Analýza obsahu gymnastických cvičení ve školní tělesné výchově. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Analýza obsahu gymnastických cvičení ve školní tělesné výchově Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Petr Hedbávný Ph.D Vypracovala: Jana Tkadlečková TVS Trenérství Brno, 2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 24. dubna 2014

3 Děkuji Mgr. Petrovi Hedbávnému, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat učitelům brněnských gymnázií, kteří napomohli výzkumu vyplněním dotazníku.

4 Obsah Úvod Gymnastika Pojem gymnastika Historie gymnastiky Dělení gymnastiky Sportovní gymnastika Gymnastika ve školní tělesné výchově Rámcový vzdělávací program (RVP) Školní vzdělávací program (ŠVP) Akrobacie Kotouly Stoj na rukou Přemety Hrazda Výmyk Toč jízdmo vpřed Toč vzad Podmet Přeskok Roznožka Skrčka Kruhy Cvičení v hupu Cvičení na kruzích v klidu Kladina Chůze, taneční kroky a poskoky Skoky Obraty Rovnovážné postoje Akrobatické prvky... 38

5 Náskoky a seskoky Skoky na trampolíně Šplh Šplh na tyči Šplh na laně Výzkumná část Charakter výzkumu a použité metody Charakteristika respondentů Výsledky výzkumu Zastoupení gymnastiky v hodinách tělesné výchovy Zastoupení jednotlivých gymnastických odvětví v hodinách tělocviku Akrobacie Hrazda Přeskok Šplh Skoky na trampolíně Cviky na kruzích Cviky na kladině Zhodnocení výsledků na jednotlivých školách Diskuse Závěr Seznam použitých zdrojů Přílohy. 64 Resumé

6 Úvod Inspirací mé bakalářské práce byly hodiny sokolské všestrannosti starších žákyň a dorostenek v Sokole Brno I, na jejichž vedení se řadu let podílím. Cvičební program v oddílech všestrannosti je velmi různorodý a pestrý. Mezi jeho důležité součásti patří gymnastika. Náš oddíl navštěvují dívky od 11 do 18 let a mnohé z nich před tím neprošly žádnou pohybovou průpravou krom tělesné výchovy ve škole. Dle úrovně jejich pohybových dovedností usuzuji, že na mnoha školách není kladen na gymnastická cvičení dostatečný důraz. Sama se gymnastice věnuji a domnívám se, že gymnastická průprava přináší mnoho pozitivních výsledků. Ve své práci jsem se proto rozhodla zjistit, jak je gymnastika do hodin tělesné výchovy učiteli zařazována. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit obsah gymnastických cvičení na brněnských středních školách. Zaměřila jsem se na hodiny tělesné výchovy čtyřletých gymnázií a vyššího stupně osmiletých gymnázií v Brně. Jako metodu práce jsem použila dotazníkové šetření. Dotazník jsem vypracovala pro účely získávání dat k dosažení stanoveného cíle. Zkoumá míru zařazování a typ gymnastických cvičení v rámci tělesné výchovy. Teoretická část práce se nejprve zabývá pojmem gymnastika, její historií, dělením a charakteristikou sportovní gymnastiky. Dále se věnuje gymnastice ve školní tělesné výchově. Popisuje rámcový vzdělávací program, školní vzdělávací programy gymnázií v Brně a jednotlivé gymnastické disciplíny zařazované do hodin tělesné výchovy. Značná část je věnována konkrétním cvikům, které by se měly v tělocviku objevit, zejména správnému provedení, doporučenému způsobu nácviku a dopomoci. Praktická část je zaměřena na vyhodnocení dotazníkového šetření. Výsledky jsou prezentovány zvlášť pro dívčí a chlapeckou tělesnou výchovu. Získaná data jsou použita jednak k hodnocení obsahu gymnastických cvičení na školách obecně a dále srovnávají běžnou praxi se školními vzdělávacími programy jednotlivých gymnázií. Věřím, že práce přinese jistý vhled do problematiky zařazování gymnastiky do hodin školní tělesné výchovy. Z jejích výsledků vyplyne, zda je 6

7 gymnastice v hodinách věnován dostatek prostoru a jestli se učitelé věnují celé škále gymnastických cvičení. Závěry práce poukáží na případné nedostatky v kvalitě či kvantitě výuky gymnastiky, na které by se školy měly zaměřit. 7

8 1 Gymnastika 1.1 Pojem gymnastika Pojem gymnastika vznikl ze starořeckého slova gymnasein (cvičit nahý) a gymnastes, označující bojovníka, cvičence, ale i člověka, který se zabýval vědou o tělesných cvičeních. Byl odvozen jako nadřazený pojem pro systémy gymnastických cvičení navazující na ideály antické harmonie tělesné a duševní složky člověka kalokagathie (Kos, 1990). Vymezit pojem gymnastika je nelehké, setkáváme se s odlišnými pohledy autorů, které se liší většinou přístupem k chápání obsahu. Kos (1990) definuje gymnastiku jako metodicky uspořádaná tělesná cvičení, zaměřená na rozvoj těla a jeho pohybových schopností. Cílem gymnastiky je tělesný a pohybový rozvoj (Kos, 1990). Svatoň (1993) pokládá gymnastická cvičení za otevřenou soustavu pohybových činností, které se vyvíjejí na základě tradice, lidské tvořivosti, vědeckého přístupu a v souladu s měnícími se hodnotícími a estetickými normami (Kubička, 1993). Skopová a Zítko (2008) chápou gymnastiku jako otevřený systém metodicky uspořádaných pohybových činností esteticko-koordinačního charakteru se zaměřením na tělesný a pohybový rozvoj člověka, na udržování a zlepšování zdraví (Skopová & Zítko, 2008). Dle Novotné (2009) gymnastiku nechápeme pouze jako systém tělesné výchovy nebo soubor cvičení, ale jako fenomén, který ovlivňuje životní styl jednotlivce a uspokojuje jeho potřeby, a zároveň je ovlivňován nároky společnosti na člověka a potřebami jedince (Zítko, et al., 2004). V nejširším pojetí je gymnastika chápána jako otevřený systém uspořádaných, přesně určených gymnastických činností s cílem pozitivně ovlivňovat a rozvíjet pohybový projev cvičence, podílet se na pohybové, estetické a společenské kultivaci člověka. (Krištofič, et al., 2009, p. 8) 8

9 Název gymnastika je dodnes používán v severských zemích i v celé angloamerické oblasti pro všechna tělesná cvičení, zajišťující všestrannou tělesnou výchovu. U nás pro širší pojetí použil M. Tyrš název tělocvik (Zítko, et al., 2004). 1.2 Historie gymnastiky S úplnými počátky gymnastiky se setkáváme již ve starověku. Základ filosofii dbající na tělesné a duševní zdraví byl dán v Číně, Indii a Egyptě (Skopová & Zítko, 2008). V těchto starověkých státech vznikly propracované systémy tělesných cvičení, ze kterých dodnes čerpáme principy a podněty pro tvorbu obsahu současných gymnastických cvičebních programů (Krištofič, et al., 2009). Značný rozvoj středověké gymnastiky nastal v Řecku a Římě, kde ideálem harmonické výchovy byla kalokagathie, tedy vyrovnanost tělesná a duševní. V tomto období oslavovali gymnastiku největší myslitelé doby jako Sókratés, Platón, Aristotelés, Hippokrates či Galenos. Antické chápání gymnastiky se stalo vzorem pro mnohé generace příštích století (Skopová & Zítko, 2008). Po období úpadku vzdělanosti a péče o lidské tělo ve středověku dochází v období renesance k návratu k antickým ideálům. Vyzdvihování významu cvičení pro rozvoj člověka nelze přehlédnout v dílech J. A. Komenského či J. J. Rousseaua. Jejich pedagogické a filozofické myšlenky vedly k uznání tělocviku pro výchovu mládeže (Kubička, 1993; Skopová & Zítko, 2008). Hlavními zdroji současného pojetí gymnastiky jsou tělocvičné systémy, které v Evropě vznikaly koncem 18. a v průběhu 19. století. V Německu vytvořil pojetí tělesných cvičení Johann Christian GutsMuths, který do svého systému zařadil cvičení na nářadí. J. Ch. GutsMuths je považován za zakladatele nářaďové gymnastiky (Krištofič, et al., 2009). Na základě jeho gymnastiky vznikl německý turnérský systém, který zdůrazňoval korektivní a zdravotní funkci cvičení, akcentoval rozvoj síly, vytrvalosti i charakterových vlastností. Hlavními představiteli tohoto směru jsou F. L. Jahn a E. Eiselen (Skopová & Zítko, 2008). Důraz na zdravotní význam cvičení kladl i P. H. Ling, který na základě poznatků 9

