Citadela, o.s. Bruntál Pedagogicko - psychologická poradna Bruntál

Transkript

1 HOVOŘTE S DĚTMI OTEVŘENĚ Citadela, o.s. Bruntál Pedagogicko - psychologická poradna Bruntál

2 PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA BRUNTÁL HOVOŘTE S DĚTMI OTEVŘENĚ

3 Vydavatel: Citadela, o.s. Bruntál Vydání: druhé (upravené) Text: Mgr. Miroslav Piňos, Mgr. Stanislav Toman, 2004 Ilustrace: Jakub Soldán, 2004

4 Hovořte s dětmi otevřeně 3 V této publikaci Vám chceme podat některé aktuální důležité informace. Seznámení s nimi Vám umožní předcházet případným překvapujícím zjištěním, lépe se orientovat v uvedených tématech a případně efektivně řešit přicházející problémy. Příručka je součástí realizovaného dlouhodobého preventivního programu a byla zpracována občanským sdružením Citadela Bruntál ve spolupráci s Pedagogicko-psychologickou poradnou Bruntál a za finanční podpory Města Bruntál.

5 4 Hovořte s dětmi otevřeně

6 Hovořte s dětmi otevřeně 5 OBSAH Úvod...9 Efektivní komunikace...11 Jak nekomunikovat neverbálně...12 Jak nekomunikovat zvuky a zvukovou složkou řeči...12 Jak nekomunikovat organizací řeči, volbou slov a pod...13 Jak nekomunikovat obsahem řeči...13 Jak nekomunikovat dalším chováním...14 Dětská asertivita...16 Pojem asertivita...16 Jsou děti asertivní?...16 Desatero výchovných předsudků dospělých, aneb jak úspěšně potlačit asertivitu...17 Jak učit děti asertivnímu jednání...17 Drogy...20 Dělení drog...20 Drogy v minulosti...21 Drogy v Čechách...22 Drogová situace na Bruntálsku...23 Proč to dělají?...24 Přehled drog a jejich vlastnosti...26 Alkohol...26 Tabák...29 Další legální návykové látky...34 Konopí a jeho produkty...35 Stimulační drogy (S)...38 Opiáty (O)...43 Halucinogeny (H)...45 Těkavé látky (T)...47 Tlumivé látky...48 Závislost...49 Co je závislost...49 Fyzická závislost...49 Psychická závislost...49 Fáze závislosti...50 Rizikové faktory...52

7 6 Hovořte s dětmi otevřeně Jak poznat, že vaše dítě užívá drogy? První pomoc při otravě návykovými látkami Co dělat, když je dítě pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek První pomoc Zvláštnosti předávkování různými látkami Doporučení rodičům, jejichž děti užívají návykové látky Co dělat? Čemu se vyhnout? Drogy a zákon Nedovolená výroba a držení Šíření toxikomanie Přestupkový zákon Množství větší než malé Gambling neboli patologické hráčství Šikana Výskyt a pohlavní odlišnosti Vývojové stupně Jak šikana škodí Jak poznat, že je dítě šikanováno Doporučení rodičům Proč se šikana neřeší Paradoxy Šikanu je nutné řešit Syndrom CAN Fyzické týrání Psychické týrání Sexuální zneužívání Zanedbávání Šikanování Systémové týrání (druhotné ponižování) Sekundární viktimizace Münchhausenův syndrom by proxy Opak může být pravdou! Syndrom PAS... 77

8 Hovořte s dětmi otevřeně 7 Syndrom zavrženého rodiče...77 Jak bezpečně poznáme syndrom zavrženého rodiče?...77 Důsledky syndromu PAS...79 Kam se obrátit pro informace a pomoc...82 Použitá a doporučená literatura...84

9 8 Hovořte s dětmi otevřeně

10 Hovořte s dětmi otevřeně 9 ÚVOD Vážení rodiče, škola, do které chodí Vaše dítě, se připojila k programu dlouhodobé a cílené primární prevence závislostí a sociálně patologických jevů. Tuto činnost realizuje Pedagogicko-psychologická poradna Bruntál ve spolupráci s občanským sdružením Citadela. Základním cílem předkládaného preventivního programu je snaha o snížení počtu mladých lidí zainteresovaných na nárůstu kriminality, dále pak snížit nebezpečnost užívání drog a počet dětí a mladistvých experimentujících s návykovými látkami, dát jim potřebné informace a učit je bránit se. Program je založen na přímém dlouhodobém působení na děti a mládež prostřednictvím odborně vycvičených studentů (tzv. vrstevnický prvek), kteří se mohou stávat neformálními vzory. Program umožní vycházet ze životního stylu dané generace a přizpůsobovat preventivní programy cíleným skupinám. V preventivním působení nepůjde jen o přenášení informací o negativních jevech výše uvedené problematiky, ale působení se zajímavou a netradiční formou zaměří na otázky: komunikace, konflikty, rozhodování, obecné informace o sociálně patologických jevech, proč neužívat drogy, co mohou dát a co brát, nácvik způsobů odmítání účasti na negativním chování, zaměření na otázky životního stylu, nabízet alternativní aktivity blízké daným věkovým skupinám, zvládání stresových situací, zvyšování asertivity, trávení volného času, rozvíjet pozitivní chování a odpovědnost. Naším cílem je: POVÍDAT S DĚTMI O TOM, CO JE ZAJÍMÁ, CO JE OBKLOPUJE, CO JE TRÁPÍ.

