by ještě před nedávnem bylo v ODS nemyslitelné. Projekt Vize 2020 tedy dobrým způsobem zahajuje celý supervolební rok, neboť nám umožňuje jednoduše formulovat náš program. Je fajn, že se zapojuje členská základna, nebo alespoň ti, kteří chtějí diskutovat.i když největší křiklouni, kteří na kongresu volali po vnitrostranické diskuzi, na ta setkání nejezdí. Jsem rád, že jsme nakonec rozhodli o svolání ideové konference na konec února. Bude vším, čím kongres nemohl být tedy demonstrací síly, jednoty, ideové sevřenosti a odhodlání zvítězit ve volbách. Protože pokud z nás voliči nebudou cítit nadšení, odhodlání a jednoznačnou vůli zvítězit, tak prostě nemáme šanci vyhrát. Tím jste mi nahrál na otázku k předvolební situaci co je hlavním úkolem pro volební vítězství? Je to ten elán, o kterém jste hovořil? Nejdůležitější pro volební vítězství je znovuzískání ztracené důvěryhodnosti. Proto děláme všechny ty radikální kroky, kdy rušíme některá místní sdružení, kdy jsme na výkonné radě schválili nová pravidla pro nominace, kdy představujeme informační projekt Moje ODS. To je první předpoklad vyřešit své vlastní problémy. Druhým předpokladem je, že v boji proti korupci nebudeme pořádat jen rétorická cvičení, ale budeme navrhovat řešení, která mohou dopadnout na všechny, tedy i na nás samotné na komunální, regionální či centrální úrovni. Tedy zcela důsledný, systémový přístup v boji proti korupci, která je fenoménem české společnosti posledních let. Třetím předpokladem je, že musíme do programu vybrat takové ideové premisy, které nebudou vybočovat z našich dlouhodobých vizí a navíc budou atraktivní pro voličské skupiny, které chceme oslovit. Stejně ale nakonec ve volbách rozhodne společenská atmosféra a ty první dva předpoklady budou nejdůležitější. Poslední průzkumy ale ODS tolik nepřejí. Co je potřeba udělat pro to, aby se karta obrátila a jak se vypořádáte s novými soupeři, jako je TOP 09? Nechali jsme si zpracovat rozsáhlý průzkum, který počítá i s novými stranami, jako je TOP 09 nebo strana Miloše Zemana. Nemůžeme totiž očekávat, že Zeman bude chtít přetáhnout voliče jen sociální demokracii. Bude se snažit, stejně jako TOP 09, lovit v kalných středových vodách, kde není úplně bez šancí. Analýza tohoto průzkumu pak přinese nastavení programu, kterým je třeba oslovit jednotlivé volič-

5 ské skupiny. A to je hlavní úkol pro následující týdny. Volební štáb pod vedením Ivana Langera pracuje na plné obrátky, připravuje časování, prostředky, nástroje a priority jak oslovit jednotlivé voličské skupiny. Proti nám je ta dlouhá doba, která uplynula od našeho vládnutí, od pozitivních kroků, které jsme učinili a od doby českého předsednictví, které jsme brilantně zvládli. Svoji roli sehrál i kongres a různé mediální kauzy. Trendy jsou nyní spíše negativní, takže pokud to budeme chtít změnit, tak máme na těch pár měsíců opravdu spoustu práce. Na kongresu ODS zazněla i kritika, že ODS je programově vyprahlá. Dává Vize 2020 na takovou kritiku odpověď? Pokládám takové kritiky za naprosto umělé, je to úplný nesmysl. Lidé, kteří s tím na kongresu vystupovali, taková tvrzení používali zcela účelově. Myslím, že právě ODS, na rozdíl od jiných stran, bojuje za to, aby se obsah z politiky nevytrácel, bojuje za ideovost svých návrhů. Na druhé straně si je vědoma situace uprostřed krize, posunu preferencí v české společnosti, svého postavení ve spektru politických stran a možností, které jim dává současný volební systém, aby mohla své nápady realizovat. ODS se každopádně od začátku krize velmi výrazně vymezuje vůči populistickým slibům sociální demokracie. Lze jim vůbec v současné politické konstelaci nějak zabránit? Už to, že se shodli prezident, premiér, předseda nejsilnější pravicové strany a odborníci na určitém postupu, dává naději i na určitý veřejný tlak. Nicméně Poslanecká sněmovna je nastavena jinak a fakticky závisí na hlasech lidí, jako je Tlustý, který umožnil schválení destruktivních pozměňovacích návrhů, které definitivně pohřbily Janotův balíček a rozbily rozpočet. Budeme dělat všechno pro to, za pomoci Strany zelených a KDU-ČSl, abychom těm největším zhůvěřilostem zabránili. Musíme se ale smířit s tím, že pokud se nám to nepodaří, tak všechny tyto hrůzy budou prosazeny, i přes odpor v Senátu a veto prezidenta. Proto musí mít ODS o to větší snahu vyhrát volby a ty věci vrátit tam, kam patří. Jaký má ODS vlastní recept, jak nastartovat ekonomiku? ODS bude dělat to, co dělala vždycky a co jediné může řešit situaci. Není to zvyšovat uměle poptávku, ale naopak řešit stranu nabídky. Místo laciných, krátkodobých a populistických řešení musíme zajistit takové zjednodušení podnikatelského prostředí a nepřímou podporu podnikatelského sektoru, aby byl podnikatel schopen a nebál se vytvářet nová pracovní místa. Protože jedině zaměstnanost dovoluje znovu začít svírat nůžky mezi příjmy a výdaji. A jedině podnikatelské aktivity a znovuobnovení produkce můžou nastartovat ekonomický růst. Existuje celá řada nástrojů, jak na příjmové, tak výdajové straně, které lze aplikovat. Nesmíme si nechat vzít rovnou daň, nesmíme dovolit zvýšení korporátní daně, ale jsme ochotni bavit se o různých úpravách jsme připraveni znovuotevřít daň z nemovitosti, musíme otevřít daň z přidané hodnoty. Ale pokud ostatní nebudou seriózně řešit nastalou situaci a budou slibovat 13. důchody, kterým já s oblibou říkám 13. úplatky, či zavedení progresivní daně, tak se nic nevyřeší. Všechna naše opatření se týkají výdajové stránky rozpočtu a pokračování reforem sociálního a zdravotního systému. Já jednoduché, krátkodobé řešení neznám, protože žádná země nemůže podporovat ekonomiku delší dobu, než je schopna sama rozpočtově utáhnout. Celá řada opatření se bude týkat veřejných rozpočtů z hlediska rozpočtové kázně, rozpočtové legislativy a redukce běžných výdajů, abychom ten napjatý rozpočet mohli trochu odblokovat. Nicméně to, co bude konkrétní nabídkou ve volbách, nejsem ještě schopen říct. Bude to striktně vycházet z průzkumů. Něco jiného je náš dlouhodobý program a vize a něco jiného jsou jednoduchá, srozumitelná sdělení pro jednotlivé voličské skupiny či obecně pro českou veřejnost. Už jste zmínil nový informační systém, který zavádí vaše strana pod názvem Moje ODS. Co si od něho vy sám slibujete? Je to projekt, který má totálně rozkrýt život ODS ve všech jejích aspektech. Měl by zamezit umělému náboru členů, měl by informovat o podezřelých pohybech i u malých sdružení. Měl by zamezit např. fiktivnímu svolávání sněmů, absenci zápisů či manipulaci s nimi. Slibuji si od toho určitou informační bázi, která by měla fungovat jako určitá hrozba, že se na to přijde, a pomocí získaných dat profesionálním způsobem řešit nastalý problém. Ten se netýká jen černých duší ODS, ale celé řady neblahých jevů, které jsou i v ostatních stranách. Měli bychom je umět pojmenovat, identifikovat a následně řešit. Do voleb zbývají asi 4 měsíce. Co vidíte jako největší riziko, které by mohlo předvolební boj negativně ovlivnit? Jestliže nevrátíme celé straně důvěryhodnost, jestliže nedáme lidem naději, aby nás byli ochotni volit, pak volby vůbec nemusíme vyhrát. Lidé budou hledat alternativy, a tentokrát tu na rozdíl od jiných voleb jsou. Chtěl bych proto apelovat na celou členskou základnu je nás , pokusme se překonat všechny rozdíly nebo problémy, které v sobě dnes koncentrujeme a pokusme se přesvědčit sami sebe, že můžeme a musíme vyhrát. Pokusme se o tom přesvědčit své okolí. Pokud se nám nepodaří získat zpátky důvěryhodnost a pokud sami nebudeme přesvědčeni o tom, že vyhrajeme, pak nemáme žádnou šanci. autor je vedoucí mediální sekce ODS 5

