POTKAN. Časopis pro přátele, chovatele a obdivovatele malých tlapek. Opravník obecně oblíbených omylů

Transkript

1 POTKAN Časopis pro přátele, chovatele a obdivovatele malých tlapek Opravník obecně oblíbených omylů

2 OBSAH: Samice potkanů musí poprvé odrodit do jednoho roku. Potkaním samcům nevadí, když jsou chováni o samotě. Když potkan kouše, je potřeba ho obrátit na záda, aby věděl, kdo je alfa. Moji potkani jsou zřejmě homosexuálové, pořád po sobě skáčou. Potkanům se nesmí dávat syrové maso, jinak budou agresivní. Potkany je potřeba jednou za čas vykoupat. Všude píšou, že potkan umí zvracet, ale ten můj blinkal divnou kaši. Můj sameček dospěl a nesnese se s tím druhým, musím ho dát pryč. Samci jsou silně teritoriální a nesnesou se, pokud spolu nevyrůstají od mala. Můj potkan má na uších nádory. Potkani klidně mohou bydlet v akváriu nebo teráriu. Mám spolu v kleci potkana s osmákem a jsou moc spokojení. Potkanům škodí zima, musí být za každou cenu co nejvíce v teple. Můj potkan je asi nemocný, občas se zastaví a tak divně kývá hlavou ze strany na stranu. Můj potkan je asi nemocný, divně poulí oči a přitom vrže zuby. Když mám potkana samotného, má mě radši. Můj potkan má hrozně žluté zuby, nevím, jak mu je vyčistit. Potkani vrtí ocáskem jako psi, znamená to, že jsou spokojení. Když je žena těhotná, nesmí mít potkany, mohla by dostat toxoplazmózu. Kdyby nebyla kukuřice pro potkany vhodná, tak by přece nebyla ve směsích.

3 CHS Utahraptor Samice potkanů musí poprvé odrodit do jednoho roku. Dlouho se tvrdilo, že pokud samice neodrodí do jednoho roku věku, zkostnatí jí pánev tak, že nebude schopná už rodit a případná březost skončí katastrofou. Některá tradovaná podání tuto hranici dokonce posunují už k 7. měsíci věku a první krytí starší samice považují za nezodpovědný hazard se životem. Ve skutečnosti to tak ale není. Především, potkanům kostnatí pánev už v raném mládí, protože jinak by se nemohli pohybovat. To, co brání snadnému porodu, se jmenuje stydká spona a je to ten kousek chrupavky (a posléze kosti), který drží vepředu obě poloviny pánve u sebe. Tato stydká spona se postupně z chrupavky přeměňuje na kost (říká se tomu osifikace). Dokud je spona chrupavčitá a volnější, má možnost se více roztáhnout, tudíž pánevní otvor se zvětší a mládě snáze proklouzne ven. Kolem věku jednoho roku ale tato elasticita klesá. To potom brání malému morčátku hladce proklouznout ven a může se šprajcnout. Ano, morčátku. Právě popsaný jev platí u morčat a u nich je skutečně problém s porody po jednom roce věku. To proto, že morčecí mláďata se rodí plně vyvinutá, jsou relativně velká a potřebují velký průchod. Jenže potkani morčata nejsou. Potkaní samice rodí malá, nedovyvinutá mláďata, o která se proto potom musí minimálně další tři týdny starat. Malá mláďata nepotřebují velký otvor, kudy se dostat ven. Proto také různé vědecké studie, které měřily roztažení pánevních kostí u potkanů při porodu, zjišťovaly jen minimální nebo nulové roztažení. Z toho vyplývá, že i kdyby potkaní samice měla již kostnatou stydkou sponu, stejně by to mláďatům k průchodu pánví stačilo. Další odborná studie prokázala, že u potkanů, pokud vůbec, dochází k osifikaci pánevní spony až ve věku 1,5 roku a později. 3

4 CHS Utahraptor Potkaním samcům nevadí, když jsou chováni o samotě. Potkani jsou sociální tvorové žijící ve skupinách. To je něco, k čemu jsou utvořeni lety evoluce, mají vrozenou touhu po společnosti vlastního druhu a popírat tento fakt nemá smysl. Přesto občas někteří lidé tvrdí, že to není tak úplně pravda, že měli kolikrát potkany samotné a tvářili se naprosto spokojeně. Že samozřejmě ne samičky, které jsou hbité a aktivní, ale že samci samotu snášejí lépe. Tak především to, že někdo něco snáší lépe, neznamená, že mu to vyhovuje. Člověk taky snese lépe píchnutí včelou než popálení kůže, ale nestojí ani o jedno. Obecně platí, že na rozdíl od samic jsou potkaní samci v dospělosti klidnější, línější a více apatičtí. Proto nevyvíjí tolik aktivity a člověk může nabýt dojmu, že jsou spokojení. Jenže... není třeba náhoda, že velká část problémů s agresivními kousajícími samci se vyskytuje u potkanů chovaných o samotě. To proto, že v určitém věku se potkan potřebuje vyřádit na jiném potkanovi, sociální vztahy si potkani utvářejí i pomocí rvaček. Jenže o samotě chovaný potkan nemá jiného potkana, se kterým by si mohl ukazovat kdo je kdo. Tak to zkouší na svého člověka. Ale to, co je pro potkana jemné usměrňující kousnutí, může člověku roztrhnout kůži. Jiný potkan by si s tím poradil snadno, ale pro člověka je fakt, že po něm jeho miláček vystartoval, problém. Neumí potkanovi dostatečně dobře a po potkaním vysvětlit, že tohle se nedělá nebo co si o něm myslí. Druhý potkan by se buď podřídil, převalil na záda a vůbec naznačoval, že se vzdává, nebo naopak by agresora odkázal ručně do patřičných mezí. Jenže člověk je moc velký, neslyší na úrovni potkaního sluchu a ani neumí vydávat potřebné zvuky. Potkana odhodí, plácne, zasyčí na něj, foukne mu do čumáku, bude ho převalovat na záda a bude zkoušet jiná lidská řešení, jak ho zastrašit. Výsledkem je často polekaný potkan, který ztratí důvěru k majiteli a jediný způsob chování, jaký zná, je kousnutí. Zprvu pohodový vztah se může posléze dostat do spirály negativních zkušeností a výsledkem je agresivní kousavý potkan a zděšený zraněný majitel. Při tom stačilo tak málo. Koupit na začátku dva. 4