11 10 Hovořte s dětmi otevřeně Za nezbytné přitom považujeme spolupráci nejen s vedením školy, učiteli a dalšími odborníky, ale i s Vámi, tedy rodiči. Problematika kriminality a drogových závislostí se postupně stává velkým společenským problémem. I v našem regionu stoupá jak počet dětí a mladistvých s aktivní účastí na kriminalitě, tak počet uživatelů návykových látek, přičemž velmi znepokojujícím jevem je věk prvního kontaktu s drogou. Naše společnost se stále snaží hledat cesty k řešení této problematiky cestou prevence (primární, sekundární, terciální) - represe - léčby. Prohlášení některých odborníků a politiků, že znají recept, jak vyřešit problémy spojené s kriminalitou a drogami a vůbec všemi sociálně patologickými jevy, jsou nereálná přání, která není možno splnit. Stejně tak nikam nevede pouze spoléhání na represi a zákazy. Lze však za pomoci všech tří uvedených složek tyto jevy částečně kontrolovat, zamezit jejich extrémnímu šíření, minimalizovat jejich škodlivé důsledky a tím chránit naše děti, sami sebe a naše rodiny. HOVOŘTE S DĚTMI OTEVŘENĚ! Máte šanci se dozvědět, po čem touží, co je trápí a zajímá, kam míří.

12 Hovořte s dětmi otevřeně 11 EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE Někdy i to, co lze obecně považovat za špatnou komunikaci, může mít dobrý efekt. Mnohem lepším východiskem je však usilovat o komunikaci veskrze dobrou. Proto nabízíme inventář prvků komunikačního chování, které lze považovat za komplikující. A proč právě tato nabídka? Výchova dětí je postavena prvořadě na komunikaci. Komunikace a šířeji vůbec styl chování (i ten má komunikační hodnotu) přečasto ovlivňují celkovou účinnost působení na dítě, než některé další složky profesní vybavenosti - to je jedno východisko. A druhé - když je někdo dospělý, neznamená to automaticky, že dobře komunikuje. V komunikaci je tedy mnoho komunikačních obtíží a oč více se do ní s dětmi pouštíme, o to hůře si tyto chyby připouštíme. Každý by si tedy měl co chvíli nastavovat nějaké komunikační zrcadlo. Jedno takové Vám chceme nabídnout. Následující inventář bude obsahovat základní popisné charakteristiky komunikace a chování, které mohou komplikovat vztahy mezi lidmi zejména v profesních vztazích. Jejich poznání je základem možné změny. Je jasné, že spoustu těchto věcí děláme více či méně běžně, více či méně často, více či méně intenzivně. Komunikační chyby děláme všichni a je to lidské. Kdybychom se stali dokonalými, patrně bychom se blížili druhovému zániku, proto komunikační nedostatky patří k našemu životu stejně jako komunikační úspěchy i jako výzva něco s tím dělat. Může se vám zdát, že některé popsané prvky nemusí být znakem nedobré komunikace. Skutečně to tak může být (např. níže popsaný bojový postoj těla může být v situaci setkání s určitým druhem agrese užitečný, ale naopak, ve většině jiných běžných situací může komunikaci škodit; kamaráda

