Tfiída: Ptáci (Aves) Ptáci se vyznaãují tûlem kryt m pefiím, zobákem a prvním párem konãetin pfiemûnûn ch v kfiídla.

Transkript

1 Tfiída: Ptáci (Aves) Ptáci se vyznaãují tûlem kryt m pefiím, zobákem a prvním párem konãetin pfiemûnûn ch v kfiídla. Patfií mezi vejcorodé Ïivoãichy, vejce zahfiívají do vylíhnutí mláìat. RozmnoÏování je obvykle spojeno se stavbou hnízda a s rozmanit m sexuálním chováním, které se naz vá tok. Z hlediska stálosti v místû hnízdûní rozli ujeme ptáky stálé, pfielétavé a taïné. Druhy stálé se zdrïují po cel rok v místû hnízdi tû (napfi. brhlík). Druhy pfielétavé se po vyhnízdûní potulují aï stovky kilometrû od hnízdi tû (napfi. stehlík, zvonek). Druhy taïné hnízdi tû kaïd rok opou tûjí a táhnou tisíce kilometrû do jiïnûji leïících oblastí, do Stfiedomofií, Afriky a jiïní Asie (vla tovka, pûnice, ãáp). Ptáci jsou po mnoha stránkách velmi v znamnou skupinou ÏivoãichÛ. Jsou dûleïitou sloïkou rûzn ch ekosystémû, mnohé druhy mají v znam jako indikátory zmûn prostfiedí. Mají také znaãn v znam pro ãlovûka - jako potrava, dále pfii lesním a zemûdûlském hospodafiení, pfii rekreaci apod.vûda zab vající se studiem ptákû se naz vá ornitologie. V âeské republice bylo od poãátku 19. století zji tûno kolem 400 druhû ptákû, z toho v posledních letech pravidelnû hnízdí 186 druhû a pravidelnû protahuje 184 druhû (Hudec et al. 1995).V okrese Vsetín byl v posledních tfiech desetiletích 20. století zji tûn v skyt 245 druhû ptákû, z toho pravidelnû hnízdilo 122 druhû, nepravidelnû hnízdily 4 druhy, ojedinûle vyhnízdilo 7 druhû, na tahu nebo pfii zimování bylo pravidelnû 60 druhû a ojedinûle zalétlo v dobû tahu nebo hnízdûní 45 druhû. Dal ích 7 druhû vzácnûji hnízdilo je tû v 70. letech, pfiitom koncem 90. let je lze povaïovat za vymizelé. Historie v zkumu Ptáci jsou v okrese Vsetín hned po rybách nejlépe prozkoumanou skupinou ÏivoãichÛ. První publikované údaje o pozorování ptákû pocházejí z konce 19. století na Vala skomezifiíãsku (Tereba 1877, Janda 1899). Jifií Janda tehdy pûsobil na gymnáziu ve Vala ském Mezifiíãí a pozdûji se stal fieditelem ZOO v Praze. Zaãátkem 20. století se pozorování ptákû vûnovali Tálsk (1902), Dûdina (1905) a zejména preparátor Ferdinand Hradil z Kelãe ( ). Hradil sestavil rozsáhlej í sbírku ptákû, která dokladuje fiadu vzácn ch nálezû z doby jeho pûsobení na Keleãsku (Pavelka 1995, Boroviãka 1977). Dal í útrïkovité informace o avifaunû na eho regionu získávali ornitologové pfii jednotliv ch exkurzích ve 40. a 50. letech 20. století napfi. Stanislav Svoboda, Zdenûk Kux a Karel Hudec (Svoboda 1960, Kux 1968 aj.).v oblasti Velk ch Karlovic,poãínaje 40.léty 20.století, se po dobu nûkolika desetiletí ptaãí faunou zab val místní pozorovatel a ptáãník Franti ek pinar. Jeho záznamy jsou uloïeny v dokumentaci ornitologického klubu. Od 60. let v okrese pûsobilo nûkolik pfiírodovûdcû, ktefií se mimo jiné vûnovali i avifaunû. Zejména k nim patfiil Vítûzslav Pfiikryl, kter svá dlouholetá pozorování shrnul v práci o avifaunû Hustopeãsk ch a ChoryÀsk ch rybníkû (Pfiikryl 1996). Terénnímu sledování ptákû se vûnovali také Lubomír Kuãírek a Jifií Boroviãka (Kuãírek 1972, 1977, Ka par et Boroviãka 1977). Avifaunou se zaãátkem 70. let okrajovû zab val i Vladimír Zicháãek, kter zpracoval podklady o v skytu nûkter ch druhû v okrese na základû ankety mezi lesáky (Zicháãek 1973). Organizovan v zkum ptákû má své poãátky v roce 1974, kdy byla ustavena ornitologická sekce Tisu - Svazu pro ochranu pfiírody a krajiny ve Vsetínû. Po zru ení Tisu se sekce pfiemûnila na Ornitologick klub pfii OVM Vsetín (dnes Vala sk ornitologick klub pfii OVM Vsetín). Od 80. let se na v zkumech v znamnou mûrou podílejí nûkteré základní organizace âeského svazu ochráncû pfiírody v okrese. Terénní sledování ptákû provádí nûkolik desítek ãlenû a spolupracovníkû ornitologického klubu a âsop. Zejména to jsou: Jitka Dvorská, Miroslav Dvorsk, Jan Havránek, Vladimír HoláÀ, Jaromír Jung, Tomá Ka par, Franti ek Korytáfi, Stanislav Kovafiík, Daniel Kfienek, Drahomíra Kyslingrová, Jan Pavelka, Jifií Pavelka, Karel Pavelka, Jifií Polãák, Milan krott, Martin ulgan, Ale Va át, Marie Vetchá a Radek Zádrapa, koncem 90. let dále Pavel Bílek, Jaroslav Koleãek, Martin Krupa a Libor evãík.v 70. nebo 80. letech provádûli intenzivnûj í prûzkumy ptákû dále Radim BûÈák, Josef Chmelafi, Jaroslav Ko ela, Milan Maceãek, Petr Pecháãek, Jaroslav Sívek a Vlastimil Toman, na pfielomu 80. a 90. let Michal Berec, Michal Kamas, Zdenûk Kopec, Karel Paliãka a dal í. S ornitology spolupracuje fiada myslivcû a lesákû, ktefií mají dobré znalosti o nûkter ch druzích avifauny na území sv ch honiteb. Nûktefií ornitologové se systematicky vûnují fie ení urãit ch otázek. Napfi. v okolí Vsetína je fiadu let studována populace Èuh ka obecného a donedávna i lejska malého, podrobnûji se sleduje roz ífiení asi 40 dal ích druhû se zamûfiením na druhy vzácné a ohroïené (napfi. kfiepelka polní, chfiástal polní, ledàáãek fiíãní, Ïluva hajní, kulí ek nejmen í, bramborníãek ãernohlav, bramborníãek hnûd aj.), jsou provádûny kvantitativní v zkumy (napfi. v horsk ch pralesích, v zemûdûlské krajinû, v bfiehov ch porostech Beãvy a v zámeck ch parcích), dále v zkumy potravy ptákû (u lejska bûlokrkého a lejska malého, budníãka lesního, ror sa obecného, sov) a jiné.témata konkrétních v zkumû, kter mi se zab vali jednotliví ornitologové okresu v posledních 25 letech jsou zfiejmá z prací, které jsou citovány v pfiehledu literatury na konci knihy. V prûbûhu 90. let se terénní práce také zamûfiovaly na problematiku ochrany druhû, na vyuïívání znalostí o v skytu a ekologii druhû pro jejich ochranáfisk management apod. Ochrana ptákû Ptáci tvofií nejpoãetnûj í skupinu zvlá tû chránûn ch ÏivoãichÛ v âeské republice i v okrese Vsetín (viz vyhlá ka MÎP âr ã. 395/1992 Sb.). Z kategorie kriticky ohroïen ch druhû v okrese v posledních 10 letech nepravidelnû hnízdí pouze 1 druh (strnad luãní), dal ích 19 druhû zde pob vá v dobû tahu nebo se ojedinûle vyskytne i v dobû hnízdûní (napfi. bukaã velk, tetfiev hlu ec). Ze silnû ohroïen ch druhû v okrese pravidelnû hnízdí 23 druhû, nepravidelnû hnízdí dal ích 5 druhû a 17 druhû se vyskytuje na tahu nebo ojedinûle zalétne v dobû hnízdûní. Z kategorie druhû ohro- Ïen ch pravidelnû hnízdí 22 druhû, dal í 3 druhy hnízdí nepravidelnû a 3 druhy se objevují v dobû tahu nebo zalétnou ve hnízdní dobû. Pro ochranu ptákû je nejdûleïitûj í ochrana biotopû. Vlesních oblastech to znamená zachovat co nejvíce porostû spfiirozenou skladbou dfievin, v zemûdûlské krajinû zachovat co nejvíce rozpt lené zelenû s kfiovinami a jednotliv mi stromy (napfi. pro hnízdûní pûnice vla ské, Èuh ka obecného aj.), u tokû je potfiebné zachovat úseky s pfiíkr mi bfiehy (pro hnízdûní ledàáãka fiíãního) apod.aktivní ochrana dutinov ch druhû se dá pfii dodrïení urãit ch zásad dobfie realizovat vyvû ováním vhodn ch hnízdních budek do zahrad a lesû, budováním mal ch v klenkû pod mosty (vyuïívají je skorec vodní a konipas horsk ), budováním hnízdních podloïek pro ãápa bílého a pro dravce, vysazováním remízû apod. V zimû se ochrana ptákû uplatàuje zejména pfiikrmováním, které je mezi vefiejností velmi roz ífieno. 213

2 Na zachování zimujících druhû v na í pfiírodû v ak pfiikrmování nemá Ïádn vliv, zimní pfiikrmování v ak má znaãn v znam ekov chovn, proto je nutné tuto ãinnost podporovat; zásadní pro pfieïití druhû totiï je ochrana vhodného prostfiedí. Pfiehled druhû Pfiehled hnízdících druhû, vãetnû velikosti populace v okrese a zpûsobu ohroïení, je uveden v tabulce. NíÏe uvádíme v ãet druhû po jednotliv ch fiádech.tato publikace nemûïe ov em nahradit atlas ptákû,kde lze najít barevná vyobrazení jednotliv ch druhû.v ãe tinû je vhodná star í publikace od F. Baláta (Klíã k urãování na ich ptákû v pfiírodû, vydalo nakl.academia, Praha 1986).V 90. letech vy lo nûkolik obrazov ch publikací o ptácích, z nichï nejúplnûj í, ov em nepfiíli kvalitní, je od H. Frielinga (Co zde létá?, vydalo nakl. Blesk, Ostrava 1993). Nejlep í atlasy jsou v ak v angliãtinû nebo nûmãinû, z posledních let napfi. od autorû Heinzel, Fitter a Parslow (Birds of Britain & Europe, Collins pocket guide, 1995) a neustále vycházejí dal í. Nûkteré jsou uvedeny i v pfiehledu literatury. ád: Potáplice (Gaviiformes) Zástupci tohoto fiádu u nás nehnízdí. Zastihneme je obvykle jako vzácné hosty na stojat ch nebo tekoucích vodách, zejména v dobû podzimního tahu. Îiví se mal mi rybkami. Nejãastûji b vá pozorována potáplice severní (Gavia arctica). Nûkolikrát byla zji tûna na nádrïi Stanovnice u Karolinky, pfiiãemï jednou dokonce v pozdním jaru (konec kvûtna 1987), kdy se ojedinûl pár zdrïel nejménû jeden t den pfii tahu do hnízdi tû ve Skandinávii. Dal í pozorování jsou z ChoryÀsk ch rybníkû. Z dal ích druhû lze v okrese velmi vzácnû zastihnout potáplici malou (Gavia stellata), která byla ojedinûle pozorována na nádrïi Stanovnice (prosinec 1995) a nûkolikrát na rybnících u Chorynû. ád: Potápky (Podicipediformes) Dva druhy potápek jsou v okrese pravidelnû hnízdící (potápka malá a potápka roháã), dal í druhy se vyskytují nepravidelnû. Potápka malá (Tachybaptus ruficollis), O, v okrese hnízdí asi na 8 lokalitách, napfi. 3 aï 4 páry na rybnících u Chorynû, po 1 aï 2 párech na nádrïi u Karolinky, na rybnících u Laãnova, Prlova, Babic, Zubfií a jinde.v zimû ji ãastûji zastihneme na nûkter ch úsecích Beãvy (napfi. na Vsetínské Beãvû mezi Vsetínem a Semetínem,na spojené Beãvû pod Jufiinkou - tam b vá aï 10 jedincû, na RoÏnovské Beãvû u StfiíteÏe apod.). Potápka roháã (Podiceps cristatus), O, pravidelnû hnízdí na rybnících u Chorynû (do 7 párû) a u Zubfií (1 aï 2 páry), nepravidelnû 1 pár na tûrkovnû u Chorynû. âetnûj í je na uveden ch lokalitách v dobû tahu. Potápka ãernokrká (Podiceps nigricollis), O, se v dobû tahu kaïdoroãnû vyskytuje na rybnících u Chorynû a nepravidelnû u Zubfií. U Chorynû byl nejvût í poãet ptákû zji tûn v dubnu 1995 (24 ex.). V 90. letech se na ChoryÀsk ch rybnících vzácnû vyskytovala i v dobû hnízdûní. Potápka rudokrká (Podiceps griseigena), SO, b vá na rybnících u Chorynû vzácnû na prûtahu, ojedinûle ivdobû hnízdûní. V letech 1989 a 1991 se jeden pár celé hnízdní období vyskytoval na rybnících u Zubfií, av ak nezahnízdil (1989), resp. hnízdûní nebylo úspû né (1991). Potápka Ïlutorohá (Podiceps auritus) je velmi vzácn zatoulanec. Byla pozorována pouze jednou, na ChoryÀsk ch rybnících (fiíjen 1980). ád: Veslonozí (Pelecaniformes) Jedin m zástupcem je kormorán velk (Phalacrocorax carbo), O. V okrese jej lze spatfiit pouze na prûtahu, zejména na rybnících u Chorynû, kde v hejnech b vají aï desítky, koncem 90. let jiï i stovky ptákû.v zimû 1998/1999 se kormoráni velcí poprvé zdrïovali na Beãvû (mezi Choryní avala sk m Mezifiíãím), kde zfiejmû nacházeli dostatek potravy, hejno ãítalo aï 300 jedincû.v Evropû se v prûbûhu 80.,a zãásti 90. let jeho stavy zvy ovaly, a to se také projevilo na vzrûstajícím poãtu pozorování i ve vsetínském okrese. V bfieznu 1998 byl kormorán velk poprvé zji tûn i na nádrïi u Karolinky, a to v poãtu nûkolika ptákû. ád: Brodiví (Ciconiiformes) Z tohoto fiádu v okrese tfii druhy hnízdí (ãáp ãern, ãáp bíl, volavka popelavá), dal í druhy lze zastihnout na tahu. âáp bíl (Ciconia ciconia) âáp bíl (Ciconia ciconia), O, hnízdí v okrese v niï ích a stfiedních polohách. Je taïn, pfiilétá v dubnu a odlétá v srpnu aï záfií. Îiví se drobn mi obratlovci, napfi. rybami, obojïivelníky, plazy, ptáky a savci (zejména hrabo i), dále rûzn mi bezobratl mi, napfi. ÏíÏalami, plïi, kobylkami, brouky apod. Hnízdûní ãápa bílého je v okrese podrobnûji sledováno jiï od roku 1981.V údolí Vsetínské Beãvy hnízdí nejv e aï v Novém Hrozenkovû, v údolí RoÏnovské Beãvy nejv e hnízdí aï v RoÏnovû p. R. (Tylovice).V souãasnosti je evidováno celkem 21 hnízdi È (vãetnû opu tûn ch), z nichï je pravidelnû ãápy obsazováno 8 aï 17 hnízd. Stávající hnízda, obsazená i neobsazená, jsou v Brankách (1), Halenkovû (1), Hovûzí (1), Choryni (1), Kelãi (3), Kladerubách (1), Komárovicích (1), Kunovicích (1), Le né (2), Novém Hrozenkovû (1), Poliãné (1), Ratibofii (1), RoÏnovû p. R. (1), 214