6 VIZE 2020 Budoucnost je víc než přítomnost Letmý pohled na 14 diskusí Vize 2020 Martin Kupka Projekt Vize 2020 vznikl už před loňským kongresem. Jeho základní smysl je vrátit zpět do politiky klíčová témata a hodnoty a uvažovat o nich v horizontu delším, než je jedno volební období. Zároveň ale nemá jít o neuchopitelné futuristické úvahy, které by směřovaly například do roku Jak zaznělo na jedné z diskusí: ne vidiny, ale odpovědný pohled do blízké budoucnosti. Zabývat se dlouhodobějšími vizemi je v české politice věc spíše vzácná. Není proto divu, že si s tím někteří lidé, včetně novinářů, nevěděli hned rady a celý projekt hodnotili spíše jako zastírací manévr či falešný terč. Dokonce i od některých členů ODS zaznívalo, že je to jen mlácení prázdné slámy a ztráta času, který potřebujeme pro předvolební program. Průběh dosavadních diskusí ale na taková tvrzení či obavy přesvědčivě odpověděl. Vize 2020 je svým rozsahem opravdu mimořádný projekt. Zatím žádná politická strana v polistopadovém vývoji nevěnovala tolik prostoru diskusi o programu a směřování v jednotlivých oblastech. Nebyl to rozhodně povrchní marketingový tah, ale opravdu vážně myšlený a také odpracovaný záměr znovu pojmenovat dlouhodobé cíle a zásady ODS jako liberálně konzervativní strany. Hlavní zastřešující motiv všech diskusí zazněl nejzřetelněji v Českých Budějovicích v úvodním projevu Mirka Topolánka: Svoboda je více než jistota, budoucnost je víc než přítomnost, odpovědnost je víc než populismus a odložená spotřeba je víc než konzum na dluh. Právě u ekonomických témat měly diskuse asi největší naléhavost i pro současnou politiku. Vývoj hospodářství, zdravotního i sociálního systému v delším horizontu totiž určují už zítřejší rozhodnutí. ODS jasně ukázala, že velmi vážně a realisticky vnímá demografickou křivku společnosti. Právě s ohledem na stárnutí české populace není možné otálet s reformou sociálního i zdravotního systému. Projekt ukázal, že ze všech politických stran v zemi má ODS největší odbornou schopnost spustit klíčové reformy a nastartovat ekonomická prorůstová opatření. V diskusích přitom nešlo jen o obecné a aktuální vymezení proti levici, ale také o promítnutí základní ideové orientace právě do konkrétních oblastí. I tam, kde bychom to s ohledem na technický charakter oboru možná nečekali, se ukázalo, že pravicové a levicové přístupy se mohou významně lišit. Vezměme jako příklad dopravu: Stejně jako v jiných oblastech i tady stojí ODS proti dalšímu rozšiřování legislativy a nejrůznějších regulací. Chce dosáhnout lepší vynutitelnosti stávajících zákonů. Podporuje otevírání trhu na železnici a vidí v takovém postupu cestu ke zkvalitňování služeb. Nahlas proto kritizuje současný postoj krajů, které se snaží trh naopak zakonzervovat ve stávajících podmínkách. To je jeden konkrétní příklad z diskusí, které ODS reálně vracejí do pozice ideově nejpevněji ukotvené strany na české politické scéně. Důležité samozřejmě je, aby samotní členové strany Vizi 2020 přijali za svou. Těžko se bude moct kdokoli na příště odvolávat, že nebyl dostatečný prostor na diskusi o dlouhodobém programu a směřování strany. Důležité také je, aby se k veřejnosti ještě více doneslo, jak ODS reagovala na kritické hlasy z loňského roku, které se zmiňovaly o programových dluzích a obsahové vyprázdněnosti české politiky. Jak se ukázalo, na média se v tomto ohledu příliš spoléhat nedá. Přestože mezi hosty diskusí byli nejuznávanější čeští odborníci, v novinách se o projektu psalo jen okrajově. Mírný obrat přinesl až přenos jedné z nejdůležitějších diskusí o veřejných financích v České televizi. Vzhledem k veskrze pozitivnímu charakteru tohoto projektu ale nebylo možné očekávat, že by zaplnil titulní strany novin. To ale nic nemění na jeho hodnotě a skutečném významu.

7 Pražská konference o obraně vlasti a naší mezinárodní pozici Diskusní turné po 14 krajích odstartovala na začátku prosince pražská diskuse o zahraniční pozici České republiky a obraně vlasti. Hned první večer ukázal, že diskuse mohou i díky účasti respektovaných nezávislých hostů překonat rozměr čistě stranických událostí. Kromě předsedy ODS Mirka Topolánka a garantů témat Jana Zahradila, Alexandra Vondry a Jana Vidíma se do diskuse v pražském Obecním domě zapojili také ministr obrany Martin Barták, bývalý ministr obrany a velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský, náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar či ředitel nadace Člověk v tísni Šimon Pánek. ČR potřebuje čitelnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Chceme být v zahraniční politice pro partnery předvídaví a konzistentní, řekl hned v úvodním projevu předseda ODS Mirek Topolánek. Musíme posilovat integritu vnitřního trhu Evropské unie, ale správnou cestu vidíme v domácích reformách a v posilování svobodné soutěže, a nikoliv ve stále větším přerozdělování nebo v invazivním pronikání bruselské byrokracie do oblastí, kde je to nepatřičné a kontraproduktivní, podtrhl ve svém vystoupení Alexandr Vondra. Brno: Hodnota svobody Jak řekl Benjamin Franklin Kdo se vzdá svobody kvůli bezpečí, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečí. A my si stále myslíme, že svoboda má zůstat základní hodnotou této republiky, protože tato republika vznikla z touhy po svobodě, řekl na úvod diskuse v Brně Mirek Topolánek. Hlavním tématem byla Obrana svobody. Diskutovalo se o ochraně soukromí, bezpečí a ústavních reformách. I v tomto případě byla sestava diskutujících reprezentativní: veřejný ochránce práv Otakar Motejl, ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec, garanti tématu místopředseda ODS Ivan Langer, poslanec Marek Benda a advokát Pavel Blažek. Hned v několika příspěvcích zaznělo, že ODS musí odmítat byrokracii, která omezuje svobodu občanů. Svět nesrozumitelných podmínek, formulářů a nařízení vytváří prostředí, které nahrává korupčnímu jednání a obcházení zákonů. To odmítáme. Musíme zároveň mluvit o podobě zákonů a institucí, které zajistí vyvážený vztah mezi bezpečným životem a svobodou, včetně respektu soukromí, řekl místopředseda ODS Ivan Langer. Ostrava a rozvoj podnikání Česko musí opustit etapu montoven. To byla jedna z nejcitovanějších vět ostravské tříhodinové diskuse o rozvoji podnikání. Vedle politiků ODS se do ní zapojil například nový rektor Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě Ivo Vondrák, člen ESO Michal Mejstřík či generální ředitel akciové společnosti Vítkovice Jan Světlík. Mirek Topolánek v úvodním slovu řekl, že Česká republika se musí pustit do reformy vzdělávání a zaměřit se více na podporu výzkumu, vývoje a inovací. To je klíč k budoucnosti, uvedl. Podle garanta oblasti Inovace a konkurenceschopnost Martina Římana není reálné, abychom se stali globálním lídrem v inovacích. Můžeme ale podle něj svou pozici významně posílit. Stále jsme navíc velmi schopnými interprety inovací, uvedl Říman. Jako cíl bychom si podle něj měli stanovit zlepšit 31. pozici nejkonkurenceschopnější země na světě minimálně na 20. příčku, tedy těsně nad průměr EU. Podle garanta oblasti Ekonomika a podnikání Pavla Drobila musíme ekonomiku transformovat nejpozději do roku 2015, do kdy budeme moci čerpat evropské fondy. V roce 2020 pak naše ekonomika musí více stát na vývozu technologií a patentů, dodal. Téma zdravého státu v Olomouci Vizí ODS je malý, silný a slušný stát. Tak otevíral diskusi v Olomouci Mirek Topolánek a zopakoval, že programem ODS v boji proti korupci jsou 3 P prevence, průhlednost, postih. Nesmíme nadměrně omezovat lidskou svobodu. Nehoňme milion zajíců, ale pojďme vyhnat tchoře, nabádal. Vedle garantů tématu europoslance Ivo Strejčka a náměstka ministryně spravedlnosti Zdeňka Zajíčka vystoupila také řada odborníků mimo ODS jako David Ondračka z Transparency International ČR, nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Jiří Schwarz či prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel. Ředitel české pobočky Transparency International David Ondračka zdůraznil, že stěžejní v boji proti korupci stále zůstává, aby politické strany našly odvahu převést správné zásady do praxe a přejít od slov k jejich naplnění. Plzeňská diskuse patřila vzdělání a vědě Do tříhodinové diskuse o vzdělání a vědě v Plzni se vedle gestorů tématu Jiřího Pospíšila a Waltera Bartoše zapojili například profesor cambridžské univerzity Rudolf Haňka, bývalý rektor Západočeské univerzity Zdeněk Vostracký či člen expertního týmu projektu Reformy terciárního vzdělávání Petr Matějů. Buď si díky investicím do budoucnosti otevřeme dveře k novým příležitostem, nebo zůstaneme otroky bankrotářského státu blahobytu. Proto jsou vzdělávání, věda a výzkum klíčovou součástí strategického dokumentu Vize 2020, zmínil v úvodu Mirek Topolánek. Profesor univerzity v Cambridgi Rudolf Haňka podtrhl, že Česká republika v současné době jen velmi těžko soutěží se zeměmi, které více využívají soukromé prostředky k financování vysokých škol. Do roku 2020 položme základy české verzi anglické Oxbridge, francouzských Grandes écoles, amerického Harvardu, Yale nebo MIT, uzavřel profesor Haňka. Diskuse o dopravě pár kroků od D1 v Průhonicích Především se socialisty se ideologicky lišíme v tom, jestli se má ve veřejné dopravě uplatnit volná soutěž my říkáme, že ano, oni zablokovali liberalizaci regionální dopravy v krajích na příštích deset let. Lišíme se v pohledu na to, jakým způsobem zajistit financování budoucího rozvoje dopravní infrastruktury, jestli máme odložit dnešní spotřebu a investovat do infrastruktury, která podpoří budoucí ekonomický rozvoj regionů, anebo naopak, řekl v úvodním projevu diskuse o moderní dopravě Mirek Topolánek. Odborný gestor konference a místopředseda ODS Petr Bendl hovořil o řadě dluhů, které musíme v dopravní infrastruktuře do roku 2020 splatit: Nutnou podmínkou pro zvýšení podílu železnice i vodní dopravy na přepravních

