Projekt TERNE ČHAVE (Mladí lidé) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Transkript

1 Projekt TERNE ČHAVE (Mladí lidé) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 Manuál vzdělávacího programu rozvoje funkční gramotnosti romské mládeže Ma n u á l v z d ě l áva c í h o p r o g r a m u r o z v o j e f u n k č n í g r a m o t n o s t i romské m l á d e ž e byl vytvořen v rámci projektu TERNE ČHAVE (Ml a d í l i d é) projekt v z d ě l ává n í odborných pracovníků center pro r o z v o j f u n k č n í g r a m o t n o s t i romské m l á d e ž e, který byl s p o l u f i n a n c o vá n Evropským s o c i á l n ím fondem a státním rozpočtem České republiky. Evropský s o c i á l n í f o n d n a p o m á h á r o z v o j i zaměstnanosti p o d p o r o u zaměstnatelnosti, podnikatelského d u c h a, rovných příležitostí a investicemi do lidských zdrojů. Autorský tým Mgr. Vlasta Geryková (vedoucí) Mg r. Helena Ba l a b á n o vá, Mg r. Petr Bo g á r, Va n d a Ho l u b o vá, Mg r. To m á š Ja l ů v k a, Mg r. Gabriel Ju c h e l k a, PhDr. Ja r m i l a Peterková, Mg r. Pav e l Sta n i s l av Recenzovala Mg r. Šárka Ch y t i l o vá Moravskoslezský kraj 2008 Děkujeme všem č l e n ů m realizačních t ý m ů, kteří n á m p o m á h a l i při z p r a c o vává n í jednotlivých textů m a n u á l u svými r a d a m i, zpětnými va z b a m i a p ř i p om í n k am i z praxe. Vě ř ím e, že uživatelé Ma n u á l u v z d ě l áva c í h o p r o g r a m u r o z v o j e f u n k č n í g r a m o t n o s t i romské m l á d e ž e v n ě m n a l e z n o u podněty a náměty pro svou činnost a přejeme jim mnoho úspěchů v jejich práci. (Autoři)

3 ÚVOD Cílem vzdělání je umožnit lidem, aby se podíleli na rozvoji své země, své komunity a celého světa. DEFINICE OSN Tento m a n u á l je určen všem obětavým pracovníkům neziskových o r g a n i z a c í, škol a d a l š í c h institucí, které se věnují práci s romskými dětmi a m l á d e ž í. Sn a d jim b u d e a l e s p o ň m a l o u teoretickou inspirací a n áv o d e m na praktické aktivity, které mohou s dětmi a mládeží vyzkoušet. Romské děti nejsou dětmi z d r u h é ř a d y. Js o u jen j i n é ve svém c h á pá n í světa, v r o z v o j i svých s c h o p n o s t í, ve svém j e d n á n í, c h o vá n í, j i n é v h o d n o t o v ý c h a kulturních zvyklostech svého etnika. Js o u m o ž n á t r o c h u j i n é, a l e nejsou h o r š í.většina z n i c h t o u ž í po p o z n á n í, chtějí si h r át, tvořit, zpívat, ta n č i t, s p o r t o vat a přitom rozvíjet svou individualitu. A proto stojí za to se jim věnovat a vzdělávat je. Pr o t o ž e ve v z d ě l á n í je b u d o u c n o s t m l a d ý c h romských l i d í. Právě v z d ě l á n í m ů ž e být východiskem ze z a č a r o va n é h o k r u h u romské neprofesionality a s n í spojených problémů j a k o je nezaměstnanost, kriminalita, zneužívání návykových látek a n e v h o d n é v y u ž í vá n í v o l n é h o času. Pro romské děti a m l á d e ž m o h o u m n o h é z n a m e n at obětaví zaměstnanci neziskových volnočasových zařízení. Manuál vzdělávacího programu rozvoje funkční gramotnosti romské mládeže Vydavatel: Moravskoslezský kraj, 28. října 117, Ostrava, Autoři textů: Mgr. Vlasta Geryková (vedoucí), Mgr. Helena Balabánová, Mgr. Petr Bogár, Vanda Holubová, Mgr. Tomáš Jalůvka, Mgr. Gabriel Juchelka, PhDr. Jarmila Peterková, Mgr. Pavel Stanislav, Grafická design a tisk: Studio TRINITY, s. r. o., Dolní Novosadská 65a, Olomouc, Náklad: 250 výtisků Moravskoslezský kraj 2008 Ma j í totiž m o ž n o s t děti vzdělávat a rozvíjet v jiném n e ž školním prostředí, m í t s n im i vzájemný partnerský vztah, mohou se stát jejich vzory v jednání, chování i komunikaci právě svým osobním příkladem. Pr o t o jim přejeme v jejich n á r o č n é a v e l m i z á s l u ž n é práci h o d n ě z d a r u a ú s p ě c h ů, a l e i trpělivosti. Snad k tomu svým dílem přispěje i námivytvořený manuál. V manuálu jsou u jednotlivých kapitol uvedeni jejich autoři, pokud některý z autorů zpracoval převážnou část daného tematického celku, je jeho jméno uvedeno pouze na začátku tohoto celku a není pak uváděno u dílčích kapitol. Zpracoval-li však některou z dílčích kapitol jiný autor, je pod názvem dílčí kapitoly uveden. V obsahu manuálu jsou však pro přehlednost uvedeny jména jednotlivých autorů v závorce u každé kapitoly. Text neprošel jazykovou úpravou, za obsah jednotlivých kapitol odpovídají jejich autoři. Za edukační tým projektu TERNE ČHAVE (Mladí lidé) Mg r. Vl a s ta Geryková

4 OBSAH 2. Romská kultura 2.5 Možnosti spolužití odlišných kultur Pedagogika volného času Metody terénní sociální práce 1.1 Způsob vyhledávání a navazování kontaktů s potenciálními klienty služby v terénu Metody sociální práce (Tomáš Jalůvka) Streetwork (Vanda Holubová) Metody sociální práce očima romského sociálního pracovníka (Vanda Holubová) Způsoby vyhledávání a navazování kontaktů s potenciálními klienty (Tomáš Jalůvka) Respektování odlišnosti při navazování kontaktu s romskými klienty (Vanda Holubová) Základní orientace v právních normách vztahujících se ke státní sociální podpoře, hmotné nouzi, životnímu a existenčními minimu Státní sociální podpora (Tomáš Jalůvka) Hmotná nouze (Tomáš Jalůvka) Životní a existenční minimum (Zákon č. 110/2006Sb.) (Tomáš Jalůvka) Základy asertivního chování Úvodní informace k asertivitě (Gabriel Juchelka) Asertivita a zaměstnanci organizací pro práci s mládeží (Gabriel Juchelka) Asertivita zdravé sebeprosazení (Gabriel Juchelka) Asertivita jako součást sociálního jednání (Gabriel Juchelka) Asertivní pravidla práva (Gabriel Juchelka) Umění požádat druhé o laskavost (Gabriel Juchelka) Přijatelný kompromis (Gabriel Juchelka) Otevřené dveře Jak na kritiku? (Gabriel Juchelka) (Asertivní) ne! (Gabriel Juchelka) Metoda poškrábané gramofonové desky (Gabriel Juchelka) Vnímání, pocity, empatie, neverbální komunikace praktické aktivity (Vlasta Geryková) Klíče k osobnosti praktická aktivita (Vlasta Geryková) První dojem praktická aktivita (Vlasta Geryková) Interetnický konflikt Konflikt chování a prožívání v konfliktu (Vlasta Geryková) Základní informace k interetnickému konfliktu (Vlasta Geryková) Historie Romů v Evropě a na území České republiky Základní údaje (Helena Balabánová) Původ Romů (Helena Balabánová) Osidlování Evropy (Helena Balabánová) Období perzekuce (Helena Balabánová) Období počátku asimilace (Helena Balabánová) Období genocidy (Helena Balabánová) Poválečný vývoj pokračování snahy o asimilaci (Helena Balabánová) Vývoj po roce 1989 změna v myšlení cesta k integraci (Helena Balabánová) Romština mateřský jazyk klientů Původ a vývoj romštiny (Gabriel Juchelka) Specifika romského jazyka (Gabriel Juchelka) Romský jazyk při práci s klienty (Gabriel Juchelka) Romské hádanky praktická aktivita (Vlasta Geryková) Romská moudrá slova praktická aktivita (Vlasta Geryková) Sociální struktura romských komunit žijících v ČR Struktura romské komunity (Helena Balabánová) Struktura romské rodiny (Helena Balabánová) Rysy sociálního systému (Helena Balabánová) Výchova dětí v romské rodině (Helena Balabánová) Hra na etnologa aneb měříme stejným metrem? praktická aktivita (Vlasta Geryková) Zvyky a tradice udržované v romských rodinách Svatba, námluvy (mangavipen) (Helena Balabánová) Těhotenství, narození dítěte (Helena Balabánová) Křtiny (e boňa) (Helena Balabánová) Úmrtí, pohřeb, smuteční hostina (Helena Balabánová) Typické znaky romského myšlení (Helena Balabánová) Jídlo (Helena Balabánová) Vnímání času a prostoru (Helena Balabánová) Představy, sen a realita (Helena Balabánová) Hodnotový systém u Romů (Gabriel Juchelka) Hodnoty Romů ve vztahu k uplatnění v pracovním životě (Gabriel Juchelka) Vývoj přístupů k multikulturní výchově (Gabriel Juchelka) Předsudky a stereotypy v přístupu k příslušníkům jiných menšin a kultur (Vlasta Geryková) Možnosti řešení intolerance a projevů diskriminace a rasismus (Vlasta Geryková) Vlakem po Evropě praktická aktivita (Vlasta Geryková) TEČKOVÁNÍ praktická aktivita (Vlasta Geryková) Bargoti a Roteři praktická aktivita (Vlasta Geryková) Češi, nekrást tady praktická aktivita (Vlasta Geryková) Multikulturní společnost, ano či ne? praktická aktivita (Vlasta Geryková) Vidět věci rozdílně praktická aktivita (Vlasta Geryková) Občané druhé kategorie praktická aktivita (Vlasta Geryková) Španělé a Japonci praktická aktivita (Vlasta Geryková) Ideální společnost PLANETA PŘÁTELSTVÍ projektová aktivita (Vlasta Geryková) Specifika výchovné práce s romským klientem 3.1 Romství jako znevýhodňující sociální faktor Soužití majority a minority (Vlasta Geryková) Tabulky, výzkumy, základní znaky a charakteristika, srovnání v jednotlivých oblastech, komunitách (Tomáš Jalůvka) Inkluze zapojení formou spolupráce (Tomáš Jalůvka) Nerespektovaný praktická aktivita (Vlasta Geryková) Mentální obraz Romů praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Co je a co není rasismus? praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Strach z neznámých praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Na stereotypy praktická aktivita (Vlasta Geryková) Výchovná a vzdělávací práce s dětmi a mládeží s přihlédnutím k romské komunitě Základní teze o charakteristikách mladšího školního věku (Jarmila Peterková) Základní teze o charakteristikách staršího školního věku (Jarmila Peterková) Základní teze o charakteristikách věku adolescentů (mladých dospělců) (Jarmila Peterková) Volný čas a jeho specifika (Gabriel Juchelka) Osobnost pedagoga volného času (Gabriel Juchelka) Role hry ve volném čase dětí (Gabriel Juchelka) Analýza vybraných didaktických her použitých při realizaci projektu TERNE ČHAVE (Gabriel Juchelka) Volný čas a hra v jednotlivých obdobích vývoje dítěte (Gabriel Juchelka) Volný čas jako součást zdravého životního stylu dětí a mládeže (Gabriel Juchelka) Charakteristika základních volnočasových činností Mravní působení mezi mládeží (Gabriel Juchelka) Estetické působení mezi mládeží (Gabriel Juchelka) Hudební a taneční aktivity mládeže (Gabriel Juchelka) Několik poznámek k romskému hudebnímu umění (Gabriel Juchelka) Výtvarné aktivity mládeže (Gabriel Juchelka) Několik poznámek k romskému výtvarnému umění (Gabriel Juchelka) Dramatické činnosti mládeže (Gabriel Juchelka) Ekologická výchova dětí a mládeže (Gabriel Juchelka) Ekologická výchova praktická aktivita (Gabriel Juchelka) Poznámky k romské literatuře pro mládež (Gabriel Juchelka) K metodice volnočasových činností v nízkoprahových zařízeních (Gabriel Juchelka) Vyhledávání talentů v jednotlivých oblastech tvorby (Gabriel Juchelka) Výběr her podle věku a potřeb rozvoje osobnosti Hry pro dítě mladšího školního věku (Jarmila Peterková) Hry pro dítě staršího školního věku (Jarmila Peterková) Hry pro nezletilé a mladé dospělce adolescenty (Jarmila Peterková) Tvořivost a její rozvoj u dětí a mládeže Tvořivost jako jev (Jarmila Peterková) Faktory ovlivňující míru tvořivosti (Jarmila Peterková) Jak rozvíjet dětskou tvořivost (Jarmila Peterková) Rozvíjení tvořivosti v rodině (Jarmila Peterková) Možné techniky tvůrčí práce praktické aktivity (Jarmila Peterková) Obecná aplikace principů tvořivosti na různorodé cílové skupiny (Jarmila Peterková) Vybrané možnosti rozvoje tvořivosti u dětí praktické aktivity (Tomáš Jalůvka) 93

5 4. Metody rozvoje komunikačních dovedností 4.1 Překonávání jazykové bariéry Principy komunikačního procesu a faktory ovlivňující komunikaci (Gabriel Juchelka) Zásady verbální a nonverbální komunikace při práci s romským klientem (Helena Balabánová) Psaná komunikace (Tomáš Jalůvka) Ukázka strukturovaného životopisu praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Psaná komunikace Žádost o místo (průvodní dopis) (Tomáš Jalůvka) Ukázka průvodního dopisu praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Psaná komunikace Úřední dopis (Tomáš Jalůvka) Ukázka úředního dopisu praktická aktivita (Tomáš Jalůvka) Stačí řeč ke komunikaci? praktická aktivita (Vlasta Geryková) Stačí řeč ke komunikaci? pracovní listy Čeština komunikační prostředek obyvatel ČR Čeština jako cizí jazyk pro Romy, specifika výuky jazyka českého (Gabriel Juchelka) Možnosti rozvoje jazykových kompetencí praktické aktivity (Gabriel Juchelka) Možnosti rozvoje jazykových kompetencí pracovní listy (Gabriel Juchelka) Oblasti čtenářské gramotnosti v praktickém životě (Gabriel Juchelka) Role asistenta pedagoga (dříve romský pedagogický asistent ) (Tomáš Jalůvka) Jednání na úřadech (Tomáš Jalůvka) Modely motivačních aktivit k rozvoji individuality Jak efektivně formulovat informace o sobě a druhých sebepoznání a sebehodnocení (Petr Bogár) Jak efektivně formulovat informace o sobě a druhých praktická aktivita (autoportrét) (Petr Bogár) Hierarchie potřeb, základní sociální potřeby v jednotlivých obdobích (Petr Bogár) Životní hodnoty (Vlasta Geryková) Hodnoty praktická aktivita (Vlasta Geryková) Úspěch, uznání, pochvala (Vlasta Geryková) Prevence závislosti patologických jevů úvod k problematice (Pavel Stanislav) Metodika prevence závislostí a patologických jevů: Program PRÁVO PRO KAŽDÝ DEN STREET LAW (Vlasta Geryková) Řazení kartiček s trestnými činy praktická aktivita (Vlasta Geryková) Umíte svědčit? praktická aktivita (Vlasta Geryková) Kriminalita mladistvých (Petr Bogár) Romové ve výkonu trestu (Petr Bogár) MĚL(A) BYCH SVĚDČIT? praktická aktivita (Vlasta Geryková) Kdybych mohl být praktická aktivita (Vlasta Geryková) PAVUČINA praktická aktivita (Vlasta Geryková) Romská debatní liga, námět na výborný program pro rozvoj individuality romských dětí a mládeže praktická aktivita (Vlasta Geryková) Modely motivačních aktivit k rozvoji profesionální orientace Význam vzdělávání a kvalifikace jako priority v rozvoji jedince a uplatnitelnosti na trhu práce (Pavel Stanislav) Orientace na trhu práce, jak získávat a vyhledávat informace o zaměstnání (Pavel Stanislav) Nabídky Úřadu práce, rekvalifikační kurzy, školení (Pavel Stanislav) Žádost o místo (Pavel Stanislav) Pracovní pohovor (Pavel Stanislav) Celoživotní vzdělávání (Pavel Stanislav) Metodika předmětu Příprava na povolání praktické aktivity, náměty pro konkrétní činnosti s dětmi a mládeží (Vlasta Geryková) Burza povolání praktická aktivita (Vlasta Geryková) Projekt Kouzlo zapomenutého Stará řemesla praktické aktivity pro pracovní výchovu a rozvoj profesionální orientace (Vlasta Geryková) 167

