Dekolonizace. Autor: Jan Kochan

Transkript

1 Dekolonizace Autor: Jan Kochan

2 Dekolonizace struktura přednášky 1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází 2. Dekolonizace Amerik 3. Dekolonizace Asie 4. Dekolonizace Afriky 5. Dekolonizace Tichomoří

3 1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází Dekolonizace proces vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích Obecné faktory dekolonizace: 1. Emancipace kolonií a vznik místních elit schopných a ochotných usilovat o větší autonomii a posléze nezávislost 2. Rozpory mezi zájmy elit a politikou metropole (z hospodářských, politických či jiných důvodů) 3. Lavinové šíření a masovost Faktory dekolonizace spojené s obdobím po roce 1945: 4. Oslabení prestiže a postavení tradičních metropolí v mezinárodních vztazích 5. Stěžejní postavení USA a SSSR, tedy států, které nebyly spojovány s tradičním kolonialismem

4 1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází Fáze dekolonizace moderních koloniálních říší: 1. Dekolonizace Amerik (především období , zvláště 10. a 20. léta 19. stol.) 2. Dekolonizace Asie (především 40. a 50. léta 20. století) 3. Dekolonizace Afriky (především 60. léta 20. století) 4. Dekolonizace v Tichomoří (trvá až do 90. let 20. století)

5 2. Dekolonizace Amerik Fáze dekolonizace amerických kontinentů: 1. USA ( ) 2. Haiti (1803) 3. Hlavní vlna dekolonizace španělských kolonií a Brazílie ( ) Chile (1810), Uruguay (1810/1828), Paraguay (1811), Venezuela (1811), Argentina (1816), Kolumbie (1819), Guatemala (1821), Honduras (1821), Kostarika (1821), Mexiko (1821), Nikaragua (1821), Peru (1821), Salvador (1821), Bolívie (1825), Ekvádor (1830) 4. Kanada (1867) 5. Kuba (1898, resp. 1902), Panama (1903) 6. Karibská oblast ( léta 20. století) Jamajka (1962), Trinidad a Tobago (1962), Barbados (1966), Guyana (1966), Bahamy (1973), Grenada (1974), Dominika (1978), Svatá Lucie (1979), Svatý Vincenc a Grenadiny (1979), Belize (1981), Antigua a Barbuda (1981), Svatý Kryštof a Nevis (1983)

6

7 Koloniální metropole a jejich kolonie v roce 1945

8 Závislá území v Americe Subregion Závislé území Závislost na Historie/vláda Severní Amerika Severní Amerika Severní Amerika Střední Amerika Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Bermudy VB samosprávné území; 1995 referendum o nezávislosti - jasné ne Grónsko Saint Pierre a Miquelon Dánsko Francie Dánská kolonizace od 18. stol., 1953 integrální součástí Dánska, 1973 vstup do ES, 1980 udělena samospráva, 1985 vystoupení s ES, 2009 větší míra autonomie - Dánsko stále kontroluje (ve spolupráci s místní grónskou vládou) zahraniční vztahy, bezpečnost a finanční otázky Prvně osídleno Francouzi na zač. 17. stol.; legislativním orgánem je Územní rada, která si volí svého předsedu, prefekt jmenován francouzským prezidentem Clippertonův ostrov Francie Karibik Anguilla VB Kolonizováno Brity 1650, na zač. 19. stol. navzdory přání obyvatel přičleněn k Sv. Kryštofu a Nevisu, několik pokusů o oddělení neuspělo, až teprve v roce 1971 povoleno; 1980 formálně britským závislým územím; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje po volbách do Shromáždění vůdce nejsilnější frakce hlavním ministrem Karibik Aruba Nizozemsko Karibik Britské panenské ostrovy VB Karibik Kajmanské ostrovy VB 1499 nárokováno Španělskem, 1636 zabrali Nizozemci; 1986 se odtrhla od Nizozemských Antil, 1990 zastaveno hnutí za úplnou nezávislost z vlastního podnětu 1648 kolonizováno Nizozemci, 1672 zabráno Brity; součástí britské kolonie Leewardovy ostrovy; 1967 autonomie; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje premiérem obvykle vůdce nejsilnější strany ve Shromáždění Britská kolonizace v průběhu 18. a 19. století; od 1863 spravováno z Jamajky; součást britské Federace západoindického souostroví, po jejím rozpadu si zvolili závislost na VB Karibik Curaçao Nizozemsko Karibik Guadeloupe Francie Karibik Martinik Francie Karibik Montserrat VB Karibik Navassa (ostrov) USA Karibik Nizozemské Antily Nizozemsko Karibik Portoriko USA Karibik Saint Barthélemy Francie Karibik Saint Martin Francie Karibik Sint Maarten Nizozemsko Karibik Turks a Caicos VB Karibik Americké panenské ostrovy USA Jižní Amerika Falklandy (Malvíny) VB Jižní Amerika Francouzská Guayana Francie Jižní Amerika Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy VB

