OBSAH. Editorial Významná událost roku. Věda a výzkum. Zahraniční kontakty a spolupráce. Konference

Transkript

1

2 OBSAH Editorial... 1 Významná událost roku Pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad... 2 Dvůr krále Jiřího z Poděbrad I. kulatý stůl Dvory a rezidence ve středověku (Dana Dvořáčková-Malá)... 2 Mezinárodní konference o mírovém plánu Jiřího z Poděbrad (Jaroslav Boubín)... 3 Sedmdesáté páté výročí nacistické okupace českých zemí... 5 Okupací nezlomeni (Blanka Jedličková)... 5 Sté výročí vypuknutí první světové války... 7 Kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát (Petr Prokš)... 7 Nezměrné ztráty a jejich zvládání: Obyvatelstvo evropských velkoměst a první světová válka (Milan Hlavačka)... 8 První světová válka a česko-ruské vztahy (Petr Prokš)... 8 Po stopách Sarajeva 1914 (Magdaléna Pokorná Jaroslav Šebek)... 9 Vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914 a mezinárodní konference (Petr Prokš) Obnovený výzkum v římských a vatikánských archivech a knihovnách Český historický ústav v Římě dvacet let ve dvousetleté tradici (Jaroslav Pánek) Stý ročník časopisu Slovanský přehled Jubileum časopisu Slovanský přehled (Ladislav Hladký Radomír Vlček) Věda a výzkum Hlavní výsledky činnosti Historického ústavu Akademie věd České republiky v roce 2014 (Eva Semotanová) Papežství a české země jako badatelské téma (Jaroslav Pánek) Akademický atlas českých dějin o něm (Eva Semotanová) Digitální metody a technologie v základním i aplikovaném výzkumu August Sedláček ve věku digital humanities (Eva Doležalová Robert Šimůnek) Sto deset let služby české historické obci. Projekt Bibliografie dějin Českých zemí (Věra Hanelová Václava Horčáková) Staré tisky Historického ústavu AV ČR na Manuscriptoriu (Jiří Mikulec Ivana Pittnerová) Knihovna brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR (Jana Králová) Nové granty v Historickém ústavu AV ČR získané v roce 2014 (redakce) Zahraniční kontakty a spolupráce Mezinárodní spolupráce České republiky a Rumunska Vzpomínková slavnost u příležitosti odhalení pomníku věnovaného památce příslušníků rumunské armády, kteří se podíleli na osvobozování Československa (Emil Voráček) Skončil projekt Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic 60 let EU (Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze 60 Jahre EU) (Milan Hlavačka) Mezinárodní ediční projekt Acta Unitatis Fratrum (Jiří Just) Konference Historické krajiny obrazem a písmem (Eva Semotanová Robert Šimůnek) Násilí a odlišná moderna (Milan Hlavačka) Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru (Jarmila Kašpárková Kateřina Bobková-Valentová) Náboženské střety a konfesní násilí ve střední Evropě v století (Jiří Hrbek Kateřina Bobková-Valentová)... 42

3 editorial EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, otevřeli jste XXVI. ročník Bulletinu Historického ústavu AV ČR, vydaný v roce 2015 a mapující události a dění v ústavu za rok Kromě tištěné verze (v malém nákladu) je elektronický Bulletin ve formátu pdf dostupný na naší webové stránce Bulletin Historického ústavu AV ČR vychází od roku 1991, zpočátku byl vydáván i v několika číslech ročně. Publikované příspěvky informují o zajímavostech z vědeckého života ústavu, zejména o výzkumných projektech, jejich řešitelích a řešitelských týmech, o mezinárodních i domácích konferencích a workshopech. Představují formou rozhovorů vědecké osobnosti Historického ústavu mladší, střední i starší generace. Nechybí přehled významných publikací z dílny našich pracovníků. Prezentována jsou také nevýzkumná pracoviště, zejména pražská či brněnská knihovna, nakladatelství aj. Profil i aktivity Historického ústavu AV ČR lze průběžně sledovat na jeho webové stránce cz/cs/, výsledky výzkumu jsou každoročně shrnuty do výročních zpráv o činnosti a hospodaření, které najdete na V roce 2014 jsme intenzívně pokračovali v řešení interního výzkumného programu a běžících grantů. Zároveň jsme se však věnovali představení významných historických procesů a událostí spjatých s aktuálními výročími našich dějin, jimiž byly sté výročí vypuknutí první světové války v roce 1914 a její sociální a kulturně historická reflexe a pět set padesát let od evropské mise Jiřího z Poděbrad (1464). Připomenuli jsme si dvacetiletí činnosti obnoveného Českého historického ústavu v Římě (dnes zahraniční pracoviště Historického ústavu AV ČR) a vydání stého ročníku časopisu Slovanský přehled (založen 1898). Zároveň jsme se připravovali spolu s dalšími institucemi a vysokými školami na bohaté aktivity, které budou realizovány k výročí upálení Mistra Jana Husa (6. července 1415) a narození Karla IV. (14. května 1316). Neméně důležitou byla příprava na XXII. Mezinárodní kongres historických věd v čínském Jinanu (2015), kde jsme získali spolu s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR pořadatelství několika panelů a přijetí přednášek našich pracovníků. Pokračovalo formulování hlavních výzkumných programů Strategie AV 21, na nichž se Historický ústav AV ČR výrazně podílí. Rok 2015 je věnován 125. výročí založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění přímé předchůdkyně, která se v roce 1952 společně s dalšími dobovými vědeckými institucemi stala základem Československé akademie věd. Zapojili jsme se do přípravy oslav prezentací naší činnosti formou posterů na připravované Putovní exteriérové výstavě Umění (a) vědy (Brno, Ostrava, Olomouc, Jihlava, České Budějovice, Praha), exponáty na výstavě Věda národ dějiny v Národním muzeu na podzim 2015 a dalšími aktivitami. Na těchto nesnadných pracovních úkolech se podíleli výzkumní i nevýzkumní pracovníci Historického ústavu AV ČR na všech jeho pracovištích. Patří jim proto podpora vedení ústavu spolu s upřímným poděkováním. Zároveň nás čeká nelehký cíl, zhostit se v roce 2015 co nejlépe účasti ve dvou mezinárodních hodnoceních. Eva Semotanová Editorial Bulletinu HÚ AV ČR XXVI si dovolím ukončit inspirativním citátem pro rok 2015: Tantum possumus, quantum scimus. Můžeme tolik, kolik známe. Roger Bacon, O důležitosti a pokroku věd. In: Eva Kuťáková Václav Marek Jana Zachová, Moudrost věků. Lexikon latinských výroků, přísloví a rčení, Praha 2002, T 31, s

4 významná událost roku Významná událost roku Pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad V roce 2014 uplynulo pět set padesát let od mezinárodni mise iniciované českým králem Jiřím z Poděbrad. Historický ústav AV ČR se zapojil do mnoha akcí souvisejících s připomenutím významného výročí českých i evropských dějin. Dvůr krále Jiřího z Poděbrad I. kulatý stůl Dvory a rezidence ve středověku Druhé vědecké zasedání Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku (I. kulatý stůl) se konalo dne 30. ledna 2014 pod názvem Dvůr krále Jiřího z Poděbrad. V rámci jednání zaznělo celkem osm referátů, které se věnovaly pohledům na dvorskou společnost krále Jiřího z Poděbrad z různých úhlů. Úvodní referát Středověký dvůr jako téma pronesla Dana Dvořáčková-Malá z Historického ústavu AV ČR. Zaměřila se na představení dvorského výzkumu v rámci současné historiografie včetně přehledu dosavadních výsledků bádání. Jako následující v pořadí se slova ujala Blanka Zylinská z Ústavu českých dějin FF UK. Referát pod názvem Dvůr krále Jiřího ve světle současného poznání věnovala shrnutí dosavadních poznatků o dvoře Jiřího Poděbrad. Robert Novotný z Centra medievistických studií Filozofického ústavu AV ČR a UK představil postavení jednotlivců na dvoře krále Jiřího optikou dvojí konfese (Král dvojího lidu, král dvojí šlechty?). První blok referátů uzavřel diskusní příspěvek Sylvie Stanovské z Katedry germanistiky a nordistiky FF MU v Brně na téma Literární aktivity Hynka z Poděbrad. Odpolední jednání, jako druhý panel referátů, otevřelo pojednání Martina Šandery z Historického ústavu FF UHK, jenž přítomné seznámil s dvorským prostředím mladšího syna Jiřího z Poděbrad Jindřicha, a to pod názvem Dvůr Jiříkova syna Jindřicha Minsterberského. Otázku sídelního prostoru představil podrobněji František Musil, rovněž z Historického ústavu FF UHK, který se v příspěvku Venkovská sídla Poděbradů věnoval síti sídel. Prostorových souvislostí se částečně dotkla také Lenka Bobková (Ústav českých dějin FF UK) tématem Dvůr krále Jiřího ve vztahu k vedlejším zemím Koruny české. Otázka prostoru, vztahů mezi stranami či jednotlivci, a navíc i otázka komunikace rezonovala pak nejen ve vystoupení Lenky Bobkové, ale také v závěrečném referátu Antonína Kalouse (Katedra historie FF UPOL) Dvůr Matyáše Korvína ve vztahu k Jiřímu z Poděbrad. Jednání kulatého stolu zahájila ředitelka HÚ AV ČR Eva Semotanová (uprostřed), úvodní referát pronesla Dana Dvořáčková-Malá. 2

