Transkript

1 Poradenství a trénink Lidský mozek a mezilidské interakce

2 PHDR. ZDENKO MATULA, PPS Lidský mozek a mezilidské interakce Zpracoval: PhDr. Zdenko Matula Technická spolupráce: Petra Chocholatá Copyright 2013 PhDr. Zdenko Matula, PPS, Všechna práva vyhrazena. Žádné části tohoto manuálu nesmí být jakkoliv reprodukovány bez písemného souhlasu autora. PhDr. Zdenko Matula, PPS Točitá 1720/ Praha 4 Telefon: z.matula@tiscali.cz

3 Obsah NEUROVĚDNÉ ZÁKLADY MEZILIDSKÝCH INTERAKCÍ ÚVOD NEUROGENEZE A NEUROPLASTICITA ZÁKLADNÍ ORGANIZAČNÍ PRINCIP MOZKU PRASTARÉ A NOVÉ MOZKOVÉ STRUKTURY A JEJICH VZÁJEMNÉ VZTAHY PREFRONTÁLNÍ KORTEX DVA ZPŮSOBY INTERAKCE MOZKU S OKOLNÍM SVĚTEM EMOČNÍ MOZEK A EMOCE OČEKÁVÁNÍ JISTOTA PAMĚŤ A UČENÍ SOCIÁLNÍ MOZEK A PRIMÁRNÍ SOCIÁLNÍ POTŘEBY Postavení ve skupině Samostatnost - autonomie Spravedlnost Propojení KOMUNIKACE KOMUNIKACE JAKO PROCES VNÍMÁNÍ ZÁKLADNÍ KOMUNIKAČNÍ PRAVIDLA (AXIOMY) Permanentnost Nelineárnost Souběžnost věcných a vztahových signálů VZTAHOVÁ KOMUNIKACE Zpětná vazba Vedení versus řízení jako dva módy ovlivňování lidí VĚCNÁ KOMUNIKACE Způsob vyjadřování Aktivní naslouchání ASERTIVITA TYPY CHOVÁNÍ VYMEZENÍ ASERTIVITY ZÁKLADNÍ VZOREC ASERTIVNÍHO CHOVÁNÍ VYBRANÉ ASERTIVNÍ POSTUPY Uplatňování oprávněného požadavku Odmítání žádostí o laskavost Zvládání kritiky Bibliografie ii

4 Část 1 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Úvod Neurovědné základy mezilidských interakcí 1 Úvod Na vědce i odborníky na aplikační praxi v pomáhajících profesích (psychologie, speciální pedagogika, atd.) se zástupci exaktních věd (matematika, fyzika, atd.) často dívali jakoby skrz prsty. Tvrdili, že mnohé z toho co, podle nich funguje a používá se, nedokáží exaktně měřit, protože nemají exaktní výkladové rámce. A donedávna měli pravdu. Psychologové, psychiatři a jiní odborníci v pomáhajících profesích skutečně popsali mnohé postupy na korekci chování a terapeutické postupy. Vzniklo mnoho škol, které měly a mají prokazatelné úspěchy v ovlivňování lidí. Když ale přišla řeč na to, proč to funguje, najednou se diskuse ocitala v jakémsi závoji domněnek a nejistot. V posledních deseti až patnácti letech se situace začíná výrazně měnit. Pokroky v technologiích, zejména zobrazovacích, jako např. elektroencefalografie, magnetoencefalografie, transkraniální magnetická stimulace a funkční magnetická rezonance, umožňují vědcům pozorovat a měřit co se děje v lidském mozku když člověk něco řeší, když se rozhoduje, když o něčem přemýšlí nebo když pouze něco vnímá. V současné době je na poli neurovědného výzkumu situace poněkud nepřehledná. Téměř každý den je publikováno několik nových informací či studií. Pramenů, které by shrnovaly nové informace a to ještě z pohledu praktické použitelnosti v běžném životě je jako šafránu. Mimořádně záslužnou práci v tomto směru PhDr. Zdenko Matula, PPS 3

5 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Úvod dělá David Rock, který se snaží integrovat jednotlivá zjištění z různých neurovědních disciplin do prakticky použitelných modelů, umožňujících zvyšovat naši výkonnost. Poznání základních principů a mechanizmů fungování mozku pomáhá i v komunikaci s druhými. PhDr. Zdenko Matula, PPS 4