10 anatomie a fyziologie vypracoval soustavu přesných cvičení. Tento švédský systém rozlišoval čtyři druhy gymnastiky pedagogickou estetickou, vojenskou a léčebnou (Skopová & Zítko, 2008). P. H. Ling je považován za zakladatele nauky o tělesném rozvoji pomocí gymnastických cviků a taktéž ho můžeme považovat za zakladatele sportovní gymnastiky (Kos, 1990; Kubička, 1993). Jako kritika ortodoxní švédské gymnastiky vznikl systém francouzské přirozené metody. Jeho hlavním představitelem byl G. Demény, který zavedl dynamická cvičení prováděná plynule a rytmicky, a G. Hébert, kladoucí důraz na životosprávu a hygienické návyky cvičenců (Skopová & Zítko, 2008). Ve Švýcarsku položil základy moderních prostných J. H. Pestalozzi (Krištofič, et al., 2009). Komplexním gymnastickým systémem byla soustava tělesných cvičení vytvořená dr. Miroslavem Tyršem. Tyrš vycházel z turnérského pojetí tělocviku a nářaďové gymnastiky, avšak čerpal i z jiných systémů a metod. Jeho soustava tělesných cvičení umožnila vzniknout řadě sportů (Kubička, 1993). Tyrš chápal tělesnou výchovu v naprosté jednotě s výchovou rozumovou, mravní a estetickou. Respektoval pravidlo všestrannosti, zaměřoval se na procvičování celého těla, zvyšování fyzické zdatnosti a připravenost k branné povinnosti (Krištofič, et al., 2009; Skopová & Zítko, 2008). Komplexní pojetí a metodiku tělesné výchovy dívek a žen rozpracovala Klemeňa Hanušová, zakladatelka Tělocvičného spolku paní a dívek pražských. Při realizaci pohybového obsahu upřednostňovala účelnost, přiměřenost, postupnost, všestrannost a rozmanitost (Krištofič, et al., 2009). Ve 20. století se další vývoje a směry gymnastiky vyznačovaly tříbením obsahu a forem. S rozvojem vědy a poznání se vytvářely nové přístupy tělovýchovného působení, vznikaly samostatné specifické systémy. Významný vliv mělo propojování gymnastického pohybu s hudbou a tancem. Tělovýchovné soustavy byly spíše specializované výchovné školy jednotlivých osobností, vzájemně se prolínající a ovlivňující (Zítko, et al., 2004). Velmi důležité byly systémy zaměřené na zdravotní účinky cvičení - dramatický balet J. G. Noverra, estetický tělocvik F. Delsarta, rytmická gymnastika E. J. Dalcrozeho. Systém ženské gymnastiky byl ovlivněn B. Mensendieckovou a E Bjorkstenovou. 10

11 Estetické vnímání pohybu bylo hlavní myšlenkou H. Kallmayerové a I. Duncanové. R. Bode rozvinul rytmickou výrazovou gymnastiku a R. Laban rozpracoval taneční gymnastiku povinnosti (Krištofič, et al., 2009; Skopová & Zítko, 2008). V českých podmínkách byl postupně vytvořen velmi kvalitní specifický gymnastický systém. Zahrnoval to nejlepší, co nabízely zahraniční systémy, a byl obohacován domácím přínosem mnoha odborníků, zvláště kondiční a rytmickou gymnastikou (A. Otčenášek, K Pospíšil, J Krӧschlová, J. Jeřábková, D. Horáková) povinnosti (Skopová & Zítko, 2008). Tělovýchovný gymnastický systém v národních podmínkách dotvářely další osobnosti gymnastiky, významní pedagogové jako např. J.Wála, L. Serbus, B. Kos, Z. Wálová povinnosti (Krištofič, et al., 2009). 1.3 Dělení gymnastiky Obor gymnastika členíme dle dvou hledisek. Prvním je institucionální řízení činnosti zastřešené organizační strukturou mezinárodní gymnastické federace FIG (Fédération Internationale de Gymnastique), spolupracující s Mezinárodním olympijským výborem (IOC International Olympic Committee), v Evropě organizací UEG (Union Européenne de Gymnastuque). Na úrovni států tomu odpovídají příslušné národní svazy sportovních odvětví a další organizace zabývající se gymnastikou. Druhým pohledem je přístup k dělení gymnastiky z hlediska charakteristiky činnosti, specifického obsahu a výchovně-vzdělávacích cílů. Stejně jako se v průběhu let měnilo chápání pojmu gymnastika, setkáváme se také s odlišnými názory a charakteristikami obsahu druhů gymnastiky. Mezi nejvýznamnější přístupy autorů, ze kterých vycházíme při současném řešení systematiky oboru, patří Bohumil Kos, Vratislav Svatoň, Karel Appelt, Květa Perečinská, Marie Skopová, Miroslav Zítko, Viléma Novotná (Krištofič, et al., 2009). 11

12 Bohumil Kos (1990) dělí gymnastiku v systému tělesné výchovy na: 1. základní gymnastiku, 2. aplikované druhy gymnastiky, 3. gymnastiky se sportovním zaměřením (sportovní odvětví) (Kos, 1990). Druhy gymnastiky dle Svatoně (1993) jsou uvedeny v Tabulce 1. Tab. 1: Druhy gymnastiky dle Svatoně (Kubička, 1993) Appelt (1995) dělí gymnastiku na tři druhy. 1. Druhy gymnastiky se zaměřením účelovým: základní gymnastika, kondiční gymnastika, speciální průpravná gymnastika, zdravotní a léčebná gymnastika. 2. Druhy gymnastiky se zaměřením rytmickým: kondičně rytmická gymnastika, tanečně rytmická gymnastika, koordinačně estetická gymnastika, rytmická gymnastika. 3. Druhy gymnastiky se zaměřením sportovním: sportovní gymnastika, moderní gymnastika, 12

13 sportovní akrobacie, skoky na trampolíně, akrobatický rokenrol, sportovní kulturistika, sportovní aerobik (Krištofič, et al., 2009). Perečinská (2000) rozděluje gymnastiku na všeobecnou gymnastiku a gymnastické sporty. Všeobecnou gymnastiku dále dělí na gymnastiku základní, kondiční, rytmickou a kompenzační. Mezi gymnastické sporty patří olympijské sporty a hraniční gymnastické sporty (Krištofič, et al., 2009). Skopová a Zítko (2008) vycházejí pro objektivní vymezení pojmu a dělení širokého obsahu gymnastiky z tradičních pojetí gymnastiky i z dynamického vývoje různých druhů gymnastik, napojených na různá mezinárodní gymnastická společenství. Přiklánějí se k vymezení dvou hlavních skupin podle charakteru obsahu a účelu cvičení: gymnastické druhy a gymnastické sporty. Jejich dělení gymnastiky uvádí tabulka 2 (Skopová & Zítko, 2008). Tab. 2: Dělení gymnastiky dle Skopové a Zítka (Skopová & Zítko, 2008) 13

14 V. Novotná, V. Panská a Š. Chrudimský vychází z předpokladu, že pro všechny gymnastické činnosti používáme nadřazený pojem gymnastika. Z hlediska obsahu a cíle činnosti dělí gymnastiku stejně jako Skopová a Zítko na dvě oblasti gymnastické druhy a gymnastické sporty. Odlišují od sebe systémový přístup k obsahu struktury gymnastických druhů (základní, rytmická a aerobní gymnastika) od obsahu a cílů sportovních odvětví charakterizovaných soutěžemi a od specifického programu gymnastiky pro všechny (dříve všeobecné gymnastiky) prezentované v oblasti sportu pro všechny (Krištofič, et al., 2009). (obr. 1) Obr. 1: Dělení gymnastiky dle Novotné, Panské a Chrudimského (Krištofič, et al., 2009) 1.4 Sportovní gymnastika Sportovní gymnastika je individuální sport, při němž jednotliví závodníci předvádějí silové nebo švihové gymnastické prvky na koberci (prostná) nebo na nářadích. Pohybová činnost tohoto sportu se vyznačuje zvládnutím velkého množství pohybových struktur, jejichž realizace je spojena s estetickým projevem. Gymnastický výkon závisí na technických a motoricko-funkčních předpokladech, 14

