UČEBNÍ PLÁN KONCEPCE HLAVNÍCH PŘEDMĚTŮ

Transkript

1 Střední odborná škola waldorfská (Waldorfské lyceum) UČEBNÍ PLÁN KONCEPCE HLAVNÍCH PŘEDMĚTŮ OBSAH: Učební plán str. 2 Koncepce hlavních předmětů Čeština str. 4 Angličtina str. 8 Němčina str. 10 Matematika str. 12 Dějepis str. 15 Zeměpis str. 18 Fyzika str. 20 Chemie str. 24 Biologie str. 29 Estetika str. 34 1

2 UČEBNÍ PLÁN Vyučovací předměty Celkový počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku A. POVINNÉ VYUČ. PŘEDMĚTY Předměty povinného základu 87 Český jazyk a literatura 13 Cizí jazyk I 12 Cizí jazyk II 8 Občanská nauka 4 Dějepis 5 Matematika 15 Fyzika 4 Chemie 3 Biologie 4 Zeměpis 3 Estetická výchova 6 Tělesná výchova 8 Výpočetní technika 2 2. Výběrové předměty Volitelné - specializace Disponibilní hodiny 15 B. NEPOVINNÉ VYUČ. PŘEDMĚTY 1. Učební plán umožňuje prostřednictvím volitelných specializací, výběrových předmětů a disponibilních hodin dosáhnout pružné profilace studia podle podmínek školy, možností vysokoškolského a vyššího odborného studia v regionu, zájmů a schopností studentů. Vedení školy vypracuje konkrétní učební plán a tím určí proporce předmětů v jednotlivých ročnících. 2. U předmětů povinného základu jsou počty hodin stanoveny jako minimální. 3. Český jazyk, matematika, cizí jazyk I, cizí jazyk II a tělesná výchova budou proporcionálně zastoupeny ve všech ročnících. U ostatních předmětů mohou být hodinové dotace přesunuty mezi ročníky tak, aby byl dodržen celkový minimální součet hodinových dotací daného předmětu za dobu studia. 4. Od 2.ročníku si student zvolí jednu z nabízených specializací. 5. Studentům zahajujícím studium ve školním roce 2006/2007 bude nabídnuta specializace humanitní a specializace jazyková. Humanitní specializace: profilujícími předměty jsou pedagogika, psychologie a základy společenských věd. Hodinová dotace je minimálně 10 hodin týdně celkem za dobu studia. Živé jazyky: profilujícími předměty jsou 2 cizí jazyky, které jsou součástí předmětů povinného základu. Jejich hodinová dotace je posílena tak, aby se Cizímu jazyku I vyučovalo minimálně 16 hodin a Cizímu jazyku II minimálně 14 hodin týdně celkem za dobu studia. 6. Výběrové předměty se zařazují do učebního plánu s ohledem na možnosti dalšího studia, zájmy a schopnosti studentů i podmínky a záměry školy tak, aby přispívaly ke komplexnímu rozvoji studenta, prohlubování všeobecného vzdělávání a získávání nejrůznějších uměleckých, odborných a praktických znalostí a dovedností. Výuka je realizována zejména formou uměleckých a odborných kurzů. Příklady témat: výtvarné techniky (malování, kresba, modelování), textilní techniky, práce se dřevem, práce s kovem, základy strojírenské technologie, výpočetní technika, tvořivá dramatika, sociální dovednosti, zdravotní výchova, pohybové aktivity. 7. Disponibilní hodiny budou využity buď k posílení některého z povinných nebo volitelných vyučovacích předmětů, nebo k zařazení dalších předmětů podle zájmu studentů a podmínek školy. 2

3 8. Studenti absolvují následující praktika: v 1. ročníku zeměměřičství, ve 2. ročníku lesní nebo ekologické praktikum, ve 3. ročníku průmyslové nebo sociální praktikum. 9. V závěru 3.ročníku (nebo během 4.ročníku) vypracují studenti individuální dlouhodobou ročníkovou práci na zvolené téma. Práci lze využít jako jeden z podkladů u maturitní zkoušky. 10.Předměty povinného základu (s výjimkou cizích jazyků a tělesné výchovy) jsou přednostně vyučovány koncentrovaným způsobem v tzv.epochách. Určitému předmětu se tedy vyučuje po dobu 2-4 týdnů každý den v rozsahu minut tzv. hlavního (epochového) vyučování. Cizí jazyky, tělesná výchova a cvičení z českého jazyka a matematiky probíhají průběžně celý školní rok v 45 minutových vyučovacích hodinách. 11.Hodnocení studentů je prováděno širším slovním hodnocením. Rozvržení využití týdnů v období září - červen : Počet týdnů v ročníku 1.ročník 2.ročník 3.ročník 4.ročník Vyučování dle rozpisu učiva Lyžařský výcvikový kurz 1 Sportovně-turistický kurz 1 Třídní cesta 1 Příprava ročníkové práce, prezentace 1 Praktika Maturitní zkouška 2 Časová rezerva Celkem Časová rezerva bude využita zejména pro: - jazykové výměnné pobyty v zahraničních školách - realizaci různých projektů a úprav učebního plánu podle potřeb školy 3

4 KONCEPCE HLAVNÍCH PŘEDMĚTŮ ČESKÝ JAZYK A LITERATURA 1. Charakteristika a cíle předmětu Smyslem výuky českého jazyka a literatury je rozvíjet komunikační schopnosti žáků, učit je využívat ho jako prostředku sdělování a dorozumívání, jako nástroje myšlení. Jazykové vyučování rozvíjí i sociální kompetence a všeobecný kulturní rozhled žáků, výrazně přispívá k formování jejich estetického cítění a k celkové kultivaci jejich vyjadřování a chování. Prostřednictvím vybraných literárních děl se podílí na utváření postojů, názorů na svět a mravního profilu žáků, celkově rozvíjí jejich duchovní život. Ve výuce jsou vedeni k dokonalejšímu ovládnutí spisovného jazyka, jeho norem i stylizace, rozvíjí se schopnost ústního i písemného vyjadřování, dovednost funkčně komunikovat v různých situacích, formuje se jejich vztah k mateřskému jazyku jako významné složce národní kultury. Ve výuce nejsou výrazné hranice mezi učivem jazykovým, stylistickým a literárním, žáci by si měli uvědomit vzájemnou propojenost těchto oblastí. Základem vyučování je práce s textem. Analýza literárních textů je učitelem připravována tak, aby vedla k probírání a procvičování ve všech oblastech učiva předmětu. Studenti se také učí pracovat s odbornou jazykovou literaturou a příručkami. Významnou součástí výuky je veřejné provedení divadelní hry, kterou (zpravidla ve 3.ročníku) žáci sami umělecky nastudují. Představení vychází z úzké mezipředmětové spolupráce a zahrnuje veškeré obory, které se podílejí na vzniku divadelní inscenace (dramaturgie, režie, technické zabezpečení, kostýmy, hudba, scéna, propagace atd.) Vzdělávání je realizováno kombinací epochového vyučování (2-3 epochy ročně) a každotýdenních tzv. cvičných hodin (1-2 hodiny týdně). Kontrola osvojené látky probíhá průběžně písemnou i ústní formou. Výuka směřuje k tomu, aby žák: - dokázal používat mateřský jazyk v různých situacích adekvátně komunikačnímu záměru, podmínkám komunikace, jazykovým a společenským normám - uměl samostatně tvořit mluvené i písemné projevy prostě sdělovací, prakticky odborné, administrativní, publicistické i řečnické, byl seznámen s podstatou vyjádření uměleckého - rozvinul schopnost pozorovat, zobecňovat, srovnávat, objektivně hodnotit jevy a pojmenovávat je, vyjadřovat se o odborné problematice s využitím popisných, výkladových a úvahových postupů - zvýšil svou jazykovou kulturu na základě poznání zvukových prostředků a ortoepických norem jazyka, zákonitostí tvoření slov a stylového rozvrstvení slovní zásoby, poznání a praktického užívání funkčních stylů, zdokonalil a upevnil znalost českého pravopisu - uměl využívat Pravidla českého pravopisu a jiné jazykové příručky, měl vytvořen návyk pravidelně je používat při samostatném sebevzdělávání, zkvalitňování svého vyjadřování a osobního stylu - znal základní díla české a světové literatury, důležitá pro pochopení uměleckých tendencí a zákonitostí kulturního vývoje lidstva - uměl se orientovat v základních myšlenkových a uměleckých směrech - chápal myšlenkový odkaz literárních děl a uměl ho využívat při utváření svých postojů, názorů a hodnotové orientace 2. Rámcový rozpis učiva 2.1 Obsahové okruhy Jazyková výchova Pravopis: procvičování a upevňování pravopisu, získat schopnost užívat Pravidla českého pravopisu a jiné jazykové příručky Tvarosloví: opakování, prohlubování rozšiřování již nabytých vědomostí - mluvnické kategorie, jejich formální stránka a komunikační funkce. Větná stavba: opakování, prohlubování a rozšiřování již nabytých vědomostí, druhy vět z gramatického a komunikačního hlediska, stavba a tvorba věty vzhledem k adresátovi. Slovní zásoba: tvoření a význam slova, jeho obměny, rozsah slovní zásoby - spisovná čeština, obecná čeština, nářečí, slang, argot, terminologie. Vývoj jazyka: zařazení češtiny do rámce jazykových skupin, historický vývoj českého jazyka, vývojové tendence dnes. 4