6 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Neurogeneze a neuroplasticita 2 Neurogeneze a neuroplasticita Po dlouhou dobu byli vědci přesvědčeni, že neurony jsou jedinými buňkami těla, které se nedovedly regenerovat. Počet neuronů jednotlivce měl vždy od narození jenom klesat. Ale koncem devadesátých let výzkumníci překvapivě zjistili, že v mozku rostou nové neurony, alespoň v části mozku zvané hippocampus, která je zodpovědná za kódování dlouhodobých zážitkových vzpomínek a jejich emocionálního doprovodu (Kempermann, Gage, 1999, in Sousa et all., 2010). Pozdější výzkum ukázal, že tento opětovný růst, zvaný neurogeneze, silně koreluje s náladou, pamětí a učením. Důležitá je správná výživa a pravidelné cvičení, stejně jako udržování nízké hladiny stresu (Kempermann, Wiskott, Gage, 2004, in Sousa et all., 2010). Tím, že to víme, můžeme pochopit, jak náš mozek roste, a můžeme si plánovat takové druhy chování, které vedou k důslednému neurálnímu růstu a zdraví mozku. Donedávna se mozek považoval za relativně statický orgán. Novější výzkumy však ukazují, že i dospělý mozek není jakási fixní struktura, ale že se neustále mění a formuje. Neuronové sítě a neurální systémy dokáží měnit svou topografii a uspořádání v reakci na nové informace, senzorickou stimulaci, vývoj, poškození nebo dysfunkci. Přestože neurální sítě vykazují modularitu (stavebnicové uspořádání) a provádějí specifické funkce, udržují si schopnost odchýlit se od svého obvyklého účelu a provést svou vlastní reorganizaci. Tomuto procesu se říká neuroplasticita (mozek přepisuje sám sebe). Díky tomu je mozek schopný adaptovat se na množství nepředvídatelných faktorů. Neurogeneze Neuroplasticita PhDr. Zdenko Matula, PPS 5

7 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Základní organizační princip mozku 3 Základní organizační princip mozku Na základě mnoha studií z různých neurovědních disciplín lze doložit, že lidský mozek se ve svém fungování řídí přesahujícím, organizačním principem. S určitým zjednodušením by se tento princip dal vyjádřit takto: základním principem fungování mozku je maximalizace bezpečí a minimalizace ohrožení. Jinými slovy, mozek vše co se děje v našem okolí i v nás samých posuzuje z hlediska ohrožení či bezpečí (původně se zaměřením na holé přežití, viz dále). Pokud je něco vyhodnoceno jako nebezpečné, pak má mozek tendenci zařídit, aby toto nebezpečí bylo zneškodněno (eliminováno), nebo abychom se dostali z dosahu tohoto nebezpečí. Reakcím směřujícím k těmto dvěma cílům se říká reakce vyhýbání. Reakce vyhýbání je mechanismus přežití, který existuje, aby lidem pomáhal zůstat naživu, aby si rychle a snadno zapamatovali, co je v daném prostředí bezpečné a co ohrožující. Mozek si kóduje jeden typ vzpomínky na jídlo, které v minulosti chutnalo odporně a jiný druh vzpomínky na jídlo, které chutnalo příjemně. Stav vyhýbání je propojen s nepříjemnými emocemi typu nejistota, strach, vztek atd. Pokud je něco vyhodnoceno jako bezpečné (neohrožující), pak má mozek tendenci zařídit, abychom setrvávali v tomto stavu, nebo abychom vyhledávali podobné situace. Těmto reakcím se říká reakce přibližování (přístupu). Je to stav, ve kterém jsme ochotni dělat obtížné věci, jít do rizika, přemýšlet o tématech do hloubky a vyvinout nová řešení. Stav přístupu je také těsně propojen s příjemnými emocemi, zájmem, štěstím, radostí a touhou, což jsou emoce přístupu. Vyhýbání Přibližování PhDr. Zdenko Matula, PPS 6

8 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Základní organizační princip mozku Tento princip se pravděpodobně vyvinul v pradávné historii člověka a jeho hlavním smyslem bylo ochránit individuální existenci jedince, tedy přežití. Dnes žijeme v poněkud jiném prostředí a v jiných podmínkách než naši prapředkové, nicméně, tento princip je pořád funkční. I když dnes je ohrožení holého života méně časté, pomáhá nám v přežití v přeneseném slova smyslu. Pomáhá nám přežít bez významnější újmy v pracovním, rodinném, nebo jiném prostředí. Jinými slovy, významně přispívá ke kvalitě našeho života. PhDr. Zdenko Matula, PPS 7