3 Vala ském Mezifiíãí (1),Vsetínû (2) a v Zubfií (2).Kromû toho je evidováno nûkolik dal ích umûl ch hnízd (podloïek a nástavcû), které byly vybudovány jako náhradní hnízdi tû, ale nebyly ãápy pfiijaty. Koncem 90. let bylo moïné sledovat fiadu pfiípadû, kdy se ãápi snaïili zahnízdit na dal ích místech, av ak neúspû nû. Na místo vût inou pfiinesou nûkolik vûtví,zdrïují se zde nepravidelnû 2 aï 3 t dny a pak místo opustí. Jedná se vût inou o mladé ptáky ve vûku 3 aï 4 roky. Tato místa se pouze sledují, neboè je nelze povaïovat jako pravé hnízdûní (Kelã, Francova Lhota, Horní Lideã, StfiíteÏ n. B., Police, Za ová a dal í). Po mimofiádn ch de tích v létû 1997 bylo v okrese úspû nû vyvedeno pouze 7 mláìat, coï je v historii sledování hnízdûní nejniï í poãet. V tomto roce úmrtnost mláìat ãinila kolem 70 %. K vysok m ztrátám u mláìat do lo i v roce 1999, kdy bylo v okrese obsazeno celkem 17 hnízd. Z nich bylo vyvedeno 25 mlad ch ãápû a dal ích 14 mláìat uhynulo v dûsledku de ÈÛ a chladného poãasí. V dobû tahu, zejména koncem léta, lze spatfiit hejna ãápû i o 50 aï 100 jedincích. Ojedinûle byl zji tûn i zimující ãáp bíl, a to v únoru 1991 u Vsetína. âáp ãern (Ciconia nigra), SO, v okrese v 90. letech pravidelnû hnízdil v poãtu kolem 15 párû. Ze zimovi È v Africe pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v srpnu a záfií. Na rozdíl od ãápa bílého si hnízda staví v lesích na star ch stromech, v jimeãnû i na skalách.za potravou zaletuje hlavnû na vodní toky a nádrïe nebo rybníãky, Ïiví se hlavnû rybami, dále také mûkk i, hmyzem, obojïivelníky, plazy a drobn mi savci. Hnízda se nacházejí napfi.v Léskovém a PodÈatém ve Velk ch Karlovicích, ve Stanovnici a RaÈkovû u Karolinky, v Hrubé Brodské u Nového Hrozenkova, v Kychové u Huslenek, pod Vsack m Cábem a v Semetínû u Vsetína, v Senince, u Lideãka, v Korytné u Stfielné, mezi Jarcovou a Oznicí, u StfiíteÏe, v Doubravû u Kelãe, u Perné, na Dolní a Prostfiední Beãvû, u RoÏnova p. R., Hutiska - Solance a jinde. V 80. a 90. letech bylo ze 22 kontrolovan ch hnízd 7 na smrku, 6 na buku, 4 na jedli, 3 na dubu, 1 na modfiínu a1 na skalním v stupku v lese. âáp ãern se v okrese zaãal vyskytovat koncem 50. let 20. století v prûbûhu roz ifiování svého hnízdního areálu od v chodu. První hnízdo bylo nalezeno v roce 1966 v Doubravû u Kelãe. Pak populace narûstala aï do dne ního poãtu, kter se od konce 80. let udrïuje na stejné úrovni. Bukaã velk (Botaurus stellaris), KO, se vyskytuje vzácnû na tahu a ojedinûle i v dobû hnízdûní. V 60. letech je tû pravidelnû hnízdil na rybnících u Chorynû, pozdûji tam byl v hnízdní dobû pozorován sporadicky, napfi. v ãervnu 1984 avdubnu Na jarním tahu byl v 90. letech zji tûn u Horní Lidãe (slepé rameno Senice), u Za ové (mokfiad Pod Hájem) a v roce 2001 na mokfiadu Rybníky u Hrachovce. Ve Velk ch Karlovicích byl zaãátkem 80. let pozorován zimující jedinec v Léskovém (na Beãvû), asi 1 km západnû od celnice, a to po dobu nûkolika t dnû. ji mûïeme pozorovat v hejnech (aï desítky kusû) nebo jednotlivû na tocích a v jejich okolí, zejména v údolí RoÏnovské Beãvy, Vsetínské Beãvy a Senice, ãasto pob vá u nezamrzl ch rybníkû (Chorynû, Kelã, Zubfií aj.). V této dobû si je lidé ãasto také zamûàují s ãápy. Nejvíce volavek popelav ch mûïeme spatfiit v dobû v lovu rybníkû na podzim, napfi. u Chorynû bylo v této dobû koncem 90. let pozorováno i pfies 100 jedincû. Volavka bílá (Egretta alba), SO, se vzácnû vyskytuje pfii pohnízdní potulce. B vá témûfi kaïdoroãnû pozorována na pfieletu u ChoryÀsk ch rybníkû, vût inou v dobû od srpna do fiíjna - maximální poãty byly zji tûny v srpnu 1988 (19 ex.) a v fiíjnu 1996 (13 ex.). Ojedinûle byli pozorováni zatoulaní jedinci u Vsetína (ãervenec 1984) a Zubfií (srpen 1996, záfií 1997), vïdy to byl jeden exempláfi. Volavka ãervená (Ardea purpurea), KO, je vzácnûj í neï pfiedchozí druh. Byla nûkolikrát zji tûna na rybnících u Chorynû, vût inou v kvûtnu (napfi. v letech 1987, 1988, 1992, 1996 a 1997). Volavka vlasatá (Ardeola ralloides) je vzácn zatoulanec, v okrese byla zji tûna pouze jednou u ChoryÀsk ch rybníkû (ãerven 1980). Volavka stfiíbfiitá (Egretta garzetta), SO, byla v okrese zji - tûna dvakrát. Zaãátkem 70. let se objevilo hejnko tfií jedincû, z nichï jeden byl pozdûji neznám m ãlovûkem postfielen. V kvûtnu 1978 byla zji tûna na rybnících u Chorynû. V ãervenci 1984 byli tfii ptáci pozorováni v blízkosti okresu Vsetín, u Milotic n. Beãvou. Kvako noãní (Nycticorax nycticorax), SO, byl vzácnû zastiïen na tahu nebo pfii potulce v dobû hnízdûní (kvûten). Napfi. v ãervenci 1985 byl zji tûn 1 exempláfi u Chorynû, vkvûtnu 1989 byli 3 jedinci na rybnících u Zubfií a v kvûtnu 1996 byl 1 exempláfi pozorován pfii pfieletu nad Vala sk m Mezifiíãím. Pfii pohnízdní potulce, zaãátkem srpna 1994 byli dva jedinci pozorováni na rybnících u Chorynû. ád: PlameÀáci (Phoenicopteriformes) Z tohoto fiádu byl u nás v jimeãnû zastiïen exotick plameàák chilsk (Phoenicopterus ruber chilensis). Od záfií do fiíjna 1982 se jeden pták zdrïoval na ChoryÀsk ch rybnících. Jednalo se o zatoulaného jedince, kter mohl také uniknout ze ZOO. Bukáãek mal (Ixobrychus minutus), KO, patfií od konce 70. let k ojedinûle se vyskytujícím druhûm. Je tû v roce 1956, tj. asi 4 roky po vybudování rybníkû, hnízdilo u Chorynû 6 aï 8 párû. Poslední vyhnízdûní zde bylo prokázáno v roce 1975 nálezem hnízda s vejci. V hnízdní dobû 1989 se dva bukáãci zdrïovali na rybnících u Zubfií, vyhnízdûní ale nebylo zji tûno. Na Hamersk ch rybnících byl opût pozorován v polovinû ãervence Nûkolikrát byl zasti- Ïen i v dobû tahu, napfi. v záfií na ChoryÀsk ch rybnících, v záfií 1979 na Beãvû u Vala ského Mezifiíãíl a na jafie 2001 mokfiadu Rybníky u Hrachovce. Volavka popelavá (Ardea cinerea) je vût inou stál druh. V okrese hnízdí na nûkolika místech, zejména v niï ích polohách. Pravidelnû hnízdí v lese Obora u Lhotky n. B., ojedinûle zahnízdila u Bystfiiãky (v letech 1996 a 1997) a v okolí nádrïe Stanovnice u Karolinky (1990).V mimohnízdní dobû PlameÀák chilsk (Phoenicopterus ruber) na Velkém choryàském rybníku v roce

4 ád: Vrubozobí (Anseriformes) Zfiádu vrubozob ch v okrese hnízdí 8 druhû, dal ích 8 druhû se pravidelnûji vyskytuje na tahu. LabuÈ velká (Cygnus olor), O, v okrese ojedinûle hnízdí a pravidelnû zimuje. Na ChoryÀsk ch rybnících se zaãala vyskytovat v polovinû 70. let 20. století, kde pozdûji v nûkter ch letech hnízdila. Na rybnících u Zubfií jeden pár nepravidelnû hnízdil v 80. letech a v první polovinû 90. let.v dobû tahu nebo v zimû se vyskytuje na rybnících, nûkter ch mokfiadech a místy i na Beãvû. Na fiekách se v ak pravidelnûji objevuje pfii zamrznutí stojat ch vod, b vá pozorována v Karolince,Vsetínû,Vala ském Mezifiíãí a jinde. LabuÈ zpûvná (Cygnus cygnus) je velmi vzácn zatoulanec. Byla v okrese nûkolikrát pozorována na rybnících u Chorynû, napfi. v bfieznu 1972, v listopadu 1990, v dubnu 1976 a v dubnu Kachna divoká (Anas platyrhynchos) je na e nejhojnûj í kachna. Pravidelnû hnízdí na v ech nádrïích, od 70. let také v okolí toku Beãvy. Od 90. let postupnû vzniká synantropní populace kachny divoké, kdy vût í poãet polodivok ch kachen mûïeme vidût ve Vsetínû (v zimû aï 70 jedincû), v RoÏnovû p. R. (v zimû aï 130 jedincû), na Prostfiední Beãvû a jinde. Pfiímo ve Vsetínû hnízdí také v okolí Beãvy u mûstského parku a u Rokytenky. Mûstské populace kachny jsou pfiikrmovány lidmi, coï je tû posiluje jejich vazbu na toto netypické prostfiedí. Na rybnících u Chorynû kachna divoká pravidelnû protahuje, hnízdí i zimuje. Nejvût í poãet exempláfiû - tam byl zji tûn v dobû tahu (listopad 1987, únor 1995),poãet hnízdících párû kolísá od 20 do 50.Na Vala - skomezifiíãsku je pfii zimování nejvíce kachen divok ch na Beãvû mezi Vala sk m Mezifiíãím a Choryní (napfi.v lednu 1986 bylo 560 kusû), na tahu tam b vá vût inou do 250 kusû. Kopfiivka obecná (Anas strepera), O, pravidelnû protahuje a v malém poãtu hnízdí.v dobû tahu se vyskytuje na rybnících u Chorynû a Zubfií. Jediné hnízdi tû leïí na ChoryÀsk ch rybnících, kde b vá do 10 párû. âírka obecná (Anas crecca), O, je pravidelnû protahující druh, zejména na jafie (maximum ãinilo 28 párû v dubnu 1997 u Chorynû). Hnízdûní bylo na rybnících u Chorynû naposledy prokázáno v roce 1979, tamtéï zfiejmû dosud nepravidelnû hnízdí jeden pár. V roce 1999 vyhnízdil jeden pár na mokfiadu Rybníky u Hrachovce.V dobû tahu se jinak pravidelnû vyskytuje na rybnících u Chorynû, Zubfií a Laãnova, vzácnû i na nádrïi Stanovnice u Karolinky. âírka modrá (Anas querquedula), SO, je pravidelnû protahující druh, zejména na jafie. Na rybnících u Chorynû vût inou mûïeme pozorovat hejna do 10 kusû, dále se vyskytuje na rybnících u Zubfií a Laãnova, na jin ch nádrïích jen ojedinûle - napfi. v Jezerném ve Velk ch Karlovicích (v dubnu 1996 se zdrïoval jeden pár). Hnízdûní ãírky modré nebylo v posledních 20 letech prokázáno, ale je pravdûpodobné u Chorynû, kde dfiíve hnízdila (napfi. v kvûtnu a ãervnu 1995 se tam zdrïoval 1 pár). LÏiãák pestr (Anas clypeata), SO, pravidelnû protahuje a pravdûpodobnû hnízdí. Na ChoryÀsk ch rybnících se poprvé objevil v roce 1954, tj. teprve dva roky po jejich zaloïení. Je tû zaãátkem 70. let zde pravidelnû hnízdil na severním okraji rybniãní soustavy, ov em v stavbou kachní farmy bylo hnízdi tû zniãeno. LÏiãák v ak je na ChoryÀsk ch rybnících pozorován kaïdoroãnû, zejména na jarním tahu. Vût inou se jedná o hejna do 20 jedincû, nejvy í poãetnost byla zji tûna v dubnu 1997 (69 exempláfiû). Na základû jarních pozorování ptákû zde v nûkter ch letech pfiedpokládáme vyhnízdûní jednoho aï dvou párû (napfi. v letech 1984, 1985, 1989 a 1995). Vyskytuje se i na nûkter ch dal ích nádrïích, ov em pouze v dobû tahu, napfi. u Zubfií a Laãnova. Polák chocholaãka (Aythya fuligula) Hvízdák euroasijsk (Anas penelope) pravidelnû protahuje na rybnících u Chorynû, Zubfií a Laãnova, vzácnû b vá na nádrïích Karolinka, Bystfiiãka aj. Na ChoryÀsk ch rybnících se vyskytuje zejména v dobû jarního tahu, kdy byla vût- inou pozorována hejna do 20 kusû. Naprostou raritou bylo zji tûní 1500 jedincû v bfieznu 1998 na ChoryÀsk ch rybnících, coï souviselo s náhlou zmûnou poãasí v dobû tahu. Tento poãet je historicky nejvût í i z hlediska celé âeské republiky. Ostralka tíhlá (Anas acuta), KO, se kaïdoroãnû vyskytuje na jarním tahu na rybnících u Chorynû, nejvíce bylo zji tûno 10 párû v bfieznu Ojedinûle byla pozorována na rybnících u Zubfií (duben 1990) a nûkolikrát na Beãvû (Janová,Vala ské Mezifiíãí). Polák velk (Aythya ferina) je po kachnû divoké druhá na e nejhojnûj í kachna, pravidelnû protahuje a hnízdí na rybnících u Chorynû a u Zubfií, v roce 1999 vyhnízdil jeden pár v PP Rákosina u StfiíteÏe n. B. V dobû tahu b vá na dal ích nádrïích. Na ChoryÀsk ch rybnících je v raznû poãetn zejména na jarním tahu v bfieznu, kdy b vá vût inou pozorováno do 150 jedincû, maximálnû bylo 400 jedincû (bfiezen 1998). Poãet hnízdících párû na rybnících u Chorynû od 80. let kolísal obvykle v rozmezí od 20 do 50, ve druhé polovinû 90. let v ak mûl sestupn trend a v letech zde hnízdilo do 20 párû.v dobû hnízdûní bylo na ChoryÀsk ch rybnících maximum ptákû zji tûno v ãervnu 1985, a to 110 samcû. Polák mal (Aythya nyroca), KO, se vyskytuje obvykle jen na ChoryÀsk ch rybnících. V dobû tahu b vá pozorován nepravidelnû a v dobû hnízdûní jen ojedinûle (napfi. v letech 1994 a 1998). Hnízdûní tam bylo naposledy prokázáno vroce Ojedinûl v skyt byl zaregistrován na rybnících u Zubfií (srpen 1996). LabuÈ velká (Cygnus olor) s mláìaty Polák chocholaãka (Aythya fuligula) v okrese hnízdí od poloviny 60. let (ChoryÀské rybníky). V dobû tahu se vyskytuje na vût inû rybníkû a nádrïí. Nûkdy je pfiítom- 216

5 na i ve vût ím poãtu, zejména na jafie, napfi. na ChoryÀsk ch rybnících b vá pfii jarním tahu okolo 100 exempláfiû. Nejvût í hnízdící populace se v souãasnosti nachází na rybnících u Chorynû, kde poãetnost v 80. a 90. letech kolísala od 20 do 40 párû. V prûbûhu 90. let mûla poãetnost klesající tendenci a v roce 1999 hnízdilo jiï jen asi 15 párû. Ojedinûle také hnízdí na rybnících u Laãnova (2 aï 3 páry), Prlova (1 pár) a Zubfií (1 pár). Polák tundrov (polák kaholka) (Aythya marila) je velmi vzácn zatoulanec, v okrese byl nûkolikrát pozorován v dobû tahu na rybnících u Chorynû (napfi. listopad 1978, kvûten 1980, duben 1989). V dobû tahu se u nás vyskytuje fiada dal ích druhû, vût inou jsou pozorovány na ChoryÀsk ch rybnících: Husa bûloãelá (Anser albifrons) byla v okolí ChoryÀsk ch rybníkû zji tûna tfiikrát, v fiíjnu 1975, v listopadu 1986 a v únoru Vzácnû b vá pozorována pfii pfieletu nad horsk mi hfibety, napfi. na Jasénce u Vsetína. Husa velká (Anser anser) se na rybnících u Chorynû vyskytuje kaïdoroãnû, vût inou do 5 jedincû (ãasto se pasou na hrázích rybníkû), v posledních letech tam pravdûpodobnû hnízdí 1 aï 2 páry. Husa polní (Anser fabalis) je vzácnûj í, na ChoryÀsk ch rybnících b vá do 5 jedincû na vodní hladinû, nejvíce bylo 37 exempláfiû na podzimním tahu. Berne ka velká (Branta canadensis) byla zji tûna pouze jednou, v dubnu 1994 u Chorynû. Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus) byla zji tûna dvakrát, v dubnu 1982 a v listopadu 1990 u Chorynû. Nûkteré druhy hus (zejména husu polní a husu velkou) lze v okrese ãasto spatfiit na tahu, pfii pfieletu vysoko nad zemí. Morãák velk (Mergus merganser), KO, se vyskytuje nepravidelnû na jarním tahu nebo pfii zimování na ChoryÀsk ch rybnících, v zimû byl nûkolikrát zastiïen na Beãvû mezi Choryní a Vala sk m Mezifiíãím (jednotliví ptáci), ojedinûle byl v lednu 1985 vidûn na Beãvû u Janové. Morãák prostfiední (Mergus serrator) je vzácnûj í neï pfiedchozí druh, zdrïuje se nepravidelnû na jarním tahu (rybníky u Chorynû, spojená Beãva). Nejvíce ptákû bylo pozorováno v dubnu 1997 na ChoryÀsk ch rybnících (4 samci a 6 samic). Morãák bíl (Mergus albellus) byl vzácnû pozorován na tahu v únoru 1986 na Beãvû u Vala ského Mezifiíãí, vbfieznu 1978, lednu 1979 a v bfieznu 1991 na rybnících u Chorynû. Hohol severní (Bucephala clangula) b vá témûfi kaïdoroãnû zji tûn na rybnících u Chorynû v dobû jarního tahu (nejvíce bylo zji tûno 8 jedincû) nebo na Beãvû u Jufiinky a Zubfií pfii zimování. Hoholka lední (Clangula hyemalis) je velmi vzácn zimní host, byla zji tûna pouze jednou, na spojené Beãvû u Jufiinky (prosinec 1970). Kajka mofiská (Somateria mollissima) byla ojedinûle spatfiena v prosinci 1986 na rybnících u Chorynû. Turpan hnûd (Melanitta fusca) byl vzácnû pozorován na podzimním tahu nebo v zimû na Beãvû u Vala ského Mezifiíãí a na rybnících u Chorynû. ád: Dravci (Falconiformes) Z dravcû v okrese pravidelnû hnízdí 7 druhû, nûkolik dal ích druhû b vá zastiïeno na tahu. LuÀák hnûd (Milvus migrans), KO, vzácnû se vyskytuje na tahu. Byl pozorován i v pozdním jaru, napfi. u Laãnovsk ch rybníkû (zaãátek ãervna 1980) a u ChoryÀsk ch rybníkû (ãerven 1984), hnízdûní v ak nebylo zji tûno. LuÀák ãerven (Milvus milvus),ko,je velmi vzácn zatoulanec. Byl zji tûn pouze jednou, a to v kvûtnu 1985 u ChoryÀsk ch rybníkû. Vãelojed lesní (Pernis apivorus), SO, v okrese místy hnízdí. Je taïn, pfiilétá v kvûtnu, odlétá v srpnu a záfií. Îiví se hlavnû vosami a jejich larvami, v men í mífie drobn mi obratlovci. Proto jej spí e zastihneme v blízkosti v slunn ch strání s mnoïstvím vosích hnízd. Nejãastûji jej spatfiíme v údolí Vsetínské Beãvy, vyskytuje se také u Le né (Perná, Lhotka n. B.), v Doubravû na Keleãsku, na RoÏnovsku (okolí Dolní a Prostfiední Beãvy, Hutiska-Solance) a jinde. V lese Obora u Lhotky n. B. jeden pár dokonce hnízdil pût let po sobû ve stejném hnízdû. Orel mofisk (Haliaetus albicilla), KO, se kaïd rok na jarním a podzimním tahu zdrïuje v poãtu 1 aï 2 jedincû u ChoryÀsk ch rybníkû, vzácnû tam b vá zastiïen v zimû a v létû. V bfieznu 1993 se v jimeãnû objevil na prûtahu u Za ové. Orel kfiiklav (Aquila pomarina), KO, hnízdí nejblíïe na Slovensku.Ve vsetínském okrese je nepravidelnû pozorován v dobû tahu a vzácnû byl zji tûn i v dobû hnízdûní, napfi. u Bystfiiãky (nad Klenovem, kvûten 1996), u Vala ského Mezifiíãí (kvûten 1988), u Le né (duben 1991), u ChoryÀsk ch rybníkû (duben 1995) a u JablÛnky (ãervenec 1999). Je moïné, Ïe v nûkter ch letech vyhnízdil, neboè mohl uniknout pozornosti a mûïe b t také zamûnûn s kání lesní. Orel skalní (Aquila chrysaetos), KO, b vá vzácnû zastiïen na tahu. Jeden mlad jedinec byl pozorován koncem února 1985 u vrchu Lysn nad Janovou, dal í v srpnu 1992 v Uherské u Huslenek a v prosinci 1992 v RaÈkovû u Karolinky. Orel královsk (Aquila heliaca) je velmi vzácn zatoulanec. V okrese byl pozorován dvakrát, a to v dubnu 1979 uhovûzí a v ãervnu 1979 u Hrachovce. Moták pochop (Circus aeruginosus), O, místy hnízdí na rybnících nebo na mokfiadech v okolí Vala ského Mezifiíãí, napfi. v Babicích, v rákosinû Pod Hájem u Za ové, u Chorynû, Kelãe a StfiíteÏe. Na tahu jej uvidíme i jinde v zemûdûlské krajinû (RoÏnovsko, okolí Vsetína, Hornolideãsko). Je taïn, pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v srpnu aï fiíjnu. Dfiíve, v 60. a 70. letech 20. století byl vzácnûj í. Moták pilich (Circus cyaenus), SO, se v okrese do 80. let vzácnû vyskytoval jen na tahu nebo pfii zimování. V 90. letech byl u Perné pozorován i v dobû hnízdûní (napfi. v letech 1991, 1995, 1997).V roce 1998 byl pozorován pár s vyveden m mládûtem u Porubského lesa, v sousedství ChoryÀsk ch rybníkû. Moták luïní (Circus pygargus), SO, v okrese b vá vzácnû na tahu. Dfiíve v okolí ChoryÀsk ch rybníkû i vyhnízdil, napfi. v roce 1969 a Pozdûji byl pozorován je tû nûkolikrát, napfi. v záfií 1976, v srpnu 1980 a v záfií 1998 u ChoryÀsk ch rybníkû a v dubnu 1998 u Le né. Vzhledem k pfiib vajícím hnízdûním v jin ch okresech severní Moravy lze v budoucnu pfiedpokládat jeho ãastûj í v skyt i v okolí Vala ského Mezifiíãí. 217