5 Komunikační a slohová výchova Jazyková a řečová kultura: principy a normy společenského chování, neverbální komunikace - řeč těla, monolog, dialog, komunikace - téma, cíl, průběh, schopnost naslouchat, argumentace, diskuse, vliv světové globalizace na komunikaci, emoční aspekty mluveného i psaného projevu, sugestivita vzhledem k cílové skupině - reklama, vliv médií. Práce s informacemi: knihovny a jejich služby, další zdroje informací, jejich shromažďování, třídění, evidence a využití - anotace, konspekt, výpisky, výtah, rešerše, hodnověrnost informací, rozdělení tisku podle obsahu i formy sdělení, manipulace s informacemi, televize, počítačové databáze, internet. Stylistika: schopnost různými slohovými postupy (např. vyprávěcí, úvahový) naplňovat slohové útvary (např. popis, dopis,recenze, charakteristika, životopis), rozlišení jednotlivých funkčních stylů (např. umělecký, odborný, publicistický). Vhodná forma zpracování slohového útvaru vzhledem k cílové skupině čtenářů či posluchačů. Podpora výstižného, věcného, jazykově správného a graficky úhledného vyjadřování. Literatura Literární teorie funkce literatury, základní literární druhy a žánry, struktura literárního díla - obsah, forma, kompozice, estetická hodnota knihy a její složky, práce s textem, vyhledávání uměleckých prostředků Dějiny literatury Vývoj literatury v historických a společenských souvislostech, časové zařazení myšlenkových a uměleckých směrů a orientace v nich - zařazení literárního díla. Zhodnocení jednotlivých autorů v kontextu vývoje literatury i společnosti. Schopnost prezentace přečteného díla a jeho autora. 2.2 Hlavní doporučená témata v jednotlivých ročnících Všechny obsahové okruhy v rozpisu učiva jsou povinné. Doporučená témata pro jednotlivé ročníky slouží k orientaci učitele, jak by měla probíhat výuka tak, aby byla v souvislostech s vývojovými potřebami žáků a přispívala k rozvoji jejich osobnosti. 1. ročník Žákyně a žáci 1.ročníku začínají odkládat bouřlivost zaměřenou spíše navenek. Zřetelně vystupuje rozdíl mezi chlapci a dívkami. Žáci prodělávají proces oddělování se ze skupiny Žáci se pokoušejí předkládat své názory a stanoviska ostatním tak, aby na základě jejich ohlasu prožili sami sebe ve své počínající samostatnosti a mohli se podle ohlasu orientovat. Na jedné straně připisují nejvyšší hodnotu svému zevnějšku, na druhé straně chtějí, abychom je brali takové, jací jsou uvnitř. Žák 1.ročníku se zpravidla emancipuje od rodiny, pokračuje identifikace s já. Mladí lidé prožívají svou samostatnost, ale také její cenu, osamělost. Jazyk se dostává do krize, žáci často již nejsou schopni a zároveň ještě nejsou schopni vyjádřit své vnitřní zážitky odpovídajícím způsobem. Doporučená témata 1.epocha: Antika a starověké kultury - hledání rovnováhy (Ilias a Odyssea, řecké drama - např. Sofokles, Aristofanes; literatura antického Říma - např. Ovidius, Caesar, Cicero) 2.epocha: Stěžejní motivy nejstarších literárních památek v Čechách, zejména legendy a kroniky, středověká lyrika (Cyril a Metoděj, Kosmas, Dalimilova kronika, Vita Caroli). Historické proměny českého jazyka v kontextu jazyků slovanských a indoevropských. 3.epocha: Metrika a poetika jako nauka o utvářejících prostředcích básnického umění, pozorování formy a stylu. Typy básnické skladby (epika, lyrika a dramatika), charakteristické znaky jejich stylu. Prostředky básnické řeči - rytmus, verš, zvuk a obraz. Cvičné hodiny: historický vývoj českého jazyka, vývojové tendence dnes práce s informacemi (viz obsahové okruhy) subjektivně zabarvený popis, líčení odborný popis, referát 5

6 2. ročník Žáci v tomto věku rozvíjejí schopnost duševního rozlišování. Roste jejich společenské vědomí. Jevy současnosti již pouze neposuzují, nýbrž je také mění na základě vlastních představ a ideálů. Do procesu tvoření úsudku stále více zahrnují i vlastní zážitky. Nalezení sama sebe dosahuje nového stupně. Vynořují se otázky, týkající se vlastního životopisu. Více než cíl zajímá žáky cesta, vývoj individuality. Mladý člověk se ptá, zda existuje něco vyššího, k čemu by mohl směřovat, nějaká vůdčí hvězda, nějaký smysl. V této fázi hledá svou úlohu v sociální realitě. Výuka českého jazyka posiluje přesnou, diferencovanější schopnost vnímání různých rovin a jemností jazyka, řeči. Ústředním bodem vyučování je střet s vnitřním světem člověka a proces ztotožňování se s vlastním já a zodpovědnosti vůči já druhého člověka. Doporučená témata 1.epocha: středověká literatura, její charakter a základní díla Wolfram von Eschenbach: Parsifal - sledování parsifalovských motivů v literatuře rytířská epika - Píseň o Rolandovi, o Cidovi, Alexandreis 2.epocha: Vnitřní otázky po osudu, smyslu života a sociální odpovědnosti - literatura reformace a renesance (Dante, Petrarca, Bocaccio, Michelangelo; J.Hus, P.Chelčický; česká renesanční literatura - B. Hasištejnský z Lobkovic, D. Adam z Veleslavína, K. Harant z Polžic a Bezdružic, V.Hájek z Libočan, J.Blahoslav) J.A.Komenský - vztah lidského osudu a výchovy literatura období baroka Cvičné hodiny: - slovní zásoba (viz obsahové okruhy) - vedení dialogu a diskuse, prohloubení schopnosti nezávislé analýzy a utváření vlastního úsudku - úvaha - struktura literárního díla - obsah, forma, kompozice 3. ročník Po školní a biologické zralosti následuje nyní zralost sociální. Mladý člověk se vědomě táže po společnosti a po světě důstojném člověka, chce se sám podílet na jeho utváření. Tento krok může být prožíván jako průlom a šance, ale také může být zdrojem hluboké existenciální krize. Co znamená žít v dnešním světě? Jsem na to připraven? O co chci usilovat? Vynořují se otázky, naděje, obavy týkající se povolání, partnerství, utváření vlastního života. Za tím se skrývají hlubší otázky po hranicích poznání, zdrojích morálního jednání, setkání se zlem, po smyslu lidské existence. Doporučená témata 1.epocha: Zápas moderního člověka o poznání - J.W.Goethe: Faust, faustovské motivy v literatuře Světová literatura 19. století - osvícenství, romantismus, realismus - vnitřní zápasy člověka (Byron, Dumas, Balzac, Stendhal, Hugo, Dickens, Puškin, Dostojevskij) 2.epocha: Česká literatura 19.století na pozadí evropského literárního vývoje (literatura národního obrození, romantismus - K.H.Mácha; K.Havlíček Borovský, B.Němcová; májovci, ruchovci, lumírovci; realismus - K.V.Rais, Mrštíkové, Herrmann; moderna - literatura 90.let 19.století) Cvičné hodiny: - vývoj divadelnictví a českého dramatu, příprava představení vybrané divadelní hry - jazyková a řečová kultura (viz obsahové okruhy) - televizní a filmová tvorba - administrativní styl 6