9 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prastaré a nové mozkové struktury a jejich vzájemné vztahy 4 Prastaré a nové mozkové struktury a jejich vzájemné vztahy Vývojově nejstaršími strukturami mozku jsou: mozkový kmen (červeně) a limbický systém (modře). Mozkový kmen mají i živočichové na nižších vývojových stupních, např. plazi a proto se těmto strukturám někdy říká i plazí mozek. Limbický systém se vyvinul až u savců. Je umístěn přibližně uprostřed mozku a patří k němu korové, podkorové a kmenové struktury. Primární funkcí těchto struktur je zabezpečit přežití jak jedince, tak i druhu. Vývojově nejmladší strukturou mozku je mozková kůra. Hlavní rozdíl mezi lidským mozkem a mozky jiných savců je ve velikosti a hustotě mozkové kůry, hlavně v čelních lalocích, které zodpovídají za složité myšlení, vědomé rozhodování, a sebeuvědomění. Jak tedy mozek pracuje s tím, co vidíme, slyšíme, cítíme : 1. Jakékoliv stimuly z vnějšího nebo i z vnitřního prostředí přicházejí do thalamu, který je jakousi přepínací stanicí. Kdybychom si to měli ukázat na zrakovém stimulu (viz obrázek), pak zrakový signál putuje z očí do thalamu. 2. Thalamus tento signál vyšle dvěma směry. Jednak do amygdaly a jednak do zadního mozkového laloku, kde jsou zrakové korové oblasti. Dráha z thalamu do amygdaly je kratší a rychlejší (cca o 500 ms), než dráha z thalamu do zrakové kůry. Tento okruh tedy amygdala hippocampus thalamus zraková kůra PhDr. Zdenko Matula, PPS 8

10 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prastaré a nové mozkové struktury a jejich vzájemné vztahy reaguje na podněty jako první, a proto si nejdříve popíšeme, co se děje v rámci tohoto okruhu. 3. Amygdala ve spolupráci s hippocampem vyhodnotí signál z hlediska bezpečnosti nebo nebezpečnosti. Hippocampus zodpovídá za tzv. zkušenostní paměť, tzn., že zaznamenává všechny naše zkušenosti včetně emocionálního doprovodu. Tato paměť pracuje s nízkým rozlišením (v zájmu vysoké rychlosti reakce) a není dostupná vědomým procesům. Amygdala tedy zjišťuje: zaprvé zda stimul, nebo něco co se mu podobá, je již uloženo v zážitkové paměti hippocampu a zadruhé jaký byl emocionální doprovod tohoto stimulu. Pokud je signál vyhodnocen jako nebezpečný, amygdala to dá najevo aktivací nepříjemných emocí typu strach, úzkost, zděšení, vztek, atd. Pokud je signál vyhodnocen jako bezpečný, amygdala to dá najevo aktivací příjemných emocí typu radost, spokojenost, atd. 4. Amygdala tedy na podněty reaguje dříve, než si je uvědomíme. To nám umožňuje reagovat na ně včas schovat se, nebo získat odměnu. Amygdala často spouští ve spolupráci s hypothalamem to, čemu se říká akutní stresová reakce. Je to reakce organismu na ohrožení. Během zlomku vteřiny dojde k vyplavení bojových hormonů, zejména adrenalinu. Jeho prostřednictvím dojde k uvolnění zásob cukru, tuků (kromě jiného i cholesterolu) z jater i z tukové tkáně. K dopravě těchto zdrojů energie k jednotlivým orgánům je zmobilizován krevní oběh (zvýší se krevní tlak, srdeční frekvence). Protože organismus se snaží chovat ekonomicky, poskytne tyto zdroje pouze orgánům účastnícím se záchrany života (mozek a svaly). Do krve se začínají vyplavovat látky podporující zvýšenou srážlivost krve, snižuje se prokrvení kůže jako prevence případného krvácení. Roste svalové napětí. Snižují se činnosti organismu, které nejsou nezbytné (není na ně vhodná doba ), což je například trávení. Dále se zvýší dechová frekvence a prohloubí se dech, organismus je tak dostatečně zásoben kyslíkem. V konečném důsledku jsou zmobilizovány všechny dostupné síly a prostředky pro obranu, případně pro útok. Podkorové zpracování PhDr. Zdenko Matula, PPS 9

