USNESENÍ. t a k t o :

Transkript

1 8 As 16/ USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Passerem v právní věci žalobkyně: CET 21, spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne , čj. LOJ/2836/2012, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , čj. 10 A 166/ , t a k t o : Řízení s e p ř e r u š u j e do pravomocného rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 85/2012. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne , čj. LOJ/2836/2012, žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši Kč za porušení povinnosti uvedené v 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání ). Odvysíláním pořadu Hranice (2) dne v 16:10 hodin na programu NOVA Cinema žalobkyně porušila povinnost nezařazovat do vysílání v době od 6:00 do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. II. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne , čj. 10 A 166/ , zamítl. 3. Městský soud dovodil, že záhlaví je součástí výroku rozhodnutí, z 68 odst. 1 správního řádu nelze dovodit opak. Žalobkyně tudíž nepochybně věděla, co je jí kladeno za vinu a podle kterého ustanovení je sankcionována. Grafické oddělení části výroku nemohlo mít žádný dopad do jejích práv. Městský soud souhlasil se závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu, na které žalobkyně odkázala a podle kterých rozhodnutí musí obsahovat odkaz na 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání. V žádném ze zmiňovaných rozsudků Nejvyšší správní soud neuvedl, že tzv. záhlaví není součástí výroku. V rozsudku ze dne , čj. 6 Ca 257/ , městský soud dospěl k názoru, že záhlaví rozhodnutí není součástí výroku rozhodnutí. Senát rozhodující v posuzované věci si byl tohoto rozhodnutí vědom, z výše uvedených důvodů však zaujal odlišný názor. 4. Městský soud nepřisvědčil námitce týkající se nedostatku předchozího upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odkázala na předchozí porušení zákona odvysíláním pořadu Hlava v oblacích, Kriminálka New York II (1) a Unesený, které obsahovaly scény s výjevy násilí, věznění, mučení a agrese. Jednalo se o podobné pořady stejného žánru. Prvky pořadu, za které byla žalobkyni uložena sankce v minulosti, jsou podobné

2 8 As 16/ jako ty, které jsou vytýkány v posuzované věci. Žalobkyně ostatně neupřesnila, v čem se uvedené pořady odlišují. 5. K námitce žalobkyně, že předchozí rozhodnutí o uložení sankce nelze z hlediska 59 odst. 1 zákona o vysílání využít, protože se týkala pořadů vysílaných na jiném programu žalobkyně, městský soud uvedl, že takový právní názor nemá oporu v zákoně ani v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 6 As 26/ , č. 2632/2012 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na podle kterého je předchozí upozornění účinné či použitelné vždy ve vztahu k provozovateli, nikoliv ke konkrétnímu programu. Úvaha žalobkyně by za použití argumentace ad absurdum vedla k závěru, že provozovatel, který by byl upozorněn na závadnost určitého pořadu, by jej mohl bez hrozby sankce vysílat na jiném svém programu, ač by mu bylo zřejmé, že tímto jednáním porušuje právní předpisy. 6. Podle městského soudu provozovatel vysílání musí dodržovat povinnost uvedenou v 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání po celou dobu, tj. od 6:00 do 22:00 hodin. V posuzované věci byl pořad vysílán v pracovní den odpoledne, bylo proto možné předpokládat, že děti a mladiství mohou sledovat televizní obrazovky a že jejich rodiče mohou být ještě v zaměstnání. Nelze požadovat, aby dospělí sledovali televizní vysílání spolu se svými dětmi. Povinnost podle 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání je zakotvena právě proto, aby dospělí mohli nechat své děti v době od 6:00 do 22:00 hodin u televizních obrazovek bez obav, že v televizi budou vysílány pořady škodlivé pro jejich fyzický nebo psychický vývoj. Televizní vysílání je navíc dostupné na mnoha veřejně přístupných místech. Smyslem zmiňovaného ustanovení je nejenom ochrana dětských diváků, kteří sledují celý pořad, ale také diváků, kteří náhodně shlédnou jen jeho část. Nelze proto vysílat pořady obsahující scény, které mohou ohrozit vývoj dětí, byť z kontextu celého pořadu zřetelně vyplývá odsouzení takového jednání. Pořad obsahoval násilné scény, výjevy surového násilí a chladnokrevnou, bezcitně provedenou vraždu spoutané ženy (byť se odehrála mimo záběr). Městský soud byl přesvědčen, že tyto scény mohly u dětí a mladistvých vyvolávat hrůzu, způsobit jim otřes a snižovat jejich citlivost při vnímání násilí. 