Starší studenti seděli u předlouhých stolů svých kolejí a zvědavě si prohlíželi svoje nové spolužáky, kteří nervózně postupovali vpřed.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Starší studenti seděli u předlouhých stolů svých kolejí a zvědavě si prohlíželi svoje nové spolužáky, kteří nervózně postupovali vpřed."

Transkript

1 1. Nový začátek Brzdy vlaku divoce zaskřípěly a bradavický expres se s trhnutím zastavil na nádraží v Prasinkách. Jako první se z vlaku vyřítil malý, nenápadný chlapec s rozčepýřenými vlasy a nadšeně se točil kolem dokola jako korouhvička, aby si co nejrychleji stihl všechno prohlédnout. Bylo to neuvěřitelné. Tak moc se sem těšil. Každé ráno předchozích prázdnin začal tím, že udělal další křížek do svého kalendáře, aby viděl, jak se blíží začátek školního roku. A teď byl tady. Polekaně nadskočil, když se nad nástupištěm rozlehl hromový hlas: Prváci, sem ke mně! Fredy, tak pojď, jeho sestřenka Jessica ho chytla za ruku a táhla ho k obrovské postavě, která svolávala studenty nastupující do prvního ročníku. Ahoj Hagride, pozdravili ho oba současně a rozzářili se, když uviděli Hagridův široký úsměv. Nazdar prckové, tak jak se máte? Neviděl jsem vás už celou věčnost. Jaká byla cesta? Fredy se nadechl k odpovědi, ale vzápětí ho Hagrid zase zarazil. Počkej, teď na to není čas, promluvíme si později v hradu jo? vyhrkl na ně a opět ze všech sil zakřičel do davu: Prváci! Letošní prváci měli opravdu štěstí. Celý den bylo krásné, teplé počasí a jezero, po kterém pluli na malých loďkách, bylo naprosto klidné. Paprsky zapadajícího slunce se odrážely od tmavé hladiny a jejich odlesky divoce tančily po nadšených tvářích nových bradavických studentů. Během jejich cesty po jezeře se Slunce schovalo úplně a rychle začala padat tma. Když už jim plavba připadla nekonečnou a začali si pomalu přát, aby už skončila a oni seděli uvnitř v teple, uslyšeli Hagrida. Tak se připravte, za chviličku už uvidíte Bradavice. A vzápětí se ozvalo mnohohlasé, obdivné Óóó, jak se před nimi mohutné Bradavice vynořily v celé své kráse. Nejvíc unešený byl zase malý Fredy, který nadšením úplně poskakoval, protože nevydržel sedět v klidu. Jess, Jess, vidíš to? šťouchal pořád do své nejlepší kamarádky, to je nádhera. Jessica jen přikývla s posvátnou úctou v očích, to je. Oči obou dětí nepřestávaly zářit ani, když vstoupili do hradu, kde se jich ujala profesorka MsGonagallová a začala jim vysvětlovat, co je teď čeká. Pro Fredyho a Jessicu to nebylo nic nového ani překvapivého. Od svých rodičů věděli o Bradavicích vše. Díky jejich vyprávění, které si nikdy a za žádných okolností nenechali ujít, se z nich obou stali opravdoví bradavičtí nadšenci. Před ohromenými prváky se otevřely těžká, dubová vrata vedoucí do Velké síně a odhalila jim tak podívanou, při které jim poklesla brada. Velká síň byla obrovská. Mnohem větší, než si ji kdokoliv z nich dokázal představit. Namísto stropu se nad ní klenula tmavá obloha, na které sem a tam začaly probleskovat hvězdy.

2 Starší studenti seděli u předlouhých stolů svých kolejí a zvědavě si prohlíželi svoje nové spolužáky, kteří nervózně postupovali vpřed. Zastavili se až před profesorským sborem, který si Fredy začal okamžitě zkoumavě prohlížet. Uprostřed stolu seděl na bohatě zdobeném křesle profesor Brumbál, který se široce usmíval a na Fredyho nenápadně mrknul. Vždycky jednou za čas profesor navštívil Fredyho rodinu a na tyhle návštěvy se Fredy vždycky nesmírně těšil. Nade vše rád poslouchal Brumbálovým vyprávěním o dobrodružstvích svého táty, o lordu Voldemortovi a o Bílé čarodějce. Jejich příběhy slyšel snad už tisíckrát, ale nikdy ho neomrzely a nikdy si nenechal ujít jejich opětovné vyprávění. Nepřestávaly ho uchvacovat. Ve svých snech a představách se častokrát stával Bílým čarodějem a bojoval po boku své Paní proti Smrtijedům a Voldemortovi. Bílí čarodějové a především samotná Bílá čarodějka byli jeho idolem a vzorem. Tolik ho mrzelo, že už nejsou. Byli pryč. Nikdo pořádně nevěděl, co se s nimi stalo po té památné bitvě, o které slyšelo už každé malé dítě a která se dostala do všech moderních učebnic dějin čar a kouzel jako obrovský přelom v dějinách. Fredy se na Bílé čaroděje mnohokrát vyptával. Jediné, co mu Brumbál řekl, bylo to, že každý z nich začal žít svůj vlastní život. To bylo ale příliš málo pro Fredyho zvídavou povahu. Každý, kdo o Bílých čarodějích něco věděl, mu musel všechno vyprávět a to několikrát. Táta mu vyprávěl o jejich bojích, Brumbál přidal něco ze života samotné Bílé čarodějky. A nejčastěji byl otázkami bombardován jeho strejda Bill. Pro Fredyho to bylo obrovské překvapení, když zjistil, že byl jedním z Bílých čarodějů. Bill se pokaždé musel smát, když viděl Fredyho zapálení a zvědavost. Když mu Fredy položil otázku, kde jsou Bílí čarodějové teď a co dělají, posadil si ho na klín a začal vyprávět. Když jsme tenkrát tak slavně vyhráli Velkou bitvu, jak se jí teď začalo říkat, bylo to úžasné. Dosáhli jsme toho, o co jsme tolik usilovali. Podařilo se nám zbavit svět toho největšího a nejstrašnějšího zla. Velkou bitvou to ale ještě neskončilo. Museli jsme pochytat všechny Smrtijedy a Voldemortovy nohsledy, kteří po bitvě utekli. Ale když jsme to dokázali, úloha Bílých čarodějů se stala zbytečnou. Náš úkol byl splněn. Už jsme neměli, o co usilovat a o co bojovat. Došli jsme do cíle. Bílá čarodějka nás potom propustila domů. Zpátky. Odcházeli jsme smutní, opouštěli jsme přátele, kteří nám na několik let byli rodinou. Ale přesto každý z nás toužil po klidu a odpočinku. Byli jsme unavení. A teď jsme měli konečně zase čas sami pro sebe. Skoro všichni Bílí čarodějové ho i dosáhli. Založili si vlastní rodiny, mají děti a jsou šťastní. Na konci vyprávění Bill očividně zesmutněl. On svého štěstí nedosáhl. A proč ty nemáš rodinu? ťal Fredy do živého. Billovy oči se topily ve smutku. Ani po tolika letech ta bolest zcela nevymizela. Já já se zamiloval do Charlie tedy do Bílé čarodějky, víš? A ona tebe neměla ráda? Bill se zadíval do Fredyho upřímných očích, ve kterých nebyla přetvářka. Ale ano asi ano. Ale ona ona po rodině netoužila. Řekla mi, že jediným jejím posláním je pomáhat lidem. Pochopíš to, až budeš větší Fredy. A potom odešla. Od té doby jsem ji neviděl a ani jsem o ní neslyšel. Nevím, kam šla ani co se s ní stalo. Přesto nepřestávám doufat, že jednou se vrátí že se Jednorožec opět rozzáří, řekl jaksi slavnostně a z pod košile vytáhl stříbrný řetízek s přívěskem jednorožce. Fredy překvapeně vykřikl, ale Bill ho s pousmáním zastavil.