13 12 Hovořte s dětmi otevřeně může naše ironie na jeho adresu potěšit coby vtipný výrok, dítě však rozladit nebo i natrvalo odradit). Jinou obtíží sebehodnocení může být pro někoho fakt, že některá komunikační negativa užíváme prakticky nevědomě, spontánně, jsou součástí naší osobní komunikační výbavy, jiná ale již užíváme jaksi polovědomě, víme o nich a konečně další užíváme zcela vědomě jako promyšlenou taktiku přímé agrese nebo taktiku manipulace. Jak nekomunikovat neverbálně nedívat se partnerovi do očí, příp. vůbec se na něj nedívat nebo hledět do očí nepřetržitě, tvářit se asymetricky (úšklebky atd.), nechat běžet negativní mimiku (mračení atd.), odvracet hlavu nebo nepotvrzovat neverbální naslouchání (např. pokyvy hlavou), přistupovat příliš blízko k partnerovi, nebo tlačit jej svou blízkostí jinam, vykázat partnerovi prostor pro něj nevýhodný (např. nechat jej stát uprostřed místnosti), dýchat zblízka ovoněným dechem (česnek, rum, sardinky), dělat různá gesta (např. ťukání na čelo...), zaujímat bojové pozice (ruce v bok, skloněná hlava, oči z podvíček, rozkročené nohy atd.), nechat nervózně pohrávat končetiny (např. často si sahat na obličej), dělat nečekané pohyby, stavět před sebe bariéry z věcí, nevěnovat partnerovi zjevně pozornost, stavět se zády k oknu, za partnera nebo prostě tak, aby na mne nebylo vidět, stát výše než partner, nebo naopak usednout a nechat jej stát. Jak nekomunikovat zvuky a zvukovou složkou řeči když mluví někdo jiný, funět, vzdychat, hekat, lomozit tužkou atd.,

14 Hovořte s dětmi otevřeně 13 naslouchat, aniž bychom přitom zvukem ( hm ) dali najevo, že skutečně nasloucháme (pokud naslouchání nepotvrzujeme hlavou, očima ap.), špatně artikulovat, polykat konce slov, mluvit v nevhodném tempu, mluvit v nevhodné hlasitosti, zvyšovat na partnera hlas, při řeči nedodržovat přirozený režim dýchání (dýchat v nárazech, zbytečně hlučně, nadechovat na poslední chvíli atd.), nechat ve zvuku našeho hlasu řádit trému (chvění, zajíkání, brepty), ironii, pohrdání, podezření, příp. vztek až agresi, též netrpělivost, nadutost, sebechloubu, povýšenost. Jak nekomunikovat organizací řeči, volbou slov a pod. mlčet tam, kde je potřebný opak, nedokončovat věty, nezdravit, neopětovat pozdrav, opakovat se, rozvláčně řečnit, zapomínat, co jsem slíbil, že řeknu, volit pro partnera nesrozumitelná slova nebo složité větné konstrukce, skákat partnerovi do řeči, nedávat v dialogu šanci jiným, snažit se ovládnout konverzační pole, nepustit jiné k řeči, vynechávat někoho v dialogu, neoslovovat jej (jiné ano), nedávat mu slovo, neodpovídat na požadované (nereagovat na otázky či žádosti). Jak nekomunikovat obsahem řeči doříkávat za partnera jeho myšlenky, co nejvíce partnera poučovat (např. tam, kde o to nežádal a kde to není nutné), upozorňovat partnera na závislost ( Dokud tady budu já, tak musíš... ), připisovat partnerovi záměry, myšlenky a budoucí chování, připisovat partnerovi role a činy ( Ty máš být chytřejší, tak proč jsi je nechal... ),

15 14 Hovořte s dětmi otevřeně připisovat partnerovi odpovědnosti ( Kdyby nebylo tebe... ), připisovat partnerovi trvale nepochopení ( Vy mi stále nerozumíte... ; Vy tomu nemůžete rozumět... ), značkovat ( Jsi nemehlo... ) a ztrapňovat partnera, vyjevovat před druhými nedostatky partnera jejich halasným omlouváním ( On vám to předvede, ale moc mu to nejde... ), oslovovat někoho způsobem, který se mu nelíbí, hovořit o tom, co jiné nezajímá, lhát nebo mluvit nejasně, neposkytovat zpětné vazby (typu rozumím atd.), odpovídat na něco jiného, než na obsah otázky, unikat od tématu, bagatelizovat obsah výroků partnera, nabízet falešné možnosti volby ( Chcete si, děti, hrát na trpaslíky? Nééé!!!... - jenomže stejně nemám jinou hru připravenou), shazovat sebe samého, upozorňovat na svou nedostačivost, neustále na něco nadávat nebo si stěžovat, pokud možno se vším nesouhlasit, mít vždy pochybnosti, stále oponovat, trvale kritizovat, nadávat partnerovi, napadat jej, vyhrožovat, velmi často používat v řeči striktní příkazovou formu, neužívat prosím atd. Jak nekomunikovat dalším chováním nebrat člověka na vědomí, ignorovat jej, nezastat se člověka tam, kde je to bez problémů možné nebo potřebné, zbavovat člověka možnosti být iniciativní, odmítat jeho nápady a pomoc, zneužívat jeho důvěry, nedodržovat to, co s ním bylo dohodnuto, podvádět, zneužívat své role ve vztahu k jinému člověku, často buzerovat, nenechat v klidu, ačkoliv to není nezbytně nutné, přetěžovat člověka v případě, že věci, situace atd. nezvládá a potom mu to pěkně spočítat, záměrně komplikovat člověku jeho činnosti, mít dvojí metr, preferovat někoho tak, aby to bylo zjevně na úkor jiného.