15 somatických dispozicích, úrovni motorického učení, úrovni rozvoje koordinačních a silových schopností, flexibilitě, funkci analyzátorů, všeobecné kondici, psychických dispozicích a dalších faktorech. Intenzita zatížení závisí na disciplíně (Bernaciková, et al., 2011; Bedřich, et al., 2014). Ve sportovní gymnastice závodí muži i ženy a jejich disciplíny se odlišují. Ženy závodí v prostných, na kladině, na bradlech a v přeskoku. Mezi mužské disciplíny patří prostná, přeskok, hrazda, bradla, kruhy a kůň našíř. Sportovní gymnastika je stálou součástí olympijského programu (muži od roku 1896, ženy 1928), mistrovství světa se pořádají od roku Ve sportovní gymnastice jsou tři hlavní disciplíny: víceboj družstev, víceboj jednotlivců a finále na jednotlivých nářadích. Základem hodnocení je posuzování obtížnosti a kvality provedení jednotlivých prvků v sestavách. Hodnocení se sestává ze dvou známek známky za obtížnost a známky za kvalitu provedení. Gymnastická pravidla byla dlouhá desetiletí založena na přibližování hodnocení k nejvyšší známce deseti bodů. Po roce 2004 došlo ke změně pravidel a výsledná známka tak překračuje onu dříve vysněnou hranici (Bernaciková, et al., 2011). Gymnastika má vliv na všestranný rozvoj, zdokonaluje mobilitu jedince a učí přesným a koordinačně náročným pohybům. Její pohybový obsah je velmi různorodý a pestrý. Proto je vhodné, zařadit ji do výuky tělesné výchovy nejen ve školní tělesné výchově. 1.5 Gymnastika ve školní tělesné výchově Rámcový vzdělávací program (RVP) Rámcové vzdělávací programy představují hlavní kurikulární dokumenty, které spolu s projektem Národní program pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílá Kniha), definují ve školství v České republice nejvyšší úroveň vzdělávání. Do vzdělávání v České republice byl na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), 15

16 zaveden systém více úrovní tvorby vzdělávacích programů. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních státní a školní (Balada, et al., 2007). Státní úroveň představuje Národní program vzdělávání (NPV) a rámcové vzdělávací programy (RVP). Zatímco NPV formuluje požadavky na vzdělávání, které jsou platné v počátečním vzdělávání jako celku, RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (předškolní, základní a střední vzdělávání). Tyto programové dokumenty konkretizují obecné cíle vzdělávání, specifikují klíčové kompetence důležité pro rozvoj osobnosti žáků, vymezují věcné oblasti vzdělávání a jejich obsahy, charakterizují očekávané výsledky vzdělávání a stanovují rámce a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů, včetně učebních plánů. Na základě rámcových vzdělávacích programů a pravidel v nich stanovených si jednotlivé školy vytvářejí své realizační programové dokumenty školní vzdělávací programy (ŠVP). (obr. 2) Obr. 2: Nový systém kurikulárních dokumentů (Balada, et al., 2007) Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Rámcový vzdělávací program pro gymnázia je určen pro tvorbu ŠVP na čtyřletých gymnáziích a vyšším stupni víceletých gymnázií. Stanovuje základní 16

17 vzdělávací úroveň pro všechny absolventy gymnázií, kterou musí škola respektovat ve svém školním vzdělávacím programu. Dle RVP pro gymnázia patří do náplně hodin tělesné výchovy gymnastika, jejímž obsahem je akrobacie, cvičení s náčiním, přeskoky a cvičení na nářadí (Balada, et al., 2007) Školní vzdělávací program (ŠVP) Školní vzdělávací program je dokument, který si vytváří základní a střední školy v České republice, aby realizovaly požadavky rámcového vzdělávacího programu pro daný obor vzdělávání. Školní vzdělávací program umožňuje učitelům profilovat svoji školu a tím ji odlišit od jiných škol stejného typu. Učitelé mohou formulovat vlastní představy o podobě vzdělávání na své škole, podílet se na výběru vzdělávacího obsahu a jeho rozvržení a odbourat tak zbytečné duplicity v obsahu učiva. Příprava ŠVP je výzvou k posílení mezipředmětových vztahů a souvislostí a jeho tvorba může přispět ke zlepšení komunikace a spolupráce a posílit týmového ducha pedagogického sboru. Žáci a rodiče si díky ŠVP mohou vybrat školu, která nejlépe vyhovuje jejich požadavkům (Doležalová, et al., 2007) Obsah školních vzdělávacích programů gymnázií Dle školních vzdělávacích programů jednotlivých gymnázií činí hodinová dotace tělesné výchovy dvě nebo tři hodiny za týden. Obsah učiva gymnastiky tvoří akrobacie, cvičení na hrazdě, kruzích a kladině, přeskoky a skoky, šplh, cvičení s hudbou, posilovací a kompenzační cvičení. V rámci akrobacie jsou zařazeny kotouly, jejich modifikace a vazby, stoje na lopatkách, hlavě, rukou a jejich vazby, přemet stranou, rovnovážné polohy a postoje a tvorba sestav. Mezi cviky na hrazdě obsažené v programech jsou uvedeny náskok do vzporu, výmyk odrazem jednonož nebo obounož, toč vzad, přešvihy, podmet, sešin a seskoky. Na kladině se jedná o náskoky, seskoky, chůzi, poskoky a rovnovážné stoje s pohybem paží. Při přeskoku by měla být zařazena roznožka, skrčka, případně 17

18 odbočka, a dále skoky na trampolínce a z trampolínky. Kruhy jsou uvedeny dosažné, doskočné i v hupu. Do šplhu patří tyč i lano. Obecně jsou si jednotlivé školní vzdělávací programy gymnázií velmi podobné. 1.6 Akrobacie Akrobatická cvičení jsou ve sportovní gymnastice základem cvičení prostných. Tvoří pohybový základ pro ostatní gymnastická cvičení i pro mnoho dalších sportovních odvětví. Všestranně ovlivňují tělesný rozvoj, obratnost, rovnováhu, rychlost, sílu, kloubní pohyblivost a pohybovou koordinaci (Pavlík, et al., 1983b; Šišková, et al., 1982). Výhodou akrobacie oproti cvičení na nářadí je možnost hromadného nácviku, lepší jištění bezpečnosti a minimální potřeba vybavení (Pavlík, et al., 1983a; b) Kotouly Kotouly charakterizujeme jako přetáčivé pohyby kolem pohyblivé pravolevé osy, při nichž se tělo postupně dotýká jednotlivými částmi trupu podložky (Zítko & Chrudimský, 2006) Kotoul vpřed Technika provedení Kotoul provádíme z polohy podřep, vzpažit, pro získání větší polohové energie. Předklonem trupu a hlavy a dohmatem rukama na zem dochází k posunu těžiště těla vpřed, čímž se vytvářejí výhodné podmínky pro kotoulovou rotaci. Další rotační impulz se získává dopnutím nohou a krčením paží. Po dohmatu rukama na zem je důležité přenést zatížení na oblast přechodu krční a hrudní páteře, nikoliv na hlavu (obr. 3). Zrychlení rotace je zajištěno přiblížením hmoty k ose otáčení, tedy skrčením nohou (Zítko, et al., 2004). 18

19 Obr. 3: Kotoul vpřed (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Nácvik kolébky skrčmo s držením rukou za bérce. Nácvik kolébky skrčmo bez držení, s hlavou u kolen po celou dobu provádění cviku. Nácvik rychlého skrčení: z lehu sed skrčmo, leh, přednožit kolébkou sed skrčmo. Nácvik závěrečné fáze kotoulu: opakované kolébky ze stoje na lopatkách až do dřepu, případně s dopomocí za ruce. Nácvik kotoulu na nakloněné ploše (jako nakloněnou plochu lze použít šikmou žíněnku nebo odrazový můstek překrytý žíněnkou) (Zítko & Chrudimský, 2006). Dopomoc U kotoulu vpřed je výhodné kombinovat nepřímou a přímou dopomoc, tedy použití nakloněné plochy s dopomocí učitele. Pokud je třeba přímé dopomoci, pomáhá učitel jednou rukou předklonit hlavu žáka a druhou v ohbí kyčelního kloubu nadlehčuje tělo a uvádí ho do rotace vpřed (Zítko & Chrudimský, 2006). 19

20 Kotoul vzad Technika provedení Technický základ pohybu spočívá v účelném převedení polohové energie výchozího postavení na rotační pohyb vzad, zkoordinování skrčení nohou a vzpíravé práci paží. Ze stoje nebo dřepu přecházíme pádem vzad přes kolébku do lehu na lopatkách skrčmo. Dlaněmi dohmátneme na zem vedle hlavy a v okamžiku přechodu přes hlavu vzpíráme rukama, čímž usnadníme přetočení a přechod do vzporu dřepmo (obr. 4). Hlava je po celou dobu v předklonu a při včasné opoře rukou se téměř nedostává do kontaktu s podložkou (Šišková, et al., 1982; Zítko & Chrudimský, 2006). V postavení rukou na opoře existují tři základní varianty: a) V současné době je nejobvyklejší postavení rukou těsně u ramen vedle uší tak, že prsty směřují vzad a lokty jsou blízko u sebe. b) Druhý způsob, blížící se závodnímu gymnastickému způsobu provedení, je charakteristický postavením rukou s prsty vtočenými dovnitř a pokrčenými pažemi, podložky se dotknou nejprve malíkové hrany rukou nebo vnější hrany předloktí. c) Způsob přes napjaté paže se používá ve vrcholové gymnastice. Postavení rukou je stejné jako u předchozí varianty. Vyžaduje vyšší úroveň svalových dispozic, ale je technicky jednodušší (Zítko & Chrudimský, 2006). Obr. 4: Kotoul vzad (Zítko, et al., 2004) 20

