Jana Kučerová

Transkript

1 Jana Kučerová

2 významná sloţka didaktického procesu podstatou je interakce učitele a žáka, spojení vyučovacích činností učitele a učebních činností žáka => vhodný výběr a obsah učiva vyučovací a výchovné činnosti nelze oddělit (vyučovací činnosti - informativní, výchovné - formativní stránka výchovně vzdělávacího procesu)

3 iniciační řídící výchovná organizační činnost diagnostická činnost pozorování činnosti analyticko-syntetické předcvičování záchrana a dopomoc (Mezi činností učitele a činností ţáka je zpětná vazba)

4 styl= nezávislá, zobecněná didaktická struktura. postoje učitele a žáků k vybranému učebnímu modelu interakce učitele se žáky dominance v rozhodování a řízení poskytování zpětných informací hodnocení průběžných a finálních výsledků vyučování

5 současná teorie spektra didaktických stylů vychází z integrovaného přínosu všech stylů, jejich vzájemného doplňování (Dobrý, 1992 in Vilímová, 2002) zahrnuje devět základních stylů (A I) didaktický styl je přesně vymezeným algoritmem vzdělávacího procesu z pohledu interakce učitel žák vzájemná odlišnost je v tom,kolik rozhodnutí v nich provede učitel sám a kolik jich přenese na ţáka

6 volba didaktického stylu je ovlivněna: konkretizací cíle vyučování rozvojem pohybových schopností vyspělostí a motivací žáků kvalitou i kvantitou materiálního vybavení dalšími okolnostmi (počet ţáků, interpersonální vztahy ve třídě aj.).

7 Styl příkazový (A) veškerá rozhodnutí provádí učitel sám vysoká efektivita vyuţití učebního plánu pozitivní působení na kolektiv dobrá kázeň vyuţití: průpravná část,cvičení na značkách, výběh do terénu Styl praktický (B) část rozhodnutí přenáší učitel na žáka učitel určuje učivo, výběr vyučovacích metod a forem ţák rozhoduje o místě cvičení, okamžiku zahájení/ukončení, o výběru z navržených možností cvičení i o individuálním rytmu a tempu. vyuţívání úkolových karet

8 Styl reciproční (C) poskytování zpětnovazebních informací a korekce cvičení žáka učitel určuje obsah vyučování, vysvětlí kritéria správného provedení pohybu, instruuje ţáky o jejich rolích v nácviku. žáci cvičí ve dvojicích, střídají se ve funkci cvičence a pozorovatele pozorovatel provádí korekce cvičícího ţáka podle předem daných kritérií. učitel sleduje oba ţáky, ale zpětné informace dává pouze pozorovateli, nikoliv cvičenci lze pouţít i úkolové karty s vyznačenými kritickými body vhodný v početných třídách.

9 Styl se sebehodnocením (D) samostatnost, snaha posoudit správnost provedení pohybu a aktivně dospět k určité formě autokorekce lze pouţít didaktickou techniku a úkolové karty učitel ţáky sleduje, v případě potřeby poskytuje zpětné informace Styl s nabídkou (E) učitel určuje učivo, ale žák si volí obtížnost a náročnost pohybové činnosti uţitím tohoto stylu získáváme informace i o aspirační úrovni ţáků

10 Styl s řízeným objevováním (F) induktivní operace žáka učitel vhodně zvolenými otázkami, nebo rozhovorem, vede ţáka k samostatnému nalezení řešení v souladu s cílem vyučování přispívá k trvalejším výsledkům učení a rozvíjí tvůrčí schopnosti ţáků Styl se samostatným objevováním (G) řešení problémů v pohybových úkolech existuje vţdy více variant řešení samostatné hledání a nacházení nejoptimálnějších, netradičních variant řešení vhodný i pro skupinové řešení problémů

11 Styl s autonomním rozhodováním žáka o: učivu (H), stylu (I) samostatná volbu ţáka v otázkách učiva, výběru stylu samostatná práce žáků dle jejich zájmové orientace/pociťovaným nedostatkům v předchozím zvládnutí učiva A, B, C, D, E je reprodukce známého, F, G, H, I, je o objevování a produkci neznámého ve školní TV jsou nejčastěji pouţívány didaktické styly A-E podceňování,ale i přeceňování dispozic ţáků i dalších intervenujících faktorů jsou nesprávná a efektivitu vyučovacího procesu ovlivňují spíše negativně

12 základní strategie ve vzdělávacím procesu důleţité pro další uţití jednotlivých vyučovacích metod nebo jejich kombinací v TV se pouţívají 3 základní vyučovací postupy: komplexní analyticko-syntetický synteticko-analytický

13 Komplexní postup: při nácviku cvičení, která se vyznačují jednoduchostí, přirozeným charakterem, nerozkládají se uplatnění u předškolních dětí Analyticko-syntetický postup nácviku sloţitých a obtíţných pohybových struktur postupné zvyšování obtíţnosti vyuţití u vyspělejších žáků Synteticko-analytický postup nácvik komplexních pohybových činností i jejich analytických substruktur nácvik obou probíhá nejčastěji souběţně (sportovní hry)

14 Proces rozhodování závisí především na: vyučovacím obsahu, cíli vyučování, konkrétním úkolu na nárocích na hloubku osvojení dovednosti, činnosti věku žáků, jejich pohybových zkušenostech spolupůsobících podmínkách (Vilímová, 2002)

15 potřeba sledovat příznaky, symptomy, které jsou typické pro reakci na adekvátní zátěţ je třeba vycházet z limitů dětských moţností = nářadí, náčiní, pravidla, prostor a čas pro cvičení je potřebné těmto limitům přizpůsobit, upravit rozvíjet spíše široký záběr pohybových zkušeností volíme cvičení spíše krátká a jednoduchá jasně a srozumitelně vysvětlit poţadavek postup od jednoduchého ke sloţitějšímu demonstrace pohybu

16 dát dostatečnou příleţitost čas k praktickým cvičením při nácviku nových dovedností, činností je třeba zachovat trpělivost, opravovat chyby, dávat naději na úspěch vést ţáky k reálným aspiracím pro soutěţe sestavovat vţdy vyrovnané skupiny (soutěţ by měla přinášet jejím účastníkům radost)

17 Zdroje: DOBRÝ, L. Co víme o spektru didaktických stylů. Těl. Vých. Mlád., 1992, roč. 58, č. 8, str. 1-8 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN MOJŢÍŠEK, L. Vyučovací metody. Praha: SPN, 1975 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Praha: UK Karolinum, 1998, 171 str. in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN

18 Děkuji za pozornost