Ejk 442/2006 nepovažuje za vhodné

Transkript

1 Ejk 442/2006 Pokud žalobce tvrdí, že nebyla započtena celá doba získaného pojištění a toto tvrzení doloží, soud rozhodnutí zruší pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. (Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , čj. 16 Cad 129/ ) vát Autorka nepovažuje za vhodné zveřejnění ve Sbírce rozhodnutí.

2 16 Cad 129/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobce: Dipl. Ing. Jan Matějo, bytem Nordstrasse 23, Mainz, Spolková republika Německo, zastoupený JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem AK Praha, Řeznická 3, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , Dv čj /4210, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované čj /4210 ze dne Dv se z r u š u j e a věc se vrací žalované k novému řízení a rozhodnutí. II. Žalovaná je povinna uhradit do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jarmily Vilímkové na náhradě nákladů právního zastoupení částku 1150 Kč. O d ů v o d n ě n í Včasnou žalobou ze dne 8. března 2005, se žalobce domáhá přezkoumání pro vady řízení a nezákonnost rozhodnutí žalované z , Dv čj /4210, kterým byl žalobci přiznán starobní důchod od dle 29 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ZDP), a dle článku 26 Smlouvy mezi Českou republikou (dále ČR) a Spolkovou republikou Německo (dále SRN) o sociálním zabezpečení č. 94/2002 Sb., m. s. (dále jen Smlouvy) ve výši 907 Kč měsíčně, k žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a osobní list důchodového pojištění (dále jen OLDP) ze dne , na němž byl uveden přehled pojištění žalobce v ČR a SRN od do Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že výrok rozhodnutí správního orgánu napadá v celém jeho rozsahu. Rozhodnutí, které žalovaná vydala, považuje za nesprávné, neboť z OLDP je zřejmé, že nebyla zhodnocena správně výše vyměřovacího základu, neboť mu z období od a od do mu nebyla zhodnocena mzda pro výpočet důchodu a na základě tohoto nesprávného hodnocení výpočtu základu mu byl nesprávně vyměřen starobní důchod a navrhl, aby soud po provedeném řízení zrušil napadené rozhodnutí žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a rozhodnutí. Na náhradě nákladů řízení bylo účtováno dle 11 vyhl. č. MSČR č. 484/2000 Sb. částka 3500 Kč a 150 Kč, jakožto režijní paušál za 2 úkony po 75 Kč, převzetí zastoupení dle 11 odst. 1 písm. a) vyhl. MSČR č. 177/1996 Sb. a podání žaloby dle 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky. Žalovaná ve svém stanovisku z navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ze spisové dokumentace bylo zjištěno, že žalobce uplatnil prostřednictvím německého nositele pojištění dne žádost o starobní důchod a jako dobu pojištění uvedl i dobu od roku 1963 do září 1968, kdy pracoval u zaměstnavatele ZPA Nusle, montážní závod. Žalovaná tuto dobu důsledně došetřovala, avšak s negativním výsledkem a proto přistoupila k jejímu zápočtu až na podkladě tiskopisu, tzv. svědeckého prohlášení. K tomu