7 4. ročník Poslední rok studia je zaměřen na syntézu výuky, na přípravu pro další stupeň vzdělání a na vědomé umístění sama sebe do světa. Doporučená témata 1.epocha: Vývoj literatury 20.století - počátek století (P.Bezruč, F.Šrámek, F.Gellner) - literatura meziválečná (J.Hašek, K. a J.Čapek, V.Vančura, J.Durych, J.Deml; Fr.Kafka, L.Klíma) - meziválečná poezie (J.Seifert, V.Nezval, F.Halas) - literatura po roce literatura doma a v exilu - literatura 90.let 2.epocha: Celková syntéza literárního vývoje Cvičné hodiny: - shrnutí mluvnického učiva - literární kritika a teorie, jazykověda a její disciplíny 7

8 ANGLICKÝ JAZYK 1. Charakteristika a cíle předmětu Cílem výuky angličtiny na waldorfském lyceu je dosažení odpovídající komunikační kompetence, která vytváří předpoklady pro mezikulturní komunikaci a umožňuje zprostředkování intelektuálního a kulturního bohatství přesahující oblast žákova mateřského jazyka. Tím významně přispívá k formování osobnosti žáka v oblasti intelektuální, estetické a etické, prohlubuje jeho všestranné i odborné vzdělání, rozvíjí jeho specifické vlohy a zájmy a podmiňuje kvalitu soustavného odborného růstu a celoživotního vzdělávání. Výuka angličtiny je koncipována v návaznosti na základní školu. Proces vzdělávání směřuje k rozvoji komunikativních kompetencí tak, aby žáci: - rozuměli slyšenému projevu i čtenému textu jak z hlediska obsahu, tak z hlediska komunikačního záměru mluvčího nebo pisatele; - byli schopni vést rozhovor i souvisle hovořit v rámci postupně se rozvíjejících komunikativních situací; - dovedli srozumitelně a věcně vyjádřit své vlastní myšlenky a názory; - uměli využívat písemného vyjadřování jak pro potřeby formulace běžných typů sdělení (korespondence, žádosti, strukturovaný životopis atd.), tak pro potřeby dalšího studia; - znali reálie a sociokulturní aspekty zemí příslušné jazykové oblasti ve srovnání s reáliemi našimi i jiných zemí; - osvojili si učební postupy efektivního studia cizích jazyků; - zvýšili celkovou úroveň svého vyjadřování a chování, rozšířili svůj kulturní obzor; - rozvíjeli intelektuální, etickou, emocionální a estetickou stránku své osobnosti. 2. Obsah učiva 2.1 Řečové dovednosti Poslech a čtení s porozuměním Rozumět souvislým projevům přímým i reprodukovaným, pronášeným vyučujícím, rodilým mluvčím nebo cizincem v normálním hovorovém tempu v rozsahu osvojených jazykových prostředků, chápat ho z hlediska obsahu i komunikačního záměru mluvčího. Číst s porozuměním adaptované i neadaptované texty různorodého charakteru, všeobecně či populárně vědecky orientované, méně obtížné umělecké a odborné texty (v souvislosti s ostatními předměty). Osvojit si různé techniky čtení (orientační, informativní, studijní) v souladu s charakterem textu a účelem čtení, umět odhadovat význam neznámých slov či spojení z kontextu, využívat různé druhy slovníků a dalších zdrojů informací (encyklopedie, mluvnické příručky apod.) Ústní a písemné vyjadřování Pohotově, jazykově správně a společensky vhodně reagovat v běžných životních situacích. Zvládat základní komunikativní strategie pro překonávání jazykových potíží při komunikaci (perifráze, kondenzace apod.). Zvládnout diskusi (zdůvodňovat, klást otázky, adekvátně reagovat). Ústně reprodukovat a shrnout obsah vyslechnutého nebo přečteného anglického textu. Umět zachytit a v bodech zaznamenat hlavní myšlenky a informace z delšího vyslechnutého či přečteného přiměřeně náročného textu. Souvisle hovořit na všeobecná temata a temata týkající se společenského, politického, hospodářského a kulturního života zemí anglické jazykové oblasti. S využitím poznámek nebo osnovy přednést referát na dané nebo zvolené téma. Zformulovat vlastní myšlenky ve formě vyprávění a různých typů sdělení (dopis, pozvánka, článek apod.), sestavit popis, úvahu, životopis, zprávu. Samostatně zpracovat písemnou práci na základě rešerše a studia anglických materiálů. 2.2 Jazykové prostředky Zvuková stránka jazyka Prohloubit osvojení zvukové podoby jazyka, artikulace hlásek i suprasegmentálních jevů. Recitace a poslech méně či středně náročných textů, rozdíl mezi anglickou a americkou angličtinou. Slovní zásoba Produktivně si osvojit přibližně 3000 lexikálních jednotek včetně základní frazeologie společenského styku. Receptivně si osvojit další lexikální jednotky. Zvládnout základní způsoby a produktivní prostředky tvoření slov, včetně základních tendencí přejímání cizích slov v českém jazyce. 8

9 Osvojit si základní znalosti o stylistickém rozvrstvení jazykových prostředků (lyrický jazyk, vědecký jazyk, hovorový jazyk, jazyk médií apod.). Mluvnice Prohloubit osvojení základních jevů morfologie a syntaxe, seznámit se i s méně frekventovanými jevy potřebnými pro porozumění náročnějším textům. Receptivně se seznámit se základními teritoriálními rozdíly v repertoáru gramatických prostředků (americká angličtina). Receptivně se seznámit se základními pravidly větné skladby v různých literárních žánrech, včetně poetiky, dramaturgie a krátkých esejí. Grafická stránka Znát pravopis osvojené slovní zásoby a mluvnických tvarů, zvládnout pravidla interpunkce. Osvojit si grafickou úpravu základních druhů formálních textů (dopisy, životopis, dotazník apod.) Komunikativní situace Řešit běžné životní situace týkající se seznamování, představování, získávání a poskytování místních, časových a jiných běžných informací, sjednání schůzky, společného programu, telefonování, nákupů, návštěvy v rodině, u lékaře, cestování apod. Osvojit si frekventované uzuální obraty používané k základním komunikativním aktům (oslovení, pozdravy, poděkování, pozvání, omluva, prosba atd.) Tematické okruhy Základní - domov, rodina, škola, jídlo, cestování, sport, počasí apod. Mezilidské vztahy - vzájemnost, tolerance a rasová nesnášenlivost, hodnotový systém, odpovědnost moderního člověka. Životní prostředí - člověk ve vztahu k technice a přírodě. Ekonomické a technické reálie dnešního světa - chudoba a bohatství, průmyslový a technický pokrok a jeho následky pro budoucnost. Sociokulturní aspekty různých jazykových oblastí včetně ČR s důrazem na reálie Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu - historie, životopisy vybraných osobností, kultura, politika, věda apod. Reálie Velké Británie a USA s přihlédnutím k ekonomickým a politickým aspektům demokracie, která má v těchto zemích nejstarší tradici. Studie "Ústavy Spojených Států Amerických" a "Listiny práv a svobod". Filosofie osvícenectví a její představitelé v dějinách VB a USA. Četba náročnějších autorů včetně W.Shakespeara, R.W. Emersona a anglické překlady českých autorů ( Škvorecký, Seifert, Hašek). Poslání základních mezinárodních institucí (OSN, Evropská Unie, Evropský parlament atd.) Specifická temata daná zájmem, zaměřením a budoucími potřebami žáků, tématy probíranými v ostatních předmětech, řešenými projekty, a pojímaná v širších souvislostech. Rozšíření učební osnovy pro specializaci živé jazyky Ve specializaci živé jazyky je výuka realizována rozšířením povinného základu tak, aby se anglickému jazyku vyučovalo minimálně v 16 hodinové dotaci v průběhu čtyřletého studia. Cílem výuky anglického jazyka v rámci specializace je rozšíření znalostí jazykově nadaných žáků, aby tak získali jazykové kompetence přesahující běžnou úroveň vzdělání za účelem dalšího studia a využití komunikativních dovedností v pozdějším profesním uplatnění. K tomu budou využívány následující formy práce: - konverzace s rodilým mluvčím - diskuse na daná temata v angličtině a interpretace závěrů - aktivní využívání anglických medií pro samostatné práce - korespondence v anglickém jazyce s jednotlivci i institucemi - účast na mezinárodních projektech - výměnné pobyty s žáky waldorfských škol ve Velké Británii a USA - event. studijní pobyty ve waldorfských školách ve Velké Británii nebo USA K aktivnímu styku s anglicky mluvícími oblastmi světa lze velmi dobře využít globální charakter waldorfské pedagogiky škol v 54 zemích s obdobným základem vzdělávacího programu. Vedle korespondence, účasti na společných projektech a výměnných pobytů lze tedy realizovat i studijní pobyty ve waldorfských školách v anglicky mluvících oblastech. 9