6 Krahujec obecn (Accipiter nisus), SO, pravidelnû se vyskytuje na vût inû území okresu. Loví ãasto v okolí lidsk ch sídli È, v mûstsk ch parcích a zahradách. Îiví se drobn mi ptáky. V okrese hnízdí na jehliãnat ch stromech, nejãastûji ve volné krajinû (lesy, remízy). B vá ãasto zamûàován s po tolkou obecnou. Jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), O, je vzácnûj í dravec, vyskytuje se v územích se souvislej ími lesy.v okrese hnízdí 30 aï 40 párû, vût inou ve stfiedních a vy ích polohách. V terénu jej mnoho lidí zamûàuje s kání lesní,ne vïdy se dají od sebe jednoznaãnû odli it. Kánû lesní (Buteo buteo) je v okrese nejhojnûj ím dravcem. Celkem zde hnízdí kolem 300 párû, pfiiãemï v západní ãásti okresu dosahuje hustoty nejménû 35 párû na 100 km 2. Îiví se hlavnû drobn mi hlodavci a je v znaãn m regulátorem jejich poãetnosti v zemûdûlské krajinû navazující na vût í lesní celky. Kánû rousná (Buteo lagopus) je u nás nepravideln m zimním hostem, vyskytuje se v zemûdûlské krajinû od fiíjna do února.v letu ji od kánû lesní spolehlivû rozeznáme pouze podle bílého ocasu s ãern m lemem na konci a tmav ch skvrn v ohbí kfiídel. Orlovec fiíãní (Pandion haliaetus), KO, se kaïdoroãnû v dobû tahu vyskytuje u ChoryÀsk ch rybníkû (záfií - fiíjen, bfiezen - kvûten). Jednou byl zastiïen i na nádrïi u Karolinky (konec kvûtna 1993). Îiví se rybami, proto jej zastihneme spí e u dobfie zarybnûn ch vod. Po tolka obecná (Falco tinnunculus) hnízdí pravidelnû v zemûdûlské krajinû s pfiítomností aspoà men ích lesû. âást populace je stálá, na hnízdi tû pfiilétá v únoru aï bfieznu, odlétá v záfií aï fiíjnu.v znamnû se podílí na regulaci hrabo Û na polích, zejména tam, kde má dostatek moïností ke hnízdûní.její poãty se dají v raznû podpofiit vyvû ováním Po tolka obecná (Falco tinnunculus) budek. Napfi. v západní ãásti okresu hnízdí v budkách prûmûrnû 20 párû roãnû. Pravidelnû hnízdí také ve mûstech, napfi. ve Vsetínû 4 aï 5 párû. Po tolka rudonohá (Falco vespertinus), KO, je velmi vzácn zatoulanec, v okrese byla zji tûna pouze jednou, v dubnu 1997 u ChoryÀsk ch rybníkû. OstfiíÏ lesní (Falco subbuteo), SO, vzácnû hnízdí v údolí Vsetínské Beãvy od Vsetína po Velké Karlovice (Janová, Hovûzí, Huslenky, Halenkov, Nov Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice), ve Vefiovick ch vr ích, v údolí RoÏnovské Beãvy (Hutisko - Solanec, Prostfiední Beãva, Dolní Beãva, Za ová), v okolí Bystfiiãky aj. Je taïn, pfiilétá v kvûtnu, odlétá v srpnu aï fiíjnu. Îiví se poletujícím vût ím hmyzem i drobn mi ptáky. Nûkdy se mohou na místo s dostatkem potravy slétnout ostfiíïi ze ir ího okolí (hnízdící nebo je tû protahující), napfi. mezi Vsetínem a Ústím bylo na jafie 1988 pozorováno hejno kolem 10 ostfiíïû pfii lovu rojících se mravencû. Dfiemlík tundrov (Falco columbarius), SO, je pozorován vzácnû od listopadu do února v zemûdûlské krajinû, napfi. v okolí Vsetína, Horní Lidãe, u Chorynû,Vala ského Mezifiíãí a RoÏnova p. R. Sokol stûhovav (Falco peregrinus), KO, a raroh velk (Falco cherrug), KO, byli v okrese pozorováni vzácnû pouze v dobû tahu. ád: Hrabaví (Galliformes) ád hrabav ch je v okrese zastoupen pûti druhy, z toho v jednom pfiípadû (baïant obecn ) se jedná o umûle vysazen druh v rámci mysliveckého hospodafiení. Lesní druhy jsou dva, nelesní druhy jsou tfii. Jefiábek lesní (Bonasa bonasia), SO, vzácnû ob vá vût í lesní celky stfiedních a vy ích poloh, vyhledává klidnûj í zákoutí. Stavy jefiábka se v 80. a 90. letech v centru roz ífiení v okrese sice stabilizovaly, av ak na okraji souvislej ího v skytu postupnû vymírají dal í izolované populace (napfi. v chodnû od Vala ského Mezifiíãí, v okolí Semetína a jinde). âastûji jej zastihneme ve v chodní ãásti Radho Èské hornatiny, v centrální, lesnaté ãásti Vsetínsk ch vrchû a JavorníkÛ. Nejvíce se vyskytuje v okolí luk a zarûstajících pastvin, kde má dostatek bobulonosn ch kefiû a lísky. Tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus), KO, v okrese pravidelnû hnízdil do konce 70. let. V 60. letech se vyskytoval je tû v okolí Vsetína, napfi. pod Cábem, u tudlova a jinde. V 80. letech byly jiï jen sporadické údaje o hnízdûní ve Velk ch Karlovicích (poslední údaj pochází z roku 1983, od vrcholu MiloÀové), na Prostfiední a Horní Beãvû, v roce 1982 byla dokonce je tû pozorována samice s kufiaty pod Cábskou cestou u Vsetína. Od poãátku 90. let je tetfiev v okrese jiï bezprostfiednû ohroïen vyhynutím.v první polovinû 90. let byli ojedinûlí ptáci pozorováni v Léskovém ve Velk ch Karlovicích, na âertovû ml nû - Knûhyni, na Kamenárce ve Vefiovick ch vr ích. Ojedinûlé v skyty jsou i z konce 90. let (okolí Makyty, Stanovnice u Karolinky, Léskové), pfiedpokládáme ov em, Ïe se jedná o zatoulané jedince, ktefií byli vypu tûni v letech ve Vsetínsk ch vr ích. Hlavními pfiíãinami úbytku je nejspí- e ru ení turistick m ruchem a intenzivním lesním hospodafiením spojené s pfiemûnou pûvodnû smí en ch lesû na smrkové monokultury (úbytek potravních zdrojû a úkrytû) a s vyuïíváním hluãné mechanizace, snad také vliv evidentnû vût ího mnoïství predátorû, zejména kuny lesní a li ky. Dle pamûtníkû byla klesající tendence u tetfieva na Vsetínsku zfiejmá jiï od poãátku 20. století. Napfi. k silnému úbytku tetfievû do lo krátce po I. svûtové válce, 218

7 ve 30. letech se stavy zv ily a pak od 40. let nastává trval pokles. JiÏ ve 40. letech byly za hlavní pfiíãiny ústupu oznaãeny intenzifikace lesního hospodafiení a zvy ující se turismus. Od roku 1995 se v okrese realizuje nároãn záchrann program repatriace tetfieva hlu ce (spoleãnû jej zaji Èují Ministerstvo zemûdûlství âr, Okresní úfiad Vsetín a Foresta, a. s. Velké Karlovice), kter v ak byl po nûkolika letech pfieru en. Okres Vsetín byl vybrán pro záchrann program tetfieva jako jedno z mála míst v celé republice. Na zaloïení Ïivotaschopné populace v ak bude potfieba vysadit minimálnû pfies stovku mlad ch tetfievû, aby akce mûla nadûji na úspûch. Pfiedpokladem úspû ného zakonãení projektu je, aby se z vysazen ch tetfievû postupnû vyselektovala (tj. pfiírodním v bûrem vyãlenila) populace, která bude schopna pfieïívat v dan ch podmínkách (ru ení turisty, bûïn provoz pfii obhospodafiování lesû, pfiítomnost bûïn ch predátorû z volné pfiírody atd.) a zaãne se sama rozmnoïovat. Otázkou je, zda tetfiev jako druh bude vûbec schopen pfiizpûsobit se v raznû zv enému ruchu v lesních oblastech v souvislosti s postupujícím rozvojem lidské civilizace.v posledních desetiletích navíc do lo ke zpfiístupnûní dfiíve i velmi odlehl ch míst irok mi lesními cestami, ãasto s asfaltov m povrchem, které tam umoïnily pouïívání bûïn ch silniãních vozidel. Tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus) pod Vsack m Cábem kolem roku 1969 v okolí, od roku 1990 stále ãastûji i se psy, zpûsobil zfiejmû definitivní vymizení koroptve z této ãásti mûstského katastru. Dal ím faktorem, kter je specifick pro podhorsk okres, je vzrûstající lesnatost území ve stfiedních a vy ích polohách. Koroptvím totiï nevyhovuje krajina sevfiená lesy, vyhledávají otevfienûj í prostor s poli, loukami a mezemi, pfiípadnû je tû s roztrou en mi drobn mi kefii. Je tû kolem roku 1960 se koroptve vyskytovaly v oblasti Velk ch Karlovic (severnû od Obecního úfiadu), Horní Beãvy a na nûkter ch bezles ch boãních hfibetech Vsetínsk ch vrchû a JavorníkÛ. Napfi. ve Velk ch Karlovicích vymizely v prûbûhu 60. let, na Horní Beãvû vymizely v prûbûhu 70. let, na Prostfiední Beãvû se vyskytovaly do konce 80. let. 0d zaãátku 90. let se v okrese realizuje záchrann program, v jehoï rámci se vypou tûjí koroptve z umûl ch odchovû. Spolu s vysazováním koroptví je ov em nutno zajistit vhodné Ïivotní podmínky v okolí, zejména pfiítomnost ladem leïících travnat ch pásû, mezí apod. Populace v okrese se v první polovinû 90. let ãásteãnû stabilizovala, coï bylo zfiejmû zpûsobeno poklesem intenzity zemûdûlské v roby, zv ením ãetnosti men ích políãek v dûsledku hospodafiení drobn ch zemûdûlcû a zãásti snad i posilováním z odchovû. Ov em koncem 90. let dochází k dal ímu zjevnému poklesu. V nûkter ch pfiípadech jsou pfiíãiny neznámé, v nûkter ch pfiípadech, zejména v okrajov ch ãástech mûst, je to zpûsobeno zfiejmû mimo jiné velk m nárûstem doma chovan ch psû, se kter mi jejich majitelé ãasto nav tûvují právû dfiívûj í hnízdi tû koroptví. Kfiepelka polní (Coturnix coturnix), SO, se do 60. let pravidelnûji vyskytovala v niï ích a stfiedních polohách. K nejvût ímu útlumu do lo v 70. a 80. letech. K opûtovnému vzestupu do lo v letech , coï má souvislost s men í intenzitou zemûdûlské v roby (zejména niï í chemizace), zãásti také s teplej ím obdobím na pfielomu 80. a 90. let. Od roku 1994 se v okrese provádí monitoring populace. Nejvy í poãty volajících sameãkû byly zji tûny v letech , kdy jich bylo v okrese zji tûno od 110 do 140, a v roce 2000, kdy bylo zji tûno asi 230. V letech byl jejich poãet poloviãní. Nejvíce kohoutkû usly íme v okolí Laãnova, tudlova, Francovy Lhoty, v povodí fiíãek Louãka a Juhynû, v okolí Le né, mezi Vala sk m Mezifiíãím a RoÏnovem, v okolí Vigantic. Nejv e vystupují do 600 m n. m. (Pulãín, Du ná, Hutisko - Solanec). Nejintenzivnûji se kfiepelky oz vají ráno pfii svítání a naveãer. âasto je mûïeme sly et také v pravé poledne. Kfiepelky se u nás nejãastûji vyskytují v obiln ch polích (mimo kukufiici), v porostech fiepky, ménû ãasto v luãních porostech s jílkem nebo v jetelinách.v ladem leïících loukách se vyskytují vzácnû, tyto louky jí nevyhovují. Nejvût í ztráty jsou Tetfiívek obecn (Tetrao tetrix), SO, v okrese nikdy nehnízdil, byl v ak jednou pozorován na pfieletu u ChoryÀsk ch rybníkû (bfiezen 1993). Koroptev polní (Perdix perdix), O, se vyskytuje fiídce v zemûdûlské krajinû niï ích a stfiedních poloh,do 550 m n.m. Údolím Vsetínské Beãvy vystupuje aï ke Karolince, údolím RoÏnovské Beãvy aï po Hutisko - Solanec. Stavy koroptví nápadnû klesaly od konce 50. let 20. století v dûsledku scelování zemûdûlsk ch pozemkû a intenzifikace v zemûdûlství. V znamn vliv mûlo i roz ifiování sídelní zástavby spolu s ru ením hnízdi È a zimovi È koroptve v jejich okolí rekreaãními aktivitami obyvatel. Napfi. v polovinû 60. let se dva páry koroptví vyskytovaly na okraji nedostavûného sídli - tû Rybníky ve Vsetínû (v okolí Ïelezniãního nadjezdu),po jeho dostavbû koncem 60.let jiï vymizely.dále napfi.ve Vsetínû nad zámkem - mezi hvûzdárnou a údolím Luh u skláren, koncem 50. let pravidelnû hnízdilo 5 aï 7 párû koroptve, koncem 80. let jiï pouze 1 aï 2 páry a od roku 1995 jiï ani jeden pár. Od 50. let zde postupnû docházelo k v stavbû dal ích rodinn ch domkû a v 80. letech dokonce k vybudování panelového sídli tû s nûkolika tisíci obyvateli (Sychrov). Pohyb lidí Kfiepelka polní (Coturnix coturnix) 219

8 u kfiepelek zpûsobeny siln mi de ti v dobû vodûní mal ch kufiátek.ta se zejména ve scelen ch lánech a v monokulturách velk ch druhû trav (bojínek, psárka) nemohou fiádnû usu it a hynou podchlazením. Proto je populace silnû ovliv- Àována také zpûsobem obhospodafiování zemûdûlsk ch ploch. Nejvíce jí vyhovuje ãasté stfiídání rûzn ch plodin na men ích plochách, s okraji s ruderální kvûtenou (totéï platí pro koroptev polní a zãásti pro chfiástala polního). BaÏant obecn (Phasianus colchicus) byl do stfiední Evropy introdukován ve stfiedovûku, pochází ze stfiední Asie. U nás se dobfie aklimatizoval a vhodnû se zaãlenil do na í volné pfiírody. Jeho stavy v ak zaãaly jiï v 70. letech pováïlivû klesat, od konce 80. let se ve volné pfiírodû rozmnoïuje jen místy, zejména v niï ích polohách. Dle jednûch názorû, baïantí populace ustoupila v dûsledku intenzivního hospodafiení v zemûdûlské krajinû, dle jin ch názorû byla jeho populace zredukována nakaïliv m onemocnûním - syngamózou, zavleãenou sem pfii vypou tûní baïantû z umûl ch odchovû. V 90. letech jsou populace baïantû v rámci mysliveckého hospodafiení na mnoha místech posilovány z umûl ch odchovû. V pfiípadû nevhodnû provedeného odchovu v ak jedinci vykazují anomálie v chování, jsou více krotcí, a tudíï mají ve volné pfiírodû i vysokou úmrtnost. Volnû Ïijící populace baïanta se je tû nacházejí v okolí Vsetína, Za ové,vala ského Mezifiíãí, u RoÏnova, Hutiska - Solance, Le né a jinde. ád: Krátkokfiídlí (Ralliformes) Z tohoto fiádu pravidelnû hnízdí 5 druhû a 2 druhy se nepravidelnû vyskytují v dobû tahu. Jefiáb popelav (Grus grus), KO, se v okrese vzácnû vyskytuje v dobû tahu teprve od konce 80. let, a to v souvislosti se zvy ováním hnízdní populace v severní Evropû. Byl napfi. pozorován u Perné (listopad 1990, hejno 23 jedincû), v údolí Senice uvala ské Polanky (listopad 1996,nejménû 10 jedincû), u RoÏnova p. R. (fiíjen 1988, hejnko 3 jedincû), u Huslenek (konec listopadu 1998, hejno 8 jedincû). V dal ích letech lze oãekávat stále ãastûj í pozorování. Chfiástal vodní (Rallus aquaticus), SO, se vzácnû vyskytuje na mokfiadních stanovi tích, pravidelnû hnízdí jen u ChoryÀsk ch rybníkû.vzhledem k tomu,ïe snadno uniká pozornosti, lze jeho hnízdûní pfiedpokládat i na dal ích vhodn ch lokalitách, napfi. v rákosinách Pod hájem u Za ové a StfiíteÏe, na mokfiadu Rybníky u Hrachovce, na rybnících u Zubfií a v Babicích a jinde. V roce 1976 vyhnízdil i v rákosinû Bobrky u Vsetína, od té doby tam nebyl zji tûn. Chfiástal mal (Porzana parva), KO, je velmi vzácn zatoulanec.v okrese byl od zaãátku 70. let zji tûn pouze dvakrát u ChoryÀsk ch rybníkû (duben 1973 a srpen 1985). Chfiástal kropenat (Porzana porzana), SO, velmi vzácnû, ale pravidelnû v okrese hnízdí. Ob vá ostfiicové porosty v okolí mokfiadû, napfi. po 1 páru hnízdí na ChoryÀském mokfiadu a na mokfiadu Rybníky u Hrachovce, ojedinûle byl dále zji tûn na mokfiadu Pod Hájem u Za ové (duben 1995) a na rybnících u Zubfií (1988). Chfiástal polní (Crex crex), SO, v okrese pravidelnû hnízdí, nejãastûji na loukách, vzácnûji v polích s obilím. Samec se oz vá zejména naveãer a v noci sv m daleko sly iteln m fiezav m hlasem, podobn m fiehtaãce (nûktefií lidé tento hlas mylnû pfiisuzují Ïábám). Do konce 80. let se v okrese vyskytovalo nejv e nûkolik desítek volajících sameãkû. V 90. letech jeho stavy postupnû vzrostly. Hlavní pfiíãinou vzestupu populace byl zfiejmû útlum intenzity zemûdûlské v roby.tomuto druhu totiï velmi vyhovují extenzivnû obdûlávané louky, pfiípadnû je tû lépe, louky doãasnû neobdûlávané. Nejvût í ztráty u chfiástala polního jsou vedle de ÈÛ zpûsobovány Ïacími stroji pfii senoseãích. Pro minimalizaci tûchto ztrát je nutné louku kosit tak, aby ptáci mûli moïnost kdykoliv plynule pfiejít do nekoseného porostu v sousedství. Chfiástali ve dne neradi z louky vyletují,a to se jim stává osudn m. Od roku 1994 je chfiástal polní pravidelnû sledován na dvou tfietinách území okresu (noãní kontroly jsou provádûny v ãervnu a ãervenci). V roce 1995 bylo zji tûno 100 aï 110 volajících sameãkû, v roce 1996 bylo 85 aï 90 sameãkû a v roce 1997 dokonce kolem 180 sameãkû. V letech 1998, 2000 a 2001 stavy klesly na 100 aï 115 volajících sameãkû. Vyskytuje se hlavnû ve stfiedních a vy - ích polohách. Nejvíce chfiástalû polních se oz vá na loukách v povodí Vsetínské Beãvy od Vsetína po Velké Karlovice, v údolí RoÏnovské Beãvy od Vala ského Mezifiíãí po Horní Beãvu, v okolí Vidãe, Vigantic, Hutiska-Solance, Malé Lhoty avelké Lhoty. Roztrou enû se vyskytuje na vût inû zb vajícího území. Chfiástal polní je celosvûtovû ohroïen m druhem. Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) místy hnízdí v okolí rybníkû a vût ích tûní s orobincem a rákosím. Do poãátku 80. let se pravidelnû vyskytovala na v ech vût ích a men ích mokfiadech, poté zaãaly její stavy citelnû klesat a v souãasnosti patfií ke vzácn m druhûm. Dnes se vyskytuje v jednotliv ch párech na nûkter ch lokalitách, napfi. u Chorynû, Zubfií, StfiíteÏe n. B., Za ové, Babic, JablÛnky, Vsetína, Laãnova a Karolinky. Lyska ãerná (Fulica atra) pravidelnû hnízdí u rybníkû, je ãastûj í neï pfiedchozí druh. V dobû tahu b vá na nûkter ch rybnících ve vût ím mnoïství. Nejvût í hnízdící populace je u Chorynû (stavy kolísají od 15 do 30 párû), men í poãet hnízdí u Zubfií, ojedinûle u Babic a jinde. ád: BahÀáci (Charadriiformes) Tento fiád zahrnuje na území vsetínského okresu celkem 5 druhû hnízdících a dal ích, nejménû 20 druhû, protahujících. Chfiástal polní (Crex crex) Kulík fiíãní (Charadrius dubius) pravidelnû protahuje afiídce hnízdí. Hnízdí na fiíãních náplavech Beãvy (ke zv ení 220