7. Městský soud souhlasil se závěrem žalované, že z odkazu žalobkyně na nizozemský labelingový systém Kijkwijzer lze dovodit vědomé a úmyslné porušení zákona. Sama žalobkyně podotkla, že vycházela z tohoto systému, podle něhož je pořad nevhodný pro děti do 12 let. Žalobkyni proto bylo zřejmé, že tento pořad může ohrozit psychický, fyzický nebo mravní vývoj dětí této věkové skupiny. Domněnka žalobkyně, že děti by v uvedenou dobu neměly sledovat televizi bez přítomnosti dospělých, nemohla obstát. Žalobkyně se nemohla dovolávat svého právního omylu, protože neznalost zákona neomlouvá. 8. Ze správního spisu vyplynulo, že žalovaná se pokusila zjistit faktickou sledovanost uvedeného pořadu žádostí ze dne u Asociace televizních organizací. Ta sdělila žalované, že může poskytnout daný údaj pouze se souhlasem žalobkyně, která ho však neudělila. Správní delikt podle 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání je deliktem ohrožovacím, míra ohrožení spočívá v šíři okruhu diváků daného pořadu. Žalovaná nemůže zkoumat, kolik diváků a v jakém věku sledovalo určitý pořad. Vzhledem k povaze ohrožovacího deliktu zpravidla nebude možné zkoumat konkrétní následek na zákonem chráněný zájem. Dosah závadného vysílání je tudíž dán možností příjmu televizního signálu, tj. v daném případě celoplošností televizního programu. 9. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, která kritéria považuje za nejpodstatnější pro stanovení výše sankce. Její úvaha byla stručná, ale zároveň srozumitelná a dostačující. Žalobkyně nevysvětlila, co postrádá v úvaze žalované.

3 8 As 16/ K návrhu žalobkyně na moderaci pokuty městský soud uvedl, že uložená pokuta není zjevně nepřiměřená. Tato pokuta uložená při dolní hranici zákonné sazby odpovídá danému porušení zákona i rozpětí pokut stanovenému v 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání. Městský soud doplnil, že sankce musí mít i preventivní charakter (vůči žalobkyni i ostatním subjektům v dané oblasti) a musí citelně zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně. 11. K námitce, že žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši Kč či Kč za porušení týchž zákonných povinností na programu Nova, který má však několikanásobně vyšší sledovanost než program Nova Cinema, městský soud uvedl, že sledovanost konkrétního pořadu nepovažuje za hledisko, které by bylo třeba vzít v úvahu při stanovení výše sankce. Sama žalobkyně nadto neumožnila žalované zjistit konkrétní sledovanost. III. 12. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. 13. Městský soud podle stěžovatelky pochybil, pokud neshledal rozpor rozhodnutí žalované s 68 odst. 2 správního řádu kvůli nedostatku odkazu na 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání. V tomto ohledu stěžovatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 8 As 68/ , ze dne , čj. 8 As 54/ , a ze dne , čj. 6 As 57/ , č. 772/2006 Sb. NSS. 14. Stěžovatelka byla toho názoru, že porušení zákonných povinností je třeba posuzovat pro každý program provozovaný shodným provozovatelem samostatně, protože každý program je provozován na základě zvláštní licence. Opačný výklad by vedl k závěru, že opakované porušení povinností podle 63 odst. 1 písm. b) a c) zákona o vysílání by bylo posuzováno souhrnně bez ohledu na program, na kterém k porušení povinností došlo. Provozovateli by tedy byla odňata licence k provozování programu, na kterém došlo k porušení povinností či licenčních podmínek, i v případě, že k předchozímu porušení došlo na jiném jím provozovaném programu. Z usnesení rozšířeného senátu čj. 6 As 26/ a tam použitého výrazu daný konkrétní provozovatel nelze podle stěžovatelky dovodit, že správní delikty mají být posuzovány společně pro všechny programy provozované týmž provozovatelem na základě samostatných licencí. Uvedené usnesení se této problematiky netýká. 