UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Alena Petrová a kolektiv Význam psychologie v životě člověka Studijní opora Olomouc 2009

2 Obsah Úvod Vysvětlivky k ikonám 1 Etické problémy v psychologickém výzkumu 1.1 Etické problémy ve výzkumech s lidskými účastníky Klam a podvod? Fyzické a psychické následky? 1.2 Etické problémy ve výzkumech se zvířaty 2 Kognitivně vývojový přístup ke studiu lidské morálky 2.1 Vztah mezi morálkou a kognitivními (poznávacími) procesy: kognitivně vývojový pohled 2.2 Hodnocení stupně mravnosti 2.3 Základní předpoklady kognitivně vývojového přístupu k morálce 2.4 Piagetův přístup k morálnímu vývoji 2.5 Kohlbergův přístup k morálnímu vývoji 2.6 Dvě poznámky na závěr 3 Psychologické poradenství v životě člověka 3.1 Neprofesionální (laické) psychologické poradenství v životě člověka 3.2 Profesionální psychologické poradenství v životě člověka 4 Asertivita 4.1 Asertivita, vysvětlení pojmu 4.2 Trénink asertivity(?) 5 Psychosomatické vztahy 5.1 Vymezení psychosomatiky a jejího předmětu 5.2 Nástin historie psychosomatiky 5.3 Současné pojetí psychosomatické medicíny 5.4 Psychosomatické vztahy 5.5 Stres a taktiky jeho zvládání 6 Poruchy sexuálního vývoje 6.1 Biologická determinace lidské sexuality 6.2 Poruchy pohlavní identity Transsexualismus Transvestitismus dvojí role Porucha pohlavní identity v dětství Jiné poruchy pohlavní identity 6.3 Poruchy sexuální preference Fetišismus Fetišistický transvestitismus Exhibicionismus Voajérství (skoptofilie) Pedofilie Sadomasochismus Mnohočetné poruchy sexuální preference Jiné poruchy sexuální preference 6.4 Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací 7 Imaginace, jejich druhy, funkce a význam 7.1 Definice 7.2 Druhy imaginací 7.3 Funkce a význam imaginací 7.4 Průběh řízené imaginace a příklady 8 Problematika spánku 8.1 Spánek 8.2 Cyklus bdění a spánku 8.3 Průběh spánku 8.4 Spánková stádia Fáze nrem

3 8.4.2 Fáze REM 8.5 Zásady zdravého spánku a příčiny nespavosti 8.6 Spánková a snová deprivace 8.7 Sny Poruchy spánku Psychologie rodiny Psychologie rodiny Historie psychologie rodiny 9.3 Vybrané pojmy z psychologie rodiny 10 Problematika životní naplněnosti Použitá literatura

4 Úvod Milí studenti! Předkládaný materiál je určen především pro posluchače bakalářského stupně učitelských oborů jako další studijní opora pro splnění požadavků psychologického modulu (předměty pedagogické způsobilosti a společného základu) studijních programů. Pro svou mnohostrannost však může být využit i v dalších předmětech vašeho studia a věřím, že mnohé z vás bude inspirovat třeba i osobně, při úvahách či řešeních vztažených ke každodenní životní realitě. Kolektiv autorů, pracovníků Katedry psychologie a patopsychologie PdF UP, pro vás zpracoval text, který je jednotně strukturován. Jednotlivá témata obsahují v úvodu vždy cíle, kterých máte možnost prostudováním následného textu dosáhnout. Kapitoly zahrnují vždy základní stručné informace a poznatky k dané problematice. Textem vás provází průvodce studiem. V průběhu nástinu základních poznatků k danému tématu jsou zařazeny konkrétní příklady z praxe, dokreslující probíranou problematiku. Autoři jednotlivých kapitol s vámi komunikují také občasnými otázkami k zamyšlení a zadáním úkolů, které mají přímý vztah k probíranému tématu. Některé úkoly mají charakter tzv. korespondenčního úkolu. Vyšší efektivitě vašeho studia a upevnění poznatků mohou napomoci kontrolní otázky a úkoly, stejně jako zvýraznění pojmů k zapamatování. V závěru každého tématu je zformulováno shrnutí nejdůležitějších poznatků či tezí. Pro zájemce o širší pohled na danou oblast je uvedena nabídka odborných pramenů, v nichž můžete nalézt podrobnější informace. Text je rozdělen do 10 kapitol. Ikonky - symboly umístěné po stranách textu vám mohou usnadnit zrakovou orientaci v textu, obdobný význam mají tzv. marginální poznámky - komentáře nebo hesla, ve zkratce vystihující obsah jednotlivých pasáží či odstavců. Vysvětlivky k ikonám naleznete hned na další úvodní straně. Popisný sloupec (vpravo) můžete využít k vlastním poznámkám a postřehům. Snažte se co nejčastěji propojovat uváděné informace s vlastními zkušenostmi, vědomostmi a dovednostmi. Hned první kapitola textu staví do popředí vašeho zájmu závažné otázky vyplývající ze skutečnosti, že psychologie je věda, která svůj výzkum zaměřuje především na člověka. Při výzkumné práci tak vyvstávají mnohé etické problémy. Vývoji lidské morálky je věnována kapitola č. 2. Na ni pak navazuje krátké seznámení s úlohou psychologického poradenství v životě člověka (kap. č. 3). Čtvrtá kapitola se zabývá asertivitou i jejím tréninkem. K často odborně i laicky diskutovaným tématům patří již delší čas psychosomatické vztahy, jejichž specifika a kvalita značně ovlivňují každodenní život člověka (kap. č. 5). V šesté kapitole se setkáváte s přehledem a charakteristikou poruch sexuálního vývoje. Druhy, funkce a význam imaginací vám přibližuje kap. č. 7, na kterou navazuje kapitola věnovaná zajímavé problematice našeho spánku. Vaší pozornosti jistě neunikne textová pasáž zaměřená na psychologii rodiny (kap. č. 9). Text uzavírá desátá kapitola niterným tématem o životní zakotvenosti člověka, které se v průběhu života dotýká s různou mírou naléhavosti každého z nás.