8 VIZE 2020 výkonech je vznik sítě veřejných logistických center, která na nediskriminačním principu umožní rychle a pružně přeložit zboží z jednoho druhu dopravy na jiný podle účelnosti a efektivity. Další do budoucna klíčové téma prezentoval host konference, současný ministr dopravy Gustáv Slamečka: Až vyschnou evropské zdroje, musíme být připraveni na doplnění prostředků jinými dlouhodobými zdroji, např. dluhopisy, a také vzít do hry soukromé zdroje prostřednictvím projektů PPP. Moderní zemědělství v Hradci Králové Na úvod diskuse Mirek Topolánek pojmenoval jako alfu a omegu moderního zemědělství nápravu vlastnických vztahů. Navázal na něj garant tématu zemědělství Petr Gandalovič: V Česku je stále milion parcel, se kterými se nedá nakládat. V rámci diskuse vystoupili významný europoslanec britských konzervativců Richard Ashworth, místopředseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, náměstek ředitele Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) Tomáš Doucha či agrární analytik Petr Havel. Britský europoslanec Richard Ashworth upozornil na studii OSN, podle které vzroste do roku 2030 požadavek na produkci potravin o polovinu. Již jednou se takto povedlo zvýšit produkci díky technologiím. Nyní ale budeme narážet na problém nedostatku vody a energie, naznačil. Mezi nejzajímavější patřilo vystoupení místopředsedy Asociace soukromého zemědělství Josefa Stehlíka. Vlastnické právo je základní hodnota svobodné společnosti. Odpovědnost k majetku je zároveň motivací do budoucna a poutem k předchozím generacím, zdůraznil. Pohled na zdravý sociální systém v Jihlavě Seznam hlavních řečníků jihlavské konference o moderním sociálním systému sliboval vůbec nejfundovanější pohled do této oblasti, jaký je možné v České republice získat. Spolu s místopředsedou ODS Petrem Nečasem v diskusi vystoupili členové NERVu Jiří Rusnok a Miroslav Zámečník, koordinátor komise k důchodové reformě Vladimír Bezděk či koordinátor expertní skupiny ke změnám zákoníku práce Petr Bezouška. Za ODS se k řečníkům připojili ještě europoslanec Milan Cabrnoch a předsedkyně nadačního fondu na podporu zaměstnávání zdravotně postižených Lenka Kohoutová. Předseda ODS Mirek Topolánek v úvodu zdůraznil, že ODS musí lidem srozumitelně vysvětlovat reformní kroky a hlavně nutnost začít ihned šetřit: Když se nebude šetřit hned a stát zbankrotuje jako v Maďarsku, přijdou státní zaměstnanci ne o čtyři, ale o desítky procent. Když se dnes neomezí sociální dávky, zítra nebudou žádné. Gestor konference a místopředseda ODS Petr Nečas varoval před odkladem reformy důchodového systému. Musíme upozornit generaci dnešních čtyřicátníků a mladších, že když budou spoléhat na státem garantovaný průběžný důchodový systém, tak budou v důchodu na hranici chudoby. Diskuse v Ústí nad Labem o životním prostředí Odložení části spotřeby ve prospěch investicí do vzdělání, výzkumu a nových technologií zlepší stav životního prostředí. To byla hlavní teze diskuse o životním prostředí v Ústí nad Labem. Je evidentní, že to, co nám zajistí konkurenceschopnost, nám zároveň zajistí vyšší kvalitu života. Ohled na zájmy příští generace, na možnosti vzdělání a uplatnění našich dětí je zároveň ohledem k životnímu prostředí. V tomto smyslu je ODS mnohem ekologičtější než česká levice, která se daleko spíše stará o konzum než o přírodu, řekl na úvod diskuse předseda ODS Mirek Topolánek. První místopředseda ODS David Vodrážka jako garant ekologického tématu zdůraznil, že modernější a šetrnější technologie budou produkovat výrobky s vysokým obsahem vědeckých poznatků a přidanou hodnotou, ne vysokým obsahem železa a uhlí. O rozvoji venkova a regionů ve Zlíně Garant tématu Radim Zika předložil účastníkům diskuse pojetí venkova jako spokojené a sebevědomé komunity: Lidé na venkově jsou schopni spravovat své věci odpovědně a samostatně v návaznosti na předchozí generace a s ohledem na ty příští. Pro další rozvoj venkova je podle něj třeba dobudovat základní služby pro matky s dětmi a síť služeb pro seniory. Neopominutelnou součástí by měla být také podpora podnikání na venkově a podpora místních talentů. Diskusi k rozvoji regionů otevřel garant tématu poslanec Daniel Petruška. ODS se má podle něj soustředit zejména na co nejlepší podmínky pro vzdělávání v regionech, podporu inovativních projektů a regionálních vědeckých týmů. Klíčovou odpovědností regionů zůstává dopravní infrastruktura a zajištění co nejlepší a nejefektivnější dopravní obslužnosti. Další rozvoj venkova to je otázka církevních a zemědělských restitucí, redukce výkonu státní správy, redukce přerozdělování a dotačních titulů, snížení závislosti obcí na státním rozpočtu. Cesta je dlouhá a složitá, ale je nutné přikročit k realizaci, uzavřel diskusi ve Zlíně Mirek Topolánek. Liberecké setkání zasvěcené kultuře a médiím V oblasti kultury dáváme přednost svobodné soutěži na všech úrovních státní, krajské i místní před přidělováním grantů na základě nějaké osvícené, ve skutečnosti byrokratické a omezující doktríny. Proto máme větší radost i z méně okázalé soukromé aktivity než okázalých akcí za státní či evropské peníze, řekl na úvod diskuse předseda ODS Mirek Topolánek. Garant tématu předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř zdůraznil, že ODS musí vnímat kulturu jako své silné konzervativní téma. V podpoře kultury podle něj do budoucna nesmí rozhodovat právní forma příjemce. Stát musí přesněji definovat podmínky veřejné služby v této oblasti a také svou objednávku. Samotné téma kultury v rámci Vize 2020 Petr Tluchoř rozšířil i o kulturu mezilidských vztahů. ODS stojí proti vulgarizaci médií i politiky. Slušnost nesmí být slabostí, doplnil Petr Tluchoř. Na rozdíl od levice rozhodně odmítáme nějaké pozitivní vymezování role novinářů. Nehodláme jim přikazovat, co mají dělat a vytvářet nové a nové tiskové či vysílací zákony. Jsme důslednými obránci svobody. Jak svobody slova, tak občanských svobod. Jediné, co může omezit svobodu slova, je právo na ochranu soukromí, dodal k tématu šéf ODS.

9 O zdravých financích na jihu Čech Jeden z vrcholů projektu přinesla už díky klíčovému tématu diskuse v Českých Budějovicích. O zdravých veřejných financích diskutovali například ministr financí Eduard Janota, bývalí členové Národní ekonomické rady (NERV) Miroslav Zámečník, Tomáš Sedláček a Michal Mejstřík, zástupci průmyslu, akademické sféry a politici ODS. Mirek Topolánek upozornil v úvodu na zásadní rozdíl mezi socialistickou koncepcí žití na dluh a konzervativní politikou úspor. Mimořádný 13. důchod ve výši Kč zaplatí naši vnuci korunami, upozornil na nebezpečí projídání budoucnosti. Garant oblasti Zdravé veřejné finance Martin Kocourek zdůraznil, že za nadměrné schodky rozpočtu by měli být odpovědní politici. V naší ústavě je toho chráněno mnoho, ale o zdravých veřejných financích tam není ani slovo. Proto předložíme do Sněmovny finanční ústavu, která bude bičem na nezodpovědné politiky, doplnil. Bývalý člen NERVu Tomáš Sedláček varoval před posunem našeho mentálního myšlení, kdy jsme si ztotožnili vyrovnaný rozpočet s deficitem 3 procenta HDP. Je to, jako bychom dítěti řekli, že nesmí nosit horší známky než trojky, a ono začalo nosit jenom trojky, uvedl. Tolerantní společnost jako další téma ODS v Karlových Varech Buďme důslední v boji proti klasickým formám diskriminace. Prosazujme rovnost příležitostí. A važme si každého pozitivního příkladu. Každý romský intelektuál, každý romský politik, každý romský vědec či mediální hvězda udělá pro toleranci ve společnosti v praxi daleko víc než hromada chytrých strategií, otevřel diskusi v Karlových Varech předseda ODS Mirek Topolánek. K tolerantní společnosti je podle garantky tématu senátorky Daniely Filipiové třeba dojít výchovou. Nikoliv vytváření speciálních institucí, ale plná integrace dětí do normálních škol již od útlého věku. Jen odstranění fyzických překážek povede k odstranění překážek psychických, uvedla. Rektor vysoké školy CEVRO Institut a čerstvý člen poradního orgánu ESO Josef Šíma svůj příspěvek věnoval ekonomickým aspektům tolerantní společnosti. Imigraci cizinců, hledajících práci, se mnohdy bráníme s tvrzením, že počet pracovních míst je omezen, a došlo by tak ke zvýšení nezaměstnanosti. To však není pravda. Cizinec naopak pracovní místa vytváří, argumentoval Šíma. Romský podnikatel Milan Ščuka apeloval především na vzdělávání Romů a zvyšování jejich kvalifikace, aby již ryby jen nedostávali, ale také si je dokázali chytit. Moderní zdravotnictví v závěru cesty ODS po regionech v Pardubicích Předseda ODS Mirek Topolánek se v úvodu diskuse vrátil k reformě, kterou se snažila prosadit jeho vláda: Nabídli jsme sice lidem to nejlepší, co za své peníze mohou dostat, ale nedokázali jsme jim vysvětlit, proč to děláme a co z toho budou mít. Vlezli jsme do kouta a soupeři stačilo přijít a zvednout meč své pokrytecké propagandy. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková upozornila, že na české zdravotnictví doléhá krizový stav veřejných financí. Reálnou hrozbou by podle ní bylo případné zrušení regulačních poplatků. Garant tématu a první náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr shrnul základní cíle ODS při vytváření moderního zdravotního systému: Chceme každému garantovat přístup k účinné, včasné a efektivní péči, bude-li ji potřebovat. Budeme pokračovat v trendu zvyšování délky a kvality života. Udržíme systém finančně stabilní, nezadlužený a sociálně vstřícný. Druhý garant tématu, předseda senátorského klubu ODS a bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek zdůraznil, že ODS jako jediná byla schopná připravit návrh reformy zdravotnictví, a to dokonce v podobě legislativních návrhů. Upozornil také na řadu nepravdivých mýtů, které se v souvislosti s reformou šířily. Nikdy jsme nenavrhovali plošnou privatizaci fakultních nemocnic. V návrzích zákonů nevznikla žádná díra, kterou by mohly unikat veřejné peníze. Jako hosté vystoupili v pardubické diskusi uznávaný český kardiochirurg Jan Pirk či předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma. Závěr diskuse se rýsoval jednoznačně: České zdravotnictví nesmí kvůli omezeným veřejným prostředkům či populistickým levicovým návrhům dojít k omezení dostupnosti péče. Cesta vede přes reformu, která do systému přivede více soukromých peněz, definuje standardní (plně hrazenou) a nadstandardní péči a najde úspory ve stávajícím systému. autor je vedoucí mediální sekce ODS