15. Dále stěžovatelka namítla, že žalovaná nesplnila podmínku předchozího upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání. Jednání popsaná žalovanou nevykazovala ve všech podstatných rysech znaky jako jednání, za které byla stěžovatelce uložena sankce v posuzované věci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 8 As 73/ , čj. 8 As 78/ , a usnesení rozšířeného senátu čj. 6 As 26/ ). Stěžovatelce je známo, že otázkou splnění povinnosti předchozího upozornění se bude zabývat rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, přiklání se však k názoru, že upozornění se musí vztahovat k témuž skutku, tj. k témuž pořadu. 16. Stěžovatelka byla přesvědčena, že čas vysílání pořadu má vliv na naplnění materiální stránky správního deliktu (srov. rozsudek městského soudu ze dne , čj. 7 Ca 336/ , a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne , čj. 8 As79/ , a ze dne , čj. 8 As 80/ ). Závěr městského soudu, že se nelze dovolávat zasazení vytýkaných scén do kontextu celého pořadu, byl v rozporu s dosavadní judikaturou, např. rozsudkem městského soudu čj. 7 Ca 336/

4 8 As 16/ Podle stěžovatelky pořad jako celek ani jeho jednotlivé scény nebyly způsobilé ohrozit vývoj dětí a mladistvých, zejména s ohledem na počet závadných scén, délku jejich trvání, vyznění těchto scén v kontextu děje a vysílání pořadu v pozdních odpoledních hodinách. Stěžovatelka uzavřela, že nedošlo ke spáchání správního deliktu, protože nebyla naplněna materiální stránka správního deliktu podle 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání, a navrhla provedení důkazu zvukově obrazovým záznamem pořadu. 18. Stěžovatelka byla přesvědčena, že při hodnocení zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty je třeba i v případě ohrožovacího deliktu zohlednit zasažení divácké veřejnosti pořadem alespoň na základě obecně známých údajů o sledovanosti příslušného programu, nikoliv pouze možný zásah daný možností příjmu televizního signálu. Žalovaná nedostatečně zhodnotila zákonná kritéria pro stanovení výše pokuty, nezohlednila faktickou sledovanost pořadu či programu Nova Cinema. Rovněž nevysvětlila, jak komplexně posoudila závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. Pouze uvedla, že za rozhodná kritéria považuje závažnost věci a míru zavinění, nezdůvodnila však, v čem spatřuje jejich význam pro uložení pokuty. 19. Stěžovatelka setrvala na názoru, že žalovaná uložila pokutu v rozporu se zásadou proporcionality, protože za identický správní delikt spočívající v odvysílání pořadů na programu NOVA uložila stěžovatelce pokuty ve výši Kč a Kč, přestože program NOVA má několikanásobně vyšší sledovanost než program Nova Cinema a přestože pořady na programu NOVA byly vysílány v dopoledních hodinách. 20. Městský soud nezdůvodnil, proč zaujal odlišný právní názor než Nejvyšší správní soud, jehož judikaturu stěžovatelka zmínila ve třetí a čtvrté žalobní námitce. Napadený rozsudek je proto nezákonný. Stěžovatelka dále podotkla, že žalovaná uvedla ve svém rozhodnutí programy a služby, které stěžovatelka provozuje na mediálním trhu, v souvislosti s posouzením postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem na jeho odpovědnost vůči divácké veřejnosti. Z této skutečnosti lze dovodit, že při posouzení tohoto kritéria žalovaná obecně hodnotila postavení stěžovatelky jako subjektu působícího na mediálním trhu. Městský soud se s touto námitkou nevypořádal. IV. 21. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že vizuální rozdělení výroku sloužící výhradně pro přehlednost nemohlo založit nezákonnost správního rozhodnutí jako celku. Stěžovatelka tak nemohla být zkrácena na svých právech, opačný výklad by se jevil jako přepjatý formalismus (srov. názor městského soudu vyslovený ve věcech sp. zn. 10 A 165/2012, sp. zn. 10 A 166/2012 a sp. zn. 8 A 106/2012). 22. Ve vztahu k námitce nesplnění povinnosti předchozího upozornění podle 59 odst. 1 zákona o vysílání žalovaná odkázala na napadený rozsudek a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 26/ Podle žalované by výklad předmětného ustanovení, který uvedla stěžovatelka, znamenal popření jeho smyslu. Stěžovatelka se mýlila, pokud se domnívala, že výraz v podstatných rysech znamená identitu scén, tj. premiérové odvysílání s reprízovaným odvysíláním. 23. Žalovaná považovala popis kritérií pro stanovení výše sankce za logický. Zdůraznila, že nemá povinnost zjišťovat údaje o sledovanosti od účastníka řízení nebo samoregulační organizace. Ustanovení zákona o vysílání neurčují žalované, jak má hodnotit jednotlivá kritéria nebo co má být jejich obsahem.

