Návrh plánu místního ÚSES k.ú. STOŠÍKOVICE na Louce

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Návrh plánu místního ÚSES k.ú. STOŠÍKOVICE na Louce"

Transkript

1 LÖW & spol.,s.r.o. Studie, plány a projekty pro krajinu a vesnici Vranovská 102, Brno Tel.: Fax.: lowaspol@lowaspol.cz Návrh plánu místního ÚSES k.ú. STOŠÍKOVICE na Louce Brno, listopad 2011

2 Návrh plánu místního územního systému ekologické stability k.ú. Stošíkovice na Louce Zadavatel: Atelier územního plánování a architektury Ing. arch. Vlasta Šilhavá Štompil 22, Brno Zpracovatel: LÖW & spol., s.r.o. Brno Zodpovědný projektant: PaedDr. Pavel Hartl, CSc. Spolupráce: Ing. Radka Slatkovská Brno, listopad

3 OBSAH : A. TEXTOVÁ ČÁST 1. Úvod 4 2. Popis řešeného území 5 3. Přírodní podmínky Reliéf Horniny Půdy Podnebí Vodstvo Biogeografie a fytocenologie Zoocenologie Popis aktuálního stavu krajiny Kostra ekologické stability Koncepce návrhu MÚSES Závěr 18 B. TABULKOVÁ ČÁST 18 3

4 Teoretické základy a východiska A. TEXTOVÁ ČÁST 1. ÚVOD Vzhled a ráz každé krajiny určuje soubor ekosystémů, které v ní existují. Každý z těchto ekosystémů má svou charakteristickou strukturu, svou látkovou výměnu a produkci, svou dynamiku, vývoj a stabilitu. Obdobné pochody, interakce a vazby, jaké existují na úrovni jednotlivých ekosystémů, probíhají na vyšší úrovni v krajině, v územním systému. V tomto systému je člověk činitelem, který je schopen svou činností tyto pochody, interakce a vazby usměrňovat, rušit a zakládat. Tím vytváří nové, umělé dílčí systémy, existenčně závislé na jeho činnosti, novou krajinu. Obecně platí, že dlouhodobý vývoj této nové, druhotné krajiny směřuje ke specializaci a rajonizaci krajinných složek, tedy ke značnému ekologickému zjednodušení. To se týká sice v prvé řadě zemědělské krajiny, ale platí to obdobně i pro lesní porosty, jejichž hospodáři sledují zejména ekonomický efekt. Uniformita současné krajiny je dána monokulturním způsobem jejího obhospodařování (maximální zornění zemědělského půdního fondu, zavádění monokultur v lesních porostech). Každá monokultura je po stránce ekologické výrazně zjednodušenou formací: je druhově maximálně ochuzená, není schopná trvalé existence bez dodatkových energomateriálových vkladů, je silně ohrožená škodlivými činiteli všeho druhu a neschopná autoregulace. V krajinném systému taková formace představuje tím labilnější článek, čím je rozsáhlejší a vyhraněnější. Pokud má zůstat krajina trvale produktivní, je třeba její jednotlivé labilní formace navzájem izolovat, vytvořit (často ale stačí jen zachovat) síť záchytných bodů (biocenter) a jejich spojnic (biokoridorů), která by zajišťovala spojení mezi stabilními zónami. Tím se vytvoří sekundární diverzita (druhová rozrůzněnost), která je hlavním základem stability krajiny. V původní kulturní krajině (při malovýrobním zemědělství) šlo o diverzitu na úrovni hektarů, přičemž základem druhotné rozrůzněnosti byly nejen soustavy mezí, úvozových cest apod., ale i v krátkých prostorových intervalech se střídající pestrá mozaika pěstovaných plodin. V dnešní zemědělské krajině jde o diverzitu na úrovni desítek a stovek hektarů, navíc znásobených uniformitou pěstovaných plodin. V těchto podmínkách jsou stabilními a stabilizujícími ekosystémy (krajinnými pufry) taková druhotně a skladebně bohatá a stanovištně odpovídající společenstva a formace, které mají možnost se dlouhodobě dynamicky vyvíjet. Jejich hlavními představiteli jsou lesy, trvalé drnové formace (louky a pastviny a zatravněná lada) a trvalá zeleň rostoucí mimo les, dále pak vodní toky a vodní nádrže a jejich doprovodné břehové porosty, rašeliniště, mokřady a chráněná území. Souborně můžeme tyto formace a společenstva označit jako kostru ekologické stability. Její kvalita je dána typem krajiny, ale především zatížením krajiny antropogenními vlivy. Pro většinu území platí, že kostra není schopna ekologickou stabilitu v krajině zajistit, že je třeba tuto existující, ale často chaotickou složku relativně ekologicky stabilních částí krajiny doplnit na funkceschopný a fungující systém - vytvořit územní systém ekologické stability (dále jen ÚSES). Mezi kostrou ekologické stability a územním systémem ekologické stability je tedy jeden principiální rozdíl: zatímco pod pojem kostra zahrnujeme všechny existující ekologicky relativně stabilní části krajiny, bez ohledu na jejich funkční vztahy, územní systém je síť vybraných částí kostry, doplněná návrhem momentálně neexistujících krajinných segmentů - biocenter a biokoridorů - jejichž úkolem je funkční a prostorové doplnění stávajícího systému do optimálně fungující podoby. Vzhledem k odlišnému charakteru a významu různých území i -jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny a rozdílnému způsobu jejich ochrany a péče o ně rozlišujeme ÚSES podle jejich biogeografického významu na lokální, regionální a nadregionální (popř. v dalším členění provinciální a biosférický). 4