10 NĚMECKÝ JAZYK 1. Charakteristika a cíle předmětu Cílem výuky němčiny na waldorfském lyceu je dosažení odpovídající komunikační kompetence, která vytváří předpoklady pro mezikulturní komunikaci a umožňuje zprostředkování intelektuálního a kulturního bohatství přesahující oblast žákova mateřského jazyka. Tím významně přispívá k formování osobnosti žáka v oblasti intelektuální, estetické a etické, prohlubuje jeho všestranné i odborné vzdělání, rozvíjí jeho specifické vlohy a zájmy a podmiňuje kvalitu soustavného odborného růstu a celoživotního vzdělávání. Výuka němčiny je koncipována bez návaznosti na základní školu. Proces vzdělávání směřuje k rozvoji komunikativních kompetencí tak, aby žáci: - rozuměli jednoduššímu slyšenému projevu i čtenému textu; - byli schopni vést rozhovor i souvisle hovořit v rámci rozvíjejících se komunikativních situací; - dovedli srozumitelně a věcně vyjádřit své vlastní myšlenky a názory; - uměli využívat písemného vyjadřování jak pro potřeby formulace běžných typů sdělení (korespondence, žádosti, strukturovaný životopis atd.), tak pro potřeby dalšího studia; - znali vybrané reálie a sociokulturní aspekty zemí německé jazykové oblasti ve srovnání s reáliemi našimi i jiných zemí; - osvojili si učební postupy efektivního studia cizích jazyků; - zvýšili celkovou úroveň svého vyjadřování a chování, rozšířili svůj kulturní obzor; - rozvíjeli intelektuální, etickou, emocionální a estetickou stránku své osobnosti. 2. Obsah učiva 2.1 Řečové dovednosti Poslech a čtení s porozuměním Rozumět přiměřeným souvislým projevům přímým i reprodukovaným, pronášeným vyučujícím, rodilým mluvčím nebo cizincem v normálním hovorovém tempu v rozsahu osvojených jazykových prostředků. Číst s porozuměním adaptované i neadaptované přiměřené texty různorodého charakteru, všeobecně či populárně vědecky orientované, méně obtížné umělecké a odborné texty (v souvislosti s ostatními předměty). Umět odhadovat význam neznámých slov či spojení z kontextu, znalosti struktury jazyka a základních slovotvorných procesů. Naučit se využívat různé druhy slovníků a dalších zdrojů informací (encyklopedie, mluvnické příručky apod.) Ústní a písemné vyjadřování Pohotově reagovat v běžných životních situacích. Ústně reprodukovat a shrnout obsah vyslechnutého nebo přečteného méně náročného německého textu. Umět zachytit a v bodech zaznamenat hlavní myšlenky a informace z kratšího vyslechnutého či přečteného přiměřeně náročného textu, vypracovat osnovu, resumé, anotaci textu. S využitím poznámek nebo osnovy přednést referát na dané nebo zvolené téma. Zformulovat vlastní myšlenky ve formě vyprávění a různých typů sdělení (dopis, pozvánka apod.), sestavit jednoduchý popis, úvahu, životopis, zprávu. 2.2 Jazykové prostředky Zvuková stránka jazyka Osvojit si produktivně zvukovou podoby jazyka, artikulaci hlásek a suprasegmentální složky. Recitace a poslech méně náročných textů. Slovní zásoba Produktivně si osvojit přibližně 2000 lexikálních jednotek včetně základní frazeologie společenského styku. Receptivně si osvojit další lexikální jednotky. Zvládnout základní způsoby a produktivní prostředky tvoření slov, včetně základních tendencí přejímání cizích slov v českém jazyce. Používat překladové a nejběžnější výkladové slovníky. 10

11 Mluvnice Osvojit si základní učivo z morfologie a syntaxe, nezbytné pro dorozumění v běžných situacích, v ústní i písemné podobě. Receptivně se seznámit s jevy potřebnými pro porozumění při četbě textů. Grafická stránka Znát pravopis osvojené slovní zásoby a mluvnických tvarů, zvládnout pravidla interpunkce. Osvojit si grafickou úpravu základních druhů formálních textů (dopisy, životopis, dotazník apod.) Komunikativní situace Řešit běžné životní situace týkající se seznamování, představování, získávání a poskytování místních, časových a jiných běžných informací, sjednání schůzky, společného programu, telefonování, nákupů, návštěvy v rodině, u lékaře, cestování apod. Osvojit si frekventované uzuální obraty používané k základním komunikativním aktům (oslovení, pozdravy, poděkování, pozvání, omluva, prosba atd.) Tematické okruhy Základní - domov, rodina, škola, jídlo, cestování, sport, počasí apod. Mezilidské vztahy - vzájemnost, tolerance a rasová nesnášenlivost, hodnotový systém, odpovědnost moderního člověka. Životní prostředí - člověk ve vztahu k technice a přírodě. Sociokulturní aspekty různých jazykových oblastí včetně ČR s důrazem na reálie německé jazykové oblasti - historie, životopisy vybraných osobností, kultura, politika, věda apod. Specifická temata daná zájmem, zaměřením a budoucími potřebami žáků, tématy probíranými v ostatních předmětech, řešenými projekty, a pojímaná v širších souvislostech. Rozšíření učební osnovy pro specializaci živé jazyky Ve specializaci živé jazyky je výuka realizována rozšířením povinného základu tak, aby se německému jazyku vyučovalo minimálně ve 14 hodinové dotaci v průběhu čtyřletého studia. Další rozšíření hodinové dotace je možné v rámci disponibilních hodin. Cílem výuky německého jazyka v rámci specializace je rozšíření znalostí jazykově nadaných žáků, aby tak získali jazykové kompetence přesahující běžnou úroveň vzdělání za účelem dalšího studia a využití komunikativních dovedností v pozdějším profesním uplatnění. Pojetí předmětu a obsah učiva ve specializaci živé jazyky budou rozšířeny ve smyslu učební osnovy anglického jazyka tak, aby se výstupní úroveň znalostí a dovedností absolventa specializace v německém jazyce mohla podle možností přiblížit úrovni absolventa specializace v anglickém jazyce. Absolvent specializace živé jazyky si v rámci německého jazyka osvojí přibližně 3000 lexikálních jednotek včetně základní frazeologie společenského styku. Receptivně si osvojí další lexikální jednotky. K tomu budou využívány následující formy práce: - konverzace s rodilými mluvčími, zejména prostřednictvím častých styků s žáky a učiteli waldorfských škol z německé jazykové oblasti - diskuse na daná temata v němčině a interpretace závěrů - aktivní využívání německých medií pro samostatné práce - korespondence v německém jazyce s jednotlivci i institucemi - účast na mezinárodních projektech - výměnné pobyty s žáky waldorfských škol v německy mluvících zemích - event. studijní pobyty ve waldorfských školách v německé jazykové oblasti. K aktivnímu styku s německy mluvícími oblastmi světa lze velmi dobře využít globální charakter waldorfské pedagogiky škol v 54 zemích s obdobným základem vzdělávacího programu. Vedle korespondence, účasti na společných projektech a výměnných pobytů lze tedy realizovat i studijní pobyty ve waldorfských školách v německy mluvících oblastech. 11

