Malý slovník vodáckých výrazů

Transkript

1 Malý slovník vodáckých výrazů Vodáci mezi sebou používají slovní výrazy, které jsou pro nevodáky tajemné a často i nesrozumitelné. Protože spoustu z nich určitě zaslechnete a můžou i vás upozornit před něčím nenadálým či vám v něčem poradit, je vhodné alespoň ty nejdůležitější znát. Bort bok lodi. Tuto část s oblibou objímají začátečníci těsně před tím, než si jdou pokecat s rybkami Singl, singlovka loď určená jen pro jednu osobu, např. jednomístný kajak Debl, deblovka loď pro dvě osoby, např. klasická kanoe Házečka, házecí pytlík velmi důležitá pomůcka pro záchranu jiné osoby ze břehu. Je to pytlík s nepromokavým, pečlivě složeným lanem. V případě potřeby je nutné pevně uchopit volný konec lana (nebo jej raději uvázat kolem stromu či jiného pevného předmětu na břehu, aby vám nevypadlo z ruky nebo vás zachraňovaný nestáhl do vody) a pytlík hodit zachraňovanému jedinci (radši přehodit než nedohodit) tak, aby se mohl lana chytit a s vaší pomocí dostat ke břehu Koňadra, koníčkovací šňůra kus silnějšího provazu, za který se loď uvazuje u břehu, spouští jezem, či za který ji vodák táhne jak kůň loď úsekem, kde je málo vody. Po příjezdu na tábořiště se koňadra napne mezi stany a suší se na ní prádlo Loďák, lodní pytel pytel z impregnované látky velikosti až dospělého muže. Pro pokročilé stačí velikost nedospělého šimpanze. Oba typy jsou opatřeny nahoře šňůrou, kterou se pytel zadrhuje, aby dovnitř nenatekla voda při převrácení lodi a aby z něho nepadaly věci při převrácení pytle. Do pytle se nastrkají úplně všechny věci, které vodák vlastní. "Na dno klademe krém na opalování, repelent na komáry, svačinu a peníze". Na rozdíl od konve (barelu) je skladnější (čím míň věcí v něm máte, tím menší prostor vám zabírá v lodi), ale pokud jsou v něm těžší věci, neplave Konev, barel nádoba z plastu a šroubovým uzávěrem, určena ke stejnému účelu jako loďák. Hodí se do raftu či otevřených plastových nebo laminátových deblovek, kde její pevné rozměry nevadí. Výhodou je, že i s těžším obsahem plave a věci se z ní dají rychleji vytáhnout a nebo vložit Šprajc, vzpěra u laminátových (ale i některých plastových) kánoí příčná vzpěra mezi borty (někdy jich bylo na lodi i víc, nejčastěji ve formě dřevěného hranolu). Slouží ke zpevnění lodi a nezřídka se k němu přivazují barely, aby se v peřejích nekoulely po palubě. Dále slouží k tahání lodi z vody a v exponovaných okamžicích brání kormidelníkovi, aby se rozeběhl na provinilého háčka. Špricka, špricdeka speciální, vodovzdorný kus látky, sloužící k zakrytí otvorů v lodi, aby se tudy v peřejích nedostávala voda. Většinou to je i součást oděvu a pro kajakáře téměř nezbytnost. Některé jsou zakončeny komínkem (rukávem), který zakrývá i část trupu