5 Podklady pro zpracování Při zpracování plánu místního systému ekologické stability (MÚSES) byly jako podklady použity následující materiály : Územně-technický podklad MMR a MŽP. Praha 1996, Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje, T-plan, 2011, Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje. Ageris Brno, 2003, Generel ÚSES v k.ú. Bantice, Stošíkovice na Louce, Lechovice, Práče, Prosiměřice, Těšetice, Vítonice, Kyjovice. LÖW & spol., s.r.o., Brno, Návrh plánu ÚSES pro k.ú. Práče. LÖW & spol.,s.r.o., Brno, 1998, Platné územní plány obcí Borotice, Čejkovice, Lechovice, Oleksovice, Práče, Prosiměřice, Vitonice (z podkladů ORP Znojmo), Návrh plánu ÚSES pro k.ú. Lechovice. Ing. L. Bínová, Spol. pro ŽP, s.r.o. Brno, mapy BPEJ lesní typologické mapy Studie založení, obnovy a rekonstrukce krajinné zeleně v hosp. obvodu JZD Mír Práče. AGP Brno 1989, ÚP sousedících obcí Práče, Prosiměřice, Oleksovice, Lechovice, Vítonice, Borotice, Čejkovice, výsledky vlastního terénního průzkumu Použitá literatura Buček A., Lacina J. (1999): Geobiocenologie II. Skripta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno. Culek, M. ed. a kol.(1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma Praha. Culek, M. ed. a kol.(2004): Biogeografické členění České republiky. Biochory, Rukopis. Demek, J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia Praha. Kříž, H. (1971): Regiony mělkých podzemních vod ČSR.. Mapa 1: GgÚ ČSAV Brno. Löw J. a kol. (1994): Rukověť projektanta ÚSES. Šťastný,K., Randík,A., Hudec,K. (1987): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR. Academia, Praha. Vlček, V. (1971): Regiony povrchových vod v ČSR. Mapa 1: GgÚ ČSAV Brno. Vlček, V. a kol. (1984): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia Praha. Zlatník, A. a kol.: Biogeografie. Mapa 1:1 mil. list 21. Národní atlas Československa. ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (1996) 2. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Řešené katastrální území Stošíkovice na Louce se nachází zhruba severovýchodně od Znojma, severně od státní silnice Znojmo Pohořelice. Výměra k.ú. činí 635 ha. Území je typické plochým až mírně zvlněným reliéfem s mělkými údolími. Terén se svažuje od západu z výšky 226 m n.m. ke společné nivě Jevišovky a Skaličky ve výšce 195 m n.m. Odtud se směrem k východu území opět výrazněji zvedá a dosahuje výšek 240 až 249 m n.m. Severní část k.ú. je plochá, tvoří ji rozsáhlá nivní plošina nad soutokem Jevišovky a Skaličky o výšce zhruba 196 m n.m., některé deprese i 194 m n.m. V celém území převažuje zemědělské využití ploch. V západní a severní části dominuje orná půda, ve východní části převažují sady a vinice. Luk a travních porostů je málo. Drobné lesíky a remízky jsou především v nivě Jevišovky a Skaličky a ve východní části území. Ostatní funkce jsou zastoupeny málo (obytná, dopravní) až nepatrně (průmyslová výroba, rekreace). Postavení území z hlediska širších vztahů ÚSES (Uvádíme označení dle ZÚR JmK (T-plan, 2011), v závorce pak označení dle Generelu regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje (Ageris Brno, 2003).) 5