5 Věřím, že vám studium tohoto textu poskytne zajímavé a široce využitelné poznatky a bude vám inspirací k mnohým zamyšlením. Předpokládaná doba pro jeho prostudování je 25 hodin. Přeji vám za všechny autory hodně chuti a vytrvalosti na cestě za poznáním rozmanitých oblastí lidské psychiky i sebe sama. Alena Petrová

6 Vysvětlivky k ikonám Cíle Na začátku každé kapitoly naleznete konkrétně formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématického celku umět, znát, co budete schopni dělat. Průvodce studiem Prostřednictvím této pasáže textu k vám budou autoři promlouvat. Budou vás vést úskalími studované problematiky, navigovat vás, upozorňovat na důležitá místa v textu. Nabídnou vám také metodickou pomoc, anebo předloží důležité informace ke studiu. Příklad Takto označená pasáž textu je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, z praxe, ze společenské reality. Je součástí vysvětlování teoretických pasáží učiva. Snažili jsme se vybrat takové ukázky, údaje, fakta, případy z praxe, abyste teorii nejenom lépe porozuměli, ale i sami dokázali najít další podobné příklady. Pro zájemce Tato část textu je určena těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium problematiky, nebo se chcete dozvědět i nějaké zajímavé podrobnosti vztahující se k tématu. Vše, co najdete v této pasáži, je nepovinné, tudíž zcela dobrovolné. Zmíněné informace po vás nebudou vyžadovány u zkoušky. Úkol nebo cvičení Měly by vás podněcovat k přemýšlení, k úvahám, k hledání vlastního řešení. Je to prostor, který se vám nabízí k vyjádření osobního názoru či postoje ke studované problematice. Odpovědi na tyto otázky si formulujte sami, bývají předmětem diskusí na prezenčních setkáních, jsou součástí zkoušky (často je pokládají examinátoři). Úkoly s označením korespondenční je potřeba zpracovat písemně.

7 Shrnutí Tato pasáž postihuje ve stručné podobě to nejdůležitější, o čem konkrétní kapitola pojednává. Má význam pro opakování, aby se vám informace a klíčové body probírané látky lépe vybavily. Pokud zjistíte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste jej dostatečně neprostudovali, vraťte se k příslušné pasáži v textu. Kontrolní otázky a úkoly Prověřují, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a zda je umíte aplikovat. Najdete je na konci každé kapitoly. Jejich prostřednictvím zjistíte, jestli jste splnili formulované cíle. Jsou velmi důležité, věnujte jim proto náležitou pozornost. Odpovědi na ně můžete najít ve více či méně skryté formě přímo v textu. Pojmy k zapamatování Na konci každé kapitoly najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit. Jde o důležitý terminologický aparát a jména, jež je nezbytné znát. Po prvním nastudování kapitoly si je zkuste sami pro sebe objasnit, vracejte se k nim i při dalším čtení a opakování dokud si je dostatečně nezafixujete v paměti. Literatura V této části najdete přehled všech zdrojů a literatury, ze které autoři čerpali při zpracování textu. Tento seznam slouží také jako zdroj informací pro zájemce o další podrobnější studium a doplnění poznatků.

8 1 Etické problémy v psychologickém výzkumu Irena Plevová Cíle Po nastudování následujícího textu budete schopni: popsat, jakých oblastí se týkají etické problémy v psychologickém výzkumu, vysvětlit, jak probíhaly některé psychologické experimenty, ve kterých docházelo k narušování etických pravidel, pochopit význam dodržování etických zásad v experimentech. Psychologové ve svých studiích pracují s živými subjekty, proto musí být citliví k etickým problémům, které mohou vyvstat při provádění jejich výzkumu. Psychologických experimentů se účastní jak pokusné osoby, tak pokusná zvířata. Proto se týkají etické problémy (etická dilemata) v psychologických výzkumech nejen experimentů s lidskými účastníky, ale i experimentů se zvířaty. 1.1 Etické problémy ve výzkumech s lidskými účastníky Klam a podvod? Ve výzkumu s lidskými účastníky je největším etickým dilematem užití klamu a podvodu. Je možné vůbec provádět psychologické experimenty bez počátečního klamu a podvodu? Bouřlivou diskusi v odborné veřejnosti vzbudil experiment Stanleye Milgrama. Příklad 1 Milgramův experiment Americký psycholog Stanley Milgram prezentoval opravdu dramatickou studii o poslušnosti v sociální psychologii. Jak probíhaly jeho pokusy? V jeho pokusech byly zkoumané osoby v roli učitele, který měl za úkol trestat žáka elektrickými šoky za chyby, kterých se dopouštěl v jednoduché úloze. Intenzita šoků se postupně zvyšovala (nejprve 45 voltů, po každé chybě o 15 voltů více). Roli žáka ale sehrál starší muž, který byl ve skutečnosti spolupracovník experimentátora. Ten seděl za přepážkou, takže na něj účastníci neviděli. Při rostoucí intenzitě trestu si ztěžoval a naříkal a prosil o to, aby byl z pokusu vyřazen. Pokusná osoba byla neustále pobízena k tomu, aby v experimentu pokračovala (bylo jí zdůrazněno, že v této fázi nesmí experiment ukončit). Jaký byl cíl experimentu Stanleye Milgrama? Experiment měl za cíl ověřit, do jaké míry je člověk ochoten podřídit se autoritě. A také to, jak se potom následně vyrovná se svým svědomím.