3 žalovaná podotkla, že tímto tiskopisem byla prokázána pouze doba pojištění, nikoliv dosahované příjmy a žalované tedy nezbylo než dobu od do zhodnotit pouze jako dobu pojištění s absencí příjmů s tím, že dle 16 odst. 4 ZDP a 12 odst. 7 vyhl. č. 149/1988 Sb. tuto dobu nelze pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku hodnotit. Cituje dle 16 odst. 4 ZDP vyloučené doby před , které se vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního platu a 12 odst. 7 vyhl. č. 149/1988 Sb., kde šlo o náhradní doby, doby pracovního volna bez náhrady příjmů, účastníků studia při zaměstnání a kombinovaného studia, doby soustavné přípravy na budoucí povolání, doby po které byl poskytován vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, doby zaměstnání v cizině, nešlo-li o pracovníky v zahraničí a doby započtené dle 10 a doby výkonu civilní služby, pokud občan v těchto dobách výdělky uvedené v 11 odst. 1 a 11a odst. 1 nezapočítávají se do hrubých výdělků, jestliže po celý kalendářní rok trvaly tyto doby a byly vyloučeny, nepovažuje se tento rok za kalendářní rok s výdělky uvedenými v 11 odst. 1 a 11a odst. 1. K další námitce žalobce týkající se nezhodnocení mzdy v období od , žalovaná podrobně popsala způsob výpočtu starobního důchodu, z nějž je zřejmé proč nelze ani této námitce vyhovět. Žalovaná podrobně popsala výpočet starobního důchodu dle zák. č. 100/1988 Sb. v platném znění, když výše starobního důchodu by dle zák. č. 100/1988 Sb. činila 872 Kč měsíčně, porovnala pak výpočet starobního důchodu dle zák. č. 155/1995 Sb. s tím, že procentní výměra starobního důchodu stanovená dle zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění činí 1728 Kč a je tedy vyšší než výměra důchodu starobního 872 Kč stanovená dle zák. č. 100/1988 Sb. Poté aplikovala článek 26 odst. 1 Smlouvy a stanovila, že výše starobního důchodu žalobce činí 907 Kč měsíčně s tím, že při výpočtu starobního důchodu žalovaná postupovala v souladu s platnými zákonnými předpisy a ve smyslu Smlouvy a námitkám žalobce nelze vyhovět. Stanovisko žalovaná doplnila a zaujala stanovisko připojeným kopiím o platovém zařazení žalobce z a Poukázal na 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 589/1992 Sb., kde je určeno, že vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Nároky na dávky důchodového pojištění, jejich výši, závisejí zejména na délce doby pojištění a výši vyměřovacích základů a orgány sociálního zabezpečení rozhodujících o dávkách důchodového pojištění pak musí mít potřebné údaje k dispozici. Proto bylo nezbytné uložit organizacím povinnosti, vést záznamy pro účely důchodového pojištění a předkládat podklady těmto orgánům dle zák. č. 582/1991 Sb. Tím, že žalovaná není oprávněná rozhodnout v problematice stanovení výše vyměřovacího základu za daný kalendářní rok. Stanovisko bylo ještě doplněno žalovanou beze změny názoru s tím, že postup dle 62 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), nepřipadá v úvahu a žalovaná zaujala stanovisko k předloženým dokladům žalobcem, a to tiskopisu prohlášení o dobách zaměstnání z na dobu pojištění od roku 1963 do září roku 1968, kdy žalobce byl zaměstnán u zaměstnavatele ZPA, Závody průmyslové automatizace, montážní podnik, Bartošova, Praha 4 a je uváděn v rubrice měsíční výdělek 2300 Kč a jako svědek uveden Ing. Bedřich Slejška, doloženo další prohlášení o dobách zaměstnání bez uvedení data sepsání za stejnou dobu pojištění jako v předchozím případě s uvedením jména svědka Ing. Zdeňka Kadlece s přílohou tohoto prohlášení z

4 2005, kde je uveden rozpis dosahovaných příjmů svědka v období roku Odvolává se na dopis z s tím, že žalovaná bez předložení evidenčního listu či potvrzení zaměstnavatelské organizace o výši dosahovaných příjmů v jednotlivých kalendářních letech nemůže rozhodnout o zápočtu výše vyměřovacího základu pro účely důchodového zabezpečení. Žalovaná přítomná u jednání vzhledem k provedenému dokazování ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne podal žádost o starobní důchod na formuláři D-CZ 2001 na základě Smlouvy mezi SRN a ČR o sociálním zabezpečení ze V žádosti je popsán německý průběh pojištění a připojeny doklady o době českého pojištění. Spis dále obsahuje tiskopis CZ-D 2005 na základě Smlouvy mezi ČR a SRN o sociálním zabezpečení ze , a to potvrzení doby pojištění v ČR dle Smlouvy z , dále oznámení o rozhodnutí o věci žádosti o důchod na tiskopise E 210 CZ pro Evropská společenství, dále spis obsahuje kopii tiskopisu E 205 CZ pro Evropská společenství, potvrzení týkající historie pojištění v ČR a kopii napadeného rozhodnutí z , Dv čj /4210, kterým žalovaná přiznala žalobci starobní důchod od dle 29 zák. č. 155/1995 Sb. a dle čl. 26 Smlouvy mezi ČR a SRN o sociálním zabezpečení č. 94/2002 Sb. m. s. ve výši 907 Kč. Dále je popsáno postupné zvyšování důchodu na částku 998 Kč měsíčně v roce V odůvodnění je uvedeno, že žalobci byla započtena doba pojištění v českém důchodovém pojištění 5144 dnů a v německém pojištění dnů, celkem dnů pojištění. Je popsáno z čeho se důchod skládá. Ve spisovém materiálu jsou založeny evidenční listy důchodového pojištění, ze kterých se zjišťuje, že žalobce v roce 1957 byl zaměstnán na Fakultě strojního inženýrství Praha, Karlovo náměstí 13 a od do pobíral částku 3200 Kč, v roce 1958 od do pobíral částku 7200 Kč, v roce 1958 od do pobíral částku 240 Kč, v roce 1959 od do pobíral částku 9600 Kč, v roce 1960 od do pobíral částku 9600 Kč a stejně v roce 1961 od do , v roce 1962 pobíral od do částku 9600 Kč stejně tak jako v roce 1963 od do , od do pracoval v Družstevním zásobování podniků SSD Praha 3, Želivského 2200/2 a pobíral částku 8990,10 Kč, v roce 1963 od do pracoval v Závodech průmyslové automatizace, národní podnik Praha, dodavatelský závod, ulice Magistrů 921, Praha 4 Michle a pobíral částku od do Kč a v roce 1964 pobíral částku od do Kč, jiné evidenční listy v dávkovém spise založeny nejsou. Z kopie OLDP z soud zjišťuje, že žalobce má v roce 1960 od do započteno 365 dnů pojištění s částkou 9600 Kč, v roce 1961 od do má započteno 360 dnů pojištění, částku 9600 Kč, v roce 1962 od do má rovněž započteno 365 dnů pojištění a částku 9600 Kč, od do má započteno rovněž 365 dnů zaměstnání a částku 9200 Kč, od do má započteno 244 dnů pojištění a částku Kč, od do má žalobce pouze započteno 122 dnů zaměstnání a rovněž od do má započteno 1360 dnů zaměstnání bez vyměřovacího základu. Potvrzení, které předložil žalobce, ze dne organizace Regula, a. s., Bartoškova 1411/22, Praha 4, se zjišťuje, že tato organizace potvrdila, že žalobce v roce 1963 měl započítaný výdělek 3300 Kč, v roce Kč, v roce Kč, v roce Kč, v roce Kč, v roce Kč a žádný