6 Řešeného území se dotýkají následující části nadregionálního ÚSES: Územím prochází na jeho jižním okraji, přibližně ve směru V-Z, biokoridor nadregionálního významu NRBK23 (K 162). Tento biokoridor má v celém svém průběhu převažující směr JZ-SV a reprezentuje migrační trasu teplomilné bioty po jihovýchodním okraji Českého masívu (Prebohemikum). Prochází od údolí Wachau v Rakousku přes údolí Kampu a údolí Dyje nad Znojmem směrem k Brnu a dále vyznívá údolími řek do Českomoravské vrchoviny. V úseku mezi NRBC 09 Karlov (N 105 Karlov) a NRBC06 Jankovec (N29 Jankovec) je na tomto nadregionálním biokoridoru položeno regionální biocentrum RBC 112 Zámecký vrch (1985 Stošíkovice). Větší částí své plochy toto regionální biocentrum leží na k.ú. Lechovice, na území katastru Stošíkovice zasahuje pouze svým severním cípem. Ve směru S-J prochází podél toku Jevišovky regionální biokoridor RBK 157 (RK 118) s regionálním biocentrem RBC 216 Stošíkovice (Olšina), ležící převážně v k. ú. Prosiměřice, na území řešeného katastru ho tvoří EVSK Olšina, Směrem k SZ pokračuje koridor podél Jevišovky k RBC 102 Němčičky (RC 1869 Němčičky), směrem k JV k NRBC 09 Karlov (N 105 Karlov). Přibližně 550 m východně od řešeného území probíhá ve směru SV-JZ NRBK 10 (RBK10) propojující RBC 107 Vyhlídka (R 55 Vyhlídka) v k.ú. Hostěradice s RBC 111 Poštovna (R54 Lechovice) v k.ú. Borotice 3.1. RELIÉF 3. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Geomorfologické členění zájmového území (kolektiv GGÚ ČSAV, 1971) řadí území do těchto jednotek: Provincie: Panonská Soustava: VIII - Vněkarpatské sníženiny Podsoustava: VIII A - Západní vněkarpat. sníženiny Celek: VIII A-1 - Dyjsko-Svratecký úval Podcelek: VIII A-1B - Drnholecká pahorkatina Okrsek: VIII A-1B-a Hostěradická sníženina VIII A-1B-b Olbramovická pahorkatina VIII A-1B-c Jevišovická niva VIII A-1B-d Hrabětická plošina Drnholecká pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina, se střední výškou 215,5 m, stř. sklonem 1 o 23', vytvořená na neogenních a kvartérních sedimentech. Její okraje tvoří stupně vysokých a středních teras Dyje, Jevišovky a Jihlavy. Hostěradická sníženina je sníženina vklíněná mezi Výrovickou pahorkatinu a Bohutický les a na západě je ohraničena výrazným svahem. V severní vystupují horniny Českého masivu, jižní část je vypněna neogenními usazeninami. Olbramovická pahorkatina je nížinná pahorkatina se sklonem k k jihovýchodu, je budovaná neogenními a čtvrtohorními usazeninami. Její jihovýchodní okraj lemují akumulační říční terasy Jihlavy a Dyje. Jevišovská niva je akumulační rovina podél toku Jevišovky. Hrabětická plošina je nížinná pahorkatina je nížinná pahorkatina mezi údolími Dyje a Jevišovky, tvořená neogenními sedimenty a rozsáhlými říčními terasami HORNINY Celé katastrální území obce Stošíkovice je budováno neogenními a kvartérními sedimenty, které zcela překrývají starší horniny. Horniny krystalického podkladu vystupují pouze v širším okolí řešeného území, především západně a severně od Stošíkovic. Tento krystalinický fundament - sericitické fylity a migmatizované pararuly a biotitické granity, granodiority a křemennými diority jsou naříznuty údolím Únanovky a Jevišovky. V převážné části území leží však krystalinický podklad 6