9 Úkol 1 Představte si, že byste se stali účastníky podobného experimentu. Jak byste asi tuto skutečnost prožívali? Jak byste se cítili v roli pokusné osoby? Jaké by vás provázely pocity po skončení experimentu? Jak prožívaly tuto situaci pokusné osoby? Většina zkoumaných osob tuto situaci prožívala velmi nepříjemně. Pokusné osoby procházely silným emočním stresem. U 150 voltů žádaly pokusné osoby o ukončení experimentu, ale experimentátor to nedovolil, dával jim následující instrukce: Prosím pokračujte. Experiment vyžaduje, abyste pokračoval, pokračujte. Výsledky studie uvádějí, že 65% pokusných osob pokračovalo dále v experimentu. Prvního experimentu se zúčastnilo 40 mužů ve stáří mezi dvaceti až padesáti lety, kteří žili v New Havenu, studie byla ale následně prováděna v mnoha dalších zemích. Milgramovy experimenty působily velice provokativně a vyvolaly diskusi o vedení psychologických výzkumů s lidskými účastníky. Proč psychologové užívají tak mnoho klamů ve svých výzkumech? Zastánci tvrdí, že by jinak nemohli efektivně zkoumat například právě konformitu, poslušnost, agresivitu a jiné důležité fenomény. Tvrdí, že klam je nezbytný pro experimentální výzkum v psychologii. Argumentují většinou tím, že se jedná o tzv. bílé lži, které nemohou účastníky poškodit. A pokud by náhodou vznikly nějaké újmy, lze je plně rozptýlit objasněním a vysvětlením podstaty experimentu po jeho skončení. Názor na užívání klamu v experimentu je pro vědce i v současné době velké morální dilema. V sedmdesátých letech byly v USA pokusy s klamáním zakázány, což zvedlo vlnu protestů ze strany vědecké obce. V současné době je povoleno při experimentech s lidmi mírné klamání a zatajování informací za předpokladu, že výzkum nelze provést jinak, a že jeho přínos převáží nad rizikem pro jeho účastníky. Výzkumy prováděné v Čechách se zpravidla vyznačují nízkou mírou etického rizika, většinou se jedná o anonymní vyplňování dotazníků ve velké skupině. Experimenty podobné Milgramovým by v současné době nebyly schváleny žádnou etickou komisí Fyzické a psychické následky? Bílé lži Dalším velmi závažným problémem je užití pokusných osob v experimentech s možnými fyzickými i psychickými následky. V průběhu 20. století byli lidé velmi často v mnoha experimentálních situacích vystaveni nepříjemným zážitkům. Při výzkumech stresu například intenzivnímu hluku nebo nepříjemným situacím, které neočekávali. Na dospělých dobrovolnících byly prováděny pokusy, při kterých byly sledovány jejich reakce za senzorické a sociální deprivace. Šlo o napodobení krajně jednotvárných podmínek, kdy pokusné osoby byly izolovány ve zvukotěsné místnosti, kde ležely na lůžku s rukama pokrytýma od loktů až po konečky prstů lepenkovými rukávníky a uši měly zakryty gumovými polštářky. Ležely tak celé dny, nečinně, bez pohybu, jen na požádání šli k jídlu a na toaletu. Ačkoli každá hodina pokusu byla placena, většina pokusných osob nevydržela v izolaci déle než 72 Watsonův experiment hodin. U těch, kteří zůstali déle, se objevily halucinace a bludy. Následně se seznámíme s velmi diskutovanou studií známého psychologa Johna Watsona. Příklad 2 Jde o studii malého Alberta, kterou prováděl behaviorista John Watson a jeho asistentka Rosalie Raynerová. Oba se věnovali studiu emocí, kde v přirozených experimentech sledovali u malých dětí

10 například strach ze silných zvuků, ze ztráty podpory, z hadů, pavouků apod. V rámci tohoto sledování provedli pokus s jedenáctiměsíčním zdravým chlapcem, kterého pojmenovali Albert. U tohoto chlapce se jim podařilo vypěstovat fobii z bílých předmětů následujícím způsobem. Chlapci byla ukazována bílá krysa tak, aby na ni mohl dosáhnout rukou. Právě ve chvíli, kdy se jeho ruka dotkla zvířete, udeřila tyč za jeho hlavou. Dítě prudce vyskočilo a schovalo tvář do matrace. Po několika pokusech už zvuk nebyl potřebný, u Alberta se vyvinula silná asociace a byl vyděšen z krys. Protože došlo ke generalizaci strachu na podobné podněty, měl také například strach z králíků a kožešinových kabátů. Po skončení experimentu si matka chlapce odnesla z nemocnice a badatelé se o jeho další osud nezajímali. Úkol 2 Jaké etické zásady nebyly dodrženy v experimentu Johna Watsona? Jako další příklad experimentu s psychickými následky u pokusných osob si uvedeme známý Zimbardův experiment Stanfordský vězeňský experiment Philipa Zimbarda. Pokusnými osobami byli studenti, kteří měli strávit dva týdny v umělém vězení. Náhodně jim byla přidělena role vězně nebo role dozorce. Experiment začal v srpnu v roce 1971 a měl trvat dva týdny. Jak experiment probíhal? Příklad 3 Nedělní ráno srpnového dne v roce 1971, kalifornské Palo Alto. Před několika domy zastavují policejní auta, vzápětí vyvádějí devět spoutaných mladíků, opírají je o auta, prohledávají je. Před zraky zvědavých sousedů jim sdělují obvinění ze spáchání trestného činu ozbrojené loupeže, strkají je do aut. Na policejní stanici jsou zadrženým odebrány otisky prstů a provedena kompletní identifikace. Se zavázanýma očima jsou odvedeni do cely předběžného zadržení a ponecháni svému osudu. Každodenní policejní rutina. Jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o skutečné pachatele trestného činu, ale o vysokoškolské studenty, kteří zareagovali na inzerát otištěný v novinách Palo Alto Times, hledající dobrovolníky ochotné podrobit se psychologickému experimentu. Celé vězení bylo na první pohled improvizovanou stavbou, umístěnou v suterénu stanfordské univerzity. Jako cely posloužily laboratorní místnosti bez oken, jejichž dveře byly nahrazeny speciálními dveřmi s ocelovými mřížemi a označeny čísly. Chodba simulovala vězeňský dvůr, jediné místo, kam byl odsouzeným umožněn přístup. Úkol 3 Zamyslete se nad tím, jak se mohl experiment vyvíjet. Jak prožívali vězni a dozorci své role? Jak se chovali? Jak spolu navzájem komunikovali? Znovu zdůrazňujeme, že všichni zúčastnění věděli, že jde o experiment. Jak se experiment vyvíjel? Všichni vězni měli jedno společné - naprosto podlehli svým rolím. Každý se však s pocitem ponížení a bezmocnosti vyrovnával trochu jinak. Někteří vězni se snažili svým dozorcům vzpírat - odmlouvali, neposlouchali rozkazy, zesměšňovali stráže, brzy však i oni podlehli. Čtyři vězni se psychicky zhroutili,