6 Metody terénní sociální práce 1

7 1.1 Způsob vyhledávání a navazování kontaktů s potenciálními klienty služby v terénu Metody sociální práce Tomáš Jalůvka Metody sociální práce jsou specifické postupy sociálních pracovníků definované cílem nebo cílovou skupinou. Cílem může být úřední úkon, poskytnutí materiální pomoci, poskytnutí poradenství, vytvoření plánu postupu, poskytnutí komplexní pomoci aj. Cílovou skupinou může být jednotlivec, rodina, skupina, místní komunita. 1 ZÁKLADNÍ METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE: 1. Případová práce čili práce s jednotlivcem 2. Práce se skupinou 3. Práce s rodinou 4. Komunitní práce. 1. Případová sociální práce, přístup zaměřený na případ, na jedince. Základem případové práce je pochopení jedince, ale také porozumění rodině, komunitě, společnosti, kultuře a znalost těch sociálně-zdravotnických služeb, které nabízejí možnost zbavit se nedůstojných životních podmínek. Sociální pracovník, který realizuje případovou práci, musí dobře znát podmínky jednotlivých sociálních služeb, které se v daném terénu nacházejí, dále jejích nabídku služeb a pomoci, které poté může klientům nabídnout. Důležitou součástí jeho práce je napojení na síť odborníků, institucí, které nabízejí odbornou specializovanou pomoc. Zprostředkování následných služeb je jedním z nejvýznamnějších úkolů případové práce. Případový sociální pracovník se musí zabývat všemi sociálními problémy klienta oblasti bydlení, lékařská péče, zaměstnání, rekvalifikačních kurzů, získání dávek státní sociální podpory či dávek sociální péče. Případový pracovník se stává průvodcem a pomocníkem, řídí sociální intervenci. enta dochází k naplánování další spolupráce. Dochází k vypracování individuálního plánu, který umožní klientovi i sociálnímu pracovníkovi sledovat postup k dosažení klientova cíle, výsledku případové práce. 2. Práce se skupinou, je zásadní a nezastupitelnou součástí sociální práce. Umožňuje postupy a metody, které individuální práce s klientem nabídnout nemůže. Skupinová sociální práce využívá zejména skupinovou dynamiku. Sociální pracovníci se podílejí na vedení nejrůznějších skupin (podpůrných, vzdělávacích, terapeutických, skupin zaměřených na dosažení cíle atd.). Konopková charakterizuje skupinovou sociální práci jako činnost sociálního pracovníka, který pomáhá sociálnímu fungování různých skupin ve smyslu rozvoje vzájemných pozitivních sociálních vztahů mezi jejich členy, aby se každý jedinec jako člen skupiny vyvíjel v souladu s cíli, které si skupina klade. 2 Cíle skupinové práce si každá skupina stanoví samostatně, a to podle jejího zaměření a složení. Cílem může být vzájemná podpora, odstranění nežádoucích jevů, příprava na návrat do běžného života atd. 3. Práce s rodinou, je spíše institucionální záležitostí, ale může být realizována i v přirozeném prostředí klienta. Na některé instituce (např. manželská a rodinná poradna) se lidé sami obracejí, jiné instituce rodiny sami vyhledávají (instituce zabývající se ohroženými dětmi, úřady městských obvodů odbory sociálně-právní ochrany dětí). Nejsnazší a nejčastější kontakt s rodinou mají instituce, které nabízí rodinám pomoc. Naopak nesnadný bývá kontakt s rodinami, kde hrozí nějaká sankce (například odejmutí dítěte z rodiny). 4. Komunitní práce, činnost, která má pomoci obyvatelům určité komunity formulovat společné problémy a dosahovat jejich řešení. Jedná se především o schopnost organizovat se, formulovat strategický problém a taktické kroky jeho řešení, vyhledávat zdroje (finanční, materiální, lidské) pro jeho řešení a vytvářet tlak na zodpovědné instituce. 3 Proces komunitní práce je rozdělen do čtyř fází. První fází je zjišťování a analýza potřeb. Zde dochází k zjišťování potřeb v místní komunitě. K zjišťování potřeb se v poslední době používá tzv. SWOT analýza, která se zaměřuje na 2 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál ISBN s Komunitní práce [online] [cit ]. Dostupný z Postupy v případové sociální práci: a. poskytnutí psychické podpory, vyjádření zájmu, b. ventilace klientových pocitů, vyjádření problémů, c. přímá práce s klientem, d. zprostředkování jiné služby. Po počáteční fázi tj. kontaktu sociálního pracovníka a klipopis předností, nedostatků, hrozeb a příležitostí v místní komunitě. Další fází procesu je plánování. Komunitní pracovník navrhuje projekt, jehož cílem má být odstranění nebo zmírnění problémů. V projektu komunitní pracovník identifikuje problémy lokality, cíle projektu, zdroje, které budou při jeho realizaci využity, a konkretizuje prováděcí plán. Třetí fází je samotná realizace plánu. Dochází k podpoře spolupráce všech subjektů. Poslední fází je vyhodnocení, které nám poskytuje informace o efektivitě daného programu. Komunitní pracovník Na komunitního pracovníka jsou s rozvojem komunitní práce kladeny čím dál větší požadavky jak na jeho znalosti, tak na jeho profesionální dovednosti. Komunitní pracovník by měl mít znalosti z filosofie, sociologie, psychologie, sociální práce, sociální politiky a ekonomie. Měl by být profesionálem, který dokáže: «žít uprostřed konfliktů a napětí, «naslouchat potřebám jednotlivých skupin žijících v komunitě, «usnadňovat a podporovat jednání různých zájmových skupin, «pomoci obyvatelům komunity zapojit se do procesu, «napsat projekt, «skončit v pravý čas svou práci a předat svou kompetenci místním obyvatelům. 4 Terénní sociální práce (TSP) TSP je realizována terénním sociálním pracovníkem v přirozeném prostředí, tzn. v prostředí ve kterém klient žije a je založena na vzájemné důvěře a spolupráci mezi klientem a sociálním pracovníkem. Při terénní sociální práci se zaměřuje na zjišťování okolností jejich problémů u nich doma, ve škole, na úřadě nebo v zaměstnání. Sociální pracovník není nutně limitován časem, a proto může danému případu věnovat podstatně více času, než pracovníci odboru sociálně právní ochrany dětí. Cílem TSP je nabídnout pomoc ze strany pomáhajícího pracovníka, který vykonává zároveň roli poradce, průvodce, mediátora, organizátora, komunitního plánovače, autoritu. Terénní sociální pracovník vstupuje do lokality za účelem nabídnout své služby, v místě analyzuje současnou situaci, zjišťuje možnosti zlepšení celkové situace a propojuje své služby s ostatními sociálními službami v regionu. Ve své práci se také soustředí na pomoc jednotlivcům a rodinám, kdy pomáhá řešit okamžité problémy a zároveň se zaměřuje na vyhledávání souvislosti a příčiny propadu svých klientů do sociální izolace. Společně s klienty pak stanovuje postupné kroky, které povedou ke stabilizaci sociální situace klienta (rodiny). Úkolem terénního pracovníka je tedy vyjednat s klientem kompletní způsob řešení jeho problému a poskytnout mu doprovod při řešení tohoto problému. Terénní pracovník se rovněž podílí na zprostředkování lokálních služeb a aktivit, o nichž klienti nevědí. Mezi základní metody terénního sociálního pracovníka patří rozhovor s klientem, pomoc při vyplňování nejrůznějších formulářů nebo sepisování žádostí, vyjednávání, doprovod, koordinační činnost, konzultace s odborníky a kontakt s dalšími institucemi a organizacemi. Při své práci se terénní sociální pracovník věnuje především problémům klientů, které souvisí s neplacením a dluhy, vyřizováním občanství, dávek státní sociální podpory a sociální péče. Dále jak správně nakládat se svými příjmy, dosažení či zlepšení svého bydlení, docházkou děti do školy spojenou s domácí přípravou a využitím volného času dětí atd Streetwork Vanda Holubová Speciální typ terénní sociální práce, který vykonává specifickou vyhledávácí, mobilní terénní sociální práci, která zahrnuje aktuální nízkoprahovou nabídku sociální pomoci uživatelům drog a osobám žijícím rizikovým způsobem života, u nichž je předpoklad, že sociální pomoc potřebují a dosud nejsou v kontaktu z žádnu příslušnou institucí. 5 Sociální pracovník, tzv. streetworker, se orientuje na podporu zájmů skupin či jednotlivců při akceptaci jejich vidění světa, jejich názorů a způsobu života. Ke kontaktu se skupinami či jednotlivci dochází v jejich přirozeném prostředí tzn. na místech jejich každodenního setkávání (hřiště, parky). Streetworker se zabývá řešením problémů těchto skupin, ne problémů, které svým jednáním způsobují společnosti. Streetwork je práce na ulici, přičemž ulici je myšleno jakékoliv otevřené neinstitucionalizované prostředí. 1 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál ISBN s MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce.1. vyd. Praha: Portál ISBN MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce.1. vyd. Praha: Portál ISBN s

8 Funkce streetworku: 1. Vyhledávácí funkce spočívá především: «v navazování kontaktu se členy cílové skupiny, «v mapování lokality, včetně sběru, «analýzy a sumarizace poznaných informací o příčinách, charakteru a intenzitě sociálně patologických jevů v daném teritoriu. 2. Doprovodná funkce spočívá v pomoci, podpoře a asistenci při zvládání obtížných období v průběhu života. Cílem streetworku je oslovit ohrožené skupiny, které socioterapeutickou pomoc viditelně potřebují, samy ji však nevyhledávají, nebo odmítají, a poskytnout jim podporu při zvládání života. Sociální poradenství a socioterapeutická pomoc je těmto lidem nabídnuta v jejich přirozeném prostředí. Úkolem streetworku je aktivovat jejich možnosti k samostatnému řešení sociálních problémů a nabídnout jim alternativní model životního stylu, který je akceptovatelný většinovou společností. Samotným smyslem streetworku je sociální prevence, tzn. předcházení vzniku a šíření sociálně patologických jevů a udržení rovnováhy sociálního systému. Streetwork je založen především na důvěře v sociálního pracovníka a vytvoření oboustranného socioterapeutického vztahu. Klientovi je poskytována pomoc anonymně, bez nutnosti klientovy identifikace a ověření totožnosti. Tato forma může být efektivní pouze tam, kde její adresáti sami chápou smysl této práce, akceptují ji a snášejí Metody sociální práce očima romského sociálního pracovníka Vanda Holubová Terénní sociální pracovník musí před příchodem do terénu zmapovat danou oblast, a to proto, aby věděl o jakou lokalitu se jedná a jací zde žijí obyvatelé. Jestliže se jedná o lokalitu, kde žijí Romové, je na místě, aby si předem připravil informační letáky, které vyvěsí v domech místních obyvatel. Leták by měl obsahovat: «název organizace, pro kterou pracujete, «popis služby, kterou chcete těmto obyvatelům poskytovat, «adresu místa, kde se na vás mohou obracet, «otvírací dobu organizace, «obeznámení, že se do rodin bude dostavovat sociální pracovník, který vysvětlí, jak služba funguje a jaký je cíl této služby. Romská populace je velmi nedůvěřivá, proto je dobré, aby terénní sociální pracovník byl člověk kterého znají, nejlépe člověk z jejích řad, který zná jejich zvyky a styl života. Pokud je tento terénní sociální pracovník upřímný a nedává najevo žádnou nadřazenost, získá si u Romů důvěru a má vyhráno. Romové za ním začnou sami docházet a mohou se naučit, jak řešit problémy, které mají. Tito lidé pak mezi sebou šíří velmi rychle informaci, že mají člověka, který jim může pomoci, takže si tímto způsobem může terénní sociální pracovník získat velmi mnoho klientů. Při této práci se může terénní sociální pracovník setkat i s negativními projevy ze strany některých Romů. Určitá skupina Romů nemusí sociálního pracovníka vůbec přijmout. Tento jev je způsoben především přesvědčením těchto jedinců, že přestože žijí ze sociálních dávek a mají existenční potíže, tak si myslí, že vše zvládnou sami a nepotřebují pomoc a hlavně by pro ně byla potupa, že právě oni tuto pomoc potřebují. I přesto se stává, že tito lidé za vámi jako sociálním pracovníkem jednou přijdou, a když se tak stane, musíme si uvědomit, že tohle rozhodnutí nebylo pro daného člověka jednoduché, a proto je velmi důležité, se k těmto lidem chovat zcela přirozeně a vyjít jim maximálně vstříc. Jedině tak si tento člověk uvědomí, že vaše práce je přínosná a hlavně, že je dobře, že se jim někdo věnuje. Terénní sociální pracovník se musí připravit na to, že tato práce není jednoduchá, protože budete často v kontaktu s úřady a různými institucemi, u kterých můžete pocítit negativní postoj k řešení romské problematiky. Přímá práce v terénu (v rodině) z pohledu romského terénního pracovníka Po příchodu do jednotlivých rodin, je zapotřebí důkladně až polopaticky vysvětlit smysl vaší práce a hlavně, s jakými problémy jim můžete pomoci. Tito lidé, i když často velmi chudí, jsou velmi pohostinní. Je dobré si s těmito lidmi posedět, například u šálku kávy, tím se odbourá nervozita na obou stranách a lépe se komunikuje. Navíc, když si u těchto lidi dáte kávu, tak získáte určitou důvěru, protože si nebudou myslet, že se u nich doma štítíte a budou s vámi jednat otevřeně. Při tomto sezení je důležité se jich nevyptávat pouze na určité problémy, ale bavit se i o běžném životě, o starostech a radostech týkajících se jejich dětí apod. Tímto způsobem získáte mnohem více informací a můžete si udělat prvotní náhled o potížích dané rodiny. V těchto rodinách můžete narazit na takové problémy jako je lichva, podvodné úvěry, fingované sňatky nebo podpisy otcovství s vietnamskými občany, kteří si tím otvírají cestu k získaní trvalého pobytu v zemích celé Evropské unie V těchto případech je zapotřebí postupovat velmi opatrně, jelikož je jasné, že tito lidé byli zneužiti k těmto nekalým obchodům. Potíž je v tom, že náš zákon je upraven tak, že hlavní pravidlo zní: neznalost zákona neomlouvá, a to v daném případě je nutné všem klientům zdůraznit. Jelikož sociální pracovník pracuje v zájmu klienta, je zapotřebí najít společnou cestu, kterou pomůžeme těmto lidem k tomu, aby se jejich prohřešky nedostaly k prošetřování policie. Pokud by se tak stalo, je jasné, že by byli ihned obviněni z trestného činu (např. podvodu apod.). Jelikož Romové žijí převážně ze sociálních dávek a přídavků na děti, navrhuji těmto klientům, aby jednotlivé problémy řešili takto: Potíže s placením nájemného Doporučuji, aby si dali na sociální odbor písemnou žádost, na základě které jim bude z dávek stahována částka na úhradu nájmu na daný měsíc a posílána na bytový servis. Tím se přispěje k tomu, aby ubylo neplatičů a hlavně, aby nedošlo k vystěhování rodin z bytu. Úvěr Pokud nám klient sdělí, že má úvěr, který nesplácí a neví, jak postupovat, tak mu doporučujeme, že pokud rodina pobírá přídavky na děti, zasílat z těchto dávek určitou částku na splácení tohoto úvěru. Než tak klient učiní, je dobré danou úvěrovou společnost o tomto postupu informovat písemně. V žádosti se podrobně popíše sociální situace dané rodiny a požádá se o změnu splátkového kalendáře. Svatba romské dívky s Vietnamcem Jde o velký problém a v daném případě je na místě se spojit s někým, komu důvěřujete a kdo vám poradí, jak v dané situaci postupovat. Při své práci spolupracuji s Mgr. Mjr. Václavem Šarochem, který se romské problematice věnuje již řadu let a mnoho o těchto lidech ví. Hlavní potíž je v tom, že dívky, které se takto provdaly za nevelký finanční obnos, neví, jaké to může mít právní následky. Těmto dívkám je v počátku vietnamskými zprostředkovateli slibováno, že budou po třech týdnech rozvedeny najatým soudcem. Tato informace je nepravdivá a dívky, v domnění, že to tak opravdu bude, podepisují vše, co jim oni zprostředkovatelé dají k podpisu. Po uzavření sňatku na úřadě dostanou dívky polovinu částky (např ,- Kč) a další částku obdrží, až se zúčastní výslechu na Cizinecké policii. Tam podepíší další formuláře, ale většinou opět neví jaké. Dívka se setkává s manželem pouze při obřadu na úřadě a poté na Cizinecké policii. Romské dívky bohužel znají pouze jméno člověka, který vše organizuje, ale nikdy se s nim osobně nesetkaly. Romské dívky, které pobírají dávky státní sociální podpory, se tak mohou hned v prvním týdnu po uskutečněném sňatku dopustit prvního trestného činu. Po sňatku je jim znehodnocen občanský průkaz (ustřihnutím rohu průkazu). Tento doklad je tímto již neplatný a dívky jsou povinné na úřadě veškeré změny v osobních údajích, jakož i změnu stavu, nahlásit. Protože dívky ví, že by přišly o sociální dávky, tak nahlásí na policii, že občanský průkaz ztratily a jdou si vyřídit na úřad nový. Tam ovšem již nenahlásí, že se provdaly, a tím se dopouští prvního trestného činu klamání úřadu. Dívky pak ze sociálního odboru (odbor sociálně právní ochrany dětí) pobírají dávky sociální péče a když celková částka přesáhne pět tisíc korun, tak se dopouští dalšího trestného činu, jelikož na sociální dávky nemají již nárok, a to od doby co se provdaly. Dle zákona o rodině č. 94/1963 Sb., je totiž povinen je živit ze zákona manžel. Dívky si neuvědomují, že za těch pár tisíc, které za tento skutek obdrží, můžou mít velké existenční potíže v dalších minimálně dvou letech. Náš zákon totiž říká, že manželství může být rozvedeno nejdříve po jednom roce a z toho se musí prokázat, že manželství neplní svou funkci minimálně půl roku. Dále může být toto manželství rozvedeno po roce pokud s tím souhlasí obě strany, a to je v daném případě největší problém, jelikož dívky své manžely viděly pouze v oddací síni a na Cizinecké policii. Nyní neví, kde manželé jsou ani kde je hledat. Než je najde policie, může uběhnout i pět let a soud pak musí ustanovit za manžela opatrovníka, který bude mluvit zastupovat ho jeho jménem. Tento zdlouhavý proces může tyto dívky zadlužit na celý život. V současné době se velmi často setkávám s novým problémem, a to je fingovaný podpis otcovství dítěte. Pro tyto vietnamské gangy často pracují mladí Rómové, kteří se na dané situaci snaží vydělat. Ti často k získání některé dívky, ať už k fingovanému sňatku nebo k podpisu otcovství, používají předem připravený scénář, např. že když se tento týden provdají, tak že jim zajistí, že budou za tři týdny rozvedené, jelikož mají údajně podplacené soudce. Takto dochází k zneužívání těchto lidí. U podpisu otcovství s vietnamským občanem, si dívky neuvědomují, 4 5