2 Kleky pomůcka v některých typech lodí, kde se pádluje v kleče (např. Pálava, Orinoco). Jedná se o fixační popruhy, které po sepnutí (suchý zips) tvoří před stehny klečícího vodáka překážku, takže jej přidržují na jeho místě a zabraňují mu, aby při jízdě divokými peřejemi nebo při skákání jezu nechtěně putoval po palubě Kolejda podvozek složený z koleček a chatrné konstrukce, na kterém se přepravuje loď z nádraží k řece a naopak. Při prvních metrech přepravy se kolejda obvykle rozloží na prvočinitele, takže po zbytek cesty odnášíme loď na ramenou. (Otrlí říční vlci ji táhnou městem na koníčkovací šňůře.) Na vodě naopak loď uveze kolejda hravě, takže můžeme tento praktický přístroj všem vodákům vřele doporučit Výrazy týkající se posádky: Háček, hák člen posádky, který sedí v čele lodi. Jeho úkolem je upozorňovat na kameny a jiné důležité věci před sebou. Ovládá příď lodi, dře třikrát víc než kormidelník a těžce nese, že je tomuto podřízen. Ve volných chvílích je mu souzeno vylívat vodu, případně dovoleno fotografovat. Kormidelník, zadák, kapitán nejdůležitější člen posádky, neboť on rozhoduje, kudy se popluje a tak by měl být i tím zkušenějším. Jeho záběry jsou zvláště v rychle tekoucí vodě či peřeji soustředěny hlavně na manévrování s lodí (proto se háček nadře víc) Porcelán třetí jezdec v lodi. Vozí se nouzově na kratší trati. Kormidelník a háček jedou s porcelánem opatrně, neboť tento nepádluje, takže má dost času, aby sžíravě kritizoval způsob jejich jízdy. Manévrování: Zabrat úplně obyčejný záběr pádlem do normálního směru plavby. Klasika, které si při pádlování užijete nejvíc Kontra, kontrovat zpětný chod čili záběr pádlem proti normálnímu směru plavby. Pro háčka záběr téměř neznámý (brzdí loď), pro kormidelníka zase jeden z nejpoužívanějších Přitáhnout záběr pádlem směrem k boku lodi (pozor, ať neskončí pod ní a vy ve vodě) za účelem rychlého natočení do požadovaného směru. Důležitý záběr zejména pro manévrování v rychlé řece se spoustou nástrah. Hojně používán jak háčkem tak zadákem, největší účinek má však tehdy, pokud jej provádějí oba současně Odlomit, odkopnout opak k přitáhnutí čili záběr směrem od lodě. Háček zabírá dlouhým obloukem před přídí, zadák spíše kontruje Traverz, traverzovat přejíždět s lodí z jedné strany řeky na druhou, tak, že špička lodě směřuje po proudu. Hojně viděno u začátečníků, ale někdy i nutnost, pokud je háček tajnůstkář a kormidelník by přece jen rád věděl, do čeho se řítí Přejezd Opak traverzu, s tím, že špička směřuje proti proudu

3 Bidlovat zabírat pádlem o dno řeky (jako bidlem) ve snaze dostrkat loď i s posádkou z mělčiny na hlubší vodu bez vysedání. I když vodáci tuto metodu často používají, je nutné si dávat opravdu pozor - je to totiž taky nejsnadnější způsob, jak pádlo zlomit nebo alespoň poškodit Jet singla jet v lodi sám, bez háčka. Někdy nejlepší způsob jak zdolat jez, zvláště pokud pod ním číhá zabalák a vy plujete s otevřenou deblovkou Eskymák, eskymácký obrat způsob, jak se dostat s převrácenou lodí zase zpět na hladinu, aniž by bylo nutné opustit palubu. Je to jedna ze základních kajakářských dovedností a dá se praktikovat jen na uzavřených lodích Cvaknutí, cvaknout se, udělat se obrátit loď dnem vzhůru a sebe šoupnout pod hladinu...čili převrátit se. První zásadou je za všech okolností nepouštět pádlo, držet se lodi a společně se snažit dostat ke břehu nebo do mělké tišiny. A pak konečně nastává ten "radostný" okamžik, kdy začnete lovit všechny věci až dosud volně ležící v lodi, na dně řeky, či je pak nahánět v proudu Výrazy týkající se řeky: Volej stojatá nebo jen velmi málo tekoucí voda. Noční můra všech vodáků Zabalák vysoká vlna se zpětnou rotací, postrach otevřených lodí. Vyskytuje se v silných peřejích a na koncích šlajsen Tišina místo v tekoucí řece, kde voda stojí. Zpravidla se nachází v blízkosti břehu či na opačné straně než je proud. Ideální místo pro zakotvení Vracák zpětný proud, vzniká vedle hlavního proudu a žene loď zpátky pod jez, do mělčiny a mezi klacky Vývar, vývařiště nebezpečné místo pod jezem či splavem, kde voda jakoby vyvěrá (bublá a pění) a směr její toku je neurčitý. Voda tady málo nese, loď se jakoby propadá a na záběry pádlem téměř nereaguje Sifón velmi nebezpečné místo v řece, kde se voda v jednom místě jakoby ztrácí, např. v podemletém břehu nebo skále, ale také třeba v poškozené spádové desce jezu či splavu. Hrozí vtažení a přisátí Karfiol, květák opak sifónu. Voda zde v jednom místě viditelně vyvěrá na povrch. Na loď, která do tohoto místa najede, to má podobný efekt, jako když se trefí do šutru, jen to nezanechává škrábance To, že voda v řece teče, je způsobeno spádem řeky. Spád řeky je udáván v metrech výškového rozdílu na 1 km a značí se v promile. Voda v řečišti vykonává dva pohyby - podélné proudění a příčné prodění. Rychlost prodění není v celém profilu toku stejná. Vlivem tření částic vody o dno a na hladině o vzduch se proudění v těchto místech zpomaluje. Největší rychlost vody bývá zpravidla v nejhlubším místě asi v 1/3 hloubky od hladiny. Myšlenou čáru, která spojuje místa největší rychlosti vody na hladině, nazýváme proudnicí.