3 Je to jen kopie toho pravého. Charlie jednoho dala každému Bílému čarodějovi na památku. A já už patnáct let čekám, že se znova rozzáří a Charlie nás opět povolá! Fredy si všiml, že při vypravování jeho strýci třpytí oči jakousi podivnou mocí, která v něm vyvolávala téměř posvátnou úctu. I on upřímně doufal, že Bílá čarodějka se jednoho dne vrátí. Fredy se s trhnutím probral ze zamyšlení a vzpomínek a pokračoval ve zkoumání profesorského sboru. Zkoumavě se zadíval na profesora Snapea, o kterém toho slyšel taky hodně, především od svého strýce Rona, a jen málo z toho by se dalo nazvat pozitivním. Zbytek profesorského sboru přehlédl celkem bez zájmu a zarazil se až u mladé a velice krásné profesorky. Nevzpomínal si, že by mu o někom takovém někdo vyprávěl, nejspíš to bude nově nastupující profesorka. Fredymu se líbila. Působila příjemným dojmem a krásně se usmívala. Jeho úvahy přerušila profesorka McGonagallová, která začala vyvolávat jména studentů, kteří přistupovali dopředu, kde je Moudrý klobouk zařazoval do jednotlivých kolejí. Většina z profesorů při zařazování hleděla jaksi nepřítomně. Vzpomínali. Nastupovala další generace. Generace potomků lidí, kteří také prošli jejich rukama jako studenti. Longbottom, John! zavolala profesorka další jméno. Fredy zpozorněl. Mrkl na Jessicu a oba si rozuměli. John byl jejich společný velmi dobrý kamarád, a když Moudrý klobouk vykřikl: Nebelvír, oba se přidali k hlasitému jásotu nebelvírského stolu. Malfoy, Vipper! dřív než bledému chlapci klobouk dosedl na hlavu, ozvalo se hlasité: Zmijozel! Potter, Fredy! Sálem to zašumělo. Ani po letech neupadlo jméno Potter v zapomnění a Fredy zakoušel téměř stejné následky popularity jako jeho táta. Ještě než mu klobouk přepadl přes oči, Fredy si všiml, že rty mladé profesorky, které si předtím všiml, zvlnil ještě výraznější úsměv. Hm přemýšlel Moudrý klobouk, je to s tebou těžké zrovna jako s tvým tátou, ale vím moc dobře, co s tebou. NEBELVÍR! vykřikl na celou síň. Od nebelvírského stolu se ozval nejbouřlivější pokřik toho večera. Fredymu se ulevilo. Jeho táta mu sice kladl na srdce, že vůbec nevadí, když se dostane do jiné koleje, přesto Fredy věděl, že by byl zklamaný. A on ho zklamat nechtěl. Nezařazených studentů pomalu ubývalo. Weasleyová, Jessica! Fredymu se zastavil dech. Poprvé ho napadlo, že by se Jess nemusela dostat do stejné koleje jako on. Zamrazilo ho. Neuměl si představit, co by dělal bez ní. Od dětství spolu trávili každou chvíli a byli nerozluční kamarádi. Trvalo to dlouho. Fredymu to připadalo jako celá věčnost. I Jessica představovala pro Moudrý klobouk těžký oříšek. Po dlouhé pomlce ale vykřikl: Nebelvír! a Fredymu spadl kámen ze srdce a vítal svoji kamarádku u stolu koleje, která bude následujících sedm let jejich druhou rodinou. Zařazování skončilo a Brumbál povstal, aby pronesl svoji zahajovací řeč. Vítám vás, začal prostě. Vítám jak vy, kteří jste tu mezi námi letos poprvé, tak i vás všechny ostatní, kteří už jste tu doma, v odpověď mu zazněl nadšený potlesk. Rád bych mezi námi přivítal naši novou profesorku obrany proti černé magii profesorku Brownovou. Sálem se opět ozval potlesk. Dál se ale novou profesorkou nikdo nezabýval.

4 Nikdo ji neznal a byla jim tak celkem lhostejná. Každý už se těšil na svou porci vynikající večeře. Když se všichni nacpali až k prasknutí, pod vedením prefektů se vydali do svých ložnic. Když Fredy uléhal do své postele s nebesy, neměl ani tušení, že je to přesně ta samá postel, v jaké kdysi spával jeho táta. Usínal spokojený a těšil se na nový, tolik vzrušující život, který ho v Bradavicích čeká V jiné ložnici se v posteli převalovala mladá žena. Udělala dobře, když se nechala Brumbálem přesvědčit k učitelské profesi? Jaké to vlastně bude? Dokáže to? Dokáže mladé generaci předat stejné nadšení, jaké měla z čarování ona? Ale co, aspoň zažije něco nového. A s tou myšlenkou se odebrala do říše snů

5 2. První školní den Když se Fredy probudil, divoce zamrkal, aby se zorientoval v neznámém prostředí a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde to vlastně leží. Pak se usmál a roztáhl závěsy u své postele. Celý pokoj zaplavovala zář čerstvě se probouzejícího podzimního slunce. Odolal pokušení si zavýsknout z přívalu radosti, která ho najednou zaplavila, aby nevzbudil svoje spolubydlící, spěšně se oblékl a seběhl do společenské místnosti. Tam už na něho s podobně rozzářenou tváří čekala Jessica a společně se vydali na svoji první bradavickou snídani. Už samotná snídaně jim připadalo jako velké dobrodružství. Pestrost jídel byla tak široká, že kdyby chtěli okusit od každého, museli by prasknout. Tak si aspoň nabrali co nejvíc ode všeho, na co dosáhli a pustili se do jídla, než je přerušila profesorka McGonagallová roznášející rozvrhy. Jestli už z Bradavic jako takových byl Fredy nadšený, vyučovacích hodin se nemohl ani dočkat. Konečně se naučit, jak pracovat s hůlkou a moct kouzlit, jak se mu zachce. Fredy měl od rodičů spoustu zaklínadel odkoukaných, ale nikdy nemohl opravdu čarovat s hůlkou a nesmírně se na to těšil. Obranu máme až ve středu, prohodil k Jess a nedokázal skrýt zklamání v hlase. Obrana proti černé magii. To byl předmět, na který se těšil ze všeho nejvíc. Formule, přeměňování, všechno znělo zajímavě, ale žádný jiný předmět nesliboval tolik akce, vzrušení a dobrodružství jako právě obrana. Jessica se jen pousmála a znovu se zadívala do rozvrhu: Dneska máme Dějiny čar a kouzel, Přeměňování a Kouzelné formule. Rychle do sebe naházeli zbytek své porce a vydali se do učebny Dějin čar a kouzel. Okamžitě si vybrali místo v přední řadě přímo před katedrou a nedočkavě se posadili na svoje židle. Bylo to tady. Jejich první hodina kouzlení. Za katedrou už seděl profesor Binns a sledoval, jak se studenti usazují do lavic. Fredy šťouchl loktem Jessice do žeber a zašeptal: On je opravdu duch? zeptal se potichu. Joo, zašeptala fascinovaně v odpověď. Páni, vydechli. Ahoj vy dva, ozvalo se nad nimi. V lavici za nimi si místo zabíral John Longbottom. Ahoj Johne, je to paráda co? A pořádná, souhlasil s nimi. A pak profesor Binns bez dlouhého úvodu začal výklad. Fredy doslova cítil, jak jeho nadšení opadá. Tohle že bylo to dobrodružství, které mu táta sliboval? Tohle? Rozhlédl se po třídě. Jeho spolužáci už napůl leželi na lavicích, v očích skelnatý pohled upřený na jedno místo, jiní si bezmyšlenkovitě čmárali na papír bezejmenné obrázky. Neviděl ani jednu tvář projevující zájem. Koho by taky zajímal nudný, jednotvárný výklad kdoví o čem. Byl tak neuvěřitelně zklamaný. Tak moc zklamaný.

6 První hodina kozel ve Fredyho životě tedy skončila fiaskem a on šel na další hodinu s mnohem menším optimismem a nadšením. Naštěstí se brzo přesvědčil, že ne všechny předměty budou tak nekonečně nudné. Hodina přeměňování se s tou předchozí nedala ani zdaleka srovnávat. Profesorka McGonagallová začala více zvolna. Ale už jen její vyprávění o tom, co všechno budou při pilném studiu umět, vlilo všem, včetně Fredyho, novou krev do žil. Nejraději by uměl všechno a hned. A když jim profesorka na závěr předvedla vrchol přeměňovacího umění a přímo před jejich očima se proměnila v kočku, už zase neznalo jeho nadšení mezí. Při obědě byl Fredy opět ohromen množstvím a rozmanitostí bradavického jídla a jeho mlsný jazýček nevěděl, co ochutnat dřív. Zrovna když se poprvé zakousl do pečeného kuřete, zarazil se s neodbytným dojmem, že ho někdo pozoruje. Rozhlédl se po Velké síni, až se jeho pohled střetl s pohledem profesorky Brownové. Když si všimla, že ji viděl, omluvně se pousmála a dál se věnovala svému obědu. Fredy, můžu se tě na něco zeptat? přerušil jeho oběd John. Jistě, přikývl, o co jde? Nevíš, v kterém ročníku budeme mít Studium mudlů? Letos ho nemáme a mě ten předmět hrozně zajímá. Fredy vykulil oči. Tebe zajímá studium mudlů? A proč? divil se. No já o jejich životě nic nevím, moji rodiče jsou oba kouzelníci, jak víš, zajímá mě, jak se dá žít absolutně bez kouzel. Hm zabručel Fredy. On o životě mudlů něco věděl, ale absolutně nic mu na něm nepřipadalo zajímavé. Vždycky alespoň jednou za rok jezdil s rodiči na návštěvu k strýčkovi Dudleymu a tak měl Fredy aspoň hrubý přehled o tom, co mudlovský život obnáší. Strýček Dudley měl Fredyho moc rád. Fredyho máma vždycky doma tvrdila, že mu snaží vynahradit to, co ubíral jeho otci, když byli oba mladí. Proto vždycky Fredymu rád vysvětlil cokoliv, co bylo v milovském světě zcela běžné na rozdíl od toho kouzelnického. A Fredy to pak zase všechno vysvětloval dědovi Weasleyovi, který byl do milovského způsobu žití neuvěřitelně zapálený. Poslední hodina toho dne Přeměňování Fredymu na nadšení rozhodně neubrala a tak, když večer uléhal do postele, cítil se unavený, ale šťastný. Přece jen bude život v Bradavicích tak krásný, jak si ho vysnil