9 že se toto otcovství nedá lehce zrušit a tím dávají možnost nepravému, fingovanému otci si dítě vzít kdykoliv bez souhlasu matky. Matky navíc musí dokládat na úřad příjem otce dítěte nebo manžela, aby jí byla stanovena výše sociální dávky. Tím, že otce nebo manžela nezná a neví, kde se zdržuje, může přijít o veškeré sociální dávky. Pokud si nenajde jiný zdroj příjmu, tak může přijít i o děti. Terénní sociální pracovník, který pracuje s romským etnikem, musí předat těmto lidem odpovídající informace o podezřelých sňatcích, či podepisování otcovství ze strany vietnamských občanů, jaké z toho pro ně plynou následky, někdy dokonce tresty odnětí svobody. Jelikož s Romskými klienty pracují a vím, čeho jsou schopni pro získání finančních prostředků, rozhodla jsem se pro organizování besed pro tyto lidi. Na tyto besedy zvu odborníky a profesionály, kteří tyto problémy řeší a lavně ví, jaké důsledky z toho mohou pro Rómy vyplynout Způsoby vyhledávání a navazování kontaktů s potenciálními klienty Tomáš Jalůvka K vyhledávání a následnému navazování kontaktů s potenciálními klienty slouží činnost nazvaná depistáž. Depistáž je používána v nejrůznějších oblastech, jako je např. sociálně právní ochrana dětí, zejména přímá práce v terénu, rovněž je využívání k vyhledávání a následné prevenci negativně sociálně patologických jevů, a také se můžeme s depistáží setkat při různých terénních výzkumech. Způsoby vyhledávání: 1. Přímá práce v terénu, kdy získáme informace např. od klientů, které již navštěvujeme. Ti nám sdělí, že znají či ví o jednotlivci, rodině, která se nachází v určité sociální situaci a uvítaly by pomoci při řešení svých problémů. 2. Při práci se spisem neboli dokumentací klientů, kde můžeme zjistit, že s určitou rodinou bylo v minulosti spolupracováno, v jaké oblasti byla spolupráce vedena a zda-li bylo při spolupráci dosaženo stanoveného cíle. Následně můžeme rodině nabídnout opakovanou pomoc. 4. Z tisku, médií. Při získání informací o jednotlivci, rodině, skupině či komunitě, která se dostala nebo se již nachází v problémové situaci, dochází ze strany sociálního pracovníka ke kontaktování s potencionálním klientem (klienty). První setkání je velmi důležité, protože při prvním kontaktu mezi sociálním pracovníkem a klientem (klienty) často záleží, jak se bude dále vyvíjet následná intervence a jaké mohou být její výsledky. Nabídka pomoci musí být sdělena tak, aby klient dobře porozuměl povaze pomoci nebo službě, která je sociálním pracovníkem nabízena. Při prvním kontaktu by mělo rovněž dojít k vyjasnění předmětu spolupráce a stanovení cíle/cílů spolupráce, kterých má být dosaženo. Pravidla při prvním setkání sociálního pracovníka s klientem: «představení se, «informace o vysílající organizaci, «sdělení s čím přicházím, jakou pomoc nabízím, «navázat rozhovor tak, aby se klient uvolnil, necítil obavy, «při rozhovoru je nutné zjistit očekávání klienta, «úplné vyjasnění nabídky pomoci a očekávání, «vysvětlit výhody a nevýhody spolupráce, «dohoda na dalším setkání Respektování odlišnosti při navazování kontaktu s romskými klienty Vanda Holubová Práce či spolupráce s příslušníky jakékoli menšinové skupiny musí být založena na odpovídající znalosti kulturních charakteristik. Hovoříme tedy o znalosti jejich hodnot, norem, tradic. Pokud hovoříme o efektivní práci, musíme být seznámeni také se znevýhodněním dané skupiny v majoritní společnosti. Jde také o překonání vlastních bariér, kterými jsou snášenlivost, vnímavost, pochopení, nutná dávka tolerance, pochopení pro odlišnost. V daném stádiu je nutná sebekontrola, která může zvyšovat schopnost respektovat menšinu a předejít tak předsudkům. Použité zdroje: Komunitní práce [online] [cit ]. Dostupný z MATOUŠEK, O. A KOL. Metody a řízení sociální práce.1. vyd. Praha: Portál ISBN MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál ISBN Státní sociální podpora [online] [cit ]. Dostupný z statni-soc-podpora/narok/>. Terénní sociální práce [online] [cit ]. Dostupný zwww.tspweb.cz/slovnicek.shtml>. Terénní sociální práce [online] [cit ]. Dostupný z Základní orientace v právních normách vztahujících se ke státní sociální podpoře, hmotné nouzi, životnímu a existenčnímu minimu Tomáš Jalůvka Státní sociální podpora Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích a poskytuje se v závislosti na výši příjmů. Nárok na dávky má pouze občan a s ním posuzovaní členové domácnosti, kteří mají trvalý pobyt na území České republiky. U cizince se za trvalý pobyt na území České republiky považuje pobyt po uplynutí 365 dní ode dne hlášení k pobytu. Do doby 365 dnů pobytu na území České republiky se nezapočítává doba, kdy je osoba žadatelem o azyl. Při posuzování nároků na státní sociální podporu (SSP) se netestuje majetek rodiny, pouze příjmy občanů, a to také pouze u některých dávek. Systém SSP chápe rodinu jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Za nezaopatřené dítě je považováno dítě do skončení povinné školní docházky a dále, pokud se buď připravuje na budoucí povolání, nebo je zdravotně postižené, nejdéle však do 26 let. Základem pro stanovení nároku a výši dávek včetně určení hranice příjmů občana či rodiny je životní minimum 1. Příjmy rozhodné pro nárok na dávky SSP zahrnují především: «příjmy ze závislé činnosti, «příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti «dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání vč. obdobných příjmů z ciziny. Do rozhodného příjmu se započítávají tzv. čisté příjmy, tj. příjmy po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a po odpočtu daně z příjmu, příp. výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení podle zákona o daních z příjmů Při besedách se žáky, rodiči nebo cílově zaměřenou skupinou. 1 Státní sociální podpora [online] [cit ]. Dostupný z 2 Státní sociální podpora [online] [cit ]. Dostupný z 6 7

10 Žádosti o poskytování dávek SSP vyřizují kontaktní místa příslušných úřadů dle místa trvalého pobytu osoby, od úřady práce. Nárok na výplatu dávek státní sociální podpory zaniká uplynutím 3 měsíců ode dne, za který dávky náleží. U dávek jednorázových (porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) zaniká nárok uplynutím 1 roku ode dne, za který dávka náleží. Druhy dávek: 1. dávky poskytované v závislosti na příjmu přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení 2. ostatní dávky rodičovský příspěvek, příspěvek na školní pomůcky, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné. Přijetím zákona č. 261/2007 dochází s účinností od ke změnám dávek poskytovaných podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Jedná se zejména o dávky přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, příspěvek na školní pomůcky atd Hmotná nouze Zákon č.111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi pomáhá osobám s nedostatečnými příjmy v situacích, které nedokáží sami řešit Hmotná nouze je zákonem stanovená situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Jde o situace, kdy osoba (společně posuzované osoby) nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb a současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit. V hmotné nouzi se nachází i občané, které postihla nenadálá životní událost jako je např. živelní pohroma (povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení apod.), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie. Kdo má nárok na dávky hmotné nouze? Na dávky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok při splnění podmínek stanovených v zákoně: «osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu, «osoba, které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana, «cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva (Evropská sociální charta), «občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce, «občan členského státu EU, kterému nárok na sociální výhody vyplývá z přímo použitelného předpisu Evropských společenství a jeho rodinný příslušník (např. Nařízení Rady EHS), «rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší než 3 měsíce, «cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU a bylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, «rodinný příslušník cizince uvedeného v předchozí odrážce, kterému bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, «u mimořádné okamžité pomoci navíc též: osoby pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců; v odůvodněných případech je-li osoba vážně ohrožena na zdraví i když pobývá na území České republiky v rozporu se zákonem o pobytu cizinců 3. Rozhodné období, za které se zjišťuje příjem pro posuzování vzniku nároku na dávku je zpravidla období tří kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují pověřené obecní úřady, které zároveň tyto dávky vyplácejí. V případě příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, žádají občané o dávky u místně příslušného obecního úřadu. Místní příslušnost pověřeného úřadu se řídí místem, kde je žadatel o dávku přihlášen k trvalému pobytu, pokud zákon nestanoví jinak. 3 Hmotná nouze [online] [cit ]. Dostupný z Formy poskytování a výplata dávek hmotné nouze: A. peněžité plnění (na účet u příslušného bankovního úřadu, složenkou na jméno příjemce, formou poukázky), B. věcná forma Životní a existenční minimum (Zákon č. 110/2006Sb.) Definice životního a existenčního minima Životní minimum je minimální hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Vedle životního minima je zaveden nově institut existenčního minima. Existenční minimum je vymezen jako minimální hranicí příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. 4 Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení. 5 Životní minimum: «pro jednotlivce činí měsíčně Kč, «pro první dospělou osobu v domácnosti činí měsíčně Kč, «pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti činí měsíčně Kč, «pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let činí měsíčně Kč, «pro nezaopatřené dítě ve věku 6 až 15 let činí měsíčně Kč, «pro nezaopatření dítě ve věku 15 až 26 let činí měsíčně Kč. Životní minimum je poté stanoveno součtem všech částek životního minima jednotlivých členů domácnosti. Částka existenčního minima je od 1. ledna Kč. Shrnutí: Systém státní sociální podpory je tzv. pomocnou rukou pro občany, kteří se z nejrůznějších důvodů dostali do krizových sociálních situací. Systém SSP pomáhá finančně zajistit občany či rodiny v období, kdy si nemohou potřebný finanční obnos zajistit jiným způsobem. Bohužel nepříjemnou stránkou tohoto systému, zůstává využívání této pomoci části občanů po dobu delší než je nezbytně nutné a některým občanům se stává hlavním zdrojem příjmů. Pokud jsi však klienti využívající finanční pomoc státu neuvědomí vyplývající následná rizika (dlouhodobá nezaměstnanost, ztráta kontaktu z okolím, závislost na pomoci) a za pomocí sociálních služeb a sociálních pracovníků nezačnou měnit své životní podmínky a směřovat svůj život k cíli, který si určí, stanou se dlouhodobě negativně závislí na pomoci státu a jejich život nebude plnohodnotně naplněn. Použité zdroje: BŘESKÁ, N. VRÁNOVÁ, L. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče pro zdravotně postižené osoby. 1. vyd. ANAG ISBN Hmotná nouze [online] [cit ]. Dostupný z Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. ÚZ č ISBN Životní a existenční minimum [online] [cit ]. Dostupný z informace/zivotni-minimum/zivotni-minimum/>. 4 BŘESKÁ, N.-VRÁNOVÁ, L. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče pro zdravotně postižené osoby. 1. vyd. ANAG ISBN s Životní a existenční minimum [online] [cit ]. Dostupný z 8 9