10 SOCIÁLNÍ POLITIKA 10 Důchodová reforma = klíčová výzva pro budoucnost Petr Nečas Demografický vývoj, kdy populace České republiky rychle stárne, je snad nejdůležitější dlouhodobou výzvou, které v současné době čelíme. I na evropské poměry se u nás mimořádně rychle prodlužuje střední délka života. Za posledních patnáct let se prodloužila o čtyři roky, roste podíl starších lidí na celkové populaci. V následujících padesáti letech se má ztrojnásobit podíl lidí starších 80 let z 5 % na 15 %. Zároveň bude nadále klesat podíl ekonomicky aktivních lidí. ČSSD žádnou reformu nechce Jen zcela nezodpovědní hazardéři před těmito fakty strkají hlavu do písku a obelhávají veřejnost. Socialisté a komunisté se vždy tvářili, že důchodová reforma není zapotřebí, což je v rozporu nejen s doporučeními všech renomovaných ekonomických institucí doma i v zahraničí, ale i se zdravým rozumem. Bezbřehý populismus sociální demokracie, která od roku 2005 bojkotuje jakoukoli snahu o širší dohodu nad změnou penzijního systému, hrozí ožebračením našich dětí a vnuků a vážnými problémy při výplatě důchodů současných seniorů. Ostatně pokud její reforma spočívá v rozdávání 13. důchodů, nebo například ve výrazném zvyšování poměru výše důchodů k průměrné mzdě bez ohledu na ekonomickou realitu, nebo pokud hodlá některé dnes už zavedené prvky důchodového systému změkčovat, svědčí to jen o její nekompetenci a nezodpovědnosti. ODS tuto odpovědnost cítí a podnikla v této věci důležité kroky. Od 1. ledna letošního roku vstoupila v platnost první etapa důchodové reformy, kterou prosadila Topolánkova vláda. Jedná se o rozsáhlé parametrické změny průběžného důchodového systému, které ho stabilizovaly alespoň na dvacet let. Tato stabilita je však podmíněna hospodářským růstem. Podstatným způsobem přispějí ke zlepšení jeho finanční udržitelnosti. Tím byl i vytvořen prostor pro přípravu dalších změn. První etapa důchodové reformy spuštěna Mezi základní změny patří pokračování v postupném zvyšování důchodového věku na 65 let u mužů a žen, které nevychovaly žádné dítě nebo jedno dítě a na 62 až 64 let u ostatních žen podle počtu vychovaných dětí. Je potřeba zdůraznit, že postupné zvyšování důchodového věku bylo zavedeno už v roce Stejným tempem, o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen za rok, bude zvyšování důchodového věku probíhat nadále až do roku 2030 (u mužů). Důchodový věk 65 let je v současné době základním důchodovým věkem v celé řadě evropských zemí. Odchod mužů i žen do důchodu v 65 letech platí již dnes mj. v Belgii, Irsku, Finsku, Španělsku, Nizozemí, Portugalsku, Lucembursku, Dánsku nebo Austrálii. Věk odchodu do důchodu v 67 letech již dnes platí v Německu, Norsku, USA nebo na Islandu. Zvyšování důchodového věku je nezbytnou podmínkou každé reformy. Přizpůsobování důchodového věku demografickému vývoji je dlouhodobě účinnou obranou systému před neudržitelným schodkem nebo výrazným poklesem náhradového poměru. V platnost vstoupila řada dalších opatření. Postupně se prodlužuje doba pojištění potřebná pro vznik nároku na důchod z 25 na 35 let včetně náhradních dob pojištění nebo na 30 let bez náhradních dob pojištění. Přitom už dnes je průměrná doba pojištění při vzniku nároku na důchod 42 let. Nově je zavedena třístupňová invalidita, která lépe přispěje k finanční udržitelnosti systému. Je zavedena nová možnost

11 souběhu části důchodu a výdělečné činnosti, umožňující pružnější odchod z trhu práce a vedoucí ke zvyšování penzí těchto seniorů. Byla zrušena doba studia získaná v období po jako náhradní doba pojištění, což je opatření běžné ve většině evropských zemí. Úpravy se týkají i vdovských a vdoveckých důchodů, předčasných důchodů, zrušení podmínky pro nárok na výplatu důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti sjednáváním práce na dobu určitou nejdéle na jeden rok atd. Pokud shrneme: Cílem první etapy je finančně stabilizovat důchodový systém, podpořit aktivitu seniorů a připravit půdu pro další systémové změny. Úpravy nejsou jen kosmetické a jen pro porovnání: Slovensko, které zavedlo povinné penzijní spoření, se k podobným změnám, které nejsou přes svoji nezbytnost vždy populární, neodhodlalo. Důchodová reforma šancí na vyšší penze V dokončení dalších etap zabránil nezodpovědný atak Jiřího Paroubka a jeho spojenců, kteří vyslovili vládě nedůvěru, a tím mj. minimálně o rok a půl oddálili prosazení dalších potřebných reforem. Naším záměrem je vytvořit nový dobrovolný systém penzijního připojištění. V tomto systému budou peníze účastníků ve fondech s různou investiční strategií spravovat nově založené penzijní společnosti. Klient se bude moci rozhodnout, jestli dá přednost bezpečnému fondu s nižšími garantovanými výnosy, nebo riskantnějším operacím, například fondu, který se sice může dočasně dostat do ztráty, ale nabízí mnohem vyšší výnosy v dlouhodobém horizontu. V této souvislosti již byl vytvořen zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu, kde by měly být soustředěny prostředky mj. z privatizace, které budou sloužit jako polštář pro rozjezd třetí etapy důchodové reformy. Ta spočívá v tom, že určitá část plateb pojistného na základní důchodové pojištění může být dobrovolně vyvedena do soukromého systému (tzv. opt-out). Pojištěnci by měli možnost sami si zvolit, zda jejich důchod bude plynout pouze ze základního důchodového pojištění, nebo částečně i z nového spořícího pilíře. Do tohoto pilíře by vkládali 6 % pojistného (4 % z pojistného do základního důchodového systému + 2 % doplácená účastníkem). Tento nový systém je nepochybně šancí na vyšší důchody především pro mladší generace, kterým jinak hrozí prudký propad jejich příjmů v seniorském věku. Lidem musíme říkat pravdu Je nutné vyvrátit lživou demagogii, že ODS chce privatizovat důchody, jak ve volební kampani hlásá ČSSD. Znovu je nutné opakovat, že tento druhý spořící pilíř by byl založen na dobrovolné volbě. Celá tato systémová změna se zároveň netýká současných důchodců. Žádné ohrožení důchodů tedy nehrozí. Předpokládaný výpadek z příjmů pojistného by byl hrazen z důchodové rezervy. Zároveň chceme otevřít diskusi o posílení mezigenerační solidarity tím, že by zaměstnané děti mohly dobrovolně přispívat 1 2 % svého pojistného na zvýšení důchodů svých rodičů. ODS nehodlá otálet, nehodlá se dívat jen za nejbližší roh jako socialisté a je připravena tuto výzvu proměnit v realitu. Do důchodového systému budeme muset vkládat více soukromých prostředků. Naší strategií není prudké zvyšování důchodového pojištění a nekonečné a nebezpečné zadlužování. Nechceme se dočkat tohoto, že Českou republiku zahraniční instituce donutí prudce snižovat důchody jako v některých jiných evropských zemích. Především mladší generace budou muset více myslet na zadní kolečka. Lidem musíme říkat pravdu, reforma je nevyhnutelná. ODS má odvahu otevřeně říci generaci dnešních čtyřicátníků a mladších, že pokud se budou spoléhat jen na státem organizovaný důchodový systém, budou v seniorském věku odsouzeni k životu v chudobě. Odchod do důchodu podle ročníku narození Doplňuje se příloha k zákonu, která zní: Příloha k zákonu č. 155/1995 Sb. Důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1945 až 1969 Rok narození mužů Důchodový věk činí u žen s počtem vychovaných dětí a více r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 55r+4m 54r r+10m 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+8m 54r+4m r 60r 58r+8m 57r+4m 56r 56r 54r+8m r+2m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 56r+4m 55r r+4m 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 56r+8m 55r+4m r+6m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 57r 55r+8m r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 57r+4m 56r r+10m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 57r+8m 56r+4m r 62r 60r+8m 59r+4m 58r 58r 56r+8m r+2m 62r+4m 61r 59r+8m 58r+4m 58r+4m 57r r+4m 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 58r+8m 57r+4m r+6m 63r 61r+8m 60r+4m 59r 59r 57r+8m m 63r+4m 62r 60r+8m 59r+4m 59r+4m 58r r+10m 63r+8m 62r+4m 61r 59r+8m 59r+8m 58r+4m r 64r 62r+8m 61r+4m 60r 60r 58r+8m r+2m 64r+2m 63r 61r+8m 60r+4m 60r+4m 59r r+4m 64r+4m 63r+4m 62r 60r+8m 60r+8m 59r+4m r+6m 64r+6m 63r+8m 62r+4m 61r 61r 59r+8m r+8m 64r+8m 64r 62r+8m 61r+4m 61r+4m 60r r+10m 64r+10m 64r+4m 63r 61r+8m 61r+8m 60r+4m r 65r 64r+8m 63r+4m 62r 62r 60r+8m r 65r 65r 63r+8m 62r+4m 62r 61r r 65r 65r 64r 62r+8m 62r 61r+4m r 65r 65r 64r 63r 62r 61r+8m r 65r 65r 64r 63r 62r 62r Vysvětlivky: r = rok, m = kalendářní měsíc Závěrem lze uvést, že vítáme záměr ministra financí Janoty sestavit pracovní skupinu k důchodové reformě. Pokud se uskuteční, bude tato aktivita prospěšná už jen z toho důvodu, že bude možné ve světle současné ekonomické situace aktualizovat propočty potřebné jako východisko k důchodové reformě. autor je místopředseda ODS 11