4 Při jízdě po řece narazíme na mnoho různých změn toku. Někde je řeka klidná, jinde prudce pospíchá peřejemi. Podle charakteru a velikosti takových změn rozeznáváme vodopády, kaskády, peřeje, katarakty a slapy. Vodopády jsou nesjízdné, vznikají v místech, kde se mění geologický podklad dna mající jinou tvrdost nebo v místech tektonických změn. Kaskády jsou nízké vodopády a bývají většinou sjízdné. Katarakty jsou balvanité úseky o velkém sklonu. Jednotlivé stupně jsou méně výrazné než u kaskád Slap je totožný s kataraktem, tohoto názvu se používá pro mohutnější toky Peřej nemá již schodovitý charakter, sklon je však stále ještě značný. Silný proud a nerovnosti na dně vytvářejí vlny nejrůznějších tvarů a velikostí. Kromě těchto změn toku, které jsou vyvolány přímou změnou řečiště, existují v řece další nebezpečné jevy: jsou to víry, protiproudy, prudké vodní vyvřeliny a válce Víry jsou vyvolány změnami rychlosti vody, geometrickými nepravidelnostmi Protiproudy vznikají za překážkou postavenou proudu do cesty. Když voda překoná překážku, rychlost proudu se prudce zvětší, vzniká jazyk. Za překážkou však voda stojí, tvoří se ostrý předěl - rozhraní. Voda nestačí za překážku tak rychle natéci. Hladina vody za překážkou je značně nižší. Do těchto míst stéká voda od hlavního jazyka a točí se zpět proti původnímu proudu. Vyvřeliny - vývařiště Vznikají za veliké vody, kdy prudce tekoucí voda naráží na balvany, odráží se od nich nahoru a v určitém okamžiku překoná váhu hladiny a vyvře na povrch. Válce vznikají za překážkami položenými napříč korytem. Víry, válce, protiproudy apod. zahrnujeme mezi tzv. makroturbulentní jevy, které způsobují vymílání a přenos materiálu v řečišti. Usazování neseného materiálu má vliv na změny proudu, vznik mělčin, brodů, meandrů, slepých ramen... Kromě těchto vlastností říčního toku se musí vodák vypořádat i s překážkami, které vznikly na toku přímou lidskou činností, jako jsou jezy Jezy (Slovensky: Hať, Hate) jsou určeny k tomu, aby se dosáhlo trvalého nebo dočasného vzdutí vody, jehož je třeba k různým účelům, např. k využití vodní energie, k zmírnění sklonu, k zajištění dostatečné plavební hloubky, k napájení zavlažovacích kanálů atd. Jezy mohou být různého tvaru a různé konstrukce. Nejčastěji se setkáváme s jezy na takových tocích, kde se dříve plavily vory. Nízké pevné jezy se dají za určitého stavu vody sjížděl. Záleží na výšce jezu, na množství vody jdoucí přes jez a na vodních podmínkách pod jezem. Většina jezů mívá tzv. propust - vodáci jí obvykle říkají šlajsna nebo také vrata. Bývá obvykle umístěna tak, aby nájezd dlouhých vorů byl co nejsnazší, tedy obyčejně v proudnici. Je to v podstatě dlouhý žlab překonávající výškový rozdíl mezi horní a

5 spodní hladinou s poměrným sklonem 10-30promile. Propust mívá asi 5-6 m šíře. Průtokový otvor je ohraničen po stranách stěnami, tzv. sruby. Voda v propusti teče po podlaze. Vjezd do vrat propusti je někdy chráněn proti jarním plovoucím krám ledu zařízením, kterému se říká ledolamy. Jsou to trámy, nebo železné traverzy poněkud šikmo postavené. Uzávěr propusti - hrazení - je na začátku vjezdu propusti. Bývá dřevěné, složené z několika klád. Počet klád určuje výšku hrazení. Sjízdnost propusti závisí především na její konstrukci a na její délce. Podle toho se při výjezdu z propusti tvoří vlny různého tvar, které určují, zda průjezd lodi bude snadný, obtížný nebo vyloženě nebezpečný. Vědět, co vlny s lodí mohou udělat, patří k nutné abecedě každého vodáka.