DLOUHOLETÁ NADVLÁDA PRAHY NAŠEHO SK POKRAČUJE

Transkript

1 Zpravodaj 4/2008 Kesl-Ryu Shotokan & Saisho Ki Do , Květen-červenčervenec-srpen ZPRAVODAJ SK KESL RYU DLOUHOLETÁ NADVLÁDA PRAHY NAŠEHO SK POKRAČUJE Uvnitř tohoto vydání: Wakizaši opět medailová smršť... Pololetní bilancování našeho SK... Camp v Itálii opět super akcí... Dannyho camp Saisho Ki Do bez Dannyho... Letní camp SK opět lepší... Jindra Pilmann a jeho další obří medaile... Pár slov pro novou soutěžní sezonu... Nejdůležitější body: Nezapomeňte se obratem přihlásit na MS F.S.K.A v Benátkách. Informace na tel.čísle vedení SK. 2 DVD z letního campu je možno zakoupit u vedení SK za 200,- Kč, jako bonus zdarma CD se všemi fotografiemi. DVD z campu Saisho Ki Do účastníkům zdarma, ostatní 150,- Kč Takřka 30 klubů pražského svazu karate a kolem 130 závodníků se snažilo ohrozit vedoucí pozici našeho SK v Praze na postupové soutěži Pražského přeboru 2008 bez nejmenší šance na úspěch. Rekordním ziskem 30 medailí posunuli naši borci vlastní laťku opět výše. Samotné pořadatelství soutěže se opět velmi vydařilo též našemu klubu, pod vedením ředitele soutěže Miloše Linkeho a za přispění většiny těch straších ź našeho oddílu, kteří nejen obětavě pomáhali připravit soutěž již v předvečer soutěže, ale i druhý den, nejen že úspěšně reprezentovali náš SK, ale ještě zvládli i pořadatelskou činnost. Soutěž byla tím pádem i při překvapivě vysokém počtu účastníků velmi dynamická a zásluhou i našeho super STK p. Jukla skončila kolem 3 hodiny odpolední. Velmi potěšující byli výkony naší nastupující nejmladší generace. V mladších žácích exceloval Libor PODROUŽEK, který nejen nedal svým soupeřům šanci v kata a získal titul přeborníka Prahy, ale na své první soutěži kumite ukázal, že ani boj mu není v žádném případě cizí a dobrým výkonem si vybojoval druhý titul. Dva tituly nejlepšího v Praze a tím i postup na MČR získal stejně jako Libor i Pim BRANDS, ostřílený závodník ve straších žácích. Dvojnásobným přeborníkem Prahy se stal David LUKÁ- ŠEK (kata -junior a muži) a dobrým výkonem získala svůj titul i Markétka KOTĚRO- VÁ (kata-juniorky). Kdo si však opravdu svůj vůbec první pražský titul užil byla Hanka VAŠÍČKOVÁ, za kterou zůstaly všechny velké soupeřky, včetně Anežky Kotěrové, Novákové, Zandtové apod. Další zlaté medaile získali Zmarak AMIRI (kumite-st. žáci), Láďa ČÍŽEK (kumitejunior)a přidal 3. místo kata, Petr SLÁDEK (kumite-st. žáci )a to ještě přidal hezký bronz v katách, Anežka KO- TĚROVÁ (kumite-ženy) a jak je jejím zvykem, přidala i další medaili, stříbro v kata. Již po několik let je absolutní jedničkou celé soutěže Tomáš RE- ICH a ani letos nebyla vyjímka. Titul nejlepšího z Prahy a postup v nejtěžší váze kumite, titul v kumite bez rozdílu hmotnosti a jako všestranný závodník přidal i 3. místo v kata. Stříbrný den si udělal v kata Jakub SLANAŘ (ml. žáci) a Anička DRHO- ŇOVSKÁ nástupce svého úspěšného bráchy. Ten se vystříbřil ještě více a i když sahal po zlatě, zbyly pro Daniela DRAHOŇOVSKÉ- HO dvě druhá místa v kata a kumite dorostu. Hezky se nám v kategorii dorostenecké prokousává i Daniela SÁRA- ZOVÁ, stříbro v kumite a bronz v kata hodně dobré a nadějné. Tomáš LINKE, ostřílený harcovník se trošku trápí růstem, ale na této soutěži se předvedl dobře a vybojoval pro sebe i SK v kumite 2. a kata 3. místo. V těch nejmladších si velmi úspěšně začíná na závodní půdu zvykat Zuzka AUGUSTINO- VÁ a její třetí místo stejně jak Eriky HUBKOVÉ je hodně dobrý počinek do budoucna. A to ještě na místě utvořený tým ve složení Z. AUGUSTI- NOVÁ, N. JANOUŠOVÁ a A. DRAHOŇOVSKÁ vůbec nevypadá špatně a 3.místo super Radost si konečně udělal bronzovou medailí v kata i Martin PAZDERA a tak nezbývá než moooc poděkovat všem, kdo se podíleli jakoukoliv pomocí na této soutěži včetně přípravy lahůdek pro rozhodčí (H. Vašíčková a V. Linkeová), všem pořadatelům a rodičům, kteří své ratolesti dovezli na soutěž a podporovali všechny závodníky našeho SK. Při slavnostním nástupu byli vyhlášeni nejlepší sportovci Prahy 2007 a nás může moc těšit že mezi vyhlášenými byli Jindra PIL- MANN, Tomáš REICH, Anežka KOTĚROVÁ a nejlepší klub SK KESL RYU.