9 3. Dekolonizace Asie Koloniální metropole byly oslabeny druhou světovou válkou Na mnoha místech byly během války zcela vytlačeny Japonci (V a JV Asie a Tichomoří) anebo slíbily nezávislost (BSV) V těchto koloniích byl silný tlak národněosvobozeneckých emancipovaných hnutí (která bojovala proti Japoncům anebo s nimi spolupracovala) na získání nezávislosti Po válce se jim už nepodařilo koloniální nadvládu na těchto územích obnovit (i když se o to metropole snažily, a to i za cenu války)

10 Japonská expanze k a k Zdroj: ( )

11 Japonsko během 2. sv. války Zdroj: ( )

12 3. Dekolonizace Asie Jihozápadní Asie: VB: Afghánistán (1919), Irák (1932 mandátní území), Jordánsko (1946 mandátní území), Izrael (1948 mandátní území), Kypr (1960), Kuvajt (1961), Jižní Jemen (1967), Bahrajn (1971), Spojené arabské emiráty (1971), Katar (1971) Francie: Libanon (1943 mandátní území), Sýrie (1946 mandátní území) Jižní Asie: VB: Indie a Pákistán (1947), Srí Lanka (1948), Maledivy (1965)

13 Jihovýchodní Asie: 3. Dekolonizace Asie VB: Barma (1948), Malajsie (1957), Singapur (1965 na Malajsii), Brunej (1984) Španělsko/USA: Filipíny (1898/1946) Nizozemsko: Indonésie (1945 vyhlášeno, 1949 Nizozemsko uznalo) Francie: Vietnam (1945), Laos (1949, fakticky až 1954), Kambodža (1953) Portugalsko: Východní Timor (1975; 2002 nezavislost na Indonésii) Východní Asie: Čína: Mongolsko (1921) Japonsko: Korejská republika (1945), KLDR (1945)

14 Závislá území v Asii Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) JZ Asie Západní břeh Izrael JZ Asie Pásmo Gaza Izrael JZ Asie Akrotiri VB JZ Asie Dhekélie V J Asie Britské území v Indickém oceánu VB JV Asie Ashmore a Cartier (ostrovy) Austrálie JV Asie Kokosové (Keelingovy) ostrovy Austrálie JV Asie Vánoční ostrov Austrálie JV Asie Paracelské ostrovy Čína 0 JV Asie Spratlyho ostrovy Čína, Filipíny, Malajsie, Taiwan, Vietnam V Asie Hong Kong Čína V Asie Macao Čína

15 4. Dekolonizace Afriky Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)

16 Case studies colonial failures after WWII Suez Crisis Suez Canal completed 1869 a stock company, British and French government shareholders) 1882 Britain seized control of Egypt protectorate, since 1922 Egypt formally independent After WWII is Egypt pro British kingdom of corrupted elite around court of King Farouk 1952 Revolution / coup d état Free Officers Movement Farouk abdicates in favour of prince Fuad 1953 Republic with puppet president Muhammad Naguib