7 3. Patron první třídy V úterý ráno čekala nebelvírské prváky první hodina Lektvarů. Hodiny ve sklepení měli trávit společně se Zmijozelem. Když Fredy společně s Jessicou a Johnem vcházel do učebny, ve dveřích se srazil s bledým, vysokým chlapcem, který si ho okamžitě přeměřil pohledem plným pohrdání. Ty jsi Potter, co? Jo, přitakal Fredy a když viděl chlapcův nenávistný pohled, dodal: A co má být? Já jsem Malfoy, odpověděl, Vipper Malfoy! Fredy střelil nechápavým pohledem po Jessice. No a co má být? zeptal se. Určitě víš, že tady v Bradavicích studoval můj otec zároveň s tím tvým. A že můj táta tomu tvýmu pěkně nakopal zadek, protože tvůj táta byl namyšlená nula. Ve Fredym se okamžitě začala vařit krev a bezmyšlenkovitě sáhl po hůlce. Fredy, no tak, klidnila ho okamžitě vyděšená Jessica, vždyť s hůlkou ještě neumíš zacházet, přestaň. Fredymu to bylo jedno. Jediné, co věděl, bylo to, že chce tomu namyšlenému blonďáčkovi ublížit za to, že urazil jeho tátu. Pane Pottere! ozval se za ním ledový hlas, strhávám Nebelvíru deset bodů Ale skočil Fredy profesoru Snapeovi do řeči, ten však pokračoval stejným tónem dál a Fredyho námitky okázale ignoroval, za napadení zmijozelského studenta Ale já jsem mu nic snažil se Fredy rozhořčeně obhájit svoje chování. Všichni okamžitě do třídy. A bez řečí, jestli nechcete přijít o další body! Fredy byl absolutně pobouřen. Jessica se ho během lektvarů snažila uklidnit, ale to on prostě nedokázal. Už teď věděl, že lektvary pro něj budou tím nejhorším předmětem. Stejně jako pro jeho tátu Když se ve středu ráno Fredy probudil, měl žaludek stažený neurčitým očekáváním. Bylo to tady. Dneska ho čeká vytoužená první hodina obrany proti černé magii. Hodina, na které se naučí bojovat a bude moct být jako Bílí čarodějové. Tak moc po tom toužil. I proto dorazil k učebně o dobrou čtvrthodinu dřív a netrpělivě přešlapoval přede dveřmi. Připadalo mu jako celé věky, než se k němu připojil zbytek jeho třídy a společně vešli do učebny. Byla obrovská a celá zalitá Sluncem. Všichni se posadili do lavic a s nedočkavostí očekávali příchod profesorky. Ta do třídy vešla za malý okamžik a s úsměvem na rtech. Vítám vás, pozdravila je a pohledem přejela všechny jednotlivé tváře. Viděla v nich nadšení a očekávání. Znovu se usmála a tak trochu soucitně a shovívavě dodala: Nejspíš vás zklamu, ale dneska ještě čarovat nebudeme. Třídou se ozvalo nesouhlasné, zklamané a rozladěné mručení. Nebojte, dočkáte se, utišovala je, jen ne hned. Nejdřív si musíme něco říct. Co nás společně čeká. Nadechla se. Záleželo na tom, aby to pochopili. Byli tak mladí, mohli dělat tolik chyb. A ona chtěla docílit toho, aby si uvědomili, co je v sázce.

8 Jak určitě všichni víte, je to už řada let, co byl největší a nejstrašnější zástupce černé magie, lord Voldemort, zničen Bílými čaroději. Fredy zpozorněl a napnul se na židli jako struna. Profesorce to neušlo. Usmála se. Protože byl zabit, je riziko, že se vy v životě setkáte s černou magií mnohem menší než tehdy před lety. Přesto se musíte naučit proti ní bránit, protože černá magie nikdy nevymizí ze světa úplně. Zlo nejde zničit do základu. Vždycky se může najít někdo, v kom zlo zvítězí a proto musí být lidé připraveni se bránit. Ve ztichlé třídě vylétla ruka do vzduchu a John se zeptal: Ale máme přece Bílé čaroděje, ne? Ti nás přece ochrání. Opět se usmála. Nemůžete spoléhat na to, že se najde někdo, kdo vás ochrání. Musíte důvěřovat sami sobě a sami se umět ubránit. Fredy vycítil šanci pro svoji věčnou otázku. Paní profesorko? Kde jsou Bílí čarodějové teď? Myslím, že se každý z nich vrátil domů. Mají své vlastní rodiny a žijí s nimi svůj krásně obyčejný život. A Bílá čarodějka? nebyl stále spokojen, ta je kde? Tak to ví jen ona sama, usmála se profesorka, a pár dalších lidí, kterým ona věří. Fredy se zarazil a překvapením několikrát rychle zamrkal. A a vy to taky víte, paní profesorko? Oslovená se na něj zkoumavě zadívala a přikývla: Ano, vím. A když viděla Fredyho ohromený výraz, opět se usmála, ale to jsme úplně odběhli od tématu. Takže teď k tomu, co nás čeká v příštích hodinách Po tom už školní rok běžel dál zběsilým tempem. Některých předmětů se Fredy nemohl ani dočkat jako Obrany, protože od zmínky o Bílých čarodějích doufal, že se od své profesorky dozví ještě něco víc, jiné předměty mu byly docela lhostejné a lektvarů, těch se přímo děsil. Brzy poznal, že profesor Snape doslova nenávidí všechny studenty z Nebelvíru a jeho samého obzvlášť. Zato profesorka Brownová nebelvírským všechno vynahrazovala. Její hodiny byly tak zajímavé, že nebelvírští prváci dva večery v týdnu nemohli usnout nedočkavostí, jak se těšili na hodinu, která je čekala druhý den. Už při první hodině následující po té úvodní nevycházeli z údivu. Jejich učebna se proměnila k nepoznání. Lavice byly ty tam a velká plocha, která tak vznikla, byla pokryta velikými, měkkými polštáři. Ty se ukázaly být velice užitečné, když se začali učit odzbrojovací kouzlo. Dozvěděli se, že je to jedno z nejjednodušších a zároveň nejpoužívanějších obranných kouzel vůbec. Pod vedením profesorky Brownové ho všichni zvládli během dvou hodin. Na konci hodiny už ho bez problémů zvládl i ten nejpomalejší student. A tak to bylo se vším. A protože studentům stále více stoupalo sebevědomí, jejich učení šlo i rychleji a body do nebelvírské baňky se jenom sypaly Okna starého, kdysi honosného domu temněla. Den pomalu končil. Jen poslední zbytky slunečních paprsků ozařovaly kousek oblohy. Shak odtrhl oči od podívané za okenní tabulí a vydal se do ložnice své matky, která si ho nechala zavolat. Když vstoupil, jeho matka se právě loučila se svojí návštěvou. Ráda jsem tě viděla, prohodila studeně. Její sestra se soucitně usmála:

9 Hm, vůbec ses nezměnila Bellatrix, sbohem. Věnovala Shakovi jedno rychlé pousmání a zmizela ve dveřích. Volala jsi mě mamá? zeptal se Shak, když v pokoji nastalo dlouhé ticho. Ano, přikývla, myslím, že je na čase, aby ses dozvěděl, kdo opravdu jsi. Pokývla mu, aby se posadil na čalouněnou židli. Zaraženě očekával, co teď přijde. Takhle s ním jeho matka nikdy nemluvila. A teď se mu očividně chystala vyprávět něco životně důležitého, co nebude jen tak. Tak se Shak konečně dozvěděl to, po čem celý život tolik toužil. Konečně se dozvěděl, kdo byl jeho otcem. Nejdříve jím to otřáslo, ale po chvíli se v něm vzedmula krev a naplnila ho obrovskou pýchou. Ještě s větší vervou se pustil do studia magie, kterou ho vyučoval jeho domácí učitel, aby se jednou, až na to bude připraven, mohl hrdě přihlásit ke jménu svého otce. A hrdě pokračovat v jeho šlépějích Fredy se ani nenadál a blížily se Vánoce. Toho čtvrt roku v Bradavicích uteklo jako jeden dlouhý, krásný sen. Když Bradavice pokryla sněhová přikrývka, ani tomu nemohl uvěřit, že už je tu tak dlouho. Už se moc těšil domů na rodiče, dokonce i na svou malou sestřičku Joannu, kterou vždycky tolik škádlíval. Ale nechtělo se mu opouštět Bradavice. Dokázal si představit, jak to v nich o Vánocích musí být krásné. Nechtělo se mu odjíždět od svých přátel ani od hodin magie, které si tolik zamiloval Na poslední hodinu obrany proti černé magii před Vánoci pro ně měla profesorka připravené překvapení. Dneska bych s vámi chtěla vyzkoušet opravdu něco jedinečného. Ráda bych vás seznámila se zaklínadlem, které velice dalece přesahuje vaši kouzelnickou úroveň. Běžně se učí až v posledních ročnících. Ale vy už jste mě tolikrát překvapili svým nadáním, že si myslím, že za zkoušku nic nedáme. Třeba se to dokonce i někomu z vás podaří, i když by to byl skoro zázrak, usmála se. Tváře všech studentů zahořely vzrušením. Dokázat něco, co od nich nikdo nečeká, to bylo něco pro ně. Jmenuje se Patronovo zaklínadlo, dokončila profesorka. Třídou to zahučelo zájmem. Po pečlivém vysvětlení se dali do práce. Po hodině usilovného snažení však nedosáhli žádného výsledku. Nikomu se nepodařilo vyčarovat ani sebemenší známku patrona. Nevadí, povzbudila je úsměvem, jste na to ještě příliš mladí, byl to jen takový pokus. Ve Fredym se všechno bouřilo. Nesnášel, když něco nemohl, protože byl příliš mladý. Znovu pozvedl hůlku. Veškerou energii, kterou v sobě byl schopný vyburcovat, vložil do těch dvou jednoduchých slov. Celou svou myslí se soustředil na jediné, ON to dokáže, musí! Expecto patronum! Jeho hůlka zavibrovala a vytryskl z ní zářivý oblak, který na setinu sekundy nabral jakousi podobu a potom zase okamžitě zmizel.

10 Fredymu se slabostí podlomila kolena, ale profesorka rychle přiskočila a podepřela ho. Široce se na něj usmála: Výborně Fredy, výborně. Ještě jsem nikdy ve svém životě neviděla, aby někdo tak mladý vyčaroval patrona třetí třídy, a trochu tišeji, aby to slyšel jen on, dodala: ani tvůj táta to tak brzo nedokázal, mrkla na něj. Fredy několikrát překvapeně zamrkal a tvář se mu roztáhla širokým úsměvem. Paní profesorko, zeptala se zvědavě Jessica, co znamená, že je to patron třetí třídy? Stačili jste si všimnout, jakou podobu Fredyho patron nabral? Byl to jelen. Patrony rozdělujeme do pěti tříd podle jeho vyspělosti. Ta samozřejmě záleží na schopnostech kouzelníka, který ho vyčaroval. Čím lepší schopnosti kouzelník má, tím v lepší třídě se jeho patron nachází. Do páté třídy zařazujeme ty nejmenší patrony, jako jsou brouci, myši, ptáci a podobně. Ve čtvrté třídě jsou zvířata o něco větší jako kočky nebo psi. Do třetí třídy patří patroni, jako byl ten Fredyho. Jsou to ty největší zvířata. Můžou to být koně, medvědi nebo různé šelmy. A co ty další dvě třídy? vyhrkl nedočkavě John. Dvě nejlepší třídy jsou mimořádně vzácné. Druhá třída se přisuzuje patronu v podobě fénixe. Zatím jsou známí jen dva čarodějové v celé historii, kteří tohoto patrona dokázali vyčarovat. Kdo? vyhrkl Fredy a celá třída na své profesorce visela očima. Profesor Brumbál a lord Voldemort, odpověděla s úsměvem a tak trochu slavnostně. Třída souhlasně pokývala hlavou. To se vlastně dalo očekávat. A jaké zvíře je první třída? zeptal se další. Tentokrát se profesorka malinko zarazila, ale odpověděla: Jednorožec! Třídou to opět zašumělo. A toho někdo měl? Ano, samozřejmě, jinak bychom o něm ani nevěděli, usmála se, vím ale pouze o jednom člověku, dodala a zrozpačitěla. Bílá čarodějka, vydechl Fredy. Ano, přikývla, Bílá čarodějka. Dlouhou dobu se ve třídě ozývalo jen nadšené povídání. Po chvíli si ale Fredy na něco vzpomněl: Paní profesorko? A jakého patrona máte vy? Profesorka na okamžik zbledla, ale rychle zase nabrala svoji jistotu: Na tom nezáleží, důležité je, abychom zjistili, jaké patrony máte vy! Ale nepodařilo se jí z toho tak snadno vyklouznout. Celá třída začala prosit a škemrat, aby jim ho ukázala. Jí se zatím hlavou honily myšlenky jedna za druhou. Nakonec ale souhlasila. Skrývala se už tolik let, je načase opět vylézt ze své skrýše. Dobře, přikývla, ale všichni se mi tady zaručíte, že to zůstane mezi zdmi téhle učebny. Všichni napjatě přikývli a utvořili kolem ní kruh. Pozvedla hůlku, odolala poslednímu zaváhání a důrazně vykřikla: Expecto patronum!!

11 A z její hůlky vylétl zářivě bílý jednorožec

12 4. Mrtvý učitel Naproti Charliinu očekávání dodržela nebelvírská třída svůj slib mlčení a nezačala okamžitě šířit po celé škole, kdo jejich profesorka ve skutečnosti je. Nebylo to pro ně ale nic snadného. Bylo to něco tak neuvěřitelného, co celé jejich nitro naplňovalo takovým úžasem, že měli chuť vykřičet to do celého světa. Že jsou to právě oni, koho učí sama Bílá čarodějka. Že právě oni se učí čarovat od té nejlepší. Cítili se hrdí a povznesení nad ostatní a do studia obrany se pustili ještě s větším odhodláním a nadšením. Vždyť je nemohl učit nikdo, kdo by se v tom vyznal líp. Nikdo nebyl lepší, než ona. A Charlie nepřestávala být překvapována nejen jejich úsilím, ale hlavně výsledky. Bylo až neuvěřitelné, co pod jejíma rukama dokázali. Netrvalo dlouho a bylo jí jasné, že pod jejím vedením vyrůstají nejlepší kouzelníci příští generace FREDY Pomalu se blížil konec školního roku. Nemohl jsem ani uvěřit, jak hrozně rychle první ročník utekl. Připadalo mi to jako včera, co jsme sem nastoupili a teď už jsme se pomalu začali připravovat na závěrečné zkoušky. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale slovo prázdniny mě nenaplňovalo nadšením a těšením se na ně, jak by to asi mělo být. Nechtělo se mi domů. Bylo tak úžasné se od Bílé čarodějky učit stále nové a nové věci. Vidět, jak schopná kouzla vycházejí z mé hůlky, cítit tu mocnou magii, jak naplňuje každý kousek mého těla, aby se zhmotnila v malém bodě na špičce hůlky a následně vytryskla ven a způsobila něco velikého. A teď jsme měli strávit dva měsíce zavření doma, bez činnosti, bez nového kouzlení. Přišly závěrečné zkoušky a každý nebelvírský student prvního ročníku je složil s vyznamenáním. Obrana proti černé magii, přeměňování, kouzelné formule, dokonce i lektvary nebylo nic, s čím by si díky Charliině výuce neporadili. Profesor Kratiknot dokonce překvapeně vypískl: Tak nadanou třídu jsem za svůj život snad ještě neviděl, když všichni dokázali během několika sekund umlčet žáby, které jim rozdal. A bylo to tady. Konec školního roku se přihnal jako vítr. Díky mimořádným výsledkům prvního ročníku vyhrál Nebelvír školní pohár a nastalo loučení. Fredyho třída tvořila úžasný stmelený kolektiv přátel. Bylo těžké se rozloučit na dlouhé dva měsíce. Nejsmutnější však bylo jejich loučení s Bílou čarodějkou. Studenti litovali těch dvou měsíců, kdy se neuvidí a promrhají tak čas, který mohli věnovat studiu nových kouzel. A Charlie ta se s nimi loučila napořád. Věděla, že víckrát se sem nevrátí. Přijala Brumbálovu prosbu učit jeden rok s úkolem vlít do nových studentů chuť a nadšení do studia obrany proti černé magii, která teď dětem tolik chyběla. Nemohla to však své třídě říct. Nedokázala to. Tušila, že by byli tolik smutní, zdrcení. Nedokázala jim tak pokazit celé dlouhé prázdniny slibující radost a nové zážitky. Ani jí se však nechtělo odcházet. Našla tu svoje místo, místo kam patřila, svůj domov. Přesto věděla, že musí zpátky. Tam venku na ni čekal ještě jeden poslední úkol. Jediný ze Smrtijedů se stále někde skrýval a sním i hrozba, která se mohla opět vrátit.