12 AKTUÁLNĚ ODS ve 21. století Jan Kočí nicky. Vzniká tak unikátní databáze a historie kontaktů využitelná v rámci marketingových volebních kampaní. CRM zároveň zajišťuje jednotnou komunikaci celé strany a umožňuje vytváření univerzálních šablon odpovědí na určité typy dotazů. Videokonference V uplynulém roce došlo v rámci ODS také k propojení všech 14 regionálních sdružení tzv. videokonferencí. Ta umožňuje pořádání porad a dalších jednání na dálku, bez nutnosti přesouvat se do místa konání dané akce. Pomocí videokonference tedy probíhají například on-line porady manažerů, regionálních volebních štábů, odborné diskuse se členy ODS a veřejností či jednání grémia na dálku z jednotlivých regionálních kanceláří. 12 Občanská demokratická strana dlouhodobě patří na české politické scéně mezi ty strany, které sledují aktuální trendy v oblastech komunikace, vnitřního fungování strany, vedení předvolebních kampaní i oslovování voličů. Usiluje o využití všech moderních komunikačních kanálů, rozvoj vlastní prezentace na internetu či zapojení moderních technologií směrem k větší otevřenosti a efektivitě jejích vnitřních procesů. Tento proces profesionalizace vnitřní struktury ODS není jednorázový. Přesto se v poměrně krátkém období posledního roku podařilo realizovat mnoho projektů, které výrazným způsobem proměnily její fungování pro potřeby a výzvy 21. století. Dovolte nám tedy, abychom vám na následujících řádcích tyto projekty ve stručnosti představili. Albatros nové sídlo ODS Nejen v souvislosti s náročností minulého volebního roku se dosavadní sídlo hlavní kanceláře na Jánském vršku ukázalo jako nevyhovující. Proto jsme přistoupili k pronájmu prostor v budově Albatrosu na pražské Pankráci. Nové moderní kanceláře daleko více vyhovují efektivnější a rychlejší spolupráci mezi jednotlivými sekcemi HK ODS a také potřebám volebního týmu. V Albatrosu je také daleko více prostoru pro pořádání akcí, jako jsou zasedání výkonné rady a dalších orgánů strany či tiskové konference. Nové formy komunikace s voliči Stejně jako v předchozích letech také v současnosti pokračuje snaha otevřít ODS co nejvíce veřejnosti. Velmi progresivní v oblasti komunikace je prostředí internetu. ODS proto v minulém roce zaměřila svou pozornost především na využití nových komunikačních kanálů, které dnešní internet nabízí. Vedle klasických webových stránek začala nově využívat také sociálních sítí facebook a twitter a jako jedna z prvních politických stran v ČR spustila svůj YouTube kanál pod adresou tv.ods.cz s původní videoprodukcí. Důraz byl kladen na provázanost všech těchto kanálů a rovněž jejich napojení na stávající weby ODS, které byly inovovány. Díky všem těmto aktivitám byla ODS pozitivně hodnocena jako strana nejaktivněji působící na internetu. Zapojení CRM systému V oblasti public relations je zcela nově využit také tzv. customer relationship systém, který je hlavním nástrojem pro jednotnou a řízenou komunikaci ODS s jejími členy, příznivci a voliči. Umožňuje monitoring a archivaci veškeré komunikace s veřejností na oblastní, regionální i centrální úrovni, ať už prostřednictvím u, webových formulářů či telefo- Moje ODS ODS jako moderní sociální síť Zkušenosti se vznikem a fungováním Modrého týmu jsou v současné době inspirací pro uplatnění podobného modelu i na členskou základnu ODS. Pod názvem Moje ODS tak vzniká zcela nový intranet Občanské demokratické strany. S využitím nástrojů, které nabízí internet, by členská základna měla fungovat jako moderní sociální síť, v jejímž rámci dochází k výraznému zjednodušení a zefektivnění komunikace a dalších procesů probíhajících uvnitř struktury ODS. Tento model zajistí trvalé propojení mezi centrem, regionálními, oblastními i místními sdruženími, manažery i zaměstnanci strany. Přenos informací se s touto proměnou stává daleko rychlejší a přehlednější. Moderní intranetový systém rovněž v mnohem větší míře zajišťuje tolik potřebnou zpětnou vazbu. V prostředí intranetu Moje ODS budou mít svůj profil nejen všichni členové ODS, ale také její jednotlivé orgány (od MS až po VR). Prostřednictvím tohoto profilu budou moci snáze získávat informace o činnosti jednotlivých orgánů, konání akcí ODS, účastnit se vnitrostranických diskusí či zveřejňovat své texty a blogy. Systém rovněž výrazným způsobem usnadní práci manažerů a zaměstnanců ODS či řízení členské základny včetně procesu příjímání nových členů. autor je hlavní manažer ODS

13 MODRÝ TÝM Modrý tým se zapojil do projektu Vize 2020 Petr Mach Probíhající série veřejných debat k jednotlivým tématům ideového dokumentu Vize 2020 nezůstala ani bez účasti členů Modrého týmu. Ti jsou pravidelně zváni na všechny konference tohoto projektu, po jejichž ukončení se vždy koná také setkání členů týmu z daného regionu za účasti garantů témat vize a dalších politiků ODS. Aktivita členů Modrého týmu, kterou projevili právě v rámci maratonu těchto regionálních ideových konferencí, tak poukázala na další potenciál, který Modrý tým skýtá. Je zřejmé, že sympatizanti a dobrovolníci ODS mohou být pro ni oporou nejen v rámci předvolebních kampaní, ale chtějí být rovněž inspirací, zdrojem nápadů a idejí třeba při tvorbě jejích programových dokumentů. Členové Modrého týmu se totiž jednotlivých diskusí účastní nejen v roli posluchačů, ale také jako aktivní přispěvatelé se svými vystoupeními k jednotlivým tématům Vize Do veřejné diskuse, která proběhla v ostravském Clarion Congress Hotelu, se tak například zapojil devatenáctiletý student střední technické školy Vladimír Maryška se zamyšlením nad podílem humanitních a technických oborů na českých vysokých školách. Dvacetiletý David Herman z Přerova zase vystoupil na středočeské diskusi k vizi, která se zabývala otázkami moderní dopravy, s příspěvkem na téma moderní vnitrozemské lodní dopravy. Na téže diskusi pak vystoupil také pan Zdeněk Hrubý z Brna s projevem na téma problematika bezpečnosti provozu. V souvislosti s konferencemi k Vizi 2020 se zároveň vždy konají také setkání členů Modrého týmu v jednotlivých regionech. Ta probíhala již na začátku loňského léta v rámci příprav na předvolební kampaň před neuskutečněnými volbami do Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že od této doby již uplynulo mnoho měsíců a Modrý tým se rozrostl o několik tisíc členů (jejich aktuální počet je bezmála 5800), je třeba, aby se noví členové více integrovali a zapojili ještě před kampaní, jež nás čeká v dubnu a květnu letošního roku. Modrý tým je připraven opět pomoci ODS k dosažení co nejlepšího volebního zisku. Ještě před zahájením horké předvolební kampaně se bude konat několik přípravných akcí jako například opětovné celostátní setkání členů Modrého týmu či komunikační kurzy. V samotné kampani se pak Modrý tým bude účastnit všech plánovaných mítinků, bude pomáhat s distribucí materiálů, oslovováním voličů a dalšími úkoly. Modrý tým tak bude nadále jedním z hlavních pilířů, na kterých může ODS stavět, a bude sledovat zejména jediný cíl vítězství ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny. autor je koordinátor Modrého týmu 13

14 KOMENTÁŘE Svoboda na niti Martin Říman 14 Rapidní nárůst policejních odposlechů v éře Stanislava Grosse komentoval byvší policejní prezident Jiří Kolář takto: Kdo nic neskrývá, nemá se čeho obávat. Jako ozvěna to zní i dnes, kdy dopravní policie parafrázuje Kolářův výrok při obhajobě svého nápadu nechat dýchnout řidiče při každém jeho zastavení. Před léty (za Bublana) zastavila policie auto, ve kterém jsem seděl jako spolujezdec a nutili mne, abych se legitimoval. Samozřejmě jsem odmítl, což vyvolalo nelíčený úžas policistů nad tou drzostí. Následoval čtvrthodinový ostrý slovní konflikt, který jsem ukončil vytažením poslaneckého průkazu jen proto, že obličej mého kamaráda řidiče byl každou minutu zoufalejší. Když jsem pak interpeloval tehdejšího ministra, na základě jakého paragrafu jsem byl coby pokojný občan perlustrován, docela drze mi odpověděl, že jsem policistům připomínal celostátně hledanou osobu... Pro policejní pány jsme zkrátka všichni sprostí podezřelí a je na nás, abychom dokázali opak. Když se tahle samovolně vzlínající zpupnost smíchá s hysterií narozenou díky 11. září, máme tu policejní stát a ještě za něj děkujeme. Co se týče mocenských, represivních orgánů, není se čemu divit. Každý jde při plnění svých úkolů cestou nejmenšího odporu a pro policii je přece nejjednodušší mít každého z nás tak nějak napůl v base a v případě potřeby stačí jen vytáhnout nebo zastrčit. Z tohoto pohledu musí každá společnost skončit dříve nebo později jako totalita, neboť jen v ní lze takovýto ideál naplnit. Dojít k tomu nemůže jen a pouze tehdy, existuje-li dostatečně silná vůle občanů si svou svobodu uchránit. A právě všeobjímající teroristická globální hrozba tuto vůli soustavně a celosvětověnahlodává. Copak my, my tu svobodu tak za svou ani příliš nepovažujeme, moc s ní sžití nejsme a spousta našich spoluobčanů se slzou v oku vzpomíná na pořádek za komunistů, o Hitlerovi nemluvě... Ale radostné vzdávání se svobody ve jménu bezpečnosti vidíme i u národů, které svobodu vymyslely a staletí ji pečlivě pěstují. Lze namítnout: To se to mudruje zpoza české pece, které hrozí řádově menší nebezpečí útoků ve srovnání s pilíři svobody v Londýně nebo New Yorku. To ano, ale pořád to není důvod zavádět různá drastická opatření bez náležité diskuse a hledání alternativních nástrojů možná pro policii složitějších které nebudou znamenat tak fatální průlom do občanských svobod. Dva příklady. Jednou z reakcí na 11. září ze strany EU byla směrnice nařizující členským zemím uchovávat po jistou dobu operační údaje všech telefonních hovorů, sms zpráv, ů. Tedy ne jejich obsah, ale data typu odkud kam, jak dlouho, apod. Ještě to nejsou totální záznamy všeho, co napovídáme a napíšeme do prostředků elektronické komunikace, jak by si jistě přál bývalý policejní prezident, ale málo to taky není. Fakticky tak lze rekonstruovat kompletní pohyb, styky s jinými osobami, jejich četnost, atd., každého z nás. Prý díky těmto záznamům byl odhalen útok teroristů na londýnské metro. Tomu můžeme věřit nebo ne, protože stejně jako klimatologové falšují údaje o tzv. oteplování, aby získali další peníze, vliv a moc, je totéž možné i zde. Hlavně ale nikdo nepoložil otázku, zda stejného nebo podobného výsledku nelze dosáhnout i jinými, méně svobodu likvidujícími opatřeními. Taková diskuse mimochodem ani nemohla proběhnout, neboť se jednalo o zákon Unie, ve které veřejný prostor neexistuje. Ale to je na jinou debatu. Druhým příkladem je současný nápad zrozený vánočním zmařeným útokem mladého Nigerijce na jeden z transatlantických letů. Používat na letištích výkonné skenery, které z každého cestujícího udělají striptéra. Je jen v logice věci, že ministr vnitra se okamžitě nechal slyšet, že je pro. No jistě, jako šéf tohoto resortu zodpovídá, že se nic nestane a pak, silná ruka je v kurzu a pan ministr by tak rád ministroval i po volbách... Naštěstí odpor přišel z míst, odkud by to nikdo nečekal díky faktu, že ono zařízení je silným emitentem ionizujícího záření, postavil se proti Úřad pro jadernou bezpečnost. Jeho předsedkyně Drábová své stanovisko hájila v rádiu naprosto pregnantně ať vláda doloží, že neexistuje jiný způsob, jak téhož nebo obdobného výsledku dosáhnout. Pak se můžeme bavit. Ale není možné jít cestou nejmenšího odporu jen proto, že to je nejjednodušší. Je to obehrané klišé, ale svoboda je opravdu drahá a nese s sebou rizika. A pokud je nebudeme ochotni nést, časem ji ztratíme. Ne najednou, je to nepostřehnutelný plíživý proces. Vždy je sto dobrých důvodů, jak ještě teď, no naposledy, udělat něco malého proti ní. Jednou se to sečte a už nebude cesty zpět. Mimochodem, když se ten poctivý občan nemá čeho bát a s klidným svědomím se může nechat i odposlouchávat, jakou jistotu má onen poctivý občan, že stejně slušní jsou a budou i ti, co to všechno mají v ruce? autor je poslanec PČR