5 Martina Hladíková Když potkan kouše, je potřeba ho obrátit na záda, aby věděl, kdo je alfa. Tato výchovná rada často napáchá více škody, než užitku. K tomu, aby člověk mohl radu aplikovat správně, mu totiž chybí většinou dostatek zkušeností a znalosti. Především není vůbec důležité, aby člověk předváděl potkanovi svou fyzickou nadřazenost, potkani většinou dobře vědí, že to obrovské stvoření by jim mohlo ublížit, kdyby chtělo. A obrácením na záda často potkan usoudí, že právě to udělat chce. Jinými slovy, ve velkém množství případů převrácení na záda potkana vyděsí k smrti. Někteří potkani na tu hrůzu reagují tím, že se příště už neproviní, jiní ale usoudí, že člověka je potřeba se bát a příště budou útočit první. Zastánci této rady často argumentují tím, že přece potkani, když se perou, se také převrátí na záda. Jenže ono to tak úplně není většinou je to totiž tak, že když potkan zjistí, že na druhého nemá, tak se sám položí, buď na záda, nebo na bok, jednoduše ukazuje břicho. Je to podobné gestu, kdy člověk zvedne ruce nad hlavu, aby dokázal, že se vzdává. Kdyby člověku někdo držel naschvál ruce nad hlavou, aby se vzdal, taky by se spíš naštval, než uklidnil. Pro potkana je násilné obrácení na záda velký stres. To dělají často predátoři, aby se mohli potkanovi zakousnout do měkkých vnitřností. A že se potkan musí dozvědět, kdo je alfa? Potkani mají většinou dost jasno, kdo je alfa. A člověk to není. Člověk je bezva kamarád, člověk nosí jídlo, člověk mazlí a drbe, ale šéfovat smečce potkanů nedokáže tak, jako to zvládá jiný potkan. Není náhoda, že víc problémů se svými potkany mají lidé, kteří trvají na tom, že musí potkanům dokazovat svou převahu. A co tedy dělat, když potkan kouše? Především je potřeba zjistit, co je příčinou kousání a tu příčinu pokud možno odstranit. 5

6 CHS Utahraptor Moji potkani jsou zřejmě homosexuálové, pořád po sobě skáčou. Ve světě zvířat nefunguje všechno úplně stejně jako u lidí, spíše naopak. Ať už se jedná o dva samce nebo dvě samice, majitel je může někdy pozorovat, jak se snaží jakoby pářit. Toto chování je naprosto normální a nijak nesouvisí s homosexualitou. Příčin, proč jedinci stejného pohlaví po sobě takzvaně skáčou, je několik. Byla by chyba vykládat toto chování jen jedním způsobem. Náznaků sexuálního poskakování si můžeme všimnout již u mláďat, často ale jde jen o nevinnou hru, nácvik toho, co budou potřebovat v dospělosti. Asi jako když si malé děti hrají na maminku a na tatínka. Je to také prvek v dominančních hrách, když se snaží mladý potkan získat lepší místo v hierarchii, zkouší na nadřazeného potkana naskakovat, jestli si to třeba nechá líbit (většinou ne). Dominantní zvíře toto jednání někdy naopak používá jako gesto potvrzující jeho nadvládu. Další příčinou je hormonální přetlak, ať už u dospívajících samců nebo u samiček v říji. Vzájemným naskakováním dávají říjící samice znamení, že jsou připravené k páření. A někdy to potkani dělají i prostě proto, že jim to je příjemné. 6

7 ZP Potkanům se nesmí dávat syrové maso, jinak budou agresivní. Omyl, který se traduje i u jiných zvířat, například u psů. Syrové maso nemá nic společného s agresivním jednáním. To, že potkan ochutná syrové maso neznamená, že po něm začne toužit tak moc, že začne agresivně útočit. Pověra pravděpodobně vznikla z toho, že potkani, když cítí syrové maso, jsou často k neudržení, rychle se snaží si chňapnout pro kousek, aby si mohli na té úžasně voňavé pochoutce smlsnout. Někdy samozřejmě může dojít ke karambolu, musíme si uvědomit, že potkani se řídí především čichem, se zrakem jsou na tom hůře. Když v ruce držíte kus syrového masa, tak vaše prsty po něm voní a potkan ve snaze si urvat kousek dobroty může minout maso a zakousnout se do živého. To ale samozřejmě není žádné agresivní chování, je to prostě omyl. Sice pro člověka bolestivý omyl, ale potkana z toho vinit nemůžeme. Většinou hned, jak si uvědomí, že to, co kouše, je živý majitel, prst pustí, někdy se dokonce stane, že je z toho potkan polekanější víc než majitel. Proto při krmení syrovým masem (a obecně při krmení čímkoliv, na co jste sahali) pozor na prsty. PS: Syrové maso určené pro lidskou potřebu je možné potkanům zkrmovat bez jakékoliv úpravy, většinou nehrozí žádná nákaza. Pro jistotu je ale dobré dávat maso přemražené. 7