9 poãtu párû do lo v poslední dobû napfi. po povodni v roce 1997), na hlinitém dnû vypu tûn ch rybníkû a ãastûji také na podmáãen ch a fiídce osázen ch polích. V dobû tahu jej mûïeme pozorovat ãastûji, a to na bahnit ch okrajích rybníkû a u tokû. Hnízdní roz ífiení v okrese sahá v údolí RoÏnovské Beãvy po RoÏnov a v údolí Vsetínské Beãvy po Karolinku, nádrï ve Stanovnici. Ostatní kulíci - kulík zlat (Pluvialis apricaria), kulík bled (Pluvialis squatarola) a kulík píseãn (Charadrius hiaticula) - se vyskytují vzácnû v dobû jarního nebo letního tahu na rybnících, vût inou jen u Chorynû. Ústfiiãník velk (Haematopus ostralegus) patfií v okrese k velmi vzácn m zatoulancûm. Byl zde zji tûn pouze koncem 70. let, a to hned dvakrát. Poprvé se zdrïoval jeden exempláfi na pfielomu záfií a fiíjna 1977 na Beãvû ve Vsetínû. Podruhé byl zji tûn opût jeden exempláfi zaãátkem záfií 1978 na ChoryÀsk ch rybnících. âejka chocholatá (Vanellus vanellus) hnízdí roztrou enû, aï fiídce v niï ích a stfiedních polohách okresu, na zamokfien ch ãástech polí a luk. âejky pfiilétají v bfieznu a brzy po pfiíletu poletují nad hnízdi tûm. Jsou nápadné sv m ãernobíl m zbarvením, zpûsobem letu a kvíliv m hlasem. Nejãastûji ji zastihneme na Keleãsku, dále se vyskytuje v údolí Beãev aï po Vigantice na RoÏnovsku a po Huslenky na Vsetínsku, také v okolí Horní Lidãe a Laãnova. V okolí Vala ského Mezifiíãí hnízdí napfi. na polích u Dezy, u Le né, u ChoryÀsk ch rybníkû (15 aï 20 párû), u mokfiadu Rybníky vhrachovci (10 aï 12 párû). V dobû jarního tahu mûïeme spatfiit i stokusová hejna. Nejvût í poãet byl zji tûn v bfieznu 1998, kdy v okolí ChoryÀsk ch rybníkû protahovalo na 3500 jedincû. Bekasina otavní (Gallinago gallinago), SO, se pravidelnû v okrese zdrïuje na jarním a podzimním tahu, ojedinûle i hnízdí. Hnízdním biotopem jsou mokfiady s niï ím porostem bylin, nejãastûji s ostfiicí. Je tû v 70. letech pravidelnû hnízdila na ChoryÀském mokfiadu, naposledy zfiejmû v roce Po del í dobû v okrese od roku 1995 opût hnízdí, ikdyï nepravidelnû, a to na dvou místech - na ChoryÀském mokfiadu a na lokalitû Rybníky u Hrachovce. Dal í pozorování z jarního tahu jsou napfi. z mokfiadu u Pfiíãné v Zubfií, z mokfiadu Pod Hájem u Za ové, z okolí nádrïe u Karolinky, od Vsetína aj. Bekasina vût í (Gallinago media) byla v okrese zji tûna tfiikrát na jarním tahu, z toho v bfieznu a dubnu 1979 na ChoryÀsk ch rybnících a v roce 2001 na mokfiadu Rybníky u Hrachovce. Rod vodou (Tringa) zahrnuje fiadu druhû, které se v okrese pravidelnû vyskytují, ale nehnízdí. Zastavují se pfii migraci mezi hnízdi ti, leïícími severnûji a zimovi ti ve Stfiedomofií. Na území okresu jsou kaïdoroãnû pozorováni vodou ed (Tringa nebularia), vodou kropenat (Tringa ochropus), vodou bahenní (Tringa glareola), vodou tmav (Tringa erythropus) a vodou rudonoh (Tringa totanus), velmi vzácnû se vyskytuje i vodou tíhl (Tringa stagnatilis).na tahu jsou pozorováni nejãastûji na rybnících u Chorynû, mnohem ménû u Zubfií a Laãnova, vzácnû i u tokû (napfi. vodou kropenat, vodou ed a vodou bahenní). âetnost v skytu uveden ch bahàákû v okolí nádr- Ïí je závislá na stavu vodní hladiny. Nejvíce jich zjistíme pfii nízkém napu tûní, kdy jsou více odkryté bahnité okraje, na kter ch také nejãastûji vyhledávají potravu. Pisík obecn (Actitis hypoleucos), SO, vzácnûji hnízdí podél fiek na fiíãních náplavech, v bfiehov ch porostech bylinné vegetace a nûkdy i kolem stojat ch vod.v dobû tahu (zaãátek kvûtna, ãervenec - srpen) se ãastûji vyskytuje na v ech vût ích tocích - na spojené Beãvû, na Vsetínské a RoÏnovské Beãvû od soutoku zejména po Karolinku, resp. po Prostfiední Beãvu. Zaãátkem 80. let byl Vsetínské Beãvû pfii letním tahu v noci zji tûn dokonce aï ve Velk ch Karlovicích - Léskovém, na dolním konci zalesnûného horského údolí Dynãák, prakticky jen nûkolik kilometrû pod prameni tûm ( ífika koryta je 3-4 m). Pisík se vyznaãuje typick m letem nízko nad hladinou a pronikav m hvízdav m, tesklivû znûjícím hlasem. V okrese pravidelnû hnízdí na Stanovnici (1 aï 2 páry), v nûkter ch letech hnízdí v okolí Beãvy u Vsetína, Semetína, Ratibofie, mezi RoÏnovem a Dolní Beãvou, mezi RoÏnovem a StfiíteÏí n. B., na Bystfiiãce pod pfiehradou, u rybníkû Zubfií (nálezy hnízd v letech 1988 a 1989), u ChoryÀsk ch rybníkû, pravidelnû hnízdí na spojené Beãvû mezi Vala sk m Mezifiíãím a Hustopeãemi n. B. (3 aï 4 páry) a u ChoryÀsk ch tûrkoven.v roce 1984 bylo hnízdo nalezeno na okraji lesa v Doubravû, asi 20 m od Beãvy v k. ú. Kladeruby.V 90. letech v ak hnízdní populace pisíka citelnû poklesla ve srovnání s pfiedchozími dvûma desetiletími.v blízkosti sídel je jednou z hlavních pfiíãin zfiejmû intenzivnûj í ru ení hnízdi È, zejména lidmi se psy. Mezi bahàáky je fiada dal ích druhû, které se na území okresu zdrïují jen na prûtahu. Jsou to napfi. velmi vzácn kamenáãek pestr, Arenaria interpres (byl zji tûn pouze jednou na ChoryÀsk ch rybnících, v srpnu 1993), velmi vzácn lyskonoh ploskozob, Phalaropus fulicarius (byl pozorován pouze jednou, v prosinci 1979 u Chorynû) Sluka lesní (Scolopax rusticola), O, v okrese se vyskytuje pravidelnû, av ak fiídce. Hnízdí v lesích stfiedních a vy ích poloh.v dobû toku (oznaãovaného nesprávnû jako tah) ji lze na hnízdi tích spatfiit nejãastûji. Pfii toku se sluky dají dobfie zjistit veãer pfii stmívání a ráno pfied rozednûním, kdy poletují nad sv m teritoriem a oz vají se sv m typick m hlasem. V dobû hnízdûní se chová velmi nenápadnû a uniká pozornosti. Sluãka malá (Lymnocryptes minimus) se v okrese velmi vzácnû vyskytuje na tahu. Byla napfi. zji tûna v lokalitû Rybníky u Hrachovce a na ChoryÀském mokfiadu. Bfiehou ãernoocas (Limosa limosa), KO, se pravidelnû v dobû tahu vyskytuje na ChoryÀsk ch rybnících, obvykle jsou to malá hejnka. Bfiehou rud (Limosa lapponica) je velmi vzácn zatoulanec,vïdy jeden exempláfi byl nûkolikrát pozorován na rybnících u Chorynû (napfi. záfií 1979, fiíjen 1982 a záfií 1996). Pisík obecn (Actitis hypoleucos) 221

10 a vzácn lyskonoh úzkozob, Phalaropus lobatus (na ChoryÀsk ch rybnících byl pozorován nûkolikrát). Dále se vyskytují jespáci, z nich nejãastûji spatfiíme jespáka bojovného (Philomachus pugnax). Vzácnûji se vyskytují dal í druhy, napfi. jespák obecn (Calidris alpina), jespák mal (Calidris minuta) a jespák ed (Calidris temmincki),velmi vzácnû jespák rezav (Calidris canutus),jespák kfiivozob (Calidris ferruginea) a jespák píseãn (Calidris alba). Ojedinûle byl na rybnících u Chorynû pozorován jespáãek ploskozob (Limicola falcinellus). Velmi vzácn mi zatoulanci v okrese jsou koliha velká (Numenius arquata) a koliha malá (N. phaeopus), oba druhy byly jednou nebo nûkolikrát spatfieny na rybnících u Chorynû. Z rybákû se u Chorynû kaïdoroãnû na tahu vyskytuje pouze rybák ãern (Chlidonias nigra) - vût inou hejna do 10 jedincû, nejvíce bylo 50 exempláfiû v kvûtnu Vzácnûji se tamtéï vyskytuje rybák obecn (Sterna hirundo), ojedinûle rybák bahenní (Chlidonias hybrida), rybák bûlokfiídl (Chlidonias leucoptera), rybák velkozob (Sterna caspia), rybák mal (Sterna albifrons) a rybák severní (Sterna sandvicensis). Vût inou se jedná o druhy hnízdící v severní Evropû podél mofiského pobfieïí nebo u tamûj ích vnitrozemsk ch vod. Nûktefií z v e uveden ch vzácn ch rackû a rybákû se ojedinûle vyskytují i na dal ích vodních plochách v okrese, napfi. na nádrïi Stanovnice u Karolinky, na rybnících u Laãnova a Zubfií. ád: Dlouhokfiídlí (Lariformes) S v jimkou racka chechtavého v okrese nehnízdí Ïádn dal í druh. Mnohé druhy se vyskytují pravidelnû na jarním nebo letním tahu. Chaluha pfiíïivná (Stercorarius parasiticus) patfií k velmi vzácn m zatoulancûm, hnízdí v severní Evropû. V okrese byla zji tûn jeden exempláfi koncem srpna 1973 u ChoryÀsk ch rybníkû a pozdûji byl nalezen uhynul na poli. Racek chechtav (Larus ridibundus) se v létû pravidelnû zdrïuje v okolí rybníkû a vût ích tokû. Nejvût í koncentrace b vají v okolí ãistíren odpadních vod, kde nacházejí dostatek potravy (Vsetín, Vala ské Mezifiíãí, Zubfií). Jejich v skyt byl nejvy í v 70. a 80. letech. V posledním desetiletí je jiï ménû ãast. V nûkter ch letech jednotlivé páry vyhnízdily na ChoryÀsk ch rybnících, nûkdy i na Hustopeãsk ch rybnících, které leïí jiï mimo vsetínsk okres. NejbliÏ í pravidelné hnízdi tû s vût í populací se nachází na Barto ovick ch rybnících u Studénky. V dobû tahu se v okrese vyskytuje fiada dal ích druhû. Obvykle je uvidíme na vût ích vodních plochách, na rybnících u Chorynû, Zubfií, Laãnova a na nádrïi u Karolinky. Napfi. na rybnících u Chorynû se pravidelnû a kaïdoroãnû vyskytují protahující racek mal (Larus minutus) - vût inou do 10 jedincû, racek boufiní (Larus canus) - vût inou jednotliví ptáci (nejvíce bylo 30 ex. v únoru 1990), racek Ïlutonoh (Larus fuscus) a racek stfiíbfiit (Larus argentatus) - jednotlivé kusy. Ostatní druhy rackû (racek mofisk, Larus marinus, racek ãernohlav, Larus melanocephalus, aracek bûlohlav, Larus cachinnans) jsou velkou vzácností. ád: Mûkkozobí (Columbiformes) V okrese hnízdí 4 zástupci fiádu. Holub doupàák (Columba oenas), O, patfií ke vzácnûj ím druhûm star ích listnat ch lesû, zejména bukov ch. DoupÀáci pfiilétají ze zimovi È jiï v únoru a ihned po pfiíletu se oz vají sv m typick m houkáním. Ke hnízdûní vyuïívají dutiny po datlu ãerném. V okrese jej najdeme v Doubravû u Nûmetic a Kladerub, u Le né nad Jasenicemi, u Branek, ve star ch bukov ch lesích v Radho Èské hornatinû, v Host nsk ch, Vizovick ch, Vsetínsk ch a Vefiovick ch vr ích. Pro udrïení jeho populace je nutné zachovat trvalou pfiítomnost zbytkû star ch bukov ch lesû a nekácet je. Holub hfiivnáã (Columba palumbus) se pravidelnû vyskytuje na celém území, hnízdí v lesích. Koncem léta, v dobû tahu do zimovi È ve Stfiedomofií, mûïeme na polích v údolích Beãvy pozorovat aï stovky tûchto ptákû. Hrdliãka divoká (Streptopelia turtur) se pravidelnû vyskytuje v niï ích a stfiedních polohách, v horské oblasti srozlehl mi lesy je jiï vzácná. Biotopem jsou spí e men í listnaté lesíky a rozpt lená zeleà v zemûdûlské krajinû. Nejvût í poãetnost je v údolích Senice, RoÏnovské a Vsetínské Beãvy, dále v povodí Juhynû a Louãky. Hrdliãka zahradní (Streptopelia decaocto) patfií k hojnûj- ím obyvatelûm zahrad a parkû ve mûstech a obcích v celém okrese, vy í poãetnost je v niï ích a stfiedních polohách, v e neï 550 m n. m. je jiï vzácnûj í. Hrdliãka zahradní pûvodnû nebyla v na í avifaunû zastoupena, do stfiední Evropy se pfiirozenû roz ífiila aï v polovinû 20. století z Balkánu. ád: Sovy (Strigiformes) Z tohoto fiádu pravidelnû hnízdí 5 druhû (pu tík obecn, kalous u at, kulí ek nejmen í, s c rousn a v r velk ), dal í 2 druhy jsou jiï na hranici vyhynutí a o jejich hnízdûní nejsou v 90. letech prokazatelné údaje (s ãek obecn a sova pálená), 1 druh pravdûpodobnû hnízdí (pu tík bûlav ), 1 druh ojedinûle zalétne (kalous pustovka). Vût ina u nás hnízdících sov se oz vá houkáním v rûzn ch obmûnách pro ten kter druh. Sova pálená (Tyto alba) Sova pálená (Tyto alba), SO, poslední doloïené hnízdûní této sovy v okrese pochází z konce 70. let 20. století. Tehdy je tû na Vala skomezifiíãsku hnízdila na zámku v Le né, na kostelech v Kelãi, Za ové a na Dolní Beãvû, dále ve Vala - ském Mezifiíãí a Jasenici.Je tû v 80.letech byla ojedinûle pozorována na Hornolideãsku, u Vsetína (Hovûzí), v okolí Vala ského Mezifiíãí. V 90. letech byla zji tûna ve StfiíteÏi, jednalo se o sovu okrouïkovanou u Olomouce, a u Vidãe byl nalezen uhynul jedinec. Pfiíãinami úbytku jsou zejména intenzivní zemûdûlství a chemická ochrana s pek a stodol, 222