13 Bellatrix. Tolikrát si to jméno opakovala. Bellatrix. Jediná z Voldemortových služebníků, která jí dokázala uniknout. A unikala stále. Její dopadení teď muselo být jediným Charliiným cílem. Protože až ho dosáhne, konečně i ji čeká to, o co celou dobu bojovala. Klid a radost Vlak s bradavickými studenty už dávno zmizel v dálce, ale Charlie stále stála na nástupišti, kde se se svými studenty rozloučila. Ti nakonec odjížděli domů s radostí. Vždyť ty dva měsíce přece jen uplynou jako voda a v září se do práce pustí zase nanovo. Ještě s větší energií. Tak si to aspoň mysleli Charlie se naposledy ohlédla a přemístila se pryč Když Fredy přijel domů, Ginny s Harrym se museli až smát nadšení, s jakým o Bradavicích vyprávěl. Když však začal vzpomínat na hodiny obrany, oči mu zářily a tváře zčervenaly. Jsem rád, že konečně Brumbál našel pořádného učitele, když vás to tolik baví, usmál se na něj táta, jak se jmenuje ta vaše zázračná profesorka? Fredy se zarazil. Ale už v sobě to velké a úžasné tajemství nedokázal držet déle. Ztišil hlas: Já bych vám to řekl, ale je to tajemství. Nesmíte to říct. Harry se usmál. Považoval to za další dětský vrtoch svého synka. Fredy přešel v šepot: Učí nás Bílá čarodějka, vydechl nadšeně a pozoroval, jak na něj rodiče šokovaně zírají. Ale ale to je nesmysl Fredy, odporoval Harry, Charlie by nikdy neučila ve škole. Jak by mohla? Vždycky tvrdila, že její místo je ve světě, v pohybu. Fredyho nadšení trochu pohaslo, nečekal, že pro rodiče bude obtížné mu uvěřit. Byla to ona, hájil se, vyčarovala jednorožce tak nádherného jednorožce. Harry se zarazil. Že by opravdu? Že by si chtěla vychovat svoje nástupce? Nebo už prostě jenom tam venku ve světě už nemá co na práci? Tomu ale Harry nevěřil. Pořád se občas vyskytl nějaký člověk se špatným smýšlením, který chtěl zkazit tu krásu, ten poklidný svět, který společně vytvořili. Jestli to byla pravda, dal by téměř cokoliv, aby se s Charlie mohl znovu setkat. Nikdy to nikomu nepřiznal, ani Ginny ne, ale občas se mu zastesklo po starém životě. Ginny i obě děti miloval nade všechno, ale postrádal to dobrodružství, to vzrušení. A to by si s Bílou čarodějkou mohl znovu alespoň připomenout Zklamání Fredyho třídy na začátku školního roku bylo nepopsatelné. Zjištění, že je Bílá čarodějka opustila, bylo tak hrozně bolestivé. Dívky plakaly, chlapci chodili se svěšenou hlavou. Fredy sám byl úplně zdrcen. Měl pocit, že se jeho sny rozplývají. Snil o tom, jak s Bílou čarodějkou zachraňuje svět, občas dokonce i zatoužil po tom, aby se objevil někdo nějaký protivník proti kterému by bylo třeba zasáhnout. Ty sny teď byly pryč. Bílá čarodějka o jeho pomoc nestála. Chodili jako těla bez duše a bylo jim naprosto lhostejné, kdo bude pokračovat v jejich vzdělání obrany. Ztratili nadšení, ztratili chuť se učit něco nového.

14 Stalo se to, čeho se profesor Brumbál bál. Nechtěl připustit, aby se ze studia stala povinnost a denní rutina. Chtěl ve studentech probudit nadšení. Radost. Chtěl z nich mít studenty, na které se bude moct jednou spolehnout. Musel zajistit, aby tu byl někdo, kdo jeho generaci nahradí. Bílou čarodějku už povolat ale nemohl. Ta tiše a nenápadně pracovala kdovíkde. A stejně by jeho nabídku podruhé nepřijala. Tím si byl jistý. Musel tedy sáhnout kousek dál. A stejně jako před lety Charlie, i on zaklepal u Billových dveří Fredymu se alespoň trošku zlepšila nálada. Nebude je sice učit Bílá čarodějka, ale aspoň jeden z Bílých čarodějů. Také ostatní studenti to přijali s nadšením. Přesto stesk po Bílé čarodějce tak snadno nezmizel Pro Billa to nebyl lehký úkol. Nevadilo mu, že má učit, pokud měl sám k sobě být upřímný, dokonce se i těšil. Něco takového ho vždycky zajímalo. Co ho ale ničilo, bylo pomyšlení, že Charlie mu byla tak blízko tak moc blízko a nedala mu o sobě vědět ani jednou zmínkou. Ani kratičkým pozdravem. Nic. Jen svou přítomností znova otevřela starou, bolavou ránu v jeho srdci. Jen ona sama věděla, co dělá. Věděla, že kdyby se spolu po tolika dlouhých letech znovu setkali, nepřineslo by to nic dobrého. V Billovi by tím mohla jedině probudit spící naději, která nemůže být uskutečněna. A ona mu nechtěla ublížit. Měla ho ráda, tolik ráda, ale nemohla mu dát to, po čem toužil. I ji to bolelo. Hodně ji to bolelo. Ale čas tu ránu zacelil. Aspoň tak, aby se s ní dalo žít. A ona ji nechtěla znovu otevřít. Věděla, že podruhé už by mohla podlehnout Pane, musíte se více soustředit! Musíte do toho vložit veškerou svoji energii a všechen svůj vztek, jinak nedokážete zabít ani tu obyčejnou myš. Shak se už druhý den snažil zabít malou myšku. Nešlo mu to. Ani jí neublížil. Teď se v něm ale vztek na svého učitele vzedmul jako obrovská ničivá vlna. Neumí nic jiného, než ho sekýrovat a to on přece nemusí poslouchat. Vždyť je synem samotného lorda Voldemorta. Na něho si nebude nikdo vyskakovat. Tím míň nějaká bezvýznamná učitelská nula. Ale proč by měl zabíjet tu malou myšku? Ta mu ničím neublížila, zato Pokojem ostře prolétl zelený záblesk. Shak překročil mrtvé tělo svého učitele a odešel z pokoje pryč