16 Hovořte s dětmi otevřeně 15 Je toho víc než dost. Lze ovšem být v komunikaci šikovným, či dokonce mistrem, k čemuž nám jako východisko může dopomoci i předchozí inventář. Ve hře je tu tedy schopnost umět se vnímat, rozeznat a popsat, jak se chovám i statečnost přiznat si své chování. Pomoci vám ostatně může i někdo, kdo vás zná, a je schopen se vůči vám postavit do pozice objektivního kritika, tedy ten, kdo vám nechce ublížit, ale naopak se nebojí na základě dobré znalosti vás samých říci, co si opravdu myslí.

17 16 Hovořte s dětmi otevřeně DĚTSKÁ ASERTIVITA Pojem asertivita Asertivita neboli asertivní jednání se zpravidla definuje jako jednání, které není ani pasivní (pasivně jednající člověk ustupuje, jednání je neúčinné, vzdává se toho, oč mu jde) ani agresivní (agresivní útok vyvolá buď protiútok, nebo pasivitu, upírá právo na myšlenky a pocity druhým a výsledek jednání je výrazně ohrožen). Ten, kdo se prosazuje asertivním způsobem, nemanipuluje s druhými lidmi, šetří jejich důstojnost, nesnaží se je přelstít ani převálcovat. Cílem asertivního jednání je tedy zajistit vzájemnou otevřenou komunikaci. Jsou děti asertivní? Děti jsou přirozeně asertivní, tj. umějí bez velkých rozpaků žádat, odmítat a nemanipulují, dokud je to my, dospělí, nenaučíme. Zdravě vedené dítě si udržuje vědomí vlastních potřeb a cílů, od nejzákladnějších spojených s bezpečím a citovým zázemím i přiměřeným materiálním zajištěním, až po duchovní potřeby spojené s vlastní seberealizací. Působením dospělých a učením v sociálních situacích se dítě postupně učí své cíle skrývat, potřeby nebrat vážně, případně žádné nemít a hlavně - nevyjadřovat je. K tomu je úspěšně dovedeme opakovanými výroky typu: Tohle se přece nedělá (tj. Protože to děláš, jsi neodpovědný hlupák.) 0 všechno se vždy rozděl! (tj. Nemáš právo mít nic svého, nestojíš za to.) Tohle snad nemyslíš vážně! (tj. Nevěř svým pocitům a myšlenkám, jsou nesprávné.) Mlč, když mluví dospělí! (tj. Tvůj názor nemá žádnou váhu, počkej, až budeš velký.) Neptej se už, bolí mě z tebe hlava! (tj. Můžeš za moje trable. Mlč a buď hodný.)

18 Hovořte s dětmi otevřeně 17 Desatero výchovných předsudků dospělých, aneb jak úspěšně potlačit asertivitu 1. Představa, že zásadní je, co dítěti říkám a vedlejší, jak to říkám. 2. Představa, že dospělý musí udržet vždy a za každou cenu svou autoritu. 3. Představa, že pokud mě dítě nebo dospívající neposlechne nyní, neposlechne už ani příště. 4. Představa, že dítě nemá právo znát důvody mých rozhodnutí, přání či zákazů. 5. Představa, že dítě přece musí mít vždy čas a je vždy svěží a pozorné k plnění mých pokynů. 6. Představa, že dítě musí rozumět tomu, jak myslím to, co říkám. 7. Představa, že když mluvím, dítě mi musí vždy naslouchat. 8. Představa, že co bylo v mládí dobré pro mě, musí být dobré i pro mé dítě. 9. Představa, že dítě musí dělat správné věci, a to právě tehdy, kdy je to z mého hlediska rozumné. 10. Představa, že to, co očekávám od svého dítěte, nemá nic společného s tím, jak se sám před dítětem chovám a čím se ve svém nitru řídím. Jak učit děti asertivnímu jednání Od útlého dětství respektujme dítě jako svébytnou osobnost. Dispozice a omezení dítěte se mohou diametrálně lišit od rodičovských. Má právo jít s naší počáteční podporou svou životní cestou, aniž by bylo povinno splňovat naše představy. Poskytujme dítěti častou pochvalu za žádoucí chování. Vychováváme zlobivé dítě tím, že zlostně reagujeme na jeho nežádoucí chování. Žádoucí chování necháme bez komentáře a často i bez povšimnutí. Učme dítě samostatnému rozhodování ve věcech přiměřených věku. Přiměřeně asertivní dospělý člověk dokáže unést odpovědnost za to, co si