2 Stránka 2 WAKIZAŠI-OPĚT MEDAILOVÁ SMRŠŤ NAŠEHO SK Zatím co byla soutěž Wakizaši cup spíše nižší soutěží co do počtu a kvalitou závodníků, letos díky statutu postupová, se zařadila mezi nejobsazenější soutěže vůbec. Takřka 400 závodníků kvalitou většiny kategorií odpovídající MČR zaplnilo sportovní halu v Nymburce. 64 závodníků se prezentovalo v kategorii ml. žáků a co nás nejvíce těšilo byl fakt, že zvítězil Libor P O D R O U Ž E K, který si vyzkoušel snad všechny kata které zná. V této kategorii nejel vůbec špatně ani náš další zástupce Jakub Slanař, který se však po delší nemoci musí dostat do tempa. O to větší milé překvapení přichystal všem Pavel HORÁLEK, který nejel špatně v kata, ale pak na svém první velké soutěži kumite ukázal, že je pravý bojovník a získal bronzovou medaili. Největší radost je z našich nejmenších slečen, po hodně dlouhé době opět obsazujeme tuto kategorii a to je moc dobře. A i zde již sbíráme stálé umístění. Stříbrnou medaili si odnesla překvapivě, ale naprosto zaslouženě talentovaná Nikola JANOUŠO- VÁ a rodící se pomalu ale jistě tým žákyň ve složení Z. AUGUSTINOVÁ, N. JANOUŠOVÁ a A. DRAHOŇOVSKÁ získal též druhé místo. Ostatní členky tohoto týmu v žádném případě též nepřišly zkrátka a jak Anička, tak Zuzka obsadily výborná 4. místa. Ve starších žácích se nedařilo v katách podle představ Pimovi BRANDSO- VI, kde obsadil pouze nepopulární čtyřku, ale vzhledem k jeho růstu z pozice trenérů hodně dobré. Vynahradil si to ale v kumite, kde pohár pro vítěze získal právě on. Ve stejné kategorii se v kata nedařilo ani našemu dalšímu zástupci Petrovi SLÁDKOVI, ale též si to vynahradil v kumite, kde obsadil pěkné druhé místo. V dorostenkách máme obsazení na soutěžích opět minimální a proto je velmi pozitivní sportovní růst naší Daniely SÁRAZO- VÉ, která se umístila v kata na 4. místě a v kumite obsadila dokonce skvělé 2.místo. V dorostencích máme ostříleného borce Daniela DRA- H O Ň O V S K É HO, kterému se tentokrát v silné konkurenci obzvláště dařilo a vítězství si nenechal ujít. Druhý dorostenec Jarda SLÁDEK není v katách také vůbec špatný, ale marná sláva, kumite je jeho parketa. A že hodně silná parketa demonstroval další zlatou medailí pro náš SK. V juniorech sice David Lukášek jel opravdu velmi dobře, ale specielní část pavouka a jeho stálý růst do výšky mu zde dovolil vybojovat jen 4. místo. Zato Tomáš LINKE si udělal hodně dobrý den i když bronzový. V kata i v kumite jel velmi slušně a odvezl si tedy ze soutěže dvě bronzové medaile. Velmi milým překvapení v juniorkách byla Lucka PAPÍKOVÁ, které se podařil doslova husarský kousek a obsadila skvělé druhé místo. V seniorech se opět ve velké formě představily Hanka VAŠÍČKOVÁ a Anežka KOTĚRO- VÁ, obě výborné bronzové medaile a jen opravdu kousíček stačila aby se obě potkaly ve finále. No tak snad příště Bohužel náš jediný zachránce v kategorii mužů a současně nejúspěšnější závodník celé soutěže Tomáš RE- ICH začal skvěla katu, kde skončil na 4. místě a pak už se rozjel medailové. Zlatá v nejtěžší kategorii kumite a druhá zlatá v kumite bez rozdílu hmotnosti. Skvělé!! Ze všech zúčastněných klubů jsme skončili na druhém místě a tak většině našim úspěšným borcům určitě přišlo na mysl jaká je škoda, že tyto závody jsou pro některé naše výborné závodníky asi příliš malé, nebo podřadné, než aby se zde angažovali. Škoda, k prvenství nám chyběla jedna medaile A tak díky všem kteří se zúčastnili této soutěže a tím i skvěle reprezentovali náš SK. Pochopitelně i opět velké díky všem rodičům, kteří strávili dlouhý slunečný den zavřeni v hale. POLOLETNÍ BILANCOVÁNÍ NAŠEHO SK A NEJLEPŠÍ KARATEKOVÉ Jako každoročně dopadlo bilancování soutěžních úspěchů našeho SK na domácí a mezinárodní půdě více jak kladně. Velmi kvalitní akcí se opět mohl nazvat zimní camp SK v Radostíně, kterého se zúčastnil rekordní (zimní) počet karateků. Opět perfektně dopadl i přebor Prahy pořádaný naším SK ve spolupráce s PSKe, pod vedením ředitele soutěže p. Milošem Linkem. O mezinárodním výborné akci v Itálii je psáno v jiném článku tohoto listu a velký dík patří za nezištnou propagaci našeho SK na výstavě Sport Prague skupině K. Kesl, Petr Vašíček a Hanka Vašíčková. Nejlepší docházku z D měli vynechanými 2 tréninky Amiri Zarif a Amiri Laila. Z B první Sárazová Daniela před Zuzkou Augustinovou a v A naprosto nedostižná Hanka Vašíčková se 100% docházkou!! Nejlepší karatekové z D byli Jan Jan Dörrer st. a Jan Dörrer ml. V B to byla 1. Zuzka Agustinová, 2. Nikola