11 1.3 Základy asertivního chování Gabriel Juchelka Te tut hin so te phenel, o lava arakheha. Máš-li co říci, slova se najdou. (romské přísloví) Úvodní informace k asertivitě V současné době se velmi hovoří o efektivní komunikaci, dorozumívání, řešení konfliktů a problémů. Není tedy náhoda, že se termín asertivita skloňuje ve všech pádech, že se absolvují asertivní tréninky apod. Co však asertivita vlastně znamená? Podle mnohých můžeme asertivitu považovat za součást komunikačních stylů, jiní zase hovoří, že asertivita je spíše životním stylem daného jedince. Domníváme se, že pravda je v obou tvrzeních, neboť každý styl života předpokládá určitý způsob druh komunikačního jednání. Pravda však je ta, že asertivita není přirozeným druhem chování, volí vlastně kompromis mezi agresivitou (útokem) a mezi pasivitou (únikem). Cílem asertivního chování pak má být úspěšné vyřešení problémů, dosažení cíle. Dlužno však podotknout, že onen cíl musí být morální, oprávněný a že se při asertivním chování neužívá manipulací a ani útoku. Z těchto skutečností je patrné, že nemůžeme asertivitu zaměňovat za výrazy typu: široké loky, bezohlednost apod. Dříve než popíšeme základní informace o asertivním jednání, zdůvodníme důležitost základních znalostí o asertivitě pro zaměstnance organizací, jež se zabývají prací s romskými dětmi a mládeží Asertivita a zaměstnanci organizací pro práci s mládeží Při vzdělávacích seminářích projektu Terne Čhave (Mladí lidé) jsme s frekventanty školení uvažovali o opodstatnění asertivního chování u pracovníků volnočasových organizací, dospěli jsme ke dvěma podstatným zjištěním. Tato zjištění potvrdily i odpovědi frekventantů ve zpětnovazebních dotaznících. 1. Každý člověk se čas od času dostane do konfliktní situace, také zaměstnanec volnočasového zařízení pro mládež (či školy) přichází do konfliktních situací s klienty, rodiči nebo třetími osobami a je velmi důležité a žádoucí, aby tyto konfliktní situace uměl efektivně řešit. Právě základy asertivního chování mohou v těchto krizových situacích pomoci. 2. Dalším důvodem oprávněnosti asertivního jednání u zaměstnanců organizací pro práci s dětmi a mládeží je skutečnost, že klienti organizací se (nevědomě) učí také nápodobou. V rámci této nevědomé socializace klient odpozorované typy pozitivního (asertivního) chování může uplatnit při řešení konfliktů ve svých rodinách, mezi vrstevníky, na úřadech atp. Principů asertivity je možné užít při sestavování pravidel chování ve volnočasových organizacích pro práci s mládeží. Je dobré, aby děti byly zapojeny do tvorby těchto pravidel, vedoucí však má mládež asertivně korigovat, usměrňovat a argumentovat, aby pravidla chování byla věcná a účinná. Je však třeba podotknout, že latentní (skryté) a nevědomé učení se nevztahuje jen na pozitivní vzorce jednání, ale také (a to možná ještě ve větší míře) na negativní typy jednání a chování. Vždyť i jedno romské přísloví praví: Nalačho sikhl os sigeder sar lačho. Zlému se naučíš snáze než dobrému. Vychovatelé a vedoucí skupin mládeže musí tedy být především příkladem v pozitivním, a nikoli negativním, vystupování. Asertivní chování se také může stát jedním z prvků udržení kázně ve škole či volnočasových organizacích. Kázeň je totiž úhelným kamenem výchovy, momentem mravní výchovy, pevnou osou a základní kostrou školního života, zárukou bezpečnosti žáků i učitelů, podmínkou efektivního učení. 1 Výrazným prohřeškem proti kázni i lidské důstojnosti je šikanování. Šikana je totiž projevem zneužití postavení či síly, je pro ni typické, že se jedná často o opakované chování 2, že mezi aktéry vládne nepoměr sil (ať již fyzických či psychických: silný agresor, slabá oběť). Důsledkem šikanování pak je poškození druhé osoby fyzická, psychická či slovní agrese je při šikanování cílem jednání. Šikana prochází určitými stádii od zdánlivě nevinných legrácek přes přitvrzení situace, kdy se oběť stává ventilem napětí ostatních dětí, k dokonalé, tedy brutální, šikaně. Odborná literatura uvádí 5 vývojových stupňů šikanování, každý stupeň vyžaduje jiný přístup v řešení šikany. 3 Podrobně popsat fenomén šikany a možnosti řešení šikany by vydalo na samostatnou příručku, uvedeme tedy pouze jeden návrh Stanislava Bendla s doporučením, aby učitelé a zaměstnanci volnočasových organizací absolvovali výcvik rozpoznávání a řešení šikany, neboť neléčená 1 BENDL, S. Ukázněná třída aneb Kázeňské minimum pro učitele. Praha: Triton, ISBN s. 11. či špatně léčená šikana může oběti přivodit utrpení na celý život. Může se také stát, že z důvodu laxnosti dospělých oběť šikany pro fyzické napadání zemře nebo spáchá sebevraždu, Domníváme se, že při léčbě šikany může v prvních fázích jako doplňující prvek pomoci asertivní jednání. Stanislav Bendl uvádí, že asertivní trénink může být stejně důležitý jak pro šikanované oběti, tak pro šikanující žáky, popř. tzv. diváky (zbytek třídy). Útočníkům je třeba nabídnout vhodnější způsoby, jak dávat najevo své potřeby:,třeba se neumějí chovat k ostatním přátelsky (možná vinou chybějících vhodných modelů rolí) a potřebují získat možnost nacvičit si alternativní způsoby reakcí na své vrstevníky, ať již individuálně nebo v malé skupině. (Parry Carrington, 1997, s. 80) V případě útočníků jde o to, naučit je vhodnějšímu chování, resp. nabídnout jim alternativní způsoby chování. Asertivní výcvik se zpravidla doporučuje provádět se skupinami oběti šikanování.... výcvik (asertivity) je možné organizovat pro všechny žáky Asertivita zdravé sebeprosazení Asertivitu 5 označujeme jako zdravé sebeprosazení, někdy však bývá jakékoli sebeprosazení či manipulace označována jako asertivita, z kontextu této podkapitoly však pochopíme, že tomu tak není. Andreew Salter popsal v roce 1945 základní teze asertivního chování. Jeho cílem bylo naučit člověka přiměřenému projevování emocí a spontánní reaktivitě. Podle Saltera se člověk nemá bát projevit své pocity nebo dát najevo své oprávněné požadavky. Má umět vyjádřit své oprávněné stanovisko, nemá se bát oponovat říci ne a to jak za použití důkazů argumentů, tak i pouhým setrváváním na svém, pokud společník v komunikaci nemá důležitější argument. Je však třeba podotknout, že ačkoliv byla asertivita popsána v polovině 20. století, nevznikla ve století dvacátém, ale mnohem dříve. Již významné osobnosti historie uměly dosáhnout cíle, aniž by užívaly násilí či agrese, mohli bychom říci, že tyto osobnosti jednaly asertivně. A. Salter však jen popsal principy asertivity, nevymyslel je sám, přesto je jeho výzkum aktuální dodnes. 2 Avšak i jednorázový akt agrese bychom v určitých případech mohli za šikanu označit: parta výrostků při potulkách velkým městem narazí na menšího chlapce, kterému se začne posmívat a ublíží mu. Agresoři po určité době odejdou a už se třeba s daným chlapcem nikdy nesejdou. 3 Srov. v BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, ISBN s Asertivita však není samospasitelná, nesmí se stát pouze cvičením taktických postupů. Asertivita má význam jako součást komunikace, která respektuje ostatní lidi a také morální zásady, neboť to, co není morální, nemůže být asertivní. Zde jasně vidíme, proč taktika širokých loktů nemůže být součástí asertivního jednání. Asertivní chování blíže popíšeme v následující podkapitole Asertivita jako součást sociálního jednání V souvislosti s chováním a jednáním člověka rozlišujeme tři základní typy sociálního jednání, a to pasivní, agresivní a asertivní Pasivní jednání Určitě jsme již viděli člověka, který často klopil pohled, jeho držení těla bylo spíše shrbené, jeho hlas byl nejasný, třesoucí se a jeho mimika byla křečovitá. Člověk, který nedokáže jasně formulovat své oprávněné požadavky, vyhýbá se konfliktním situacím, nedokáže odmítnout požadavky druhých, reprezentuje pasivní styl jednání. Tento člověk se spíše stylizuje do pózy oběti nebo mučedníka. Chybí mu sebejistota, proto se nedokáže přiměřeně uplatnit. Můžeme říci, že pasivně jednající člověk si nevěří, často může být samotářem a žel, mnohokrát bývá ovlivňován druhými osobami, protože se takřka nedokáže bránit před manipulací. Pasivní jednání představuje v přírodě zvláště ve zvířecí říši útěk Agresivní jednání Agresivně jednající člověk se narozdíl od pasivně jednajícího projevuje za každou cenu, zvýhodňuje sebe samého, nebojí se. Agrese tedy představuje útok. Agrese 4 BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, ISBN s Kapitoly zpracovány převážně podle Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování [online]. [cit ]. Dostupný z mujweb.atlas.cz/www/tolary/asert.htm>

12 může začínat nepřímými projevy, kdy agresivně jednající člověk nekřičí, ale je spíše jízlivý, ponižující, drzý, může také citově vydírat ( Máš přece rád zvířata, vezmi si mého pejska, kdo jiný by se o něj tak dobře dovedl postarat... ). K prvkům agrese také patří nevysvětlitelné vzdychání, mlaskání či práskání dveřmi. Přímé projevy agrese pak všichni známe: nadávky, nechuť poslouchat, křik, skákání do řeči s ignorováním druhé osoby. Agresor nedovede naslouchat, nemá pokoru. Postoj agresivně jednajícího člověka je bojovný, k typickým neverbálním gestům patří zaťatá pěst, ukazování prstem, pohled do očí je relativně dlouhý, avšak upřený. Mluva agresivního člověka je rychlá, hlas bývá silný, rozhodný a přikazující. Můžeme říci, že agresivně jednající člověk volí nevhodné komunikační prostředky i tehdy, sleduje-li ušlechtilý cíl toto jej však neomlouvá. S agresivitou pak úzce souvisí manipulace, kterou můžeme nazývat protipólem asertivity, a ta může být skrytá nebo přímo viditelná. V literatuře se objevuje tzv. Shostormovo dělení, které popisuje 9 druhů manipulativního jednání. 6 Pro potřeby manuálu rozvoje funkční gramotnosti romské mládeže není nutné popisovat každý z devíti způsobu manipulativního chování, vždyť v čisté formě se vyskytuje málokdy. Je spíše dobré obecně popsat některé způsoby manipulace: «Manipulující osoba (tzv. manipulátor) zpravidla popírá tvrzení, že manipuluje; často zuří nebo ostatní zesměšňuje, ostatní mu však vyhoví třeba jen proto, aby už konečně ztichl. «Jiný manipuluje stylem chudáčka, svou manipulaci prezentuje způsobem pasivity nemá síly, schopnosti, prostředky, aby to či ono učinil. «Někdo je chudáčkem jen někdy zpravidla, když má něco udělat (např. brigáda), v situacích, které mu mohou přinést výhody či zisk na své nemoci zapomene a ochotně pracuje. «Jiný předstírá závislost na ostatních, avšak ve skutečnosti jen na nich parazituje veze se. «Mnozí vydírají také citově, citové vydírání v rodině může mít třeba tuto podobu: Podívej, co všechno pro tebe dělám... A to, to má být tvůj vděk? «Manipulativní postoj mafiána je příznačný jednáním: Udělám pro tebe vše, budu tě chránit... Ty se mně však nikdy nesmíš postavit, ale musíš se mnou vždy souhlasit nebo mně alespoň nestát v cestě. Pokud by ses mi postavil, skončil jsi! 6 Srov. např. v Psychologies : Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování [online]. 2002, [cit ]. Dostupný z web.quick.cz/psychologies/asertivita.htm>. Podíváme-li se na agresivitu a pasivitu, můžeme popsat určité shody: Protistrana je vždy považována za nepřítele, nikoli za partnera v komunikaci Asertivní jednání Asertivní jednání je jednání člověka, který dokáže sdělovat, co si myslí, jak situaci vidí a co cítí. Umí druhého požádat o laskavost a sám ji poskytnout. Umí prosadit své požadavky, ale i říci ne tam, kde je pro něj požadavek nepřijatelný. Respektuje ostatní lidi, vnímá je jako partnery v komunikaci, neponižuje je, ctí důstojnost jiných. Umí druhým naslouchat, zvažuje jejich informace a argumenty. Je ochoten přistoupit ke kompromisu či změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Asertivní vystupování je klidné, pokojné. Řeč je přiměřeně hlasitá, hlas dobře modulovaný, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je přímý. Postoj je vyrovnaný, bez napětí a také gesta jsou uvolněná. Je to jednání člověka, který respektuje svá práva, ale i práva druhých. Asertivně jednající člověk vyjadřuje jasně své myšlenky a rovněž neverbálními projevy nepůsobí neklidně, nenarušuje osobní zónu partnera v komunikaci (ta v naší kulturní oblasti činí asi 75 centimetrů). 7 Vidíme tedy, že asertivita skutečně není jen soubor technik, ale že vychází z jádra člověka, který preferuje slušnost a upřímnost. Asertivně jednající člověk jedná uctivě k sobě i k ostatním, snaží se najít nejlepší řešení. Domníváme se, že onen stav, kdy člověk hledá nejlepší řešení problému a to staví nad své osobní zájmy, výstižně vyjadřuje romské přísloví: Kam ča, so šaj. Chtěj jenom to, co můžeš. Asertivně jednající člověk tedy nechce prosadit svou subjektivní pravdu, ale snaží se najít pravdu objektivní. 7 Srov. MATHÉ, I.-ŠPAČEK, L. Etiketa. 1. vyd. Praha: BB/art s. r. o., ISBN X, s Asertivní pravidla práva Odborná literatura uvádí několik zásad, pravidel, která shrnují způsoby asertivního chování. Dříve než jednotlivá pravidla popíšeme, je třeba zdůraznit, že se mohou zdát pracovníkům v pomáhajících profesích příliš tvrdá, egoisticky zaměřená, avšak nezapomínejme na to, co již bylo popsáno výše: «Asertivita se všemi svými zásadami musí být podřízena morálce. «Odporuje duchu asertivity, pokud někdo vnímá asertivní pravidla jako návod na vlastní úspěch. Asertivně jednající člověk má promyšlen obsah jednání a jedná vždy lidsky a korektně nemyslí jen na sebe. V odborné literatuře se můžeme setkat s těmito pravidly: 8 1. Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně zodpovědný. Ano, je nutné, aby každý přijímal odpovědnost za to, co udělá. K tomuto je třeba vést i děti: Hrál sis s míčem, rozbil jsi okno postav se k tomu čelem! Dlužno však podotknout, že většina dětí nerozbíjí okna úmyslně, proto je třeba asertivně poučit, poradit, kde je možné si bezpečněji hrát, a ne agresivně křičet a nadávat. 2. Člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování. Zde je nutné podotknout, že omluvy za chyby nabídnout musíme vždy, vždyť to souvisí s prvním pravidlem. Chápejme tento bod spíše takto: Ano mám rád mořské plody, chutnají mi. Jsou zdravé. Pokud nechutnají tobě, tak je nejez, já je však jíst budu. 3. Člověk má právo posoudit nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých lidí. Třetí pravidlo asertivního chování chápejme tak, že jsou situace, kdy druhým nemůžeme pomoci tak, jak by oni chtěli. Vždy se však snažme pomoci, ale někdy opravdu nemůžeme vyhovět k plné spokojenosti druhé strany: Je mi líto, že se o svou kočku už nemůžeš starat, já mám sice kočky rád, ale opravdu nevím, kde bych ji ve svém malém bytě choval. Proto si ji nemohu vzít. Pomohu ti však najít kontakty na útulky pro zvířata. 8 Srov. např. BUKOVSKÁ, L. Asertivní komunikace. 1. vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, ISBN , s nebo CAPPONI, V.-NOVÁK, T. Asertivně do života. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN , s Pro potřeby tohoto manuálu jsme považovali za vhodné doplnit pravidla o Právo říci ne a 9. pravidlo sloučit s 10. Je jistě pravda, že každý z nás je do jisté míry zodpovědný za globální problémy lidstva vypouštíme skleníkové plyny, znečišťujeme ovzduší apod., toto pravidlo asertivity však chápejme ne ve vztahu k lidstvu jako celku, ale k lidem, s nimiž se setkáváme v komunikační situaci. 4. Člověk má právo změnit svůj názor. Vezměme si příklad ze zahraničí, z USA: Ano, v těchto volbách budu volit demokraty, i když jsem doposud vždy volil republikány. 5. Člověk má právo říci já nevím. Kolik, myslíte, že se dožívá želva let? Nevím. Není povinností člověka vědět vše. 6. Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. Zde je nutné zmínit fakt, že český občan má např. po splnění zákonných podmínek nárok na dávky státní sociální podpory. Není tedy dobrou vůli úředníka, že dávky přidělí, je to jeho povinnost daná zákonem. Společnost má také povinnost vytvářet prostředí, v němž by mohl každý důstojně žít. 7. Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. O tomto jsme již hovořili v souvislosti s prvním bodem: důležité je, aby chyby nebyly vědomé (není možné ospravedlnit vědomé chyby, které ublíží druhému člověku) a aby ten, který chyboval, přijal za své jednání odpovědnost. 8. Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí. Toto pravidlo nám může pomoci vysvětlit tento vtip: Vypráví se, že se jeden z prezidentů ČSSR procházel po nádvoří Pražského hradu v třicetistupňovém vedru s deštníkem. Nikdo se jej neodvážil zeptat, proč chodí s deštníkem, když neprší. Jeden zahradník přece jen našel v sobě kus odvahy a zeptal se: Soudruhu prezidente, proč s deštníkem, vždyť neprší? Prezident se na něj podíval, pousmál se a řekl: U nás ne, soudruhu zahradníku, u nás ne, ale v Moskvě ano! Ano, máme právo dělat nelogická rozhodnutí, která neohrožují či nejsou nebezpečná pro ostatní. 9. Člověk má právo říci já ti nerozumím nebo je mi to jedno. Pane, promiňte, jak vnímáte vývoj makroekonomických ukazatelů naší vlasti v prvním kvartále letošního roku a v posledním kvartále roku loňského? Slečno, nezlobte se, nerozumím Vám a popravdě řečeno, je mně to celkem jedno. 10. Člověk má právo říci ne! Stává se často, že nás na ulici nebo u dveří našeho domu osloví různí dealeři, kteří nabízejí všemožné přípravky, výrobky, poukázky. Nemusíme se jim omlouvat či sdělovat důvody, proč jejich nejlepší a nejkvalitnější výrobek nechceme. Stačí říci: Děkuji, nechci. Nemám zájem