11 vysoká úmrtnost sovy pálené je napfi. zpûsobena pozfiením otráven ch hrabo Û. Dal ími negativními faktory jsou mnohem vy í populace predátorû na hnízdi tích, zejména kuny skalní,uzavírání pfiístupu do vhodn ch hnízdních objektû (kostely, zámky atd.) proti vletu holubû, a tím i sov, ru ení na hnízdi tích ãlovûkem. K uveden m faktorûm se v nûkter ch letech pfiidaly tvrdé zimy, které dokonaly zkázu soví populace. Od roku 1995 se v okrese realizuje záchrann program návratu sovy pálené. Do roku 2001 bylo z umûl ch odchovû na Vala skomezifiíãsku vypu tûno jiï 75 mlad ch sov pálen ch. V západní ãásti okresu a okolí bylo na vhodn ch místech v zemûdûlsk ch objektech a kostelech vyvû eno pfies 40 budek. Úspû nost opûtného návratu této sovy je podmínûna mnoha faktory, zejména prûbûhem zimy; pfii tvrd ch zimách, spojen ch s nedostatkem hrabo Û polních jako hlavní potravy, mûïe b t populace úplnû zdecimována. V r velk (Bubo bubo), O, v okrese pravidelnû hnízdí dva páry, v nûkter ch letech i tfii páry. V r se oz vá sv m hlubok m a daleko sly iteln m houkáním od konce ledna do zaãátku bfiezna. Hnízdí v Kychové u Huslenek, ojedinûle v 80. letech zahnízdil na skalách u Laãnova a v lomu pod Vsetínem, v nûkter ch letech hnízdil u Branek a Kunovic, byl pozorován také u RoÏnova, Vidãe, Vala ské Bystfiice a na Klenovû u Bystfiiãky. Je nutno fiíci, Ïe u v ra je v okrese nápadnû ãastá úmrtnost zpûsobena elektrick m vedením. Napfi. v kvûtnu 1993 byl nalezen uhynul samec v ra s uloven m potkanem u trafostanice v Za ové.v roce 1998 hnízdil jeden pár v oblasti Podlesí - Malá Lhota u Vala ského Mezifiíãí, kde byli pozdûji oba ptáci nalezeni uhynulí pod dráty elektrického vedení: v únoru byl první z nich nalezen uhrachovce a o dva mûsíce pozdûji druh z páru v Podlesí (samice s uloven m mlad m zajícem). Kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), SO, v okrese vzácnû hnízdí ve star ch jehliãnat ch a smí en ch lesích vy ích poloh, vyuïívá dutiny po strakapoudech. V letech 1995 a 1996 vyhnízdil jeden pár v dutinû starého smrku pod Cábem u Vsetína, v 90. letech byl dále pozorován na Hrachovci a v Papajském sedle u Huslenek, ve Stanovnici u Karolinky, v Léskovém u Velk ch Karlovic (Dynãák), u Trojaãky ve Vefiovick ch vr ích a jinde. Ptáci se oz vají i ve dne sv m nápadn m pískáním, které je podobné vábení h la (hlas se dá snadno napodobit a kulí ka tím pfiilákat). Pro jeho chování je typické pocukávání ocáskem. Pu tík bûlav (Strix uralensis), KO, vzácnû hnízdí v centrální ãásti Moravskoslezsk ch Beskyd, v horsk ch lesích s bukem (v rámci âr se vyskytuje je tû na umavû). V posledních letech byl zji tûn v NPR âertûv ml m - Knûhynû. Ve vsetínském okrese se mûïe vyskytnout na dal ích místech v jeho okrajov ch ãástech ve star ch smrkobukov ch lesích. Kalous u at (Asio otus) je pravidelnû, i kdyï fiídce hnízdící druh. V níïinat ch zemûdûlsk ch oblastech s rozpt lenou zelení má mnohem vy í populaãní hustotu. Je to v okrese druhá nejhojnûj í sova, celkem hnízdí desítky párû. Ke hnízdûní ãasto vyuïívá opu tûná hnízda dravcû, vran, strak a sojek. Byl zji tûn napfi. v Doubravû u Kelãe a Kladerub, v listnat ch lesích u Chorynû a Le né, v okolí Cábské cesty a na Du né u Vsetína, ve Vsetínû, Huslenkách, Karolince, ve Vefiovick ch vr ích nad Za ovou, Zubfiím a jinde. S c rousn (Aegolius funereus), SO, v okrese vzácnû hnízdí v bukov ch lesích. Na jafie se oz vá typick m houkáním, které je podobné volání dudka chocholatého. Hnízdûní bylo prokázáno ve Vsetínsk ch vr ích (Vsetín pod Cábem, 1997) ave Vefiovick ch vr ích (pod vrchem Kamenárka u RoÏnova p. R., 1995). Byl dále zji tûn v Dinoticích u Halenkova (1989), ve Velk ch Karlovicích (v letech 1974 a 1989 v Léskovém, v roce 1996 v Babské pod Tfie tíkem), ve Vranãi u Nového Hrozenkova (1985). Na dal ích lokalitách byly v 90. letech nalezeny v vrïky, napfi. na erhovnách u Zdûchova, na Vartovnû u Seninky, v Brodské u Nového Hrozenkova, na âertovû ml nû a jinde. Pfiedpokládáme, Ïe jeho poãty budou vy í, ponûvadï pfii nízké hustotû párû, která je v okrese, se s c rousn oz vá sv m teritoriálním hlasem ménû. Kalous pustovka (Asio flammeus), SO, byl v okrese zji tûn pouze jednou, u nádrïe Stanovnice v Karolince. ád: Kukaãky (Cuculiformes) Jedin m zástupcem tohoto fiádu u nás je kukaãka obecná (Cuculus canorus). Sameãek je dobfie znám sv m kukáním, samiãka se oz vá ménû nápadn m hlasem. V okrese se vyskytuje pravidelnû.kukání nejãastûji usly íme ve stfiedních polohách s mnoïstvím rozpt lené zelenû a s lesy, hlavnû listnat mi. K v chovû mláìat vyuïívá S ãek obecn (Athene noctua), SO, v okrese jiï pfies deset let nejsou k dispozici ovûfiené údaje o jeho v skytu. Pfiíãiny úbytku jsou stejné jako u sovy pálené. Je tû v letech 1987 a 1988 byl ojedinûle zji tûn v Lideãku, ve Vsetínû, v Halenkovû, ve Vala ském Mezifiíãí a RoÏnovû p. R. V roce 1998 byl místními obãany údajnû zji tûn v Kelãi a Kladerubách, v skyt se v ak nepodafiilo provûfiit (pfii cíleném prûzkumu v roce 1999 v ak nebyl ani na jedné z uveden ch lokalit v skyt potvrzen). S ãek je pravdûpodobnû v okrese vymizel druh, anebo je jeho populace jiï pfied zánikem. Z tohoto dûvodu se zvaïuje posilování populace druhu vypou tûním odchovan ch mláìat, podobnû jako u sovy pálené. Pu tík obecn (Strix aluco) je na e nejbûïnûj í sova, v okrese hnízdí nûkolik set párû.soví houkání,které nejãastûji sly íme, patfií právû tomuto druhu. Hnízdí od nejniï ích po nejvy í polohy v lesích v eho druhu, jeho hlas mûïeme sly et i v parcích (Vsetín,Vala ské Mezifiíãí, RoÏnov, Le ná, Liptál a jinde.). âasto vyuïívá vyvû ené hnízdní budky. V okolí Vala ského Mezifiíãí,na plo e kolem 200 km 2,kaÏdoroãnû hnízdí 30 aï 50 párû v budkách. Hlavní potravou pu tíkû jsou drobní hlodavci. BohuÏel je také predátorem s ãka obecného, takïe mûïe pfii své zv ené hustotû negativnû pûsobit i na populaci této vzácné soviãky. Pu tík obecn (Strix aluco) 223

12 pûstounské péãe jin ch ptákû (tzv. hnízdní parazitismus), a to drobn ch pûvcû Ïivících se hmyzem (v potravû dospûl ch kukaãek pfievládá také hmyz, zejména housenky mot lû).v okrese byly mladé kukaãky nejãastûji nalezeny ve hnízdech Èuh ka obecného (v okolí Vsetína bylo v letech 1971 aï 1996 z 1600 hnízd Èuh ka obecného mládû kukaãky nalezeno ve 20 pfiípadech, tj. 1 kukaãka pfiipadala na 80 hnízd Èuh ka), vzácnû také u rákosníkû a u stfiízlíka. ád: Lelkové (Caprimulgiformes) V okrese se vzácnû vyskytuje jedin zástupce tohoto fiádu. Lelek lesní (Caprimulgus europaeus), SO, v okrese hnízdil je tû v 60. letech 20. století, na Vsetínsku napfi. u Bystfiiãky. Od konce 70. let byl vût inou pozorován jen v dobû tahu. Na jarním tahu b vá spatfien vïdy v období od 10. do 15. kvûtna: napfi. v Hovûzí (1979), ve Vala ské Polance (1985 a 1986) a na Dílech u Vsetína (1996). Na letním tahu b vá zastiïen v srpnu: napfi. ve Velk ch Karlovicích (zaãátkem 80. let), v Bzovém u Karolinky (1985), v Buãí u Perné (1998) avpodlesí u Vala ského Mezifiíãí (1999). Z doby hnízdûní existují jen dvû pozorování, a to od Hovûzí (ãerven 1979) a z NPR âertûv ml n - Knûhynû (zaãátek ãervna 1984). Je v ak velmi pravdûpodobné, Ïe v nûkter ch letech v okrese zahnízdí. Jeho hnízdním biotopem jsou suché, prohfiáté paseky, lesní prûseky, okraje lesních cest apod., kde mûïe vzhledem ke svému nenápadnému chování snadno uniknout pozornosti. ád: Srostloprstí (Coraciiformes) V okrese se pravidelnû vyskytují dva druhy (z toho jeden i hnízdí), dal í dva druhy ojedinûle zalétnou. V ichni se vyznaãují pestr m zbarvením. LedÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), SO, je pravidelnû, ale fiídce hnízdící druh. Jeho stavy silnû kolísají v závislosti na prûbûhu pfiedchozí zimy. Napfi. v letech 1980 aï 2001 se poãet hnízdících párû v okrese pohyboval od 2 do 20. Pfii znaãnû mraziv ch zimách, kdy zamrznou prakticky v echny toky a na vhodn ch místech se tak ledàáãci nemohou dostat k potravû, jich hodnû zahyne hladem a vysílením (k tomu docházelo i v minul ch stoletích). Navíc za siln ch mrazû na pefií namrzává voda, kterou je ledàáãek smáãen pfii lovu ryb. Kousky ledu se zvût ují do té míry, Ïe ledàáãkovi ztûïují pohyb, sniïuje se úspû nost lovu potravy a pták hyne vyãerpáním a hladem. K úbytku stavû napomáhalo i znaãné zneãi tûní tokû a regulace jejich koryt. LedÀáãek ke hnízdûní vyuïívá pfiírodnû zachovalé úseky tokû, nejãastûji men í neregulované potoky. Hnízdí také na zregulovan ch fiekách, napfi. na Vsetínské Beãvû mezi Janovou a Hovûzím, v okolí Hovûzského splavu, u âubova, pod ústím Senice, západnû pod Vsetínem, u Semetína, mezi JablÛnkou a Bystfiiãkou, na Beãvû u Vala ského Mezifiíãí, Jufiinky, Lhotky n. Beãvou a Chorynû, na RoÏnovské Beãvû u Zubfií a jinde - pouze v ak v místech, kde do lo k naru ení regulace po mnoha letech pûsobení vodního Ïivlu. Hnízdí také na Senici mezi Horní Lidãí a Francovou Lhotou, na potoku Ratibofika u Beãvy, na potoku Louãka u Branek, na Hamerském potoku u Zubfií, na ChoryÀsk ch tûrkovnách, také na sedimentaãních nádr- Ïích pod âov Vsetín a jinde. Na jafie 1997 klesla populaãní hustota ledàáãka v dûsledku pfiedcházejících dvou tvrd ch zim na nejmen í hodnotu za nûkolik posledních desetiletí (na 2 páry). Pfii pokraãujícím se zvy ování ãistoty vod a po zpfiírodnûní regulovan ch koryt mnoh ch tokû, ke kterému ve vût ím rozsahu do lo zejména pfii povodni v roce 1997, se koncem 90. let vytvofiily vhodné podmínky pro opûtovn rûst jeho populace a v roce 2001 jiï v celém okrese hnízdilo kolem 20 párû. V pohnízdním tahu (ãervenec - srpen) mûïeme ledàáãka pravidelnû pozorovat na vût inû tokû a na dal ích vodních plochách, nádrïích a rybnících v celém okrese. Jedná se vût inou o tohoroãní vyvedená mláìata, která migrují zpravidla smûrem k jihu a jihozápadu. LedÀáãek na sebe obvykle upozorní pronikav m, tkliv m písknutím pfii letu nízko nad vodou. Dudek chocholat (Upupa epops), SO, pravidelnû protahuje územím okresu, a to v dubnu aï kvûtnu, v nûkter ch letech mûïe ojedinûle zahnízdit. Na jarním tahu je v okrese prakticky kaïdoroãnû pozorováno nûkolik jedincû, nejãastûji v povodí Beãvy mezi Vsetínem a Velk mi Karlovicemi, dále také v okolí LuÏné a Prlova, Laãnova, Horní Beãvy a jinde. V posledních 25 letech bylo hnízdûní prokázáno v Lu ové u Halenkova (1977). Hnízdûní je také uvádûno z pfielomu 80. a 90. let od Huslenek (Buchlov v údolí Losové), v dal ích letech v ak nebylo potvrzeno.v hnízdní dobû byl za poslední ãtvrtstoletí pozorován také u Janové (koncem 70. let) a ve Velk ch Karlovicích (koncem 80. let). Ptáci, protahující vsetínsk m okresem pocházejí zfiejmû z Polska, kde je hnízdní populace mnohem poãetnûj í. Vlha pestrá (Merops apiaster), SO, se v okrese objevuje jako vzácn zatoulanec. V posledních letech zde byla pozorována dvakrát.v dubnu 1981 dva ptáci pfielétli nad rybníky u Zubfií, na jafie 1997 bylo malé hejnko spatfieno pfii pfieletu nad Beãvou v RoÏnovû p. R. Vlha je známá nenadál mi zmûnami hnízdi tû. Napfi. v 70. letech hnízdila na Opavsku, v polovinû 90. let hnízdila v sousedním okrese KromûfiíÏ. Z obou lokalit, b val ch pískoven, pak po nûkolika letech hnízdûní vymizela. Mandelík hajní (Coracias garrulus), KO, byl v okrese v posledních desetiletích pozorován jen jednou na prûtahu, u Vala ského Mezifiíãí (v 80. letech). Mandelík hajní je v âeské republice jiï témûfi vyhynul ptaãí druh, hnízdí v ak v Polsku a proto pfii migraci zde mûïe b t v jimeãnû zastiïen. ád: Svi Èouni (Apodiformes) ád je zastoupen jedním druhem hnízdícím a jedním druhem vzácnû zaletujícím. Kukaãka obecná (Cuculus canorus) Ror s obecn (Apus apus) hnízdí pravidelnû ve v ech mûstech okresu a v nûkter ch vût ích obcích, kde se nacházejí vy í budovy (tovární budovy, kostely apod.). K nám pfiilétá v prvním t dnu kvûtna a odlétá ve druhém t dnu srpna, pob vá u nás z taïn ch druhû nejkrat í dobu.v okolí hnízdi tû mûïeme ãasto pozorovat hejnko ror sû, ktefií létají skfiikem kolem domû a nad ulicemi. Hnízdí na vût ích budo- 224

13 vách, vzácnû i v ptaãích budkách (napfi. v Léskovém ve Velk ch Karlovicích). Ror si se Ïiví drobn mi bezobratl mi Ïivoãichy poletujícími a vzná ejícími se ve vzduchu. Ve Velk ch Karlovicích byla u nûkolika hnízd zkoumána potrava mláìat.v potravû byli nejvíce zastoupeni dvoukfiídlí, m ice a jepice, dále blanokfiídlí (mravenci, lumci, chalcidky, lumãíci aj.), plo tice a kfiísi, v nepatrném mnoïství po vatky, pisivky, brouci, mot li, pavouci, chrostíci a síèokfiídlí. Ror s velk (Apus melba) je velmi vzácn zatoulanec. V okrese byl zji tûn pouze dvakrát, obû pozorování pocházejí z roku 1978.V ãervenci bylo spatfieno hejnko 5 jedincû uhovûzí, kdyï letûlo nad Beãvou a v záfií byl jeden pták zastiïen u Hrachovce na Vala skomezifiíãsku. Ror s velk jinak hnízdí aï ve Stfiedomofií. se na Le ensku u Jasenic, Perné a Lhotky n. B., místy v bukov ch lesích v Javorníkách, ve Vefiovick ch, Vsetínsk ch, Host nsk ch a Vizovick ch vr ích. V jimeãnû mûïe zahnízdit ve vût ích parcích, napfi. v zámeckém parku ve Vsetínû hnízdila kolem roku Její hlas je podobn hlasu mnohem hojnûj í Ïluny zelené. Îluna zelená (Picus viridis) se v okrese vyskytuje pravidelnû. Ob vá spí e zemûdûlskou krajinu s rozpt lenou zelení, listnat mi lesíky a skupinkami star ch stromû, ve kter ch si vytesává hnízdní dutinu.vyh bá se souvislej ím lesûm. âasto hnízdí i v parcích. Údolím RoÏnovské Beãvy vystupuje aï po Horní Beãvu, údolím Vsetínské Beãvy aï po Velké Karlovice a údolím Senice aï po Vala skou Senici. Na jafie, od bfiezna do kvûtna, se na hnízdi ti ãasto oz vá sv m typick m teritoriálním hlasem. Datel ãern (Dryocopus martius) ob vá nejãastûji listnaté a smí ené lesy (zvlá tû s bukem), nejvíce ve stfiedních a vy - ích polohách. Vzácnû se vyskytuje i v niï ích polohách, napfi. v lesích u Chorynû a Kladerub (Doubrava). Hnízdo si tesá obvykle ve star ch bucích, potravu vyhledává ãasto i na jehliãnanech (vyhledává napfi. dfievokazné mravence rodu Camponotus). Datla nejãastûji spatfiíme pfii pfieletu mezi lesy nad horsk mi údolími, kdy na sebe obvykle upozorní sv m nezamûniteln m hlasem. Strakapoud velk (Dendrocopos major) je ná nejhojnûj í plhavec. Hnízdí pravidelnû v celém okrese. Nejvy í poãetnosti dosahuje ve smí en ch a listnat ch lesích, kde mûïeme najít obsazené dutiny i nûkolik desítek metrû od sebe. âasto hnízdí v parcích, nûkdy i v zahradách.vzrostlá mláìata poznáme podle jejich typického volání z dutiny, kter m Ïadoní o potravu (od konce kvûtna do ãervna). Strakapoud jiïní (Dendrocopos syriacus), SO, je v okrese vzácn m druhem. Hnízdním biotopem jsou zahrady a podobná prostfiedí u lidsk ch sídel. Hnízdûní strakapouda jiïního bylo ve vsetínském okrese prokázáno aï ve druhé polovinû 90. let, a to vïdy ve Vala ském Mezifiíãí. V ãervnu Ror s obecn (Apus apus) ád: plhavci (Piciformes) V okrese hnízdí celkem 10 druhû, coï jsou v echny druhy, které se v âr vyskytují. plhavci mají v znam pro ostatní dutinové druhy ptákû, ponûvadï jimi vytesané dutiny hojnû vyuïívají (zejména s kory, brhlíci, paãek, sovy, doupàák aj.). Krutihlav obecn (Jynx torquilla), SO, je jedin taïn plhavec. Pfiilétá obvykle kolem 23. dubna (nejranûj í pfiílet byl zaznamenán 5. dubna 1994 u Chorynû), odlétá v srpnu. Ihned po pfiíletu se oz vá sv m typick m, nafiíkavû znûjícím voláním. V okrese se vyskytuje jen místy, v niï ích a stfiedních polohách. Hnízdním biotopem jsou staré sady, okraje zahrad, lesíky na v slunn ch místech. Nejvût í poãetnost je na Vsetínsku, kde po nûkolika párech hnízdí napfi. u MikulÛvky, RÛÏìky, JablÛnky, PrÏna, Katefiinic, Vsetína, Hovûzí, Huslenek, Halenkova a jinde. Údolím Vsetínské Beãvy vystupuje aï po Karolinku (soutok Beãvy a Stanovnice).V povodí Senice hnízdí u Vala ské Polanky, Prlova a Lideãka, v údolí RoÏnovské Beãvy u Za ové, Zubfií, RoÏnova a StfiíteÏe, na Vala skomezifiíãsku u Poliãné, Chorynû, Le né, Jasenice a Perné. Na nûkter ch uveden ch místech hnízdí nepravidelnû. Krutihlav ãasto obsazuje vyvû ené budky, dutinu si netesá. Îluna edá (Picus canus) roztrou enû aï vzácnû hnízdí ve vût ích listnat ch lesích od níïin do hor. Vyskytuje Strakapoud velk (Dendrocopos major) 225

