Přehled zakončení názvů anorganických sloučenin a iontů

Transkript

1 Hodnota kladného oxidačního čísla Přehled zakončení názvů anorganických sloučenin a iontů Zakončení příd. jména binární sl. hydroxidu soli kationtu Zakončení přídavného jména kyseliny jejího aniontu Zakončení podstatného jména soli I -ný -ná -nanový -nan II -natý -natá -natanový -natan III -itý -itá -itanový -itan IV -ičitý -ičitá -ičitanový -ičitan V -ičný -ečný -ičná -ečná -ičnanový -ečnanový -ičnan -ečnan VI -ový -ová -anový -an VII -istý -istá -istanový -istan VIII -ičelý -ičelá -ičelanový -ičelan Příklad: Dusík - oxidační číslo V binární sloučenina: oxid dusičný N 2 O 5 kyselina: kyselina dusičná HNO 3 její aniont: dusičnanový aniont NO 3 sůl kyseliny: Ag - oxidační číslo I dusičnan stříbrný AgNO 3 Přehled jednoduchých číslovkových předpon 1 mono - 6 hexa - 11 undeka - 2 di - 7 hepta - 12 dodeka - 3 tri - 8 okta - : 4 tetra - 9 nona - 1/2 hemi - 5 penta - 10 deka - 3/2 seskvi - 1

2 Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách Název a symbol prvku Oxid. číslo Název a symbol prvku Oxid. číslo Arsen As -3, 3, 5 Molybden Mo 4, 6 Antimon Sb 3, 5 Nikl Ni 2, 3 Baryum Ba 2 Olovo Pb 2, 4 Bor B -3, 3 Osmium Os 4, 8 Brom Br -1, 1, 5 Platina Pt 2, 4 Césium Cs 1 Rhenium Re 7 Cín Sn 2, 4 Rhodium Rh 3, 4 Draslík K 1 Rtuť Hg 1, 2 Dusík N -3, 1, 2, 3, 4, 5 Rubidium Rb 1 Fluor F -1 Ruthenium Ru 3, 4, 8 Fosfor P -3, 1, 3, 5 Síra S -2, 4, 6 Hliník Al 3 Sodík Na 1 Hořčík Mg 2 Stroncium Sr 2 Chlor Cl -1, 1, 3, 5, Stříbro Ag 1 7 Chrom Cr 2, 3, 6 Titan Ti 3, 4 Jód I -1, 1, 5, 7 Uhlík C -4, 2, 4 Kadmium Cd 2 Uran U 4, 6 Kobalt Co 2, 3 Vápník Ca 2 Křemík Si -4, 4 Vodík H -1, 1 Kyslík O -2 Zinek Zn 2 Lithium Li 1 Zirkonium Zr 4 Mangan Mn 2, 3, 4, 6, 7 Zlato Au 3 Měď Cu 1, 2 Železo Fe 2, 3 2

3 Názvosloví binárních sloučenin Sloučeniny, jejichž stavební částice (molekuly, ionty) jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. OM m Obecný vzorec: M X n OX M - prvek s kladným oxidačním číslem OM X - prvek se záporným oxidačním číslem OX m, n - indexy - přirozená čísla Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. m.om + n. OX = 0 Pozn.1 - Indexy m, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li oba indexy m, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Obecný název podstatné jméno + přídavné jméno prvek se záporným oxid. číslem prvek s kladným oxid. číslem název prvku + -id název prvku + koncovka koncovka přídavného jména podle hodnoty oxid. čísla Příklady binárních sloučenin oxid X = O M m O n -II sulfid X = S M m S n -II kyanid X = CN M m CN n -I halogenidy - fluorid X = F M m F n -I - chlorid X = Cl M m Cl n -I - bromid X = Br M m Br n -I - jodid X = I M m I n -I 3

4 Názvosloví hydroxidů Vznikají reakcí zásadotvorného (hydroxidotvorného) oxidu s vodou. OM Obecný vzorec: M ( OH) I n M - zásadotvorný prvek s kladným oxid. číslem OM OH - hydroxidový aniont, oxidační číslo -I n - index - přirozené číslo - u hydroxidů n = OM ; obvykle = 1 4 Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. Pozn.1 - Index n rovný 1 se nepíše. Obecný název hydroxid + přídavné jméno název prvku + koncovka prvek s kladným oxid. číslem koncovka přídavného jména podle hodnoty oxid. čísla Tvorba názvu, vzorce obdobně jako u binárních sloučenin. 4