7 v hloubce m. Všechny tyto starší horniny jsou překryty m mocnými miocenními sedimenty. Tyto sedimenty jsou tvořeny brakickými až sladkovodními ottnang-eggenburgskými křemennými písky a jíly. Tato souvrství vystupují na povrch především ve východní části území na svazích údolí a temenech hřbetů. Na převážné části území jsou neogenní sedimenty překryty kvartérními štěrky teras (donau - riss). I tyto štěrky však vystupují na povrch pouze v menších plochách na horních hranách údolí a temenech. Naprosto převážná část území je pokryta 0,5 - několik m mocnými sprašemi a v nivách holocénními nivními hlínami PŮDY Téměř celé řešené území pokrývají půdy černozemního typu. Plošně převažují karbonátové černozemě na spraších. Nacházejí se především na plošinách v západní části území a na fragmentech sprašových pokryvů ve východní části území. Jsou to nejhodnotnější půdy pro zemědělskou výrobu (HPJ 01- středně těžké půdy s převážně příznivým vodním režimem). Na hranách údolí a okrajích plošin v místech výstupu štěrkových teras a neogenních písků ve východní části území jsou černozemě nebo drnové půdy černozemní na píscích. Tyto půdy jsou na extrémnějších stanovištích - na píscích s vrstvou spraše max. do 30 cm (HPJ 04 - lehké výsušné půdy). Na úpatí svahů na okraji nivy Jevišovky a Skaličky je pruh černozemí (HPJ 05), který se vytvořil na středně (30-70 cm) mocných spraších uložených na píscích, jedná se o středně výsušné půdy. V dolní části strmějších svahů v údolích se vyskytují erodované černozemě (HPJ 08). Jsou to černozemě, hnědozemě, i slabě oglejené, vždy však erodované, převážně na spraších, zpravidla ve vyšší svažitosti, středně těžké. Na slinitých a jílovitých substrátech se vyskytují těžké až středně těžké černozemně typické karbonátové a lužní (HPJ 07). Tyto dva půdní typy se vyskytují v ostrůvcích ve východní polovině území. Na východním okraji území se na zahliněných píscích a štěrcích vyskytují hnědé půdy a rendziny, které jsou vysýchavé (HPJ 22). V nivě Jevišovky a Skaličky se nacházejí půdy naplavené a lužní, glejové a středně těžké. V nivě Jevišovky i na soutoku se Skaličkou jsou nivní půdy glejové na nivních uloženinách (HPJ 58), jsou středně těžké, s vláhovými poměry méně příznivými, po odvodnění příznivými. V nivě Skaličky v severovýchodní části území se vyskytují lužní půdy glejové na nivních uloženinách a spraši HPJ 62). Jsou středně těžké, obvykle dočasně zamokřené podzemní vodou v hloubce 0,5 1 m PODNEBÍ Řešené území náleží dle Quitta (1970) do nejteplejší oblasti České republiky - velmi teplé oblasti T4 u její západní hranice. Oblast T4 je charakterizována velmi dlouhým létem, velmi teplým a suchým, s krátkým přechodným obdobím (jaro, podzim), s teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Dle klasifikace užité v Geobotanické mapě ČR leží území v nejteplejším okrsku - teplém, suchém, s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Teplotní poměry v průběhu roku nejlépe vystihuje stanice Znojmo ( o C): I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII -1,9-0,5 3,9 8,9 14, ,0 18,1 14,4 8,9 3,5-0,2 Roční průměrná teplota přitom dosahuje 8,8 o C, průměrná teplota vegetačního období je 15,2 o C. Vzhledem k tomu, že řešené území leží v průměru o 80 m níže, lze zde předpokládat ještě vyšší teploty, v nižších částech mimo inversní polohy jistě překračující v ročním průměru 9 o C. Začátek, konec a trvání charakteristických teplot na stanici Znojmo (308 m n m): Td nad 0 o C zač , konec , trvání 300 dní Td nad 5 o C zač , konec 6.11., trvání 230 dní Td nad 10 o C zač , konec 9.10., trvání 171 dní Td nad 15 o C zač , konec , trvání 109 dní 7