14 1996 tam byla nalezena obsazená dutina v jabloni, rostoucí v ru ném centru poblíï parkovi tû. V roce 1997 bylo nalezeno dal í hnízdo v zahradách, o 1 km dále smûrem na Hrachovec. V letech jen ve Vala ském Mezifiíãí ornitologové pfiedpokládali pût hnízdních lokalit. V dobû hnízdûní byl také pozorován u Nového Hrozenkova (konec dubna 1990) a v RÛÏìce (zaãátek kvûtna 1996). V mimohnízdní dobû se vzácnûji zatoulal do okolí Vsetína (Nov Hrozenkov, Vsetín, Huslenky), ãastûji byl spatfien ve Vala ském Mezifiíãí. V echna tato pozorování jsou ze zahrad nebo z jejich okolí. NejbliÏ í známé a pravidelné hnízdi tû se nachází ve Skaliãce u Hranic nedaleko vsetínského okresu. Je moïné, Ïe v okrese hnízdí je tû v dal ích obcích, zejména na Vala skomezifiíãsku (napfi. u Kelãe a Le né). Strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), O, je v okrese velmi vzácn m druhem listnat ch lesû v niï ích polohách. Nûkolik párû pravidelnû hnízdí v okolí Beãvy mezi Choryní - Lhotkou n.b.- Hustopeãemi n.b.napfi.v roce 1996 byla nalezena obsazená dutina v luïním lese u Beãvy pod Doubravou. Izolovaná hnízdní enkláva se nachází na Hradisku u RoÏnova p. R. Hnízdní v skyt byl poprvé zji - tûn v roce 1992, v letech 1997 aï 1999 bylo hnízdûní jiï kaïdoroãnû prokázáno nálezem obsazené dutiny (v roce 1999 byla dokonce nalezena dvû hnízda). V roïnovském parku byl zji tûn také v hnízdním období roku V mimohnízdní dobû se vyskytuje na dal ích místech v listnat ch lesích niï ích aï stfiedních poloh, vzácnûji b vá pozorován napfi. v mûstském parku ve Vsetínû, v habrov ch lesích nad Vsetínem, v údolí Senice, v parku v RoÏnovû apod., byl zji tûn i na Vafiákov ch pasekách u Laãnova. Strakapoud mal (Dendrocopos minor) je ná nejmen í plhavec, fiídce aï vzácnû hnízdí v niï ích a stfiedních polohách okresu. Nejvy í místo hnízdûní bylo v 90. letech zji tûno u b valého ovãína pod Du nou (600 m n. m.), kde v letech 1994 a 1995 hnízdil v suché vûtvi vzrostlého buku u silnice,v roce 1998 na tomtéï stromû opût zahnízdil, ale v jiné vûtvi. Dfiíve, v letech 1976 a 1977, hnízdil je tû ve vy í nadmofiské v ce v PR Kutan, a to pokaïdé v téïe dutinû pah lu buku.strakapoud mal jinak hnízdí ve star ch zahradách, parcích, listnat ch lesích a v bfiehov ch porostech u tokû. Stafií ptáci se obvykle prozradí sv m typick m a daleko sly iteln m hlasem, nejãastûji jej usly íme na zaãátku hnízdûní v dubnu a pak v ãervenci a srpnu. Po vyvedení mláìat (konec ãervna) se ptáci potulují krajem a pak je mûïeme zastihnout i v nejvy ích polohách okresu, napfi. v srpnu 1985 byl zastiïen tûsnû pod vrcholem Velkého Javorníku u Velk ch Karlovic, rovnûï byl na pohnízdní potulce spatfien na âertovû ml nû, v zimû byl pozorován v údolí Velk ch Karlovic - Léskovém aï u celnice. Strakapoud bûlohfibet (Dendrocopos leucotos), SO, je prûvodním druhem bukov ch lesû od cca 500 m nadmofiské v ky, zejména s pfiítomností star ích a odumírajících stromû. Hlavní potravou jsou larvy tesafiíka, Ïijícího v bukovém dfievû. Dutinu si tesá v odumírajících nebo odumfiel ch ãástech bukû. Strakapoud bûlohfibet se vzácnû vyskytuje v bukov ch lesích Host nsk ch vrchû (okolí Ratibofie, Katefiinic) a Vefiovick ch vrchû (nad Za ovou a Zubfiím), pravidelnû hnízdí ve Vsetínsk ch vr ích od Vsetína po RaÈkov (nejpoãetnûj í je v okolí Vsackého Cábu a Dinotic), v Javorníkách (nejvíce je v ir ím okolí Makyty avjiïní ãásti Stanovnice), ve v chodní ãásti Radho Èské hornatiny (okolí Radho tû, âertova ml na). Hnízdí ve v ech pralesních rezervacích s bukem. NejníÏe vyhnízdil v údolí âervenka ve Vsetínû - Jasenicích, v BaÈov ch lesích v roce 1987, v nadmofiské v ce 500 m. Nejmlad í les, ve kterém hnízdil, byl ve vûku asi 70 let. Jednalo se o buãinu jihov chodnû pod vrcholem Vysoké ve Velk ch Karlovicích (1983). Pfii pohnízdní potulce v ãervenci aï záfií se mûïe objevit v netypickém prostfiedí, napfi. byl v tomto období pozorován v zahradách mûstské ãtvrti Vsetína (Rybníky). Stafií ptáci jsou velmi pla í. Datlík tfiíprst (Picoides tridactylus), SO, provází smrkové lesy. Je potravnû vázán na kûrovce. Hnízdní dutina b vá v hradnû v kmeni smrku, zpravidla to b vá strom po kozen hnilobou (václavka, ãervená hniloba aj.). V okrese se vyskytuje vzácnû v horsk ch polohách, napfi. v okolí Klenova, v Radho Èské hornatinû (âertûv ml n), ve Vefiovick ch vr ích (Zubfií), ve Vsetínsk ch vr ích mezi Vsetínem a Velk mi Karlovicemi, v Javorníkách (Huslenky, Velké Karlovice). Pfii pohnízdní potulce mûïe b t pozorován i u lidsk ch sídli È, napfi. v záfií 1994 byl spatfien ve Velk ch Karlovicích v zahradû. NejníÏe hnízdí u Vsetína v údolí âervenka (BaÈovy lesy), kde byla v letech 1988 a 1991 nalezena celkem dvû hnízda ve smrcích, v nadmofiské v ce asi 600 m. Stafií ptáci jsou na rozdíl od strakapouda bûlohfibetého mnohem ménû pla í. ád: Pûvci (Passeriformes) Zástupci tohoto fiádu jsou v okrese nejpoãetnûj í. Pravidelnû hnízdí 77 druhû a ojedinûle hnízdí 7 druhû. Na tahu, nebo ojedinûle v dobû hnízdûní, se vyskytuje 19 druhû. Datlík tfiíprst (Picoides tridactylus) Chocholou obecn (Galerida cristata),o,je tû v 80.letech pravidelnû hnízdil ve Vala ském Mezifiíãí, kde byl poslední hnízdní v skyt zji tûn v roce 1989 (celkem 2 páry). V 80. letech byl ve hnízdní dobû dvakrát pozorován ve Vsetínû - jeden zpívající sameãek v dubnu 1985 a jeden exempláfi koncem kvûtna U Zubfií byly v dubnu 1996 pfii souvislé snûhové pokr vce pozorovány men í skupinky ptákû, jednalo se v ak o zimující jedince. Od roku

15 jiï nejsou o jeho v skytu v okrese Ïádné údaje. Dfiíve byl chocholou i ve vsetínském okrese mnohem hojnûj í. Pamûtníci tvrdí, Ïe je tû zaãátkem 50. let byl na vesnicích v niï ích polohách témûfi stejnû poãetn jako vrabci. Napfi., kdyï ãlovûk tehdy vypla il nûjaké hejnko ptákû u cesty, tak to obvykle byli buì vrabci nebo chocholou i. Úbytek chocholou Û zfiejmû souvisí s úbytkem chovu koní a s intenzifikací zemûdûlské v roby (nástup mechanizace od 50. let, rozvoj chemizace od konce 60. let). V pfiípadû Vala ského Mezifiíãí, kde hnízdil je tû v 80. letech, mûïe b t dal í pfiíãinou vymizení zv ené ru ení na travnat ch plochách, kde chocholou i hledali potravu nebo mohli mít hnízda. adruhé bylo na tûrkovnû u Jufiinky (v roce 1984 u kolonie poletovalo 35 ptákû). Obû lokality byly koncem 80. let zniãeny zasypáním. Poté asi 10 let v okrese nehnízdila a teprve vroce 1998 nûkolik párû opût vyhnízdilo na tûrkovnû u Chorynû. Na jarním tahu mûïeme bfiehule spatfiit spoleãnû s jifiiãkami nad Beãvou pfii lovu potravy, podobnû i na letním (podzimním) tahu zpût do zimovi È. Pfiedpokládáme, Ïe bfiehule mohou vzácnû zahnízdit i na dal ích vhodn ch místech v okolí Vala ského Mezifiíãí (napfi. vkolm ch bfiezích Beãvy, které ve vût ím mnoïství vznikly po povodni v létû 1997).V roce 1999 bfiehule hnízdily napfi. tûsnû za hranicí vsetínského okresu, u Hustopeãí n. B., a to v poãtu kolem 10 párû. Vla tovka obecná (Hirundo rustica), O, hnízdí fiídce v celém okrese, upfiednostàuje okraje mûst a vesnickou zástavbu. Je pfiísnû taïná, k nám pfiilétá ve druhé pûli dubna, odlétá v srpnu aï záfií.hnízda si staví uvnitfi budov - v podkroví, ve chlévech apod. Pfied nûkolika desetiletími, kdy v kaïdé chalupû na vesnici chovali dobytek, hnízdilo u nás mnohem více párû. Po likvidaci tûchto drobn ch chovû a následné koncentraci dobytka hnízdily vût í poãty vla tovek pouze v kravínech zemûdûlsk ch druïstev. S likvidací tûchto kravínû po roce 1989 do lo k dal ímu rapidnímu poklesu jejich poãetnosti. V kravínech jsou vla tovky navíc ohroïovány chemick mi postfiiky - pfii desinfekci objektu vápnem v dobû hnízdûní mohou zahynout v echna zasaïená mláìata. Z tohoto hlediska je nepfiípustné provádût tuto údrïbu bez fiádné ochrany hnízd. Chocholou obecn (Galerida cristata) Skfiivan lesní (Lullula arborea), SO, jako hnízdiã v okrese prakticky vymizel. Za posledních 25 let existuje jedin hnízdní v skyt od Vsetína (zpívající sameãek u Semetína, kvûten 1992). V dobû podzimního tahu, od konce záfií do poloviny fiíjna, se v okrese vyskytuje nepravidelnû v zemûdûlské krajinû (napfi. zaãátkem fiíjna 1988 u Janové, v polovinû fiíjna 1995 u Chorynû, koncem záfií 1996 v okolí mokfiadu Rybníky u Hrachovce). Je tû kolem roku 1940 pravidelnû hnízdil v PodÈatém ve Velk ch Karlovicích, kde jeho zpûv tehdy ãasto sl chávali místní obyvatelé. Zpûv skfiivana lesního je nezamûniteln - je libozvuãn, hlasit a sameãek zpívá i v noci. Skfiivan polní (Alauda arvensis) hnízdí pravidelnû na celém území okresu, zejména v niï ích a stfiedních polohách. Biotopem jsou hlavnû pole, dále vût í louky a pastviny. Zpûv je v eobecnû znám, nejvíce skfiivanû polních usly íme zpívat brzy zrána. Poãetnost je v ak mnohem niï í neï v minulosti. Je to zpûsobeno jednak chemick mi postfiiky, které se aplikují na polích (otrava hmyzem, nedostatek potravy) a jednak zemûdûlsk mi stroji, pouïívan mi v dobû hnízdûní (brány, válcování atd. - dochází k pfiímému niãení hnízd s vejci nebo mláìaty). Nejv e vystupuje aï na horské louky pod Velk m Javorníkem ve Velk ch Karlovicích, na Soláni a na Pulãínách. Jifiiãka obecná (Delichon urbica) hojnû hnízdí zejména ve mûstech a ve vût ích obcích okresu. Hnízda si staví na rodinn ch domcích a objektech pod stfiechami, ãasto také na panelov ch domech a pod mosty (napfi. nûkolik let hnízdilo asi 20 párû na silniãním mostû pfies Beãvu západnû od Vsetína, v okolí âov). Pfiilétá koncem dubna, odlétá v srpnu a záfií. Po vyvedení mláìat mûïeme napfi. v panelov ch sídli tích pozorovat stovky poletujících jifiiãek (lidé je ãasto povaïují za vla tovky, vla tovky se v ak mezi jifiiãkami v sídli tích vyskytují zcela v jimeãnû). Pfied odletem do zimovi È se zaãínají houfovat, a pak jedno ráno zjistíme, Ïe jifiiãky odlétly a sídli tû najednou jakoby osifií. Jifiiãka, stejnû jako vla tovka a ror s, se Ïiví poletujícími drobn mi ãlenovci, zejména hmyzem a pavouky. Lindu ka lesní (Anthus trivialis) pravidelnû hnízdí na vût inû území okresu, zejména ve stfiedních a vy ích polohách. Je taïná, pfiilétá v dubnu, odlétá v srpnu aï záfií. Hnízdním biotopem jsou okraje lesû a lesní paseky, zejména Skfiivan ou kat (Eremophila alpestris) je vzácn zimní zatoulanec. Ptáci mají na hlavû prodlouïená pírka, která vytváfiejí rûïky ( ou ka ). V okrese byl zji tûn tfiikrát, a to pouze v roce 1979: v lednu a únoru byli 4 jedinci pozorováni u Vsetína a u Janové (zfiejmû se jednalo o tytéï ptáky), v únoru bylo hejnko 24 skfiivanû ou kat ch pozorováno u Police. Druh hnízdí ve Skandinávii. Bfiehule fiíãní (Riparia riparia), O, pravidelnû protahuje územím okresu a ojedinûle zahnízdí. Je taïná, jarní tah v okrese probíhá od konce dubna do zaãátku kvûtna, letní tah od srpna do záfií.v 80. letech se v okrese nacházela dvû pravidelná hnízdi tû, jedno na tûrkovnû u Chorynû (v roce 1986 bylo 102 párû, o dva roky pozdûji jiï pouze 10 párû) Jifiiãka obecná (Delichon urbica) 227

16 pak podhorské a horské louky se skupinami stromû (hlavnû smrkû), kde dosahuje nejvy í poãetnosti.taková místa ãasto najdeme zejména na hfibetech JavorníkÛ,Vsetínsk ch vrchû ave v chodní ãásti Radho Èské hornatiny. Lindu ka lesní je zbarvením podobná skfiivanovi,proto se jí lidovû fiíká také lesní skfiivan. Sameãek zpívá za letu nápadn m a libozvuãn m zpûvem, pfiitom obvykle vzlétne z vrcholku stromu a pak ve spirále klesá zpût. Hnízdo b vá umístûno v trávû na zemi. Lindu ka luãní (Anthus pratensis) je zbarvením velmi podobná lindu ce lesní, je v ak mnohem vzácnûj í. Je taïná, pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v záfií aï fiíjnu. V okrese hnízdí jen místy. Ob vá vût í louky, zejména ty, které jsou s niï ím porostem bylin (napfi. vypásané dobytkem). Ojedinûlé hnízdící páry se vyskytují napfi. na âubovû u Nového Hrozenkova, ve Stanovnici u Karolinky, v PodÈatém, na Vysoké, pod Velk m Javorníkem a na Javorníãku ve Velk ch Karlovicích, na Soláni, na Bene kách, u LuÏné (Neratov, Vráblovy paseky), u Francovy Lhoty, Laãnova, v sedle Pindula severnû od RoÏnova p. R., u Ratibofie, Katefiinic a jinde. âastûj í je v okolí Pusteven, âertova ml na a na Radho ti, kde hnízdí nejvût í populace v okrese (10 aï 15 párû). V dobû tahu územím okresu protahuje znaãné mnoïství lindu ek obou druhû. Na tahu je mûïeme spatfiit na loukách nebo polích, od níïin do hor, nejãastûji v ak pfii pfieletu nevysoko nad zemí. Dal í lindu ky zde mûïeme vzácnû spatfiit v dobû tahu. Z druhû hnízdících v âr jsou to lindu ka úhorní (Anthus campestris), SO, a lindu ka horská (Anthus spinoletta), SO. Z dal ích druhû lze ojedinûle na loukách u rybníkû zjistit lindu ku rudokrkou (Anthus cervinus), která hnízdí ve Skandinávii. Konipas luãní (Motacilla flava), SO, v okrese v posledních 20 letech hnízdí ojedinûle, jen v nûkter ch letech - napfi. v ãervnu 1994 se na prostfiedním ChoryÀském rybníku zdr- Ïoval 1 pár. Pfiedtím v okrese pravidelnû hnízdil do 70. let u ChoryÀsk ch rybníkû. Jinak velmi ãasto územím okresu protahuje, jedná se o ptáky z populací hnízdících severnûji. Na jarním tahu se vyskytuje od konce dubna do zaãátku kvûtna,na letním tahu zejména záfií.v dobû tahu jej mûïeme zastihnout na loukách v niï ích a stfiedních polohách, ãasto se prozradí sv m typick m hlasem za letu. V 90. letech byl v pokroãilém jaru (druhá polovina kvûtna) zji tûn také v okolí Vsetína, kdy se mohlo jednat i o hnízdní v skyt (na poli v údolní nivû Beãvy u Halenkova, na poli na hfibetû mezi Jasénkou a RÛÏìkou - pod Du nou). U konipasa luãního je nûkolik nápadnû zbarven ch poddruhû. Konipas citronov (Motacilla citreola) byl v okrese zji - tûn pouze dvakrát, a to na jafie 1997 a na jafie 1998 v okolí mokfiadu Rybníky u Hrachovce. Na jafie 1998 se tam dokonce zdrïoval nûkolik t dnû, od bfiezna do dubna, jednalo se v ak o lichého samce. Druh hnízdí ve Skandinávii a pfies na e území vzácnû protahuje. V okrese se mohl objevit víckrát. Konipas horsk (Motacilla cinerea) je dal í konipas se Ïlutou spodinou tûla. V okrese na rozdíl od pfiedchozích dvou druhû pravidelnû hnízdí, hlavnû ve stfiedních a vy ích polohách. Nejãastûj ím hnízdním biotopem jsou horské a podhorské potoky. Je taïn, pfiilétá v bfieznu a odlétá v fiíjnu aï listopadu.vzácnû pfiezimuje. Konipas bíl (Motacilla alba) se v okrese vyskytuje pravidelnû od nejniï ích poloh po nejvy í. Hnízdí v okolí tokû, na budovách, ãasto i daleko od vody. Konipasa bílého ãasto spatfiíme na stfie e chalup ve mûstech i obcích, dokonce i na samotách, dále také na okrajích silnic a na fiíãních náplavech tokû. Podobnû jako jiné druhy konipasû, pfii chûzi neustále komíhá ocasem nahoru a dolû. Je taïn, pfiilétá hlavnû v bfieznu, odlétá v fiíjnu aï listopadu. Skorec vodní (Cinclus cinclus) se fiídce vyskytuje na tocích ve stfiedních a vy ích polohách. Na nûkter ch tocích mûïe b t hojnûj í. Napfi., na potoku Bystfiiãka mezi pfiehradou a ústím do Beãvy byla v roce 1994 nalezena 4 hnízda s mláìaty, na Beãvû mezi RoÏnovem a Prostfiední Beãvou hnízdí 4 aï 6 párû. V horsk ch polohách hnízdí témûfi na kaïdém toku del ím neï 2 km. Koncem 90. let lokálnû do lo k nápadnému poklesu, napfi. ve Velk ch Karlovicích hnízdní stavy klesly asi na polovinu. Skorec je stál pták, ve zbarvení vyniká bílá náprsenka na tmavém podkladu zb vajícího povrchu tûla. Za potravou se potápí do vody, v zimû ãasto i pod ledem. Pfii sedu na kamenech ãasto pohupuje tûlem. Stfiízlík obecn (Troglodytes troglodytes) je jeden z na ich nejmen ích ptákû. Je cel hnûd a ãile se pohybuje ve spleti rostlin, kefiû nebo v hromadû vûtví na zemi. Jeho zvuãn zpûv je sly et na stovky metrû. Pravidelnû hnízdí v lesích skefiov m podrostem na celém území okresu. Nejãastûji jej zastihneme v blízkosti lesních potûãkû se strïemi a v vraty, kde si rád staví svá hnízda. Je ãast m pûstounem kukaãky, mládû kukaãky bylo ve hnízdû stfiízlíka nalezeno napfi. ve Vsetínû u Valovy skály a ve Velk ch Karlovicích. Pûvu ka modrá (Prunella modularis) pravidelnû hnízdí ve smí en ch a jehliãnat ch lesích na celém území okresu. Vyskytuje se i v parcích, pokud tam rostou niï í jehliãnany (tisy apod.), na nichï si nejãastûji staví svá hnízda. Nejvy í poãetnosti dosahuje v mlad ch smrãinách. Populace v okrese je taïná, pfiilétá v dubnu a odlétá v záfií aï fiíjnu. Sameãek se na jafie vyznaãuje hlasit m zurãiv m zpûvem. âervenka obecná (Erithacus rubecula) je jedním z nejhojnûj ích ptákû v okrese, hnízdí na celém území ve v ech druzích lesû. Je taïná, pfiilétá v bfieznu a dubnu, vzácnû pfiezimuje poblíï tokû. Hnízdí zpravidla na zemi, mezi kofieny stromû apod. V okrese byl proveden prûzkum potravy mláìat u nûkolika hnízd ve Velk ch Karlovicích, ve vzorcích pfievaïovali drobní zemní ãlenovci (malé ÏíÏaly, chvostoskoci, brouci, plïi aj.). Slavík tmav (Luscinia luscinia), SO, územím okresu pravidelnû protahuje. Sameãek se na jafie obvykle prozradí sv m daleko sly iteln m, typick m zpûvem. V letech byl v dobû tahu zji tûn asi desetkrát. Na jafie se obvykle vyskytuje od 5. kvûtna do 12. kvûtna, nejãastûji byl zji tûn v bfiehov ch porostech Beãvy, a to mezi Vsetínem a Hustopeãemi n. B., ojedinûle i jinde (napfi. u Zubfií, u ChoryÀsk ch rybníkû).vzácnû byl pfii jarním tahu zji tûn i daleko od toku Beãvy, napfi. ve vût ích porostech kfiovin na svazích údolí Beãvy (Janová, 1989) a nebo jejího pfiítoku (Jasénka u Vsetína, 1989), byl také zji tûn v kefiích na panelovém sídli ti (Vala ské Mezifiíãí, ulice Za ovská, 1996). Pouze jednou byl v okrese zastiïen zpívající samec v dobû hnízdûní, a to v porostu vrb a ol í na Bafiinách v Huslenkách (zaãátkem ãervna 1992). V dobû letního tahu (srpen, záfií) se vyskytuje také v okolí Beãvy. V tomto období v ak jiï nezpívá, takïe se nedá jeho pfiítomnost tak snadno zjistit. Pfii letním tahu byl dvakrát odchycen do sítí - poprvé v 80.letech pfiímo ve Vsetínû (v kfiovinatém porostu u Beãvy pod Sychrovem), podruhé v roce 2001 v kfiovinách 2 km SV od Vsetína Slavík obecn (Luscinia megarhynchos), O, v okrese ojedinûle zahnízdí. V roce 1996 pravdûpodobnû hnízdil 1 pár u Chorynû. Od konce kvûtna do zaãátku ãervna 1992 se jeden zpívající sameãek zdrïoval 15 dní ve Vsetínû, a to stfiídavû na obou bfiezích Beãvy u tenisov ch kurtû 228