8 JPK Potkany je potřeba jednou za čas vykoupat. V různých obměnách se často setkáme s názory, že potkana je potřeba vykoupat, aby byl čistý, nesmrděl, měl zdravou kůži... Není to pravda. Potkan nebude zdravější tím, že ho vykoupete, spíš naopak, časté koupání a zejména drhnutí nějakými šampony má za následek, že potkaní kůže ztratí přirozenou ochranu proti patogenům, bude podrážděná, potkan se bude drbat... Ani na pach to nepomůže, protože když potkana zbavíte jeho přirozeného zápachu, první, co udělá, bude, že se pokusí svůj normální pach získat zpátky a člověčímu nosu pak může dokonce ještě smrdět více. Za normálních okolností se potkani, stejně jako kočky, myjí sami, jazykem a packami. U zdravého potkana neexistuje žádný důvod, proč by se měl koupat. Natož způsobem, který leckdy hraničí s týráním zvířat. Násilné koupání, kdy majitel hodí potkana do vany s vodou a pak ho tam drhne, není nic jiného, než ubližování. Jediné důvody, kdy je potřeba potkana skutečně vykoupat, jsou důvody veterinární léčí se tak některá onemocnění kůže. Pak jsou takové výjimečné případy, kdy je například potkan příliš starý, částečně ochrnutý a nezvládá o sebe pečovat sám. Nebo když se potkani oblepí v něčem, z čeho se nedokážou sami vylízat. V takových případech je ale lepší místo hození do vany potkana očistit navlhčenými ubrousky nebo žínkou. Samozřejmě ale nesmíme zapomenout na to, že divocí potkani žijí u vody a jsou skvělými plavci. Jenže naši domácí potkani obvykle s větším množstvím vody do styku nepřicházejí a ačkoliv umí instinktivně plavat (jako ostatně většina savců), hozením do vody mu radost většinou moc neuděláme, plavat sice bude, ale jen proto, aby se mohl dostat 8

9 z vody ven. Něco jiného je, pokud potkanovi dáme možnost, aby do vody šel sám. Takové koupání, nebo spíše by se dalo říct plavení potkanů, je v pořádku a zejména v letních parnech patří u některých potkanů k oblíbeným zábavám. Ne u všech. Proto pokud máte své potkany rádi, sledujte, zda se jim skutečně plavání líbí, nebo se jen snaží vyděšeně dostat od vody pryč. Videa k prohlédnutí se vám zobrazí po stisknutí smajlíků: Od první chvíle na videu je vidět, že potkani sice plavou, ale jen proto, že se snaží najít cestu z vany pryč, v okamžiku, kdy se nad ně skloní milující majitelka, snaží se jí vyškrábat po rukou ven z vody. Zoufalá snaha utéct, jekot ze strachu, stresové bobky tohle video je návod, jak týrat zvířata! Rozdíl je vidět na první pohled, potkany nikdo nehodí do vody a nenutí je v ní setrvat, naopak, mají volný přístup do vody i z vody a jsou v naprosté pohodě. Je i vidět, že černá samička si toto plavení užívá více než druhá, do vody chodí raději a nejraději jsou obě, pokud si mohou z vody vylovit nějaký mls. Fuzz evidentně pochopil, k čemu je dobrá sprcha a vodu si opravdu užívá. Není vidět žádná strnulá póza, žádný pokus vodu opustit, jen jeden pohodový sprchující se potkánek :) Nečekejte ale, že takový bude každý... Věrka Kabrdová 9

10 Věrka Kabrdová Všude píšou, že potkan neumí zvracet, ale ten můj blinkal divnou kaši. Pravdou je, že potkani skutečně nemohou zvracet. Na vině je jejich anatomické uspořádání, konkrétně způsob, jakým se napojuje jícen (ta trubice, co vede z tlamy dovnitř) na žaludek, neumožňuje, aby se potrava ze žaludku vracela do jícnu a dále tlamou ven. To je to, co se veterinárně či biologicky označuje za zvracení. Jenže většina lidí obvykle považuje za zvracení všechno, kdy jde prostě potrava ven horem, aniž by měla. A v tomto smyslu skutečně potkani mohou někdy dávit a vracet rozmělněnou potravu z jícnu. Ta divná kaše může být spolknutá potrava, potkani jakožto hlodavci nepolykají potravu v celistvých kouskách (rozkousaných soustech, jako třeba lidi), ale rozmělněnou hlodáky na kašičku. Častěji se můžeme setkat s tím, že najdeme potkana sedět, škubat sebou a kuckat, při tom mu z tlamy vytéká hutná pěna... Většinou k tomu dojde, když potkana něco podráždí v dýchacích cestách. Někdy stačí chvilka a potkan vykucká, co mu vadilo, jindy může takto kašlat a dávit delší dobu. Jako první pomoc se někdy doporučuje potkana vzít, pevně přidržet oběma rukama a máchnout s ním prudčeji k zemi, hlavou dopředu, aby se zdroj podráždění vytřepal toto je lepší neprovádět, pokud si nejste skutečně jisti, jak na to. Je dobré mu taky zkusit pomocí brčka odsát hlen z nosu a uvolnit tak dýchací cesty. V případě, že potíže přetrvávají, je lepší vzít potkana k veterináři, i když ne vždy je v moci sebelepšího veterináře potkanovi pomoct. V některých případech také může dojít k tomu, že potkan při kuckání vdechne část obsahu trávicí trubice nebo tlamy do plic, kde dojde k poškození plicní výstelky, což může vyústit v zápal plic. Zde je potom veterinární péče nezbytná. 10