12 MATEMATIKA 1. Charakteristika a cíle předmětu Výuka matematiky splňuje celou řadu specifických, ale i obecně pedagogických cílů. Především rozvíjí schopnost abstraktního myšlení v pojmech, schopnost přesně formulovat obecné zákonitosti a umět je aplikovat na konkrétní příklady. Kromě osvojení si matematické symboliky a některých standardních matematických postupů jde především o to, pochopit induktivní a deduktivní metodu jako takovou a pochopit její nezastupitelný význam v moderních vědách. Důležité je proto pochopit souvislost s jinými vědními obory jako fyzika, chemie, informatika či finančnictví. Žáci si mají osvojit schopnost matematizace reálných problémů. Formulace a řešení problémů komplexnějšího charakteru pomáhám žákům posilovat pozitivní rysy jejich osobnosti přesnost, systematičnost, důslednost, ale i vytrvalost a píli. Velmi důležitá je schopnost provádět i složitější výpočty zpaměti a předem odhadovat výsledky. To vede k pružnějšímu a pohyblivějšímu myšlení, k schopnosti rychlých kvantitativních odhadů. V geometrii je velký důraz kladen na rozvíjení prostorové představivosti, v rýsování na přesnost, čistotu a estetický dojem. V neposlední řadě je důležité pochopit místo matematiky ve vývoji lidské kultury v souvislosti s vývojem vědomí, vliv velkých vědeckých idejí na kulturní a hospodářský život. Jednotlivé tematické celky jsou vyučovány v 3-4 týdenních epochách, některá jednodušší témata nevyžadující hlubšího pochopení lze probrat i v rámci cvičných hodin. Cvičné hodiny jsou zpravidla dvakrát týdně, jejich délka je 45 minut. Jsou věnovány především systematickému opakování a procvičování látky dříve probrané v epochách. Ve 4.ročníku, který je věnován především opakování, už není matematika vyučována epochově, nýbrž průběžně, t.j. každý týden v několika 45 minutových hodinách. Posloupnost a časové zařazení epoch jsou plně v kompetenci vyučujícího, předpokládá se ovšem alespoň rámcové dodržování posloupnosti zde navržené. Všechny případné změny musí být ovšem provedeny tak, aby se neporušila návaznost jednotlivých témat. Kromě toho je třeba brát ohled na zralost žáků a jejich schopnosti. V úzké souvislosti s výukou matematiky probíhá i výuka některých témat majících mezipředmětový charakter. Jedná se především o praktikum nebo odpolední epochu zeměměřičství v 1.ročníku, mající úzkou návaznost na epochu trigonometrie (viz učební plán zeměpisu), výuku kartografie ve 2.ročníku (viz učební plán zeměpisu), ev. též o výuku krystalografie v 1.ročníku (viz učební plán chemie). Následující rozpis učiva má rámcový charakter. Učitel probere učivo označené jako povinné a z rozšiřujícího učiva vybere to, co považuje za vhodné. Výběr rozšiřujícího učiva je dán znalostmi, schopnostmi a zájmem žáků a časovými možnostmi. Způsob výkladu, členění a posloupnost jednotlivých témat v rámci epochy jsou plně v kompetenci učitele. Proto pořadí jednotlivých témat uvedené v rámci jednotlivých tématických celků není závazné. Rozšiřující učivo je rovněž doporučeným učivem pro rozšířenou výuku matematiky v rámci přírodovědné a technické specializace. 2. Rámcový rozpis učiva Funkce a posloupnosti (doporučeno pro 1.ročník) Povinná část: opakování a prohloubení: přímá a nepřímá úměrnost, lineární rovnice, ryze kvadratická funkce, grafy funkcí, druhá mocnina a odmocnina, druhá mocnina dvojčlenu nové učivo: pojem posloupnosti, aritmetická a geometrická posloupnost a jejich částečné součty, definice n- té mocniny a odmocniny, pravidla pro počítání s mocninami a odmocninami, rozšíření na mocniny s racionálním a záporným exponentem, pojem funkce, definiční obor funkce a obor hodnot funkce, graf funkce, funkce monotónní, konstantní, lineární, lomená a kvadratická funkce, mocninná funkce, exponenciální funkce, logaritmická funkce jako funkce k ní inverzní, logaritmus s daným základem, logaritmus součinu, podílu a mocniny, dekadický logaritmus, jednoduché logaritmické a exponenciální rovnice a jejich aplikace, práce s kalkulátorem Rozšiřující část: Fibonacciho posloupnost a její výskyt v přírodě, zlatý řez a jeho souvislost s Fibonacciho posloupností (intuitivně pojem limity), zlatý řez v geometrii a umění. Napierův a Bürgiho objev logaritmů, princip logaritmických tabulek a jejich historický výynam. Složené úrokování, přirozený logaritmus a číslo e. Exponenciálně probíhající přírodní procesy. Archimédova a logaritmická spirála a jejich výskyt v přírodě. Logaritmické stupnice v přírodních vědách - Weber-Fechnerův zákon. 12