17 a pod Sychrovem. Hnízdo ani samice nebyly zji tûny, zfiejmû se jednalo o lichého samce.v 70. letech byl zji tûn v parku u zámku Kinsk ch ve Vala ském Mezifiíãí. Slavík obecn nepravidelnû hnízdí v tûsném sousedství okresu, v okolí Hustopeãí n. B. v údolí Beãvy, v letech 1967 aï 1996 tam byl zji tûn celkem 11krát, pfiiãemï 4krát bylo nalezeno hnízdo. Tato hnízdi tû navazují na jeho lokality v okolí Chorynû. Slavík modráãek (Luscinia svecica), SO, se v okrese vyskytuje velmi vzácnû v dobû tahu. Byl zji tûn v dubnu 1992, 1999 a 2001 na ChoryÀském mokfiadu, v srpnu 1994, záfií 1999 a koncem bfiezna 2001 na mokfiadu Rybníky u Hrachovce, na pfielomu bfiezna a dubna 1999 a 2001 na mokfiadu jiïnû od JablÛnky. Zcela v jimeãné pozorování z hnízdního období pochází od Za ové, kde byl pfii noãním prûzkumu zaslechnut zpûv modráãka v bfiehovém porostu RoÏnovské Beãvy (ãerven 1998), zfiejmû se jednalo o zatoulaného jedince. NejbliÏ í známé hnízdi tû leïí u Ostravy. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) bûïnû hnízdí u lidsk ch stavení, poãínaje samotami na pasekách v horské oblasti a konãe mûsty v údolích Beãvy. Je taïn, pfiilétá koncem bfiezna, odlétá koncem fiíjna. Ojedinûle pfiezimuje, napfi. jeden samec se zdrïoval v zimû 1997/1998 v panelovém sídli ti ve Vsetínû (Sychrov). Hnízdo si staví ve v klencích budov, pod stfiechami kûlen apod. âasto obsazuje vyvû ené hnízdní budky typu polodutiny. V obcích a mûstech se zpûv rehka domácího nejvíce rozléhá brzy zrána jiï pfied rozednûním, kdy je je tû klid a jiní ptáci vût inou je tû nezpívají. Jeho zpûv je tvofien skfiípav mi aï syãiv mi zvuky. Jeho poãetnost lze dokumentovat na pfiíkladu nûkter ch sídel mezi Hovûzím avelk mi Karlovicemi, kde v kaïdé z tûchto obcí hnízdí nejménû 30 aï 40 párû. Ve Vsetínû, Vala ském Mezifiíãí a RoÏnovû p. R. hnízdí 100 aï 200 párû. Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), O, je fiídce, ale pravidelnû na celém území okresu hnízdící druh. Je taïn, pfiilétá ve druhé pûli dubna, odlétá v srpnu a záfií. Biotopem jsou nejãastûji zahrady se star ími stromy, dále skupiny star ch stromû v souvislej í zástavbû i u samot. Hnízdí také ve star ch smí en ch lesích s bukem a v rozvolnûn ch smrkov ch lesích horsk ch poloh (Radho È, âertûv ml n - Knûhynû, okolí Vsackého Cábu,Vysoká apod.). âasto obsazuje budky vyvû ené v zahradách. Bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), O, vzácnûji hnízdí na rozlehlej ích, vlhk ch loukách a pastvinách, pfiípadnû i v jeteli tích a polích s fiepkou. Je taïn, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu a záfií.v okrese jsou hnízdní lokality napfi. na loukách u Francovy Lhoty, Laãnova, LuÏné (okolí kravína), u Janové, Huslenek, Halenkova, Nového Hrozenkova (údolní niva Beãvy, svahy jiïnû od âubova, Vranãa), Karolinky,Velk ch Karlovic (TísÀavy, Léskové, dostihová dráha za kostelem), na Hutisku-Solanci, u Vigantic, Vidãe (Vápenka), RoÏnova p. R. (Rysová hora), u Hrachovce (Rybníky), Le né (Jasenice), Za ové (okolí hfibitova), na ChoryÀském mokfiadu a jinde. Ptáci ãasto posedávají na vyv en ch bylinách. Zpûv sameãka je skfiípav a nepfiíli nápadn, lépe sly iteln je v brzk ch ranních hodinách, kdy je je tû klid. Bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata) v okrese vzácnûji hnízdí, na rozdíl od pfiedchozího druhu vyhledává spí e su í, nûkdy i kamenitá stanovi tû. Je taïn, pfiilétá vbfieznu aï dubnu, odlétá v záfií aï fiíjnu. V okrese hnízdí zejména na Ïelezniãních náspech (tam se nacházejí celkem asi dvû tfietiny populace), ménû podél silnic, dal í páry najdeme na ruderálních stanovi tích, kfiovinat ch such ch stráních apod. Nejvût í poãty bramborníãkû ãernohlav ch hnízdí na Ïeleznici mezi Ústím a Stfielnou, Vsetínem a Bystfiiãkou, mezi Ústím a Nov m Hrozenkovem, dále hnízdí mezi Vala sk m Mezifiíãím a Kunovicemi, u Lhotky n. B a jinde. Podél silnic jej zastihneme mezi Kelãí a Lhotou ukelãe, jiïnû od Chorynû, u StfiíteÏe n. B., na Pfiíãné u Zubfií, pod krádn m u Huslenek a jinde. Na dal ích biotopech (ruderální stanovi tû, kfiovinatá stráà u polní cesty) jej zastihneme na âubovû u Nového Hrozenkova, na Bobrkách a na Ohradû u Vsetína, u Laãnova, u Za ové, pod Star m Zubfiím a jinde. Sameãka nejãastûji spatfiíme na telefonních nebo elektrick ch drátech podél Ïeleznice nebo silnice. Na jafie tam také zaslechneme jeho nepfiíli hlasit skfiípav zpûv, kter je velmi podobn zpûvu pfiedchozího druhu (nejlépe sly iteln je brzy ráno, krátce po rozednûní) Bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe), SO, se pravidelnû vyskytuje na tahu, na jarním zaãátkem kvûtna a na letním v srpnu aï záfií. Nejãastûji jej spatfiíme na polích a loukách od nejniï ích poloh po horské. V dobû tahu byl pozorován napfi. na loukách ve vrcholové ãásti JavorníkÛ u Portá e, v údolní nivû Vsetínské Beãvy od Bystfiiãky po Velké Karlovice, v údolí RoÏnovské Beãvy. Ojedinûle byl pozorován v dobû hnízdûní, zfiejmû se v ak jednalo o zatoulané jedince. Napfi. koncem kvûtna byl zji tûn na Karlovû kopci u RoÏnova p. R., zaãátkem ãervna ve Vsetínû, v ãervnu v okolí vrcholu Vysoká u Horní Beãvy. Kos horsk (Turdus toquatus),so,se vyskytuje pravidelnû pouze v podhorské a horské ãásti okresu. Je taïn, pfiilétá v dubnu, odlétá v srpnu aï záfií. NejníÏe jej zastihneme ve v ce asi 450 m n. m. (Liptál, Zádilsk a Vr ky u Vsetína, údolí PozdûchÛvky u Prlova a jinde).v nûkter ch oblastech okresu je hojnûj í, zejména ve smrkov ch lesích v okolí luk (napfi. v Lu ové a v severní ãásti Dinotic u Halenkova, v údolích Léskové a PodÈaté ve Velk ch Karlovicích, v okolí Vartovny mezi Liptálem a Seninkou, na erhovnách, HáÏovick ch dílech a âinovû u Vala ské Bystfiice a jinde). Vrozsáhlej ích horsk ch lesích bez luãních enkláv se vyskytuje jiï ménû ãasto. U kosa horského se nûkdy projevují v raznûj í zmûny v roz ífiení. Jednou za nûkolik let se vyskytuje i na lokalitách, kde dlouho nebyl pozorován. V dobû jarního tahu se mûïe vyskytnout na netypick ch místech, napfi. zaãátkem dubna 1984 byl zji tûn v parku Kinsk ch ve Vala ském Mezifiíãí, v dubnu 1980 bylo pozorováno hejnko v intravilánu Velk ch Karlovic na MachÛzkách (ptáci sem zalétli v prûbûhu snûïné vánice). Letní tah probíhá nenápadnû a ptáci se postupnû z hnízdi È nepozorovanû vytrácejí. V uvedené dobû jej mûïeme ãastûji zastihnout v horsk ch oblastech, v místech sbûru lesních plodû, napfi. borûvek a malin (zejména v ãervenci a srpnu). Kos ãern (Turdus merula) v okrese patfií mezi nejhojnûj- í zástupce avifauny. Vyskytuje se bûïnû v celém okrese. Hnízdí v lesích v eho druhu, ale nejvût í poãetnosti dosahuje v okolí lidsk ch sídli È - v zahradách, parcích apod. âást populace je taïná. Kos horsk (Turdus torquatus) 229

18 Drozd kvíãala (Turdus pilaris) je na ím nejpestfieji zbarven m drozdem. PÛvodnû hnízdil jen v severní Evropû, ov em od konce 19. století roz ifiuje svûj hnízdní areál smûrem k jihu a na západ. Na e populace je taïná, pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v fiíjnu aï listopadu. V okrese pravidelnû hnízdí v údolích Beãev a v nûkter ch boãních údolích, ob vá spí e parkov typ prostfiedí.hnízdí obvykle v koloniích,hnízda ãasto nalezneme v ostrûvcích smrkov ch lesû u luk a polí (napfi. u koupali tû ve Zdûchovû, mezi Hovûzím a Huslenkami, mezi nádraïím a hfii tûm v Halenkovû, jiïnû od kravína v PrÏnû a jinde), nûkdy na topolech podél fiek, dále v parcích (Le ná, Vsetín, RoÏnov p. R.) apod. Údolím Vsetínské Beãvy vystupuje aï po Léskové ve Velk ch Karlovicích (po Bafiiny - U Tabulí, do boãních údolí aï na horní konec MiloÀova apodèatého), dále hnízdí mezi Vsetínem a Bystfiiãkou, v okolí Vala ského Mezifiíãí, u Juhynû, u ChoryÀsk ch rybníkû a na mnoha jin ch místech. Na podzim a v zimû mûïeme u nás zastihnout vût í hejna kvíãal ze severnûji leïících hnízdi È.Tito ptáci se u nás zdrïí do doby úplného zkonzumování jefiabin, pfiípadnû jmelí. Nûkdy pfiilétají i mnohasetkusová hejna, napfi. na podzim 1996 bylo v okolí Za ové na jefiabinách aï 300 tûchto ptákû, v prosinci 1994 bylo u Hrachovce na Vala skomezifiíãsku kolem 500 jedincû a v lednu 1998 u Lhotky n. B. kolem 500 jedincû.vzácnû b vá pozorována spoleãnû s drozdem cvrãalou. Drozd zpûvn (Turdus philomelos) je hojnûji hnízdící druh na celém území okresu. Ob vá v echny lesy, ãasto jej zastihneme i v parcích, na okrajích mûst a obcí. Hnízdo poznáme podle toho, Ïe kotlinka je vïdy vymazaná hlínou (je to v podstatû dfievit trouch smísen se slinami), coï ostatní drozdovití nedûlají. Drozd cvrãala (Turdus iliacus) v okrese nehnízdí, zdrïuje se zde ale pravidelnû v dobû tahu na jafie,dále také na podzim a vzácnû v zimû. Zpravidla jsou v hejnech desítky ptákû, bylo v ak pozorováno hejno asi 400 jedincû u Hustopeãí n. B. (bfiezen 1993) a u Chorynû (duben 1996). Nûkdy jej spatfiíme ve spoleãnosti kvíãal. V dobû tahu se dá snadno zjistit podle hlasu, kter m se ãasto oz vá i pfii noãních pfieletech nad krajinou. Drozd brávník (Turdus viscivorus) hnízdí na celém území okresu, ale velmi fiídce. Ob vá hlavnû star í lesy, nejãastûji jehliãnaté a smí ené, ménû listnaté. V níïinách je vzácnûj í, ãastûj í je ve stfiedních a vy ích polohách. Hnízdo si staví vysoko v korunách jehliãnat ch stromû (jedle, smrk). Na e populace je taïná, pfiilétá v únoru aï bfieznu, odlétá v záfií aï fiíjnu.v zimû se u nás objevují brávníci ze severu, nûkdy b vají ve spoleãnosti kvíãal. Cvrãilka zelená (Locustella naevia) je v okrese fiídce hnízdící druh, nejãastûji se vyskytuje v podhorsk ch a horsk ch polohách. Je taïná, pfiilétá zaãátkem kvûtna a odlétá Drozd kvíãala (Turdus pilaris) v ãervenci aï záfií. Nejranûj í pfiílet byl zji tûn 26. dubna 1998 v Krhové u Vala ského Mezifiíãí. Biotopem jsou zpravidla lesní paseky s mlad mi stromky (obvykle smrk) o v ce 1 aï 2,5 m, v mlad ích nebo star ích porostech se jiï nevyskytuje. Vzácnûji ji zastihneme na su ích stráních s fiídk m porostem kefiû nebo v porostech vysok ch bylin na nûkolik let neobhospodafiovan ch loukách. Hojnûji se vyskytuje napfi. na vrcholov ch loukách s rozpt lenou zelení u Velké Lhoty, severnû nad pfiehradou Bystfiiãka (tam zároveà hnízdí i pfiíbuzná cvrãilka fiíãní). Nejv e poloïená hnízdi tû se nacházejí na holinách na âertovû ml nû,1050 m n.m. Zpûv je jednoduché cvrãení, sameãek se jím nûkdy oz vá i v noci. Cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis) v okrese hnízdí jen místy, vût inou v niï ích polohách. Je taïná, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu. Biotopem cvrãilky fiíãní jsou nejãastûji bfiehové porosty tokû s ol emi a vrbami, vzácnûji také nezapojené porosty tûchto dfievin na mokfiadech, okraje luïních lesû a mokfiady s listnat mi dfievinami, louky s rozpt lenou zelení. Pravidelnû se vyskytuje na horním konci nádrïe Stanovnice, u Senice mezi Lideãkem a LuÏnou, u Laãnovsk ch rybníkû, u rybníkû Chmelník a potoka Hájového u Kelãe, u potoka Louãka mezi obcemi Louãka a Vala ské Mezifiíãí, v okolí ChoryÀsk ch rybníkû, v údolí RoÏnovské Beãvy u StfiíteÏe, Zubfií a RoÏnova p. R. a jinde. Údolími tokû vystupuje nejv e do 530 m n. m. (Stanovnice u Karolinky). Nejv e se vyskytuje nad Velkou Lhotou, severnû od nádrïe Bystfiiãka, kde se lokality nacházejí 580 aï 600 m n. m. (nejvíce zpívajících sameãkû tam bylo vroce 1998, celkem 5 aï 6). Zpûv je monotónní cvrãení, je v ak zfietelnû odli né od zpûvu pfiedchozího druhu. Sameãek ãasto zpívá i v noci. Cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides), O, je v okrese nejvzácnûj ím druhem cvrãilky. V nûkter ch letech 1 pár pravdûpodobnû hnízdil na ChoryÀském mokfiadu, napfi. v letech 1987, 1992 a Koncem dubna 1996 zpíval samec také v PP Rákosina u StfiíteÏe n. B., coï ãasovû spadá je tû do období jarního tahu. Rákosník prouïkovan (Acrocephalus schoenobaenus) v okrese hnízdí ojedinûle pouze v okolí ChoryÀsk ch rybníkû, kde b vá 5 aï 10 párû. V dobû tahu se vyskytuje i na dal ích místech v niï ích polohách, obvykle v rákosinách u vod, napfi. na vodárenském území jiïnû od Vsetína (fiíjen 1988) a u StfiíteÏe (konec dubna 1996). Je to jedin ná rákosník, kter pfii zpûvu vyletuje do vzduchu. Rákosník ostfiicov (Acrocephalus paludicola) územím âr jen protahuje.v okrese byl zji tûn dvakrát na podzimním tahu, a to na vodárenském území jiïnû od Vsetína (fiíjen 1988) a u ChoryÀsk ch rybníkû (fiíjen 1985). Rákosník zpûvn (Acrocephalus palustris) se pravidelnû vyskytuje v niï ích a stfiedních polohách (do 550 m n. m.). Pfiilétá v prvé pûli kvûtna (v okrese patfií k nejpozdûji pfiiletujícím ptaãím druhûm), odlétá postupnû od ãervence do záfií. Biotopem jsou hlavnû okraje luk u vodních pfiíkop (ãasto s porostem devûtsilu), pobfieïní hou tiny podél tokû, rákosiny, vzácnûji fiepková pole a louky s vy í trávou (spí e jen podmáãená místa). Zpûv je smûsice melodick ch trylkû, ãasto jsou obsaïeny hlasy jin ch ptákû a je velmi podobn zpûvu sedmihláska. Nûkdy zpívá i v noci a z tohoto dûvodu jeho zpûv nûktefií lidé zamûàují se zpûvem slavíka.v okrese nejãastûji hnízdí v údolních nivách Beãev a jejich vût ích pfiítokû. Údolím Vsetínské Beãvy vystupuje aï po Velké Karlovice (ojedinûle hnízdí je tû v okolí celnice v Léskovém a v PodÈatém), údolím Senice aï po Francovu Lhotu. Rákosník obecn (Acrocephalus scirpaceus) vzácnû hnízdí v niï ích ãástech okresu. Pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá od ãervence do záfií. Ob vá v hradnû rákosiny u vod. Je stejnû 230