5 8 As 16/ Žalovaná nesouhlasila s námitkou týkající se porušení zásady proporcionality při ukládání pokuty. Každé správní řízení musí být posuzováno individuálně, není vždy možné posuzovat výši sankce výhradně podle sledovanosti programu. Není nezákonné, aby žalovaná uložila v různých správních řízeních různé sankce. Různá kritéria v různých sankcích mohou mít různý vliv na výši sankce, a to i v případě, že ve výsledku budou sankce stejné či mírně odlišné. 25. Žalovaná doplnila, že městský soud se vypořádal se čtvrtou žalobní námitkou velmi podrobně. Výtka, že nevypořádal třetí námitku, byla neurčitá, protože neoznačila rozsudek, k němuž měl městský soud zaujmout svůj názor. 26. Ve vztahu ke zbývajícím stížním námitkám žalovaná odkázala na své rozhodnutí, příp. na odůvodnění napadeného rozsudku. V. 27. Posuzovaná věc se týká mj. upozornění žalované na porušení zákona o vysílání podle 59 odst. 1 tohoto zákona. Tato problematika není v judikatuře zdejšího soudu řešena jednotně. Osmý senát proto v jiné věci usnesením ze dne , čj. 8 As 85/ , předložil související otázky k rozhodnutí rozšířenému senátu. 28. Výsledek řízení před rozšířeným senátem může mít vliv na rozhodnutí v nyní posuzované věci, protože městský soud mj. neshledal pochybení v postupu žalované, která sankcionovala stěžovatelku za odvysílání pořadu Hranice (2) na základě odkazu na svá předchozí rozhodnutí, jimiž stěžovatelce uložila pokuty za odvysílání pořadů Hlava v oblacích, Kriminálka New York II (1) a Unesený. Stěžovatelka tomuto názoru nepřisvědčila a setrvala na stanovisku, že nebyla relevantním způsobem upozorněna na porušení povinností ve smyslu 59 odst. 1 zákona o vysílání. 29. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o přerušení řízení podle 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. 30. Po dobu přerušení řízení se nekonají jednání a přerušuje se běh procesních zákonných i soudcovských lhůt; tyto lhůty začnou běžet od počátku znovu, pokračuje-li se v řízení po skončení přerušení ( 48 odst. 4 a 5 s. ř. s.). Po dobu, kdy je řízení přerušeno, účastníci nemohou provádět úkony za účelem pokračování řízení ve věci samé. Mohou však činit úkony, jejichž důsledkem bude ukončení řízení (např. vzít návrh zpět). 31. V řízení bude pokračováno na základě usnesení Nejvyššího správního soudu, jakmile odpadne překážka pro jeho přerušení, tzn. rozšířený senát rozhodne o předložené otázce ve shora označené věci, popř. nastane-li jiná skutečnost rozhodná pro pokračování řízení ve věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 7. srpna 2013 Za správnost vyhotovení: Veronika Tůmová JUDr. Jan Passer v. r. předseda senátu