13 Trigonometrie (doporučeno pro 1.ročník) Povinná část: opakování: věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků, obvod a obsah kruhu, Pythagorova věta, obsahy rovinných obrazců, povrchy a objemy těles nové učivo: zavedení funkcí sinus, kosinus, tangens v pravoúhlém trojúhelníku, řešení pravoúhlého trojúhelníku, jednotková kružnice, vztahy mezi goniometrickými funkcemi, součtové vzorce, funkce dvojnásobného a polovičního argumentu, sinová a kosinová věta, řešení obecného trojúhelníku. Aplikace při řešení praktických úloh - výpočet vzdáleností a úhlů v terénu, obsahy rovinných obrazců, objemy a povrchy těles. Grafy goniometrických funkcí, jejich průběh. Pojem sudé, liché a periodické funkce, nulové body funkce, práce s grafickým kalkulátorem a PC, jejich použití při vyšetřování průběhu funkcí Rozšiřující část: (v souvislosti s praktikem zeměměřičství) věta o středovém a obvodovém úhlu, zavedení funkce sinus z věty o středovém a obvodovém úhlu, odhady a zaokrouhlování, aritmetický průměr, absolutní a relativní chyba, absolutní chyba součtu a rozdílu dvou veličin, relativní chyba součinu a podílu dvou veličin Stereometrie a deskriptivní geometrie (doporučeno pro 1. a 2.ročník) Povinná část: Volné rovnoběžné promítání, řezy krychle, průniky dvou rovin, průsečík přímky a roviny. Nárys, půdorys, bokorys. Krychle, kvádr, hranol, jehlan, kužel. Rozšiřující část: Odvození vzorce pro objem jehlanu. Sestrojování libovolného pohledu z nárysu, půdorysu a bokorysu. Platónská tělesa a jejich znázornění, výroba modelů, vztahy mezi platónskými tělesy. Archimédovská tělesa a krystalografie. Osy symetrie a krystalické soustavy. (souvisí s výukou chemie v 1.ročníku) Cvičné hodiny v 1.ročníku: Systematické opakování a upevňování učiva : především lineární a rovnice a jejich soustavy, kvadratické rovnice, úpravy výrazů. Binomická věta pro n = 2,3. Vyšetřování lineárních, lomených, kvadratických, logaritmických a exponenciálních funkcí, sestrojování grafů funkcí. Procvičování trigonometrie. Nové učivo: kvadratické rovnice a jejich řešení Projektivní geometrie (doporučeno pro 2.ročník, pouze jako rozšiřující učivo) Rozšiřující část: Perspektiva v renesančním umění, nekonečně vzdálený bod a přímka v souvislosti se středovým promítáním (úběžník a horizont v perspektivě), Desargueova, Brianchonova a Pascalova věta, projektivní zavedení kuželoseček Princip duality v rovině a prostoru. Dualita u čtyřúhelníků: obdélník - kosočtverec, čtverec - čtverec. Bod - přímka, úhel - strana, posunutí - otáčení jako duální pojmy. Dualita u platónských těles: osmistěn - krychle, dvacetistěn - dvanáctistěn, čtyřstěn - čtyřstěn. Vrchol - stěna, hrana - hrana jako duální pojmy. Bod a jeho polára, konstrukce polárních elementů. Bodové a tečnové vytváření křivek. Sférická geometrie a komplexní čísla (doporučeno pro 2.ročník) Povinná část: Opakování prostorové geometrie, povrch a objem koule, hlavní kružnice na sféře, sférický trojúhelník, jeho strany, úhly a obsah, součet úhlů sférického trojúhelníka a jeho souvislost s obsahem (bez důkazu). Sférické souřadnice. Gaussova rovina, komplexní čísla a počítání s nimi - absolutní hodnota a argument komplexního čísla, geometrický význam operací s komplexními čísly, Moivrova věta Rozšiřující část: Pojem loxodromy a geodetické linie, konstrukční sférická geometrie, využití v astronomii, sinová resp. kosinová věta na sféře. Stereografická projekce. Poznámka: Tato epocha bude vyučována v úzké souvislosti s epochou kartografie (v rámci zeměpisu 2.ročníku). Obě epochy mohou též splynout v jednu. Cvičné hodiny v 2.ročníku: Jsou věnovány dalšímu procvičování učiva z 1.ročníku a počítání s komplexními čísly, popř. analytické geometrii, je-li už probrána. 13

14 Analytická geometrie (doporučeno pro 2. nebo 3.ročník) Povinná část: Kartézská soustava souřadnic v rovině, vzdálenost dvou bodů, střed úsečky. Vektor, jeho souřadnice a velikost. Sčítání vektorů, násobení vektorů reálným číslem, skalární násobení vektorů. Parametrická a obecná rovnice přímky. Směrnicový tvar rovnice přímky. Vzájemná poloha přímek, jejich odchylka. Vzdálenost bodu od přímky. Analytické vyjádření kružnice, elipsy, paraboly, hyperboly (jejíž osy jsou rovnoběžné s osami souřadnic). Vzájemná poloha přímky a kružnice, tečna ke kružnici. Rozšiřující část: Apollóniova kružnice, jiné množiny bodů dané vlastnosti analyticky - např. lemniskáta a Cassiniho křivky. Polární souřadnice, rovnice logaritmické a archimédovské spirály. Otočení a posunutí soustavy souřadnic, obecná rovnice kuželosečky. Soustava souřadnic v prostoru, rovnice roviny, kulové plochy, kvadriky. Infinitesimální počet (doporučeno pro 3.ročník, není povinné ) Rozšiřující část: Nekonečné posloupnosti a jejich limity, limita součtu, rozdílu, součinu a podílu, součet geometrické řady, pojem derivace a její geometrický a fyzikální význam, tečna v daném bodě, rychlost a zrychlení, lokální maxima a minima, vyšetřování průběhu funkce. Pojem určitého integrálu a jeho přibližný výpočet, souvislost neurčitého integrálu a derivace, derivace a integrály, derivace součtu a součinu, derivace a integrály polynomických, exponenciálních a trigonometrických funkcí. Výpočet obsahů některých rovinných obrazců, výpočet těžiště. Jednoduché diferenciální rovnice v přírodních vědách a technice. Cvičné hodiny v 3.ročníku: Jsou věnovány procvičování analytické geometrie. Výroková logika (doporučeno pro 4.ročník) Povinná část: Výroky a jejich pravdivostní hodnoty, obecný a existenční kvantifikátor, negace, konjunkce a disjunkce výroků, axiom, definice, věta, přímý důkaz a důkaz sporem. Důkaz matematickou indukcí. Kombinatorika, pravděpodobnost a statistika (doporučeno pro 4.ročník) Povinná část: Binomická věta a kombinační čísla, Pascalův trojúhelník. Základní kombinatorické pojmy: variace, permutace, kombinace. Aplikace na praktických úlohách. Náhodný jev a jeho pravděpodobnost, výpočet pravděpodobnosti u jednoduchých úloh. Základní statistické pojmy a veličiny - relativní četnost, aritmetický průměr, rozptyl, směrodatná odchylka. Planimetrie (doporučeno pro 4.ročník) Povinná část: Opakování a prohloubení učiva: Geometrická zobrazení v rovině - posunutí, otáčení, osová a středová souměrnost. Věty o shodnosti. Nové učivo: Věty o podobnosti trojúhelníků, stejnolehlost. Kružnice vepsaná a opsaná, výšky a těžnice trojúhelníka. Konstrukce trojúhelníka ze tří zadaných prvků a jiné konstrukční úlohy. Použití geometrických zobrazení při řešení těchto úloh. Rozšiřující část: Feuerbachova kružnice a Eulerova věta. Kruhová inverze. Cvičné hodiny ve 4.ročníku: Průběžné procvičování trigonometrie a analytické geometrie. Průběžné procvičování funkcí, rovnic a úprav algebraických výrazů. 14