5 významná událost roku Jednací sál byl zcela zaplněn referujícími i dalšími zájemci. Pestré a badatelsky obsažné referáty, jež zazněly za přítomnosti výrazného počtu přítomných vědců a studentů, ukázaly (i přes mnohé dosažené výsledky), že problematika poznání dvora krále Jiřího je stále živým, otevřeným a plně nezpracovaným tématem. V této souvislosti lze konstatovat, že například postrádáme elementární prosopografické poznání, konkrétně v podobě strukturálně personální skladby, což dodnes zůstává obsaženo více či méně jen ve výsledcích syntézy Rudolfa Urbánka. Celostní zpracování dvora, včetně hlubšího poznání dvorské každodennosti za vlády tohoto krále, nás teprve čeká. Dana Dvořáčková-Malá Mezinárodní konference o mírovém plánu Jiřího z Poděbrad Město Poděbrady zařadilo do oslav spojených s výročím pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad setkání odborníků, zabývajících se dějinami poděbradského věku. V Kongresovém centru Lázeňská kolonáda v Podě- bradech se ve dnech září 2014 konala mezinárodní vědecká konference s názvem Projekt Jiřího z Poděbrad: Hledání nové Evropy. Uskutečnila se pod záštitou předsedy Akademie věd České republiky Jiřího Konference se účastnili přední domácí i zahraniční odborníci na poděbradskou dobu, v popředí zleva Petr Čornej, Wojciech Iwańczak a Petr Nejedlý. 3

6 významná událost roku Drahoše, hlavním odborným garantem byl Historický ústav AV ČR a spolupracujícím odborným garantem Historický ústav FF UHK. Podnětem k jejímu uspořádání se stalo pětisté padesáté výročí významné diplomatické iniciativy českého krále Jiřího z Poděbrad, jež usilovala o vytvoření nové organizace Evropy a v jejím rámci o prosazení trvalého mírového soužití všech křesťanských států. Historický ústav AV ČR reprezentoval Jaroslav Boubín. Konferenci zahájily úvodní proslovy zástupců všech tří výše zmíněných organizací, poděbradského starosty Ladislava Langra, ředitelky Historického ústavu AV ČR Evy Semotanové a pracovníka Historického ústavu FF UHK Martina Šandery. Následující jednání pak proběhla v pěti tematických blocích. Prvý z nich, který moderovala Blanka Zylinská (Ústav českých dějin FF UK Praha), nesl název Projekt krále Jiřího a jeho historický kontext a zaměřil se na postižení tzv. české otázky v mezinárodních souvislostech v letech a na historickou a právně historickou interpretaci právě tehdy zformulovaného Jiříkova projektu. Referenty byli Petr Čornej (Ústav pro jazyk český AV ČR), Jaroslav Boubín (Historický ústav AV ČR) a Karel Malý (Centrum právně historických studií, Historický ústav AV ČR a PrF UK). Druhý blok nazvaný Křesťanský mír klíčový termín a ideový svorník projektu, se soustředil jak na analýzu pojmu mír ve staročeské slovní zásobě a v husitském teologickém myšlení, tak i na problematiku landfrídů v pozdně středověkých Čechách a Jiříkovy mírové diplomacie. Toto jednání moderoval Petr Čornej; jako referenti v něm vystoupili Petr Nejedlý (Ústav pro jazyk český AV ČR), Ota Halama (ETF UK), Zdeněk Beran (Historický ústav FF UHK) a Martin Šandera. Třetí blok s názvem Panovnický dvůr a diplomacie Jiřího z Poděbrad moderovala Eva Doležalová (Historický ústav AV ČR). Věnoval se i obecnějším otázkám výzkumu panovnického dvora v pozdním středověku, především se však zaměřil na dva konkrétní aspekty dvora Jiříkova na otázku králových zahraničních rádců a jeho poselstev. O zmíněných tématech hovořila Dana Dvořáčková-Malá (Historický ústav AV ČR), Blanka Zylinská a Jiří Jurok (Muzeum Novojičínska). Čtvrtý blok, nazvaný Rozdělené Čechy v rozdělené Evropě: setkávání a konfrontace I, pojednával o vidění druhého jak v rámci konfrontace husitských Čech s ostatní křesťanskou Evropou, tak i ve střetu křesťanského a muslimského světa. Moderoval Petr Hlaváček (Collegium Europaeum Praha), referenty byli Jaroslav Svátek (Centrum medievistických studií Praha), Bronislav Ostřanský (Orientální ústav AV ČR) a Pavel Soukup (Centrum medievistických studií, Filosofický ústav AV ČR a FF UK). Poslední, pátý blok s názvem Rozdělené Čechy v rozdělené Evropě: setkávání a konfrontace II, se věnoval nejprve otázce česko-polského sousedství na konci středověku, poté integračním procesům v rámci střední Evropy a nakonec dobové politicko-církevní reflexi Evropy. Moderoval Pavel Soukup, hovořil Wojciech Iwańczak (Institut Historii Polskiej Akademii Nauk, Varšava), Antonín Kalous (Katedra historie FF UPOL) a Petr Hlaváček. Jak je z předloženého výčtu témat zřejmé, konference se soustředila zejména na zkoumání historického kontextu a klíčových aspektů Jiříkova projektu, který dnes přitahuje pozornost jako jeden z možných předchůdců současné Organizace spojených národů a Evropské unie. V tomto smyslu se snažila o jeho přesnější zhodnocení a k ujasnění místa, jež mu v dosavadním vývoji náleží. Oněch šestnáct výše zmíněných referátů se zároveň stane základem připravované kolektivní monografie. Jaroslav Boubín 4