Janoušová, 3. Daniela Sárazová a Zdenko Maršálek. A slečen vévodí bezkonkurenčně Hanka Vašíčková před Anežkou Kotěrovou a Luckou Papíkovou. V mužích A těsně zvítězil Jindra Pilmann před Tomášem Reichem a překvapivě i když naprosto zaslouženě třetí byl Tomáše Linke. Jako vždy bylo na místě poděkování všem sponzorům a ostatním, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o výborný chod našeho SK, jmenovitě p. Sládkovi, Nejezchlebovi, Linkemu, Bílkovi, pí. Šimůnkové, p. Pilmannovi a ostatním, kterým se tímto omlouvám že jsem je nejmenoval z důvodu málo místa. První pololetí zkrátka splnilo předsevzetí a hlavní poslání našeho SK. Vychovávat nejen špičkové sportovce, ale hlavně výborné lidi!

3 Stránka 3...CAMP KARATE V ITÁLII OPĚT SUPER AKCÍ... V termínu od června se naše malá výprava, která se skládala nejenom z lidiček z našeho oddílu, ale byla posílena i o jedince z jiných klubů, vydala do krajin velmi vzdálených, kde měla v úmyslu okupovat italské pláže, pojídat dobré zmrzlinky a v neposlední řadě pořádně si zacvičit - otestovat fyzickou kondici, zlepšit techniku, naučit se některé nové kata a dobře si zaspárovat kumite. Starat se o naše těla a vyučovat karate měli mít na starost nejen naše výborné duo Karel a Ivča, ale letos byli posíleni o dvě známé tváře českého karate a to Petru Novou a Petru Pecekovou., jedna mistryně Evropy v kata a druhá v kumite. Cílem naší cesty se stalo San Benedetto del Tronto. První část cesty nám zpříjemňovalo DVD a tak jsme koukali na filmy a troufám si říct, že všichni si tak přemýšleli, jaké to letos bude. Ovšem ten, kdo vymyslel lůžkovou úpravu v autobusech musel být génius, není nad to si po několika hodinách sezení natáhnout rozlámané tělo a hned ta cesta rychleji utíká, jo a když má člověk necelých 160 cm, spí se mu opravdu pohodlně. Do místa určení jsme se dostali kolem poledního, následně proběhlo nezbytné ubytování a vybalování a pak už šupky hupky, rychle k moři. Je pravda, že první den nebyl zrovna nejteplejší, ale to nás nemohlo odradit. Zkouška moře proběhla na výbornou a tak nám všem bylo jasné, že tento červnový týden v Itálii si pořádně užijeme. A co jsme tam po celou dobu dělali? Každé ráno byla rozcvička, která za pomalu se klubajícího sluníčka byla velmi příjemná, skládala se z rychlé chůze po promenádě směr maják, a následného zpátečního běhu italským pískem směr hotel Exelcior, obvyklá trasa asi šest kilometrů, ale během pobytu se trhaly i rekordy. UF. Tato forma se pravidelně střídala s atletickou abecedou, takže jednou vytrvalost a podruhé abeceda. Následovalo protažení celého těla, zopakování technik, kata a výuka Tai-ti, plus některé aplikace v praxi. Nakonec jsme absolvovali nezbytnou posilovačku. Čas určený na rozcvičku vždy utekl nesmírně rychle a cestou zpět do apartmánů jsme byli popoháněni nesmírným hladem, ale vyhlídka na luxusní snídani byla tak příjemná, že nikomu to ani nevadilo. Následovala aktivita u moře podle každého, někdo se jen tak opaloval, aby měl co nejlepší barvičku, jiný byli neustále v moři, až jsme měli strach, že se jim objeví ploutve. U moře jsme se byli schopní domluvit a spunktovat společnou zábavu do které se zapojili nejen všichni trenéři a cvičenci, ale i rodiče, kteří s námi vyrazili. Tak ať jsme hráli na důvěru nebo šátečkovou či prostřílej se k vítězství, vždy nás bylo dost a o zábavu jsme měli postaráno nejen my, ale i celá pláž. Někdy byla dopolední zábava vystřídána tréninkem, ale to je přeci taky zábava. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. Obě skupiny projely kata i kumite, kdy se u nás vystřídali všichni zkušení trenéři. Přes největší vedro jsme se ukryli na svých apartmánech a po doplnění nezbytné energie formou různých ovocných či zeleninových salátů, mohla proběhnout malá siestička, která byla nezbytná, protože sluníčko přeci hodně unavuje. A pak už zase rychle na pláž a užívat si nejen moře a pláže formou různých krkolomných skoků a výhozů, či jen obyčejným plaváním, ale i stavěním z písku, pinkáním si s míčem, fotbálkem, petanqem či házením si s talířem, ať už v moři nebo na pláži, to je přeci fuk. Po této relativně odpočinkové části dne se navečer opět konal další trénink, kde se na nás přišel podívat i náš Valdesi, kdo ví proč, ale přišel vždy. Po tréninku opět hezky nakrmit bříško, o to se postaral pan kuchař, který vařil hodně dobře a pak už na promenádu, ať už po svých nebo na bruslích. Nezbytná zmrzlinka, pizza to vše bylo samozřejmostí. A když už drobek hodina