11 u jednoho se po celém těle objevila psychosomatická vyrážka, ostatní se snažili stát vzornými vězni, jeden byl dokonce překřtěn na Seržanta - všechna přání dozorců plnil s vojenskou poslušností. Už pátý den experimentu se u všech vězňů projevil jak naprostý rozklad osobnosti, tak rozklad jakékoliv skupinové pospolitosti. Namísto počáteční kolegiality zde byla jen skupina izolovaných individualit. Experiment musel být předčasně ukončen. Jaká je situace v současnosti? V současné době je provádění výzkumů regulováno dokumentem Americké psychologické asociace (APA), který shrnuje Etické problémy pro provádění výzkumu s lidskými účastníky. Tímto dokumentem se inspirují i odborníci v dalších zemích. Mezi základní zásady patří například: Etické zásady v experimentu zkoumané osoby by neměly utrpět při výzkumu žádnou újmu (ani fyzickou, ani psychickou), experimenty by se měly vyhýbat násilí, zkoumané osoby by nikdy neměly být donuceny k experimentu, měly by se svobodně rozhodnout, zda se výzkumu zúčastní, pokud experiment vyžaduje užití mírného klamu, výzkumník je povinen toto vysvětlit co nejdříve je to možné, s pokusnými osobami nikdy nesmí být zacházeno hrubě, pokud se výsledky výzkumu dostanou do ruky dalším osobám, je nutné na to pokusné osoby upozornit. Je nutno dodržovat zásadu důvěrnosti a ochrany výzkumných dat. 1.2 Etické problémy ve výzkumech se zvířaty Proč zvířata v psychologických výzkumech? Psychologové užívají zvířata ve výzkumu z několika důvodů. Někdy jednoduše chtějí vědět více o chování různých druhů zvířat. V jiných případech chtějí vidět, zda jistá pravidla chování používají jak lidé tak zvířata. A nakonec v některých případech užívají zvířata, protože je mohou vystavit takovým podmínkám nebo takovému zacházení, které by bylo neakceptovatelné u lidí. Například nejvíce výzkumů, které se týkaly vztahu nedostatečné výživy matky během těhotenství a zdraví plodu, bylo prováděno se zvířaty. Zvířata v psychologických výzkumech Pro laboratorní výzkumy se nejvíce používají myši a potkani, také ale křečci a morčata. Pes je znám jako laboratorní zvíře z Pavlovovských laboratoří, kočky bývají používány při studiu neurofyziologických zákonitostí, králíci ve farmaceutickém výzkumu, prase domácí je vhodné k transplantačním pokusům. Z ptáků je nejčastěji používán holub domácí. V laboratořích se využívají i poloopice a opice, například jihoasijská opice makak rhesus vešla do dějin v souvislosti s objevením RH-faktoru. Na opicích se studují i mechanismy vyšší nervové činnosti a složité formy chování. V psychologických experimentech byla zvířata často vystavena velmi nepříjemným podnětům. Příklad 4 Zvířata byla vystavována nedostatku jídla a vody, elektrickým šokům, sociální izolaci. V minulosti byly celkem běžné pokusy, kdy badatelé laboratorním krysám odnímali různé smyslové orgány nebo části mozku a sledovali rozsah poškození jejich učebních schopností. Živočichové však netrpí jen laboratorními pokusy, ale také způsobem života v laboratoři. Pro bližší pochopení deprivačních mechanismů u člověka byly prováděny pokusy na primátech. Známé jsou pokusy profesora Harlowa z univerzity ve Wisconsinu, který podrobně sledoval chování opic druhu Harlowovy experimenty

12 Macacus rhesus v nejrůznějších deprivačních podmínkách. Jak experiment probíhal? Příklad 5 Novorozené opičky byly chovány v individuálních klecích, kde měly přístup k dvěma neživým modelům matek. Jedna měla tělo z drátěné sítě, u druhé byla síť potažena chlupatou látkou. Ukázalo se, že opičky se více držely látkové matky, otíraly se o ni, lísaly se k ní více než k matce drátěné, a to i tehdy, když byly krmeny savičkou umístěnou na drátěné matce. Harlow potvrzuje a popisuje mimořádnou důležitost tělesného kontaktu pro vytvoření vztahu mláděte k matce. Jaký postoj zaujmout k pokusům se zvířaty? Bezesporu experimenty se zvířaty přispěly k lepšímu pochopení psychiky člověka, velký úspěch zaznamenaly také v medicíně, při léčbě různých onemocnění. Musíme brát problém v celém kontextu, říká Neal Miller, významný americký psycholog a podotýká následující: nejméně 20 miliónů psů a koček je v USA každým rokem opuštěno. Půlka z nich jsou následně zabiti nebo uvězněni v útulcích a zbytek je poraženo autem nebo prostě opuštěných. Méně než jedna desetitisícina je psů a koček, které jsou užívány v psychologických laboratořích. Pokusy, v nichž jsou živočichové vystaveni bolesti, stresu nebo deprivaci, se provádějí pouze tehdy, když neexistuje jiná alternativa a když výzkum má velkou vědeckou, poznávací nebo praktickou hodnotu. V současné době se rozvíjí silná tendence omezit tyto pokusy na minimum, někteří aktivisté dokonce požadují jejich úplný zákaz. Shrnutí Etické problémy v psychologických výzkumech se týkají experimentů s lidskými účastníky a experimentů se zvířaty. Ve výzkumu s lidskými účastníky je největším etickým dilematem užití klamu a podvodu. Názor na užívání klamu v experimentu je pro vědce v současné době velké morální dilema. Zastánci většinou argumentují tím, že se jedná o tzv. bílé lži, které nemohou účastníky poškodit. A pokud by náhodou vznikly nějaké újmy, lze je plně rozptýlit objasněním a vysvětlením experimentu po jeho skončení. Dalším velmi závažným problémem je užití pokusných osob v experimentech s možnými fyzickými i psychickými následky. V průběhu 20. století byli lidé velmi často v mnoha experimentálních situacích vystaveni nepříjemným zážitkům. V současné době je provádění výzkumů regulováno dokumentem Americké psychologické asociace (APA), který shrnuje Etické problémy pro provádění výzkumu s lidskými účastníky. Tímto dokumentem se inspirují i odborníci v dalších zemích. Mezi základní zásady patří například: zkoumané osoby by neměly utrpět při výzkumu žádnou újmu, nikdy by neměly být donuceny k experimentu, pokud experiment vyžaduje užití mírného klamu, výzkumník je povinen toto vysvětlit co nejdříve je to možné. S pokusnými osobami nikdy nesmí být zacházeno hrubě a pokud se výsledky výzkumu dostanou do ruky dalším osobám, je nutné na to pokusné osoby upozornit. Je nutno dodržovat zásadu důvěrnosti a ochrany výzkumných dat. V psychologických experimentech byla využity také zvířata, která byla často vystavena velmi nepříjemným podnětům. V současné době se rozvíjí silná tendence omezit tyto pokusy na minimum, někteří aktivisté dokonce požadují jejich úplný zákaz.