11 Zdenka Prošková Můj sameček dospěl a nesnese se s tím druhým, musím ho dát pryč. Většinou v době, kdy je potkanímu samečkovi 5 7 měsíců, dochází k tomu, že se se svými kamarády v kleci více pere. Je to proto, že dospívá a snaží se získat lepší místo v hierarchii. Jednoduše řečeno, myslí si, že je větší borec než všichni ostatní asi jako spolužák s iphonem. To ale není důvod, proč samečka oddělovat nebo dokonce dávat pryč! (Spolužáka kvůli tomu, že se vytahuje, ze třídy taky nevyrazí.) Četnost bitek a střetů sice stoupá, z klece létá více podestýlky, ozývá se pištění i jekot, sameček se s ostatními pere, přetlačuje, boxuje... ale tohle všechno patří k normálnímu potkanímu jednání. Ve většině případů se takové bitky obejdou bez větších zranění (jedno kousnutí či pár škrábanců není větší zranění). Je to prostě způsob, jakým potkani mezi sebou jednají. Nejčastější bývají tyto střety mezi jedinci podobného věku a podobné fyzické kondice, protože tam není jednoznačné, kdo z nich je větší kápo proto se někdy lidi diví, jak je možné, že se jim perou dva samečci, když jsou to sourozenci a jsou spolu od malička. Při tom na tom není nic divného kdo má nějakého sourozence, tak dobře ví, že jsou situace, kdy by přes veškerou sourozeneckou lásku člověk někdy nejradši bráchu či ségru přizabil :). Pranice mezi potkany jsou prostě normální a pokud nedochází k opakovaným vážným zraněním, tak není důvod je oddělovat. Jen majitel musí mít pevnější nervy, protože většinou ty bitky vypadají hrůzostrašně. 11

12 Zdenka Prošková Samci jsou silně teritoriální a nesnesou se, pokud spolu nevyrůstají od mala. Toto skutečně platí pro některé samce hlodavců. Například myší samci si v přírodě udržují teritorium, ve kterém nechávají volně žít celý svůj harém samiček, ale všechny samce surově vyhánějí. Také v lidské péči jsou na jiné samce agresivní a jejich souboje mohou končit i smrtí jednoho z nich, pokud nemá kam uniknout. Jen někdy se chovateli podaří dlouhodoběji chovat alespoň dva myší samce spolu a většinou se jedná o sourozence, kteří jsou na sebe skutečně zvyklí od útlého věku. Jinak to mají třeba morčata, morčecí samci jsou ochotni za jistých okolností žít pospolu. Většinou se opět jedná o sourozence, ale povede se skamarádit i nepříbuzné jedince. Stačí ale tuto skupinu něčím narušit (například nutným zákrokem u veterináře) a vyděleného samečka už někdy ostatní samci do skupiny nepřijmou. Ve srovnání s tím jsou potkaní samci úplná zlatíčka. Jak potvrdí každý zkušenější chovatel, obvykle nebývají velké problémy s přidáním nového mláděte do samčí skupiny, sice proběhnou sem tam nějaké bitky, ale na druhou stranu, někteří samci dokonce i tatínkují a o mládě se starají. Trochu obtížnější je přidávat do zavedené samčí skupiny starší zvíře, tam může dojít k vážnějším sporům, protože starší potkan má své názory na zavedené pořádky a skupina má zase svůj názor. Asi nejobtížnější je seznamovat dva starší potkany cca od věku 5-6 měsíců, zejména pokud žili delší dobu sami a společnosti jiného potkana odvykli. Vždycky je potřeba dodržovat postupné seznamování, nelze dva jedince hodit do společné klece a doufat, že to klapne. I když i tak to někdy dopadne a chovatel trnoucí hrůzou, jestli mu jeden druhého nesežere, jen zírá, v jakém klidu vše proběhne. Potkaní samci totiž ani v přírodě nežijí v harémech, ale smečky tvoří více samců společně se samicemi. Proto nemají tak vyhraněné tendence soupeře porazit a zahnat, ale většinou se s jinými samci snáší bez problémů až na občasné potyčky týkající se jídla či hierarchie. 12

13 Markéta Čacká Můj potkan má na uších nádory. Nejprve to začíná drobnými šupinkami a puchýřky na ušních boltcích, v pozdějších stádiích dochází ke vzniku výrůstků pokrytých žlutavou krustou a krabacení ušní chrupavky až uši připomínají odkvétající květák. Drobné puchýřky jsou potkaní bradavice, celkem běžná záležitost, polovina potkanů ve zverimexech je má. Horší případy je dobré namazat indulonou. Když indulona nezabere, a stav se zhoršuje, tak se zřejmě jedná nádory uší a není možné s tím něco dělat. Potkan buď tak dožije, nebo ho nějaká dobrá duše doporučí uspat... Bohužel, i s takovými informacemi se někdy setkáme u prodavačů ve zverimexech, množitelů potkanů či dokonce i u některých méně zkušených veterinářů. Ve skutečnosti se totiž jedná o ušní svrab způsobený zákožkou Notoedres muris. Tato zákožka se ubytuje v kůži na uších a jiných částech těla a jejím zavrtáváním dochází k deformaci ušních chrupavek. Léčba je snadná stačí použít antiparazitika, nejvíce se doporučuje Stronghold, účinný je ale i Ivomec. Není potřeba, aby potkan celý život trpěl. 13