21 Doporučený způsob nácviku Posílení oblasti pletence ramenního pro pohyb z předpažení do vzpažení. Nácvik kolébky vpřed a vzad s předkloněnou hlavou a správným postavením paží a rukou. Kotoul vzad na nakloněné ploše. Kotoul vzad s dopomocí (Zítko, et al., 2004). Dopomoc Učitel stojí na místě předpokládané opory rukama o zem a úchopem za boky pomáhá nadlehčit tělo cvičence při přechodu přes hlavu (Zítko & Chrudimský, 2006) Stoj na rukou Stoj na rukou představuje statickou rovnovážnou polohu, jejíž obtížnost je dána malou plochou opory, značnou vzdáleností těžiště od opory a neobvyklým postavením hlavou dolů (Zítko & Chrudimský, 2006). Technika provedení Ze stoje přednožného levou (pravou), předpažit vzhůru, vykročíme levou a dohmátneme rukama v šíři ramen dostatečně před sebe. Odrazem levé a švihem pravé nohy přeneseme tělo a nohy nad místo opory (obr. 5). Paže, tělo a nohy tvoří ve stojce přímku. Paže jsou vytaženy z ramen, prsty mírně roztažené z důvodu zvětšení oporné plochy, celé tělo je zpevněno, hlava mírně zakloněna. Oči se dívají na konečky prstů (Šišková, et al., 1982). 21

22 Obr. 5: Stoj na rukou (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Zpevňovací a podporová průprava a funkční příprava svalů pletence ramenního. První pokusy o stoj na rukou s nepřímou dopomocí. o Stoj na rukou břichem ke stěně: do stojky se žáci dostanou ručkováním vzad. o Stoj na rukou zády ke stěně: ze stoje, vzpažit vpřed, provádějí žáci stoj na rukou. Prsty rukou se kladou asi 5 10 cm od stěny. Stoj na rukou s přímou dopomocí. Stoj na rukou samostatně na zemi. Stoj na rukou na různých nářadích (stálky, bradla, kladina) (Zítko & Chrudimský, 2006). Dopomoc V prvních fázích nácviku upřednostňujeme nepřímou dopomoc a záchranu. U méně funkčně připravených jedinců vždy kombinujeme přímou a nepřímou dopomoc. Učitel stojí bočně k žákovi na straně švihové nohy ve vzdálenosti jeho výšky a zpočátku poskytuje dopomoc za stehna. V další etapě poskytujeme dopomoc v oblasti těžiště nebo i pod ním, čímž je zaručena kontrakce svalových skupin nad místem dopomoci (Zítko & Chrudimský, 2006). 22

23 1.6.3 Přemety Přemety jsou pohyby celého těla, jejichž hlavním znakem je přetáčení prohnutého (toporného) těla oporem rukama nebo jedné ruky, případně předloktími o základnu. Přemety můžeme provádět vpřed, vzad nebo stranou, i s obraty. Mezi nejobvyklejší patří přemet před, přemet vzad, přemet stranou a rondát (Zítko & Chrudimský, 2006) Přemet stranou Přemet stranou, neboli hvězda, je jedním ze základních akrobatických prvků, dostupných každému cvičenci. Kinematickým znakem přemetu stranou je přetáčivý pohyb kolem předozadní osy s postupnou jedno nebo dvouoporovou fází pohybu. Při správném provedení se oporné body (ruce i nohy) nacházejí na jedné přímce (Zítko & Chrudimský, 2006). Technika provedení Přemet stranou je možno zahájit z čelného nebo bočného postavení. Přemet stranou z bočného postavení (popsáno vlevo) začínáme ze stoje rozkročného, upažit, unožit levou. Rychlým došlápnutím levé s co největším úklonem dohmátneme na zem levou rukou se současným odrazem levé a švihem pravé nohy do stoje na rukou s širokým roznožením. Ruce jsou v šíři ramen, prsty pravé ruky směřují téměř proti směru pohybu. Následuje plynulé přenesení hmotnosti těla na pravou paži a došlápnutí na pravou nohu. Odrazem pravé ruky od země přecházíme postupně až do stoje rozkročného, upažit. Při provedení z čelného postavení začínáme nápřahem podobně jako stoj na rukou (obr. 6). Při předklonu vytáčíme trup tak, aby dohmaty rukou a postavení ramen byly už souhlasné se směrem pohybu (Pavlík, et al., 1983b). Obě výchozí polohy nám umožní zisk velké polohové energie, nutné pro další přetáčení. Další hnací akcí je relativně dlouhý krok vpřed (špička nohy ve směru pohybu) a současné zanožení švihové nohy do individuálně maximální polohy. Poslední hnací činností je odraz z druhé ruky (Zítko & Chrudimský, 2006). 23

24 Obr. 6: Přemet stranou (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Určení individuálního směru otáčení. Vysvětlení a popis cviku. Ukázka správného provedení. První pokusy o komplexní provedení cviku. Opravy případných chyb. Změny výchozí i závěrečné polohy a procvičování cviku i v kombinacích s dalšími osvojenými prvky (po zvládnutí přemetu stranou ze základního postavení). Nacvičení prvku i na druhou stranu (Zítko & Chrudimský, 2006). Dopomoc Případnou přímou dopomoc poskytujeme zkříženým hmatem úchopem za pas. Učitel stojí za zády žáka (Zítko & Chrudimský, 2006) Přemet vpřed Přemet vpřed odrazem jednonož řadíme mezi dynamické akrobatické cvičební tvary převratového charakteru. Prvek nejčastěji provádíme po přemetovém poskoku, s doskokem na jednu nebo obě nohy (Zítko & Chrudimský, 2006). Přemetový poskok Přemetový poskok je přípravnou fází akrobatických skoků vpřed nebo stranou, prováděných z rozběhu. Vykročíme švihovou nohou a odrazem 24

25 provedeme předskok, odrazovou nohu přednožíme a předpažíme vzhůru. Nohy, tělo a paže jsou napjaté, odraz směřuje šikmo vpřed vzhůru. Tělo je se švihovou nohou v jedné přímce. Při odrazu musí být zpevněna nejdůležitější kloubní spojení. Zásadní je spojení rozběhu, poskoku a navazujícího prvku (Šišková, et al., 1982). Technika provedení Přemet vpřed je vhodné provádět po rozběhu a přemetovém poskoku pro zisk co největší kinetické energie. Hlavní akce začíná pokrčením odrazové nohy a energicky provedenou gymnastickou lavicí (dynamické zanožení švihové nohy současně s předklonem trupu). Dohmat rukama na zem je proveden co nejdále, nesmí však dojít k naskočení na ruce. Po odrazu nohy se tělo přetáčí kolem pevné osy procházející místem dohmatu a kolem okamžitých os rotace (ramenní klouby). V průchozí poloze ve stoji na rukou je hlava v mírném záklonu a tělo mírně prohnuté. Odraz paží musí být proveden rychle s pocitem napjatých paží. Během letu se tělo otáčí kolem pravolevé osy procházející těžištěm těla v mírně prohnuté póze se zakloněnou hlavou (Zítko, et al., 2004). Při provedení s doskokem na obě nohy se po přejití trupu svislou polohou a odrazu rukama připojuje švihová noha k odrazové (obr. 7). Doskok je charakterizován polohou: výpon spojný, mírný hrudní záklon, záklon hlavy, vzpažit. U provedení s doskokem jednonož je švihová noha po celu dobu vpředu, nohy zůstávají v co největším roznožení. Zvládnutí této techniky vyžaduje značné bederní prohnutí, proto jej nacvičujeme jen s dívkami (Pavlík, et al., 1983a). Obr. 7: Přemet vpřed (Zítko, et al., 2004) 25

26 Doporučený způsob nácviku Zopakování stoje na rukou se zdůrazněním gymnastické lavice. Poskok na rukou při přechodu do stoje na rukou (přes čáru nakreslenou na žíněnce, ze zvýšené nebo na sníženou plochu). Rychlé stoje na rukou proti molitanové žíněnce opřené o stěnu. Průpravné cvičení pro zajištění správné pózy těla v letu a při doskoku (stoj zády ke stěně, vzpažit záklon trupu i hlavy a opakované odrazy rukou od stěny). Celý přemet z kroku ze zvýšené plochy (žíněnky, víko bedny) s dopomocí. Přemet na postupně snižovaném pomocném nářadí. Přemet po přemetovém poskoku s dopomocí. Přemet z rozběhu dvou až tří kroků a po přemetovém poskoku (Zítko & Chrudimský, 2006). Dopomoc Přímou dopomoc poskytujeme několika způsoby dle technické úrovně žáka a silových dispozic učitele. Nejpoužívanější způsob se zaměřuje na pomoc při nadlehčení těla cvičence a zamezení nadměrného pohybu ramen vpřed. Ruka bližší cvičenci jej uchopí za paži co nejblíže deltového svalu, druhá ruka se pokládá pod bedra. Tímto úchopem držíme cvičence až do doskoku (Zítko & Chrudimský, 2006). 1.7 Hrazda Hrazda je nepohyblivá vodorovná 28 mm silná a 240 cm dlouhá pružná ocelová žerď, která je na konci upevněna ve sloupcích. Výška hrazdy je snadno upravitelná podle potřeby, od nízké až po doskočnou (Zítko, et al., 2004). Při cvičení na hrazdě používáme tři základní úchopy: nadhmat (hřbety rukou směřují ke cvičenci), podhmat (hřbety rukou směřují od cvičence), dvojhmat (jedna ruka v podhmatu, druhá v nadhmatu). Palec je vždy postaven 26