pokročila, tak na terásku a povídat a povídat, vždyť zážitků každý má, že by na to nestačilo dvacet takových zájezdů. Tak takhle v kostce vypadalo naše soustředění, ale ne vždy byly dny úplně stejné. Vyrazili jsme i na výlet do manufaktury domácích těstovin, kde jsme kromě ukázky jak se takové těstoviny vyrábí, měli i možnost výborné italské těstoviny s několika druhy omáček ochutnat. Ochutnávka těstovin byla spojena s ochutnávkou vína, což ocenili převážně někteří rodiče, ale hlavně naše spoluvýletnice aerobičky, které se od vínového stolku nehnuly do té chvíle, dokud tam zůstala jedna láhev plná. Ale přejme jim to. Mužská část naší výpravy pravidelně chodila sledovat fotbalové zápasy české reprezentace a zpátky do apartmánů se vracívali se smíšenými pocity. Proběhlo několik výprav do italské pizzerie, kde většina jedlíků vedla ukrutné boje s velkou pizzou, každý chtěl zvítězit, ale ne každému se to zdařilo, někdy měla navrch pizza, jindy strávník, skóre bývalo různé. A pak ty italské zmrzlinky, to je lahoda pro mlsné jazýčky, ale vybrat si mezi tou velkou škálou příchutí není zrovna pro každého lehká záležitost, obzvlášť, když všechny vypadají na první pohled nádherně. Ale i ti nejmíň rozhodní si nakonec museli vybrat a odměnit tak svá těla za celodenní dřinu. A odměna to byla vskutku sladká. Takže sluníčko se na nás usmívalo a bylo k nám přívětivé a my za to byli velmi rádi a vděční. Ovšem nejspíš stejně jako nám, tak i jemu bylo líto, že již budeme muset odjet a tak poslední večer, po posledním tréninku se schovalo a nechtělo se ukázat a rozloučila se s námi opravdu nemilosrdná bouřka. Vše začalo nenápadně, malými neškodnými kapkami, kdy jsme ještě stihli několik foteček, ale pak déšť začal přidávat na své síle. Mračna se zbláznila a z nebe tekly proudy vody. Kdo se včas nedostal na svůj apartmán, neměl šanci. Ale ani ti, co se domů dostali, skoro suchou nohou, neměli vyhráno, přeci jen v těchto přímořských oblastech asi zrovna nepočítají s takovými bouřkami a tak voda dovnitř tekla všude, okny, terasou, dveřmi, vody bylo najednou opravdu mnoho. A co dělat? Coby, popadnout košťata a vymetat nebojácně vodu opět ven. Naštěstí déšť, nebo spíše obrovský lijavec, po nějaké době přestal, a tak jsme mohli uskutečnit i náš program pro poslední večer a to opět vyrazit na výbornou italskou pizzu s pojenou s procházkou po noční promenádě, nakoupit poslední nezbytné dárečky a vrátit se zpět do svých pokojíků a vyrovnat se s myšlenkou, že vše hezké jednou končí a bude nutné se opět vrátit zpátky do svých domovů, za svými povinnostmi a starostmi. Nezbývá než věřit, že i příští rok se sejde stejně výborná parta, rozšířená o další zájemce, bude nám přát opět krásné počasí a užijeme si všechno stejně dobře jako letos. Vždyť o tom ten život je. Díky za příspěvek Hance Vašíčkové. Pozn.redakce

4 Stránka 4 DANNYHO CAMP SAISHO KI DO BEZ DANNYHO Na začátek srpna byl naplánován již osmý camp našeho klubu, nejen pro náš klub, ale i pro všechny příznivce bojového umění Saisho Ki Do, jehož zakladatelem je shihan Danny Hazan, nositel 9 Danu. Bohužel letos v létě nás shihan Danny nemohl poctít svou přítomností, ale i přes tuto skutečnost se sraz všech bojovníků a vyznavačů Saisho Ki Do konal. Dějištěm této super akce se stala stejně jako vloni krásná vesnička jménem Nekoř. Jediným mráčkem nad tímto campem mohla být skutečnost, že účastníků nebylo příliš, počet 29 opravdu není mnoho, ale ti co dorazili určitě potvrdí, že to byl skutečně velmi vydařený týden, kdy jsme nejenom hodně mákli, naučili se spoustu nových obranných technik, přehozů, porazů, procvičili se v práci se zbraněmi, zapracovali na své fyzické kondici a i si užili hodně příjemných večerů. Naše oddílové řady rozšířili tradiční účastníci této akce jako sensei Martin Sláma, seipai Honza Přibyl a ostatní, se kterými si člověk nejen dobře zacvičí, ale i pěkně popovídá. Někdo by se mohl ptát, co jsme na campu vůbec dělali, když s námi nebyl shihan Danny. Ale právě on moc dobře ví, že v našem shihanovi má skvělého zástupce, a tak mu zaslal veškerý potřebný učební materiál. Což ve výsledku zajisté znamenalo pro Karla mnoho času stráveného u DVD a studovat a studovat... Ale klobouk dolů, Karel se této role zhostil více jak mistrovsky a troufám si tvrdit, že jeho vysvětlovací schopnosti jsou přímo precizní. Spolu se svým sparingpartnerem Vášou předvedli všechny staré i nové věci tak perfektně, že zajisté nikomu nedělalo problém technickou stránku pochopit a pak