13 Jak vidíme, na asertivní komunikaci má právo každý, avšak je třeba vždy mít na paměti, že morálka je asertivitě nadřazena. Asertivitu nelze zaměňovat s manipulací! Je třeba popsat některé ze základních asertivních technik 9, které mohou uživatelům pomoci při řešení problémů a konfliktů. Tyto techniky však nemůžeme zaměňovat se stoprocentními radami, které by uživatelům navždy vyřešily problémy v jednání s druhými lidmi Umění požádat druhé o laskavost Otázkou je, zda umění požádat druhé o laskavost považovat za techniku. Dalo by se spíše hovořit o prvku slušného chování. Vzhledem k tomu, že nikdo neumí číst myšlenky, nemůžeme tedy čekat, že nám někdo přečte naše přání z očí. Je třeba umět poprosit intonace hlasu musí odpovídat prosbě, ne příkazu nebo výčitce. Svou prosbu musíme vyjádřit výstižně jasně a srozumitelně. Mezi řádky naší prosby můžeme vyjádřit přesvědčení, že náš partner v komunikaci je slušný člověk, který nám vyhoví. Je-li nám vyhověno, slušně poděkujeme a projevíme radost. Pokud nám vyhověno není respektujeme to. Jistě měl náš protějšek důvod, aby nám nevyhověl. Přinejmenším měl na to právo vzpomeňme na asertivní pravidla: Člověk má právo říci ne. Důležité však je, abychom své přání vyjádřili s nadějí na vyhovění, neboť pokud budeme očekávat, že nám vyhověno nebude, nevědomky promítneme svou nejistotu a úzkost do své výpovědi, která se může odrazit v negativní odpovědi našeho protějšku Přijatelný kompromis Kompromis patří k prvkům asertivního mistrovství, kompromisu je dobré užít v případech, kdy není v sázce sebeúcta či zásadní věc. Umění kompromisu je vlastně uměním hledání společné cesty, neboť ve většině situací lidského života mají svou pravdu obě strany. Při umění kompromisu je důležité, aby jeden druhému dovedl naslouchat a respektovat oprávněné požadavky protistrany. Při kompromisu se snažíme problém vyřešit k oboustranné spokojenosti, nesnažíme se však prosadit za každou cenu. Musíme však mít na paměti, že náš 9 Srov. např. v Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování [online]. [cit ]. Dostupný z mujweb.atlas.cz/www/tolary/asert.htm>.; nebo v CAPPO- NI, V.-NOVÁK, T. Asertivně do života. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN , s partner v komunikaci může sám navrhnout lepší kompromis, než jaký napadl nás v tomto případě jej přijmeme s radostí, že byla nalezena společná cesta Otevřené dveře Jak na kritiku? Mezi časté způsoby manipulace patří kritika. Ten, který kritizuje, se snaží vyvolat v druhém člověkovi pocit viny. Proto bývá kritika vnímána jako napadení útok, často se tedy kritice bráníme protiútokem agresí: křikem, kritizováním toho, kdo nás napadl. Rovněž můžeme na kritiku reagovat vymlouváním se, což je také nesprávný pasivní postoj. Při využití techniky otevřených dveří oprávněnou kritiku akceptujeme tak, že svému kritikovi přiznáme, že má pravdu. Takto přijmete kritiku klidně a nedáváte kritizujícímu podněty pro posílení hněvu. Nutno však podotknout, že zvláště děti a mládež svým: No, jo, jistě. Ty máš vždycky pravdu. Jo! metodu otevřených dveří neužívají, spíše ironicky podněcuji kritika k agresi. Tedy, pokud přijímáme kritiku, tak jedině s vážným nikoli ironickým výrazem. Situace pak může vypadat např. takto: Hele, ty tvé hry do komunitního centra nestály za nic. Zase jsi to zpackal. Ano, máš pravdu, zvoral jsem to. Zvoral, zvoral, ale co s tím chceš dělat? Příště se více připravím a hry pak ještě zkonzultuji s vedoucím. Budu se snažit, aby se ten malér už neopakoval. Taky doufám, že se to už nebude opakovat (Asertivní) ne! Jedná-li se o věc, se kterou zásadně nesouhlasíme či ji odmítáme nebo ji nechceme, řekneme jasné ne. Záleží na nás, zda chceme důvody našeho odmítnutí protistraně sdělit či nikoliv. Máme totiž právo říci ne bez udávání důvodů, naše odmítnutí však musí být slušné, ale rázné, neomlouváme se však, abychom nedávali protistraně impulsy k přesvědčování. V případech, kdy se nás budou snažit přemlouvat podomní prodejci, je lepší nevysvětlovat, ale pouze odmítnout. Oním vysvětlováním bychom se mohli dostat do situace, v níž by se nás snažili všemožně přesvědčovat. Posuďte sami, je lepší říci: Děkuji, nechci, nemám zájem, než se dostat do této situace: Vážená paní, rádi bychom Vám nabídli skvělou sadu hrnců za jedinečných korun. Promiňte, prosím, myslím, že hrnců mám dost a ta cena... Je přece jen vysoká. Ale, paní, podívejte se na tu kvalitu, pravá nerezová ocel, lemovaná ryzím zlatem, paní, to jinde neseženete. A že jste to vy, můžete mít tuto sadu se slevou za rovné čtyři tisícovky. Když já nevím. Sadu vysoce kvalitních hrnců za čtyři tisíce a ještě skvělý bonus: sadu nádobí v hodnotě dvou tisíc úplně zdarma! Toto přesvědčování je jistě nepříjemné, stačilo mu předejít rázným odmítnutím na začátku hovoru. Mějme na paměti, že dealeři a podomní prodejci (jakož i prodejci v kamenných obchodech) nikdy nedají nic navíc, zdarma. Mohli bychom říci ve verších: Pokud cokoliv dají, přece na tom vydělají. Mějme tedy na mysli, že odmítnout nabídku není žádným přestupkem, nepodléhejme psychickému tlaku a manipulacím dealerů, ale vždy uvažujme o tom, zda nabízený výrobek skutečně potřebujeme. V souvislosti s práci s mládeží je třeba podotknout, že vedoucí kroužků pro děti mají-li k tomu důvod musí trvat na svém: Ven půjdeme, až si uklidíte věci z keramiky. Ne, dříve ven nepůjdeme. Je třeba také děti vést k tomu, aby dovedly nekompromisně odmítnout nabídku k činnostem, které jsou ve své podstatě špatné učme děti svým postojem a svým výchovným působením odmítat alkohol, drogy či pobídky k vandalismu a podobně Metoda poškrábané gramofonové desky Určitě to znáte, když je gramofonová deska poškrábaná, přeskakuje, a pak se z reproduktoru stále dokola ozývá táž věta, táž věta, táž věta, táž věta... Metoda poškrábané gramofonové desky využívá tohoto principu, neboť spočívá v klidném opakování toho, co mluvčí chce. Obrovskou výhodou této techniky je skutečnost, že mluvčí nemusí mít připraveno větší množství argumentů a dále, že umožňuje unikat manipulativním léčkám a trvat na svém. Je však třeba podotknout, že takto technika nefunguje vždy, setkáme-li se totiž s agresivním člověkem, tak na nás po třetím opakování našeho požadavku zaútočí minimálně slovem. Proto je nutné a patří to k asertivnímu chování posoudit danou situaci a na základě analýzy užít nejvhodnější metodu. Shrnutí: Asertivita je součástí komunikačního stylu člověka, podle některých i stylu života, ve své podstatě si klade za cíl klidně a s respektováním ostatních lidí formulovat své oprávněné požadavky a dosáhnout kýženého cíle. Asertivně jednající člověk respektuje morálku, proto nemůžeme za součást asertivního jednání považovat metody širokých loků. Zaměstnancům organizací pro práci s mládeží může asertivní chování pomoci při řešení problémů ve svém zaměstnání s klienty, rodiči či třetími osobami. Asertivně jednající člověk působí také na klienty organizací jako vzor pozitivní komunikace. Principů asertivity je také možné využít při sestavování pravidel chování pro klienty volnočasových zařízení. Použité zdroje k teoretické části Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování [online]. [cit ]. Dostupný z tolary/asert.htm>. BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, ISBN BENDL, S. Ukázněná třída aneb Kázeňské minimum pro učitele. Praha: Triton, ISBN BUKOVSKÁ, L. Asertivní komunikace. 1. vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, ISBN CAPPONI, V.-NOVÁK, T. Asertivně do života. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, et al. Goďaver lava phure Romendar - Moudrá slova starých Romů. 1. vyd. Praha : Apeiron, ISBN HOREJC, EDL, PINTE. Asertivita [online] [cit ]. Dostupný z MATHÉ, I.-ŠPAČEK, L. Etiketa. 1. vyd. Praha: BB/art, ISBN X Psychologies : Asertivita: způsob zdravého sebeprosazování [online]. 2002, [cit ]. Dostupný z web.quick.cz/psychologies/asertivita.htm>

