Prvky, kyseliny, soli, komplexní sloučeniny. 1 / 14

Transkript

1 Názvosloví Prvky, kyseliny, soli, komplexní sloučeniny října / 14

2 Prvky 2 / 14

3 Prvky Bohrium Bh Curium Cm Darmstadtium Ds Einsteinium Es Flerovium Fl Hassium Hs Kalifornium Cf Kopernicium Cn Livermorium Lv Lutecium Lu Meitnerium Mt Promethium Pm Rhenium Re Rhodium Rh Roentgenium Rg Ruthenium Ru Rutherforium Rf Seaborgium Sg Tellur Te Thallium Tl Thulium Tm Ytterbium Yb Yttrium Y Tenessin Ts Nové prvky Protonové číslo Symbol Český název Latinský název 113 Nh Nihonium Nihonium 114 Fl Flerovium Flerovium 115 Mc Moskovium Moscovium 116 Lv Livermorium Livermorium 117 Ts Tenessin Tenessine 118 Og Oganesson Oganesson 3 / 14

4 Předpony a přípony Oxidační Kation Sůl Kyselina číslo I -ný -nan -ná II -natý -natan -natá III -itý -itan -itá IV -ičitý -ičitan -ičitá V -ičný -ečný -ičnan -ečnan -ičná -ečná VI -ový -an -ová VII -istý -istan -istá VIII -ičelý -ičelan -ičelá Číslovka Předpona 1 / 2 hemi- 1 mono- 2 di- 3 tri- 4 tetra- 5 penta- 6 hexa- 7 hepta- 8 okta- 9 nona- 10 deka- 11 undeka- 12 dodeka- 4 / 14

5 Oxidační číslo Oxidační číslo je formální náboj, který by atom měl, pokud bychom všechny vazebné elektrony přisoudili elektronegativnějšímu prvku. Součet oxidačních čísel všech atomů molekuly je roven nule. Součet oxidačních čísel všech atomů iontu je roven jeho náboji (vč. znaménka). Vodík se ve sloučeninách vyskytuje nejčastěji v oxidačním stavu I, výjimkou jsou hydridy, kde má oxidační číslo -I. V hydridech nekovů má vodík konvenčně oxidační číslo I. I H2 O II : ( 2) = 0 - voda (oxan) Ca II H I 2 : ( 1) = 0 - hydrid vápenatý Kysĺık tvoří sloučeniny ve třech oxidačních stavech Oxidy: I K2 O II : ( 2) = 0 - oxid draselný Peroxidy I K2 O I 2 : ( 1) = 0 - peroxid draselný Hyperoxidy K I O 1/2 2 : ( 1 ) = 0 - hyperoxid draselný 2 (S VI O 4 II ) 2 : ( 2) = 2 - síran ( VII O 4 II ) : ( 2) = 1 - chloristan 5 / 14

6 Kyseliny a soli H I 2 S VI II O 4 Na I 2 S VI II O 4 H I 3 P V II O 4 Na I 3 P V II O 4 Na I 2 H I P V II O 4 Na I H I 2 P V II O 4 Al III I H 3 Se II I H 2 P III I H 3 P V I H 5 H I I 2 O 2 Na I N III II O 2 10 H 2 O Al III II 2 S 3 K I C II N III kyselina sírová síran sodný kyselina trihydrogenfosforečná fosforečnan sodný hydrogenfosforečnan sodný dihydrogenfosforečnan sodný alan (hydrid hlinitý) selan fosfan fosforan peroxid vodíku dekahydrát dusitanu sodného sulfid hlinitý kyanid draselný 6 / 14

7 Názvy iontů Názvy jednoatomových kationtů mají koncovku danou oxidačním číslem kovu. U víceatomových kationtů používáme koncovku -onium. Názvy jednoatomových aniontů mají koncovku -id. Názvy aniontů odvozených od kysĺıkatých kyselin se tvoří tak, že se v koncovce dané oxidačním číslem (např. -itý) zamění -ý za -an. PH + 4 fosfonium PH 4 chlorid fosfonia H 2 NO + 3 nitratacidium (H 2 NO 3 ) 2 SO 4 síran nitratacidia [(CH 3 ) 3 NH] + bromid trimethylamonium [(CH 3 ) 3 NH]Br trimethylamonia amid Na chlorid sodný NH 2 amid NaNH 2 amid sodný N 3 azid Hg 3 N 2 azid rtut natý C 4 karbid Al 4 C 3 karbid hlinitý SO 2 4 síran K 2 SO 4 síran draselný 7 / 14