19 18 Hovořte s dětmi otevřeně myslí, co chce a jak se chová. To vše může, ale také nemusí sdělovat druhým. V tomto je dospívání kamenem úrazu. Dospívající experimentuje, hledá hranice své volnosti i odpovědnosti. Pokud si jako rodiče neformulujeme takto pozitivně smysl té bouře konfliktů a zklamání, která zákonitě s dospíváním naší ratolesti přichází, těžko v ní obstojíme se ctí. Naučme dítě nebát se chybování. Každý má právo na objevování světa i sebeobjevování. Nikdy nevíme, kdy je to správně. Neberme dítěti odvahu hledat cestu, která vyhovuje jeho (nikoliv naší) přirozenosti. Naučme dítě vyjadřovat agresivní pocity slovně. Pokud se dítě (nebo spíš jeho rodiče) nebojí vyjádřit nesouhlas, zlost a další záporné pocity nahlas a včas, ušetří sobě i druhým mnoho lítosti a vzteku. Dodejme k tomu sobě i dětem odvahu. Učme dítě vyjadřovat svá práva a stát za nimi. Abychom dovedli děti povzbudit k vyjednávání o jejich požadavcích, učme se vyjednávat i my mezi sebou! Možná spíše pro nás, dospělé, je problémem neupadnout ve věci vlastních práv do pasivního mlčení, nebo arogantního vyžadování a křiku, který použijeme ze strachu před neúspěšnou komunikací. V komunikaci s dítětem i dospívajícím buďme upřímní, konkrétní, nekritizujme dítě, ale nežádoucí chování, učme dítě respektovat práva druhých lidí. Trvejme na učiněném rozhodnutí, dítě velmi potřebuje slyšet rázné ne. Dítě potřebuje ke zdravému duševnímu vývoji jistotu a vedle věku přiměřené svobody i pevné hranice pravidel a určitých požadavků. Tento pocit mu dá v dospívání odvahu pomalu opouštět základní rodinu. Dospívajícímu již můžeme

20 Hovořte s dětmi otevřeně 19 některé věci těžko zakázat. Riskujeme, že neposlechne a otevřeně přejde do nespoutané opozice. Často nemá smysl zastírat, že jsme si vědomi malé moci nad svobodou dospívajícího. Nezakazujme tedy, ale žádejme, krátce uveďme důvody a otevřeně popišme své pocity. Bezohlednost k partnerovi (dítěti, dospívajícímu) vede obvykle k otevřené agresi ( dostaneš facku, a ono ti to dojde! ), nepřímým formám agrese ( počkej, však ty ) nebo k zoufalství a vzdání se všech výchovných aktivit.

21 20 Hovořte s dětmi otevřeně DROGY Sebelepší výchova, prevence, či represe konzumaci drog nezabrání. Snižuje ale podstatně pravděpodobnost jejího výskytu! ZÁJMOVÉ AKTIVITY NEJSOU SAMOSPASITELNÉ! Je chybou se domnívat, že dítě angažující se ve sportu, umění a jiných zájmových aktivitách není návykovými látkami ohroženo. Co je droga? Droga je látka, která: ovlivňuje psychiku a prožívání (má tzv. psychotropní účinek), může způsobit závislost. Dělení drog 1. Podle společenské přijatelnosti: legální např. káva, tabák, alkohol, zakázané např. marihuana, pervitin, lysohlávky. 2. Podle síly a rizika: měkké, méně nebezpečné např. káva, cigarety, marihuana, tvrdé, velmi nebezpečné např. toluen, pervitin, heroin. 3. Podle typických vlastností: alkohol např. pivo, víno, destiláty, konopné produkty např. marihuana, hašiš, stimulanty např. čaj, káva, tabák, pervitin, kokain, empatogeny např. extáze,