14 Věrka Kabrdová Potkani klidně mohou bydlet v akváriu nebo teráriu. Nejprve bychom si měli ujasnit pojmy, protože spousta lidí říká teráriu akvárium. Slovo akvárium je od latinského aqua, což znamená voda. Akvária jsou ubikace pro vodní zvířata a bývají stavěná tak, aby se v nich udržela voda. Nejčastěji jsou vyráběná ze skleněných desek lepených vodotěsným silikonem a mají obvykle podobu hranolu s otevřenou horní stěnou. Vhodná jsou zejména pro chov ryb. Do akvária plného vody samozřejmě potkana umístit nelze. Jakmile z akvária vylejeme vodu, přestává být akváriem a většinou se stane teráriem. Terárium je z latinského terra, země, a obvykle obsahuje nějaký substrát, podestýlku. Velkou nevýhodou takovýchto akvárií předělaných na terária je to, že se velice špatně odvětrávají, větrat mohou totiž pouze horní stranou, což neumožňuje kvalitní cirkulaci vzduchu. Ve vyšších teplotách se také více zahřívají. Takovýto typ terária se dá využít pro chov teplomilných pouštních savců, například pískomilů. Pro potkany není vhodný z několika důvodů. Za prvé potkani hůře snáší vysoké teploty, které mohou v takovémto teráriu snadno vzniknout zejména v létě. Nedostatečné ochlazování může vést u potkanů k úžehu či úpalu, někdy k ještě nepříjemnějším důsledkům jako je srdeční zástava. Malá cirkulace vzduchu také způsobuje, že se v teráriu hromadí vodní pára a stoupá v něm vlhkost. Další nevýhodou je i to, že potkani patří mezi docela učůraná zvířátka a vyprodukují poměrně dost moči, která obsahuje mimo jiné i sloučeninu amoniak čili čpavek. Český název čpavek je od slovesa čpít a tam, kde něco čpí, tak tam to opravdu silně zapáchá. Čpavek je sice lehčí než vzduch a měl by tedy stoupat vzhůru, jenže v prostředí se zvýšenou vlhkostí se váže na vodu, zvyšuje svou hustotu a hromadí se na dně ubikace. To zrovna citlivému potkanímu čeníšku nesvědčí, navíc čpavek je leptavý, poškozuje sliznice dýchacích cest, což může u potkanů vést i k chronickému vrkání či pšíkání. Kromě předělaných akvárií existují samozřejmě i terária od začátku stavěná jako terária. Jejich konstrukce je trochu složitější. Opět se většinou jedná o kvádry se skleněnými stěnami, ale správné terárium obsahuje také větrací plochy. Ty jsou většinou umístěny tak, aby v teráriu docházelo k cirkulaci vzduchu, ale už ne k nebezpečnému průvanu ani ke ztrátám vlhkosti. Většina terárií je totiž určena především pro chov různých druhů plazů či jiných zvířat, která vyžadují stabilní prostředí s vyšší vlhkostí a teplotou. Opět to tedy není vhodné prostředí pro potkany. Kromě již zmíněných nevýhod poměrně uzavřeného prostředí se přidružuje i další větrací otvory jsou často z měkké drátěné síťoviny, která leckdy neodolá potkanímu chrupu. Pro jakékoliv terárium platí také to, že ve velikostech vhodných pro chov dvou potkanů je díky použitému materiálu (sklu) dost těžké a při běžném čištění se s ním obtížně manipuluje. Špatně se do něj také přidělávají různé pelíšky a prolézačky, věci, které potkani milují a umožňují jim jejich oblíbenou činnost šplhání. Jediná výhoda terária oproti kleci je v tom, že z něj nelítá podestýlka, to ale nemůže vyvážit všechny nevýhody z hlediska pohodlí, spokojenosti a zdraví potkanů. 14

15 Zdenka Prošková Mám spolu v kleci potkana s osmákem a jsou moc spokojení. Vzhledem k tomu, že jak potkani, tak osmáci jsou silně sociální druh, v nouzi, kdy jim schází společnost vlastního druhu, vezmou za vděk i druhem jiným. Soužití potkanů s jinými hlodavci je možné do chvíle, kdy se potkan rozhodne druhého hlodavce napadnout. Nebo i naopak. Zatímco mláďata si spolu budou bez problémů hrát, jednoho dne se mohou vážně zranit ve sporu o něco k jídlu či o teritorium, nebo když potkana napadne, že má vedle sebe nevyužitý zdroj živočišných bílkovin. Měli bychom si uvědomit, že divocí potkani svou pověst nebezpečných škůdců získali i tak, že jsou schopni pokousat a zabít třeba králíka. Potkani většinou považují menší hlodavce za kořist, ale nebojí se napadnout i větší zvířata. Proto bychom je nikdy neměli nechávat pohromadě s jinými druhy volně bez dozoru, což ostatně platí pro všechna zvířata. I když máte doma psa, který se nesnaží potkany lovit, ale hraje si s nimi, může dojít ke smrtelné nehodě aniž by to pes měl v úmyslu, stačí, když ho v zápalu hry přišlápne. Potkani mají ostré zuby, o tom se už přesvědčila leckterá kočka nebo pes, kteří se rozhodli strkat čumák či tlapky do potkaní klece. Vždycky tedy platí, že i zvířata, která se vzájemně snášejí, nikdy nepouštíme pohromadě, aniž bychom nad nimi měli kontrolu. A společné bydlení s potkanem v jedné kleci je vyloučeno úplně každý živočišný druh má své potřeby prostoru, krmení a vybavení, navíc každý disponuje trochu odlišným systémem komunikace a nemusí si s jiným druhem rozumět tak dobře jako s jedinci vlastního druhu. 15