17 1954 the real architect of revolution Gamal Abdel Nasser became president Programme: modest land reform unite with Sudan (British-Egytian condominium at that time) in order to control the whole Nile valley. modernization (key project of Aswan Dam but problem how to finance it, neither USA nor Europe want to invest) nationalistic and antiimperialistic rhetorics, panarabism and Non-aligned movement 1956 Nationalization of the Canal (incl. compensation to shareholders) France was hostile to Nasser as well for support of nationalistic rebellion in Algeria (in fact, the support was mainly rhetoric) FRA + GBR decided to start a millitary action against Nasser and destroy his regime Plan: Israel to invade the Sinai penninsula and to head towards the Canal. FRA + GBR to deploy the troops to make a buffer zone between Egypt and Israel (alongside the Canal).

18 Nasser refuses the troops, France and Britain are invading by force and starting anti-nasser propaganda in Cairo. Nasser sunk ships in the Canal in order to block it. Furios reaction of USA, Arab countries and USSR as well the case goes to General Assembly of UN a big debacle for France and Britain THE RESULTS Beginning of British Retreat from Empire, lost influence in Arab world, lost will to keep the African colonies where the nationalism was soaring. Hurry in providing Sudan independence to prevent Nasser to take control over Sudan. Nasser gained prestige and influence, Egypt as a leader of Arab world, eliminated most of western influence in Egypt, deal with USSR financing Aswan France needed another lesson: Algeria

19 Algeria Most important French colony in Africa. Strong presence, 1/3 of population of European origin, 3 Northern départements part of France For a long time a peaceful colony where French colons pieds noirs were ruling both politics and economy. Arabic minority in subservient status they had some representation in Paris, but colaborent and without much influence in comparison to pieds noirs Some muslims (mainly from Algeria) worked in France 1954 sudden and poorly prepared attacks of nationalist guerillas of Front de Libération Nationale (FLN), lead by Ahmed ben Bella. French furios and brutal reaction, large military intervention, escalation of violence on both sides, terror tactics, problem spilled over to Morocco and Tunisia Morocco and Tunisia granted independence (France wanted to focus on Algeria only, presence of troops) FLN muted, France won the war, but in deep political agony of IV. republic, political vacuum, goverment wants to negotiate with FLN. => strong dissagreement among pieds noirs and army => end of IV. republic and Ch. de Gaulle is back Crude oil discoveries are making the stakes in Algeria higher

20 Intermezzo: Afrique Noir Apart from problems in Algeria since 1954, the French colonial empire in Africa seemed to be OK. Nationalism seemed to be a problem of British Africa. African elites in French Africa were to the large degree assimilated into French society. (Houphoët-Boigny, Senghor ) Mission Civilisatrice on the right way Senghor: Négritude, but staying in the French Republic, Ghana (Nkrumah) is too radical. Independence would be only an illusion due to poor economy. We need only to reform the Union Française 1956 Reform Loi Cadre confirmation of financial support substantial internal autonomy electoral reform dismantling of 2 supercolonie (AOF & AEF) criticism in terms of Balkanization of Africa.

21 1958 (de Gaulle and V. republic), more reforms internal autonomy (excl. foreign affairs, defence, overall economic policy) Union Française into Franco-African Community 1958 referendum: yes = stay in Community no = independence and cutting all ties with France All but Guinea (Ahmed Sékou Touré) said YES. We prefer poverty in freedom to riches in slavery France terminates all ties with Guinea, Guinean economy is shattered, many experts are leaving Guinea, and Touré in international isolation establishes closer relations with the East Block. From the rest territories came demands for greater control of own affaires (French tried to continue the rule in the old style) de Gaulle agrees with independence except Algeria 1960 = The year of Africa (17 independent states, 14 of which French) French Africa became independent, but still French private estate or chasse gardée (monetary union, military bases, presidential aides)