19 zbarven jako rákosník zpûvn, spolehlivû se pozná jen podle zpûvu.v okrese hnízdí v okolí rybníkû u Chorynû, Zubfií, Babic, Laãnova, v rákosinách na Bobrkách u Vsetína, Pod Hájem u Za ové a ve StfiíteÏi. Rákosník velk (Acrocephalus arundinaceus), SO, v okrese ojedinûle hnízdí, dal í v skyt b vá zji tûn v dobû jarního tahu. Po 1 aï 2 párech pravidelnû hnízdí u rybníkû v Choryni a Zubfií, v nûkter ch letech hnízdil v PP Rákosina u StfiíteÏe n. B. V roce 1976 vyhnízdil v rákosinû Bobrky u Vsetína, od té doby tam jiï nebyl zji tûn. V dobû tahu byl zpívající jedinec nûkolikrát pozorován v údolí Vsetínské Beãvy, napfi. v Léskovém ve Velk ch Karlovicích (konec dubna 1984), u mûstského parku ve Vsetínû (zaãátek kvûtna 1977), na vodárenském území jiïnû od Vsetína (zaãátek kvûtna 1993). Na opoïdûném prûtahu byli zpívající samci zasti- Ïeni i v netypickém prostfiedí, napfi. na kfiovinatém svahu u sedimentaãních nádrïí pod hrází nádrïe v Karolince (konec kvûtna 1993) a poblíï autobusového nádraïí v centru Vala ského Mezifiíãí (konec kvûtna 1995). Dal í zpívající jedinci byli v hnízdní dobû zastiïeni na Laãnovsk ch rybnících (ãerven 1979). Samci se prozradí sv m typick m drsn m, aï skfiehotav m zpûvem, kter je sly et na vzdálenost aï stovek metrû. Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) v okrese hnízdí roztrou enû v niï ích a stfiedních polohách. Je taïn, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá od ãervence do záfií. V okrese se nejãastûji vyskytuje v parcích, ménû ãasto ve skupinách star ích listnat ch stromû (obvykle v blízkosti lidsk ch sídel), vzácnû i u samot. Na podobn ch stanovi tích se ãasto zároveà vyskytují lejsek ed a rehek zahradní. Zpívající sedmihlásky usly íme prakticky v kaïdé obci v nûjakém parãíku nebo ve skupinû star ch listnat ch stromû (lípy, duby). Údolím Vsetínské Beãvy vystupuje aï po Léskové ve Velk ch Karlovicích (po b val ml n u Lesní správy LâR, s. p.), údolím Senice po Vala skou Senici, údolím RoÏnovské Beãvy po Prostfiední Beãvu. V jimeãnû byl spatfien v netypick ch biotopech, jednou napfi. v jedlobukovém pralese Vachalka u Karolinky, kam zfiejmû zalétl z obsazené lokality v údolí Kobylská (konec kvûtna 1989). Zpûv je v razn, stfiídá flétnové a vitofiivé zvuky, napodobuje i jiné ptáky (napfi. popla n hlas vla tovky) a je podobn zpûvu rákosníka zpûvného. Pûnice vla ská (Sylvia nisoria), SO, je nejvût í z na ich pûti druhû pûnic. Je taïná, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v prûbûhu ãervence a srpna. V okrese se vyskytuje jen na nûkter ch místech, hlavnû ve stfiedních polohách. Biotopem jsou kfiovinatá v slunná stanovi tû, zejména s porosty hlohu a trnky obecné, dále s rûïí a s ojedinûl mi stromy.v jimeãnû se vyskytuje v mlad ch smrkov ch v sadbách s trnkou a hlohem, na tûchto stanovi tích hnízdí pouze severozápadnû od hfibitova v Janové a v okolí nádrïe ve Stanovnici. V uveden ch, pûvodnû kfiovinat ch místech zfiejmû hnízdila je tû pfied zalesnûním a ze setrvaãnosti tato stanovi tû obsazovala je tû fiadu let po v sadbû smrku. Jakmile v ak smrky dosáhnou v ky vût í neï 3 m a vytvofií souvisl zápoj,pod kter m usychají trnité kfioviny,tak pûnice vla ská z tûchto lokalit postupnû mizí. V okrese se nachází nûkolik kfiovinat ch lokalit s vût ími poãty párû, napfi. v PP Vr ky - Díly u Vsetína,na âubovû u Nového Hrozenkova, v Újezdû u Poliãné ve Vala ském Mezifiíãí a na Vápence uvidãe.na dal ích asi 20 místech hnízdí spí e ojedinûlé páry (1 aï 2), napfi. za kravínem u Police, u ZemanÛ v MikulÛvce, v PrÏnû, u Vsetína (Jasénka, Mal Skalník, nad JeÏÛvkou a Jani ov), Holo ín u Ratibofie, Lhota u Vsetína, za hfibitovem a pod Babínkem u Janové, Snozov u Leskovce, Zbeliãné a krádné u Huslenek, u Halenkova (Hlubok, Kyãerka, západnû od kravína, pod ãulky v âerném), Stanovnice u Karolinky, Francova Lhota, Raãné u Lideãka, okolí Laãnova (Smolinka, ub valé skládky), BraÏiska u Jarcové a jinde. Pûnice vla ská je v okrese systematicky sledována jiï od zaãátku 80. let. Nûkteré hodnotné lokality byly nebo budou vyhlá eny jako zvlá tû chránûné území nebo registrovány jako VKP. Stafií ptáci se na hnízdní lokalitû ãasto oz vají sv m typick m varováním, které nejãastûji usly íme v dobû krmení mláìat. Sameãek nûkdy zpívá i za letu, zejména na zaãátku hnízdního období. Pûnice pokfiovní (Sylvia curruca) je v okrese pravidelnû hnízdící druh, a to od nejniï ích do horsk ch poloh. Ojedinûle byla zji tûna ve vrcholové ãásti Radho tû v nadmofiské v ce kolem 1100 m. Je taïná, pfiilétá ve druhé pûli dubna, odlétá v srpnu aï záfií. Biotopem jsou parky, zahrady a kfiovinatá stanovi tû v zemûdûlské krajinû. âasto ji zaslechneme i v obcích a mûstech, zejména v zahradách s hustûj ími nebo pûstebnû zanedban mi porosty kfiovin. Pûnice hnûdokfiídlá (Sylvia communis) je pravidelnû hnízdící druh na celém území okresu. Je taïná, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu aï záfií. Hlavním biotopem jsou lesní paseky s mlad mi stromky, po jejich vzrûstu nad 2 m v ky pûnice hnûdokfiídlá z takové paseky jiï mizí.âasto hnízdí i v zemûdûlské krajinû s kfiovinat mi porosty, na rozdíl od pfiedchozích pûnic ji v ak staãí i nûkolik men ích kefiû (hloh a rûïe, pfiíp. trnka obecná). Pûnice slavíková (Sylvia borin) je pravidelnû hnízdící druh v niï ích a stfiedních polohách. Je taïná, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v prûbûhu ãervence aï záfií. Ob vá okraje listnat ch lesû, listnaté lesíky v zemûdûlské krajinû (rozpt lenou zeleà), bfiehové porosty u tokû. Pûnici slavíkovou, stejnû jako ostatní pûnice nejãastûji jen usly íme, její zpûv je podobn zpûvu pûnice ãernohlavé. Nápadnû velká poãetnost tohoto druhu je napfi. v bfiehov ch porostech u nádrïe Bystfiiãka, u potoku Louãka, v okolí Beãvy u Chorynû, na vodárensk ch územích u Hrachovce a jiïnû od Vsetína, ãasto se vyskytuje v bfiehovém porostu Beãvy mezi Ústím - Velk mi Karlovicemi a jinde.v jimeãnû ji lze zjistit v netypickém prostfiedí, kam se mûïe zatoulat pfii opoïdûném tahu. Napfi. v kvûtnu byl zpívající sameãek ojedinûle pozorován v jedlobukovém pralese Razula. Pûnice ãernohlavá (Sylvia atricapilla) patfií k nejhojnûj- ím ptaãím druhûm v okrese. Pfiilétá kolem poloviny dubna, odlétá v prûbûhu srpna aï záfií. Ob vá lesy v eho druhu od níïin do hor, parky a zahrady, hnízdí v rozpt lené zeleni se stromy v zemûdûlské krajinû atd. Sameãek se vyznaãuje jasn m flétnov m zpûvem. Zpûv vytváfií typickou zvukovou kulisu letního dne.v létû zpívá totiï i v poledne, kdy vût ina zpûvn ch ptákû má pauzu, takïe její zpûv o to více vyniká. Budníãek zelen (Phylloscopus trochiloides) patfií ke vzácn m zatoulancûm. Jeho nejbliï í hnízdi tû leïí vseverním Polsku a pfies na e území ãást této populace protahuje. Zpívající sameãci byli na území okresu v letech zastiïeni celkem 11 krát. Vût inou se zdrïeli nûkolik dnû, pouze v jednom pfiípadû (Velké Karlovice, Léskové, u Beãvy pod ústím Rybjanky) byl opakovanû pozorován po dobu témûfi ãtyfi t dnû ( ).Témûfi ve v ech pfiípadech se zcela jistû jednalo o nespárované jedince. Nejãastûji byli pozorováni v ãervnu. Budníãek byl zji tûn ve Velk ch Karlovicích (1978, 1991, 1993), u Halenkova (1989), u Vsetína (1986, 1991), Seninky (1994), Vala ské Bystfiice (1994) a Horní Beãvy (1986). Vût ina pozorování pochází z okolí tokû v podhorské a horské ãásti okresu. Ptáci obvykle zpívali na vrcholcích stromû v bfiehovém porostu nebo v pfiilehlém lese. Budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix) hnízdí roztrou enû v bukov ch lesích od stfiedních poloh v e (Vefiovické vrchy, Radho Èská hornatina, Vsetínské a Host nské vrchy, Javorníky aj.), vzácnûji se vyskytuje i v dubohabrov ch lesích niï ích poloh, napfi. v Doubravû u Kelãe, na Rysové 231

20 ahradisku u RoÏnova p. R. Je taïn, pfiilétá koncem dubna aï zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu aï záfií. V dobû tahu jej zastihneme i v niï ích polohách mimo hnízdi tû, napfi. v listnat ch lesích v údolní nivû Beãvy u Chorynû, v parcích u zámku Kinsk ch ve Vala ském Mezifiíãí, v Le né, RoÏnovû p. R. a ve Vsetínû. Hnízdo má umístûno na zemi. V okrese byl provádûn v zkum potravy mláìat ve Velk ch Karlovicích a u Halenkova. V potravû byly nejvíce zastoupeny m ice, následovali dvoukfiídlí (zejména tiplice, bahnomilky a ãíhalky), blanokfiídlí (hlavnû larvy pilatek, ménû ploskohfibetek), pavouci a housenky mot lû,ojedinûle byli zastoupeni drobní plïi, sekáãi, síèokfiídlí, plo tice, kvofii, kobylky a pisivky. Budníãci lesní krmí mláìata vût inou hmyzem, sbíran m na listech stromû, ménû na povrchu zemû a na bylinách. Budníãek men í (Phylloscopus collybita) patfií k nejhojnûj ím ptaãím druhûm v okrese, hnízdí od nejniï ích poloh po nejvy í vrcholy. Je taïn, pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v záfií aï fiíjnu. Biotopem jsou okraje lesû v ech druhû, rûzné parkovité porosty v zemûdûlské krajinû, nûkdy i v mûstsk ch parcích a zahradách. Budníãek men í si hnízdo staví na zemi nebo nízko nad ní. Zpûv sameãka je velmi nápadn, nedá se zamûnit se zpûvem jin ch ptaãích druhû. Budníãek vût í (Phylloscopus trochilus) v okrese patfií k hojnûj ím druhûm, vyskytuje se od nejniï ích poloh po nejvy í vrcholy. Je taïn, pfiilétá v dubnu, odlétá v záfií. Biotopem jsou hlavnû okraje listnat ch lesû, lesíky v zemûdûlské krajinû, smrkové i listnaté lesy niï ího vzrûstu (obvykle do v ky 10 m), zarûstající pastviny a louky s bfiízou, smrkem a jívou. V nejvy ích polohách okresu hnízdí v rozvolnûn ch smrkov ch porostech, napfi. na âertovû ml nû - Knûhyni, na Radho ti. Králíãek obecn (Regulus regulus) pravidelnû hnízdící druh v jehliãnat ch lesích, od nejniï ích poloh po nejvy í vrcholy. Je stál. Nejvy í poãty párû jsou ve stfiedních a vy ích polohách ve smrkov ch lesích. Hnízdo si staví na konci vûtví v korunách smrkû. Nûkdy hnízdí i v parcích, pokud jsou tam aspoà men í skupiny jehliãnanû (napfi. v Le né a RoÏnovû p. R.). Králíãek ohniv (Regulus ignicapillus) je pravidelnû hnízdící druh v jehliãnat ch a smí en ch lesích, zejména ve stfiedních a vy ích polohách. Je taïn, pfiilétá v bfieznu aï dubnu, odlétá v záfií aï fiíjnu. Patfií spolu s pfiede l m druhem k na im nejmen ím ptákûm (oba druhy mají hmotnost pouh ch 5,5-6,0 gramu). Od králíãka obecného se dá v terénu jednoznaãnû odli it nejãastûji podle zpûvu. Zpûv usly íme z korun jehliãnanû, ptáka se nám málokdy podafií spatfiit. Ornitologové v okrese systematicky, jiï od konce 70. let, vyhodnocují poãty zpívajících sameãkû obou druhû králíãkû.z tohoto v zkumu vypl vá,ïe poãetnost králíãka ohnivého je asi poloviãní ve srovnání s poãetností králíãka obecného. Lejsek mal (Ficedula parva) - hnízdo s mlad mi Lejsek ed (Muscicapa striata), O, se vyskytuje pravidelnû zejména v niï ích a stfiedních polohách. Je taïn, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu aï záfií. Hnízdním biotopem jsou svûtlej í listnaté lesy, okraje jehliãnat ch lesû, aleje, bfiehové porosty podél tokû apod. Hojn je v parcích (Vsetín, Vala ské Mezifiíãí, Le ná, RoÏnov p. R.) a ãasto se vyskytuje ve skupinách star ích stromû (hlavnû lip) a v zahradách u lidsk ch sídel. Hnízdo si staví v polodutinách stromû, ve v klencích na domech apod. Lejsek ed se témûfi v hradnû Ïiví poletujícími bezobratl mi, zejména dvoukfiídl m hmyzem. Pfii tûchto lovech jej mûïeme pravidelnû pozorovat, jak vyletuje za letící kofiistí z vyv eného místa, napfi. na konci suché vûtve, z elektrick ch drátû apod. Jeho zpûv je velmi nenápadn, je to tiché vitofiení. Lejsek mal (Ficedula parva), SO, patfií ke vzácnûj ím druhûm okresu. Hnízdí vût inou v bukov ch lesích ve stfiedních a vy ích polohách, vzácnû i v habrov ch lesích s lípou a bukem.v dobû tahu jej mûïeme zastihnout i v listnat ch lesích niï ích poloh (napfi. Jasenice u Le né, kvûten 1996), v zahradách u sídel (napfi. Luh ve Vsetínû, záfií 1978 a srpen 1980). Je taïn, pfiilétá zaãátkem kvûtna, odlétá v srpnu aï záfií. Sameãci ihned po pfiíletu intenzivnû zpívají. Zpûv je hlasit a melodick, nûkdy je sly iteln aï na vzdálenost stovek metrû. Lejska malého nejãastûji zastihneme v jedlobukov ch pralesích a v selsk ch lesích s bukem a jedlí, kde najde dostatek dutin a v klenkû pro umístûní svého hnízda. Napfi. v pralese Razula hnízdí pravidelnû 7 aï 10 párû, v pralese Kutan kolem 5 párû, v pralese Salajka (tûsnû za hranicí okresu) kolem 6 párû. Velká populace hnízdí ve Vsetínsk ch vr ích (zejména v ir ím okolí Vsackého Cábu, napfi. Jasenice a Dinotice, dále mezi Brodskou a RaÈkovem), a v Javorníkách (zejména v ir ím okolí Makyty, napfi. Kychová a Uherská, dále Stanovnice, Vranãa, Provazné a jinde). Ojedinûle byli zpívající jedinci zji tûni v hnízdní dobû i v níïinném listnatém lese u Chorynû, napfi. v lese na Val e (ãerven 1991, konec kvûtna 1995), v lese Doubrava u Kelãe (konec kvûtna 1985). Lejsek mal byl v okrese soustavnû sledován v letech V rámci stfiední Evropy byla potrava mláìat lejska malého systematicky zkoumána jen na území okresu Vsetín. Podle v sledkû získan ch v 80. letech v potravû mláìat v raznûji pfievládá dvoukfiídl hmyz, v znamnû jsou dále zastoupeni pavouci, brouci (pfievaïují ãervotoãi, Ïijící v odumfielém bukovém dfievû), blanokfiídlí (zejména larvy pilatek), mot li (zejména housenky), nepatrnû jsou zastoupeni stejnonoïci, drobní plïi, stejnokfiídlí, sekáãi, kobylky, stonoïky, síèokfiídlí a plo tice, ojedinûle chvostoskoci, kvofii, pisivky a tírci. Lejsci malí sbírají potravu na kmenech stromû, na listech a vûtviãkách, zãásti ve vzduchu jako lejsek ed, na povrchu pûdy avbylinném patfie lesa. Okres Vsetín patfií stovkami párû lejska malého k územím âr s jeho nejvût í hnízdní populací. Tato relativnû silná populace je podmínûna ãetn mi star mi bukov mi lesy. Poãty párû v ak mají klesající tendenci tak, jak tûchto lesû ub vá. Vliv na populaci bude mít i kácení lesû v Indii, kde tento lejsek pfiezimuje. Míru tohoto vlivu lze v ak jen odhadovat. Lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis) v okrese hnízdí hlavnû v niï ích polohách, ménû ve stfiedních polohách a ojedinûle aï do 900 m n. m. Je taïn, pfiilétá koncem dubna, odlétá v srpnu aï záfií. Hnízdním biotopem jsou listnaté lesy s pfiítomností dutin.v níïinn ch listnat ch lesích velmi ãasto obsazuje vyvû ené budky. Tam lze tímto zpûsobem v raznû zv it jeho hustotu. Napfi. v lesích Na Val e u Chorynû a Hustopeãí n. B. hnízdí na 10 ha plochy asi 20 párû. Lejsek bûlokrk hnízdí také v nûkter ch mûstsk ch parcích, napfi. v RoÏnovû (aï 10 párû). Roztrou enû hnízdí i v bukov ch lesích v horsk ch polohách, nejvût í poãetnost tam dosahuje v pralese Kutan (4 aï 7 párû), v okolí Zbrojovky Vsetín (pod Vsack m Cábem), v okolí Radho tû a ve Vefiovick ch vr ích. V jedlobukov ch pralesích Razula a Salajka hnízdí 232