8 Atomové skupiny Názvy atomových skupin končí, nezávisle na jejich náboji, koncovkou -yl. Pokud existuje více skupin stejného složení, ale lišící se nábojem, rozlišujeme je uvedením náboje nebo oxidačního čísla centrálního atomu v názvu. OH hydroxyl CO karbonyl NO nitrosyl NO 2 nitryl PO fosforyl VO vanadyl SO thionyl SO 2 sulfuryl SeO seleninyl SeO 2 selenonyl CrO 2 chromyl UO 2 uranyl O chlorosyl O 2 chloryl O 3 perchloryl CO 2 - chlorid karbonylu UO 2 (NO 3 ) 2 - dusičnan uranylu(2+) nebo dusičnan uranylu(vi) 8 / 14

9 Izo- a heteropolyanionty Izopolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů téhož prvku. Heteropolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů různých prvků. Vznikají kondenzací monomerních jednotek, např.: 2 K2CrO H K 2Cr 2O 7 + H 2O + 2 K O O O Cr O Cr O O O Cyklické a řetězovité struktury odlišujeme příponami cyklo- a katena-. U heteropolyaniontů se názvy jednotlivých složek řadí v pořadí, v jakém jsou zapsány ve vzorci a oddělují se pomlčkami. Pořadí voĺıme tak, abychom začínali kovem, jehož značka je v abecedním pořadí co nejbĺıže začátku. (O3CrOAsO 2OPO 3) 4 - anion chromano-arseničnano-fosforečnanový(4-) 9 / 14

10 Koordinační sloučeniny Koordinační sloučenina je sloučenina obsahující alespoň jednu donor-akceptorovou vazbu. Název těchto sloučenin se tvoří pojmenováním centrálního atomu a jednotlivých ligandů. Vzorec Ion Ligand 2 SO 4 Síran Sulfato- 2 S 2 O 3 Thiosíran Thiosulfato- 3 PO 4 Fosforečnan Fosfato- CH 3 COO Octan Acetato- F Fluorid Fluoro- O 2 Oxid Oxido- H Hydrid Hydrido- SCN Thiokyanatan Thiokyanato- 10 / 14

11 Koordinační sloučeniny Organické ligandy 11 / 14

12 Koordinační sloučeniny Izomerie a) Ligand se koordinuje k centrálnímu atomu různými donorovými atomy. Jev se nazývá vazebná izomerie a izomery rozlišujeme rozdílnými názvy ligandů NO 2 nitro ONO nitrito SCN thiokyanato NCS isothiokyanato SeCN selenokyanato NCSe isoselenokyanato b) Koordinují se izomerní ligandy za vzniku polohových izomerů. I tento případ se vystihne rozdílným názvem ligandů H 2 NCH 2 CH(NH 2 )CH 3 CH 3 NHCH 2 CH 2 NH 2 1,2-diaminopropan N-methylethylendiamin 12 / 14

13 Koordinační sloučeniny Izomerie c) Komplex má zaměněny ionty v koordinační a iontové sféře. Tuto situaci, nazývanou ionizační izomerie, řeší název komplexu [Co(NH 3 ) 5 SO 4 ]Br [Co(NH 3 ) 5 Br]SO 4 bromid pentaammin-sulfatokobaltitý síran pentaammin-bromokobaltitý d) U koordinačních sloučenin s komplexním kationtem i aniontem se může měnit rozdělení ligandů mezi koordinačními sférami obou centrálních atomů (koordinační izomerie) [Pt(NH 3 ) 4 ][Cu 4 ] [Cu(NH 3 ) 4 ][Pt 4 ] tetrachloroměd natan tetramminplatnatý tetrachloroplatnatan tetraamminměd natý 13 / 14

14 Koordinační sloučeniny Izomerie H 3 N H 3 N Cr NH 3 NH 3 H 3 N NH 3 Cr H 3 N NH 3 cis-dichloro-tetramminochromitan trans-dichloro-tetramminochromitan H 3 N H 3 N Cr NH 3 H 3 N H 3 N Cr NH 3 fac-trichloro-triamminochromitý mer-trichloro-triamminochromitý 14 / 14