techniku provést. Letošní camp byl zaměřen především na přípravu na zkoušky na černý pás v Saisho Ki Do. Hodně přehozů a porazů z juda, pak nezbytné saisho combo 1, saisho combo 2, obrany proti noži, práce s nunchakou a výuka pro nové dvou kata, nunchaka no iči, šinzou do, práce s bo, a výuka taktéž dvou kata jisaido, šihonuke, a práce s tonfou. Samozřejmě nemohlo chybět skvělé cardio pod vedením senseie Ivči. Zbyl i čas na každovečerní čistě shotokanský trénink, kdy jsme stihli rozebrat a naučit se několik kata, projet kihon a vyzkoušet si bunkai. A samozřejmě každý trénink byl proložen nezbytnou posilovačkou veškerých partií těla. A jak to vůbec vypadalo? Možná někdo z vás by to velmi ocenil, ale na tomto campu nebyla ranní rozcvička, každý den začínal snídaní v osm hodin. Někteří jedinci opravdu z pelíšků vylezli až za dvě minuty osm a měli pak problém včas dorazit na snídani, ale ať je jim přáno, i když přesnost je Od půl desáté byl první trénink každého dne, a ten se konal buď na basketbalovém hřišti nebo na louce, které se koncem týdne už ani louka říkat nedalo, bylo to hodně dobře zdusané prostranství a podle mého názoru tam asi dlouho tráva neporoste. Každý trénink začal nějakým během, v lepším případě jen od zdi ke zdi, v horším k lesu a zpět (což bylo hodně do kopce a po snídani nic moc). Následovalo lehké rozhýbaní a posilovačka břicha, rukou, trapézů, nohou atd. Následovala technická část, boxing, judo, boj na zemi, zbraně atd. prostě podle programu. Někdy jsme přebíhali z jednoho stanoviště na druhé, aby se nám nezkrátili šlachy. Dopolední trénink končil tak za 12 minut dvanáct, tudíž zbyl čas jen na nezbytné vyprášení karate-gi a dynamickou sprchu a už rychle na oběd. Následoval polední klid, který každý z účastníků rád využil. Od půl třetí byl další trénink a náplň byla podobná, to co nebylo dopoledne, bylo odpoledne a naopak. Jen jednou jsme absolvovali výklus k přehradě a zpět. Ukazatel k přehradě Pastviny z našeho místa ubytování ukazoval číslo 4, tudíž čtyři kilometry k vytoužené vodě, ale my jsme z toho dokázali vytěžit kilometrů minimálně sedm a to ještě s horskou túrou. Tam jsme ochladili naše vedrem zničená těla, někteří z nás toho stihli i více a pak zase šupky zpátky, aby se stihla večeře a ještě nějaké to cvičení. Takže ve výsledku z odpočinkového odpoledne se stal docela drsný trénink na vytrvalost, a ne všichni z toho byli nadšení. V šest hodin byla večeře a v půl osmé další trénink, tudíž většině z nás ještě na tréninku skákaly v bříškách různé druhy pokrmů, ale co se dalo dělat, chtěli jsme toho stihnout co nejvíce a tak nebyl čas ztrácet čas. Po tomto posledním tréninku dne jsme absolvovali asi již třetí nezbytnou sprchu a následně jsme si mohli večer zpříjemnit kyta- rou, olympiádou či nějakým lahodným nápojem a u toho povídat a relaxovat. Když pak už hodina pokročila, byl čas vydat se do postýlek a poskytnout unavených a namožených tělíčkům nezbytný odpočinek a alespoň částečnou regeneraci. Musím teda říct, že když jsem na tento camp jela a věděla jsem, že tam nebude shihan Danny, drobek jsem spoléhala na to, že to bude víc pohoda, ale opak byl pravdou. Makali jsme opravdu hodně, jako by tam shihan Danny byl a kdo ví, jestli jsme nemakali ještě více, a myslím, že kdyby nás viděl, a třeba zrovna parakotouly do kopce, nebo trakaře do kopce, baťůžky či různé druhy posilování břicha, či čokoládovej trénink, určitě by si spokojeně pobrukoval a v duchu si říkal, že moc dobře věděl, proč Karlovi tak důvěřuje. Stejně se myslím, že tam byl po celou dobu s námi a tak si to hezky kontroloval a byl spokojený jak to hezky šlape, jak všichni do cvičení dávají maximum, jak si ten týden pořádných bojovníků všichni užíváme. Vždyť i to počasí nám přálo, sluníčko se na nás celý týden smálo, to se taky hned lépe cvičí, i když někdy toho sluníčka a tepla bylo přeci jen příliš. Ale my lidi jsme skoro pořád nespokojení, a kdyby pršelo zas bychom reptali, že je škaredě. Prostě to byl opravdu vydařený camp, se super partou lidí a super dobrotami od všech kuchařů, kteří v Nekoři vaří. Pamatujete na Brazilské palačinky? To je přeci taková lahoda. Takže kdo nejel opravdu prohloupil a to ve všech směrech. Myslím, že když napíšu díky Karle, že to bude za všechny, kdo se této skvělé akce účastnili. A já jen doufám, že příště se naše řady rozrostou a my si to stejně dobře užijeme jako letos. Jak jinak než opět poděkovat pilné dopisovatelce Hance Vašíčkové, jinak by se z toho šéfredaktor už.