15 5. Návrat A čas plynul. Rychle jako zurčivá voda horských potoků, když si probíjí cestičku mezi kameny. Podzim vystřídala zima, zimu jaro, jaro léto uplynulo celých dlouhých pět let. Fredy úspěšně prošel šesti bradavickými ročníky a společně s jeho třídou ho čekal ročník poslední. Fredyho třída ale ztratila nadšení. Stala se z ní obyčejná třída jako každá jiná. Jenom Fredy, Jessica a John zůstali věrní Bílé čarodějce a každou svou volnou minutu strávili s Billem, který prolomil prokletí postu učitele obrany proti černé magii. Všechny tři je učil to, co ho kdysi učila Bílá čarodějka. Učil je bojovat za to, čemu věřili, věřit v to, co bránili, bránit to, co milovali CHARLIE Tak tedy konečně, promluvila jsem. Konečně jsem dosáhla toho, o co jsem tolik dlouhých let usilovala. Našla jsem ji. Poslední z Voldemortových Smrtijedů stála přede mnou. Beze zbraně, bez šance na únik. Ty jsi poslední, Bellatrix, a s tebou to končí. Po Voldemortovi a Smrtijedech bude jednou pro vždy veta, byla jsem nekompromisní. Nepřijala jsem zabíjení. Věděla jsem, že je to něco špatného. Něco hrozného. Něco, co nemůže udělat člověk s čistou, neposkvrněnou duší. Na té mé duši však už byly šrámy. Kvůli lidem jako ona. Ještě jednou, naposledy, udělám výjimku. Pro dobro světa. K mému překvapení Bellatrixinu tvář roztáhl široký úsměv spíše podobný výsměšnému úšklebku. Vždycky jsem si myslela, že jsi hloupá, prohodila vyzývavě, ale ani netušíš, v jakém omylu žiješ. Tohle není konec. V jejích očích se černě zablesklo, ztišila hlas, který teď zněl výhružně: Získala jsem hodně času a nepromarnila jsem ho zbytečně, šíleně se rozesmála. Zarazila jsem se, ale co mohla udělat? Co mohla udělat, aby to ohrozilo náš mír? Zhola nic. Blafovala. Můj úkol tady končí, zašeptala jsem a naposledy, jak jsem doufala, jsem vyslovila ta nejstrašnější dvě slova. Slova nesoucí smrt. Avada kedavra. Bellatrixino tělo se svezlo na zem. Naposledy jsem se zadívala do její tváře. Byla usměvavá a klidná spokojená sama se sebou. To mě ohromilo. Jedna ze Smrtijedů, kteří se ničeho nebáli víc než smrti, se nebála zemřít pro něco, čemu věřila. Něco chystala. Strach se zakořenil v mém nitru. Přece jen tohle neměl být konec? Že by opravdu ještě přišel čas, kdy svět bude potřebovat Bílé čaroděje? Jestli Bellatrix opravdu připravila nějaký plán, nebylo moudré ho podcenit. Nikdy nebylo moudré Bellatrix podcenit, to už jsem za ty dlouhé roky zjistila

16 Shak byl smrtí matky zdrcen. Teď už neměl nikoho. Byl úplně sám. A ve svém srdci cítil jediné. Neovladatelnou touhu po pomstě. Zabije Bílou čarodějku. Musí. Musí pomstít svoji matku. Jeho otec ji zabít nedokázal, ale on to dokáže! Ale ne sám. Musí si najít spojence. Spousty spojenců. Ale to nebude těžké. Šli za jeho otcem a za ním půjdou také Bill dorazil do svého kabinetu a zabouchl za sebou dveře. Konečně chvíle klidu. Celý den se nezastavil. Jedna vyučovací hodina za druhou a ti tři nadšenci mu nedají chvilku pokoj. Přesto se usmíval. Ti tři byli jeho radostí. I Charlie by z nich měla radost, už toho tolik dokázali. Charlie. Posledních pět let na ni myslel bez ustání. Co by udělala ona na mém místě? To byla jeho otázka, když se měl v něčem rozhodnout. Co by udělala Charlie? Snažil se chovat tak, jak si myslel, že by se chovala ona. Chtěl být jako ona. Statečný, odvážný a nezávislý Z jeho hrudi nečekaně vytryskla oslňující zář. Bill s naprostým ohromením vytáhl z pod košile zářícího jednorožce. Sní snad? Je to vůbec možné? Po všech těch letech marného čekání? Hruď se mu vysoce zdvihla a on se opět mohl svobodně nadechnout. Charlie ho volá volá ho. A on netouží po ničem jiném, než její volání uposlechnout Harry, Harry, pojď sem, Fredy nám píše, volala Ginny z kuchyně. Harry na její zavolání okamžitě přiběhl. Na stole seděla Fredyho sněžná sova a Ginny od ní s úsměvem na rtech přebírala dopis. Než však stačila vyjmout dopis z obálky, oknem vletěla dovnitř další sova, přistála Harrymu na rameni a natáhla nožku s čistě bílou obálkou. Nebyla na ní adresa, ani komu je dopis určen. S vytaženým obočím se podíval na Ginny a obálku roztrhl. Ani uvnitř nebylo jediné slovo. Obrátil ji vzhůru nohama a na dlaň mu spadlo něco zářícího. Jednorožec. Chvíli na něj třeštil, jakoby se snažil pochopit, co to znamená. Pak se opět podíval na svoji ženu. Ta jenom přikývla. Jen běž, dobrodružství tě volá! Harry se rozzářil a políbil ji. Ano. Dočkal se. Nebude celý život jen sedět doma v teple a bezpečí. Vzrušení mu zaplavilo celé tělo, ani si nevšiml smutku a obav, které se usadily v Ginniných očích. Budeme na tebe čekat, dodala ještě ale Harry už byl pryč. Hermiona seděla ve své knihovny obklopená knihami ze všech stran. Zase jednou za delší dobu se rozhodla, že si v knihovně udělá pořádek. Zrovna si nabrala plnou náruč starých těžkých knih, když se v knihovně objevil starý ghul, který obýval jejich půdu. Obrátila oči v sloup. S plnou náručí knih nemohla vytáhnout svoji hůlku. Rone? Rone, pojď mi prosím pomoc, zavolala. Ron vešel dovnitř a bílé zuby mu v úsměvu jenom hrály. Psala Joanna, že přemohla Fredyho v souboji, řekl pyšně.

17 No konečně, usmála se Hermiona, pomůžeš mi? Ron mávl hůlkou a ghul s jekem zmizel. Potom pomohl Hermioně s tou obrovskou hromadou knih. Při předávání jim ale jedna upadla na zem. Jak se pro ni Hermiona shýbla a zvedla ji, oslepila je oslňující zář dvou jednorožců. A i oni společně s Bílými čaroději uposlechli jejich volání a přemístili se před Bílý dům Před Bílým domem bylo živo. Byli tam všichni. Jeden vedle druhého. Ani jeden nechyběl. Všichni se ale tvářili zmateně. Očividně nikdo nevěděl, co má dělat. Ron s Hermionou přišli jako poslední a obrátili se na Harryho: Co se děje? Mysleli jsme, že nás volá Charlie. No to jsme si mysleli všichni. Ale nikde po ní není ani památky, odpověděl Bill stojící poblíž. Z jeho hlasu sršelo nesmírné zklamání. Náhle se všechny zraky zabodly do Bílého domu. Celičký zářil jakoby byl posetý diamanty. Pavučiny a prach zmizely a on už vůbec nevypadal jako dům, který ležel dlouhé roky ladem. Byl přesně takový, jaký si jen pamatovali. Zářící a nádherný. Jejich druhý domov. Jeho dveře se pomalu a tiše otevřely a zalila ho sluneční zář. Byla tam. Nádherná a klidná. Jejich Charlie. Byla přesně taková jako tenkrát. Dlouhé, bílé šaty, na krku zářící jednorožec a v očích stovky jiskřiček radosti. Bílí čarodějové zajásali. To krásné, co si mysleli, že už se nikdy nevrátí, bylo zase tady. Zase byli spolu. Spustili radostný povyk a vyšli jí vstříc Bylo to nádherné setkání. Po tak nekonečně dlouhé době byli všichni spolu. Na tváři některých se objevily i slzy. Slzy dojetí a štěstí. Byl mezi nimi jediný, kdo nepociťoval radost ze shledání. Bill. Charlie ho přivítala, usmála se na něj. Stejně jako na ostatní. Přesto z jejího úsměvu Billa zamrazilo u srdce. Nebyla v něm žádná vřelost, žádný cit, jen led. A co vlastně čekal? Už tenkrát před lety mu dala jasně najevo, že je jí lhostejný. Že je v jejím životě až někde u dna žebříčku hodnot. Nejspíš byla ráda, že se celé ty roky neviděli. Kdo ví, jestli si na něj vůbec vzpomněla. Celého ho pohltila hořkost. Krásnou chvíli přerušila Charlie: Moc ráda vás zase všechny vidím. Asi se ptáte, proč jsem vás zase zavolala po tolika letech. Obávám se, že budu opět potřebovat vaši pomoc. Možná se blíží nové nebezpečí. Napjatě se na ni zadívali. Po patnácti letech jsem dopadla Bellatrix, oznámila jim a tváře jejích přátel se rozjasnili překvapením. Ale tak to je přece dobrá zpráva ne? ozval se Harry, v čem je zádrhel?