13 Pojmy k zapamatování experiment experiment s lidskými účastníky experiment se zvířaty etické dilema bílé lži Americká psychologická asociace Úkol 4 - korespondenční Nastudujte podrobněji problematiku některého psychologického experimentu s lidskými účastníky nebo se zvířaty, popište jeho průběh a následně se zamyslete nad etickými dilematy v daném experimentu. Kontrolní otázky a úkoly 1. Čeho se týkají etické problémy v psychologickém výzkumu? 2. Popište psychologický experiment Stanleye Milgrama. Je v tomto experimentu nějaké etické dilema? 3. Čeho se týkal Stanfordský vězeňský experiment? Jak experiment probíhal? 4. Jaké pokusy prováděl profesor Harlow? 5. Jaké zásady vydala k provádění psychologických výzkumů Americká psychologická asociace (APA)? 6. Proč se užívají zvířata v psychologických výzkumech?

14 2 Kognitivně vývojový přístup ke studiu lidské morálky Pavel Kusák Smyslem tohoto textu je seznámit čtenáře se základy kognitivně vývojového přístupu ke studiu morálního vývoje. Cíle Po prostudování této kapitoly byste měli: chápat vztah mezi kognitivními (poznávacími) procesy a morálkou, vysvětlit, z jakých předpokladů vychází kognitivně vývojový přístup, diskutovat rozdíly mezi Piagetovým a Kohlbergovým přístupem k morálnímu vývoji. Průvodce studiem Kognitivně vývojový přístup ke studiu morálky není pochopitelně jediným přístupem. Každá psychologická škola přistupuje ke studiu morálky ze svých teoretických pozic. Rozsah textu je však na tak široké téma příliš malý. Proto jsem vybral jen jeden přístup - kognitivně vývojový, který zaujímá mezi ostatními přístupy jednu z nejsilnějších pozic. Co to je, co označujeme termínem morálka? Odkud se bere? Je neměnná, nebo prochází vývojem tak, jako vše, co si v životě osvojujeme? A je morálka v současné době skutečně mrtvá, jak tvrdí někteří, nebo jsou problémy současnosti důsledkem jejího, často razantního porušování? Co myslíte vy? Čtěte proto následující text pozorně. Asi to nebude jednoduché čtení. Autor ale věří, že si během něj položíte nejednu otázku ve vztahu k současné společnosti a snad vám tento text pomůže hledat na ni odpověď. Úvod Nejprve si musíme vymezit některé základní pojmy, se kterými se při studiu morálního vývoje nepochybně setkáte. Morálkou obvykle rozumíme soubor morálních hodnot, norem a idejí, určujících chování Základní pojmy: etika, a jednání lidí. Ve filozofických disciplínách se morálkou zabývá etika. Etika zkoumá morálku, neboli morálka, mravnost z hlediska praktického jednání a morální normy, na nichž je mravnost založena. Mravností morální normy, potom označujeme schopnost člověka být morálním v praktickém životě. To znamená řídit se svým mravnost, přesvědčením odvozeným od morálních norem. Morální normy jsou závazná pravidla pro chování svědomí v termínech dobra a zla, které je danou společností doporučováno. Morální normy říkají nejen to, co je špatné a co dobré, ale jak bychom se měli chovat - a čemu bychom se měli vyhnout. Jejich dodržování je společností kontrolováno systémem sankcí systémem odměn a trestů. Svědomí představuje soubor internalizovaných (přijatých) morálních norem a uvědomovaných důsledků našeho jednání. Je to pohled na svědomí jako na soudce, který sleduje případný odklon jednání od respektovaných morálních norem.