5 Stránka 5 LETNÍ CAMP SK OPĚT O KOUSEK LEPŠÍ NEŽ TY MINULÉ Většina členů z našeho SK první týdny letních prázdnin strávila na krásném místě s nezaměnitelným názvem nedaleko Turnova, ve vesničce Radostín. Zde se konalo letošní 14 denní letní soustřední, kterého se zúčastnila většina našich borců všech věkových kategorií a přínosem byla účast i pár karateků z ostatních oddílů. Byl pro nás připraven pestrý program, jen to počasí se rozhodlo, že nás nebude příliš pouštět z haly, která leží přímo vedle ubytovacích prostor a dá se k ní dostat suchou nohou podzemní chodbou. Díky Miloši Linkemu, který nám jako již po několikáté dovezl tatami a ostatní věci, které používáme při trénování nám nic nebránilo na sobě pořádně pracovat, hodně trénovat, ale hlavně si dobře užít 14 prázdninových dní. Kromě technických tréninků, kde se vyučovaly nové kata a projížděl kihon na vyšší technické stupně, trénovalo se i kumite, bušilo do lap, vylepšovala sebeobrana a zvláště hodně času jsme strávili fyzickou přípravou. Nezbytností byla atletická abeceda, kliky, sklapky, dřepy, cardio, prostě vše, přičemž jsme se pořádně zapotili. Absolvovali jsme několik běhů po okolí, nějakou tu procházku, jednou i na zámek Sychrov a tak podobně. Ale nejenom tréninkem je člověk živ, a tak bylo na programu mnoho soutěží, kde se všichni účastníci snažili zvítězit, nebo alespoň získat nějaký ten bod za umístění do týmové soutěže. Stejně jako každý rok, i letos jsme byli rozděleni do jednotlivých týmů, a ty mezi sebou zápolili. Při jednotlivých soutěžích jsme si užili spoustu legrace a to někdy i jen sledováním našich soupeřů. Např. prostřílej se k vítězství nenápadná hra, při níž se trénuje postřeh, rychlost, přinesla nemalá překvapení. A tak nejeden vynikající závodník musel odejít zpět ke svému družstvu s porážkou a sklonit se před pidilidíkem soupeře. Velkým zpestřením celého campu bylo kumite pro nejmladší. Člověku až zůstával rozum stát, co se v těch našich malých bojovnících skrývá, kolik chutě, odvahy a bojovnosti. Nakonec v kategorii nejmladších zvítězil a domů si odvezl krásný pohár pro vítěze nejmladší účastník celého campu Jonáš Sanislo, na druhém místě skončil neohrožený Martin Polanka a bronzovými medailemi se ozdobili Piskáček Tomáš a Sigler Jan. Mezi staršími nenechal nikoho na pochybách že je velkým talentem Amiri Abaseen před již ostříleným závodníkem Petrem Nejezchlebem. Na třetích místech výkonem velmi mile překvapili Marko Takáč a Lukáš Volavka. Ukázkové kumite demonstrovali bez soutěže Pim Brands, Petr Sládek, Zmarak Amiri a Vašek Bartoška. Všichni hodně dobří ale zvítězil po zásluze nejzkušenější Pim. Každoroční campovou tradicí je soutěž kata a je až neuvěřitelné, že letos proběhl už 28 ročník O pohár SK Kesl ryu. A stejně jako vždy byla rozdělena do několika kategorií, od nadějí našeho SK, až po nejstarší a nejzkušenější závodníky. V nadějích stejně jako v kumite exceloval Jonáš Sanislo, který ve finále porazil neméně dobrého Michaela Kasla. Třetí místa obsadili Faix Sebastian a Jan Sigler. V kategorii B nemohl nikdo výrazně ohrozit ostříleného borce Kubu Slanaře i když druhý Abaseen Amiri nejel vůbec špatně a bronz si rozdělili výborný Zmarak Amiri a Vašek Bartoška. Ve slečnách i přes hodně dobrý výkon druhé Daniely Sárazové nakonec většina rozhodčích přiřkla vítězství Zuzce Augustinové, které hlavně vyšli hodně