11 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prastaré a nové mozkové struktury a jejich vzájemné vztahy Toto je tedy primární zpracování podnětu, které je velice rychlé a proběhne ještě předtím, než si podnět vlastně uvědomíme. 5. Druhý okruh, který zpracovává podnět s jistým časovým zpožděním, obchází amygdalu, je převážně korový a pracuje s vysokým rozlišením, začíná, jak jsme již naznačili výše, v thalamu. Thalamus kromě dráhy do amygdaly, souběžně vysílá podnět do smyslových korových oblastí, kde dojde k vědomému zaměření pozornosti a k promyšlenější odpovědi. Ve smyslových korových oblastech dochází k identifikaci podnětu (např. zrakového - had). 6. Ze smyslových korových oblastí se informace vysílá do prefrontálního kortexu k vědomému zpracování situace (např. prefrontální kortex začne zkoumat podnět má ten had na zádech klikatou čáru? Nemá. Má ten had za hlavou žluté půlměsíčky? Má. Co všechno víme o hadech?). Ve spolupráci s dlouhodobou pamětí přesně, s vysokým rozlišením popíše podnět, opět jej vyhodnotí z hlediska bezpečnosti nebo nebezpečnosti, naprogramuje možné reakce a pošle informaci do amygdaly, která může odvolat poplachovou reakci, kterou původně sama vyvolala. 7. Vědomý mozek může korigovat reakce podkorových struktur (thalamu a limbického systému) může tedy ovlivňovat emoční reakce. prefrontální kortex Korové zpracování amygdala hippocampus thalamus zraková kůra PhDr. Zdenko Matula, PPS 10

12 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prefrontální kortex 5 Prefrontální kortex Prefrontální kortex udržuje obsah naší mysli v každém okamžiku. V něm udržujeme myšlenky, které nevznikají z vnějších zdrojů, ani prostřednictvím smyslů. Vytváříme je my sami. Zabezpečuje koordinaci různých procesů a funkcí potřebných k řešení nějakého problému nebo při rozhodování. Většina vědomých myšlenek je produktem pěti funkcí, které v prefrontálním laloku probíhají. Je to: 1. chápání (porozumění), 2. rozhodování, 3. rozpomínání se, 4. zapamatovávání, 5. potlačování. Tyto funkce se při plánování, řešení problémů, komunikaci, vyjednávání a dalších úkolech vzájemně kombinují. Prefrontální kortex v důsledku toho vytváří nová neuronová propojení, nové neuronální sítě, které někteří autoři nazývají mentálními mapami. Nové mentální mapy prefrontální kortex ukládá v pracovní krátkodobé paměti, která je lokalizována v něm samém. Pracovní paměť je kapacitně omezená a lehce podléhá vyhasínání (zapomínání). Oslabení procesu vyhasínání lze zabezpečit vědomým zaměřením pozornosti na nové mentální mapy. Zaměřená pozornost a co nejčastější používání nových mentálních map má vliv na jejich upevňování a nakonec na přesunutí do dlouhodobé paměti. Ta má sídlo v šedých jádrech mozkových. PhDr. Zdenko Matula, PPS 11

13 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prefrontální kortex Vědomá duševní aktivita prefrontálního kortexu je energeticky velmi náročná, má vysokou spotřebou kyslíku a glukózy (cukru) z krevního oběhu. I když mozek tvoří cca 2 % celkové váhy lidského těla, spotřebovává cca 20 % veškerého kyslíku a glukózy v krevním oběhu. Pokud je prefrontální kortex aktivován a intenzivně pracuje, tato spotřeba ještě výrazně stoupá. Díky energetická náročnost je naše schopnost udržet si vysoce kvalitní myšlení časově omezená. Kromě toho, činnost prefrontálního kortexu je omezena i kvantitativně. Můžeme se proto věnovat úmyslně jednomu procesu (úmyslné zaměření pozornosti) v jedné chvíli. Energetická náročnost Kvantitativní omezení Vedle toho je mozek schopen úmyslně pracovat pouze s maximálně 4 položkami (informačními trsy). Položky jsou určité tematické okruhy, které souvisí s obsluhovaným procesem. Záleží na tom, jak složité tyto položky jsou. Čtyři je krajní mez, z hlediska praktického je lépe počítat se dvěma až třemi. Když například domluvám s někým dohodu, proces, který vědomě obsluhuje můj mozek, je vyjednávání. Informační trsy, které vedle procesu zpracovávám, jsou například v tomto případě proměnné vyjednávání (cena, splatnost, doprava, kvalita), Mnozí z nás ovšem mají zkušenost, že se dokáží věnovat v jedné chvíli i více procesům. To je možné, pokud vědomé zaměření pozornosti vyžaduje pouze jeden z nich a ostatní jsou již natolik upevněné, že z dlouhodobé paměti mohou probíhat na pozadí. Ukažme si to na jednoduchém praktickém příkladu. Když člověk dostane řidičský průkaz, a jde na první jízdu třeba s rodičem nebo starším sourozencem, mozek se plně zaměřuje na proces řízení, který ještě není dostatečně upevněný a ještě nebydlí v dlouhodobé paměti. Přemýšlíme, zda máme nohu na brzdě či na spojce, jestli máme přibrzdit nebo podřadit před vjezdem do zatáčky, nebo zda již můžeme přidat plyn při výjezdu ze zatáčky atd. A teď si představme, že spolujezdec si chce s námi povídat o nějakém, třeba PhDr. Zdenko Matula, PPS 12