15 Mravnost je vlastně hodnotícím kritériem.vyjadřuje se ke stupni, v jakém jsme ochotni respektovat morální pravidla v běžném životě. Stupeň mravnosti však není dán automaticky, apriorně, dědičně, ale je z větší části určován charakterem a kvalitou společenského prostředí. Na druhé straně stupeň mravnosti není neměnný, ale podléhá vývoji v průběhu života jedince. Můžeme tedy mluvit o morálním vývoji, v němž jedinec prochází specifickými vývojovými obdobími podobně jako v jiných oblastech vývoje (rozumové, citové, osobnostní)? Základem morálky je morální usuzování - morální soud. Pod morálním usuzováním si můžeme Morální soud představit schopnost rozpoznat a zhodnotit situaci z hlediska dobra a zla 1 jako základ. Morální soud - hodnocení morálky situace jako morální nebo nemorální je důležitý, protože vede ve svém důsledku k zaujetím postoje, a tím přímo ovlivňuje naše chování. Morální soud udává směr, jakým se bude ubírat naše rozhodování v konkrétní situaci jakou alternativu z možného jednání v dané situaci zvolíme. Příklad 6 Můžeme uvažovat například o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti eutanázie. Můžeme uvažovat o tom, za jakých okolností je právo jedince svobodně rozhodovat o svém životě přijatelné, nebo naopak, zda je toto právo za hranicí individuální svobody. A proč. Můžeme zvažovat argumenty pro a proti (tedy s ohledem na to, co je dobré nebo špatné pro člověka, nebo společnost). Ať už se budou naše myšlenky ubírat jakýmkoliv směrem, výsledkem pravděpodobně bude závěrečný soud eutanázie ano (jako morálně ospravedlnitelná), nebo eutanázie ne (jako morálně neospravedlnitelná). A na základě tohoto soudu budeme formulovat jasný postoj k problému eutanázie. A tento postoj bude mít odezvu v našem chování například v podobě otevřeného souhlasu či nesouhlasu nebo aktivní účasti na demonstracích za svobodu člověka nebo proti ní. 2.1 Vztah mezi morálkou a kognitivními (poznávacími) procesy: kognitivně vývojový pohled Těžištěm morálního usuzování jsou tedy kognitivní (poznávací) schopnosti umožňující rozlišovat mezi Poznávací principy dobra a zla 2 schopnosti. Ty rozhodují o našem porozumění sociální situaci a smyslu pro vyšší společenské a morální hodnoty Jejich původ je zakotven v prostředí, ve kterém žijeme. A prostředí je rozhodujícím faktorem usuzování pro stimulaci a kvalitu kognitivních nástrojů, které se v těchto podmínkách formují. Zde hraje roli to, co označujeme za výchovu, chcete-li socializaci 3. 1 Co můžeme označit za dobro a zlo je předmětem rozsáhlých a nekonečných diskusí. Existuje vůbec možnost domluvit se na tom? Teolog O. Štampach vymezuje dobro tím, že definuje zlo: V duchu etiky můžeme souhrnně říci, že je to vše, co člověka a jeho svět deptá, ničí nebo aspoň ohrožu je, to, co snižuje kvalitu jeho života. 2 Kognitivními schopnostmi jsou především vnímání, pozornost, představy, paměť a myšlení (včetně toho, co nazýváme IQ). 3 Socializace je proces, v němž si jedinec osvojuje hodnoty, normy a vzorky chování, které charakterizují prostředí, v němž se jedinec pohybuje.

16 V procesu morální výchovy můžeme odlišit dva aspekty: kognitivně vývojový a obecně výchovný. První Socializace jako výchova je charakterizován úrovní usuzovat a myslet v souladu s etapami vývoje tzv. kognitivně vývojovými k morálce stádii. Nikdo asi nepochybuje o tom, že se schopnost usuzovat a myslet mění se během vývoje jedince. Druhý spočívá na normativně hodnotových systémech, odrážejících se v socializaci, resp. v metodách používaných ve výchově. Cílem socializace je osvojení si morálky jako souboru pravidel, jimiž se prostředí, v němž žijeme, řídí. První se vztahuje k vývojové základně, druhý je otázkou praktického racionálního (ale nepochybně i citového) působení konkrétní výchovy 4. Tento text se však více zaměřuje na kognitivně vývojové aspekty morálky. 2.2 Hodnocení stupně mravnosti Kromě těchto dvou základních aspektů můžeme rozlišit dvě roviny hodnocení stupně mravnosti. Jedna Když víme, co je dobré, rovina je dána kapacitou morálního úsudku (tím, co člověk ví, že je v dané situaci - morálním aktem). znamená to, Druhou rovinou je tendence skutečně se v otevřeném chování projevovat, jednat v souladu s tímto že tak také morálním úsudkem. Jedna věc je tedy vědět a druhá je skutečně konat, řídit se tím, co vím 5 jednáme?. Tyto dvě roviny mohou být ve vzájemném rozporu, někdy dosti příkrém. Zdá se, že je to rovněž jeden z morálních problémů naší doby. Na druhé straně, shoda těchto dvou rovin je přímo úměrná míře vnitřního přijetí morálních norem, a tím i vyjádřením efektivity mravní výchovy. Příklad 7 Většina z nás se shodne na tom, co je dobré a co ne. Dokonce si to dovedeme obhájit. Ale řídíme se tím? Všichni víme, že krást se nemá (ale když šlápneme o půlnoci na peněženku nikde ani človíčka, tma jako v pytli...), víme, že lhát taky není dobré (ale když se tím vyhneme nepříjemným důsledkům ), nebo podvádět při zkoušce (ale když učitel odejde z učebny a poznámky leží na dosah ), jak se zachováme? A o čem je úsloví: kde není žalobce, tam není soudce? Úkol 5 Jaký je smysl rčení káže vodu, ale pije víno? A jak hodnotíte současnou morální atmosféru ve společnosti? 4 Právě v poslední době je klasický pohled na fundamentální kognitivně vývojové teorie obohacován o nezbytnou emocionální komponentu nejčastěji se mluví o empatii jako o druhém pilíři morálky.

17 2.3 Základní předpoklady kognitivně vývojového přístupu k morálce Kognitivně vývojový přístup vychází z následujících základních předpokladů: Čtyři předpoklady kognitivně 1. Existují obecně platná vývojová stádia, kterými jedinec prochází v rámci kontinuity svého vývoje, vývojového přístupu a to přechodem z nižšího stádia k vyššímu. Přitom nižší stádium připravuje půdu pro vznik stádia vyššího 5. Problémy nastávají tehdy, jestliže nižší stádium připraví nedostatečně jedince pro úkoly stádia vyššího. Přeskakování jednotlivých stádií (pokud je vůbec možné) je považováno spíše za atypický jev. 2. Základem kognitivně vývojového paralelismu v oblasti morálního usuzování je úvaha: jestliže je řeč o morálním usuzování, potom na pozadí musí být usuzování jako kategorie myšlení. Pokročilé morální soudy tedy spadají pod pokročilé logické soudy 6. Logický soud je nezbytnou podmínkou morálního vývoje. Není však podmínkou dostatečnou 7! 3. V hierarchickém řazení vývoje je vyšší stádium považováno za vývojově kvalitnější. 4. Vliv prostředí se z pohledu kognitivně vývojových teorií uznává jen jako činitel kognitivně stimulujícího vývoje, než jako relativně autonomní specifická zkušenost 8. Úkol 6 Jak si z pohledu druhého předpokladu vysvětlit, že osoby s vážnou kriminální anamnézou jsou často lidé s vysokou inteligencí? Najdete pro to nějaké vysvětlení? Typickými představiteli tohoto přístupu jsou J. Piaget a L. Kohlberg. První je považován za zakladatele tohoto pohledu na morální vývoj, druhý dlouhá léta představuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů. 5 Všichni víme, že podvádět při zkoušce se nemá, pravda? Ale když učitel odejde z učebny a poznámky leží na dosah?? 6 Představa o vývoji přechodem z jednoho stádia do druhého se týká nejenom myšlení - Piaget, ale i osobnost - Erikson aj. 7 Jinými slovy, například osoba s příliš konkretizujícím charakterem myšlení je nutně omezena v chápání abstraktnějších souvislostí, obtížněji proniká do komplexu morálních potřeb a požadavků společnosti, je náchylná např.k subjektivismu a k simplifikovaných schématům, snadněji podléhá manipulaci a zneužití.a podobně. 8 Mnoho lidí může vykazovat vyšší logické stádium, než je jejich paralelní stádium morální (např. o válečných zločincích se nedá hovořit jako o lidech s jednoznačně nízkou úrovní logického usuzování - často naopak! ale spíše jako o lidech, u nichž morální soud byl naopak prokazatelně nižší než paralelní soud logický. Na druhé straně jen obtížně najdeme člověka, který by vykazoval vyšší morální stádium usuzování, než je jeho stádium logické.