5 Názvosloví bezkyslíkatých kyselin Molekuly bezkyslíkaté kyseliny obsahují vodík a neobsahují kyslík. Vznikají rozpouštěním některých plynných sloučenin vodíku ve vodě. Obecný vzorec: Vzorce bezkyslíkatých kyselin jsou totožné se vzorci původních sloučenin. Obecný název: kyselina + přídavné jméno název původní sloučeniny + - ová Příklady bezkyslíkatých kyselin sloučenina vzorec sl. kyselina vzorec kyseliny fluorovodík HF fluorovodíková HF chlorovodík HCl chlorovodíková HCl bromovodík HBr bromovodíková HBr jodovodík HI jodovodíková HI sirovodík H 2 S sirovodíková H 2 S kyanovodík HCN kyanovodíková HCN 5

6 Názvosloví kyslíkatých kyselin (oxokyselin) Molekuly obsahují vodík, kyslík, kyselinotvorný prvek (centrální atom). Vznikají reakcí kyselinotvorných oxidů s vodou. I m OX x Obecný vzorec: H X O II n H - atom vodíku, oxid. číslo I X - centrální atom ( kyselinotvorný prvek) O - atom kyslíku, oxid. číslo -II m, x, n - indexy - přirozená čísla Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. m.i + x.ox + n.(-ii) = 0 Pozn.1 - Indexy m, x, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li indexy m, x, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Rozdělení oxokyselin: - jednoduché oxokyseliny - polykyseliny Jednoduché oxokyseliny Pouze jeden centrální atom X x = 1 I OX II m n Obecný vzorec: H X O 6

7 Obecný název: kyselina + přídavné jméno kyselinotvorný prvek název prvku + koncovka koncovka přídavného jména podle hodnoty oxid. čísla Počet vodíkových atomů - m - sudé oxid. číslo kyselin. prvku - 2 atomy vodíku ; m = 2 - liché oxid. číslo kyselin. prvku - 1 atom vodíku ; m = 1 Pozn. Prvek tvoří v témže oxidačním čísle více jednoduchých kyselin. - Název oxokyseliny se zpřesňuje pomocí číslovkových předpon. - Zpřesnění názvu číslovkovou předponou, které vyjádří: - počet vodíkových atomů v molekule ( - hydrogen- ). - počet kyslíkových atomů v molekule ( - oxo - ). příklad: fosfor - oxid. číslo V HPO 3 1 atom vodíku k. hydrogenfosforečná H 3 PO 4 3 atomy vodíku k. trihydrogenfosforečná nebo 3 atomy kyslíku k. trioxofosforečná nebo 4 atomy kyslíku k. tetraoxofosforečná Polykyseliny Více centrálních atomů než jeden. V názvu navíc uveden: - počet centrálních atomů. - počet vodíkových nebo kyslíkových atomů. Příklad: H 2 Cr 2 O 7 kyselinotv.prvek: Cr, oxid. číslo VI, - chromová kyselina dihydrogendichromová kyselina heptaoxodichromová 7

8 Názvosloví solí kyslíkatých kyselin (oxokyselin) Obecný vzorec: K m A n K - vzorec kationtu A - vzorec aniontu m, n - indexy - přirozená čísla Musí platit: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. Pozn.1 - Indexy m, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li oba indexy m, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Obecný název: podstatné jméno + přídavné jméno název aniontu + vypuštěná název kationtu koncovka - ový z názvu aniontu název prvku s klad. oxid. č. + + koncovka dle oxid. č. Soli jednoduchých kyslíkatých kyselin Příklad síran hlinitý - sůl kyseliny sírové kyselina sírová aniont síranový 2 H2SO4 (SO ) 4 hlinitý -itý ; oxid. číslo III ; vzorec kationtu Al 3+ (SO ) 2 4 zápis iontů v pořadí kationt - aniont Al 3+ vzorec Al ( SO )

9 Hydrogensoli Aniont obsahuje jeden nebo několik vodíkových atomů. Počet vodíkových atomů v aniontu se uvede v názvu aniontu číslovkovou předponou. Příklad 1 kyselina sírová H SO (SO ) 1 (HSO 4) aniont síranový aniont hydrogensíranový hydrogensíran vápenatý vápenatý -natý ; oxid. číslo II ; vzorec kationtu Ca 2+ (HSO 4) zápis iontů v pořadí kationt - aniont Ca 2+ 1 vzorec ( ) Ca HSO 4 2 Příklad 2 kyselina trihydrogenfosforečná kyselina vz. an. název aniontu název soli HPO (PO 3 4 fosforečný fosforečnan 3 4 ) 2 (HPO hydrogenfosforečný hydrogenfosforečnan 4) ( H PO 1 2 4) dihydrogenfosforečný dihydrogenfosforečnan 9

10 Soli polykyselin Obdobné zásady jako pro názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Číslovkovými předponami se uvede: - počet centrálních atomů, - počet kationtů, - počet atomů kyslíku v aniontu ( nepovinné ). Příklad 1 Na B O úplný název: heptaoxotetraboritan disodný zjednodušený název: tetraboritan disodný Příklad 2 KCrO úplný název: heptaoxodichroman didraselný zjednodušený název: dichroman didraselný Radek