18 A tak jim Charlie řekla všechno, čím ji Bellatrix tolik znervózněla a nahnala strach. Nemůžou to nechat jen tak bez povšimnutí. Nebylo radno to podceňovat Na tom se všichni shodli. Takže se sejdeme zítra a na chvilku se vrátíme do starého života, pousmála se Charlie, dneska ještě jděte domů, rozloučit se. Přikývli. A ještě něco, dodala o poznání vážněji. Nikdo z vás není nijak nucen se vracet. Možná to bude nebezpečné a budete muset opustit svoje rodiny. Záleží to jenom na vás. Přesto, nemůžeme si dovolit, aby někdo vypadl na půli cesty, pokud opravdu narazíme na něco, s čím budeme muset bojovat. Proto vás prosím, přijďte zítra jen vy, kdo to myslíte opravdu vážně. Pokud tady zítra nebudete, pochopím to. Cítila nutnost jim zdůraznit, že se nesmí cítit být svázaní starými závazky nebo pocitem vděčnosti. Jejich životy teď byli úplně jinde než tenkrát. Nic nemohlo být stejné. Nemohli vkročit dvakrát do stejné řeky. Bílí čarodějové se postupně rozešli. V Bílém domě zůstala jen Charlie. Ona se neměla kam vrátit. Ji nikde nikdo nečekal

19 6. Plány Bylo to nádherné ráno. Čerstvě probuzené slunce zaplavilo celý kraj svou září, na nebi nebyl jediný mráček a ptáci už od brzkého rána předváděli ty nejkrásnější sonáty, jakých byli vůbec schopni. Bylo jasno, čisto a krásně. Dokonce i do Temného hradu si sluneční paprsky našly cestu. Shak se nad tím zarazil. Mohlo to znamenat, že Bílá čarodějka už ví, že se něco chystá? Nebo že už dokonce mobilizovala Bílé čaroděje? Vzápětí se ale zase uklidňoval. Nemohla mít ani tušení, o co jde. Byl si jistý, že o něm nic neví. Nemůže ani vědět, že existuje, natož to, že proti ní chystá útok. Zahnal nepříjemné myšlenky a pokračoval v cestě do Velkého sálu. Jak procházel starými mohutnými chodbami, jeho nitro se naplňovalo pýchou. Podařilo se mu to. Dostal se do slavného sídla svého otce. A ani to nebylo tak těžké, jak se bál. A teď teď už na něj čeká celá armáda čarodějů. Jen na něj. Čekají na jediné jeho pobídnutí, jediný jeho pokyn a pustí se do boje jako draci. Budou bojovat s ním, za něj, za jeho cíle. Ve jménu Voldemorta, pod vedením jeho syna opět ovládnou svět a získají nepředstavitelnou moc. Shak otevřel mohutné dveře a na přivítanou se mu ozval ohlušující řev nové generace Smrtijedů, kteří toužili po jediném. Po pomstě. Bill za sebou zavřel dveře Brumbálovy pracovny. Brumbál byl překvapen svoláním Bílých čarodějů, ale Billovi v odchodu nebránil. Billovi se ulevilo, bál se, že to pro Brumbála bude problém. Nebyl. Usmál se a namířil si to přes školní pozemky ven, aby se mohl připojit ke svým přátelům. Pane profesore, pane profesore, ozval se za ním křik tří studentů. Hned mu bylo jasné, o které tři jde. Dohnali ho a jejich oči zářily horečným vzrušením. My víme, že jdete za nimi za Bílými čaroději. Vezměte nás s sebou, pomůžeme vám, vyhrkli na něj jeden přes druhého. Shovívavě se usmál jejich nadšení, ale zavrtěl hlavou. To nejde, jste moc mladí, po jejich tvářích přelétl mrak. Jsme stejně staří jako naši rodiče, když bojovali ve Velké bitvě, ohradil se Fredy zuřivě, hodně jste nás toho naučili a my to teď chceme zúročit. Nemůžete nás tu nechat sedět se založenýma rukama. Můžeme pomoct, dokážeme to! Bill se znovu usmál nad jejich zapálením. Uvědomil si však, že by ho mohl jednou pro vždy uhasit, kdyby je zakřikl a nechal tady. Dobře, svolil nakonec, vezmu vás za Bílou čarodějkou. Zavýskli si. Ale nic vám neslibuji, dodal rychle, jak se snažil dostat jejich nadšení do kolejí rozvahy, soudě podle jejich rozzářených tváří se mu to ale nepovedlo. Opustili bradavické pozemky a s Billovou pomocí se přemístili pryč.

20 Fredy byl oslněn. Něco tak fantastického si nedokázal ani představit. Když je Bill vedl do Bílého domu, jen se díval a nemohl ani promluvit. Naplno vnímal a prožíval to, o čem celý život snil. Cestou potkávali Bílé čaroděje, když je míjeli na chodbách. Přestože většina z nich nevěděla, o koho jde, usmívali se na ně. A usmíval se i Bill. Podle toho, co viděl, přišli všichni. Nikdo nezůstal doma. V pohodlí. V bezpečí. Charliino volání nezůstalo bez odezvy. Jak se blížili ke dveřím Charliina pokoje, k Billovi se vracely staré vzpomínky. Bolestivé vzpomínky. Když zde byl naposledy, myslel se, že Charlie zemřela. Tenkrát měl pocit, že už se nikdy nebude moct radostně nadechnout, zasmát se. A teď, po patnácti letech, tady stál znovu. Nic z toho špatného, čeho se tenkrát bál, se nestalo. Přesto nemohl říct, že by teď jeho radost byla úplná. Jak by bylo krásné, kdyby v těchto chvílích, kdy se k sobě všichni vraceli, mohl stát Charlie po boku a být jí oporou. Spolu by pátrali po zlu, které jim možná znovu hrozilo, a spolu by proti němu bojovali. O to však Charlie nestála A do háje, vytrhlo ho ze zamyšlení vyjeknutí. Fredy s Jessicou se zarazili na místě a vypadali, jako by najednou chtěli být neviditelní. Co se začal Bill otázku, ale pak mu to došlo. Před Charliinými dveřmi stáli Harry, Ron a Hermiona a o něčem vášnivě diskutovali. Jakmile je však uviděli, přestali mluvit a překvapeně se na ně zadívali. Jessico? Fredy? Co tady co tady děláte? Bille? dožadovala se Hermiona vysvětlení, ne, dodala jedním dechem, když si uvědomila, že na svoje otázky zná odpověď. Rozhodně ne! dodala ještě jednou, o poznání rázněji. Ale mami, hájila je Jessica, jsme stejně staří jako vy, když jste stáli proti Voldemortovi! To už jsem slyšela několikrát, v žádném případě nedovolím, aby ses vystavovala takovému riziku a ty Harry, bys to Fredymu taky neměl povolit, obrátila se na Harryho. Ten chvíli vypadal velmi rozpačitě, ale nakonec přešel k Fredymu, vzal ho okolo ramen a obrátil se k Hermioně: Já si myslím, že by mohli bojovat, už to nejsou děti Ron souhlasně přikyvoval. Děláš si legraci? Vždyť vždyť Náhle však k Hermioně připluly vzpomínky. Tenkrát jim taky Ronova máma tolik zakazovala účastnit se jakékoliv akce a cokoliv podnikat. A oni ji stejně neposlechli. Nepatrně se pousmála a nakonec pokrčila rameny. No co, ale Charlie vám to stejně nedovolí, chytila se posledního stébla. Fredy, Jessica ani John s ní však v jejím názoru nesouhlasili a vešli dovnitř. S nimi i Bill. Charlie se na ně zářivě usmívala. Znala je. A věděla, že se nevzdají. Přesto věděla, že někdo, kdo ještě ani nemá dodělanou školu, se nemůže stát Bílým čarodějem a nést tak všechny nástrahy, které jsou s tím spojené. Vedla s nimi dlouhý rozhovor a snažila se jim to vysvětlit tak, aby tím jejich nadšení neutrpělo příliš. Nakonec museli uznat, že má pravdu. Odešli. Ale s příslibem, že jen co dostudují, můžou se k nim okamžitě přidat. A to je alespoň částečně uspokojilo.