22 Hovořte s dětmi otevřeně 21 opiáty např. opium, morfin, heroin, kodein, halucinogeny např. houbičky, trip, LSD, těkavé látky např. Toluen, tlumivé látky např. Alnagon, Diazepam. KONFLIKT RIZIKA A TRADICE Přestože je alkohol tvrdá návyková droga, jeho konzumaci vnímáme většinou pozitivně. Drogy v minulosti Psychotropní a návykové látky lidstvo užívá odedávna. Drogy hrály významnou roli v rituálech většiny kultur, o tradici jejich konzumace svědčí archeologické nálezy, ale také slovesné odkazy. KOUZELNÉ POHÁDKOVÉ RECEPTY OBSAHOVALY HALUCINOGENY baba přihodila blín, puškvorec, vraní oko a kapku ropušího jedu. Polykání posvátných bylin, plodů a nápojů pod dohledem šamana konzumenty obvykle neohrožovalo, ale jako součást tradice jim umožnilo prožitek kmenové sounáležitosti a kontinuity. Požívání drog mělo vymezená pravidla a účel, problém zneužívání byl takřka vyloučen. Rozvojem obchodu s novými kontinenty se lokálně užívané drogy rozšířily mimo svá kulturní prostředí. Také díky chemickým objevům znal již v 19. století civilizovaný svět téměř všechny typy dnešních návykových látek a ačkoliv byly většinou volně dostupné (oblíbený byl např. heroin - prášek proti kašli), masově se užíval jen alkohol a tabák. S novými drogami experimentoval úzký okruh movitějších lidí a umělců.

23 22 Hovořte s dětmi otevřeně rok 1880 Kupte si héroín, prášek proti kašli! Šedesátá léta 20. století znamenala pro USA a část Evropy drogovou revoluci. Užívání psychotropních látek mladí lidé spojovali se symboly svobody, duchovním růstem a protesty proti materiálnímu světu rodičů. Nekontrolované užívání nealkoholových drog se stalo masovou záležitostí a přerostlo ve vážný společenský problém. Snaha řešit situaci nakonec přivedla vládu USA k vyhlášení tzv. války proti drogám. Protože byl boj realizován výhradně represivními prostředky, skončila akce fiaskem (ohromné finanční výdaje, přeplněné věznice, růst kriminality, zvýšení počtu narkomanů). Drogy v Čechách Klasickou českou drogou je pivo. Tradici dokládá nejen renomé jeho vynikající kvality, ale i umístění České republiky na špici světové spotřeby vypitého piva v přepočtu na jednoho obyvatele. Od 19. století Češi masově kouří tabák. V menší míře se užívaly další dostupné drogy jako např. opium či morfin. Opavské chorobopisy - rok 1906 Za morfin z Krnova dal rýmařovský rolník celý svůj majetek včetně posledního pytle brambor pro děti. Za první republiky bylo módní záležitostí kouření kokainu. Tento koníček se pěstoval zejména mezi prostitutkami, ve vybrané společnosti a mezi umělci (Hugo Haas, Adina Mandlová,..). Socialistické Československo bylo od světového obchodu nelegálními drogami relativně odříznuto, plnilo spíš roli tranzitní země. Rozsáhlými experimenty byly zkoumány možnosti využití halucinogenů pro účely léčby,

24 Hovořte s dětmi otevřeně 23 vojenství, StB a zpravodajských služeb (hledání drogy pravdomluvnosti). I za socialismu bylo poměrně rozšířeno čichání Toluenu. Méně častá byla konzumace úzkoprofilového braunu, opiátů a podomácku vyráběného pervitinu. Komunity narkomanů byly uzavřené, nelegální drogy veřejnosti takřka nedostupné. Od listopadu 1989 se situace dramaticky mění. Přístup k drogám všeho druhu je poměrně snadný a počet drogových konzumentů vzrostl na evropskou úroveň. Drogová situace na Bruntálsku Rozšíření ČR patří ke světové špičce ve spotřebě piva, alkoholu a cigaret. Nelze se tedy divit, že i spotřeba nelegálních drog, zejména marihuany, láme rekordy. Na Bruntálsku potýkajícím se s vysokou nezaměstnaností a dalšími potížemi podněcujícími rozvoj nežádoucích jevů se drogy užívají nadprůměrně i na republikové poměry. Nezletilci konzumují alkohol veřejně v pohostinských zařízeních, marihuanu ochutná nejméně 50% středoškoláků a ačkoliv klesl počet pervitinistů, opět přibývají čichači. V oblibě jsou halucinogeny a léky. Dealerská síť je velmi omezená, a tak se tvrdé drogy šíří takřka výhradně po známých. Cenově nedostupný heroin se našemu regionu zatím naštěstí vyhýbá. Uživatelé Zakázané drogy bývají nejčastěji konzumovány mládeží ve věku 14 až 25 let. Větší část s drogami skončí po krátkém čase a bez cizí pomoci. Přesto mají mnozí z nich se svou minulostí potíže. Platí pravidlo, že čím je život na