22 Algeria (II) Regardless of 1958 military victory, in Algeria there are still conflicting demands of pieds noirs and Algerian nationalists. France tries to solve the situation through a massive aid with goal to create a class of moderate Arabs FLN is intensifying guerilla actions again (against French troops, Pieds Noirs and moderate Arabs as well) 1959 there are 3 solutions: Independence (in Guinean style) Total integration with France association (de Gaull s favourite) Pieds Noirs ultras are creating paramilitary groups, muslim riots with huge support of population

23 1961 Peace talks Pieds Noirs did short-lived coup d état in Algeria, Organisation Armée Secrète attempts to assassinate Ch. de Gaull PN in Algeria terror against muslims in order to provoke FNL to attack French (expecting French military reaction again), tactics of scorched earth 1 million refugees in France, war casualties 1962 Algeria independent

24 Decolonization Process of decolonization of Africa South Africa? 1910/1994 Egypt 1922 Italian colonies 1951/2 French colonies 1956 Morocco, Tunisia 1958 Guinea 1960 En masse 1962 Algeria British territories 1956 Sudan 1957 Ghana Zimbabwe 1965/ Swaziland Portugal colonies 1974/75 Namibia 1990 Eritrea? 1993 South Sudan 2011

25 4. Dekolonizace Afriky Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)

26 Afrika v roce 1914

27 Na kom získaly africké země nezávislost

28

29 Nezávislost afrických zemí Před rokem 1950 (4) 1960 (17) Zbytek 60. let (15) 70. léta a později (12) Etiopie 0 Libérie Jižní Afrika Egypt léta 20. stol. (6) Libye Súdán Maroko Tunisko Ghana Guinea Kamerun Senegal Togo Madagaskar Kongo (Zair) Somálsko Benin Niger Burkina Faso Pobřeží slonoviny Čad Středoafrická republika Kongo Gabon Mali Nigérie Mauritanie Sierra Leone Burundi Rwanda Alžírsko Uganda Keňa Tanzanie Malawi Zambie Gambie Botswana Lesotho Mauricius Svazijsko Rovníková Guinea Guinea- Bissau Mosambik Kapverdy Komory Svatý Tomáš a Princův ostrov Angola Seychely Džibutsko Zimbabwe Namibie Eritrea Jižní Súdán Belgie, Etiopie, Francie, Itálie, Jihoafrická republika, Portugalsko, Súdán, VB Většinou se proces dekolonizace v Africe, který s větší intenzitou započal v 50. letech a trval až do 90. let, obešel bez ozbrojeného boje proti koloniální správě, nicméně existuje několik výjimek (Alžírsko ; Keňa ; portugalské kolonie: Angola , Mosambik , Guinea-Bissau ).

30 Závislá území v Africe Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Západní Afrika Západní Sahara Maroko Západní Afrika Svatá Helena VB Jižní Afrika Mayotte (Mahoré) Francie Jižní Afrika Francouzské jižní a antarktické země Francie Jižní Afrika Bassas da India Francie Jižní Afrika Europa (ostrov) Francie Jižní Afrika Jižní Afrika Glorioso (ostrovy) Juan de Nova (ostrov) Francie Francie Jižní Afrika Réunion Francie Jižní Afrika Tromelin (ostrov) Francie

31 5. Dekolonizace Austrálie a Tichomoří VB: Austrálie (1901), Nový Zéland (1907), Šalamounovy ostrovy (1968), Tonga (1970), Fidži (1970), Tuvalu (1978), Kiribati (1979) USA: Marshallovy ostrovy (1986 por. úz.), Mikronésie (1986 por. úz.), Palau (1994 por. úz.) Austrálie: Papua-Nová Guinea (1975 por. úz.) Nový Zéland: Samoa (1962 por. úz.) Austrálie+Nový Zéland+VB: Nauru (1968 por. úz.) Francie+VB: Vanuatu (1980)