27 proti ostatním prstům. Pro všechna cvičení na hrazdě používáme magnezium, které zvětšuje přilnavost dlaně k hrazdě (Pavlík, et al., 1983b; Zítko, et al., 2004). Cvičení na hrazdě vyžaduje dobrou koordinaci pohybů, obratnost a sílu (Pavlík, et al., 1983a) Výmyk Výmyk patří mezi přechody z nižší polohy do vyšší, kdy se cvičenec dostává vedeným pohybem do vzporu nohama napřed. Výmyk lze provádět na dosažné i doskočné hrazdě. Provedení na doskočné hrazdě vyžaduje více síly, provádějí jej pouze chlapci. Zaměříme se proto na výmyk na dosažné hrazdě, který lze provádět odrazem střídnonož nebo v obtížnější verzi odrazem snožmo či tahem (Krištofič, 2008; Pavlík, et al., 1983b). Technika provedení Základem pohybu je přiblížení těžiště těla silou svalstva k ose otáčení (hrazda) a využití extenzorů paží a trupu k technicky správné poloze vzporu (Zítko, et al., 2004). Ze shybu stojmo (chodidla pod žerdí) prudce zanožíme jednu nohu a současně se druhou odrazíme tak, aby pohyb nohou směřoval vzhůru a vzad přes žerď. Shyb a předkloněnou hlavu držíme do okamžiku položení boků na žerď. Následuje vzpřímení hlavy a trupu a dopnutí paží do vzporu. Pro výmyk odrazem snožmo platí stejné zásady (obr. 8). Je třeba dbát na to, aby odraz nesměřoval příliš vzad (Pavlík, et al., 1983b). Obr. 8: Výmyk (Zítko, et al., 2004) 27

28 Doporučený způsob nácviku Cílené posilování svalstva paží (flexorů i extenzorů). Cílené posilování břišního lisu a flexorů kyčle. Úprava hrazdy a žíněnek tak, aby žáci měli hrazdu po ramena a začínali cvik z polohy shybu stojmo. Využití šikmé plochy pro snadnější přiblížení nohou a trupu k hrazdě. Výmyk s dopomocí. Výmyk samostatně v různých variantách (Zítko, et al., 2004). Dopomoc Učitel má jednu ruku pod zády žáka (v oblasti lopatek), druhá je připravena k zatlačení na zadní stranu stehen po odrazu nohou od země. V závěru výmyku učitel přehmátne a přitlačuje oběma rukama žáka k hrazdě, čímž zabrání při neudržení vzporu kontaktu obličeje s hrazdou (Krištofič, 2008) Toč jízdmo vpřed Technika provedení Toč jízdmo vpřed se provádí ze vzporu jízdmo v podhmatu. Pro zisk větší točivosti mírně nadzvedneme tělo a přednožíme nohu, která je před žerdí. Následuje vychýlení trupu vpřed se snahou o posunutí těžiště před osu hrazdy a vlivem gravitace dochází k otáčivému pohybu. Pro úspěšné dokončení cviku je nutné zachovat po zahájení pohybu postavení částí těla tak, aby těžiště těla bylo co nejblíže k ose otáčení. Průchozí polohou je svis střemhlav roznožný. Nesmí dojít k vysazení ani k pokrčení paží. O žerď se po celou dobu opírá přední část stehna nohy za žerdí (Zítko, et al., 2004). 28

29 Obr. 9: Toč jízdmo vpřed (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Nácvik vzporu jízdmo v podhmatu a svisu střemhlav roznožmo pravou (levou) vpřed. Vzpor jízdmo a vyšlápnutí na bednu Toč jízdmo s dopomocí, později samostatně (Zítko, et al., 2004). Dopomoc Učitel stojí za hrazdou, jednu ruku má na zádech cvičence v oblasti lopatek, druhá je připravena zabránit rychlému poklesu přední nohy. Ruka na zádech zůstává a pomáhá cvičenci při vzestupném pohybu do vzporu, druhá ruka je připravena z přední strany ve výši ramen zabránit případnému přetočení do dalšího toče (Krištofič, 2008) Toč vzad Technika provedení Z polohy vzporu provedeme dynamickým zanožením zášvih, kterým se vychýlí nohy a trup šikmo vzad vzhůru od hrazdy, ramena jsou mírně před hrazdou. Z této polohy pak vychýlením ramen vzad se současným pohybem napjatého těla k hrazdě dochází k otáčivému pohybu těla kolem hlavní osy žerdi (obr. 10). Po celou dobu trvání cviku zachováváme zpevněný trup a rovné postavení hlavy a silou napjatých paží a pletence ramenního držíme stehna 29

30 u hrazdy. Zastavení otáčivého pohybu se děje zvětšením třecího odporu stiskem hrazdy a důsledným napřímením (Krištofič, 2008). Obr. 10: Toč vzad (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Zpevňovací a podporová příprava v lehu, vzporu, svisu střemhlav. Nácvik zášvihu ve vzporu. Ze vzporu pronesení celým pohybem. Toč vzad s dopomocí, později samostatně (Zítko, et al., 2004). Dopomoc Učitel stojí bočně před hrazdou, jedna ruka přidržuje tělo žáka u hrazdy, druhá pomáhá otáčivému pohybu tlakem do stehen. Při dokončení toče učitel přehmátne jednou rukou pod hrudník a druhou pod stehna, čímž jistí výslednou polohu vzporu (Zítko, et al., 2004) Podmet Podmet je dynamický prvek, který se používá jako závěr sestav. Lze jej provádět po předchozím cvičebním tvaru, za zášvihu, z klidu ze vzporu, nebo jako průpravu ze svisu stojmo (Krištofič, 2008). 30

31 Technika provedení Technickým základem podmetu je převod otáčivého pohybu celého těla vzad, který je přerušen energickým odtlačením paží od hrazdy v okamžiku průchodu svisem střemhlav, a postupná změna v postavení článků těla při přechodu do letové fáze (Zítko, et al., 2004). Ze vzporu provedeme zášvih. Ze zášvihu se boky vracejí zpět k hrazdě, paže jsou napnuté, trup toporný nebo mírně vysazený, hlava je rovně, brada přitažená. Trupem provedeme aktivní pohyb vzad. Přetáčení kolem žerdi přerušíme přitažením rukama a pohybem šikmo vzhůru podél hrazdy. Tělo se prohne, ruce odtlačíme od žerdi a dokončíme cvik pružným doskokem (obr. 11). Těžiště těla by v kulminačním bodu letu mělo být minimálně na úrovni hrazdy (Pavlík, et al., 1983b; Zítko, et al., 2004). Obr. 11: Podmet (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Nácvik mírně povysazeného svisu střemhlav. Z chůze odrazem jednonož podmet na hrazdě po ramena přes překážku (švihadlo, tyč, žíněnka). Podmet odrazem střídnonož přes překážku (snaha o spojení nohou před puštěním hrazdy). Podmet odrazem snožmo. Podmet ze vzporu s dopomocí, později samostatně (Zítko, et al., 2004). 31

32 Dopomoc Učitel stojí bočně před hrazdou, jednou rukou drží žáka za předloktí (zespodu pod hrazdou), druhou rukou podpírá bedra a usměrňuje tak pohyb těla. Cvičence drží v prvních pokusech až do doskoku. Později dává dopomoc pouze za trup (Zítko, et al., 2004). 1.8 Přeskok Přeskok je charakterizován smíšenou pohybovou činností, ve které převažuje dynamická složka (rozběh a odraz). Samotný přeskok, který je otázkou několika sekund, má přesně určenou kinematickou stránku. Cvičenec tedy musí dosáhnout dostatečné rychlostně-silové schopnosti (Pavlík, et al., 1983b). Technika přeskoků je krom biologických dispozic cvičence závislá i na materiálně technickém vybavení, tedy rozměrech a vlastnostech nářadí. V podmínkách školní tělesné výchovy se jako přeskokové nářadí používá koza, bedna či kůň nadél nebo našíř (Zítko, et al., 2004). Přeskoky vzporem dělíme na: a) přeskoky přímé (skrčka, roznožka, schylka ), b) přeskoky převratové (přemety, překoty ). Z didaktických důvodů dělíme přeskok na několik částí: 1. Rozběh slouží jako prostředek k získání dostatečné pohybové energie. Čím je struktura skoku složitější a vyžaduje větší rotaci, tím rychlejší musí rozběh být. 2. Náskok a odraz z můstku plní dvě zásadní funkce: a) Převádí přímočarý vodorovný pohyb rozběhu na šikmý vrh vzhůru. b) Zajišťuje požadovanou míru otáčení těla v první letové fázi. 3. První letová fáze část skoku od opuštění můstku do prvního kontaktu s přeskokovým nářadím. 4. Dohmat a odraz z nářadí slouží jako další silový impulz ovlivňující let těla ve druhé letové fázi. U všech skoků je třeba dohmátnout dříve, než začne dráha letu těžiště klesat. 32