15 EVROPSKÝ PARLAMENT Musíme být reformní silou Jan Zahradil Občanská demokratická strana byla v evropské politice již od svého vzniku vždy stranou proevropskou, ale anti-federalistickou. Podporovala vstup ČR do Evropské unie, zároveň považovala národní stát za základní kámen integračního procesu, a proto se stavěla proti neustálému přenosu pravomocí z úrovně národní na úroveň evropskou, proti posilování evropských nadnárodních institucí, proti centralizaci moci v Bruselu. Ač se nám to třeba nelíbí, toto není v dnešní evropské politice většinový postoj. Naopak, celý smluvní základ Evropské unie, od Maastrichtské smlouvy přes Amsterdamskou smlouvu, smlouvu z Nice až k dnešní Lisabonské smlouvě se nese přesně v opačném duchu. Evropský federalismus prozatím vítězí. Musíme proto být připraveni na to, že prosazování a obhajoba naší politiky bude vždy obtížným během na dlouhou trať a v dohledné budoucnosti nebude představovat v EU většinový proud. Budeme přitom čelit kritice a tlaku jak proevropských médií, nadnárodních institucí a politických sil, tak vlivných skupin těch, kteří se Evropou živí, a proto je dosavadní vývoj v jejich zájmu. To však není důvod, abychom na naše programová a ideová východiska a cíle rezignovali a vzdali se jich. Právě naopak. Dokud nebyla ČR členskou zemí EU, měla ODS jen omezené možnosti, jak institucionálně a formálně prosazovat svou politiku. Spolupracovali jsme s ostatními nelevicovými evropskými stranami v rámci EDU (Evropské demokratické unie), ale připravovali jsme se na to, že časem budeme muset vytvořit vlastní evropskou politickou platformu zejména poté, co byla EDU de facto pohlcena nadnárodní Evropskou lidovou stranou (EPP) a přestala vyvíjet činnost. Naše spolupráce s EPP měla vždy poněkud schizofrenní charakter. Na jedné straně nás s ní spojovala ekonomická témata důraz na tržní ekonomiku, volný obchod, omezování veřejných výdajů či orientace na transatlantickou spolupráci. Na straně druhé rozhodující politické síly v EPP, zejména německá CDU, zastávaly právě v evropské politice postoje ODS zcela protichůdné. Proto již v roce 2003, ještě před naším vstupem do EU, vyhlásila ODS spolu s britskou Konzervativní stranou a polskou stranou Právo a spravedlnost záměr vytvořit na půdě Evropského parlamentu novou pravicovou nefederalistickou poslaneckou frakci. Po prvních volbách do EP v roce 2004 však nebylo možno tento záměr uskutečnit. Scházel totiž dostatek vhodných partnerů. EPP byla mnohem aktivnější a disponovala také potřebnými finančními prostředky. Pokračovala ve své úspěšné politice z 90. let, kdy se jí podařilo ideologicky ovládnout politické elity téměř ve všech nových demokraciích střední a východní Evropy (ČR a Polsko byly čestnými výjimkami). Proto byl náš původní záměr odložen až na dobu po dalších evropských volbách 2009, kdy se jej konečně podařilo realizovat. Zdaleka však není vyhráno. Začínali jsme doslova na zelené louce a doposud nám chybí potřebné organizační i finanční zázemí v podobě nadnárodního evropského politického subjektu a s ním spojené nadace takových jakými disponuje třeba právě EPP. Proto je dobře, že se nejvyšší stranický orgán 20. kongres ODS k těmto dalším nezbytným následným krokům ve svém usnesení jasně přihlásil. I v ODS ještě někdy zaznívají hlasy, že jsme se neměli pouštět do takového donkichotského úsilí, že jsme měli být raději konformní a pragmaticky pokračovat ve spolupráci s EPP (přes vše, co nás dělí), nebo dokonce do EPP přímo vstoupit. Obávám se, že tyto názory, byť možná dobře míněné, vycházejí ze špatné analýzy. Dlouhodobá spolupráce s EPP by postupně vedla k ideovému a programovému přeformátování ODS ve stranu eurofederalistickou přesně jako se to stalo francouzským gaullistům nebo španělské Partido Popular, stranám původně suverenistickým, které dnes plavou s hlavním federalistickým proudem. Evropská politická budoucnost ODS leží zcela jinde. Nesmíme se stát zpohodlnělou partají, zaměnitelnou za kteroukoliv jinou stranu v kterékoliv jiné evropské zemi. Musíme být reformní silou, která dokáže formulovat a v rámci možností také prosazovat alternativní vizi EU k dnes dominantnímu evropskému federalismu. V tom je jedinečná hodnota ODS. V opačném případě nás čeká osud pověstné kostky cukru v šálku kávy. autor je místopředsedou frakce Evropských konzervativců a reformistů v EP 15

16 NAŠI POLITICI V CIVILU Jana Rybínová Sněmovnu opouští, leč úkolů jí zůstává nad hlavu rozjet mezioborovou spolupráci, která umožňuje včasnou intervenci v případech dětí, které se dostanou do problémů ať už ze sociálních, zdravotních či jiných důvodů, popisuje jeden z dlouhodobých projektů. Jsem přesvědčena, že v téhle oblasti nelze dosáhnout pozitivních výsledků jen samotnými penězi, jako spíše osobní invencí, empatií a důrazem na vzájemnou komunikaci, říká. 16 Vzdělávání a péče o děti se jí staly životním posláním. Nejen o ty své, byť si pořídila hned tři. Profesně se po absolvování pedagogické fakulty a posléze zaměřením na pomoc dětem mentálně i zdravotně postiženým celý život věnovala jejich výchově. To považovala za svoji prioritu i po vstupu do komunální politiky a posléze i ve Sněmovně. Pomoc dětem nehodlá opustit ani v budoucnu. Ale na kandidátce pro letošní parlamentní volby už nefiguruje. Škoda. Byť její životní dráha a v neposlední řadě i svérázný život celé početné rodiny nejsou bez zajímavosti, je problém ji přimět, aby se sama o sobě víc rozpovídala. Inu, ona pověstná větší či menší dávka ješitnosti bývá dána spíše mužům. Pedagogika mi byla asi předurčena Koneckonců, o ničem jiném nikdy ani neuvažovala. Svoji roli v tom sehrála maminka. Patřila totiž k onomu vzácnému typu kantorů, kteří i složité situace zvládají s nadhledem, noblesou i přirozenou autoritou. Její původní aprobací byly mateřské školy, ale záhy ji rozšířila na péči o děti nejprve s poruchami sluchu a poté s různými jinými handicapy, jistou dobu také sbírala zkušenosti na oddělení dětské psychiatrie v pražské Thomayerově nemocnici. V Praze 2, kde jsem dříve působila jako místostarostka pro oblast školství a sociální problematiku, se nám osvědčila úzká spolupráce s neziskovými organizacemi, které se angažují nejen v péči o ohrožené děti, ale také v prevenci kriminality. To všechno mě postupně utvrzovalo v tom, jak strašně důležitá je všestranná péče o problémové nebo sociálně ohrožené děti. Vyžaduje také systémovou spolupráci různých odborníků od sociálních pracovníků po psychology, učitele, lékaře a etopedy. Samozřejmě je nutné zapojit rodiče, neziskové organizace a dbát na vzájemnou komunikaci všech, kteří se danou problematikou zabývají, a to přímo nad konkrétními případy, konstatuje poslankyně. V této souvislosti si cení projektů, které chystal bývalý ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, a to nejen v oblasti systému péče o ohrožené děti, ale také projektů péče o seniory, na nichž se také podílela. Ale i když Petr Nečas neministruje a v Parlamentu se stále vrší spousta jiné práce, snaží se Jana Rybínová rozvíjet projekty ohledně dětí a mládeže i nadále. Ve spolupráci se samosprávou a především starostkou MČ Prahy 2 se nám podařilo Rodina, kde je stále živo Když Jana Rybínová zasvěceně mluví o svých zkušenostech s péčí o problémové děti, nabízí se otázka, jak se jí dařila výchova těch tří vlastních syna Štěpána a dcer Markéty a Anny. Musím zaklepat, nějaké dramatické potíže s nimi nebyly. I když přiznávám, že jako každý rodič jsem občas ztrácela nervy a připadala si bezradná, obzvlášť když byli v pubertě. Maminka se mi kvůli tomu tak trochu posmívala: Tak dlouho jsi to studovala a teď mi tady fňukáš, říkala. Přitom sama dobře věděla, že sebelepší teorie jsou někdy k ničemu a musíte prostě improvizovat, vycházet z toho, co dítě zrovna prožívá, a především s ním o jeho starostech a radostech mluvit, vzpomíná poslankyně. Dnes se u Rybínů odehrávají sváry jen výjimečně. A celou rodinu stále spojuje především sport a hudba. Manžel byl a je vášnivý milovník rocku, takže i kvůli tomu u nás málokdy vládnul tichý poklid. Prostřední dcera se dokonce věnuje zpěvu profesionálně, i když to původně vypadalo, že půjde v mým stopách. Štěpán vystudoval ekonomii a Anna je na gymnáziu. Především jejím dílem je fakt, že to u Rybínů občas připomíná malou zoologickou zahradu nebo Noemovu archu. Kromě toho, že má Anička vlastního koně, chová doma potkany, pískomily, neodmyslitelnou součástí rodiny jsou tři psi mohutný ridgeback, o něco menší labrador a miniaturní čivava. Novinkou je, že z Jany Rybínové bude co nevidět novopečená babička. Vypadá to, že se narodí kluk, takže manžel už pro něj má dupačky i dudlík s logem klokana v barvách jeho milované Bohemky Každopádně se všichni hrozně těšíme, uzavírá náš rozhovor. red