15 DĚJEPIS 1. Charakteristika a cíle předmětu Cílem výuky dějepisu je rozvinutí žákovy schopnosti chápat ideové historické souvislosti jako působící a hybné síly dějin. Žák se díky výuce dějepisu naučí rozumět sobě samému jako článku vyvíjejícího se celku lidstva i chápat historické místo své vlastní existence. Výuka dějepisu odbourává návyk přebírání cizích úsudků a myšlenek, napomáhá rozvoji zralého individuálního úsudku žáka a tím také přispívá k budování zážitku nové spojitosti mezi ním a světem. Žák si prostřednictvím výuky dějepisu rozšíří a prohloubí poznatky a vědomosti o historických událostech a souvislostech. Dále si uvědomí a prožije, že lidská existence spočívá v neustálém vývoji, že pojem člověka v sobě pojímá pestrost a rozmanitost národů účastnících se dějinných procesů. Žák poznává realitu dějinného vývoje a uvědomuje si souvislost se svým vlastním individuálním vývojem. Tyto poznatky vedou k pocitu spoluzodpovědnosti za další dějinný vývoj a ovlivňuje jeho postoje. Po prvním průchodu dějinami na základní škole dochází nyní k opakovanému prohloubenému průchodu dějinami, přičemž už žáci nejsou oslovováni obrazně, nýbrž je stále více podporována jejich vlastní schopnost usuzování. V 1. ročníku začíná v učebním plánu waldorfského lycea druhý průchod dějinami lidstva. Látka tohoto ročníku se týká dlouhého prehistorického období vývoje člověka až do pádu západořímské říše. Hlavním metodickým principem vyučování dějepisu v 1. ročníku je vést žáky k silně racionálnímu pojetí dějin. Učitel ho dosahuje tak, že klade důraz na souvislost charakteru jednotlivých etap vývoje lidstva, či vyspělých kultur a zeměpisně-klimatických poměrů. Při probírání antického Řecka je důležité soustředit se na vznik skutečného politického života a zvláště na vztah k současnému politickému a právnímu řádu a principům demokratické společnosti. Ve 2. ročníku pokračujeme průchodem dějinami lidstva s důrazem na vztah individuality a společnosti. Tento problém, který je v daném věku žáky vnitřně prožíván a který se v literatuře objevuje v souvislosti s eposem o Parsifalovi, je v dějepise rozvíjen následujícím způsobem: sledujeme vývoj středověku od jeho vzniku na základech řecko římského, židovsko křesťanského, germánského a slovanského kulturního proudu přes jeho vrchol vznik středověkých států, rozpor mezi světskou a církevní mocí, mezi kulturou Východu a Západu až po vznik individualismu, který se projevuje v kultuře měst a rozvíjí v renesanci a reformaci. Ve 3. ročníku by si žáci měli na základě probíraného učiva uvědomit, jak se určité dějinné tendence během času rozvíjely a jaký mají vliv na současnost i budoucnost. Měli by také pozorovat vývoj jednotlivých kultur. Hlavní ideovou osou 3. ročníku je postupné osamostatňování člověka v průběhu dějin zejména po stránce ideové s poukazem na praktické důsledky (přechod od teokracie k demokracii, vliv renesance a osvícenství na současnou dobu, vývoj myšlenek národních a sociálních). Ve 4. ročníku pokračují ideové tendence ročníku předchozího s důrazem na nejnovější dějiny a odkazy na možnosti dalšího dějinného vývoje zejména z hlediska svobody člověka a zároveň jeho individuální zodpovědnosti za další vývoj. 2. Rámcový rozpis učiva 1. ročník Prehistorie - vývoj člověka v době prehistorické na základě antropologických nálezů. - život lidské pospolitosti v pravěku - doba kamenná a doba kovů. - paleolit (způsob života, lov a sběr jako způsob obživy) - neolit (přechod k zemědělství a revoluční změny ve způsobu života) - pravěk v Evropě a v naší zemi - nejvýznamnější naleziště. Starověk - vyspělé starověké státy, především Indie, Irán (Persie), Mezopotámie, Palestina, Egypt - z hlediska jejich přínosu v postupném dějinném vývoji i s ohledem na specifický charakter jednotlivých kultur v souvislosti se zeměpisně-klimatickými poměry regionů, kde se kultury rozvinuly. Antické Řecko z hlediska přínosu pro rozvoj společenskopolitického zřízení (ve srovnání s uspořádáním egyptské společnosti). - krétská a mykénská kultura - archaické období - řecká kolonizace (hospodářský, obchodní i kulturní význam) 15

16 - řecké městské státy (Atény, Sparta) - řečtí zákonodárci (Solón, Perikles) - řecko-perské války (protiklad řeckého a perského státního zřízení) - peloponéská válka a podmanění Řecka Makedonií - makedonská říše a její rozpad - význam Alexandrových tažení pro Orient, helénismus. - význam řecké a helénistické kultury pro rozvoj evropské civilizace. Římská republika a císařství - nejstarší dějiny Apeninského poloostrova, Etruskové. - založení Říma, římská republika státní zřízení, hospodářství, kultura - římské výboje vznik říše. - konec republiky, počátek císařství. - období principátu a dominátu, rozdělení Říše římské. - počátky křesťanství a jeho rozšíření v Říši římské. - římská kultura a její přínos pro rozvoj evropské civilizace. 2. ročník Období středověku - Evropa a naše země v době římské (keltská kultura). - stěhování národů změny v osídlení Evropy. - vliv antické civilizace a křesťanství na vznik barbarských států. - franská a byzantská říše západní a východní křesťanství. - konstituce středověkých států na západě a východě Evropy, lenní systém, význam klášterů, struktura společnosti, (Normané, Kyjevská Rus), Islám a islámský svět (Arabové) - vznik a vzestup českého státu v souvislosti s jeho okolím (Svatá říše římská, Polsko, Uhry). - císařství a papežství vztah světské a duchovní moci, křížové výpravy. - vznik centralizovaných monarchií. - počátky a rozvoj středověkých měst řemesla a obchod, sociální problémy, práva, vznik universit. - středověký pohled na svět Augustinus, Tomáš Akvinský, Mistr Eckhart, Mikuláš Kusánský. - český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků. - doba Karla IV. - turecká expanze. - pád Cařihradu. - vývoj v Rusku. - změna pohledu na svět renesance a humanismus. - počátky reformace, Jan Hus a husitství. - reformace v Evropě, války o vyznání. - doba poděbradská a jagellonská. Zámořské objevy - kultury na objevených územích - vznik kolonií, důsledky kolonialismu Důsledky renesance a reformace pro vývoj člověka, rozvoj přírodních věd a předpoklady pro vznik osvícenství - revoluce v Nizozemí - situace v Evropě před třicetiletou válkou (Svatá říše římská národa něm., Habsburské soustátí) - vývoj v Evropě po r. 1648, mocenský a kulturní vzestup Ruska 3. ročník Osvícenství jako myšlenkový proud a jeho praktické důsledky - osvícenství ve Francii, francouzská revoluce, Napoleon - vznik USA, ústava, státoprávní uspořádání - osvícenství ve střední a východní Evropě ( Rakousko, Prusko, Rusko) Ideje národní a sociální - průmyslová revoluce v Evropě a vznik sociálních myšlenek a hnutí - liberalismus, nacionalismus, sociální (socialistická) učení 16

17 - národně osvobozovací hnutí v Evropě - průmyslová revoluce v Čechách - národní hnutí v Čechách - formování české obč. společnosti - revoluční rok rakousko uherské vyrovnání, postavení českých zemí, - česká politika v rámci monarchie, počátky polit. pluralismu - italské království, německé císařství, vývoj v Anglii, Francii, Rusku a na Balkáně - svět před 1. světovou válkou (hospodářství, společnost, kultura) - mocenské bloky a jejich cíle, idea imperialismu a její důsledky 4. ročník - 1. světová válka počátek, průběh a důsledky - uskutečnění idejí národních a sociálních v Evropě - revoluce v Rusku - Versailleský systém a vznik Československa - hospodářský, společenský a kulturní vývoj v Československu - fašismus a stalinismus, vznik a vývoj - světová hospodářská krize, - hospodářská a politická situace před 2. světovou válkou v Evropě a v Československu - 2. světová válka a rozdělení světa, domácí a zahr. odboj, osvobození Československa - období studené války - vývoj v ČSSR, rok 1968, období normalizace - pád komunistických režimů - vznik ČR a nových demokratických států - integrační snahy v Evropě a globalizace ve světě - současný hospodářský řád a možné změny v sociálním uspořádání - rozvoj vědy a techniky jeho důsledky, globální problémy - globální problémy lidstva lidská práva a jejich uplatňování 17