25 24 Hovořte s dětmi otevřeně drogách delší, tím se šance na normální život zmenšují. Pravidelní uživatelé mohou využívat služby terénního pracovníka. Jsou poučeni o drogových rizicích a většinou již dodržují základní zásady zdravotně nezávadného chování. Je sledován jejich zdravotní stav s cílem omezit riziko šíření infekčních onemocnění. Léčba je obtížná, úspěchy střídavé. Prognóza Přirozeně vysoká náchylnost mládeže konzumovat drogy vyžaduje systémové řešení a podporu služeb. Pokud se tak nestane, může se situace podstatně zhoršit. Proč to dělají? Důvodů, které vedou k potřebě zkoušet návykové látky je mnoho. Často jsou skryté a propletené. Pohled dětí Co mě na drogách přitahuje (odpovědi dětí v rizikovém věku): zvědavost, chuť po zkušenosti, dobrodružství, změna stereotypu, nudy, řešení konfliktů, osobní problémy, příslušnost k určité skupině lidí, zábava, dobrá nálada, uvolnění, protest, uvolnění z tlaku tempa a nároků okolí. Uvedené důvody můžeme vnímat jako přehled nenaplněných potřeb mládeže. Odborníkům mohou být inspirací k hledání účinnějších preventivních nástrojů, rodičům a učitelům námětem k zamyšlení.

26 Hovořte s dětmi otevřeně 25 Pohled expertů Děti začínají s drogami jen za určitých, komplikovaných a většinou těžko dostopovatelných okolností souvisejících s konstelací tří základních veličin: osobnosti a genetické výbavy potenciálního uživatele sociálního prostředí rodiny, přátel, partnera, školy / zaměstnání, bydliště dostupnosti drogy Jelikož je užívání drog pro mládež často společensky atraktivní a drogy jsou snadno dostupné, rozhoduje většinou osobnost dítěte a rodina. Z průzkumů vyplývá, že asi 2% populace se se sklony k závislostem zřejmě rodí. Náchylnost způsobuje nedostatečná produkce dopaminu, látky způsobující pocity libosti.

27 26 Hovořte s dětmi otevřeně PŘEHLED DROG A JEJICH VLASTNOSTI Alkohol Odborníci volají: Alkoholismus je stejně ničivý, jako užívání pervitinu, či heroinu! Zásadní rozdíl mezi alkoholem a nelegálními drogami spočívá v rychlosti vzniku závislosti dostupnosti společenském souhlasu Mechanismus působení I když to tak nevypadá, alkohol je uklidňující prostředek. Nejprve tlumí část mozku ovlivňující sebekontrolu, později tu část, kterou myslíme. Proto se v první fázi opilosti dobře bavíme a ve druhé cítíme únavu a ztrátu koncentrace. Alkoholismus Alkoholismus je choroba, která se nedá vyléčit, ale dá se zastavit. Projevuje se fyzickou a duševní závislostí, kterou bez ohledu na následky, nelze zastavit pouhou silou vůle. Čtyři stádia alkoholismu 1. Pití pro lepší náladu, potlačení nepříjemných pocitů a vzpruhu. Opilost je výjimečná, roste odolnost. 2. Slabé nápoje střídají silnější, piják hodně vydrží, stav opilosti je běžný. Vzniká fyzická závislost, klesá schopnost sebekontroly. 3. Odolnost vůči opilosti přetrvává, objevují se poruchy paměti tzv. okna, střízlivění provázejí abstinenční příznaky. Kvůli pití v soukromí a na

28 Hovořte s dětmi otevřeně 27 pracovišti přibývají konflikty, zhoršuje se sociální status a zdraví. 4. Téměř trvalý stav opilosti. Časté poruchy paměti, k opití stačí málo. Zpustlost je zjevná, přicházejí alkoholické psychózy. Piják Pojmem piják označujeme člověka v prvním a druhém stádiu alkoholismu. Ohroženy jsou hlavně mezilidské a rodinné vztahy, ale také pracovní a hygienické návyky a psychická pohoda. Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo. Charles Bukowski Alkoholik Pojmem alkoholik označujeme člověka ve třetím a čtvrtém stádiu alkoholismu. Závislost vzniká asi po 10 letech pravidelného pití a těžkou formou alkoholismu u nás trpí přibližně každý 30. člověk. Alkoholické psychózy delirium tremens - úplnou dezorientaci provází nepříjemné halucinace, bušení srdce a třes, hrozí kolaps a smrt, korsakova psychóza - ztráta krátkodobé paměti, dezorientace v čase a prostoru, život ve světě vlastních, rychle se měnících výmyslů, alkoholická halucinace - sluchové a zrakové halucinace provází úzkost. Léčba Závislost na alkoholu je vleklé onemocnění typické nevratnou ztrátou