16 Karolína Šormová Potkanům škodí zima, musí být za každou cenu co nejvíce v teple. Ve skutečnosti potkani hůře snášejí vysoké teploty než nízké. Při nižší teplotě existují způsoby jak se zahřát, ale od určité výšky teploty už běžné termoregulační mechanismy nezvládnou potkana ochlazovat. To samozřejmě neznamená, že strčíme potkana v zimě na balkon a budeme si libovat, jaký je spokojený. Ale pokud máme v bytě v zimě třeba 17 C, není to důvod k panice, aklimatizovaný potkan toto bez problémů zvládne. Aklimatizací se rozumí to, že dojde k postupnému přizpůsobení snižující se teplotě, ne k náhlému teplotnímu skoku. Aklimatizace na nižší teploty probíhá většinou sama od sebe a majitel pro to nemusí nic dělat, stačí, když má potkany v místnosti, kde se teplota postupně snižuje tak, jak klesá teplota venku. Nižšími teplotami samozřejmě rozumíme teploty kolem C, nikoliv -20 C. Pokud máme potkany v chladnějších místnostech, musíme je vhodně zaopatřit. Udržování tělesné teploty na potřebné výši je energeticky náročné, proto v chladném období musíme potkanům dávat stravu obsahující více tuků, můžeme jim přilepšovat vlažnými ovesnými a jinými kašemi či vlažným bylinkovým čajem a je dobré jim poskytnout i dostatek materiálu na zateplení pelíšků. Podle některých vědeckých výzkumů jsou potkani žijící v chladnějších podmínkách zdravější a žijí déle než potkani ve stabilně vyšší teplotě. Podobně jako u lidí je i pro potkany otužování prospěšné. Závěrem jedna zajímavost teplota má vliv na vybarvení u siamských a jiných stínovaných potkanů. Stínování vzniká v důsledku mutace vytvářející pigment, který se ve vyšších teplotách rozpadá, proto se barva objevuje pouze na chladnějších částech těla (čumák, uši, nohy, ocas...) a zbytek těla je světlý. Potkan žijící v nižší teplotě má celkově okrajové části chladnější a tudíž je stínování výraznější. Nižší teplota okrajových částí těla neznamená, že je potkanovi zima, ale jedná se o normální, fyziologický jev. Tyto části jsou vždy teplotně více ztrátové než samotný trup krytý kožíškem, v teple jsou používány právě k ochlazování. V chladu se naopak sníží přívod krve do okrajových částí a nedochází pak k takovým tepelným ztrátám. Jako když zavřeme v zimě okna, aby nám teplo neutíkalo ven z bytu. 16

17 Zdenka Prošková Můj potkan je asi nemocný, občas se zastaví Zdenka a tak Prošková divně kývá hlavou ze strany na stranu. Nejedná se o žádnou nemoc, ale o jev označovaný také jako skenování. Potkani obecně mají poměrně špatný zrak a není to u nich hlavní smysl, kterým se řídí. Oči mají postavené více po stranách hlavy než člověk, díky tomu mají sice širší zorné pole, za to je ale menší oblast, ve které se prolíná pohled z obou očí (binokulární vidění). Tato oblast je důležitá pro odhad vzdálenosti například při skoku, potkan potřebuje vědět jak je místo doskoku daleko, aby se odrazil potřebnou silou. Proto si vypomáhá specifickým pohybem hlavy. Při pohybu hlavou dojde k tomu, že se rozhýbe obraz dopadající na sítnici a zdánlivě to vypadá, že se okolí hýbe, při čemž předměty blízké se pohybují rychleji než předměty vzdálené. Asi jako když se lidé dívají z jedoucího auta. Zatímco detaily na vozovce ubíhají tak rychle, jak auto jede, kopec na obzoru se pohybuje mnohem pomaleji. Z rozdílu rychlostí mezi jednotlivými předměty v dohledu si potkan vypočítá jejich vzdálenost. Samozřejmě toto počítání neprovádí potkan vědomě, ale výpočet probíhá automaticky v mozku. Potkan nemusí přemýšlet nad nějakým přepočtovým vzorečkem, jeho mozek sám odhadne vzdálenost a vyšle impuls končetinám, aby se odrazily jak je potřeba. Odhadnout vzdálenost předmětu potřebuje potkan samozřejmě nejen když chce skákat. Skenování provádějí potkani i jindy. Zvláště patrné je u potkanů, kteří nemají černé oči. Světlou barvu očí způsobuje nedostatečná pigmentace duhovky, skrz kterou jsou vidět prokrvené vlásečnice a barva oka se jeví červeně. Čím méně pigmentu, tím červenější oko až ke světle růžovým očím albínů. Pigment chybí nejen v duhovce ale i hlouběji v oku, kde se za normálních okolností podílí na absorpci světla. Proto potkani s červenýma očima vidí hůře než potkani s normálně zbarveným okem. Musí skenovat i v situacích, kdy černooký potkan skenování k odhadu vzdálenosti nepotřebuje. Proto si častěji všimneme skenování u červenookých potkanů. 17