18 2.4 Piagetův přístup k morálnímu vývoji Piaget stanovil čtyři známá a dodnes inspirativní vývojová stádia formování logických soudů 9 : Piagetova stádia senzomotorické (zahrnující období do 2 let), preoperacionální stádium (zahrnující období 2 7 logických let), konkrétně operacionální stádium (zahrnující období 7 12 let) a formálně operacionální soudů stádium (zahrnující období let) 10. Úroveň logických soudů umožňuje jedinci hodnotit sociální situaci a zkušenosti daného období 11. Každé logické vývojové období je tak charakterizováno i sociálními důsledky svého vývojového omezení. Věnujme se stručně a zjednodušeně především jim (sloučíme první dvě období do jednoho): 1. Intuitivní období (přibližně do 7 let ) 12 je charakteristické tzv. egocentrismem dítěte. Dítě vnímá vše z vlastního pohledu. Není schopné chápat podstatu jevů z jiných hledisek než jsou jeho vlastní. Není proto schopno spolupracovat s jinými, není schopno si uvědomit, že jeho pohled může být nepochopením situace a souvislostí z hlediska mnohoznačnosti jejich významů. 2. Konkrétně operacionální období (přibližně od 7 do 12 let) je charakterizované odklonem od egocentrismu. Výsledkem je náhled dítěte, že situace tak, jak ji dítě vnímá, může být odlišná od toho, co o ní ví. Dítě poznává hlediska jiných lidí, začíná si uvědomovat, že jeho pohled na situace může být subjektivní a relativní. Zde je počátek schopnosti vžít se do pocitů druhých a do jejich chování. 3. Formálně operacionální období (přibližně od 12 do 20 let) je charakterizováno myšlením v hypotetické a abstraktní rovině. Jedinec je schopen zvážit zkušenosti, předvídat vztahy a předpokládat důsledky v delší časové perspektivě. Je to období formování plánů a životních ideálů. Jedinec je schopen reflektovat lidské vztahy, klasifikovat a třídit je hierarchicky pod obecné hodnoty, principy a ideály. Egocentrismus myšlení Odklon od egocentrismu v myšlení Hypotetická a abstraktní rovina myšlení Ke každému z těchto stádií přiřazuje Piaget paralelní stádium morální: 1. Iniciální stádium ve kterém malé dítě vykazuje jen stereotypy konkrétního chování, které je v podstatě jen napodmiňované (= z větší částí jako naučené reakce na podněty) - nesmíš, musíš, můžeš 2. Stádium heteronomní 13, vynucené, morálky je heteronomií absolutních a rigidních soudů, které mají původ v autoritách, se kterými se dítě v tomto období setkává. Charakterizují spíše pasivní podvolení autoritě (rodičovské, učitelské, vrstevnické) s níž se dítě ve svém životě střetlo chce se po mě, nechce se po mě, očekává se, že.. a podobně. Čím více názorově nejednotných autorit, tím větší heteronomie. 3. Stádium morální kooperace a reciprocity je založeno na chápání obecných principů na pozadí morálních soudů. Odrážejí poznání záměrů na pozadí ze kterých morální soudy pramení. Předpokládá dobrou orientaci v mnohoznačných situacích. Odtud ochota aktivně se účastnit, podílet, spolupracovat na základě chápání vyšších cílů společnosti, jejích záměrů a prostředků vedoucích směrem k ideálům chci, protože je to správné, udělám, protože je to nutné, potřebné, správné, dobré a podobně. Piagetova morální stádia 9 Jeho teorie je nadále rozpracována velkou skupinou vědců, kteří jsou nazýváni neopiagetovci. 10 S Piagetovou teorií rozumového vývoje se pravděpodobně seznámíte později v přednáškách a na seminářích obecné psychologie. Jen tolik, že jeho schéma je mnohem členitější než pro zjednodušení uvádím. 11 Důležitá poznámka: jednotlivé poznávací dovednosti nejsou vyhrazené čistě pro to které stádium, ale v tom stádiu, ve kterém jsou uváděny, jsou tyto schopnosti dovedeny do úrovně, která je předpokladem relativně bezproblémového, optimálního zvládnutí úkolu stádia nastupujícího. 12 Věková určení jsou jen velmi orientační. 13 Heteronomie = závislost na vnějších činitelích nebo autoritách