7 významná událost roku Sedmdesáté páté výročí nacistické okupace českých zemí Okupací nezlomeni Historický ústav AV ČR (HÚ AV ČR) spolu s předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem a Masarykovou demokratickou akademií uspořádali 18. března 2014 v rámci spolupráce Akademie věd ČR a PČR konferenci Okupací nezlomeni, která se konala v jednacím sále Senátu Parlamentu České republiky při příležitosti sedmdesátého pátého výročí nacistické okupace českých zemí. Na sto sedmdesát účastníků ukazuje zájem o téma, které stále rezonuje nejen v české historiografii, ale kontinuálně i v politice a publicistice, také v souvislosti s mezinárodněpolitickým vývojem ve světě. Již úvodní slova reprezentantů pořádajících institucí poukázala na aktuálnost tématu. Předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch kriticky reagoval na pokusy vylíčit protektorát jako svého druhu oázu uprostřed Evropy zmítané druhou světovou válkou, když zdůraznil nacistické plány na germanizaci tohoto prostoru. Reagoval však i na aktuální problémy agresí v Evropě současné. Obdobně vystoupil i předseda AV ČR Jiří Drahoš, podle něhož při vzpomínce na dramatické události před sedmdesáti pěti lety a při pohledu na současnou napjatou situaci v některých evropských regionech není nadsazené tvrdit, že události z let získávají nečekaně aktuální přesah. Ředitelka HÚ AV ČR Eva Semotanová poukázala na důležitost 15. března 1939 pro dějiny a vývoj československého, a především pak čes- kého národa. Současně prezentovala, jak je tato otázka stále aktuální i z badatelského a vědeckého pohledu, zejména pro oddělení dějin 20. století HÚ AV ČR, které dominantně také konferenci z hlediska referátů obsadilo. Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička ve své řeči zdůraznil pietnost celé akce a nutnost připomínat si nejen toto výročí, ale historii obecně, abychom ji uchovali i pro budoucí generace. Součástí konference se stalo i otevření výstavky Konec Česko-Slovenska v Mytologické chodbě Valdštejnského paláce, připravené péčí pracovníků oddělení dějin 20. století HÚ AV ČR. Konference měla dva cíle. Chtěla nejenom připomenout události, které se v souvislosti s okupací udály, ale také předložit aktuální výsledky historického výzkumu předních českých historiků od nejstarší generace až po tu nejmladší. Úvodní blok zahájil emeritní pracovník HÚ AV ČR Jan Gebhart, který se věnoval problémům druhé Česko- Slovenské republiky. Zdůraznil důsledky odstoupení pohraničí po Mnichovu 1938 na hospodářství, ale především pak na československou mnohonárodnostní společnost, která se s touto situací snažila vyrovnat. Přetransformovala se i politická sféra, kterou velice záhy ovládly národně konzervativní strany držící se hesla: Republika malá, ale naše. Následující příspěvek Jana Úvodní slova pronesli reprezentanti pořádajících institucí, předseda AV ČR Jiří Drahoš a předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch. 5

8 významná událost roku Jednání probíhalo v sále Senátu Parlamentu České republiky. Němečka z HÚ AV ČR připomenul nacistickou okupaci v mezinárodních souvislostech, její odmítnutí ze strany velmocí v čele s USA, Velkou Británií, Francií a SSSR a argumentaci Německa, které v rukou drželo dohodu podepsanou prezidentem Emilem Háchou v Berlíně. Především se ale věnoval konstituování zahraničního odboje, kde zdůraznil i rozpory, které v československé emigraci panovaly. Naopak formování domácího odboje se věnoval Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Připomenul fungování dominantních odbojových skupin, jakými byly např. Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme nebo Obrana národa, ale také odboj komunistický. Upomenul však na fakt, že odbojová činnost probíhala i v ryze občanské rovině. Všechny příspěvky uzavřela živá diskuse, v rámci které vystoupil i válečný letec a veterán od Tobrúku plk. Pavel Vranský, který zavzpomínal na vlastenectví a sílu národa. Druhý blok vědeckého setkání se zaměřil na sledování reakcí politické sféry a na úlohu československé armády. Vývoji levice, a to jak socialistické, tak komunistické, se věnoval Emil Voráček (HÚ AV ČR). Nezabýval se pouze vlivem sociálně demokratické strany a Národní strany práce, ale předestřel i problém se studiem archivů, kde nejvíce komplikací nalezl v ruských archivech. Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR) se věnoval politickému katolicismu, který podle jeho tvrzení sehrál v březnových dnech roku 1939 velkou úlohu, když podstatně ovlivnil veřejné mínění. Jednání Vatikánu, který na jaře 1939 neustále ustupoval nacistické agresi a obětoval demokratický stát ležící ve středu Evropy, nevedlo k urovnání situace a k zachování klidu, ale naopak přispělo k eskalaci konfliktu. Představil rovněž současné možnosti archivního bádání, když upozornil na existenci důležitých materiálů ve vatikánském archivu. Blok uzavřela Zlatica Zudová-Lešková (HÚ AV ČR), která velice podrobně přiblížila stav, bojeschopnost a ideje československé armády v období druhé republiky, připomněla dokonce některé bojové akce z tohoto období, stejně jako reakce, které vyvolal vstup německé armády na naše území. V diskusi, která příspěvky zakončila, se všichni aktéři shodli, že ani v nejmenším nelze na tehdejší česko-slovenské společnosti pozorovat známky rezignace. V závěrečném bloku vystoupila Blanka Jedličková (HÚ AV ČR) s tematikou otázek paměti a vzpomínání na dobu nacistické okupace. Charakterizovala současný stav bádání k tomuto tématu v oblasti Oral History, přičemž dospěla k závěru, že na toto téma se u současné generace nevzpomíná. Nastínila i otázku využití tzv. kolektivní paměti, která dává teoretický prostor pro empirické zkoumání tohoto problému. Zdůraznila, že studium vzpomínek a paměti by mělo být základní rovinou vědeckého bádání o národním historickém vědomí. Závěrečný příspěvek přednesl Drahoslav Jančík z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty UK 6

9 významná událost roku v Praze, který sledoval dlouhý vývoj představ německých hospodářských odborníků na ovládnutí Československa, kdy prvkem sjednocujícím střední Evropu, měla být idea propojení československého a německého trhu do hospodářské unie podobné té, která v roce 1931 vznikla mezi Německem a Rakouskem. Věnoval se i začlenění české ekonomiky do německé ekonomické sféry po 15. březnu 1939 a tzv. nedobrovolné integraci zbytkového českého hospodářství. Velký ohlas sklidilo jako vždy do širokých konsekvencí zasazené závěrečné slovo nestora moderní české historiografie Roberta Kvačka, upozorňující na jistou přeexponovanost kritiky marasmu společenských poměrů druhé republiky, ale vedle vlastních reminiscencí coby malého školáka na 15. březen i na téma žhavě aktuální: hledání podoby Německa a vztahu (nejen ke střední Evropě) v moderních dějinách vůbec: Jaké bude Německo? Jaké bude ve střední Evropě, a to v té Evropě od Ukrajiny až po Belgii? Otázka právě pro dnešní evropskou situaci navýsost aktuální. Zlatica Zudová-Lešková hovořila o stavu a bojeschopnosti československé armády v období druhé republiky. Blanka Jedličková Sté výročí vypuknutí první světové války V průběhu roku 2014 jsme si připomněli sté výročí vypuknutí první světové války, strašlivého konfliktu, který zásadním způsobem ovlivnil další vývoj lidské civilizace. Válka měla mnoho hlubokých příčin, vyplývajících z mocenských poměrů v tehdejším světě. Započala 28. července 1914 vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem. Historický ústav AV ČR se aktivně podílel na vědeckých a popularizačních akcích, které byly k tomuto výročí uspořádány. Kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát Srbské kulturní středisko v Praze pod záštitou velvyslanectví Srbska a Černé Hory v České republice uspořádalo dne 24. března 2014 kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát. S úvodním referátem Srbsko a příčiny první světové války za srbskou stranu vystoupil Momčilo Mitrović, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Srbska v Bělehradě, který podrobně analyzoval vnitřní situaci a mezinárodní postavení Srbska před vypuknutím první světové války i politiku mocností, zejména Rakousko-Uherska, vůči balkánským státům, která se zásadně podílela na vypuknutí první světové války. Úvodní referát Balkán v průsečíku velmocenských zájmů za Velké války za českou stranu přednesl Petr Prokš (Historický ústav AV ČR), který osvětlil politiku mocností obou válčících bloků vůči jednotlivým státům Balkánu, z nichž některé se přiklonily na stranu Centrálních mocností a jiné zase bojovaly na straně velmocí Dohody. Přitom zdůraznil, že při výkladu dějin první světové války je někdy opomíjen význam balkánské fronty pro celkový průběh a vyústění války. V následné diskusi oba přednášející podrobněji vysvětlili otázky, které nastínili ve svých referátech, a zodpověděli řadu dotazů přítomných, kteří také přispěli vlastními stanovisky k uvedenému tématu. Petr Prokš 7