29 28 Hovořte s dětmi otevřeně schopnosti kontrolovaně pít. Podmínkou úspěšné léčby je proto úplná abstinence. Velké části pacientů první léčba nestačí. Vznikl tak mylný dojem, že je léčba alkoholismu neúspěšná. Ve skutečnosti: 1 rok po ukončení léčby nepije 50-70% pacientů, 3 roky po ukončení léčby nepije 30-40% pacientů. Vedle odborných zařízení lze hledat pomoc například ve svépomocném sdružení abstinujících alkoholiků Anonymní Alkoholici. Díky anonymitě a složení skupiny bývá pro postiženého jednání v A.A. méně zátěžové. Vrozené dispozice a naučené modely Velká část alkoholiků zřejmě trpí sníženým množstvím hormonů umožňujících pocity uvolnění a pohody. Jejich nedostatek podstatně zvyšuje pravděpodobnost konzumace alkoholu. Děti z rodin alkoholiků trpí vyšším počtem úrazů, onemocněním horních cest dýchacích a pětkrát častěji vyhledávají psychiatrickou péči. 64 % synů, jejichž otec byl nebo je alkoholik, má v dospělosti rovněž potíže s alkoholem! Alkohol a mládež Riziko vzniku alkoholismu a poškození zdraví roste s klesajícím věkem pijáků. Pití alkoholu zvyšuje pravděpodobnost konzumace dalších drog. Zajímavosti Ve starověké Číně byl každý člověk přistižený v opilosti popraven. V Indii byla opilost trestána smrtí pitím vařícího vína, vody a kraví moči. Indickým ženám přistiženým v opilosti byl na čele vypálen symbol nádoby. Ve starověkých Athénách byla opilost trestána smrtí.

30 Římané měli právo zabít vlastní ženu, pokud se opila. Hovořte s dětmi otevřeně 29 První preventivní pořady: Římští otroci byli opíjeni a ukazováni mládeži jako odstrašující příklady. Za vlády Karla Velikého byli opilci trestáni, když pili dál, byli popraveni. Katolíci mohli pít čtvrt litru vína denně. V Čechách dosáhlo v roce 1039 pití piva a medoviny takové míry, že přivedla Břetislava I. k vydání protialkoholního zákona vyměřujícího přísné tresty opilcům a krčmářům, kteří jim nalévají. V muslimských zemích je pití alkoholu zakázáno dodnes % pacientů psychiatrických léčeben dnes tvoří alkoholici. V České republice pije nadmíru 25 % dospělých mužů a 5 % žen. Jsme mistři! Nadměrné pití piva může způsobit i rakovinu konečníku. V pití piva jsme první na světě, ve výskytu rakoviny konečníku rovněž. Tabák Mechanismus působení Nikotin s oxidem uhelnatým zrychlují některé mozkové funkce. Kuřák se proto cítí svěží, uvolněný a soustředěný. Jinou část mozku ale kouření zpomaluje, proto kýžený stav trvá krátce. Příjemné pocity mizí a potřeba kouřit se objeví znovu. Nikotin způsobuje stažení cév a z toho plynoucí zvýšení krevního tlaku. Část nikotinových buněk se lepí na cévní stěny a špatnou průchodnost krve tím ještě zhoršuje. Jedním z důsledků může být i přeplnění srdce krví a následný infarkt.

31 30 Hovořte s dětmi otevřeně Dehet se v malých kapičkách usazuje na plicích a ztěžuje dýchání. Ničí řasinky vymetávající plicní nečistoty a zvyšuje tak riziko infekce. Protože působení nikotinu zužuje i plicní trubice, obtížně se vykašlává. Nejvážněji jsou poškozeny buňky. Rostou rychleji a mohou degenerovat až do podoby rakoviny. Oxid uhelnatý ubírá v krevních buňkách místo kyslíku, a tím brání jeho transportu po těle. Organismus tak trpí nedostatkem kyslíku. Co je na kouření dobré Kouření je spojeno se spoustou příjemných pocitů. Uvolňuje stres a úzkost, je příležitostí k sociální komunikaci. Lépe se nám soustředí, tloustneme pomaleji a se zapálením ranní cigarety cítíme velkou úlevu. Psychická závislost Pravidelné kouření není zlozvyk, ale projev psychické závislosti. Život průměrného kuřáka je kratší o 10 až 15 let Psychická závislost vzniká velmi rychle. Děti mohou kouření navyknout již za několik týdnů. Sociální návyk Kouření doprovází určité chování, jehož osvojení trvá několik měsíců až let. Návrat k nekuřáckému chování bývá proto velmi obtížný. Fyzická závislost fyzicky závislý kuřák kouří cigarety až k filtru, kde je nejvíc nikotinu, aby se cítil normálně, potřebuje udržovat stálou hladinu nikotinu v krvi. Kouří hned po probuzení, aby dohnal nedostatek způsobený spánkem,