33 5. Druhá letová fáze dráha letu a točivost je výsledkem všech předcházejících pohybových akcí. Její délka by měla být přibližně dvojnásobkem první letové fáze. 6. Doskok slouží k bezpečnému utlumení pohybové energie letu a je specifický pro různé druhy skoků. Společným znakem bezpečných doskoků je doskok na obě nohy s chodidly na šíři boků, energie letícího těla se tlumí silou svalů všech kloubních spojení dolních končetin. Při narovnání se paty posunou k sobě a závěrečný postoj je ve stoji spatném (Zítko, et al., 2004) Roznožka Roznožku řadíme mezi přímé skoky. Lze ji provádět bez zášvihu, nebo v technicky více ceněné verzi ze zášvihu (Krištofič, 2008). Technika provedení Jednotlivé fáze provádíme dle již uvedených zásad. V okamžiku dohmatu na přeskokové nářadí je velikost přetočení těla okolo 30 stupňů nad horizontálou, tělo je mírně prohnuto a ruce jsou při prvním kontaktu s nářadím výrazně před rovinou ramen (obr. 12). Dokončení odrazu rukama musí být provedeno dříve, než ramena přejdou rovinu dohmatu. Roznožení, rychlé a maximální, se provádí až s odrazem paží. Při odrazu dochází k mírnému povysazení v kyčelních kloubech, které se v průběhu druhé letové fáze vyrovnává. Špičky nohou by se neměly dostat před rovinu ramen. Těsně před doskokem se nohy spojí a mírně přednoží. Při roznožce před koně nebo bednu našíř je nutné rychlejší a větší roznožení a aktivnější protlačení boků vpřed (Pavlík, et al., 1983a; Zítko, et al., 2004). 33

34 Obr. 12: Roznožka (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Akrobatická průprava. Nácvik celého skoku přes nízkou kozu našíř s přímou dopomocí. Nácvik celého skoku s dopomocí s postupným oddalováním můstku. Postupné zvyšování výšky kozy. Roznožka přes kozu nadél s postupným oddalováním můstku. Roznožka přes bednu nebo koně nadél (Zítko, et al., 2004). Dopomoc Učitel stojí na doskokové ploše šikmo od osy doskoku tak, aby mohl chytit žáka oběma rukama pod ramenem bližší ruky a udělat s ním krok od nářadí a aby cvičenci nepřekážel v roznožení. Co nejdříve přecházíme od dopomoci k záchraně. Dopomoc z čelného postavení proti směru pohybu cvičence se příliš nedoporučuje kvůli riziku, že žáci vnímají učitele jako překážku a podvědomě brzdí rozběh (Krištofič, 2008). 34

35 1.8.2 Skrčka Skrčka je další z nepřevratových skoků, který lze provádět bez zášvihu, nebo v technicky více ceněné verzi ze zášvihu. Nářadí může být postaveno nadél nebo našíř (Krištofič, 2008). Technika provedení U skrčky je míra přetočení těla v okamžiku dohmatu okolo 45 stupňů nad vodorovnou rovinou, tělo je toporné nebo mírně prohnuté (obr. 13). Ruce jsou při prvním kontaktu s nářadím před rovinou ramen. Dokončení odrazu musí být uskutečněno dříve, než ramena přejdou vertikální rovinu dohmatu. Nohy se krčí až po odrazu paží, čím rychleji a víc skrčení nohou provedeme, tím lepší jsou podmínky pro změnu momentu setrvačnosti. Ve druhé letové fázi dochází nejprve k energickému dopnutí nohou a narovnání těla, a teprve poté k přípravě na doskok (Zítko, et al., 2004). Obr. 13: Skrčka (Zítko, et al., 2004) Doporučený způsob nácviku Akrobatická průprava. Náskok do vzporu skrčmo na bednu (kozu, koně). Nácvik celého skoku přes kozu, koně nebo bednu našíř s dopomocí s postupným oddalováním můstku a zvyšováním přeskokového nářadí. Skrčka přes nářadí našíř. Skrčka přes nářadí nadél (Zítko, et al., 2004). 35

36 Dopomoc Dopomoc je obdobná jako u roznožky. Učitel uchopí žáka oběma rukama pod ramenem bližší paže a je připraven provést s ním krok od nářadí. Nepřípustné je chytat cvičence za loket nebo níž kvůli riziku zranění (Krištofič, 2008). 1.9 Kruhy Závodní kruhy jsou zhotoveny z kovové konstrukce se závěsnými lanky, na kterých jsou upevněny kroužky. Ve školních tělocvičnách se však setkáváme většinou s cívkovými kruhy, tedy kroužky upevněné na popruzích, které můžeme podle potřeb zvyšovat či snižovat. Pohybový obsah této disciplíny je tvořen komplexem švihových pohybů, vedených pohybů a statických poloh. Cvičení na kruzích vyžaduje dobrou silovou připravenost jedinců (Krištofič, 2008). Ve školní tělesné výchově se používají kruhy jako nářadí pro cvičení v hupu a v klidu Cvičení v hupu Při tomto typu cvičení se nářadí pohybuje zároveň s žákem. Výšku kruhů je třeba upravit tak, aby cvičenec ve stoji na celých chodidlech na kruhy dosáhnul. Je vhodné vymezit pásmo jednoho metru (např. žíněnkou), ve kterém bude prováděn odraz nohou. Existují dvě varianty odrazu, střídnonož nebo snožmo. Rozsah houpání lze zvětšovat energickým přednožením u předhupu, zanožením u záhupu a odrazem nohou. Seskok provádíme v mrtvém bodě (kulminační bod) záhupu, tělo je vysazeno, nohy směřují kolmo k zemi. Vždy je třeba připravit bezpečnou plochu pro doskok a zkušené zachránce, stojící v místě kulminačního bodu předhupu a záhupu. Po zvládnutí hupu přidáváme další pohybové úkony: shyb u předhupu, shyb u záhupu, obraty předkmihem u předhupu, obraty zákmihem u záhupu, svis vznesmo u předhupu apod. (Zítko, et al., 2004) 36

37 1.9.2 Cvičení na kruzích v klidu Pohybový obsah cvičení na kruzích v klidu dělíme na tři skupiny: cvičební tvary statické, vedené a švihové. Mezi cvičební tvary statické patří svis, shyb, přednos ve visu, přednos ve shybu, svis vzadu, svis vznesmo, svis střemhlav, vzpor, přednos ve vzporu a další. Cvičební tvary vedené jsou charakterizovány rovnoměrným pomalým pohybem v celém průběhu trvání cviku. Jedná se o nejrůznější sešiny, výšiny, vzepření tahem, či silou prováděné toče. Kladou značnou náročnost na silovou připravenost, proto do školní tělesné výchovy nebývají zařazovány. Příkladem švihového cvičebního tvaru je komíhání ve visu (Zítko, et al., 2004) Kladina Kladina je tvořena břevnem 10 cm širokým, 16 cm vysokým a 5 m dlouhým, umístěným na stabilních stojanech s regulovatelnou výškou. Břevno je potaženo neklouzavým materiálem (Krištofič, 2008). Kladina je typicky ženským nářadím. Vyžaduje velký smysl a cit pro rovnováhu. Vyskytují se zde cvičení statická, dynamická a střídání poloh vyšších a nižších. Výcvik začínáme cvičením na zemi na čáře, pak na lavičkách, kladinkách obrácených laviček a na kladinách, které postupně zvyšujeme (Pavlík, et al., 1983a). Pohybový obsah cvičení na kladině tvoří chůze, taneční kroky, poskoky, skoky, obraty, rovnovážné postoje a polohy, akrobatické prvky, náskoky a seskoky Chůze, taneční kroky a poskoky Základním předpokladem pohybu na kladině je vzpřímené a zpevněné držení těla. Během cvičení musíme udržet těžiště těla nad kladinou. Při chůzi nebo tanečních krocích dokračujeme na přední část chodidla. Běh a poskoky se vyznačují krátkou letovou fází a doskokem na přední část chodidla. Paže jsou 37