10 významná událost roku Nezměrné ztráty a jejich zvládání: Obyvatelstvo evropských velkoměst a první světová válka Již třicátá třetí mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR, FHS UK a zahraničními partnery: Wiener Stadt- und Landesarchiv, Institut für Zeitgeschichte Universität Wien, Lehrstuhl für Neueste Geschichte Universität Gö- Jiří Pešek a Jan Němeček při zahájení konference. the-universität Frankfurt am Main, věnovaná městům v první světové válce, se uskutečnila ve dnech října Konferenci, na které převládaly referáty renomovaných zahraničních badatelů (například Christoph Cornelissen, Alfred Pfoser, Macej Górny, Jörg Vögele), zahájil Jiří Pešek (FHS UK) a Jan Němeček (HÚ AV ČR). Z jednání konference vyplynulo, že tento světový válečný konflikt podstatně změnil i život evropských velkoměst, otřásl liberálním hospodářstvím a posunul ho směrem ke státnímu intervencionismu, zásadně zasáhl život obyvatelstva v zázemí, proměnil úkoly samospráv a mnohdy pozměnil roli metropolí ve státě a v národních společnostech. Hlavní smysl takovýchto společných mezinárodních konferencí, které se konají v příjemném prostředí Clam-Gallasova paláce, je komparace velkoměstského života především ve střední Evropě a také rozdílných badatelských přístupů k tematice. Milan Hlavačka První světová válka a česko-ruské vztahy U příležitosti stého výročí vypuknutí první světové války se v Ruském středisku vědy a kultury v Praze dne 25. listopadu 2014 konal česko-ruský kulatý stůl, který byl organizován Střediskem ruského vzdělávání v Praze, jako představitelem Ruské státní humanitní univerzity, pod záštitou Velvyslanectví Ruské Federace v České republice, ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR (HÚ AV ČR). Všechny přítomné přivítal ředitel Ruského střediska vědy a kultury a Rada Velvyslanectví Ruské Federace Leonid A. Gamza. Následoval slavností akt, při kterém rektor Ruské státní humanitní univerzity Jefim J. Pivovar, člen korespondent Ruské akademie věd, předal diplomy ruským absolventům zmíněné univerzity, kteří úspěšně završili své studium v Praze. Vlastní kulatý stůl zahájil Jefim J. Pivovar obsáhlým referátem o nejnovějších výsledcích výzkumu první světové války a akcích pořádaných ke stému výročí vypuknutí tohoto válečného konfliktu, na nichž jeho univerzita spolupracuje s Institutem všeobecné historie Ruské akademie věd, Institutem ruské historie Ruské akademie věd a Ruským státním archivem v Moskvě. Především představil třídílný sborník materiálů z vědeckých konferencí, vytvoření audio a video i fotografických ma- teriálů a dokumentárních svědectví o válce. Současně informoval o odhalení památníku hrdinům První světové války na Poklonnoj gore v Moskvě. Z české strany nejprve vystoupil jeden z předsedů Smíšené rusko-české komise historiků a archivářů, zástupce ředitelky HÚ AV ČR, Jan Němeček, který podal výklad o výsledcích českých výzkumů první i druhé světové války, vydaných a zpracovávaných publikacích i připravovaných akcích, především o mezinárodní konferenci k sedmdesátému výročí ukončení druhé světové války, pořádané v Senátu Parlamentu ČR. Emil Voráček přednesl referát o formování československých legií v Rusku a politické aktivitě pozdějšího prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Rusku za první světové války. Významnou pozornost věnoval také poválečné ruské akci, v jejímž rámci Československo přijalo velký počet ruských emigrantů, zejména příslušníků inteligence, mezi nimi mnoho významných umělců, vědců a univerzitních pedagogů, kteří byli velkým přínosem pro československou vědu a kulturu i rozvoj česko-ruských vztahů. Petr Prokš navázal referátem o příčinách vypuknutí první světové války. Přehledně informoval o dosavadních a mnohdy protikladných i ideologicky podmíněných názorech na příči- 8

11 významná událost roku ny první světové války. Současně přednesl vlastní stanovisko, že zásadní příčinou této války byl nesmiřitelný protiklad mezi sobecky omezenou státně-nacionalistickou politikou jednotlivých velmocí a začínající globalizací světa, když kupící se problémy se daly řešit pouze již mezinárodní spoluprací a integračními mechanismy. Namísto mírových řešení došlo k výbuchu strašlivé války, která měla podstatný vliv na vývoj celého světa. Proto je třeba i nyní řešit stávající problémy světa nikoli vyhrocováním sporů a mezinárodní izolací, nýbrž vzájemnou spoluprací a integračními procesy. V následné diskusi přítomní, většinou učitelé a studenti Střediska ruského vzdělávání v Praze a ruští krajané v České republice, shodně s přednášejícími konstatovali, že válka jako způsob řešení konfliktů je vždy tragédie, proto je třeba rozvíjet mezinárodní spolupráci v kultuře, vzdělávání, politice a vědě, což se týká také výzkumu příčin, průběhu a následků obou světových válek v minulém století. Současně byly naznačeny hlavní tendence a konkrétní aktivity další činnosti Smíšené rusko-české komise historiků a archivářů, která bude nadále pokračovat. Petr Prokš Po stopách Sarajeva 1914 Krkonošské muzeum v Jilemnici uspořádalo ke stému výročí vypuknutí první světové války 23. května 2014 vzpomínkovou akci spojenou s vernisáží výstavy ve zdejším zámku. Krkonošské muzeum bylo hlavním organizátorem, ale efektivně při této akci spolupracovalo s Muzeem Novojičínska v Novém Jičíně. Záštitu přijali hejtman Libereckého kraje Martin Půta a Jan hrabě Podstatzký-Liechtenstein. Starosta města Vladimír Richter uvítal dne 23. května odpoledne hosty na místní radnici a zahájil tak celé slavnostní odpoledne a večer. Položením květin a krátkým, ale velmi působivým pěveckým vystoupením v rodové hrobce hrabat Harrachů v nedaleké Horní Branné byla poté uctěna památka bývalých majitelů zdejšího panství. Jednomu z jeho významných představitelů, Janu Nepomuku hraběti Harrachovi ( ) byl nedaleko zámku Magdalénou Pokornou (Historický ústav AV ČR), předsedkyní Matice české, odhalen pamětní panel, jehož autorem je Jan Luštinec, ředitel muzea. Panel vznikl zásluhou Matice české, sekce Společnosti Národního muzea, jako součást jejího dlouhodobého projektu Čeští spisovatelé v regionech České republiky: Je zaměřen na umisťování informačních panelů, které mají populární formou co nejširší veřejnost seznamovat s působením a významem českých spisovatelů a spisovatelek a osobností kultury v místech, kde se narodili, působili, nebo kde nalezli místo svého posledního odpočinku. Aktuálně existuje již na třicet takových informačních panelů a jejich odhalování bývá často spojováno s místními slavnostmi a slouží tak nejen k rozšíření znalostí, ale i k posilování místní identity. V podvečer byla v jilemnickém kostele sv. Vavřince sloužena slavnostní mše za oběti první světové války. V podání sólistů a sboru za doprovodu varhan a orchestru tu ve zcela zaplněném kostele zazněla v mistrov- ském provedení také Orgelsolomesse in C Dur do Wolfganga Amadea Mozarta. Na závěr slavnostního odpoledne byla na zámku zahájena výstava Po stopách Sarajeva Propojení jilemnického zámku a sarajevské tragédie má svou logiku. Následník trůnu František Ferdinand d Este a jeho manželka Žofie totiž zahynuli ve voze hraběte Františka Harracha a v jeho přítomnosti. Vernisáž uvedl ředitel muzea a hlavní organizátor akce Jan Luštinec, jenž zároveň moderoval vystoupení těch, kteří se o realizaci výstavy zasloužili. Dobu, kterou fatálně poznamenaly výstřely v Sarajevu, připomněl Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR). V referátu se zabýval reflexí vzniku první světové války, stručně připomněl její základní příčiny a důsledky. Velký prostor věnoval také otázkám, souvisejícím s důsledky pro poválečný politický vývoj. Ve většině nástupnických států se sice zpočátku prosadily demokratické a parlamentní formy vládnutí, ale postupně zde byly nahrazeny více či méně autoritativními hnutími. Konflikt Velké války totiž připravil o život miliony lidí a další miliony zmrzačil tělesně i duševně. Stal se i zdrojem rozvratu stávajícího hodnotového řádu a živnou půdou nejen pro vlády tzv. pevné ruky, ale i pro vznik nových ideologií nacionálního socialismu a komunismu, který pak poznamenal vývoj v dalších historických periodách 20. století. Promluvila rovněž autorka výstavy Naďa Kubů a tlumočeny byly i pozdravy uměleckého fotografa Pavla Scheuflera, jehož dílo výstavu zdobilo. Na svého dědečka, který byl sarajevskému atentátu přítomen, zavzpomínal Jan hrabě Podstatzký-Liechtenstein. Jedinečné fotografie následníka trůnu a jeho rodiny tvořily jádro výstavy, připomínající mimo jiné i další osobnost, spjatou se zdejším krajem a zároveň s rodinou následníka trůnu místního rodáka pátera Ottu Stanovského, který učil následníkovy děti česky. Pro podporu 9