14 Vnímání, pocity, empatie, neverbální komunikace praktické aktivity Vlasta Geryková Uvedené aktivity 10 slouží k rozvoji vnímání, neverbální komunikace, empatie, pocitů, které s asertivním chováním mají souvislost. Jsou velmi vhodné pro přímou práci s dětmi, mládeží, ostatními klienty v organizacích a rozvíjí vnímavost k emocím jiných lidí empatii. Ta patří k základním lidským kvalitám a je třeba ji rozvíjet od dětského věku, aby děti dokázaly porozumět tomu, co cítí druzí a zkoušely se vcítit i do jiných, kteří jim nejsou příliš sympatičtí. Důležitá je rovněž znalost vlastních emocí sebeuvědomění. Jestliže děti a mládež nejsou schopni si uvědomit vlastní city a pocity, tak si s nimi poté neví rady. Kdo zná své pocity, dokáže se lépe rozhodovat v životě a když se rozhoduje, tak ví, jaké pocity to v něm vzbuzuje. Za názvem aktivity je vždy uvedeno konkrétní zaměření jednotlivých aktivit (cvičení, her). 1. Mimika Čtení mimických projevů. Vedoucí napíše na lístek jeden z emocionálních stavů z uvedeného přehledu: 1. štěstí neštěstí, 2. neočekávané překvapení splněné očekávání, 3. strach a bázeň pocit jistoty, 4. radost smutek, 5. klid rozčilení, 6. spokojenost nespokojenost, až znechucení, 7. zájem nezájem. Lístek předá jednomu účastníkovi. Ten jde za dveře. Při opětném příchodu do místnosti se výrazem obličeje snaží sdělit emocionální stav, který mu byl určen. Hodnotí se přesnost čtení mimiky formou soutěže mezi pozorovateli. Variace: Nenapíše se jeden emocionální stav, ale jejich sled, například pozornost překvapení štěstí. 2. Proxemika Vliv přiměřeného a nepřiměřeného oddálení. Vedoucí určí dvojici účastníků, kteří se mají spolu setkat a chvíli vést rozhovor na dané téma (například o plánech na dovolenou). Oba účastníky přitom postaví postupně do tří různých vzdáleností: 10 Praktické aktivity převzaty z publikací: KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. 1.vyd. Praha: Svoboda, ISBN KAŠPAROVÁ, Z., HOUŠKA, T.: Sám sebou 3. 1.vyd. Praha: Sdružení rodičů proti drogám, ISBN X. a) přiměřené (asi 1 m při stání čelem proti čelu), b) příliš velké (asi 6 m), c) příliš malé (asi 0,5 m). Doporučuje se zadat toto cvičení postupně všem účastníkům bez soutěžení. Variace: Je možno měnit postoj (například při stání či sezení, bokem k sobě místo čelem proti sobě apod.) nebo složení dvojice (muž muž, muž žena apod.). V extrémním případě je možno zkusit rozhovor při stání k sobě zády. 3. Haptika Poznávání lidí podle podání ruky. Vedoucí rozdělí účastníky na dvě skupiny. Členové první skupiny stojí v řadě a mají zavřené oči. Ze druhé skupiny jsou vybráni tři členové, kteří kolem nich projdou a každému podají ruku. Úkolem je poznat ty, kteří ruku podávali. V tom se i soutěží. 4. Kinezika Vedení nevidomého. Všichni účastníci se rozdělí do dvojic. V místnosti se vytvoří labyrint cestička s překážkami. Jeden účastník je průvodcem druhého, který má zavázané oči (je nevidomý). Úkolem je provést ho bludištěm dvěma různými způsoby: správně, tj. tak, že nevidomý se vidoucího drží zezadu za paži v nadloktí, tj. jde v závěsu. Nesprávně tak, že vidoucí drží nevidomého zezadu za ruku a strká jej před sebou. Cestu procházejí beze slova nebo s dovoleným mluvením, avšak s vyloučením údajů o překážkách, zatáčkách atp. Role účastníků se ve druhé fázi vymění. 5. Gestika Srozumitelnost gest. Účastníci se rozdělí do dvou skupin. První skupina předvádí určená gesta a druhá je pozoruje, čte gesta a hodnotí jejich srozumitelnost. Úkolem je například předvést gesto vyjadřující vidím tě, i když jsi vzdálen, jsi vítán, pojď dále, sedni si, prosím, mluv či naopak buď zticha, souhlasím či nesouhlasím, přemýšlím o tom, nepovídej, prosím, řekni mi to, srdce mi to utrhne, dej mi to či naopak nedávej mi nic, loučím se atp. Druhá skupina po každém cvičení vybere 2 3 účastníky z první skupiny, kteří dané gesto vyjádřili nejsrozumitelněji, a požádá je, aby je ještě jednou předvedli všem. Obě skupiny se ve druhé fázi vymění. 6. Paralingvistika Poznávání lidí po hlase. Účastníci se rozdělí do dvou skupin. První tvoří pozorovatelé, druhou herci. Pozorovatelé mají za úkol poznat se zavřenýma očima jednotlivé členy druhé skupiny. Ti se prezentují tím, že každý z nich říká totéž například čísla od 21 do 30, písmena české abecedy atp. Po každém jednotlivém projevu si členové první skupiny zapíší, kdo asi hovořil. Soutěží se o největší počet správných poznání. 7. Na telepatii Vedoucí hry zadává stimuly například suma peněz, barva, den v týdnu, jídlo, nápoj, nemoc, měsíc v roce, orgán lidského těla, část oblečení atd. Děti ve skupině se snaží uhodnout, jakou odpověď asi napíše většina dětí, a takovou odpověď napíší. Úkolem je trefit odpověď, kterou bude mít co největší počet dětí, ideální by bylo, kdyby celá skupina napsala tutéž. Pochopitelně, že během cvičení je zakázáno mluvit nebo gestikulovat, odpověď musí děti uhádnout pouze vcítěním se do toho, na co asi myslí většina ostatních dětí ve třídě skupině. Po pěti až deseti úlohách prověřte, jaké odpovědi kdo tipoval. Pokud žák napíše odpověď, kterou už nikdo druhý nemá, získá nula bodů, pokud se shoduje s jedním spolužákem, má jediný bod, se dvěma dva body atd. Nejvíce bodů má ten, jehož odpověď je nejrozšířenější Klíče k osobnosti praktická aktivita Vlasta Geryková Hra patří do oblasti sociální percepce jak já vnímám druhé a jak druzí vidí mne. Člověka poznáváme a zařazujeme podle vnitřních klíčů během prvních 4 minut, co ho vidíme 11. Vnímáme jeho postoj, gesta, pohled, vstřícnost, uzavřenost, náladu, oblečení, barvu očí, vlasů apod. Slova nás ovlivní maximálně do 10 %, ostatní poznáváme intuicí a vnitřním zrakem. Ani nevíme, že v sobě máme předsudky, neuvědomujeme si zkušenosti, informace, tradice, které jsme poznali v rodině a nejbližším okolí, jaké máme zkušenosti s poznáním s podobným typem, jaké máme předsudky a stereotypy. Máme to v krvi a podle toho jednáme, aniž si to uvědomujeme. 11 Praktická aktivita převzata z ŠIŠKOVÁ, T. a kol. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1.vyd. Praha: Portál, ISBN Velmi oblíbená aktivita u dětí, mnohokrát jsem vyzkoušela pro zpestření výuky ve vhodných tématech a předmětech. Po odhadu prvního dítěte se ihned chtěly nechat odhadovat všechny další a kdo získal hodně bodů při odhadech, projevoval velké nadšení, i když aktivita není rozhodně brána jako soutěž. Zajímavým postřehem a potvrzením, že empatie je u Romů všeobecně na vyšší úrovni než u Evropanů, pro mě bylo, když velmi dobrý odhad intuici projevovaly romské děti, kterým se velmi dařilo. Zajímavé rovněž bylo, že děti byly mnohdy zklamány, protože si myslely o kamarádovi přesně to opačné, než potom o sobě řekl a téměř tomu nevěřily. To je dokladem toho, že mnohdy i nejlepšího přítele můžeme znát třeba 10 let a nevíme o něm, jakou má rád hudbu, na jaké filmy se rád dívá nebo jaká je jeho oblíbená barva atd. Vhodné a přínosné pro děti i mládež je, pokud se nechá odhadovat i vedoucí skupiny nebo učitel, popř. asistent pedagoga. Otevře a přiblíží se dětem tím, že je ochoten jim o sobě sdělit i něco navíc a potvrdí vzájemný partnerský vztah dítě dospělý. Zaměření aktivity: Poznání neznámého spolužáka, nového kamaráda a člena skupiny (i jiné národnosti či etnika) učitele, dospělého. Pomůcky: Malé poznámkové papíry, kam zaznamenáváme odpovědi, tabule, kam píše učitel nebo vedoucí skupiny otázky a později odpovědi. Je možné také předem připravit a na tabuli napsat obecné kategorie percepčních klíčů (vzhled, norma-typ, chování, barva očí, vlasů, kůže, zkušenost nápodoba atd.) a při práci s nimi je pak zaškrtávat nebo dávat do rámečku. Průběh: 1. Neznámého spolužáka, nového člena skupiny, kroužku, učitele, dospělého (nebo příslušníka jiné národnosti či etnika než české), postavíme před ostatní. 2. Položíme 5 10 otázek a požádáme přítomné, aby si zapisovali odpovědi (např. 1a, 2b) a tím hádali, o koho se jedná. (Pozor na otázky, které by se mohly sledovaného dotknout, ověřte předtím s ním osobně, abyste se vyvarovali případných kulturních tabu )

15 Příklady otázek: 1. Jaké je tento chlapec, dívka, muž národnosti? 2. Pije radši a) čaj nebo b) kávu c) kolu nebo tonik? 3. Dívá se raději na filmy a) psychologické nebo b) akční nebo c) komedie? 4. Na dovolenou by jel raději a) k moři nebo b) na hory? 5. Které z těchto 3 barev by dal přednost? a) bílá nebo b) červená nebo c) modrá. 6. Kolik má sourozenců (dětí)? a) 0 nebo b) 1 2 nebo c) 3 a více 7. Kterou kombinaci předmětů má (měl) ve škole nejraději? a) ČJ D nebo b) M F nebo c) VV HV 8. Žil by raději a) ve městě nebo b) na vesnici? 9. V jídle upřednostňuje, když si může vybrat a) maso nebo b) sladká jídla nebo c) mléčné výrobky? 10. Z hudby má rád? a) rock nebo b) folk, country, nebo c) disco hudba Otázky je možno obměňovat a používat dle potřeby. Pro mladší děti je vhodné dávat vybírat pouze ze dvou možností. 3. Zjistíte výsledky správné odpovědi, které posuzovaný člověk říká a zapisují se body, kdo kolikrát odhadl dobře. Při otázkách, které by spolužáci či členové skupiny běžně nekladli novému žákovi nebo členu skupiny, se můžete dovědět mnoho pozitivního a pomoci mu ke snadnějšímu přijetí v neznámém prostředí. Pohovoříme o tom, že mezi klíče k poznání osobnosti patří zevnějšek, nápodoba, zkušenost, norma atd. a upozorníme, že těmito kategoriemi otevíráme, případně uzavíráme osobnost. Těmito kategoriemi, resp. klíči poznáváme a hodnotíme, aniž víme, že tak činíme. Zároveň tak, jak všichni přítomní hodnotili neznámého, tak i on a ostatní kolem hodnotí nás. Otázky k diskuzi: «Co se stane, když jste nezařadili dobře? V těchto nezranitelných tématech se neublíží, ale co když se jedná třeba o téma: Mám si vedle něho sednout? Mám jí pomoci? Ublížím jí, když se jí nezastanu? I my se můžeme ocitnout v nesprávné krabičce. Jaký je to pocit být špatně zařazen? «Kdo z 10 otázek uhodl dobře 10, 7, 4, vůbec ne? Ten kdo uhodl 10 7, má dobrou intuici v tomto konkrétním případě. Ale pozor, může se splést jindy (obvyklé je uhádnout 3 4 ). Ten kdo uhodl málo nebo vůbec ne, potřebuje více času, více informací. Druhé poznáváme nejen podle našeho pocitu, ale i podle zkušenosti a informací. «Co můžete navrhnout, abychom druhého dobře poznali nebo abychom byli objektivně poznáni? «Děláme to vždy, když potkáme neznámého? Dáváme mu šanci, aby nám vysvětlil to, co se nám nezdá a z čeho máme strach? První dojem praktická aktivita Vlasta Geryková Tato praktická aktivita vede dobře k získání pocitu uvědomění si, jak předchozí zkušenosti, předsudky, stereotypy ovlivňují naše první dojmy z jiných lidí 12. V praxi jsem tuto aktivitu vyzkoušela sama na sobě na semináři dospělých účastníků. Byla jsem překvapena, jak můj první dojem na lidi z předložených obrázků (např. povolání, národnost, některé povahové vlastnosti atd.) byl v mnoha případech odlišný od toho co mi poté o těchto lidech bylo sděleno jako pravdivé, ač jsem byla přesvědčena, že v této oblasti mě již neovlivňují stereotypy nebo předsudky. Pro děti je možno tuto aktivitu upravit při použití stejného postupu pouze tím, že jim předkládáme obrázky dětí, popř. mládeže přibližně stejného věku ne obrázky dospělých. Zaměření aktivity: uvědomit si, jak se lidé liší v prvních dojmech, které si utvářejí o jiných, jak naše předsudky a předchozí zkušenosti působí na tyto první dojmy. Rovněž možno vypozorovat, zda mohou první dojmy ovlivnit chování k jiným. Pomůcky: z časopisů vystřižené obrázky lidí (dětí, mládeže), kteří mají zajímavou, nápadnou tvář. Každý obrázek je nalepen samostatně na jednom listu papíru v záhlaví, aby na papíře zůstal dostatek volného místa. Připravíme tolik obrázků fotografií, kolik je předpokládaných účastníků. Průběh aktivity: 1. Účastníci aktivity se posadí do kruhu a každý dostane jeden připravený papír s obrázkem osoby. 12 Praktická aktivita převzata z Interkulturní vzdělávání příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s. Praha: Lidové noviny, ISBN Vyzvete účastníky aktivity, aby na dolní okraj papíru napsali jejich první dojem o osobě na fotografii (např. věk, povolání, národnost, některé charakteristické povahové vlastnosti pomocné vodítko pro mladší účastníky). 3. Po napsání každý přehne dolní okraj papíru tak, aby nebylo vidět, co napsal, a předá svůj list sousedovi po pravé ruce. 4. Celý postup se opakuje tak dlouho, dokud papíry s obrázky všech osob neoběhnou celý kruh. 5. V závěru vyzvete účastníky, aby rozmotali papíry a přečetly, jak vypadaly první dojmy ostatních. Otázky k diskuzi: «Jak jste se cítili, když jste museli rychle vyjadřovat své první dojmy? «Co vás nejvíce překvapilo? «Lišily se první dojmy vašich kamarádů? Kde to bylo nejvíce patrné? Proč asi? «Na čem byl nejčastěji založen váš první dojem? Co bylo pro vás rozhodující při utváření prvního dojmu? «Která tvář z obrázků na vás udělala nejlepší dojem a proč? Která nejhorší? «Vzpomínáte na konkrétní případ, kdy vás první dojem oklamal? Popište ho. «Existují nějaké vnější charakteristiky, které vás vždy ovlivní při utváření prvního dojmu? Které to jsou? «Naučili jste se při této aktivitě také něco o sobě? Co si z této aktivity odnášíte? Použité zdroje k praktické části Interkulturní vzdělávání příručka nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s. Praha: Lidové noviny, ISBN KAŠPAROVÁ, Z., HOUŠKA, T.: Sám sebou 3. 1.vyd. Praha: Sdružení rodičů proti drogám, ISBN X. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. 1.vyd. Praha: Svoboda, ISBN ŠIŠKOVÁ, T. a kol. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1.vyd. Praha: Portál, ISBN Interetnický konflikt Vlasta Geryková Konflikt chování a prožívání v konfliktu Náš život není bez konfliktů, protože kde jsou lidé, tam je konflikt nebo alespoň neshody. Není totiž dostatek všeho pro všechny. Konflikty se vyskytují doma i na pracovišti. Vznikají mezi jednotlivci, týmy, skupinami, národy, státy, především kvůli moci, penězům, majetku, rase, náboženství, hodnotám, zboží, službám a mnoha dalším věcem. Konflikt vzniká, když dvě nebo více stran, z nichž jedna je obvykle silnější, tvrdí, že mají právo na omezené zdroje nebo na jistý způsob jednání a jejich jednání může zmařit touhy ostatních. 1 Přínosy konfliktu: «Podporuje tvořivost nutí hledat řešení, překonávat rozdíly mezi účastníky. «Podporuje rozvoj učí překonávat překážky ve spolupráci s druhými. «Rozvíjí umění jednat s lidmi nutí vycházet s ostatními, i když mají jiné názory. «Podporuje vzájemné pochopení různých hodnot, snah a kultur (někdo má jen jiný úhel pohledu, a přitom nechce působit potíže). «Podporuje společenské změny a pokrok společnost se mění a kultura se rozvíjí. Stinné stránky konfliktu: «Zvyšuje napětí mezi stranami. «Snižuje produktivitu úsilí a zdroje směřují ke konfliktu a nikoli k práci, která se má konat. «Snižuje mezilidskou soudržnost jednotlivci a ti, kteří je podporují se stavějí na jednu či druhou stranu. Začínají poté ostatní posuzovat schematicky. «Přijímání nesprávných řešení zájem podpořit různé strany. «Bere čas při hledání řešení nezbývá čas na jiné, důležitější záležitosti. 1 EGGERT, M. A.-FALZON, W.: Řešení konfliktů.1.vyd. Praha: Portál, ISBN s