38 v počátcích nácviku v upažení, jinak harmonicky doplňují pohyby trupu a nohou (Zítko, et al., 2004) Skoky Skoky se vyznačují zřetelnou letovou fází. Technika skoků na kladině vychází z techniky skoků při cvičení prostných. Na kladině je důležité ztlumení dopadu se současným zaujetím stabilní polohy jako výchozího předpokladu pro další cvičení (Zítko, et al., 2004) Obraty Obraty jsou pohyby celého těla kolem jeho podélné osy. Předpokladem je udržení zpevněného těla nad místem opory. Obraty se provádějí ve výponu nebo výponu jednonož. Rotaci urychlíme zmenšením poloměru otáčení (připažením nebo vzpažením). Po dokončení obratu zaujmeme výchozí polohu výrazným zpevněním se současným zvětšením poloměru otáčení (upažení) (Zítko, et al., 2004) Rovnovážné postoje Rovnovážné postoje jsou polohy, při kterých hmotnost těla spočívá na jedné noze, ve výponu, dřepu nebo podřepu. Nároky na udržení rovnovážné stability se zvyšují zmenšením oporné plochy a oddálením těžiště od místa opory (Zítko, et al., 2004) Akrobatické prvky V průběhu vývoje se cvičební tvary na kladině stále víc přibližují cvičením prostným a vrcholové závodnice zařazují do svých sestav náročné akrobatické prvky. Mezi základní akrobatické prvky prováděné na kladině patří kotoul vpřed a přemet stranou (Zítko, et al., 2004). 38

39 Náskoky a seskoky Náskok zahajuje cvičení na kladině. Náskoky dělíme na: náskok metem (výskokem, přešvihem), náskoky zprosta (příčně, bočně) a náskoky akrobatickým prvkem. Seskoky jsou švihové cvičební tvary, jimiž zakončujeme cvičení na kladině. Podle průběhu pohybu členíme seskoky na seskoky přímé, seskoky stojem na rukou a seskoky saltem (Zítko, et al., 2004) Skoky na trampolíně Využití malé trampolíny v hodinách tělesné výchovy je díky jejím vlastnostem velmi široké a žádané celým spektrem žáků. Cvičení na trampolíně je atraktivní a zdánlivě snadné. Zvyšuje a zlepšuje pohybovou orientaci, koordinaci, psychickou stabilitu a řadu dalších funkcí. Při zařazení trampolíny do hodin je třeba pamatovat na bezpečnost, připravit odpovídající doskokovou plochu a dbát na správnou záchranu a dopomoc (Pavlík, et al., 1983b; Zítko, et al., 2004). Skoky na trampolíně dělíme na přímé a s rotací vpřed. Mezi skoky přímé patří klasický přímý skok a dále přímé skoky s doprovodným pohybem nohou (skrčka, štika, schylka a skoky s bočným či čelným roznožením). Do skoků s rotací vpřed řadíme kotoul letmo, salto vpřed skrčmo, schylmo a toporně a salta vpřed s obraty (Zítko, et al., 2004) Šplh Šplh rozvíjí sílu, odvahu a sebedůvěru a zdokonaluje všeobecnou pohybovou koordinaci. Při šplhu se zapojují především velké svalové skupiny, malé pracují staticky. Během šplhání je třeba dbát na bezpečnost a zdůraznit správnou techniku jak vyšplhání, tak sešplhání (Pavlík, et al., 1983a). 39

40 Šplh na tyči Při nácviku šplhu přírazem rozlišujeme tři fáze. První fáze spočívá v nácviku správného přírazu. Ve visu podřepmo přitiskneme k tyči zezadu vnější stranu nártu a bérec jedné nohy a zpředu patu a lýtko druhé nohy. Šplhadlo svíráme koleny, nártem, patou a přiléhajícími bérci po celé délce. Nohy jsou skrčeny přednožmo tak, že stehna svírají s trupem přibližně pravý úhel. V této fázi převládá práce nohou (obr. 14). Obr. 14: Šplh na tyči (Pavlík, et al., 1983a) V druhé fázi učíme přitahování do shybu se současným napínáním nohou. Tyč svíráme nohama. Převládající páce paží je usnadněna správným přírazem. V poslední fázi přehmátneme střídnoruč co nejvýše, rukama pevně svíráme tyč a dostáváme se opět do základní polohy. Obě ruce jsou stále co nejblíže u sebe. Současně učíme žáky správnému sešplhání. Technika pohybu je stejná jako u vyšplhání, sled pohybů však následuje v opačném pořadí. Nedovolujeme rychlé sjíždění, při kterém by mohlo dojít k odřeninám a popáleninám (Pavlík, et al., 1983a) Šplh na laně Na laně šplháme přírazem, bez přírazu nebo kličkou. Šplhání kličkou je výhodnější, neboť nevyžaduje tolik síly. Nácvik šplhu kličkou rozdělujeme do tří fází. 40

41 V první fázi nacvičujeme samotnou kličku. Jeden konec ležícího lana nebo složeného švihadla uchopíme rukou a přidržíme ve svislé poloze. Postavíme se pokrčenou nohou na lano a přitiskneme ji k lanu vnější stěnou nártu a vnitřní stranou kolena. Nárt druhé nohy podsuneme pod lano a přitiskneme k první noze. Lano musí procházet středem chodidla. Potom provedeme totéž ze shybu stojmo na zavěšeném laně (obr. 15). Obr. 15: Šplh na laně (Pavlík, et al., 1983a) Po správně nasazené kličce provedeme shyb. Poté přehmátneme střídnoruč a posuneme nohy vzhůru. Důkazem správného provedení je malý počet přehmatů potřebných k vyšplhání. Sešplhání je obdobné jako u šplhu na tyči (Pavlík, et al., 1983a). 41

42 2 Výzkumná část Výzkumná část práce je zaměřena na analýzu obsahu gymnastických cvičení v hodinách tělesné výchovy na brněnských gymnáziích. 2.1 Charakter výzkumu a použité metody Jedná se o deskriptivní průřezovou studii analýzy obsahu gymnastických cvičení ve školní tělesné výchově. Pro účely výzkumu jsem vypracovala dotazník zkoumající míru zařazování a typ gymnastických cvičení v rámci tělesné výchovy. Má formu strukturovaného dotazníku, který obsahuje uzavřené a polouzavřené otázky. Dotazník je určen pro učitele středních škol (čtyřletého nebo vyššího stupně osmiletého gymnázia) a je členěn na dvě části výuka gymnastiky u dívek a u chlapců. Celé znění dotazníku je uvedeno v příloze 1. Dotazníkové šetření proběhlo v březnu tohoto roku. S distribucí dotazníků mi pomohli kamarádi, kteří studují na vybraných gymnáziích v Brně. Většina učitelů dotazník ochotně vyplnila, někteří však zcela odmítli nebo dotazník nevrátili. Následně jsem dotazník analyzovala a vyhodnotila. Získaná data jsou prezentována formou tabulek a výsečových a sloupcových grafů. Vyplněné dotazníky jsou zcela anonymní. 2.2 Charakteristika respondentů Výzkumného šetření se zúčastnilo 24 učitelů sedmi brněnských gymnázií. Jednalo se o tato gymnázia: Biskupské gymnázium Brno, Gymnázium Brno Řečkovice, Gymnázium Matyáše Lercha Brno, Gymnázium, Brno, třída Kapitána Jaroše 14, Klasické a španělské gymnázium Brno, Gymnázium, Brno, Vídeňská 47, Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno. 42

43 Mezi dotazovanými bylo 13 žen a 11 mužů. Jejich věk a délku pedagogické praxe uvádí tabulky 3 a 4. Tab. 3: Věk respondentů Věk (v letech) Počet respondentů Tab. 4: Délka pedagogické praxe respondentů Délka praxe (v letech) Počet respondentů Šest z učitelů vyučuje pouze chlapce, devět pouze dívky a devět obě pohlaví (tab. 5). To znamená, že 18 respondentů se vyjadřovalo ohledně výuky gymnastiky v tělesné výchově dívek, 15 odpovídalo na otázky věnované gymnastice v chlapeckém tělocviku. Tab. 5: Výuka žáků dle pohlaví Pohlaví žáků Počet respondentů Dívky 9 Chlapci 6 Obě pohlaví 9 43

44 2.3 Výsledky výzkumu Zastoupení gymnastiky v hodinách tělesné výchovy Žáci na všech školách mají dvě vyučovací hodiny tělesné výchovy za týden. Na Gymnáziu Matyáše Lercha je hodinová dotace v 1. a 2. ročníku čtyřletého a odpovídajících ročníků osmiletého studia zvýšena na tři. Při dvouhodinové týdenní dotaci vychází počet hodin tělesné výchovy zhruba na 70 hodin ročně. Učitelé odpovídali na otázku, kolik hodin z tohoto času věnují výuce gymnastiky. V tělesné výchově dívek je to nejčastěji 16 až 20 hodin, tedy asi 25 %. U chlapců je gymnastika zařazována o něco méně, nejčastěji okolo 15 hodin za rok, což je průměrně něco přes 20 %. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 6 a opticky znázorněny skupinovým sloupcovým grafem (obr. 16). Tab. 6: Zastoupení gymnastiky v hodinách tělesné výchovy Počet hodin Počet respondentů věnovaných gymnastice Dívky Chlapci