12 významná událost roku Před budovou jilemnického gymnázia byl slavnostně odhalen informační panel, který připomíná život a dílo Jan Nepomuka Františka hraběte Harracha. (Na snímku zleva: Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, Magdaléna Pokorná, HÚ AV ČR, Eva Ryšavá, bývala předsedkyně Marice české a Pavel Muchka, jednatel Matice české) české věci za protektorátu byl uvězněn již jako velmi starý muž v koncentračním táboře. Při posuzování dějin Matice české, založené v roce 1831, bývá kladen důraz na počátky její činnosti ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století, ale ona fungovala i v dalších desetiletích, nadále úzce spjata s Národním muzeem. A tehdy s ní svůj život spojil také Jan hrabě Harrach ( ). Byl vychováván i dvěma osobnostmi, které se později staly pilíři Národního muzea Janem Erazimem Vocelem a Jaroslavem Vrťátkem. Stal se horlivým vlastencem a ctitelem slovanské vzájemnosti. Již ve svých dvaceti letech se zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze v roce 1848, speciálně se zajímal o Rusko, a dokonce jej celkem třikrát navštívil, naposledy během známé pouti českých politiků a umělců v roce Mezi soudobou konzervativní českou šlechtou měl dost výjimečné postavení, protože sympatizoval s českou měšťanskou politikou. Byl zvolen několikrát do zemského sněmu v šedesátých až osmdesátých letech, v roce 1879 také do poslanecké sněmovny a v roce 1884 se stal členem panské sněmovny. Jan hrabě Harrach podporoval emancipaci českého národa, a to nejen kulturní, ale i hospodářskou. Stál v čele kulturních i hospodářských spolků (Společnosti Národního muzea a Matice české, ale také Moderní galerie, banky Slavie či Hospodářské jednoty pro Království české). Publikoval odborné hospodářské příručky (v roce 1864), ale právě v souvislosti se svou činností v Matici české i Chronologický přehled dějin českých v roce Osobně se hrabě Harrach angažoval i při odborných poradách v roce 1869, když se diskutovalo o tom, jakou podobu má mít český zeměpisný atlas, na jehož vydání se Matice česká připravovala. Stal se 5. prosince 1862 v pořadí šestým kurátorem Matice české a tuto funkci, která znamenala předsednictví Sboru Národního muzea, zastával do 2. prosince Sám ve své úvodní řeči, když poděkoval za projevenou důvěru, zdůraznil, že využije této příležitosti jako kurátor Matice české, aby se seznámil a spřátelil s výtečnými zástupci českoslovanské národnosti. Matiční historik Karel Tieftrunk později soudil, že výbor tehdy snad mohl zvolit muže ve vědách a poměrech matičních zběhlejšího, ale sotva upřímněji smýšlejícího... Jan hrabě Harrach se musel ve své funkci v Matici české vyrovnávat s mnoha problémy, finančními, programovými, ale také s těmi, které na ni dopadaly jako důsledek velkých dějin, konkrétně s důsledky rakousko-pruské války v šestašedesátém. Od počátku své úřední činnosti v Matici dbal hrabě Harrach na to, aby Matice měla pořádek ve svých financích, prosadil tedy, že budou včas předkládány ke kontrole každoroční účetní uzávěrky, že bude výbor Matice každou druhou středu pravidelně zasedat, aby se mohlo rozhodovat o aktuálních a důležitých záležitostech kolektivně. Hrabě Harrach si uvědomoval, že z titulu své funkce bude muset do rozpočtu Matice české přispět i nad rámec běžných členských povinností. A byl i v tomto případě velkorysý. Po obnovení ústavního života v monarchii počátkem šedesátých let se v Matici české řešilo, jak docílit toho, aby bylo možné peníze z členských příspěvků v maximální možné míře využívat k hlavnímu účelu Matice, tedy vydávání knih. Bylo rozhodnuto o změně stanov. Pokud bude mít Matice na svém účtu zlatých, všechny další příspěvky budou využity na vydavatelskou aktivitu. Mezi ty členy Matice, kteří přispěli výraznou částkou, patřili i hrabě Jan Harrach (částkou 500 zlatých). Obětavost projevili ale i řadoví členové Matice, tehdy písař Národního muzea Josef Alexander Dunder k tomuto účelu věnoval své celoživotní úspory, také 500 zlatých. Hrabě Jan podpořil Matici českou i při jiných příležitostech, hned v roce 1864 věnoval přírodovědeckému časopisu Živa částku 1300 zlatých, aby mohl nadále vycházet. Z tohoto příkladu snad lze soudit i na to, jak Jan hrabě Harrach efektivně promýšlel svou mecenášskou aktivitu. Tam, kde očekával, že výzva k veřejným sbírkám najde své četné adresáty, účinně přispěl, ale tam, kde by se podobných mecenášů nedostávalo, jak tomu bylo pravděpodobně v případě Živy, tam svým darem zachraňoval samotnou existenci. Jan hrabě Harrach slíbil, když byl zvolen kurátorem Matice české, že bude dělat vše proto, aby se stal jejím pravým starostou... a to také až do roku 1890, kdy ve funkci zůstal, do důsledku plnil. Magdaléna Pokorná Jaroslav Šebek 10

13 významná událost roku Vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914 a mezinárodní konference Srbské kulturní centrum v Praze ve spolupráci s Archivem Srbska a Ministerstvem kultury a informací Srbska uspořádalo pod záštitou Velvyslanectví Srbska a Černé Hory v České republice dne 10. prosince 2014 slavnostní vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války Výstava zpřístupnila kopie padesáti zásadních dokumentů, především diplomatické korespondence Srbska s jednotlivými velmocemi, z let , které osvětlovaly příčiny první světové války. Většina listin pocházela z období od sarajevského atentátu až po vyhlášení války Srbsku od Rakousko-Uherska. Dokumenty byly doplněny českými překlady a řadou dobových fotografií. Goran Miloradovíć, vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny Srbska, podává výklad o politických a národnostních poměrech na Balkáně před první světovou válkou. Druhého dne, 11. prosince 2014, se konala mezinárodní konference ke stému výročí vypuknutí první světové války. S úvodním referátem Balkán v soupeření velmocí vystoupil za českou stranu Petr Prokš (Historický ústav AV ČR), který zdůraznil, že po staletí představoval Balkán důležitou strategickou oblast, kde se střetávaly nejrůznější velmocenské zájmy a kulturněcivilizační tendence. Nejvýrazněji se to projevilo v průběhu 19. a zejména na počátku 20. století, kdy vývoj na Balkánském poloostrově mnohdy určoval další osud celé kontinentální Evropy. Protikladné státní, národní, etnické, mocenské a náboženské střety většinou vyvrcholily krvavými konflikty, které do budoucnosti zasely další nevraživosti a nenávisti, jež se nepodařilo ani do dnešních dnů zcela překonat. Současně do vývoje na balkánském poloostrově zasahovaly a vlastní zájmy zde prosazovaly také mocnosti obou nepřátelských bloků, což se neblaze projevilo především při vypuknutí a následném průběhu první světové války. Úvodní referát Srbská státotvorná otázka přednesl za srbskou stranu Goran Miloradović z Ústavu pro soudobé dějiny Srbska v Bělehradě, s podrobným rozborem nejrůznějších názorů, projektů a koncepcí na řešení budoucnosti Balkánu za první světové války i na mírové konferenci v Paříži. Výsledkem bylo ustavení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie, která se však kvůli vnitřním státoprávním, národnostním, etnickým a náboženským sporům a zároveň také v důsledku politiky velmocí i převratným změnám v celkovém vývoji mezinárodní situace nakonec rozpadla na jednotlivé státy. Zmíněný vývoj nejenže nepřispěl k uklidnění situace na Balkáně, ale přinesl nové problémy, s kterými se bude muset Balkán do budoucna nadále vyrovnávat. V následné diskusi se přítomní, zejména diplomaté, novináři, historikové a pozvaní hosté, věnovali osudům Jugoslávie i poměrům na Balkáně od první světové války až do současnosti, a to v návaznosti na celkový vývoj Evropy a světa. Petr Prokš Obnovený výzkum v římských a vatikánských archivech a knihovnách Český historický ústav v Římě dvacet let ve dvousetleté tradici Není právě obvyklé, aby předseda Akademie věd ČR poskytoval záštitu menším, dokonce jen jednodenním zasedáním, pořádaným jednotlivými akademickými ústavy. Přesto se tak stalo v případě kolokvia Ad fontes Naši vědci v Itálii, jež se konalo ve vile Lanna 20. listopadu Tématem bylo totiž dvacet let činnosti Českého historického ústavu v Římě (ČHÚŘ), zahranič- ního pracoviště Historického ústavu AV ČR a zároveň jediného badatelského centra tohoto typu ve třetí oblasti věd. Nejvyšší představitel naší Akademie se nerozhodl náhodou; přede dvěma lety totiž profesor Jiří Drahoš toto pracoviště navštívil a spolu s kardinálem Dominikem Dukou tam 23. listopadu 2012 podepsal Prohlášení o spolupráci ve výzkumu náboženských 11