dobře eliminační kola. Třetí místo si zasloužila stále se zlepšující Nikola Janoušová a Aneta Balínová z Plzně. Pak už začali koncertovat naši nejlepší borci a bylo se na co dívat. Ve slečnách si to ve finále rozdaly Anežka Kotěrová a Hanka Vašíčková a i když nakonec zvítězila šťastnější Anežka, rozdíl prakticky nebyl znát. Bronzové medaile si rozdělily Lucka Papíková a Veronika Selucká. V mužské kategorii se při menší soutěžní havárii favorita soutěže Davida Lukáška otevřely dveře všem ostatním. Nezaváhal a konečně si zvedl pohár pro vítěze kata Tomáš Reich. Stříbrný Tomáš Linke demonstroval veliké lepšení a na třetích místech se velmi dobrým výkonem prezentovali Ondřej Kumpošt a Daniel Drahoňovský. A aby toho karate nebylo mnoho, museli jsme se přeci zase drobek odreagovat a čím jiným, než nějakou pořádnou hrou, a tak hra na důvěru v některých vzbudila menší obavy a otázky, zda opravdu je vhodné některým jedincům věřit. Někdo důvěřoval a doplatil na to, někdo nevěřil a raději si během celé cestičky kryl obličej, jiní to prostě nechali osudu. Ale hlavní náplní byla legrace a to se povedlo. A i letos jsme se dočkali Radostínského Hollywoodu, a tedy mohli jsme s nedočkavostí čekat, kdo co předvede, kdo v sobě skrývá jakého herce. Každý tým, a bylo jich 5, si připravil pro ostatní scénku, a všechny byly hezké, stejně jako herecké výkony jednotlivých herců. Jako novinka byla soutěž zpěváčků a člověk by se opravdu divil kolik nadaných a talentovaných lidiček u nás v oddílu máme a jak dobře se umí maskovat. Ale tato soutěž nám je odhalila a tak pro příště, až bude táborák a každý bude říkat, že zpívat neumí, tak my už budeme dobře vědět, že je to lež, že zpěváků a kvalitních se v SK nachází opravdu mnoho. A poslední soutěží, no teda spíše tvrdým tréninkem s možností vyhrát, byl Železný karateka. Věřím, že pro některé jedince, kteří ho letos zažili poprvé, to nejspíše bude nezapomenutelný zážitek. Ale všichni, a to bez rozdílu, opravdu mákli, a i když na některých ke konci bylo vidět, že opravdu jedou z posledního, nikdo to nevzdal a každý vydržel až do úplného konce. Což je super. A kdo že je pro rok 2008 Železným karatekou našeho SK? V kategorii nejmladších opět Jonáš Sanislo. A z těch starších ovládla bezkonkurenčně pole fyzicky zdatných rodina Vašíčků. Jak Petr ve své kategorii, tak Hanka ve své nedali nikomu ze soupeřů šanci. A co samozřejmě nemohlo chybět stejně jako na žádném jiném soustředění? No přeci zkoušky na vyšší technické stupně. Všichni borci měli možnost se připravovat nejenom na oficiálních trénincích pod vedením všech trenérů, ale i po nich. Měli možnost požádat kohokoliv o radu a pomoct. A tak zkoušky byly více jak úspěšné, což je určitě radost nejenom pro zkoušené, jejich rodiče, ale i pro samotného zkušebního komisaře. A tak ještě jednou všech velká gratulace. Soustředění uteklo rychle jako když voda plyne, a nám nezbude nic jiného než počkat si na nějaké další. Snad se vám všem líbilo tak moc jako mně. Myslím, že velké poděkování patří Karlovi a Ivče, kteří se o nás všechny moc dobře starali a díky nim to byla zase skvělá akce, kterou jsme si mohli pořádně užít. Super skutečností je i to, že i když jsme taková mix-věková společnost, jsem schopní si navzájem pomáhat, poradit a žít hezky společně. To je v dnešní době určitě perfektní a ne vždy se to všude daří. Takže díky všem.