21 V největší síni Bílého domu bylo rušno. Bílí čarodějové si měli co povídat. Patnáct let života leželo mezi nimi. Když však dovnitř vstoupila Charlie, všechno utichlo. Takže, usmála se na ně, jaký máme plán, začala a nastínila, co je třeba udělat: Nemůžeme nic podnikat, pokud nevíme, proti čemu stojíme. Naším jediným vodítkem je Bellatrix. Musíme se vrátit po jejích stopách a pátrat. Upřímně tedy doufám, že nic nenajdeme. Bílí čarodějové se zasmáli. To jim nepřipadalo moc pravděpodobné. Byli si téměř jistí, že něco a oni museli brzo zjistit co hrozí novým nebezpečím. A tak se Bílí čarodějové rozprchli do světa a pustili se do práce. Charlie si jako první vzala na starost ministra kouzel a spravila ho se současnou situací a hrozbou, která možná vyvstala. Ministr byl zaskočen. Zaskočen a šokován. Dávno nepočítal s tím, že ve své funkci bude muset čelit něčemu takovému. Bílí čarodějové se opět probudili a byli mezi nimi. To však s sebou neslo i jinou věc. Přicházely k němu problémy. Problémy, se kterými se v dnešní době moc nesetkával. Že se Bílí čarodějové vrátili, se velice brzo rozkřiklo. Nesnažili se nějak skrývat a tak lidé věděli, že jsou zpět. A že se něco děje. Jejich pocity se rozkolily. Na jednu byli rádi, že mají Bílé čaroděje zpátky, na tu druhou se ale lekali toho, co přijde, aby se jim postavilo. Shak měl oproti Charlie snazší objasnění plánu svým stoupencům. Jeho cíl byl jediný a prostý. Zničit Bílou čarodějku. Za každou cenu a za každou oběť. Poslední krok chtěl ale vykonat sám. Dostat se k ní však nebylo snadné

22 7. Vzpomínky Ačkoliv byli Bílí čarodějové neustále ve střehu a na každém kroku měli oči na stopkách, nenašli ani sebemenší známku toho, že by se někde bouřilo nebezpečí. Žádné neobvyklé útoky, žádná zmizení, žádná úmrtí. Nic. Vypadalo to, že celý svět dýchá poklidně a není nic, co by tento klid narušovalo. Velká část Bílých čarodějů začínala pomalu věřit, že Belatrixiny slova tenkrát opravdu měla Charlie pouze vyprovokovat a zastrašit. Poslední zlý čin, který mohla Belatrix udělat. Zasít do srdcí pochybnost a strach. Zlá a krutá do posledního okamžiku. To byla Belatrix, jak ji znali. Charlie však svou jistotu stále neztrácela. Takový klid, takové smíření, jaké viděla v Belatrixině tváři, když šla na smrt. Nevěřila tomu, že by to bylo pouze zadostiučinění, ne. Belatrix se smrti musela hrozně bát. Víc než čehokoliv jiného. Přesto jí šla vstříc s hlavou vztyčenou. Musela vědět, že její smrtí to nekončí. Prostě musela. Charlie celou dobu věděla o místě, kde by se zlo mohlo skrývat. O jediném místě, které už samo o sobě nahánělo hrůzu, když na něj člověk pomyslel. Temný hrad. Ale ona se na něj snažila nemyslet a myšlenku na něj zatlačovala hluboko do pozadí své mysli. Ani v myšlenkách už se tam znovu vracet nechtěla. Už ne. Shak byl spokojen. Našlo se hodně čarodějů, kteří se toužili pomstít Bílé čarodějce. Celé rodiny bývalých Smrtijedů k němu přišly a nabídly mu svoje hůlky. Temný hrad zase ožil. Shak ho procházel s pýchou. Každým nádechem do sebe vtahoval zlo, které zde dýchalo na každém kroku. Tolik nenávisti, tolik zloby, tolik touhy zabíjet. Aniž by si to uvědomil, ocitl se v nejzazší chodbě severní části hradu, kde zatím nikdy nebyl. Nikde nebylo ani živáčka. Všichni se soustředili v druhé části hradu. Minul několik dveří a vzal za kliku těch úplně posledních. Místnost, do které vešel, bývala nejspíš pracovnou nebo něčím podobným. Celá místnost byla po svém obvodu zaskládaná vysokými, mohutnými knihovnami plnými starých těžkých knih, jejichž názvy byly skryté pod vrstvou prachu. Střed místnosti majestátně zabíral prázdný stůl ze stejně mohutného dřeva, jako byly knihovny. U něho stála jednoduchá dřevěná židle. Shak vytáhl hůlku a jedním pohybem ze židle odstranil prach a posadil se na ni. Sedával tady snad jeho otec? Otevřel jedinou zásuvku, která ve stole byla. Ta se skřípavým rachotem zaprotestovala, ale nakonec se mu podvolila. Vytáhl z ní na stůl hromádku zažloutlých papírů. Nedokázal říct, jestli byly vždycky prázdné nebo z nich postupem času inkoust vymizel, nenašel však na nich nic. Ani čárku. Opět sáhl do zásuvky. Nebylo v ní nic, byla prázdná. Bodl ho nepatrný osten zklamání. Co vlastně čekal? Co chtěl najít? Uvědomil si, že vlastně cokoliv. Cokoliv, co patřilo k lordu Voldemortovi. Tak rád by se o něm dozvěděl něco víc. Všechno.

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Růžová víla jde do města

Růžová víla jde do města Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh / učivo: Povídka uvědomělé tiché čtení s porozuměním JK 2-DUM č. 2 Va Autor: Mgr. Dagmar Valachová

Více

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )

Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( ) ANTONYJ SUROŽSKIJ (1914-2003) se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. V roce 1939 složil mnišské

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Josífek byl už opravdový školák,

Josífek byl už opravdový školák, 1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Výborně! Těším se na setkání

Výborně! Těším se na setkání Výborně! Těším se na setkání zítra! Ahoj, jmenuji se Sema! Přišla jsem do Maďarska před několika měsíci, před nedávnem jsem začala řídit křesťanské společenství, které jsme založili s mými krajany. 143

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013 Byla ráda, že už je doma. Měla za sebou dlouhý školní den. Byla unavená a měla hlad. Otevřela lednici a prohlížela její police od shora dolů a zase nahoru. Snažila se přijít na co má vlastně chuť a co

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ TEST

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ TEST AUTOR Mgr. Jana Pikalová HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ TEST OČEKÁVANÝ VÝSTUP ověření znalosti knihy, porozumění textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU test s možností výběru odpovědi POUŽITÍ otázky jsou zaměřeny

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství III. obraz nedatováno V lese, poblíž malého karpatského městečka Modernu, odpočívající Berta a já. Já: Novoroční zvony vyzváněly prelomu

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Zájezd jižní Anglie

Zájezd jižní Anglie Zájezd jižní Anglie 13. 18. 5. 2019 Když mi byla nabídnuta možnost zorganizovat na naší škole výlet do Anglie, okamžitě jsem souhlasila. Věděla jsem, že máme ve škole spoustu žáků, které baví angličtina,

Více

Časová dotace: 60 minut

Časová dotace: 60 minut PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA 2017 A 1. ročník Časová dotace: 60 minut Identifikační číslo uchazeče: Maximální počet bodů: 55 Počet dosažených bodů: Celkové hodnocení: Opravil/a A. Práce s textem

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly.

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Neměla bys něco k jídlu, holčičko? zeptala se Sněhurky unaveně. Celý

Více

Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje?

Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Co přijde příště? Přečti si můj příběh uvnitř MOJE RODINA SE MĚNÍ Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Proč se to děje? Existuje řada důvodů, proč se někteří rodiče rozejdou. Obvykle

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37 A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je? PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018

Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože 1. KAPITOLA Všimla jsem si, že učitelům se často pletou slova zajímavý a nudný. Ale když náš učitel řekl Třído, teď vám povím o jednom zajímavém projektu, stejně jsem ho začala poslouchat. Naše škola se

Více

Čtvrtá série aneb Den čtvrtý Svá řešení zasílej do 3. května 2004

Čtvrtá série aneb Den čtvrtý Svá řešení zasílej do 3. května 2004 Čtvrtá série aneb Den čtvrtý Svá řešení zasílej do 3. května 2004 Jedna z věcí, která Matějovi a Báře před prázdninami působila největší hořkost, byla každodenní hra kdo z koho s bezcitným budíkem, který

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Proměna listopad 1932

Proměna listopad 1932 Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Proměna listopad 1932 V pozadí hrad Křivoklát. Tytéž osoby jako v předchozím obraze, sedící na lavičce v rozhovoru. Já: Bylo pro mne

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová 0 Děti a Velikonoce Martina D. Moriscoová 1 Velikonoce Kdy bude první jarní úplněk, vědí nejen hvězdáři, ale vědí to i ti, kdo počítají kalendáře. My, co nemáme v hlavě ani hvězdy ani matematiku, víme

Více

O BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK

O BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK O BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK Tak fem fafe febou fkofo fekla, zavzdychala nešťastně levá semišová bota. Uf fážně nefím, fo f tím mám děfat. Co říká, my jí nerozumíme! ozvaly se z rohu trochu zablácené

Více

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství IV. obraz 1928 Pohled najeden zámeček v Horních Rakousích. Berta a já rozmlouvající na okraji lesa. Já: Tři roky jsou tomu již, co od

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45 ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5

Více

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible

Více

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své velké bílé knihy. Napsal několik stránek, ale Pepík pořád

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Bože můj! Proč jsi mne opustil?

Bože můj! Proč jsi mne opustil? Nádherná Vůně Bože můj! Proč jsi mne opustil? zvolal Ježíš, když visel přibitý hřeby na dřevěném kříži a po těle mu stékala krev. Potom vydechl naposledy. To ne, ty jsi byl moje jediná naděje! Chtělo se

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více