14 významná událost roku Kardinál Dominik Duka a předseda Akademie věd Jiří Drahoš podepisují v pracovně ČHÚŘ Prohlášení o spolupráci ve výzkumu náboženských a církevních dějin mezi Akademií věd ČR a Arcibiskupstvím pražským. a církevních dějin mezi Akademií věd ČR a Arcibiskupstvím pražským. Nyní tento malý římský ústav bilancoval výsledky své činnosti u příležitosti dvaceti let existence. Jeho význam v pozdravném projevu ocenil místopředseda AV ČR Pavel Baran, který zdůraznil význam mezinárodní spolupráce historiků v rámci evropského výzkumného prostoru a vyjádřil podporu Akademické rady instituci otvírající nové obzory českému bádání v humanitních vědách. Ředitelka Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR) Eva Semotanová prezentovala publikační výsledky ČHÚŘ za několik posledních let, kdy se výrazně zvýšilo zapojení vědeckých pracovníků HÚ AV ČR do římského výzkumu a spolu s ním se objevily i mezinárodně významné výstupy. S podporou HÚ AV ČR a celé Akademie se proměnila tvářnost ústavního periodika Bollettino dell Istituto Storico Ceco di Roma, které se množstvím studií a pestrou recenzní rubrikou přiřadilo k respektovaným časopisům a ročenkám Mezinárodní unie archeologických, historických a uměnovědných ústavů v Římě, jejímž řádným členem je ČHÚŘ od roku Ředitelka HÚ AV ČR dále uvedla dvě knižní série, které začal ČHÚŘ vydávat, a to italskou Biblioteca dell Istituto Storico Ceco di Roma (zatím tři svazky od roku 2012), připravovanou s podporou Univerzity Pardubice, a českou Acta Romana Bohemica (dva svazky z roku 2014). Připomenula náročnou činnost editorů, která přinesla prací Tomáše Černušáka nejnovější výsledek v edici diplomatické korespondence papežských nunciů z počátku 17. století, a řadu studií a monografických prací z dějin středověku, raného novověku i 19. a 20. století. Nakonec ocenila směřování k syntéze dějin vztahů mezi papežstvím a českými zeměmi, která je již intenzivně připravována a zatím přinesla plody v souhrnných monografiích Zdeňky Hledíkové o době avignonského papežství a Jaroslava Šebka o historii vzájemných kontaktů od poloviny 19. do počátku 21. století. Stručný nástin vývoje českého bádání v Itálii a Vatikánu podal ředitel ČHÚŘ Jaroslav Pánek. Ukázal, že v počátcích cesty za zvládnutím zahraničních bohemik stály dvě zakladatelské osobnosti české vědy Josef Dobrovský a František Palacký, který roku 1837 otevřel Čechům dveře k pramenům tehdy ještě oficiálně nepřístupného Vatikánského tajného archivu. Ocenil průkopnické dílo moravského historiografa Bedy Dudíka a ředitele Českého zemského archivu Antonína Gindelyho, z jehož podnětu byla založena Česká historická expedice v Římě. Její zásluhou již na přelomu 19. a 20. století vznikly projekty trvalého výzkumu v Itálii a Vatikánu, na něž mohl v meziválečné době navázat Československý historický ústav v Římě. Dvojí likvidace tohoto zahraničního ústavu v době nacistické okupace a poté komunistické totality zavinila, že Češi, kteří patřili mezi první evropské národy soustavně bádající v nesmírně bohatých italských a vatikánských archivech 12

15 významná událost roku Místopředseda Akademie věd Pavel Baran při zahajovacím proslovu vyzdvihl význam ČHÚŘ pro mezinárodní vědeckou spolupráci. a knihovnách, se mohli k této činnosti vrátit až od roku 1994, kdy zahájil svou činnost ČHÚŘ. Další referenti pojednali o jednotlivých stránkách činnosti ČHÚŘ. Eva Chodějovská, výkonná redaktorka Bollettino dell Istituto Storico Ceco di Roma, ukázala, na jaké problémy narážely snahy o založení časopisu v meziválečné době a jaké místo zaujal nynější bulletin mezi současnými periodiky zahraničních humanitních ústavů sídlících v Římě. Jan Hrdina a Zdeňka Hledíková obrátili pozornost k nejdůležitější edici středověkých pramenů (Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia) a k možnostem jejího brzkého dokončení. Zpřístupňování nunciaturní korespondence z řady evropských zemí jako mezinárodní úkol historiků raného novověku přiblížila Alena Pazderová, zatímco Tomáš Černušák analyzoval český podíl na kritické edici písemností nunciatury u císařského dvora v Praze a Vídni z let vydáváním pramenné série Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem. Dlouhodobě prováděný soupis bohemikálních rukopisů ve vatikánských a italských knihovnách, zejména ve Vatikánské apoštolské knihovně a v tamním fondu Palatina (tj. knihovny falckých kurfiřtů a naposledy před odvezením do Říma vlastnictví českého krále Fridricha Falckého) přiblížil Stanislav Petr (MÚ AV ČR). Kolektivnímu prosopografickému výzkumu pramenů k církevním dějinám raného novověku, zejména z centrálního jezuitského archivu, se věnovala Kateřina Bobková-Valentová (HÚ AVČR). Petr Vorel (FF UPCE) předvedl na pramenech k poznání papežského měnového systému za Urbana VIII. pozoruhodnou pramennou sondu do světových dějin financí v 17. století. Zbývající dvě vystoupení názorně doložila, že římské výzkumy se zdaleka neomezují na starší dějiny a naopak se stále více přibližují k současnosti. Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR) na základě nejnověji zpřístupněných písemností papežského archivu předvedl, jak se nově a komplexněji jeví vztahy Vatikánu a Československa v pramenech 20. století, zejména v období mezi dvěma světovými válkami. Naopak donedávna opomíjené dokumenty Archivu italského mi- Ředitel ČHÚŘ Jaroslav Pánek (vpravo) prezentuje předsedovi Komise ČHÚŘ Františku Šmahelovi nové publikace vzešlé z římských výzkumů. 13