18 Martina Hladíková Můj potkan je asi nemocný, divně poulí oči a přitom vrže zuby. Sem tam si někdo všimne, že potkan sedí a jeho oční bulvy jako by se střídavě zatahovaly a vysunovaly z očních důlku. Toto pulzování očí je doprovázeno vrzáním zoubky a někdy se potkanovi prakticky rozvibruje celá hlava. Majitele, který je svědkem takového jevu poprvé, může celá záležitost dost vyděsit. Nejedná se ale o žádný neurologický záchvat či chorobu, tento jev je zcela přirozený a může za něj potkaní anatomie. Když se podíváme na stavbu potkaní lebky a na to, jak jsou k ní přichycené svaly, zjistíme, že jeden ze svalů ovládajících spodní čelist prochází oční jamkou. Tento sval se označuje jako zevní sval žvýkací (latinsky musculus masseter). Při rychlém pohybu čelisti, ke kterému dochází při broušení zubů, se tento sval střídavě rychle napíná a povoluje a tím střídavě tlačí na oční bulvu, takže dochází k zřetelnému pulzování očí. Není to tedy tak, že by potkan měl něco s očima a kvůli tomu vrzal zoubky, ale naopak, protože vrže zoubky, oči mu pulzují. Vrzání zoubků slouží k jejich obrušování a u potkanů je také (podobně jako předení u koček) známkou spokojenosti nebo naopak nervozity. 18

19 Markéta Čacká Když mám potkana samotného, má mě radši. Stále ještě existují lidé, kteří si myslí, že když si pořídí jednoho potkana a budou se mu pořádně věnovat, že je bude mít radši, než kdyby se pořádně věnovali dvěma potkanům. To je ale poměrně nešťastný náhled na věc. Samozřejmě, že se na nás samostatně chovaný potkan více fixuje, když si bohužel nemá s kým jiným hrát, ale to přece není žádná láska. Důkazem lásky není to, že potkan netrpělivě čeká, až přijde majitel domů a konečně ho aspoň někdo podrbe, ani to, že potkan běhá za člověkem jako pejsek jen proto, aby si mohl aspoň s někým trochu hrát. Kdo by si vybral sedět smutně v kleci a koukat do misky se žrádlem, místo aby šel za tou jedinou bytostí, která je aspoň trochu zajímavá? Teprve v okamžiku, kdy má potkan na výběr dvě stejně kvalitní možnosti, např. jít se nechat podrbat člověkem nebo hrát si s jiným potkanem, můžeme říct Ano, má mě rád, protože místo, aby si hrál s kamarády, šel za mnou. To je skutečná láska a nikoliv z nouze ctnost ( když si nemám s kým hrát, tak si budu hrát aspoň s tím člověkem ). Odpírat potkanovi společnost vlastního druhu jen proto, abychom získali iluzi lásky, je sobecké a vůči tomu potkanovi značně nefér. Nemluvě o tom, že u solitérně chovaných potkanů se častěji vyskytují problémy s kousavostí, frenetickým hryzáním mříží a sebepoškozováním či s přílišnou závislostí na člověka. Staly se i případy, kdy se potkan prakticky zbláznil, když jeho majitel musel na pár dní odjet někam bez něj. Mít potkana samotného mu prostě ubližuje a mrzačí jeho psychiku. 19

20 Adéla Cabáková Můj potkan má hrozně žluté zuby, nevím, jak mu je vyčistit. Na rozdíl od lidí, u kterých je za správnou barvu zubů považována čistě bílá, u potkanů je žlutá barva naprosto v pořádku. Potkaní hlodáky mají velice zajímavou stavbu. Přední část (směrem ven) tvoří tvrdá sklovina, zatímco zadní stranu (směrem do tlamy) měkký dentin. Hlodáky potkanům rostou celý život a potkani si je brousí skřípáním zubů o sebe. Tím získávají zuby na konci dlátovitý tvar, vhodný k uhlodnutí čehokoliv, co se jim připlete do cesty. Zubní sklovina je zpevněna pigmentem obsahujícím železo a to je právě to, co způsobuje oranžovožluté zbarvení potkaních zubů. Bílé zuby mají pouze mláďata, zhruba ve věku 3 týdnů se začne objevovat zabarvení na horních hlodácích, o několik dnů později začnou žloutnout i spodní zuby. Rozdíl mezi barvou horních a spodních hlodáků zůstává celý život, v dospělosti jsou horní hlodáky výrazně oranžovožluté a spodní žluté. Pokud má dospělý potkan zuby bílé nebo světlé, není něco v pořádku. Stává se to i pokud si potkan ulomí zub, nově narostlý může mít dočasně také světlou barvu. 20

21 Nikola Spišiaková Potkani vrtí ocáskem jako psi, znamená to, že jsou spokojení. To je pravda jen napůl, dokonce ani u psů neznamená vždy pohyb ocasem jejich spokojenost a štěstí. Pro potkany je ocas nesmírně důležitý nástroj, umožňuje jim regulovat teplotu a slouží jim i k udržování rovnováhy. A jako u jiných zvířat je ocas i prvkem komunikace. Vrtění, vlnění či kmitání ocasem nebo jeho koncem má různé významy závisející na kontextu tedy na tom, jak se celkově potkan chová. Přesný význam vrtění ocáskem není znám, ale bývá spojován se vzrušením či napětím. Když potkan nehybně leží, přivírá očka a nechá se drbat za uchem, kmitání ocasem může znamenat spokojenost či snahu zůstat nehybně ležet. Pohyb ocasu může ale vyjadřovat i nejistotu či nervozitu, například když potkan v dálce zahlédne či ucítí něco nezvyklého. Míru rozčilení lze odhadovat podle rychlosti, s jakou ocasem kmitá či vlní. Pokud je k tomu všemu potkan ještě naježený nebo i funí, je rozzlobený a může na předmět své nevůle i zaútočit. Navzdory popisu tohoto videa, není potkan na něm už rozzuřený. I když se video odehrává chvíli po rvačce. Potkan se uklidňuje a naopak si hlazení majitelky užívá. VIDEO 21