19 Pro nás platí, že čím vyšší stádium morálního usuzování, tím hlubší morální principy a hodnotnější ideály. Na druhé straně, čím je větší tendence jedince setrvávat na nižších stádiích tohoto vývojového trendu, tím omezenější je i sklon jedince morálně jednat. Závislost na stádiu vynucené heteronomní morálky je pravděpodobně výsledkem působení jednostranně autoritativních zdrojů a tím i jisté kognitivní nezralosti a je výstrahou pro příliš autoritativní vedení mladého člověka. Ideálem v tomto ohledu není a nemůže být účelový konformismus, ale aktivní účast jedince na uskutečňování ideálů, schopnost relativně autonomně jednat, ve proti směru společenského snažení na rozporuplné situace naší doby (a v případě potřeby jít za svými ideály i navzdory většině?! Úkol 7 To je jisté varování nejen pro autoritativní výchovu, ale v širším slova smyslu pro totalitní a manipulativní prostředí, které vykonává silný tlak na jedince k tomu, aby vynutilo morální podvolení, především strachem z autority. Egonu Bondymu je přisuzován památný a velmi tvrdý výrok charakterizující chování lidí v totalitním prostředí: Kdo se nepřizpůsobil, byl nadosmrti zaživa pohřben. Kdo se zkonformoval, ten ví, že se zkurvil. Jak byste ho vyložili? Piagetovy (1965) koncepce byly a jsou dosud kritizovány z různých hledisek: pro příliš hrubé dělení vývojového procesu na pouhá tři stádia, pro nepřehlednost teoretických a psychologických významů a termínů, pro tvrzení, že morální zrání vrcholí mezi 11 a 12 rokem života a v neposlední řadě pro opomíjení motivací a emocí. Piagetova koncepce morálního vývoje se nevyhnula kritice 2.5 Kohlbergův přístup k morálnímu vývoji Příkladem toho, že se Piagetova koncepce má mnoho následovníků, je koncepce morálního vývoje Kohlberga (1969). Jeho představa vychází (ostatně i jako Piagetova) z dlouhodobých výzkumů dětí. A k Piagetovým třem stádiím, přiřazuje každému - ještě dvě další. Charakterizována jsou následujícím způsobem: 1. Prekonvenční stádium jedinec vnímá morální pravidla a od nich odvozená morální očekávání jako něco, co leží mimo dosah jeho vlivu a kontroly. Kohlbergův přístup je rozšířením Piagetovy koncepce morálního vývoje: stejný principodlišná terminologie Prekonvenční stádium a) Období heteronomní morálky je to egocentrický pohled (známý již u Piageta) formulovaný jako co je dobré pro mě, to je dobré i pro jiné. Charakteristickým rysem je subjektivita, relativita pohledu vyplývající z neschopnosti chápat podstatu situací z hlediska jejich mnohoznačnosti. b) Individualistické období relativizující pohled, který můžeme charakterizovat jako pro každého je dobré něco jiného a tak klidně mohu trvat na tom, co je dobré jen pro mě.

20 2. Konvenční stádium charakterizují osoby, které se sice ztotožňují s normami lidí ve svém okolí, s jejich požadavky a očekáváními, dokonce tyto normy mohou být i vnitřně osvojeny, ale pouze jako odvoditelné od autorit. Konvenční stádium a) Stádium morální konformity charakteristickým motivem je heslo co dělají ostatní, to je dobré i pro mě aneb tzv. zlatá střední cesta. Na pozadí je potřeba sociální akceptace, potřeba uznání okolím, být dobrý především v očích okolí. Výsledkem této potřeby je ochota podrobit se autoritě a snaha být k autoritě loajální (konformita). b) Období chápání morálky jako součástí funkčního sociálního systému jedinec chápe společnost jako systém, organismus, který má musí mít svá pravidla, která ho udržují a s nimiž je třeba souhlasit. A to i v případě, kdy ví a má osobní zkušenost, že se dají poměrně snadno obejít. Uvědomuje si, že jen taková společnost je schopna jedince podporovat, a proto ospravedlňuje její morální systém. 3) Poskonvenční stádium jedinec zvnitřňuje obecné morální principů a ideály tak silně, že je Poskonvenční stádium integruje do svého personálního systému hodnoty. Na základě vnitřního přesvědčení o existenci obecných, univerzálních hodnot, které jsou odvozeny od objektivních souvislostí a hlubokých všelidských zákonitostí. Za takových okolností je jedinec schopen bránit tyto principy bez ohledu na tlak a autoritu. Jediným řídícím mechanismem jeho morální orientace je jeho svědomí (nikoli vnější autorita). a) Stádium morálních kontraktů (smluv) předpokládá u jedince vědomí nadspolečenských práv a hodnot člověka na základě přesvědčení, že společnost, ve které člověk žije, je založena na principu nejvyššího dobra pro největší počet jejích členů, a proto ze svého vnitřního přesvědčení, na základě svobodného souhlasu uzavírá s touto společností vnitřní, nepsanou smlouvu kontrakt - o spolupráci a shodě. b) Stádium univerzálních etických principů a ideálů vychází z přesvědčení jedince, že lze obhájit a udržet stejná práva pro všechny s ohledem na lidskou důstojnost a umožnit rozvoj každému jednotlivci. Na pozadí tohoto přesvědčení je víra, že nejvyšší hodnotou a smyslem společnosti je člověk sám. Formuje se vědomí, že přes veškerou momentální rozporuplnost světa lze dojít k uskutečnění odvěkých lidských ideálů. I když se zlo stává součástí společnosti, neznamená to, že se mu nemá vzdorovat (často i za cenu sebezničení). Jedinec se principiálně drží těch zásad, na kterých, podle něj, musí být založena každá dobrá a spravedlivá společnost. Tolik ke Kohlbergovu pojetí morálních stádií. 2.6 Dvě poznámky na závěr Již jsme poznamenali, že kognitivně vývojový přístup není zdaleka jediným přístupem k problémům osvojování morálky. Přestože lze mít k prezentovanému přístupu řadu připomínek, které se objevují již od dob Piageta, obrací na sebe v současné době značnou pozornost. Tato linie má řadu pokračovatelů, kteří vycházejí z (často oprávněné) kritiky a kognitivně vývojové hledisko rozšiřují o řadu pozoruhodných aspektů. Například sociálně kognitivní přístup (Selman, 1976) doplňuje logický fundamentalismus Kohlberga o sociální role socializace a emocionální zdroje (emoce) morálky. Nicméně svár různých teorií hned tak neskončí. Je možné vysvětlit morální vývoj jen za základě znalosti hladiny logického myšlení?