16 «Nad rozumem a skutečností převažuje postavení a samolibost. Úrovně konfliktu: Podrážděnost Problémy a potíže nejsou výrazné klidně se bez nich obejdete, ale dokážete je bez větších potíží ignorovat. Rozmrzelost S problémy začíná narůstat rozmrzelost a stres. Obvykle však dokážeme logicky vyjádřit své námitky. Vztek Konflikt a problémy vyvolávají silný pocit nespravedlnosti, uraženosti a nepřátelství. Námitky začínáme vyjadřovat emocionálně. Násilí Všichni účastníci jsou přesvědčeni, že jejich stanovisko je správné, každý chce vyhrát za jakoukoli cenu a přeje porážku protivníkovi. Námitky vyjadřuje fyzicky, tuto akci považuje za přiměřenou, neboť slovní argumenty neuspěly lidé odcházejí ze zaměstnání, pořádají stávky, zneužívají výrobky atd. Člověk se chce konfliktům ve většině vyhnout, protože mu nejsou příjemné. Pokud je však konflikt nevyhnutelný, lidé se mohou začít chovat podle nepatřičných obranných mechanismů, které zahrnují: 1. Popření Než aby člověk řešil nepříjemnou situaci, předstírá, že se nic takového neděje. Popře skutečnost a vyhne se debatám o konfliktní situaci. 2. Potlačení Vzniká, pokud je popření tak silné, že si člověk nedokáže vzpomenout na konflikt. Někdo může mít silně negativní city vůči někomu ve skupině, kolektivu, aniž ví, proč tomu tak je. Prapříčina konfliktu je pro něj tak nepříjemná, že jí nedokáže znovu čelit. 3. Projekce Jedinec promítne konfliktní situaci na někoho nebo něco jiného. Nechce ji totiž přijmout a převzít za ni odpovědnost. Někdo, pouze přihlížející, se tak může stát nechtěně viníkem. 4. Přenesení Pokud jsou v konfliktu síly rozloženy tak, že není možné nebo vhodné hněvat se na jedince či skupinu nebo když jsou přítomny společenská či jiná omezení, hněv padá na hlavu jiné, obvykle slabší strany. Např. šéf zadá těžký úkol podřízenému, ten je doma nepříjemný na svou ženu, ta zakáže synovi počítač a syn se posmívá mladší setře. 5. Intelektualizace Konflikt se prožívá a hovoří se o něm v neosobní, abstraktní rovině bez toho, aby se přihlíželo k emocím a zaujetím zúčastněných. Pokud však jsou při konfliktu, který vždy vyvolává mnoho emocí, tyto emoce opomíjeny, nelze dospět k úplnému řešení. Regrese Člověk se uchyluje k chování, které s úspěchem používal v dětství, pokud má obtíže při zvládání konfliktu. Takové chování potom doprovází křik, dupání, pláč nebo zaryté mlčení. Představy Aby člověk unikl ze světa, ve kterém řeší konflikt, uchyluje se do světa představ. V krajní podobě se odvolává na skutečnosti, o nichž si sám myslí, že jsou pravdivé, i když se jedná o vymyšlenou verzi události. Bagatelizace Potíže, které jsou spojeny s konfliktem člověk zlehčuje a jedná tak, jako by to byly problémy nevýznamné a nestály za řeč a úsilí. Tímto chováním se mnohdy jedinec krátkodobě chrání před nepříjemnostmi konfliktu. Fixace Člověk ulpívá na jednom aspektu konfliktu, vyhýbá se otevření dalších aspektů konfliktu, protože jsou pro řešení obtížnější. Neposouvá se tak dopředu a fixace na jednu část problému nevede k celkovému vyřešení konfliktu. Řešení konfliktů Existuje mnoho přístupů k řešení konfliktů. Max A. Eggert a Wendy Falzon uvádějí čtyři fáze obecného procesu řešení konfliktů, i když mnohdy nejsou pro úspěšné vyřešení konfliktu nutné všechny fáze. 1. Určení problému Zde se pojmenuje problém buď neutrálně nebo emočně hádavým způsobem, např.: S ohledem na danou úrokovou míru je vaše cena naprosto nepřijatelná. (zakládá se na faktech a mnohem lépe se s ním dále pracuje) nebo Vy jste zloděj, myslíte si, že jsem blázen? Vaše cena je směšná. (velmi emočně nabité prohlášení). Obě tato prohlášení pojmenovávají problém: účtovaná cena je nepřijatelně vysoká. Pro úspěšný začátek řešení problému je nejlépe odhalit fakta a držet se jich. Diskutovat v mezích problému, který chcete řešit. Není dobré klást váhu na klepy, dojmy, emoce. Jsou z hlediska řešení problému okrajové, lze je snadno smést ze stolu, kdežto fakta se zpochybňují hůře. 2. Argumenty a odpovědi Toto je fáze vyjednávání, kdy se obě strany snaží co nejdůrazněji prosadit svůj názor. Ani jedna strana nedokáže přimět druhou, aby přijala její požadavky a přání bez výhrad. Proto po bouřlivém začátku začne hledání možností, které se dají uskutečnit. Pracujte s protějškem, ptejte se ho, proč zaujímá právě taková stanoviska. Potřebujete je znát, abyste dosáhli pokroku, i když s nimi nemusíte souhlasit. 3. Hledání a hodnocení možností Zde se rodí nápady, navrhují se řešení, dělají se ústupky a uzavírají se dohody. Postupně se začínají rýsovat řešení, která jsou přijatelná pro obě strany v závislosti na síle, potřebách obou stran a souvislostech konfliktu. Obě strany přijímají nejlepší alternativní řešení k nabízené dohodě. 4. Řešení a dohoda V této fázi se obě strany dohodnou na variantě řešení nebo postupu, který je z větší části přijatelný pro obě strany a který obě strany vnímají jako spravedlivý. Jestliže vyhrávají obě strany, je to ideální stav. Dohoda může mít výstup formální např. společné prohlášení nebo podobu méně formální např. slovní souhlasného podání ruky. Ať už je forma souhlasu jakákoli, zúčastněné strany se shodují na tom, že je konflikt vyřešen Základní informace k interetnickému konfliktu Ve jménu tolerance musíme požadovat právo k netolerování intolerance. Karel Popper Úvod k problematice V České republice žijí vedle početnější majority etnicky odlišné minority. Specifické je silné zastoupení romské menšiny. Dalšími etnicky odlišnými komunitami jsou především zahraniční dělníci, přistěhovalci a azylanti. Jak již bylo zmíněno v kapitole 3.1 Soužití majority a minority, bezkonfliktní soužití téměř neexistuje. Za svůj život řešíme spoustu menších či větších konfliktů se svými nejbližšími v rodině, v zaměstnání i v obyčejném životě s neznámými lidmi. Některé konflikty se nám podaří vyřešit, jindy dojdeme ke kompromisu. Mnoho konfliktů však zůstane nevyřešeno nebo trvají dlouhodobě, mnohdy i proto, že neznáme způsob, jak účinně konflikt řešit 2 Srov. v EGGERT, M. A.,FALZON, W: Řešení konfliktů. 1.vyd. Praha: Portál, ISBN s a jak se úspěšně domluvit. Konfliktní a problematické soužití nabývá na intenzitě především při soužití s lidmi jiného etnika, národa, odlišné kultury. Vypovídají o tom nejrůznější sociologické výzkumy veřejného mínění i zprávy z médií. V této kapitole se pokusíme uvést, co je třeba vědět a znát, abychom při naší práci v činnosti neziskových organizací, škol i v běžném životě, společné soužití s různými etniky, uprchlíky, cizinci zbavovali napětí a konfliktů, popř. je dokázali úspěšně vyřešit ke spokojenosti obou stran Interetnický konflikt Jde v něm vlastně o střet různých cílů, sil, názorů, motivů, hodnot. V interetnickém konfliktu nacházíme nesouhlas jedné strany se systémem hodnot strany druhé to je složka kulturní. Je v něm i rozměr psychologický vnitřní konflikt, do něhož vstupuje osobnost se svými motivy, charakteristikami atd. Obsahuje i složku sociální a politickou. Pojem interetnický konflikt je možno pojímat i obecněji jako zvýšené napětí mezi etnickými skupinami. Takto chápe pojem např. Frištenská. Interetnický konflikt považuje za určitý typ interakce mezi rasově, etnicky nebo národnostně odlišnými jedinci a skupinami, který je charakterizován především přítomností zvýšeného napětí, zjitřeným vnímáním sebe navzájem až po vyhrocené vzájemné střety. 3 Napětí však ještě nemusí nutně vést ke konfliktu. Mezi etnicky rozdílnými lidmi větší či menší napětí je běžné a většinou se nevyhrotí v konflikt. Vždyť jistý stupeň napětí existuje mimo jiné i v běžném kontaktu s neznámými osobami jedné kultury. Interetnické napětí může být někdy kupodivu i přínosné. Může totiž učit vzájemné toleranci, pomáhá vzájemnému obohacení kultur a může být prostředníkem pro hledání nových forem soužití. Nesmí však toto napětí přerůst do skutečných střetů, násilných konfliktů, agresivních útoků. Tyto je třeba řešit již jako trestné činy především prostřednictvím policie a soudů. Pro účely našeho projektu se budeme zabývat interetnickým konfliktem, který nedosahuje agresivní formy. Při jeho řešení je třeba znát alespoň některé základní možnosti či pomocná vodítka, jak řešit konfliktní situace v interetnických vztazích. 3 FRIŠTENSKÁ, H. Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v České republice. Praha: Socioklub,

17 Šišková uvádí následující doporučení: «Berte v úvahu: «jazykové rozdíly, «odlišná očekávání, «jiný přístup ke konfliktu. «Je-li to možné, mějte k ruce někoho, kdo se vyzná v obou kulturách (příslušníka minority žijícího v majoritní společnosti od narození nebo profesionála, znalce minority). «Zkoumejte jinou neznámou kulturu. Předem si opatřete informace o jiné kultuře. «Nespěchejte, proces vyjednávání nebo řešení konfliktu zpomalte. «Co možná nejpřesněji si vyjasněte, co která strana od jednání očekává. «Uplatněte své komunikační dovednosti, užívejte techniky aktivního naslouchání. Pamatujte na to, že jste zodpovědni za proces dorozumění, nikoli za výsledek. «Vyhýbejte se odlišnostem, snažte se vnést světlo do témat, kterým některá ze stran nerozumí. Zajistěte vzájemnou informovanost o problému, sporu nebo nedorozumění. «Pokuste se o analýzu toho, jak věci fungují, nikoli proč jsou takové, jaké jsou. «Změňte hodnocení v dotazy. «Zajistěte vzájemnou zpětnou vazbu Romové a Češi konflikt nebo porozumění? Pro náš projekt vidím jako důležité a přínosné zmínit se o česko romském soužití a jak snad alespoň trochu postoupit od konfliktu k vzájemnému porozumění. Nejsem rasista, ale nesnáším cikány to je velmi typická věta, která se objevuje v naší společnosti a vyjadřuje negativní, xenofobií až rasistické postoje téměř 70 % populace vůči romské menšině. Jejich vnímání, vidění a chápání světa ovlivňují řada násilných činů s rasistickým podtextem. S tímto se velmi těžce vyrovnávají, i když jsou již na mnohé negativní postoje z běžného života zvyklí. Pokud jim namítneme, že i my Češi se mezi sebou mnohdy jeden druhého bojíme, že se bojíme o své děti, že se bojí důchodci, invalidní lidé, tak s tím většinou u Romů neuspějeme. Vzpomínají mnohdy i na historii, na tresty za kočování, na soupisy, koncentrační tábory. Proto majoritě stále nedůvěřují a ve všech diskuzích či 4 Srov. v ŠIŠKOVÁ, T. (ed.). Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, ISBN s jednáních s Romy stále převažuje strach, křivda a pocit nespravedlnosti. Když se zeptáte člena majority, jak se dívá na česko romské soužití většinou uvede: lenost, nepracují, žijí ze sociálních dávek, ničení bytů, krádeže, záškoláctví, hluk. Pokud se zeptáte Roma řekne: diskriminace, nedostatek bytů, složité vzdělání, nezaměstnanost, vypočítavost, byrokracie. Pro Romy je doba velmi složitá, proto někdy i dobře myšlené snahy a aktivity majority týkající se dospělých nebo jejich dětí, přijímají s nedůvěrou, obavami nebo je nepřijímají vůbec. Proto je dobré alespoň stručně poznat některé základní odlišnosti v romském chování a komunikaci při jednání s romským etnikem. Při předcházení konfliktům, problémovým situacím v soužití a jednání s Romy se pokusit dodržovat některá následující doporučení: 1. Snažte se poznat co nejvíce hodnotový systém romského etnika a respektujte ho. O hodnotovém systému Romů, který je třeba při jakémkoli konfliktu mít na paměti a snažit se ho respektovat, je psáno v kapitole Hodnotový systém u Romů. Samozřejmě, čím více informací získáte a znáte, tím lépe pro úspěch. 2. Pokuste se dávat informace i řečí těla a vnímejte mimoslovní komunikaci. Romové umí poznat člověka pouhým pohledem, intuicí. Dokáží rychle přečíst u člověka jeho rysy, vlastnosti i upřímnost, jakoby pravdu z jeho nitra. Buď se velmi rychle cítí v přítomnosti člověka z majority dobře a jistě, nebo naopak vnímají z naší strany ihned ohrožení, i když my jim tvrdíme slovy opak. Rom si dovede brzy vybavit, co jeho partner při jednání prožívá, protože se umí empaticky vcítit do pocitů druhého člověka (dostává se rychle do pocitu radosti, bezmoci, strachu, nejistoty). Rom to cítí, nemusí to slyšet. Čte informace z držení těla, z pohledu očí atd., což v naší kultuře bylo výchovou potlačeno. My, abychom se před druhými neztrapnili, mluvíme málo o citech, ty negativní pocity nesdělujeme vůbec. Vedoucí v zájmové organizaci nebo učitel ve škole říká mnohdy romskému dítěti, které ho požádá o určitou pomoc či radu Já ti s tím určitě pomůžu, vysvětlím ti to, protože si myslím, že to dokážeš nebo jistě vám s tím nácvikem vašeho vystoupení pomohu, protože chci, aby jste byli úspěšní na přehlídce. Přitom se však soustředí často na něco jiného nebo spěchá domů, říká to jen formálně a neupřímně. Romské děti to ihned poznají, cítí to a přestanou takovému vedoucímu či učiteli věřit, začnou pociťovat mezi sebou navzájem bariéru. Vždy proto při jednání s romskými dětmi, mládeží i dospělými zkuste vnímat i mimoslovní komunikaci a dávat informace i řečí těla (gesta, mimika, dotyk, držení těla a další). 3. Nebojte se ani blízkosti a dotyku, protože romské děti jsou na dotyk velmi navyklí, jejich rodiče na ně méně mluví, o to více se jich od narození dotýkají. 4. Kritiku sdělujte spíše v soukromí, nekritizujte negativně před velkým kolektivem. Každý z nás byl někdy negativně hodnocen, kritizován ve škole, doma, na pracovišti, což mnohokrát bereme jako normální a nevidíme na tom nic nevhodného. Přece však si umíme vybavit nepříjemný zážitek spojený s kritikou. Ani Romové se nebojí pokárání, přísnosti, kritiky. Musí však být sdělována s taktem a míněna upřímně. Co Roma úplně demotivuje a staví další bariéry je to, pokud je zostuzen veřejně. Mezi Romy (i mnoha dalšími kulturami světa můžeme uvést např. i u nás žijící Vietnamce) je podávání kritiky mistrovstvím. Kritika v těchto kulturách je pronášena v soukromí, spíše mezi čtyřma očima, jinak např. u Vietnamců člověk tzv. ztratí tvář, pokud je kritizován veřejně. Romové i jiné kultury totiž přirozeně spíše dokáží kritizovat problém nikoli člověka. Veřejné pokárání romských dětí, mládeže v zájmových, neziskových organizacích a školách, rovněž tak i dospělých při společné činnosti či jiném jednání proto provádějme taktně, pokud to jde, tak spíše v soukromí a založme ho na pozitivní a konstruktivní kritice. Rovněž dokažme využít zpětnou vazbu, aby děti i dospělí měli možnost vyjádřit se ke kritice a říci, jak to cítí oni. Neznamená to však v žádném případě, že bychom romské děti a dospělé nesměli kritizovat vůbec. 5. Ověřujte si sjednané termíny a účast na akcích či schůzkách. Jak jsme již mnohokrát zmínili, největší hodnotou pro Roma je rodina. Rom v zájmu rodiny udělá vše. Často se stalo, že z rodinných důvodů nepřišel romský zástupce nebo poradce na sjednaný a několikrát ověřený termín jednání nebo ani na pravidelnou schůzku, protože ho někdo i z širší rodiny potřeboval. Z vlastní praxe ve školství vím, že se romské děti mnohdy nedostavily i na důležitou, dlouho připravovanou akci, na zajímavý výlet, protože jim přijela návštěva, měly rodinnou oslavu, jely za tetou atd. Rodiče dětí zase častokrát třeba na poslední chvíli nepřišli na vystoupení svých dětí na školní akademii, ač je děti velmi očekávaly, aby se jim ukázaly, co dovedou. Poté mi rodiče vysvětlovali, že opravdu nemohli přijít, protože jim přijela návštěva ze Slovenska, jindy, že je někdo z rodiny nutně potřeboval, že pomáhali švagrovi stěhovat nábytek apod. Proto je dobré před každým jednáním, schůzkou, akcí s dětmi vytvořit systém kontrolních upozornění, ověřovat si opakovaně dobu a termín schůzky, akce. Ještě lepší je se dohodnout včas na náhradním možném termínu. 6. Nebojte se emocí není to výzva k souboji, je to často svědectví o angažovanosti člověka. Při jednání i při konfliktu s Romy je specifický vysoký podíl emocí. Zástupci majority navenek projevují chlad, i když uvnitř nás bouří emoce a rozháranost. To Romové neznají. Projevují se impulzivně, mají nekontrolovatelné reakce (zvýšení hlasu až křik, zvýšená gestikulace, pohyby, napjaté tělo, pocit nepohody atd.). Majorita není na takové vypjaté a extrémní jednání zvyklá, považuje to za druh ohrožení, souboj nikoli jako pouhou angažovanost v určité věci. Ze školní dlouholeté praxe s jednání s romskými rodiči vím, že romské matky (téměř výhradně chodí do škol na jednání ohledně dětí, otcové chodí málokdy) musím nechat vykřičet, pokud přijdou do školy za účelem vyřešení určitého problému. Chvíli se dívat, nevracet negativní reakce. Poté až odezní nejprudší reakce je vyzvat, aby si sedly a je možno společně začít řešit problém. Trvalo mi docela dlouho, než jsem jako pedagog přišla na to, jak správně při konfliktu reagovat, zpočátku mě to nutilo reagovat podobně impulsivně a s negativní emocí. Později jsem však přišla na to, že emoce patří k jednání s Romy, přestala jsem se těchto emocí bát a byla jsem na ně připravena. Sama mi to potvrdila jedna s romských matek těmito slovy: Já vím, že vám tady vždycky nejdřív řvu, ale já to ze sebe musím nějak dostat a pak se domluvíme. A opravdu jsme se většinou domluvily na základě dohodnutých pravidel a systému. 7. Při jednání s Romy nespěchejte, buďte trpěliví. Nechejte je vymluvit, vykřičet, dostat ze sebe emoce a poté začněte konstruktivně jednat. Jednání budou možná o trochu delší, ale úspěch může být zaručen na delší dobu. 8. Mluvte vždy jasně, stručně, konkrétně, věcně, upřednostňujte praktické získávání poznatků a sdělování informací. Pro Romy je typická nízká schopnost generalizace. Přesvědčili jsme se o tom i při vzdělávacím programu našeho projektu. Pokud jsme sdělovali romským účastníkům teoretické poznatky v úvodu jednotlivých témat, pozornost byla nižší, nevydrželi se příliš dlouho soustředit, vypadali jako by téma příliš nechápali, i když se velmi snažili. Při praktických aktivitách však ožili, tyto se jim velmi líbily a přímo jejich zařazení vyžadovali. Jakoby teprve konkrétní jednání a prožívání je přivedlo k poznání a pochopení nových informací, rozproudila se živá diskuze. Proto u Romů očekávání, že z teoretického modelu získají návod pro konkrétní situaci, není příliš dobré. Romům je třeba něco často až monotónně opakovat a předvádět situace novým způsobem. Teprve 22 23