17 KOMENTÁŘ Extremisté si zaslouží odpor Petr Sokol Během ledna se rozběhlo druhé kolo snahy o rozpuštění Dělnické strany. Zatím nemůžeme tušit, jaký bude druhý rozsudek Nejvyššího správního soudů v této věci a musíme si počkat do únorového jednání tohoto soudního dvora. Už teď je ale jasné, že celý proces otevřel řadu zásadních otázek. Uveďme jen několik z nich: Je demokratické rozpouštět politické strany? Posílí, nebo oslabí případné rozpuštění extrémní politický proud, který nyní nejviditelněji zastupuje právě Dělnická strana a její předseda Vandas? Je Dělnická strana opravdu za hranou českých zákonů? Demokracie se umí bránit Nejpozději od druhé světové války převládl v Evropě názor, že demokracie potřebuje obranu před stranami a hnutími, které usilují o její zničení. To se projevilo v několika případech, kdy byly v západní Evropě rozpuštěny extrémní politické strany. Jako klasický příklad takového postupu se uvádí rozpuštění neonacistické Říšské socialistické strany (SRP) v Německu v roce 1952 nebo zákaz německých komunistů, provedený v SRN v rámci stejného postupu Spolkovým ústavním soudem. Ze zkušeností obou těchto zákazů můžeme vyvozovat názor, jaký vliv by případný zákaz české Dělnické strany měl na politickou a volební sílu extremistického proudu. Obecně samozřejmě platí, že zákazem konkrétní strany celý politický proud nezmizí. I v případě obou stran, které byly v minulosti rozpuštěny v SRN, došlo dříve nebo později k tomu, že se funkcionáři a část členstva zakákané strany postupně transformovala do jiné politické strany. A stejný vývoj můžeme očekávat v případě zákazu Dělnické strany. Předseda dělníků Vandas si již kolonizoval jednu z pidistraniček! a přetvořil její název, aby co nejvíce připomínala současnou Dělnickou stranu. Překážky pro extremisty Tento fakt může být používán samozřejmě jako pádný argument proti zákazu extremistů. Proč rušit stranu, když víme, že bude stejně v budoucnu obnovena pod jiným názvem, ale se stejným obsahem? Nepomáháme spíše extremistům, když jim dodáváme v očích jejich potenciálních příznivců aureolu mučednictví? Do jisté míry samozřejmě ano, ale podle mého názoru jsou tyto náklady vykompenzovány zisky v podobě jasného signálu, že extremisté dělají něco za hranicí zákona i obecné slušnosti. Snaha pohnat extrémní stranu k spravedlnosti vysílá signál nejenom celé společnosti, ale i samotným extremistům. Opačný postup, kdy se je stát nebude snažit za přestoupení zákona trestat, by totiž extremisté jistě vnímali v rámci jejich mentality boje s demokratickým režimem jako slabost a bezzubost protivníka. Zohlednit je třeba i fakt, že extremistům rozpuštěním původní strany přibude práce se zakládáním a propagací nového subjektu. To si oboje vyžádá určitý čas a s trochou nadsázky můžeme říct, že sice úplně neplatí, že kdo zakládá novou stranu, nezlobí, ale určitě platí, že má na zlobení méně času. V případě Dělnické strany je výhodou jejího rozpuštění navíc i fakt, že by přišla o státní finanční podporu, kterou dostává díky tomu, že před rokem překročila hranici jednoho procenta při volbách do Evropského parlamentu. Vraťme se ke konkrétnímu případu české Dělnické strany. Nikdo soudný jistě nepochybuje o propojení strany s neonacistickou scénou, o inspiraci alespoň její části v neonacistických myšlenkách a symbolech či o tom, že tato strana si libuje v násilných akcích. Kdo pochyboval, ztratil jistě iluze po násilných střetech v Janově nebo na Národní třídě. Dělníci se rádi dovolávají pořádku, ale, jak ukázaly minimálně tyto dva zmíněné případy, v reálu neváhají provádět násilné útoky na jiné občany i pořádkové síly. Stejně tak vytváření jejich Ochranných sborů jako zárodku stranické milice do současné demokracie jistě nepatří. Sečteno a podtrženo: Dělnická strana náleží k extrémním stranám a porušuje české zákony. Problém samozřejmě nastává s dokazováním všeho zmíněného. Zde je na místě trpělivost. Není vhodné poddat se emocím a tlačit na rychlé rozpuštění bez právního podkladu. To by extremisty jen posílilo. Je třeba nalézt konkrétní a dokazatelné porušení zákonů ze strany dělníků a až pak stranu rozpustit. Pozornost by měl stát také věnovat individuálním trestání výtržníků a násilníků z akcí Dělnické strany, protože tam je důkazní situace jednodušší. Stejně tak platí, že pokud se Dělnickou stranu v nynějším procesu rozpustit nepovede, je třeba v tomto úsilí i nadále pokračovat. Neúspěch by přece nebyl porážkou demokracie, tou by bylo jen rozhodnutí o rozpuštění extrémní strany bez právního podkladu. Vše ostatní extremistům ztíží cestu za prosazením jejich nevábných cílů. Dvojí metr Hovoříme-li o boji s pravicovým a xenofobním extremismem, nesmíme zapomínat na jev, který bohužel téměř v celé Evropě doprovází tuto snahu. Je jím výrazná nevyváženost postoji k pravicovému a levicovému extremismu. Zatímco představa, že bude v některé z evropských demokracií existovat strana s názvem fašistická nebo nacistická, je naštěstí z říše špatných snů, komunistickými a krajně levicovými stranami všech odstínů se evropská politika ale jen hemží. A bohužel se většinový politický názor v Evropě nepozastavuje ani nad tím, že tyto politické subjekty bez uzardění mnohdy nosí ve svém názvu přímo přívlastek komunistická. Totéž platí pro propagaci symbolů násilných hnutí. Hákový kříž a další symboly jsou bohudík v klatbě, rudé hvězdy či třeba trička s Che Guevarou prochází bez povšimnutí. Prosazovat je proto třeba důsledný postih nejenom pravicového, ale i levicového extremismu. autor je politolog CEVRO 17

18 TRADICE 18 Masopust výjimečná doba nevázaných radovánek Masopustní oslavy má většina z nás spojené s karnevalovými maskami a přemírou lahůdek krátce před Velikonocemi. Ovšem už málokdo ví, odkdy dokdy masopustní veselí trvalo, jaké zvyky se pěstovaly, nemluvě o tom, že mívaly i kontexty politické Natož abychom se poté dalších čtyřicet dní až do Velikonoc postili, jak velí pradávná křesťanská povinnost. Tradiční masopust na Moravě zvaný fašank nebo fašinek byl výjimečným obdobím roku, které umožňovalo jinak zatracované a těžko dostupné požitky nejen co se týče jídla a pití, ale i společenských zábav a také poněkud uvolněnějších sexuálních mravů. Snad i proto to byla doba vhodná pro smlouvání a uzavírání sňatků, přesněji řečeno v tehdejší řeči ohlášek. To vše opět spojeno s více či méně předstíraným blahobytem, dostatkem jídla a pití, které končilo nástupem velikonočního půstu. Mělo to svoji logiku: zejména na vsích bylo po celý rok práce až nad hlavu a všelijaké povinnosti včetně církevních omezení určovaly chod většiny života tak, že na větší radovánky nebylo ani pomyšlení. Masopust byl ojedinělou a vítanou výjimkou během celoroční dřiny. Ale v zimě se na polích a zahradách dělat nemohlo, večery byly dlouhé a spíže ještě relativně plné Není divu, že katolické církvi se masopustní veselí, navíc zavánějící starými pohanskými svátky zimního slunovratu, nikterak nezamlouvalo. Nicméně občasné pokusy radovánky omezit a spoutat do asketičtějších forem troskotalo na nezlomné touze vesničanů, měšťanů i veškerého ostatního obyvatelstva se alespoň na chvíli před velikonočním půstem odvázat a užívat si. Obdobné choutky měli koneckonců i tehdejší panovníci. Jejich stoly se prohýbaly jak tuzemskými laskominami, tak posléze i náročně dováženými pochoutkami z přímořských oblastí na stolech panstva už v 18. století nechyběly krevety ani jiné mořské plody, exotické ovoce klobásy, slanina, koblížky a boží milosti pak čtyřicetidenní půst Masopust, který trvá oficiálně od svátku Tří králů do Popeleční středy, se právem nazývá svátkem jídla. Nikoli ovšem původně v tom smyslu, že se přejíme ještě víc, než činíme obvykle. Spíše se v uplynulých stoletích lidé najedli konečně dosyta, méně si odpírali, konzumovali to, co bylo považováno za zcela výjimečné pochoutky. Navíc ani na jejich přípravu nebyl jindy čas. Kromě toho byla konečně šance na tříbení vztahů, jejich urovnávání nebo naopak ventilování sousedských sporů,