16 významná událost roku Předseda Komise ČHÚŘ František Šmahel v přátelském rozhovoru s bývalou ředitelkou ČHÚŘ Zdeňkou Hledíkovou. nisterstva zahraničí vytěžili Jan Kuklík (FF UK) a Jan Němeček (HÚ AV ČR) v úvaze o možnostech využití římských diplomatických pramenů k osvětlení československo-italských vztahů v období Jubilejní zasedání se neslo v naprosto pracovním duchu. Podstatnou stránkou referátů byla skutečnost, že mluvili naši nejlepší znalci dané tematiky a že ve všech případech srovnávali výsledky a perspektivy českého výzkumu s bádáním v ostatních evropských zemích, neboť Řím se svou mimořádnou koncentrací evropských a amerických historických pracovišť k takové komparaci důrazně nabádá. Přednesené referáty, jež se staly předmětem zajímavé diskuse, byly pouhým výtahem z textů knihy k dvaceti letům ČHÚŘ. V každém případě doložily, že prostředky, jež Akademie věd ČR vkládá do tohoto zahraničního pracoviště, nepřicházejí nazmar. Jaroslav Pánek Stý ročník časopisu Slovanský přehled Jubileum časopisu Slovanský přehled Na rok 2014 připadlo vydání stého ročníku časopisu Slovanský přehled. Tento časopis je jednoznačně nejstarším českým periodikem zabývajícím se slovanskou tematikou, který u nás v podstatě kontinuálně (pomineme-li časové mezery způsobené první a druhou světovou válkou) dodnes vychází. První číslo Slovanského přehledu vyšlo v Praze v říjnu roku Zakladatelem a redaktorem časopisu byl tehdy významný český slovanofil, literát, překladatel a publicista Adolf Černý. Svým vydavatelským počinem chtěl navázat na podobný předchozí byť nepříliš úspěšný pokus Edvarda Jelínka, který v letech v Praze vydával Slovanský sborník, jenž se tematicky zaměřoval na historii a kulturu slovanských národů. Adolf Černý položil ve svém časopise jednoznačný důraz na reflexi aktuál ního dění ve slovanském světě. Protože ideově patřil ke stoupen- cům Masarykova realismu, nešlo mu o pouhé mechanické propagování mezislovanské vzájemnosti, postavené v minulosti často na velmi romantických představách o slovanské jednotě a spolupráci, ale zejména o pravdivé, objektivní poznávání soudobého slovanského světa na bázi tzv. kritického slovanství. Jak uvedl A. Černý v úvodním slově k prvnímu číslu nového časopisu, jeho snahou bylo ideově navázat na motto vydavatelského úsilí E. Jelínka Poznejme se. Avšak osobně k tomuto heslu vždy v duchu názorů Františka Palackého a Tomáše Garrigue Masaryka ještě přidával a vždy dle pravdy. Slovanský přehled měl ve své první fázi ( ) charakter široce koncipované zpravodajské revue, což měl vyjadřovat i tehdejší jeho podtitul Sborník statí, dopisů a zpráv ze života slovanského. Časopis přinášel na 14

17 významná událost roku stránkách svých jednotlivých čísel (původně jich vycházelo zhruba deset do roka) vedle odborně koncipovaných článků o společenském a kulturním dění v jednotlivých slovanských zemích také ukázky překladů slovanské poezie, recenze o odborných i uměleckých knihách a také velice cenné zprávy o důležitých dobových událostech a problémech, které formou dopisů či glos zasílali časopisu jeho četní zahraniční spolupracovníci. Slovanských přehled si brzy získal poměrně početné čtenáře doma i v zahraničí, v prvé řadě mezi intelektuály. Za první světové války byl časopis pro svůj slovanský obsah zakázán. Časová mezera v jeho vydávání se protáhla až do roku 1925, neboť A. Černý působil několik prvních let po vzniku samostatné Československé republiky v diplomatických službách. Zároveň však sílily hlasy po obnovení Slovanského přehledu, neboť i v nových politických podmínkách se vydávání takovéhoto periodika jevilo jako nanejvýš potřebné a užitečné. Nejprve proto vyšel v roce 1925 péčí filologa Antonína Frinty sborník s názvem Slovanský přehled motivovaný šedesátinami A. Černého. Obsahově byl zaměřen na Černého předválečné aktivity, na úvahy o slovanství a slavistice a na přehledy politických změn v rámci jednotlivých slovanských národů. Organizáto- 15

18 významná událost roku rům sborníku se nakonec podařilo získat A. Černého, aby se jako vydavatel a redaktor znovu postavil do čela Slovanského přehledu, který posléze v meziválečném období vycházel s podtitulem Sborník pro poznání politického, sociálního a kulturního života slovanských států a národů. Vydavatelem časopisu zůstal A. Černý až do roku V roce 1931 se však ze zdravotních důvodů musel vzdát redaktorské funkce, kterou předal svým nejbližším spolupracovníkům jazykovědci Antonínu Frintovi a historikovi Janu Slavíkovi. Meziválečné Československo považovalo ideu mezislovanské spolupráce za důležitou součást své oficiální politické doktríny. Slovanský přehled se v té době stal do značné míry prestižním časopisem, v němž začala stále výrazněji převládat odborná témata, v prvé řadě z oblasti historie, kultury, hospodářské a sociální problematiky jednotlivých slovanských zemí. Na stránkách časopisu tehdy publikovaly přední vědecké i politické osobnosti. Za všechny jmenujme například Edvarda Beneše, který ve Slovanském přehledu na přelomu let vyložil své představy o úloze a významu slovanství pro československou zahraniční politiku, Jana Slavíka, jenž na stránkách časopisu publikoval své bravurní kritické analýzy tehdejšího Sovětského svazu a jeho režimu, či neméně fundované příspěvky Huberta Ripky o aktuálním politickém vývoji královské Jugoslávie. Prakticky až do konce 30. let přinášel Slovanský přehled nadále pravidelné zpravodajské soupisy nejdůležitějších událostí odehrávajících se ve slovanském světě. V roce 1939 vyšla však jen první čtyři čísla Slovanského přehledu. Okamžitě po německé okupaci českých zemí nacisté vydávání časopisu zastavili. Slovanský přehled byl znovu obnoven počátkem roku Časopis tehdy poprvé ve své historii přestal být vydáván jako soukromá aktivita jednotlivce či skupiny nadšených podporovatelů. Získal důležitou institucionální podporu, když se jeho novým vydavatelem stal v té době významný a ideově vlivný Slovanský výbor Československa v čele se Zdeňkem Nejedlým. Až do jara 1948 byl časopis řízen starým redakčním kruhem vedeným Antonínem Frintou. Uprostřed roku 1948 krátce po komunistickém převratu však Slovanský výbor Československa postavil do čela redakčního kruhu samotného Zdeňka Nejedlého a rozhodl o radikální proměně časopisu. Odborný charakter Slovanského přehledu se v následujícím období silně rozmělnil, neboť měl novému režimu sloužit v prvé řadě k naplňování jeho propagandistických a agitačních cílů. Časopis vycházel v padesátých letech 20. století plný fotografií a ilustrací, které propagovaly Sovětský svaz a další tzv. lidově demokratické státy a úspěchy socializačních změn v rámci sovětského bloku. Na rozdíl od předchozích let přinášel Slovanský přehled v tomto období také velké množství článků o dění v samotném Československu. Odborná hodnota většiny publikovaných příspěvků byla však velmi malá. Úroveň časopisu se znovu povznesla teprve začátkem šedesátých let, kdy gesci nad ním převzala Československá akademie věd (ČSAV) a jeho vydavatelem se od roku 1961 stal Slovanský ústav ČSAV. Do čela redakce byl o rok později postaven literární badatel Julius Dolanský. V souvislosti s těmito změnami získal Slovanský přehled postupně znovu podobu odborného časopisu, přičemž jeho zaměření nadále zůstávalo víceoborové. Články v něm publikovali jazykovědci, literární vědci, historikové i uměnovědci. V roce 1964 rozhodlo vedení ČSAV v rámci reorganizačních změn, že novým vydavatelem Slovanského přehledu se stane Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV (ÚDESZ ČSAV). Teprve od tohoto okamžiku se Slovanský přehled stal jednoznačně historickým časopisem. Částečně se rozšířilo i jeho teritoriální zaměření. Napříště se měl orientovat na studium historického vývoje střední, východní a jihovýchodní Evropy, a to národů slovanských i neslovanských. (První články o společenském vývoji v Maďarsku či Rumunsku se však ve Slovanském přehledu objevovaly už v padesátých letech.) Těžiště zájmu časopisu mělo nadále spočívat v současnosti, konkrétně ve studování zkušeností jednotlivých zemí s budováním socialismu. Poměrně značná pozornost v rámci vědecké koncepce ÚDESZ ČSAV byla však věnována i starším obdobím dějin a mj. také zpracování dějin slavistiky. K významným etapám ve vývoji Slovanského přehledu patřil rok V relativně krátkém čase získal tehdy časopis tematicky i obsahově výrazně na kvalitě. Velkou měrou se o to zasloužil tehdejší přechodný vedoucí redaktor časopisu brněnský profesor Josef Macůrek. Po dlouhé době se na stránkách Slovanského přehledu mohla znovu objevit dříve tabuizovaná témata, například studie o poměru T. G. Masaryka ke slovanství a rusofilství, články o společenském rozvoji socialistické (tzv. titovské) Jugoslávie, sondy do starších slovanských dějin přinášející informace nejen o mezislovanské spolupráci, ale i o některých případech sporů a konfliktů mezi Slovany, apod. Etapa volnějších publikačních možností trvala však jen krátce. V období tzv. normalizace ( ) se vydavatelem Slovanského přehledu stal Československo-sovětský institut ČSAV (tak byl v roce 1969 přejmenován původní ÚDESZ ČSAV). Časopis začal znovu sloužit vlád- 16