32 Závislá území v Tichomoří a Antarktidě Subregion Závislé území Závislost na Rozloha Počet HDP HDP/obyv. (km 2 Hustota ) obyvatel (USD podle PPP) (USD podle PPP) Tichomoří Americká Samoa USA Tichomoří Bakerův ostrov USA Tichomoří Cookovy ostrovy Nový Zéland Tichomoří Ostrovy Korálového moře Austrálie Tichomoří Francouzská Polynésie Francie Tichomoří Guam USA Tichomoří Howland (ostrov) USA Tichomoří Jarvisův ostrov USA Tichomoří Johnstonův atol USA Tichomoří Kingmanův útes USA Tichomoří Midwayské ostrovy USA Tichomoří Nová Kaledonie Francie Tichomoří Niue Nový Zéland Tichomoří Norfolk Austrálie Tichomoří Severní Mariany USA Tichomoří Palmyra (atol) USA Tichomoří Pitcairnovy ostrovy VB Tichomoří Tokelau Nový Zéland Tichomoří Tichomořské ostrovy USA USA Tichomoří Wake (ostrov) Tichomoří Wallis a Futuna Francie Antarktida Bouvetův ostrov Norsko Antarktida Heard a McDonaldovy ostrovy Austrálie

33 Závislá území v Evropě Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Severní Evropa Faerské ostrovy Dánsko Severní Evropa Jan Mayen (ostrov) Norsko Severní Evropa Svalbard Norsko Západní Evropa Guernsey VB Západní Evropa Man (ostrov) VB Západní Evropa Jersey VB Jižní Evropa Gibraltar VB

34 Některé organizace sdružující bývalé metropole a kolonie

35 Společenství národů (Commonwealth of Nations) Postupně se vyvinul z Britského impéria jako relativně volné seskupení zemí, které ctí společné principy vyjádřené v deklaraci ze Singapuru (1971): podpora demokracie, lidských práv, dobré správy, právního státu, osobních svobod, rovnosti, svobodného obchodu, mnohostrannosti a světového míru Dnes je základem Westminsterský statut (1931) zákon, který zrovnoprávňoval parlamenty britských domínií s britským parlamentem 54 zemí (52 bývalých kolonií + Mosambik a Rwanda) Setkání jednou za 2 roky V čele je britský panovník, 16 zemí považuje stále britského panovníka za svou hlavu státu označovány za Commonwealth realms

36 Společenství národů (Commonwealth of Nations)

37 Commonwealth realms země Commonwealthu, které považují britského panovníka za svou hlavu státu, do jisté míry neoficiální označení

38 Mezinárodní organizace Frankofonie (La Francophonie) Svým způsobem navazuje na Francouzské impérium (do 1946), Francouzskou unii ( ) a Francouzské společenství (od roku , formálně zrušeny pasáže Ústavy až v roce 1995) Vytvořena Společenství států, ve kterých se používá francouzština jako hlavní nebo jeden z důležitých jazyků Má dnes 57 členských zemí a 20 pozorovatelů, zhruba 890 mil. lidí

39

40 Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu Organizace pro mezivládní spolupráci se sídlem v Madridu založená v roce 1949 (tehdy jako Úřad pro latiskoamerické vzdělávání) Podporuje spolupráci mezi státy, integraci, šíření latinskoamrické kultury apod.

41 Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu

42 Společenství portugalsky mluvících zemí Založeno v roce 1996 Členy jsou Portugalsko, Brazílie, Angola, Kapverdy, Guinea-Bissau, Mosambik, svatý Tomáš a Princův ostrov a od roku 2002 i Východní Timor Organizace má především podporovat spolupráci členských zemí a znalost či povědomí obyvatel o ostatních členských zemích Také se zapojuje do řešení politických krizí ve členských státech (např. Sv. Tomáš a Pr. os. nebo Guinea Bissau)