5 výdělek v roce Soud požádal tuto organizaci, aby doložila vyčíslené výdělky na příslušných tiskopisech, evidenčních listech, tyto byly soudu doručeny v kopii a jsou založeny na čl. 66 a 69 spisu a zjišťuje se, že žalobce v roce 1963 má započteno 47 dnů v III. pracovní kategorii s výdělkem 3300 Kč, v roce 1964 má započteno 243 dnů s výdělkem Kč a dle kopie evidenčního listu z roku 1965 od do má žalobce započteno celkem Kč, v roce 1966 od do má započteno Kč, v roce 1967 od do má započteno Kč a v roce 1968 od do má započtenou částku Kč. V roce 1969 od do nemá žalobce započtenou žádnou částku. Doručením žaloby bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). Žalobce podal žádost o starobní důchod prostřednictvím německého nositele pojištění , před vstupem České republiky (dále ČR) do Evropských společenství (dále ES) za platnosti dvoustranné Smlouvy mezi ČR a SRN č. 94/2002 Sb. m. s. Žalobou je napadeno rozhodnutí žalované o přiznání starobního důchodu, které podléhá soudnímu přezkumu dle 89 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právní stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu jak stanoví ustanovení 75 odst. 1 s. ř. s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě ( 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Žaloba je důvodná, pokud ve smyslu 65 odst. 1 s. ř. s. jsou prokázána tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu ve smyslu 65 odst. 2 s. ř. s. nebo postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Jediným žalobním bodem je výtka, že dle osobního listu důchodového pojištění žalovaná nezhodnotila správně výši vyměřovacího základu, a to za období od do a od do , kdy mu nebyla zhodnocena mzda pro výpočet výše důchodu a na základě tohoto nesprávného hodnocení výpočtového základu mu byl nesprávně vyměřen starobní důchod. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že v tomto žalobním bodě je žaloba důvodná. Žalobci se zdařilo prokázat další výdělky, a to na příslušných formulářích nástupnické organizace ZPA Nusle, montážní závod, kterou je Regula, a. s., Bartoškova 1411/22, Praha 4. Žalobce prokázal další výdělky, v roce dnů v III. pracovní kategorii s výdělkem 3300 Kč, v roce dnů v III. pracovní kategorii s výdělkem Kč, dále v době od do s hrubým výdělkem ve výši Kč, od do s hrubým výdělkem Kč, od do s hrubým výdělkem Kč a od do s hrubým výdělkem Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná rozhodla na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, žaloba byla shledána důvodnou, soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení v souladu s 78 odst. 1 s. ř. s. a s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení dle 78 odst. 4 s. ř. s. a správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, jak vyplývá z ust. 78 odst. 5 s. ř. s. (výrok I. rozsudku).

6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle 60 odst. 1 s. ř. s. a soud žalobci, který měl ve věci plný úspěch přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované v celkové výši 1150 Kč, tato částka se skládá dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ze dvou hlavních úkonů po 500 Kč [ 9 odst. 1, 11 písm. a) a d)] 1000 Kč a dvou režijních paušálů po 75 Kč ( 13 odst. 3) 150 Kč, celkem 1150 Kč. Pro splnění uložené povinnosti soud stanovil lhůtu 1 měsíce od právní moci rozsudku, kterou považuje za přiměřenou. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních ( 102 a 106 odst. 2 s. ř. s.). Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v 103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná ( 104 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v 103 s. ř. s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl ( 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 s. ř. s.). V Plzni dne 9. května 2006 JUDr. Olga Charvátová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Michaela Vurmová