19 významná událost roku Radomír Vlček, jeden ze současných hlavních redaktorů Slovanského přehledu, při zahájení výstavy shrnul vývoj časopisu. noucí komunistické ideologii, když na svých stránkách publikoval často spíše pseudostudie o politických zkušenostech Komunistické strany SSSR, z marxisticko-leninských pozic pitval průběh ruských revolucí z počátku 20. století, otiskoval články k různým historickým výročím socialistických zemí, atd. Objektem hodným vědecké pozornosti nebyl v této době pouze SSSR a evropské socialistické státy, někteří autoři zde publikovali také příspěvky o komunistické Číně, Vietnamu a Kubě. Prestiž časopisu alespoň částečně zachraňovaly články o starších etapách dějin, například poměrně solidní studie o klíčových osobnostech českého národního hnutí na přelomu 18. a 19. století a o jejich vztahu ke slovanství o Josefu Dobrovském, Františkovi Palackém, Karlu Havlíčkovi, a také řada článků vztahujících se k dějinám slavistiky a historii mezislovanských vztahů. Po politických změnách, k nimž došlo v Československu v listopadu 1989, byl počátkem roku 1990 obnoven Ústav dějin východní Evropy ČSAV (ÚDVE ČSAV), do něhož se vrátila řada významných historiků, kteří byli nuceni v letech normalizace své řemeslo přechodně opustit Milan Švankmajer, Jaroslav Valenta, Zdeněk Sládek, Vladislav Moulis a další. Ti záhy vtiskli nový charakter i Slovanskému přehledu, v němž se znovu objevila badatelsky hodnotná témata, například o ruské a ukrajinské emigraci v meziválečném Československu, o násilných mechanismech sovětizace zemí střední a jihovýchodní Evropy po druhé světové válce. ÚDVE ČSAV však v sérii zeštíhlovacích organizačních změn v rámci ČSAV po třech letech své existence zanikl. Na jaře 1993 přešla část bývalých pracovníků ÚDVE spolu s časopisem Slovanský přehled do Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR). Díky osobnímu přičinění tehdejšího ředitele HÚ AV ČR Františka Šmahela a také jeho následovníka ve funkci Jaroslava Pánka, kteří dokázali docenit význam historické slavistiky v rámci historiografického bádání, získal Slovanský přehled v HÚ AV ČR vedle Českého časopisu historického postavení dalšího významného ústředního historického periodika. Odborná kvalita časopisu opět vzrostla, zlepšilo se i jeho tematické zaměření a čtenářská přitažlivost. Velkou zásluhu na tom měla skutečnost, že Slovanský přehled, s novým podtitulem Časopis pro dějiny střední, východní a jihovýchodní Evropy, jehož vydávání v letech zajišťovala redakční rada v čele s balkanistou Miroslav Tejchmanem a hungaristkou Evou Irmanovou, byl nadále schopen reflektovat aktuální dění odehrávající se ve východní polovině Evropy. Na konci 20. století přinášel Slovanský přehled například zasvěcené rozbory a komentáře o rozpadu SSSR a sovětského bloku a následně také o rozpadu Jugoslávie. Zintenzivnil se však i zájem o starší historické etapy, zejména o stu- 17

20 významná událost roku / věda a výzkum dium národních hnutí v habsburské monarchii, o nacionalismus na Balkáně a také o problematiku mezislovanských vztahů, které začaly být důsledně vysvětlovány v širším celoevropském kontextu 19. a 20. století. Poslední změna v organizaci vydávání Slovanského přehledu nastala v roce 2010, kdy vedení redakce přešlo z větší části do brněnské pobočky HÚ AV ČR. Novými vedoucími redaktory se stali historik rusista Radomír Vlček a balkanista Ladislav Hladký, kteří časopis řídí v úzké součinnosti s výkonným redaktorem časopisu polonistou Jiřím Friedlem a výrazně omlazenou redakční radou, v níž převládají historikové střední a mladší generace. Časopis se v posledních letech snaží o svou celkovou modernizaci, o čemž svědčí mj. používání jazyků, v nichž lze dnes ve Slovanském přehledu publikovat. Vedle tradiční češtiny a slovenštiny uveřejňuje časopis studie a články též v angličtině. Součástí Slovanského přehledu jsou od roku 2010 (v podobě samostatného čísla) také Slovanské historické studie (SHS), které do té doby vycházely jako samostatná historická ročenka. Slovanské historické studie přinášejí rozsáhlejší, komplexněji zpracovaná pojednání o dějinách střední, východní a jihovýchodní Evropy. Redakce se snaží rovněž o zintenzivnění spolupráce se zahraničními odborníky. Jde jí o to, aby přispěvatelé z vnějšku obohatili časopis nejenom po stránce tematické, ale také novými metodologickými přístupy. V roce 2014, při příležitosti vydání stého ročníku, získal Slovanský přehled novou, vizuálně přitažlivější a pro své uživatele výrazně komfortnější grafickou úpravu. Více než stoletá tradice Slovanského přehledu zavazuje i jeho současné vydavatele. Jak jsme se snažili ukázat v tomto krátkém příspěvku, časopis prošel v období od svého založení až po současnost řadou často velice rozdílných etap. Současná redakce je přesvědčena, že nejhodnotnější a nejúspěšnější byl Slovanský přehled tehdy, když se snažil na svých stránkách o uplatňování hodnot, které dostal do vínku už v době svého založení, tj. o důslednou odbornou kritičnost a objektivitu, což se mu dařilo především v meziválečných letech a v období po roce Tyto hodnoty by časopis rád rozvíjel i v budoucnosti. Ladislav Hladký Radomír Vlček Věda a výzkum Hlavní výsledky činnosti Historického ústavu Akademie věd České republiky v roce 2014 Prioritní tematikou základního výzkumu Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR) v roce 2014 byly interní výzkumné programy, na něž tematicky navazuje začlenění ústavu do Strategie AV 21. Interní výzkumné programy HÚ AV ČR byly formulovány v široké odborné diskusi pracovníků výzkumných oddělení. Reflektují současné teoreticko-metodologické postupy a mezinárodní historiografické diskursy s důrazem na roli historické vědy při uchování národní paměti a formování národní identity a kultury v nejširším, multikulturním smyslu. Tvoří je: A. Český dějinný prostor v evropském kontextu, dlouhodobý, kontinuální výzkum Akademická encyklopedie českých zemí, dokončení rukopisu sv. 4; Biografický slovník českých zemí, dokončení a vydání sv. 17; edice středověkých, raně novověkých a novodobých pramenů, kontinuační práce; bibliografické studie a databáze, kontinuační práce; Akademický atlas českých dějin, dokončení a vydání publikace; Historický atlas měst ČR, dokončení a vydání svazků Most a Sušice B. Vybrané problémy českých a středoevropských dějinných procesů, dílčí, analyticky či synteticky zaměřený výzkum Řešení vybraných analytických témat, zejména krajina jako prostor středoevropských dějinných procesů; problémy náboženských a církevních dějin ve světle soudobých výkladových diskursů; vliv dvorských elit na hodnoty a kulturu středověké společnosti; proměny raně novověké společnosti: etatizace, sekularizace, byrokratizace, racionalizace; sociokulturní aspekty vývoje české společnosti v kontextu modernizačních procesů 19. a 20. století v evropské komparaci; postavení československého státu v Evropě v podmínkách vzniku, zhroucení a restaurace nového mezinárodního systému ( ); Československo na pozadí politických, společenských a kulturních proměn po roce 1945 s vazbami na období a trendy součas- 18