18 tak je přimějeme k efektivní práci v budoucnu, až si určité situace zažijí. Mluvte s Romy a sdělujte jim tak, aby vám rozuměli. Rovněž u romských dětí a mládeže bylo nejrůznějšími výzkumy zjištěno, že je u nich nejvíce rozšířen kinestetický způsob vnímání (pohybem, dotykem, praktické vyzkoušení, ověření). Proto často vybíhají z lavic, vyžadují více pohybu, potřebují se všeho dotknout, ohmatat, prozkoumat věci na stole vedoucí nebo paní učitelky, všechno vyzkoušet, o čem paní učitelka nebo vedoucí zájmových útvarů mluví. Proto jsou často mylně považovány za děti zlobivé, hyperaktivní, a jejich chování za nevhodné. Přitom jen vnímají a osvojují si nové trochu jiným způsobem. Naopak děti z majority nejvíce vnímají vizuálně (zrakem) nebo auditivně (sluchem) a na tento způsob vnímání jsou nesprávně nastaveny naše školy i mnohé volnočasové instituce. Proto je nejvhodnější začít v činnosti neziskových organizací a škol upřednostňovat všechny výše uvedené způsoby vnímání při učení i jakékoli činnosti. čase se však situace obvykle zlomí a půjdeme cestou od konfliktu k porozumění. Použité zdroje: EGGERT, M. A.-FALZON, W: Řešení konfliktů.1.vyd. Praha: Portál, ISBN FRIŠTENSKÁ, H. Interetnický konflikt po roce 1989 s ohledem na soužití s Romy. In: Romové v České republice. Praha: Socioklub,1999. Šišková, T. (ed.). Menšiny a migranti v České republice. 1.vyd. Praha: Portál, ISBN c 9. Nezapomínejme využívat u Romů zpětnou vazbu tj. vždy si ověřit, zda sdělovanému rozumí. Je to důležité i při jakémkoli jednání či konfliktní situaci, zda pochopili naše sdělení, tak jak jsme chtěli a zda sdělovanému rozumí. 10. Diferencujte, přistupujte ke každému podle jeho potřeb. Romská komunita je velmi heterogenní, má mezi sebou nejrůznější personální vazby pozitivní i negativní v rámci rodů i nejrůznějších lokalit. Proto se mnohdy stává, že zvolený romský zástupce, který s vámi začne v organizaci, škole, spolupracovat a jednat, nebude hovořit za všechny Romy v lokalitě. Na některé Romy v lokalitě nebude mít totiž žádný vliv, s některými nebude chtít vůbec spolupracovat nebo ani oni s ním. Proto je třeba při jednání s Romy rozlišovat dle jednotlivých rodin, lokalit, jednat jednotlivě s více romskými občany, pokud se chcete o problému více dovědět, nenechejte se ovlivnit jen názorem toho, který tzv. mluví za všechny. Přistupujte ke každému podle jeho potřeb. Shrnutí: Komunikační styly i řešení interkulturních konfliktů jsou v mnohém odlišné od komunikačních stylů a chování i prožívání v konfliktu příslušníka majority střední Evropy. Pokud totiž neznáme výše sdělené poznatky, může nás překvapit, když chceme realizovat zajímavé projekty pro děti nebo dospělé ke zlepšení soužití, narazíme mnohdy na nezájem ze strany Romů. Výše sdělené poznatky snad pomohou aktivním příslušníkům majority, aby byli trpěliví při řešení konfliktních situací, při budování dobrého vztahu s Romy a nečekali výsledky okamžitě. Po delším 24

19 Romská kultura 25

20 2.1 Historie Romů v Evropě a na území České republiky Základní údaje Helena Balabánová V České republice žije cca tisíc obyvatel, kteří jsou příslušníky romské etnické skupiny. Demografický odhad do roku 2005 počítá, i přes obecný pokles populace, s 500 tisíci obyvateli příslušícími k romské etnické skupině. Největší skupina Romů na našem území (80 %) jsou Servike Roma Slovenští Romové, další skupinou, která žije na našem území jsou Vlachike Roma (10 %) olašští Romové, malou část romské etnické skupiny tvoří Ungrike Roma (maďarští Romové) a Sintí (němečtí Romové). Romové se nehlásí k romské národnosti, a proto je ze strany státních úřadů poměrně obtížné realizovat plošně kroky, které by byly romské komunitě ku prospěchu. Příkladem je oblast školství, kde bylo potřeba vymyslet výraz žák z kulturně odlišného a sociálně znevýhodňujícího prostředí, jehož mateřskou řečí není čeština, aby mohl být učiněn průlom do uzavřeného kruhu romské neprofesionality. V následujících několika odstavcích si dovolím načrtnout historický vývoj romské komunity na našem území Původ Romů V Evropě žije cca 6 milionů lidí, kteří se od ostatních obyvatel liší tmavší barvou pleti, očí a vlasů, odlišnou kulturou a jazykem. Tito lidé nemají nikde na světě svůj vlastní stát, všude žijí rozptýleni mezi ostatním obyvatelstvem. Lidé jim říkají různě, někde Cikáni, jinde Zingari, Gitanos nebo Gypsies. Oni sami sobě také říkají různě Kale, Manuša, Sinti, Lovari nejčastěji však Roma. Romové jsou Indoevropané a pocházejí ze Středozápadní Indie (z oblasti dnešního Paňdžábu a Pákistánu). Do Evropy se dostali v několika migračních vlnách od 3. do 10. století n. l. Přesný důvod odchodu Romů z Indie není dosud znám, předpokládá se, že pravděpodobným důvodem bylo přelidnění a následný hladomor v dané oblasti a v jeho důsledku se vydali Romové na cestu za lepším živobytím. Do Evropy se romské kmeny dostávaly dvěma cestami. První cestou přes Persii (Irán), Sýrii, Arménii, Malou Asii, Řecko, a podél Dunaje do Střední Evropy. Druhou cestou přes Persii, Sýrii, Arménii, Sinajský poloostrov na africký kontinent, po jeho pobřeží přes Gibraltarský Průliv na Pyrenejský poloostrov a odtud do západní Evropy. Prapředkové Romů v Indii patřili k národu, který sám sebe nazýval Dóma (Dómové). Život a kultura indických Dómů dosud vykazuje mnoho shodných rysů s kulturou Romů. Příslušníci dómských kast se i dnes věnují řemeslům, která jsou spjata také s romskou tradicí, podobně jako Romové v minulosti nepoužívají písmo, a tedy nemají literaturu, ale zato mají velmi rozvinutou ústní lidovou slovesnost Osidlování Evropy Nejstarší známá písemná zmínka o Romech v Evropě pochází z roku Neznámý řecký mnich v klášteře na hoře Athos zapsal do kroniky poznámku o zvláštním lidu pohybujícím se v okolí Cařihradu, který nazval Atsíganoi (Atsigános). Tímto slovem byly v té době označováni příslušníci heretické náboženské sekty, která se věnovala věštění a černé magii v oblasti malé Asie. Romové mohli být s touto sektou ztotožněni, neboť se také věnovali magii, vzhledem se výrazně odlišovali od místního obyvatelstva, a navíc přicházeli ze stejné oblasti. Pobytem na maloasijském území mohli Romové převzít některé prvky místní kultury a zvyklosti, které byly typické i pro sektu Atsíganů. Je potřeba připomenout, že od tohoto označení Atsíganoi se odvozují všechna gádžovská pojmenování pro Romy ve všech evropských jazycích. Tato označení jsou zpravidla Romy považována za hanlivá, a doporučuji slovo cikán při rozhovoru s Romy nepoužívat. V průběhu 12. a 13. století Romové postupně pronikli z Balkánu do střední Evropy. Přicházejí po skupinách (přesněji v rodových klanech). V 15. století prochází územím Česka a Slovenska skupina asi 400 lidí v jejímž čele stál král Sindel a vévodové Panuel, Ondrej a Michal. Toto je nejstarší dochovaná zmínka o pohybu a pobytu Romů na našem území. Kočovné skupiny Romů se obyvatelstvu představovali jako poutníci z Malého Egypta, kteří jako kající se hříšníci musí putovat po světě. Starousedlíci jejich legendám zprvu věřili a přijímali je pohostinně. Světští panovníci i papež jim vydávali ochranné listiny glejty Období perzekuce Od poloviny 15. století se vztah původního obyvatelstva k Romům začal měnit. Zejména představitelé katolické církve poukazovali na to, že chování kočovných Romů se neshoduje s tehdejší představou o křesťanských kajícnících, za které se vydávali. Současně se církevním hodnostářům nelíbilo zvláštní pojetí křesťanské víry, kterou Romové přebírali a také řada v pravdě nekřesťanských rituálů a magie, které si s sebou přinesli z Indie. Původní pohostinnost a ochrana evropského obyvatelstva se měnila v nedůvěru a později v otevřené nepřátelství. V jednotlivých zemích byli Romové postaveni mimo zákon, odevšad byli vyháněni. V roce 1427 byli Romové pařížským arcibiskupem exkomunikovaní z církve. Romové nesměli, pod pohrůžkou přísných trestů, překročit hranice zemí západní Evropy, proto začali směřovat do zemí východní Evropy, kde perzekuce vůči nim byla mírnější, a začali se v těchto zemích usazovat Období počátku asimilace Ze 16. století pocházejí nejstarší zprávy o usazování rodin romských kovářů na okrajích slovenských měst a na jižní Moravě. Bývalí kočovníci si začali zvykat na usedlý způsob života. O trvalé usazení romského obyvatelstva o asimilaci splynutí Romů s většinovou společností začali poprvé usilovat osvícenští panovníci Marie Terezie a Josef II., kteří chtěli z Romů udělat rolníky, nařídili povinnou školní docházku pro romské děti, zakázali Romům oblékat se po tradičním způsobu, zakázali jim mluvit romsky, dali jim nová počeštěná jména (např. Holub, Holomek, Daniel). Řada jejich, tehdy moderních, představ byla v praxi nerealizovatelná (např. školní docházka), poprvé v dějinách Romů ale nebyli vyháněni a perzekuováni, ale počítalo se s nimi jako s obyvateli země. Ze soupisu z druhé poloviny 18. století vyplývá, že Romové žili již na celém území Slovenska a na jižní Moravě. Převládal u nich usedlý způsob života, živili se kovářstvím, příležitostnou zemědělskou prací, některé rodiny byly vyhlášené svými hudebníky Období genocidy Asimilační proces, který započal v 18. století, byl násilně přerušen v období druhé světové války. Podle rasistických, tzv. norimberských zákonů, které vstoupily v platnost na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava i na území Slovenského štátu, byli některé skupiny lidí považovány za méněcenné a neměly podle těchto zákonů právo na život v lidské společnosti. V roce 1939 vyhlásilo tehdejší Ministerstvo vnitra povinnost trvalého usídlení kočujících osob. Tento krok měl zpřehlednit situaci o počtu a rozmístění nepohodlných osob a vytvořit jasnou představu o konečném řešení. V létě 1940 vznikly kárné pracovní tábory v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Písku. Na jaře 1942 vydala protektorátní vláda nařízení o preventivním potírání zločinnosti, mezi asociály byli výslovně uvedeni Cikáni a osoby žijící po cikánsku. V létě 1942 vydal generální velitel protektorátní policie výnos o potírání cikánského zlořádu. Součástí výnosu byl soupis veškeré romské populace, včetně dětí ze smíšených manželství. Tato evidence již zahrnovala osoby romského původu bez ohledu na jejich způsob života, dosažený stupeň vzdělání nebo míru integrace do společnosti. Základ pro tento soupis byl vytvořen již v roce 1927 na základě zákona o potulných cikánech, který původně sloužil pro podchycení kočovného obyvatelstva (osoba žijící kočovným způsobem života starší 14 let se prokazovala cikánským průkazem. Často záleželo na místních radních jakou legitimaci Romovi vystaví, takže i řada usedlých Romů vlastnila místo občanské, cikánskou legitimaci.). V prosinci 1942 byly na základě rozkazu říšského protektora zahájeny deportace romských rodin do koncentračního tábora v Osvětimi. V Osvětimi v romském rodinném táboře zahynulo od prosince 1942 do srpna 1944 cca Romů z celé Evropy. Odhaduje se, že v období druhé světové války zahynulo půl milionu Romů. Ze 7000 Romů, zavlečených z českých zemí do koncentračního tábora Osvětim, se po válce vrátilo cca 200 osob. Několik staletí trvající integrace romské komunity do společnosti tak byla násilně přetržena