18 ZEMĚPIS 1. Charakteristika a cíle předmětu Výuka obsahuje zeměpis včetně zeměměřičského praktika a ekologické výchovy. Základní požadavek jak metodického tak didaktického přístupu je vést žáky k samostatnému a tvořivému myšlení při porozumění jednotlivým oblastem zeměpisu a k pochopení mezipředmětových souvislostí. Velký důraz se klade na pochopení Země jako živého organismu, uvědomění si ekologických problémů, hledání jejich komplexních řešení. Žáci by si měli osvojit dovednost práce s mapami, grafy, diagramy, statistikami a jinými informačními zdroji. Měli by umět získávat a třídit geografické informace, systematicky pozorovat a zaznamenávat fyzické a antropogenní rysy a vlastnosti pozorovaných geografických objektů, jevů a procesů v terénu. Důraz je kladen na vyvozování obecných závěrů, porovnávání a myšlenkové uchopení širších souvislostí. Žáci by se měli naučit chápat kulturní i mentální zvláštnosti různých lidských ras, národů a kultur, vážit si jejich přínosu pro rozvoj lidské společnosti, uvědomit si význam tolerance pro dorozumění a uplatňování pravidel společného soužití. V neposlední řadě by žáci měli získat smysl pro jedinečnost a krásu přírody a lidských výtvorů, měl by v nich být probuzen trvalý zájem o cestování a poznávání vlasti i cizích zemí. 2. Rámcový rozpis učiva Rozpis učiva do ročníků je orientační a má charakter doporučení. 1. ročník Země jako vesmírné těleso - umístění Země ve vesmíru, vývoj názorů na planetu Zemi, tvar a velikost Země, pohyby a rytmy Země a jejich důsledky Přírodní obraz Země: - fyzicko-geografická sféra, její složky jako objekt výzkumu fyzické geografie - přírodní složky krajiny Přírodní zóny Země: - litosféra a stavba zemského nitra (plášť, kůra a zemské jádro) - hydrosféra, rozložení H 2O na zemském povrchu, vlastnosti a formy mořských proudů, voda na pevnině, oběh vody na zemi - atmosféra, podnebné pásy Země, souhra klimatických vegetačních zón Země - biosféra, ekosystémy jako orgány organismu Země, geografická zonalita: šířková pásma a výškové stupně Znázornění Země na mapách: - druhy map - historické mapy - současné tematické mapy a atlasy - měřítko map, obsah map Zeměměřičské praktikum (celotýdenní praktikum ve vybrané lokalitě): - základy praktické topografie - orientace v krajině - geografická exkurze - cvičení a pozorování v terénu - sestrojení vlastní mapy dané lokality 2. ročník Znázornění Země na mapách - geometrická podstata map - zeměpisné souřadnice - hlavní kartografická zobrazení ( Ptolemaiovo, Mercatorovo a jiná zobrazení) Česká republika - ČR na mapě Evropy, územní rozvoj státu, geografická poloha a rozloha - přírodní podmínky, problematika ochrany přírody a životního prostředí - hospodářství, průmyslová odvětví - obyvatelstvo a sídla, společnost a kultura - administrativní členění ČR, správní regiony - geografické oblasti ČR a jejich specifika 18

19 Evropská regionální geografie - postavení Evropy v současném světě - geografická poloha evropských regionů - stupeň rozvoje evropských regionů - vybrané státy, vývojové, politické a hospodářské tendence, jádrové a periferní oblasti - přírodní prostředí 3. ročník Mimoevropské regiony světa - geologická poloha - přírodní a společenské prostředí - specializace a problémy v hospodářském využívání krajin - problematika ochrany přírody, ochrana životního prostředí - jádrové a periferní oblasti kontinentů - významné státy, regiony, města, kulturní oblasti a objekty Základy politické geografie - státy světa, společenské odlišnosti různých států, různá státní zřízení - politická a hospodářská integrace ( NATO, EHS, EU atd.) - aktuální změny na mapě světa - problematika třetího světa, chudých a bohatých zemí Lidé na Zemi - socioekonomická sféra jako objekt výzkumu humánní geografie - obyvatelstvo, struktura světové populace, rasy, jazyky, národy, náboženství - světové hospodářství, vývoj a současné tendence využívání krajin světa, hlavní hospodářské problémy současného světa nerostné bohatství: těžba a využití, světový obchod, sever a jih - doprava a spoje, služby, rekreace a cestovní ruch Krajina a životní prostředí - ekologie a geografie - krajinná sféra a její složky, krajinotvorní činitelé a procesy - typy krajiny, globální ekologické problémy - hodnocení úrovně a kvality životního prostředí - trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti a života na Zemi - státní ekologická politika 19

20 FYZIKA 1. Charakteristika a cíle předmětu Cílem výuky fyziky je rozvíjet v žácích schopnost vnímat přírodní jevy, umět je kvalitativně popsat a vystihnout jejich podstatu. Zároveň je naučit uvědomovat si přírodní jevy v širší souvislosti ve vztahu ke světu, společnosti a přírodě. Na základě porozumění fyzikálním jevům pochopit jejich praktické aplikace v denním životě a současně si uvědomovat vývoj přírodních věd jako součást historického vývoje a z něj vyplývající vzájemný vztah člověka ke světu. Výuka směřuje také k rozvoji samostatného myšlení a tvůrčího přístupu v poznávání světa a jeho zákonitostí. Žák by měl - umět co nejpřesněji popsat přírodní jevy a fyzikálně-technické procesy a vystihnout jejich podstatu (příp. být schopen vypracovat referát na fyzikální téma) - chápat principy přírodních jevů a technických aplikací fyziky, s nimiž se v životě setkává - umět vysvětlit fyzikální poznatky (jevy, děje, pojmy, definice) vlastními slovy s použitím správné terminologie - umět uplatnit získané schopnosti a znalosti např. při samostatném experimentování - umět zapsat a vyhodnotit údaje z vlastních experimentů - vyznat se v základních kvantitativních vztazích a umět je v konkrétních případech použít - být si vědom bohatství souvislostí, které v přírodě na různých úrovních panují, a uvědomit si i to, že je lze pečlivým pozorováním, myšlenkovou a příp. experimentální prací odhalit - chápat vztah přírodních jevů a techniky k člověku a znát hlavní body historického vývoje fyziky - být si vědom povahy fyzikálních modelů a odlišovat je od skutečnosti Důležitou součástí výuky jsou aplikace poznatků v běžném životě a laboratorní práce; jejich výběr se řídí potřebami žáků a vybavením školy. 2. Rámcový rozpis učiva Jednotlivá hesla u tematických okruhů jsou chápána jako rámcový soubor námětů a vyučující je může upravit podle předpokladů a zájmu žáků. Rozpis učiva do ročníků je orientační a má charakter doporučení. 1. ročník Mechanika hmotného bodu a soustavy hmotných bodů Fyzikální veličiny a jejich měření. Těleso a hmotný bod. Poloha hmotného bodu, vztažná soustava, relativnost polohy vzhledem ke vztažné soustavě. Mechanický pohyb, relativnost pohybu vzhledem ke vztažné soustavě. Trajektorie a dráha hmotného bodu. Pohyby rovnoměrné a nerovnoměrné. Průměrná a okamžitá rychlost. Rovnoměrně zrychlený a rovnoměrně zpomalený přímočarý pohyb, zrychlení. Volný pád, zrychlení volného pádu, svislý, vodorovný a šikmý vrh. Rovnoměrný pohyb hmotného bodu po kružnici, jeho perioda a frekvence. Úhlová rychlost, vztah mezi okamžitou rychlostí a úhlovou rychlostí. Dostředivé zrychlení. Síla a její znázornění, příklady různých druhů sil. Tíhová síla, těžiště. Třecí síla, součinitel smykového tření. Síla pružiny, tuhost pružiny. Výslednice sil působících na hmotný bod. První Newtonův pohybový zákon, inerciální vztažná soustava. Druhý Newtonův pohybový zákon, setrvačná hmotnost. Dostředivá síla. Třetí Newtonův pohybový zákon. Hybnost hmotného bodu a soustavy hmotných bodů. Zákon zachování hybnosti. Neinerciální vztažná soustava, setrvačná síla. Isaac Newton. Mechanická práce a mechanická energie Mechanická práce stálé síly pro obecný směr síly a posunutí tělesa. Výkon. Kinetická energie hmotného bodu. Potenciální tíhová energie. Mechanická energie. Zákon zachování mechanické energie. Příkon, účinnost. Gravitační pole Gravitační síla, gravitační pole, gravitační pole homogenní a nehomogenní. Newtonův gravitační zákon. Gravitační zrychlení. Pohyb těles v radiálním gravitačním poli, Keplerovy zákony. Johannes Kepler. Tíhová síla, tíhové pole, tíhové zrychlení. Pohyb těles v homogenním tíhovém poli. Galileo Galilei. Mechanika tuhého tělesa Tuhé těleso, jeho posuvný a otáčivý pohyb kolem pevné osy. Moment síly, výslednice momentů sil, momentová věta. Skládání sil působících v různých bodech tuhého tělesa, dvojice sil. Těžiště tělesa, rozklad 20