22 Markéta Čacká Když je žena těhotná, nesmí mít potkany, mohla by dostat toxoplazmózu. Toxoplazmóza je jedna ze zoonóz, tedy nemocí, které mohou mít lidé i zvířata. Původcem nákazy je Toxoplasma gondii, prvok (kokcidie), která má poměrně složitý životní cyklus obsahující dva hostitele. Mezihostitelem může být kterýkoliv teplokrevný organismus. Mezihostitel spolkne vajíčko (oocystu), to se ve střevech nepohlavně rozmnoží a vzniknou takzvaní tachyzoiti, kteří se rozšíří do svalové tkáně, kde se zapouzdří a čekají na konečného hostitele. Tím jsou vždy kočkovité šelmy. Pouze v nich se může Toxoplasma rozmnožovat pohlavně, ve střevech koček dojde k vytvoření vajíček (oocyst), které s trusem odcházejí ven. Venku je potom polkne mezihostitel (např. sežere kontaminovanou trávu) a cyklus se opakuje. Člověk není zrovna ideálním mezihostitelem, protože se málokdy stane, aby ho sežrala nějaká kočkovitá šelma. Za to se snadno nakazí, nejčastějšími zdroji nákazy je syrové maso nebo špatně umytá zelenina. Podle výzkumů tuto nemoc prodělal každý třetí člověk v České republice a většinou infekce proběhne bez nějakých vážnějších příznaků. Problém je, pokud se nakazí žena během těhotenství, toxoplazmóza totiž může vážně poškodit nenarozené dítě. Proto často gynekologové preventivně pro všechny případy doporučují během těhotenství se vzdát zejména koček, ale často i jiných zvířat. Naprosto zbytečně. Stejně, jako se v těhotenství musí ženy vyvarovat jiných věcí, stačí, když těch pár měsíců bude kočičí toaletu měnit manžel nebo si žena vezme rukavice, a po manipulaci s kočkou si musí umýt ruce, než začne jíst. Co se týče potkanů, jediný způsob, jakým se kterýkoliv člověk může od nich nakazit toxoplazmózou, je sníst potkana syrového :o) 22

23 Zdenka Prošková Kdyby nebyla kukuřice pro potkany vhodná, tak by přece nebyla ve směsích. Kukuřice coby součást běžně dostupných krmných směsí pro potkany je tak trochu sporná záležitost. Na jednu stranu si lidé myslí, že kdyby byla pro potkany nevhodná, tak v těch směsích nebude, na druhou stranu odpůrci kukuřice zachází i do takových extrémů jako je tvrzení, že kukuřice nemá žádné nutriční hodnoty. To samozřejmě pravda není, stejně jako jiné rostliny kukuřice výživné látky obsahuje. Čerstvá kukuřice obsahuje cca % vody, sušinu tvoří zejména sacharidy. Z dalších látek důležitých pro výživu kukuřice obsahuje poměrně hodně vitamínu B1 i niacinu. Z minerálních látek pak také draslík, fosfor, hořčík, železo a zinek. Nízký je ale obsah vitamínu C i vápníku. V krmných směsích se využívá kukuřičné zrno již zbavené většiny vody, proto je kukuřice především zdrojem právě sacharidů (sušené zrno může obsahovat až 80 % sacharidů). Hlavním sacharidem v kukuřici je sacharóza (tedy cukr), dále potom zejména škrob. A zde je ten kámen úrazu. Sacharidy jsou totiž pro živočichy velkým zdrojem energie, zejména sacharidy fruktóza a glukóza (ze kterých se skládá již zmíněná sacharóza). Pokud je příjem energie ze sacharidů ve stravě větší, než energie organismem vydaná, tyto energetické přebytky se v těle ukládají ve formě tuku. To je také důvod, proč se kukuřice zkrmuje hospodářským zvířatům určeným na výkrm dobře po ní nabírají váhu. Jenže u zájmově chovaných zvířat jako jsou potkani není potřeba, aby rychle dosáhli jateční váhy, naopak, obezita vede k různým zdravotním problémům překrmováním způsobená tloušťka má např. velký vliv na vznik nádorů mléčné žlázy. Z dalších problémů spojených s kukuřicí je 23

24 potřeba zmínit i poměrně vysoký obsah rostlinných barviv xantofylů, které způsobují právě žlutou barvu zrna. Jenže nadměrný příjem rostlinných barviv má vliv na barvu srsti u potkanů a je častou příčinou tzv. reznutí srsti. Dále kukuřice může být napadena plísněmi, které produkují jedovaté aflatoxiny látky s potenciálně rakovinotvorným účinkem. Ze všech těchto důvodů by tedy kukuřice neměla u potkanů fungovat jako základ krmné směsi. Jenže v běžně prodávaných krmivech pro potkany na ni narážíme často, ať už coby zrno v míchaných směsích obilnin nebo jako na výchozí surovinu pro výrobu granulí. Dokonce se používá i jako surovina pro výrobu granulí pro masožravce (psy, kočky). Je to proto, že se kukuřice snadno pěstuje, je dobře dostupná a hlavně je levná. Výrobci krmiv nejsou vždy vedeni jen touhou poskytnout zvířátkům kvalitní krmení, ale jde jim i o zisk. Z toho důvodu (pokud je netlačí poptávka kupujících) se snaží využívat levné zdroje surovin a kukuřici používají prakticky všude, i proto, že z hospodářských chovů má kukuřice dobrou pověst jako krmivo. Jinak samozřejmě jednorázové zkrmení kukuřice žádné problémy nezpůsobuje, není to jed. Zejména palice čerstvé kukuřice se v sezóně dají používat pro potkany coby pamlsek a hračka. Zdenka Prošková 24

25 V roce 2015 vydala Společnost Pes A Člověk Text: Ing. Markéta Čacká Fotografie: uvedeno v textu. Gragická úprava: Zdenka Prošková