14 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prefrontální kortex rodinném problému, který je zapotřebí co nejdříve vyřešit. Pravděpodobně jej požádáme, aby vyčkal, než přijedeme do cíle a pak se o tom můžeme pobavit. Nejde obojí naráz, protože oba procesy vyžadují vědomé zaměření pozornosti. Pokud ovšem již deset let denně řídíme automobil a proces řízení je již dostatečně upevněn a spolehlivě umístěn v dlouhodobé paměti, pak se můžeme se spolujezdcem věnovat řešení rodinného problému nebo jiné konverzaci, protože řízení běží na pozadí, automaticky z dlouhodobé paměti. V pracovní praxi má tento poznatek velký význam při řešení problémů spojených s tím, co se označuje termínem multitasking. Neurovědy nám naznačují, že vědomé procesy je nutné provádět po jednom. Jinak se to odrazí buď na výkonu, nebo na kvalitě. Úzkým hrdlem je řada nedokončených spojení, která odčerpávají energii a tvoří frontu. Je třeba určit správné pořadí důležitosti, a jednotlivým procesům věnovat záměrnou pozornost v určeném pořadí, abychom odstranili frontu. Aby se mohl prefrontální kortex rozhodovat správně a aby mohl dobře řešit problémy, potřebuje správnou míru aktivace (ani málo, ani mnoho). Při nízké úrovni aktivace je výkon špatný, při rozumné míře aktivace se úroveň výkonu dostala do bodu zvratu, zatímco při vysoké aktivaci výkon zase klesá. Tato závislost mezi úrovní aktivace a výkonem se označuje jako obrácené U (viz následující obrázek). Multitasking Přiměřená aktivace PhDr. Zdenko Matula, PPS 13

15 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prefrontální kortex výkon úroveň optimálního výkonu úroveň aktivace Pro aktivaci prefrontálního kortexu jsou důležité dvě chemické látky tzv. neurotransmitery (látky umožňující přenos nervových vzruchů mezi neurony), a to dopamin a norepinefrin. Dopamin vyvolává zájem, norepinefrin zodpovídá za bdělost. Jejich nedostatek má za následek nedostatečnou aktivaci, je-li jich moc, zakoušíme stres přílišnou aktivaci (vybuzení). Aby mohl prefrontální kortex dobře fungovat, mozek musí neuvěřitelně velkému počtu neustále se měnících spojů dodávat přesně správné množství těchto dvou neurotransmiterů. V průběhu dne se ovšem chemické nastavení mozku neustále mění, a to s ohledem na stimulace přicházející z okolního prostředí. Chemický stav mozku se dá měnit i mentálními technikami, které pak ovlivňují míru aktivace. K nastavení relativně vysoké aktivace se používají dvě techniky: nastavení se na bdělo a probuzení zájmu. Dopamin a norepinefrin Mentální techniky Nastavit se na bdělo lze dvojím způsobem - první a pravděpodobně nejsnazší a nejrychlejší spočívá ve zvýšení hladiny norepinefrinu (říká se mu také noradrenalin a je to mozkový ekvivalent adrenalinu) tím, že určitému úkonu přiřadíme známku naléhavosti. Druhá technika je vizualizace. Vizualizace určité činnosti má za následek podobnou metabolickou odezvu jako skutečné vykonávání této činnosti. Klíčem k této PhDr. Zdenko Matula, PPS 14