43 Společenství portugalsky mluvících zemí

44 Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Země nově vzniklé v procesu dekolonizace během 40., 50. a 60. let si začaly záhy uvědomovat některé společné problémy, obdobnou koloniální historii a potřebu spolupracovat Za zásadní bylo považováno překonání pozůstatků kolonialismu Rychlý hospodářský rozvoj a prosperita měly být logickým důsledkem ukončení koloniálních vztahů, které byly hodnoceny jako nástroj vykořisťování a hlavní překážka rozvoje

45 Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Ke snahám o spolupráci v rámci nově vzniklých zemí přispělo i bipolární soupeření dvou hlavních mocenskopolitických bloků (kapitalistické státy v čele s USA a socialistické státy v čele se Sovětským svazem), při kterém docházelo k zasahování do vnitřních záležitostí zemí třetího světa Spolupráce tedy měla: řešit palčivé hospodářské a sociální problémy posílit hlas rozvojových zemí vůči jiným aktérům mezinárodních vztahů

46 Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Důraz byl kladen na nezasahování do vnitřních záležitostí Tento princip měl rozvojové země ochránit před zasahováním ze strany bývalých koloniálních metropolí a zároveň pomoci často slabým elitám rozvojových zemí vypořádat se s opozicí Rozložení moci v mezinárodních vztazích, jakož i vnitřní problémy rozvojových zemí a rozpory mezi nimi znamenaly, že spolupráce nebyla obvykle příliš efektivní

47 Bandungská konference (1955) První společná konference 29 asijských a afrických zemí (1,5 mld. obyvatel) organizovaná Indonésií, Barmou, Indií, Pákistánem, Srí Lankou

48 Bandungská konference (1955) Hlavním obecným cílem bylo podpořit hospodářskou a kulturní spolupráci asijských a afrických zemí a ukončení kolonialismu a neokolonialismu Konkrétně šlo mimo jiné o následující sporné body odmítnutí kolonialismu, zvláště francouzského zasahování v Alžírsku, západního zasahování do záležitostí rozvojových zemí, ale také i zasahování Sovětského svazu ve střední a východní Evropě a ve Střední Asii posílení vztahů z Čínou a obavy z napětí mezi lidovou Čínou a západními zeměmi. Čínský předseda vlády Čou En-laj mimo jiné podepsal prohlášení, podle kterého by příslušníci čínských menšin měli být loajální především k jejich domovským státům podpora Indonésie ve sporu s Nizozemskem o západní část Nové Guineje (v roce 1969 nakonec Indonésie násilně anektovala)

49 Bandungská konference (1955) Konference skončila jednohlasným přijetím 10tibodové deklarace na podporu světového míru a spolupráce : 1. Respect for fundamental human rights and for the purposes and principles of the charter of the United Nations 2. Respect for the sovereignty and territorial integrity of all nations 3. Recognition of the equality of all races and of the equality of all nations large and small 4. Abstention from intervention or interference in the internal affairs of another country 5. Respect for the right of each nation to defend itself, singly or collectively, in conformity with the charter of the United Nations 6. (a) Abstention from the use of arrangements of collective defence to serve any particular interests of the big powers (b) Abstention by any country from exerting pressures on other countries 7. Refraining from acts or threats of aggression or the use of force against the territorial integrity or political independence of any country 8. Settlement of all international disputes by peaceful means, such as negotiation, conciliation, arbitration or judicial settlement as well as other peaceful means of the parties own choice, in conformity with the charter of the United Nations 9. Promotion of mutual interests and cooperation 10. Respect for justice and international obligations

50 Bandungská konference (1955) Konference zdůraznila potřebu rozvojových zemí snížit hospodářskou závislost na rozvinutých zemích výměnou technické pomoci a odborníků v rámci rozvojových projektů Bandungská konference (1955) byla následována Konferencí solidarity afro-asijských národů v Káhiře (1957) a Bělehradskou konferencí (1961), na které bylo oficiálně založeno Hnutí nezúčastněných (Non-Aligned Movement - NAM)

51 Hnutí nezúčastněných Non-Aligned Movement (NAM)