Ludvík XVI. ( ) dynastie Bourbonů; manželem Marie Antoinetty (dcera Marie Terezie): za jeho vlády se vyostřila krize feudálního

Transkript

1

2 Ludvík XVI. ( ) dynastie Bourbonů; manželem Marie Antoinetty (dcera Marie Terezie): za jeho vlády se vyostřila krize feudálního absolutistického systému, jejímuž revolučnímu vyústění nebyl schopen čelit Nebyl schopen uskutečnit potřebné reformy (věnoval se raději kutilství a lovu). Bránil se provedení reforem předkládaných ministrem A. R. Turgotem a jeho nástupcem J. Neckerem, který navrhoval: zdanění šlechty a duchovenstva, zrušení cechů, svoboda obchodu a podnikání aj. proti tomu se postavily privilegované vrstvy (první a druhý stav duchovenstvo a šlechta)

3

4 příčiny revoluce: Absolutistická monarchie se ocitla v dlouhodobé ekonomické krizi (Francii hrozil státní bankrot), kterou způsobil: nákladný a neefektivní státní aparát dlouholeté války různá omezení obchodu a podnikání Několik let před vypuknutí revoluce špatné úrody nedostatek potravy zchudnutí vesnického obyvatelstva (příčinou byla dočasná změna klimatu - erupce islandské sopky Laki v r během 8 měsíců se uvolnilo až 15 km 3 lávy a 400 až 500 miliónů tun sopečných plynů a prachu: to vedlo ke snížení teploty a k menšímu množství dopadajícího slunečního záření).

5 výbuch Laki způsobil největší klimatickou změnu minulého tisíciletí

6 Neúrody vedly k hladu 1/5 populace v podstatě žebráci / pod hranicí chudoby Ceny jídla (obzvláště chleba) vzrostly během jara 1789 o 88% - byly sepisovány tzv. sešity stížností a na mnoha místech propukaly tzv. hladové bouře

7 složení společnosti (3 stavy): první stav: církev nejbohatší vlastník půdy a nemovitostí; privilegované vrstvy duchovenstva tvořily ani ne 1% všech obyvatel druhý stav: šlechta 2% populace První dva stavy byly privilegované: neplatily daně a mohly se podílet na politickém životě resp. státní správě třetí stav neprivilegovaných 97% populace / třetí stav byl vnitřně diferencovaný zdaleka největší podíl na něm měli rolníci / následovali řemeslníci (+ městská a venkovská chudina) / progresivní složku tvořila buržoazie (buržoa = měšťan) obchodníci a podnikatelé (bohatí, vzdělaní) vytvářeli bohatství, platili daně, ale nemělo podíl na moci

8 privilegované stavy žily na úrok stavu třetího: x 25 milionům neúroda hlad (stát nepomohl) na venkově vs. honosný, přepychový a rozmařilý král. dvůr

9

10 Marie Antoinetta byla známá svým hýřivým životním stylem. Jedním z jejích výstřelků bylo i postavení malé vesničky ve Versailles - hrála si zde na selku zatímco opravdoví zemědělci na venkově umírali hlady Hameau de la Reine

11 Buržoazie svůj program čerpala z myšlenek osvícenství (Locke, Montesquieu, Rousseau) a ideologie ekonomického a politického liberalismu: koncepce přirozených práv / základní občanská a politická práva musí mít formu zákona a stát je má ochraňovat; koncepce dělby moci - omezení moci panovníka konstitucí; rovnost před zákonem, právo na spravedlivý soudní proces, presumpce neviny, omezené volební právo, svoboda myšlení, podnikání (laissez faire / laissez passer) atd. Buržoazie žádala takové změny státního zřízení, v němž by se mohla na moci podílet. Po neúspěšných pokusech vlády o finanční reformu (A. R. J. bylo rozhodnuto svolat (po 175 letech) generální stavy (5.5.)

12 zasedání generálních stavů (po 174 letech) ve Versailles

13 Období generálních stavů ( ) a ústavodárného shromáždění ( ) Ihned po svolání generálních stavů do Versailles vznikly rozpory: mezi snahou krále a privilegovaných stavů omezit se pouze na řešení finanční krize a poslanci, kteří chtěli provést zásadní politické reformy v podstatě rozšířit pravomoci gen. stavů na nejvyšší zákonodárný orgán země. Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, prosadili hlasování podle osob a nikoli podle stavů (kdyby se hlasovalo podle stavů měly by většinu privilegovaní) část šlechty a většina kléru se přidala na stranu třetího stavu se třetí stav prohlásil Národní shromáždění.

14 Ludvík XVI. hlasování podle počtu zástupců nepotvrdil a uzavřel sněmovnu, v níž jednání stavů dosud probíhalo. Zástupci třetího stavu se 20. června 1789 přesunuli do míčovny a přísahali, že se nerozejdou, dokud nezajistí Francii ústavu: (tzv. Přísaha v míčovně) / tak vzniklo Ústavodárné shromáždění.

15 9. 7. se Národní shromáždění prohlásilo za Ústavodárné shromáždění (ÚS) ( ) Král začal stahovat vojska k Paříži 12. července se konala protestní demonstrace zásah vojska lidé vyrabovali arsenály (skladiště zbraní). Šířily se zvěsti, že na Bastile jsou děla namířená na Paříž. 14. července 1789 byla dobyta Bastila (sklad střelného prachu, vězení pro politické odpůrce) Král musel uznat ÚS a svolit ke zřízení národních gard v čele s markýzem Lafayettem. Tyto gardy složené z dobrovolníků měly chránit průběh revoluce a udržovat veřejný pořádek.

16

17 Markýz La Fayette se jako přesvědčený demokrat se významně podílel na úspěchu americké války za nezávislost. Měl velký vliv v počátečních fázích francouzské revoluce, protože se však ostře postavil proti jejím násilnostem, musel roku 1792 uprchnout do Belgie a byl vězněn v Rakousku. Napoleon ho z vězení vysvobodil a po jeho pádu se La Fayette ještě účastnil velké politiky za vlády Ludvíka Filipa.

18 VENKOV - tzv. VELKÝ STRACH (PRIVILEGOVANÝCH) - rolnické povstání rabování šlechtických sídel; pálení dokladů o feudálních povinnostech ( )

19 V důsledku rolnických povstání první vlna šlechtické emigrace. Státní správa se zhroutila.

20 Heslem revoluce se stalo: volnost, rovnost, bratrství. Král nepoužil sílu a s povstalci se smířil: symbolem se stala trikolóra (bílá barva královského rodu; červenomodrá barva Paříže) v podobě kokardy stužky, kterou si revolucionáři připínali na klobouky. Národní shromáždění v srpnu zrušilo daňová privilegia prvního a druhého stavu. Byla zajištěna rovnost před zákonem. Zrušena robota za výkup. Zrušena práva vrchnosti vůči poddaným. Odvádění nájemného za půdu zůstalo Došlo ke znárodnění církevních statků a církev podřízena státu. Byla odstraněna vnitřní cla a zavedena decentralizace státní správy země rozdělena na 83 departementů.

21 Deklarace práv člověka a občana vydána Ústavodárným národním shromážděním.

22 Deklarace práv člověka a občana: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech.... Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.... Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena.... Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému...

23 Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje. Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním, podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání. Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje.

24 Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina. Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout... Záruka práv člověka a občana vyžaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu užitku těch, kterým je svěřena. K vydržování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrženy na všechny občany podle jejich majetkové schopnosti.

25