16 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Prefrontální kortex technice je neumožnit ovšem dané představě aby začala žít svým vlastním životem. Hladina dopaminu se zvyšuje vždy, když orbitální frontální kortex detekuje jakoukoli novinku, cokoliv neočekávaného či neznámého. Humor, a cokoliv co představuje pro mozek odměnu, zvyšuje hladinu dopaminu (jídlo, sex, peníze, pozitivní sociální interakce). PhDr. Zdenko Matula, PPS 15

17 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Dva způsoby interakce mozku s okolním světem 6 Dva způsoby interakce mozku s okolním světem Mozek může vnímat okolní svět pomocí svých narativních (vypravěčských) obvodů, což je užitečné při plánování, stanovení cílů a volbě strategie. Narativní obvody zpracovávají fakta tak, aby nám dávala smysl. Vytváří příběh, strukturu. Přijímané informace jsou dávány do souvislostí. Většinou ovlivněné konfirmačním zkreslením (veřejné mínění, minulá zkušenost apod.). Čím logičtější příběh je, tím ochotněji ho přijímáme. Věříme mu a pamatujeme si jej. Narativní obvody Například, telefonní seznam o padesáti tisících jménech a román. Obojí obsahuje slova. Z telefonního seznamu si nezapamatujeme téměř nic, když si zapamatujeme tisíc jmen, budeme možná ozdobou firemních večírků, ale to bude vše. Slova románu nám dají smysl, který jsme schopni zpracovat, zapamatovat si a zařadit. Jména v telefonním seznamu jsou fakta. Román jsou fakta v souvislostech. Namísto padesáti tisíc slov je potřeba zpracovat deset vět, které obsáhnou myšlenku románu (a fakta, která jsou v oněch padesáti tisících slovech). To je narativita. Narativní struktury jsou pro lidskou mysl nepostradatelné. A pozor. To, co narativně zpracujeme, se nám zdá pravděpodobnější. Narativní (vypravěčské) obvody jsou aktivní po většinu doby, po níž jsme v bdělém stavu. Nevyžadují příliš úsilí. PhDr. Zdenko Matula, PPS 16

18 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Dva způsoby interakce mozku s okolním světem Mozek ale může vnímat svět přímo, prostřednictvím senzorických obvodů, což nám umožňuje vnímat víc smyslových informací. To umožňuje vstoupit do kontaktu s realitou jakékoliv události. Daleko méně nás spoutává minulost, zvyky, očekávání či předpoklady a jsme schopnější reagovat na události bezprostředně tak, jak přicházejí. Senzorické obvody Při aktivaci této sítě neuvažujeme záměrně o minulosti ani budoucnosti, ani o jiných lidech, ani o sobě, ani o ničem jiném. Zakoušíme informace přicházející v reálném čase prostřednictvím smyslů. Dovednost aktivně využívat obvod přímého prožitku se nazývá bdělé vědomí. Bdělé vědomí není obtížné, obtížné je připomínat si, že to máme dělat. Důležité je to zejména v situacích, kdy při řešení nějakého problému nevystačíme s narativním (vypravěčským) obvodem a potřebujeme dostat nápad (insight), vhled, nebo někdy se tomu říká zážitek aha!. Narativní obvod a obvod přímého prožitku jsou v opačné korelaci. Je-li aktivován narativní (vypravěčský) obvod, obvod přímého prožitku je méně aktivní a naopak. Všímavost vůči oběma cestám (kde jsme) se dá cvičit, např. meditací. Kdo necvičí všímavost vůči jednotlivým cestám, má tendenci vydávat se automaticky narativní (vypravěčskou) cestou. PhDr. Zdenko Matula, PPS 17

19 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Emoční mozek a emoce 7 Emoční mozek a emoce Emoce mohou vypadat jako vědomé pocity, ale ve skutečnosti jsou to vnitřní pohyby to znamená fyziologické odpovědi na podněty, které nás buď ohrožují, nebo jsou bezpečné (viz výše Staré a nové mozkové struktury a jejich vzájemné vztahy ). Emoce se tvoří v limbickém systému, zahrnujícím korové i podkorové oblasti mozku. Bulbus olfaktorius thalamus Corpus callosum hypothalamus Z podkorových oblastí sem patří: thalamus, hypothalamus, hippocampus, amygdala, z korových oblastí pak insula (ostrůvek), cingulární korová oblast a frontální kůra. hyppocampus amygdala Limbický systém se vyvinul u savců velmi brzy. U člověka je bohatě propojen s později se vyvíjejícími korovými oblastmi. Obousměrné spojení mezi limbickým systémem a kůrou umožňuje vědomé vnímání emocí a jejich vědomé ovlivňování. Limbický systém Limbický systém je spíš úzkostlivý než šťastný. Jiskří daleko intenzivněji, vnímá-li nebezpečí, než když se setká s bezpečím (odměnou). Vybuzení v důsledku nebezpečí také nastupuje rychleji, trvá déle a je obtížnější ho uklidnit. Obtížněji se rozvíjejí, než emoce nepříjemné. To rovněž vysvětluje, proč je méně běžné, aby se z příjemných emocí stávaly další příjemné emoce, než aby se z nepříjemných emocí vytvářeli další nepříjemné emoce (tzv. samonaštvávací systém). PhDr. Zdenko Matula, PPS 18

