Sociologie masové komunikace. Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

Transkript

1 Sociologie masové komunikace Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 Sociologie masové komunikace: přehled témat 1. Historie masové komunikace (dějiny, typologie, funkce) 2. Předchůdci vědy o masové komunikaci (Weber, Lippmann, Dewey, Lasswell) 3. Matematická a systémová teorie komunikace (Shannon, Weaver, Saussure, Jakobson, Lotman, Propp) 4. Administrativní výzkum a Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz) 5. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Adorno, Horkheimer) 6. Příjemci, účinky médií, komunikační modely a Birminghamská škola (Hall, McQuail) 7. Mediace vs. medializace pojetí masové komunikace ve 20. století 8. Funkcionalismus, symbolický interakcionismus, sociální konstrukce reality (Durkheim, Blumer, Mead, Cooley, Goffman, Berger, Luckmann) 9. Globální divadlo vs. globální vesnice, postmoderní znaková situace (McLuhan, Barthes, Baudrillard) 10. Etické a vzdělávací aspekty působení médií na společnost (společenská odpovědnost mediálních korporací) 11. Sociální média a sociologie mediálního marketingu 12. Základní teze koncepce mediálních studií

3 Sociologie masové komunikace: doporučená studijní literatura BARTHES, Roland. Mytologie. Praha : Dokořán, s. ISBN X. BAUDRILLARD, Jean POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California : Stanford University Press, s. ISBN ČERNÝ, Jiří HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha : Portál DEFLEUR, Melvin l. BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha : Univerzita Karlova, HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London California : Sage, 1997 (2003). ISBN KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha : Odeon, s. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. Praha : Karolinum, s. MIKULAŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha : Grada, ISBN SHANNON, Claude E. WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA : The University of Illinois Press, s. VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha : Univerzita Karlova, s.

4 Denis McQuail vysvětluje, že: média do značné míry konstruují společenskou realitu a hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj standardů, modelů a norem McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87. Médiá tedy souvisí: s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve společnosti s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs. mediace) se strukturováním společnosti (publikum, novinářigatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)

5 Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce, podobně jako orgány v těle živočicha. Vlastní strukturální funkcionalismus je... spojen s dílem Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené. Talcott Parsons ( ), nejvýznamnější díla: Struktura sociálního jednání (1937) Sociální systém (1951)

6 V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie společnosti, masové spotřeby ). Talcott Parsons ( ) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy, když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s přiměřeným účinkem.

7 Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny: Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje přípustné formy jednání a myšlení. Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových očekávání. Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními potřebami, motivy a postoji. Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor, který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.

8 TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním systém, neb se obávám sankce). SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.

9 Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy; (sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých elementů systému. Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém, struktura a funkce

10 SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě (vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky) dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha; homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému se vyznačuje stabilitou a homogenitou.

11 STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality; označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot; individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví, věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi jednotky struktury); jádrem struktury jsou institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace; klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává hodnoty pomocí symbolů)

12 FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku; funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny (sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z hlediska svých příspěvků funkcí k fungování systému jako celku

13 Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby podle AGIL: adaptaci na prostředí (A) dosahování cílů (G goal) zajišťování vnitřní integrace (I) udržování vzorců chování (L ang. latent pattern) V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém A, systém osobnosti G, sociální systém I, kulturní systém - L.

14 V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami. Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané struktury.

15 Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem: 1. symbolický interakcionalismus 2. fenomenologickou sociologii 3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně ovlivněna interpretativními postupy

16 Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů, které tvrdí, že sociální realita není jedinci objektivně dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace. Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že: chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy, které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v situaci. Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V., Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s Dostupné elektronicky na:

17 Symbolický interakcionismus pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa, veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H. Meada ( ) a dalších příslušníků Chicagské školy Wiliam James ( ) v díle The Principles of Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je pouze to, co se vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná část skutečnosti. Jeho žák John Dewey ( ) označil interakci za proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu inteligence, percepce a očekávání (zkušenost) Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

18 Symbolický interakcionismus Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní. Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice situace, změní se i chování, které se situací souvisí. Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

19 Symbolický interakcionismus 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak takové významy vznikají. 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a mezilidských kontextů, které je utvářejí. 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v interpretačním procesu použitým jedincem ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi skutečnosti druhých. (Blumer 1969) Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:

20 Symbolický interakcionismus Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých, nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny, vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro budování vlastní identity. Zrcadlové Já to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.

21 Symbolický interakcionismus Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás mínění těch nejbližších (rodina). Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých osob, které v období socializace s námi tráví nejvíce času matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je to špatně -> podle toho pak jednáme celý život. Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích: 1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním 2. Jedinec si představuje mínění ostatních 3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých

22 Symbolický interakcionismus Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George Herbert Mead ( ) jako vlastní zakladatel symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu. To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i verbálním symbolům stejné významy.

23 Symbolický interakcionismus Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum, pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby každý mluvil jiným cizím jazykem. Já vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako sociální struktura, regulovaná společenskými normami, hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji já hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního behavioristu, tedy za představitele sociálně psychologického směru v behaviorismu.

24 Symbolický interakcionismus George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí, že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces, ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam možnost pochopit druhého. Znamená to, že člověk je schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka. Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních vztahů.

25 Symbolický interakcionismus Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných sociálních pozic v sociálním útvaru). Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální role.

26 Symbolický interakcionismus G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934) analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými. Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.

27 Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich dotváření instinktivní vybavení člověka není totiž tak vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak existuje ve smyslu antropologických konstant osobnost se vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se odvíjí v prostředí řádu sociálního řádu vzájemně provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných člověkem.

28 Sociální řád se utváří v antropologických konstantách (habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává vlastní realitu a opodstatnění. Stává se normální a normální bývá nezřídka i normativní. Berger Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999.

29 Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile Durkheim ( ) považoval osobnost za výtvor, výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje. V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí: Z Wikipedie, otevřené encyklopedie: Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje postoje a očekávání, která jedinec chová vůči sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního období v sociálních interakcích, jeho důležitými součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba. podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, strana 126.

30 Sociologie masové komunikace Děkuji za pozornost! Studijní podklady v elektronické formě: Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D