6 ZPRAVODAJ SK KESL RYU Stránka 6 JINDRA PILMANN A JEHO DALŠÍ OBŘÍ MEDAILE... Když za Jindrou přijeli na letní camp našeho SK jeho týmový společníci Lukáš Janda a Jakub Tesárek a po posledním ladění formy se Lukáš necítil zdravotně nejlépe a Kuba si ukopl palec, nikdo netušil, že při odjezdu na akademické mistrovství světa by mohlo zahřmět. Spíš byl strach, aby kluci vůbec nastoupili. Nakonec v polské Wroclavi rozhodně nezklamali. V prvním kole vyřadili horké favority na postup domácí Poláky a po té jim pověstný vlásek chyběl k poražení favorizovaných Španělů (2:3), kteří nakonec obsadili druhé místo. V boji pak o třetí místo nene- chali nikoho na pochybách, že se jim s trenérem Ivčou podařilo vytvořit solidní tým a smetli dobré Srby (5:0) a získali vynikající úspěch pro čes- kou výpravu, tedy bronzovou medaili z MS, Jindra už druhou!! Jindra Pilmann ještě výtečně reprezentoval naší republiku v kumite týmů, kde jen opět dokazoval svojí karatistickou všestrannost. Akademické radosti nebylo konec, mistryně Evropy Petra Peceková jen potvrdila, že na půdě ženského kumite hledá těžko konkurenci jak na evropském tatami tak světovém. V nejprestižnější kategorii bez rozdílu hmotnosti se stala akademickou mistryní světa, což je pro ní určitě dobrý předkrm před MS v Japonsku, stejně jako pro nominovaný tým kata muži!! O cenný kov ještě bojoval tým ženy a byly opravdu kousek od bronzové medaile. S vynikajícími závodnicemi z Japonska o pověstný vlásek prohrály (1:2). Páté místo však hodně dobré. (P. Peceková, R. Krejčová a P. Linhartová). O celou reprezentaci se perfektně vedle p. Vrbíka starala Iva Keslová a díky oběma byla akademická reprezentace výborně zajištěná, včetně postarání se o zraněného závodníka J. Kočího. Gratulace všem závodníkům je určitě na místě a nás může těšit, že člen našeho SK získal opět na mistrovství světa medaili!!!! Věříme že pro další naše naděje je to ta nejlepší motivace do dalšího tréninkového úsilí. Pár slov pro novou soutěžní sezonu našeho sportovního klubu... Vážení karatekové. Máme za sebou letní měsíce prázdnin a zahajujeme opět novou soutěžní sezonu Vždy každé nové zahájení by mělo začít dobrým předsevzetím a ujasněním si co chceme dokázat. Je jasné že prioritou je uspět ve škole a práci. Naše sportovní snažení bychom měli chápat jak mladí tak staří především jako nezbytnost pro zdraví a fyzickou zdatnost. Od toho se přímo odvíjí jednak to, co máme na životě nejcennější a nejdůležitější tj. dobré zdraví a jednak schopnost odolávat všem nástrahám a nepříjemnostem v životě sebeovládáním a sebejistotou pramenící z dobré fyzické a tím i duševní kondice. To je základ každodenního cvičení, který bychom měli mít pořád na mysli, ať již máme soutěžní ambice nebo ne. Věk 16 či 20 let nebudeme mít věčně a pokud si chceme udržet elán a mladost dlouhodobě, již dneska bychom měli myslet na zadní vrátka. Závodníci ať s menšími nebo většími ambicemi si musí uvědomit, že po delší době cvičení a soustavném trénování se může náhle dostavit soutěžní bariera. Není v žádném případě neobvyklá situace, kdy i špičkový závodník má tendence všeho nechat a těsně před vrcholem. Funguje to tak v životě i v práci. Rozumný a silný člověk si však vytváří nejen dostatečnou motivaci ke veškerém své činnosti, ale stále optimální i podmínky k tomu, aby se tato krize nedostavila. Tím se rozlišují slabší a silní jedinci. Závodění a sportovní cesta vzhůru nedává žádné možnosti budoucí hmotné odměny. Jen pár vyvolených s milionů ostatních se dočká naplnění materiálního snu a vydělá si sportem dřív než zestárne na další část života. Ostatní mají soutěžní sport jako vlastní hledání a nacházení sama sebe. Hledání svých limitů a možností. Jako odměnu dostáváme medaile a různé umístění, které nám pomáhá nacházet sebevědomí, sebedůvěru a sílu vlastního ega důležitou pro další osobní vývoj. Pokud si tedy uvědomíme vlastní podstatu sportovního soutěžení, nebudeme ztrácet motivaci když zrovna nezískáme medaili, nebo některý ze soupeřů kterého jsem vždy porážel najednou nade mnou zvítězí. Už skutečnost že jsem nastoupil a závodil mě řadí mezi mimořádné jedince a skutečnost že pro to abych byl nejlepší udělám maximum a mnohé obětuji ze mě dělá jednoho z mála výjimečných lidí. Mezi tou spoustou sportovců podobně smýšlejících to mnohdy ani tak nepřijde, ale ve srovnání s ostatní populací jste jen zrnkem silných jedinců. To je třeba mít stále na paměti, ať posilujeme, cvičíme kihon, kata, Saisho Ki do, cokoliv. To je ta vnitřní síla, která nám zajistí stálý elán i když se nedaří a nebo jsme unavení. Tak že do nové sezony jen kopec energie a pozitivního myšlení K. Podzimní oddílové příspěvky je třeba uhradit nejpozději do do konce prosince tj. 2000,-Kč. Kdo nebude mít zaplacené příspěvky do tohoto termínu, nebude moci trénovat! Včasná úhrada oddílových příspěvků je jedna ze základních povinností každého člena!