20 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Emoční mozek a emoce Při vybuzení limbického systému spíše vidíme tu horší stránku a jsme ochotni k menšímu riziku. Při vybuzení hrozbou limbický systém pátrá ještě intenzivněji po nebezpečí. Při stimulaci limbického systému dochází k vytváření spojitostí i tam, kde nejsou, dochází k tzv. náhodným spojením, která chybně interpretují vstupní signály. Pokud jste nedávno zahlédli hada, váš mozek bude ostražitý na všechny předměty, byť i jen vzdáleně připomínající hada. Náhodná spojení Dojde-li k přílišnému vybuzení limbického systému, snižuje to dostupnou energii pro funkce prefrontálního kortexu (vzpomínání, porozumění, rozhodování, zapamatovávání a vytěsňování). Například, když budeme prožívat při prezentaci strach (vybuzení limbického systému) a někdo se nás na něco zeptá, vymyslet nějakou chytrou odpověď bude asi velmi obtížné. V tuto chvíli se nám totiž nedostává energie pro funkce prefrontálního kortexu. Proto je důležité umět ovlivňovat vybuzení limbického systému. Existuje několik způsobů, jak vybuzení minimalizovat. James Gross (in Rock, 2010) vyvinul model preventivních opatření, která by měla zabránit nadměrné aktivaci limbického systému. Než se emoce objeví, doporučuje udělat několik voleb: Prevence silných emocí výběr situace můžeme se rozhodnout, že se nebudeme vystavovat určitým situacím (např. nechci prodávat). modifikace situace když už se v nějaké situaci vyskytneme, stále ji můžeme do určité míry změnit (budu se vystavovat určitým situacím pouze po pečlivé přípravě). zaměření pozornosti když jsme uprostřed nějaké situace, pořád se můžeme rozhodnout, kam nasměrovat pozornost. PhDr. Zdenko Matula, PPS 19

21 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Emoční mozek a emoce Tyto cesty fungují pouze do doby, než do hry vstoupí emoce. Po vstupu emocí jsou další tři možnosti. 1. První možností je své emoce vyjádřit (nekontrolovaně odžít např. bouchnout pěstí do stolu, začít plakat) to ve společenských situacích nemusí být funkční. 2. Druhou možností je potlačení zabránění vnějšího projevu, aby to ostatní nepostřehli. Dlužno dodat, že Gross zjistil, že lidé, kteří si myslí, že potlačili své emoce, žijí v sebeklamu. Zatímco se domnívají, že navenek vypadají, že jsou v pohodě, vnitřně byl jejich limbický systém stejně vybuzený, jako by byl bez potlačení a v některých případech dokonce víc. Ochsner (in Rock, 2010) to svými pokusy potvrdil. Pokoušet se něco necítit nefunguje a v některých případech se to dokonce obrací proti nám. 3. Třetí strategie spočívá v kognitivní změně. Zde jsou důležité dva postupy pojmenování a přehodnocení (přerámování). a) První postup souvisí s tím, o čem jsme se již zmiňovali. Dojde-li k vybuzení limbického systému, snižuje to zdroje pro prefrontální kortex. Toto ale funguje i opačným směrem. Zvýšení míry vybuzení prefrontálního kortexu může snížit zdroje pro vybuzení limbického systému. K přepínání může posloužit technika POJMENOVÁNÍ. Odžití Potlačení Kognitivní změna pojmenování Mnohé pokusy na poli sociální kognitivní neurovědy jednoznačně ukazují, že když dokážeme pojmenovat co se v nás děje, jakou emoci prožíváme, dochází k výraznému snížení vybuzení limbického systému a startuje vybuzení prefrontálního kortexu (nastupuje vědomá reflexe prožívání a jeho racionálního zpracovávání). Když vlastní prožívání, emoce zveřejníme, tlumení vybuzeného limbického systému je ještě výraznější. Zajímavá jsou zjištění, že lidé mají sklon předpokládat, že označení emocí bude mít za PhDr. Zdenko Matula, PPS 20