45 počet respondentů Dívky Chlapci počet hodin Obr. 16: Zastoupení gymnastiky v hodinách tělesné výchovy Zastoupení jednotlivých gymnastických odvětví v hodinách tělocviku Nejvíce času věnují učitelé v rámci gymnastických hodin tělesné výchovy kondiční gymnastice a posilování. U dívek tvoří tato cvičení 46 % z celkového času věnovaného gymnastice, 31 % času je věnováno sportovní gymnastice a zbylých 23 % gymnastice rytmické cvičení s hudbou. Učitelé tělesné výchovy chlapců věnují 60 % z hodin určených gymnastice posilování a kondiční gymnastice, 39 % sportovní gymnastice a jen 1 % gymnastice rytmické (pouze dva respondenti uvedli, že rytmickou gymnastiku s chlapci provozují, a to z 10 % času věnovanému gymnastice celkově). Procentuální zastoupení jednotlivých gymnastických odvětví je přepočteno na celkový počet hodin gymnastiky ročně. Výsledek průzkumu znázorňují výsečové grafy (obr. 17 a 18). Dívky Chlapci rytmická gymnastika sportovní gymnastika kondiční gymnastika rytmická gymnastika sportovní gymnastika kondiční gymnastika Obr. 17 a 18: Zastoupení jednotlivých gymnastických odvětví 45

46 2.3.3 Akrobacie Akrobatická cvičení jsou součástí tělesné výchovy na všech školách. Rozdíly jsou v množství prvků, které učitelé do hodin zařazují. Většina z nich nacvičuje s žáky kotouly vpřed i vzad, stoje na rukou a na hlavě a přemet stranou. Kotoulu vpřed se věnují všichni, kotoul vzad a stojku vynechává jen jeden učitel děvčat (u každého prvku jiný). Řada učitelů chlapecké tělesné výchovy však nezařazuje přemet stranou, ač je to základní prvek, který je součástí všech školních vzdělávacích programů. U dívek tzv. hvězdu nezkouší s žáky pouze jeden respondent. Učitelé dále zařazují kotoul letmo, stoj na lopatkách a především s děvčaty rovnovážné postoje, skoky, poskoky a otočky. Mnozí si troufnou na nácvik přemetu vpřed, u hochů výjimečně i rondátu či salta a u děvčat přemetu vzad, tedy prvků nad rámec školních vzdělávacích programů. Těmto cvikům se však většinou věnují výběrově s některými jedinci. Provádění či absenci jednotlivých základních akrobatických prvků v tělocviku dívek a hochů prezentují skládané sloupcové grafy (obr. 19 a 20) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% kotoul vpřed kotoul vzad stoj na rukou přemet stranou přemet vpřed NE ANO Obr. 19: Akrobacie v hodinách tělesné výchovy dívek 46

47 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% kotoul vpřed kotoul vzad stoj na rukou přemet stranou přemet vpřed NE ANO Obr. 20: Akrobacie v hodinách tělesné výchovy chlapců Hrazda Cvikům na hrazdě se věnují všichni dotazovaní. Jeden z nich však s děvčaty provádí pouze výdrže na hrazdě. Výmyk s žáky nacvičují až na výše zmíněnou výjimku všichni. Velmi často je do hodin tělesné výchovy zařazován i podmet. Toče na hrazdě jsou součástí tělocviku hochů i děvčat, zdaleka však ne u všech učitelů a mnohdy se cvičí jen výjimečně nebo výběrově. U dívek zařazují učitelé toč jízdmo vpřed nebo toč jízdmo vzad, zřídka oba prvky. U chlapců převažuje nácvik toče vzad, toč jízdmo vpřed provádějí jen výjimečně. Velká část žáků zvládá uvedené cviky na hradě pouze s dopomocí. Učitelé se na hrazdě věnují také nácviku sešinu. U chlapců uvedl jeden respondent i vzklopku. Přehled prvků na hrazdě, zařazovaných v hodinách tělesné výchovy, uvádí grafy (obr. 21 a 22). 47

48 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% výmyk toč jízdmo vpřed toč vzad podmet NE ANO Obr. 21: Hrazda v hodinách tělesné výchovy dívek 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% výmyk toč jízdmo vpřed toč vzad podmet NE ANO Obr. 22: Hrazda v hodinách tělesné výchovy chlapců Přeskok Základními skoky prováděnými v hodinách školní tělesné výchovy jsou roznožka a skrčka. Roznožku dělají se svěřenci všichni dotazovaní učitelé, skrčku až na tři výjimky u děvčat a dvě u hochů také. Někteří učitelé však uvádí, že žáci, především dívky, mají z přeskoku strach. Několik respondentů zmínilo, že zařazují mezi přeskoky i odbočku, a to u obou pohlaví. Procentuální zastoupení přeskoků v hodinách dívčí i chlapecké tělesné výchovy znázorňují níže uvedené grafy (obr. 23 a 24). 48

49 100% 80% 60% 40% NE ANO 20% 0% roznožka skrčka Obr. 23: Přeskok v hodinách tělesné výchovy dívek 100% 80% 60% 40% NE ANO 20% 0% roznožka skrčka Obr. 24: Přeskok v hodinách tělesné výchovy chlapců Šplh Šplhu na tyči i laně se věnují dotazovaní učitelé chlapecké tělesné výchovy, dívky šplhají častěji na tyči. Většinou jsou však dívky se šplhem na laně alespoň obeznámeny. Pouze jeden respondent uvedl, že šplh do hodin tělesné výuky dívek vůbec nezařazuje (obr. 25 a 26). Jedná se o stejného učitele, který necvičí s dívkami na hrazdě. Ačkoli je šplh do hodin pravidelně zařazován, ne všichni cvičenci jsou schopni celou tyč či lano vyšplhat. 49

50 100% 80% 60% 40% NE ANO 20% 0% tyč lano Obr. 25: Šplh v hodinách tělesné výchovy dívek 100% 80% 60% 40% NE ANO 20% 0% tyč lano Obr. 26: Šplh v hodinách tělesné výchovy chlapců Skoky na trampolíně Trampolínu v hodinách tělesné výchovy využívá asi 60 % respondentů. Dle výsledků výzkumu na ní cvičí častěji dívky (obr. 27). Učitelé trampolínu používají jako průpravné nářadí, provádějí s žáky přímé skoky a někteří také salto vpřed. 50

51 100% 80% 60% 40% 20% NE (dívky) ANO (dívky) NE (chlapci) ANO (chlapci) 0% DÍVKY CHLAPCI Obr. 27: Trampolína v hodinách tělesné výchovy dívek a chlapců Cviky na kruzích Kruhy jsou nářadím zařazovaným do hodin tělesné výchovy velmi často (obr. 28). Dle výsledků dotazníkového šetření se jim učitelé paradoxně věnují častěji s děvčaty, ač kruhy jsou nářadím typicky mužským. Ve školní tělesné výchově jsou však většinou zařazovány cviky na kruzích v hupu nebo jednodušší statické a švihové prvky, což jsou cviky vhodné pro dívky i chlapce. 100% 80% 60% 40% 20% NE (dívky) ANO (dívky) NE (chlapci) ANO (chlapci) 0% DÍVKY CHLAPCI Obr. 28: Kruhy v hodinách tělesné výchovy dívek a chlapců 51

52 2.3.9 Cviky na kladině Kladina je typicky ženským nářadím. Na míru zařazování tohoto nářadí do hodin tělesné výchovy se dotazník proto ptal jen učitelů dívek. Cvikům na kladině se věnují dvě třetiny respondentů (obr. 29). 100% 80% 60% 40% NE ANO 20% 0% DÍVKY Obr. 29: Kladina v hodinách tělesné výchovy dívek Zhodnocení výsledků na jednotlivých školách Cílem této části práce je vyhodnotit, zda zjištěný stav obsahu gymnastických cvičení v hodinách tělesné výchovy na jednotlivých školách odpovídá jejich školním vzdělávacím programům. Hodinové dotace dané ŠVP se na všech školách shodují se skutečností Biskupské gymnázium Brno Dotazníkového šetření v rámci mé bakalářské práce se ochotně zúčastnilo devět učitelů Biskupského gymnázia v Brně, z toho čtyři vyučují pouze dívky, tři pouze chlapce a dva obě pohlaví. Většina respondentů věnuje gymnastice 18 a více hodin ročně u dívek (tedy přes 25 %) a 14 a více hodin ročně u chlapců (tedy přes 20 %). U tří dotazovaných se číslo blíží k 30 hodinám za rok. Akrobatická cvičení jsou místními učiteli zařazována velmi hojně. V jejich hodinách se objevují kotouly, stoje, přemety stranou, rovnovážné polohy, otočky, 52