19 ať už aktuálních nebo pozůstatků těch dávných. Vzájemná setkání v hospodě nebo během návštěv k tomu byla živnou půdou. Jedním z neodmyslitelných symbolů masopustu byly zabijačky. S trochou nadsázky lze říct, že měly skutečně obdobnou atmosféru, jakou vykreslil na svých obrázcích Josef Lada. Leckdo se jen tak trochu opil, někdo se zpil do němoty, někdo vytrvale tančil za zvuků vesnické kapely Při tom všem se probíraly místní drby i politika, vyhlídky na budoucí úrodu Ale vraťme se k zabijačce. Neměla totiž jen punc jednodenní žranice, ale také sousedské solidarity. Vejslužka se vesměs rozdávala po celé vsi, zabijačkové hody se posouvaly od stavení ke stavení, takže v zásadě si celá vesnice pochutnávala na dobrotách z místních prasátek po celý masopust. Zlatým hřebem, který zabijačky umožňovaly, bylo vepřo zelo. Pověstné české knedlíky na talíři chyběly až do 19. století a také zelí se upravovalo poněkud jinak než dnes. Uvařilo se, zalilo kyselou smetanou a rozpálenou slaninou, sádlem nebo máslem. Maso se podávalo jako klasický ovar, pečeně nebo i dnes oblíbení vrabci. A jak jinak, zapíjelo se hojně pivem a na dobré trávení i náladu se v rámci možností rozlévala kořalka. Ale k masopustu patří i sladkosti. Takzvané boží milosti a hlavně smažené koblížky se sladkou náplní nesměly na stole chybět. I když Magdalena Dobromila Rettigová ve své věhlasné kuchařce myslela i na ty, kteří sice chtějí zachovávat staré zvyky včetně toho koblihového ale dávají přednost slaným pokrmům. Proto nabízela svým žačkám a čtenářům i koblihy se slanou náplní co takhle vůně hub, česneku a slaniny? V každém případě se masopust před zahájením velikonočního půstu vytratil stejně rychle jako se po vánočních svátcích bouřlivě vynořil. Lidé tento přechod k velikonočnímu půstu podle kronikářů i historiků brali velmi vážně, takže dokonce likvidovali, v lepším případě s přimhouřeným okem rozdávali, zbytky chudým, aby se mohli oddávat čtyřicetidennímu půstu. Nebylo to dáno jen zbožností, ale i mnohými pragmatickými hledisky: Do značné míry to byla dílem z nouze ctnost, protože zásoby se vesměs zejména po předchozích bujarých hodech povážlivě zúžily. Dílem byl také následující půst přirozenou zdravotní očistou organizmu vždyť i dnes jsou jarní kúry a diety v kurzu, ať už z doporučení lékařů nebo léčitelů. Magdalenu Dobromilu Rettigovou a její nejen věhlasnou kuchařku, ale také spíše méně známé životní osudy si připomeneme i v následujícím článku, u příležitosti výročí jejího narození. Prostor pro politické pletichy i obrozenecké ambice Průvody maškar a karnevaly bývaly neodmyslitelnou součástí závěru masopustu, tedy těsně před Popeleční středou. Právě ty se v poslední době Klasické koblihy dle M. D. Rettigové Na kamna dáme ohřáti 18 dkg jemné a 18 dkg sypké mouky. Přidáme k ní trochu citronové strouhané kúry, špetku soli a sáček vanilinového cukru. Do koflíčku vlahého mléka s dvěma kostkami cukru dáme vykynout 2 dkg droždí. Mezitím třeme na míse 3 dkg tlučeného cukru se dvěma žloutky asi 15 minut. Mouku pak zaděláme vykynutým kváskem, přidáme utřené žloutky a zpracujeme v jemné těsto, hodně je propracujeme, přilijeme 3 dkg rozpuštěného teplého másla a těsto znovu propracujeme, až jest hladké. Necháme je na kamnech zvolna kynouti, pak děláme malé koblihy, plníme je marmeládou a necháme je opět ubrouskem přikryté dokynouti. Zkynuté obrátíme na druhou stranu, a když jsou po obou stranách vykynuté, pak je smažíme v rozpáleném omastku. Slané koblihy dle M. D. Rettigové V míse utřeme 300 g tvarohu, 4 žloutky, přidáme 30 g droždí vykynutém ve 4 lžících smetany nebo mléka s 30 g cukru, 450 g polohrubé mouky a špetku soli. Těsto necháme vykynout a smažíme, případně plníme směsí z podušených hub na slanině a mírně počesnekované. M. D. Rettigová radí, že pokud přidáme polního salátu, pak takové koblihy při nedostatku ryb smaženou rybu nahradí. staly symbolem celého veselí a tradice maškarních rejů se vrací do mnoha obcí i měst. K neodmyslitelným maskám patřil medvědář a medvěd, s nímž si zejména mladé dívky chodily s gustem zatancovat, protože to mělo dodat naději k lásce a výhodnému sňatku. Byl to totiž symbol plodnosti a hojnosti. Nechyběly ani další masky, které připomínaly dobré a zlé síly vezdejšího světa. Zakrytá tvář a masky logicky skýtaly i možnost anonymně poukázat na své soupeře, případně je ve vší nevinnosti zesměšnit. Jako jedni z prvních toho využili italští šlechtici v dobách, kdy se jejich země potácela v politických řevnivostech a svárech. Masopustní maškarní plesy se proto staly jakýmsi pomyslným bojištěm mezi myšlenkami a idejemi politických odpůrců. Netekla tu krev ani nepadaly hlavy, ale odehrávala symbolická soupeření: bez násilí, ale s nádechem kumštu a notnou dávkou ironie, což leckdy byla zbraň vůči soupeři ne zcela zanedbatelná. V českých poměrech se společenskopolitického využití masopustu chopili původně čeští obrozenci. Zejména pořádání bálů a různých setkání byla příležitost, jak poukázat na své aktivity a cíle a také oslovit obrozeneckými myšlenkami různé skupiny obyvatelstva. Během první světové války bylo i masopustní období poznamenáno spíše truchlivou náladou než radovánkami. Poté se k obnovení této tradice hlásily různé zájmové, profesní a dobrovolné spolky, ať už to byli hasiči, baráčníci, sokolové nebo legionáři. 19

20 TRADICE 20 Nejvýznamnější dny masopustu byly před Popeleční středou Tučný čtvrtek O tučném čtvrtku bývala k obědu vepřová pečeně se zelím a později i s knedlíky. Také se nemělo hledět na nějaký ten džbán piva. Každý si měl dopřát tolik piva a mastného jídla, co snesl, přičemž leckdo si samozřejmě užíval i víc než snesl. Pátek a sobota sloužili k vystřízlivění a slehnutí přesycených žaludků, aby se v neděli vyrazilo na tancovačku. Masopustní neděle Masopustní neděli se také říkalo neděle taneční. Hned po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali tak k muzice do hospody. Hned jak dohráli, obyvatelstvo takřka do jednoho vyrazilo k hospodě, kde se pitky a taneční reje odehrávaly vesměs do božího rána. Na odpočinek ale mnoho času nezbývalo v pondělí tancovačky pokračovaly. Masopustní pondělí Po oddechu a splnění základních hospodářských či jiných povinností se neúnavně pokračovalo v tanci. Tentokrát to byl takzvaný mužovský bál. Znamená to, že parket okupovaly jen sezdané páry, svobodná chasa mohla leda přihlížet, případně popíjet nebo se miliskovat někde v ústraní. Masopustní úterý Vyvrcholení masopustu bylo spojeno s maškarním průvodem, plným rozmanitých pitvorných masek, jimž nejčastěji vévodil šašek, který mimo jiné měl právo odhánět z průvodu bičem nemaskované vetřelce. Jejich úkol totiž byl zcela odlišný obdarovávat maškary zbývajícími masopustními pochoutkami, eventuálně penězi. Byl to pro všechny poslední den, kdy si mohli nevázaně užívat. Od nadcházející Popeleční středy je čekalo jen symbolické pochování basy a pak čtyřicetidenní půst, kdy byli povinováni asketismem a střídmostí jak v jídle, tak světských zábavách. nejen za věhlasnou kuchařku si M. D. Rettigová zaslouží uznání... Každý, kdo kdy četl recepty od Magdaleny Dobromily Rettigové, tak ví, že tato dáma zanechala nesmazatelnou stopu v kulinářském umění. Jistě, nebyly to rozhodně recepty na rychlé a lehké večeře pro současné vytížené ženy, ale stále jsou inspirací. Možná by autorka byla zklamána, že právě to ji proslavilo, když její osudy a aktivity byly mnohem širší a bohatší. Od jejího narození uplynulo s koncem ledna 225 let. Většina z nás ji má spojenou se zmíněnou kuchařkou, v níž jazykem vcelku jadrným a přístupem nepříliš šetrným popisuje přípravu nepříliš dietních jídel. Nicméně nám, požitkářům, se dodnes sbíhají sliny, mnozí muži litují, že jejich manželky, byť z objektivních důvodů, nevěnují přípravě večeře tolik úsilí a času, současné restaurace bohudík nebo bohužel? z jejích doporučení nevycházejí. Skutečnost je taková, že samotná postava a role Rettigové byla a je v mnoha směrech rozporuplná: Je označována za českou vlastenku a buditelku, byť vyrůstala v německém prostředí a až do dospělosti neuměla česky. Sama se posléze věnovala i literární tvorbě, ale současné feministky by ji do svých řad rozhodně nepřizvaly. Své svěřenkyně totiž údajně vedla spíše k tomu, jak co nejlépe zaopatřit manžela, než jak jim pomoci k vlastní seberealizaci. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že kvůli starostem o to, jak vychovat z dívek vzorné manželky, neměla příliš času se starat o vlastního muže. Každopádně právě on jí české buditelství vetknul a přiblížil. A byl natolik nadšen jejím probuzeným vlastenectvím, že zřejmě oželel teplé večeře i další služby, k jejichž plnění vedla své žákyně. Ale nedejme tak zcela na zlé jazyky. Co se týče šíření češtiny hlavně mezi měšťanskými ženami a dívkami, určitě jí v zásluhách není nikdo roven. Od němčiny k češtině a putování po Čechách Jako dcera purkrabího na Všeradickém panství byla koncem 18. století v podstatě do značné míry odkázána na německou výchovu. Po otcově smrti se jako malá s matkou odstěhovala ke své tetě do Prahy. Žily v podmínkách ne právě blahobytných, takže musela být od začátku co platná pro chod celé domácnosti. O její vzdělání se ve volných chvílích starala sama maminka, ovšem výhradně v němčině. Takže i když začala jako dospívající dívka projevovat zájem o češtinu, až do svých osmnácti let mluvila výhradně německy. K pověsti české buditelky ji dopomohl až manžel J. A. S. Rettig, který se pohyboval ve vlasteneckých kruzích. Výrazná manželova podpora Od počátku svoji ženu podporoval v tom, aby se osmělila psát své literární pokusy v češtině. Jeho kontakty jí usnadnily setkání a konzultace s tehdejšími předními českými vědci, literáty, umělci, manželé hodně cestovali po celých Čechách. Ale i díky svým vlastním aktivitám a textům měla možnost se osobně setkat například s Palackým a Jungmannem, s dalšími osobnostmi vedla korespondenci, svoji poctu jí složila Božena Němcová, Alois Jirásek o ní dokonce napsal životopisnou hru. Kromě básní, divadelních her a krátkých próz napomohly jejímu věhlasu i pravidelné články do časopisu Květy. K její společenské orientaci a rozšíření prostoru pro osvětové aktivity přispěla také manželova profese. Jako právník zastával funkci radního v řadě měst, kde během společných pobytů začala Rettigová organizovat především výchovné a praktické kurzy pro dívky. Kromě toho to ale byly i besedy, předčítání v českém jazyce, podpora českých památek a národních tradic. red