22 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Emoční mozek a emoce následek zvýšení emocionálního vybuzení, i když výzkumy svědčí o opaku. Na druhou stranu je spousta pokusů, které hovoří o tom, že mluvení o emocích vynáší emoce znovu na povrch. Podstatné je, jak to provedeme. Abychom snížili vybuzení, musíme k popisu emoce použít pouze několika málo slov. Podstatné tedy je, popsat emoci jedním nebo dvěma slovy, to nám pomůže její intenzitu snížit. Začneme-li však o emoci někomu vykládat, povede to většinou k opaku, k jejímu posílení. b) Za druhým postupem - přehodnocením (přerámováním) stojí myšlenka vědomé volby dívat se na situaci odlišně. Studie ukazují, že přehodnocení (přerámování, změna souvislostí) má na emoce obecně silnější brzdící účinek než pojmenování, takže je nástrojem ke zmírnění dopadu větších emočních nárazů. přehodnocení Podle Rocka (2010) jsou čtyři typy přehodnocení: 1. nová interpretace události - Jsem na letišti a chci jít na palubu, nemůžu najít příslušný gate a mám strach, že zmeškám let. Najdu bránu a u ní vidím stát spoustu lidí. Přestanu pospíchat, protože si řeknu, je to dobré, nemusím pospíchat, oni určitě čekají na letadlo. 2. standardizování přemýšlím o tom, co je v dané situaci obvyklé/normální/standardní. Například když nastoupíme do nové práce, téměř všechno je pro nás nové, včetně takových banálností jako najít kuchyňku a udělat si kafe nebo najít zasedačku. Náš mozek mohou začít zaměstnávat myšlenky typu: nezvládám to, všechno mi dlouho trvá, to je hrozné. Můžeme prožívat nepříjemné emoce typu strach, obavy, vztek atd. Když si ale uvědomíme, že potíže v orientaci v nové budově má téměř každý, pokud se s budovou dostatečně neseznámí, že je to normální, pak se zklidníme a vybuzení limbického systému se výrazně sníží. PhDr. Zdenko Matula, PPS 21

23 Lidský mozek a mezilidské interakce Část 1 Neurovědné základy mezilidských interakcí Emoční mozek a emoce 3. změna uspořádání informací náš mozek si vytváří mentální mapy, do kterých organizuje, vše co víme a cítíme. Každá mapa v mozku je nad nějakými mapami a pod nějakými mapami, nebo vedle nich. Přeorganizovávání hierarchie map, změna uspořádání, jak hodnotíme svět, mění hierarchickou strukturu ukládání informací v mozku, což mění i způsob, jak mozek na svět reaguje. Například když samostatná práce má pro nás větší hodnotu než práce týmová a jsme v situaci, že musíme vést třeba tým na přípravu významné konference, pak uspořádání našich map může být problém. Jelikož v této situaci budeme muset více spolupracovat s ostatními, budeme muset na týmové práci najít něco pozitivního, co zvýší pro nás hodnotu této myšlenky. Pokud se to povede, bude to mít za následek přeorganizování obrovského množství neuronů v mozku do nových hierarchií v návaznosti na obrovský počet dalších neuronů. 4. změna pozice - podívat se na věci z pohledu jiného člověka, země, jiné kulturní perspektivy, z vlastní perspektivy ale v jiné době. Nalézáme novou pozici, z níž se začínáme na stejnou událost dívat. Například přicházíme do nového pracovního týmu jako nový vedoucí. Na první schůzce týmu se spolupracovníci začínají na můj vkus příliš mnoho ptát i na věci, které nesouvisí s cílem schůzky. To může aktivovat náš limbický systém a začínáme prožívat nepříjemné emoce strachu, nejistoty apod. To určitě dělají proto, že mi nedůvěřují, že pochybují o mých schopnostech atd. Kdybychom dovedli podívat se na tuto situaci očima těch lidí, tak bychom možná lehce uznali, že když někoho neznáme, chceme více vědět o způsobu jeho přemýšlení, o tom, jak reaguje na různé situace, prostě, více jej poznat, a to nejde bez dotazování. PhDr. Zdenko Matula, PPS 22