8 V řešeném území lze zvláště v teplém půlroce očekávat časnější nástupy daných teplot, pozdější končení jejich výskytu, a větší délky trvání daných teplot. Je zřejmé, že oblast má poměrně kontinentální klima s velkou amplitudou teplot, relativně studeným únorem a delším trváním teplot pod 0 o C i delším trváním vysokých teplot. Srážkové poměry (mm) měsíce ROK VO. ZO. Miroslav Tvořihráz Znojmo V uvedených datech se projevuje vyšší nadmořská výška stanice Znojmo i vyššími srážkovými úhrny. Je zřejmé, že oblast je velmi suchá, neboť leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Srážky mají značně kontinentální chod s relativně vysokými úhrny v létě a malými v zimě. Zvláště je to patrné na stanici Tvořihráz, která je řešenému území nejblíže. Co se týče zimních srážek je řešené území (s širším okolím) nejsušší na Moravě. Unikátní je posun srážkových minim na březen, což má i značný dopad na vegetaci, která trpí nevydatnou sněhovou pokrývkou v zimě a v době počínající vegetační doby ještě navíc suchem. Tento stav podporuje rozvoj kontinentálně laděných druhů bioty. Pozoruhodný je též prudký nárust srážek v květnu (nejvýrazněji na stanici Tvořihráz) a sekundární srážkové maximum v říjnu. Oba tyto jevy svědčí o vlivech mediteránního klimatu. Ve směrech větru převažuje SZ směr, druhý nejvýraznější je však směr od JV - nesoucí zmíněné vlivy kontinentálního a mediteránního klimatu. Při JV proudění dochází také při výstupu vzdušných mas k tvorbě letních přívalových dešťů. Převládající makroklima je vlivem utváření reliéfu formováno v přízemní vrstvě do místního klimatu. Vlivem plochého reliéfu je místní klima málo výrazné. Za radiačního typu počasí jsou ve dne teplejší jižně a západně orientované svahy, především strmější svahy v údolí Jevišovky. Toto oteplení se zvláště výrazně projevuje v horních částech svahů. Severní a východní svahy jsou proti průměru naopak mírně chladnější. V nočních hodinách dochází k jiné situaci - na dnech údolí se akumuluje prochlazený vzduch a dochází k tvorbám mírných teplotních inversí. Při inversní situaci může být teplota na dně údolí asi o 2 o C nižší než na okolních plošinách. Za větrného počasí a při zamračené obloze se uvedené rozdíly ovšem téměř neprojevují VODSTVO Řešené území patří k povodí Dunaje, jeho přítoku Moravy, dílčího povodí Dyje. Celé dané území je odvodňováno jejím přítokem Jevišovkou. V území nepramení žádný vodní tok, všechny toky tj. Jevišovka a Skalička, přitékají do řešeného území ze západně ležící, výše položené Jevišovické pahorkatiny. Území má z tohoto hlediska výrazný tranzitní ráz. Oba vodní toky se stékají v hydrologickém uzlu v jižně od Stošíkovic. Hydrologické charakteristiky vodních toků: tok plocha povodí spec.odtok p.průtok Q355 (km 2 ) (l.s -1.km -2 ) (l.s -1 ) (l.s-1) Jevišovka,Výrovce Jevišovka,Božice Skalička, ústí Únanovka, ústí Podle mapy Regiony povrchových vod 1: (V. Vlček, GgÚ ČSAV Brno, 1971) náleží řešené území do oblasti nejméně vodné se specifickým odtokem 0-3 l.s -1.km -2, nejvodnější měsíce 8

9 únor a březen, retenční schopnost je velmi malá, odtok velmi silně rozkolísaný, koeficient odtoku velmi nízký. Z uvedených údajů, především ze specifického odtoku, je zřejmé, že území je extrémně suché, specifický odtok patří k nejnižším v České republice. Těmto nízkým hodnotám odpovídají i relativně nízké průtoky v tocích. Navíc většina vody odteče z území při jarním tání a srážkových přívalech vod v létě. Koncem léta trpí vodní toky katastrofálním nedostatkem vody, v suchých letech i na delší dobu zcela vysychají. Je to zřejmé i z Q355, která je na Jevišovce nadlepšována Jevišovickou přehradou a od ní až po ústí do Dyje prakticky nenarůstá. Od dokončení výstavby nádrže nad Výrovicemi se minimální průtoky v Jevišovce podstatně zlepšily, podobná nádrž na Únanovce však takový efekt nemá, neboť nádrž slouží především závlahám a Únanovka pod ní často vysychá. Další nádrž sloužící vyrovnání odtoků a závlahám byla vybudována na Skaličce u Oleksovic. Ekologicky podstatně hodnotnějším způsobem vylepšení odtokových poměrů by bylo zamezit velkým odtokům při přívalech a tání, což úzce souvisí s protierozní ochranou a tím i protierozními systémy trvalé vegetace. Prakticky všechny toky v řešeném území jsou stroze technicky upraveny. Podél upravené Jevišovky jsou vysazeny souvislá topolová stromořadí. Hydrogeologie Dle mapy Regiony mělkých povrchových vod ČSR, H. Kříž, (1971) leží území v regionu 1A1. Region patří do oblasti s celoročním doplňováním zásob podzemní vody vlivem častého tání sněhu v zimě a vyznačuje se i velmi nízkým specifickým odtokem podzemních vod - méně než 0,3 l.s -1.km -2. Region 1A1 je však unikátní tím, že minima hladiny podzemní vody nastávají již během léta - v červenci a srpnu. Tento režim se objevuje v ČR pouze v širším okolí řešeného území a v centrální části Plzeňské pánve. Svědčí o velké suchosti území a kritickém nedostatku podzemní vody pro vegetaci i vodní toky v létě. Zde lze spatřovat i jednu z příčin jejich vysychání. Z hlediska kvality kolektorů podzemní vody lze rozlišit 3 typy. Východně od údolí Jevišovky se vyskytuje převážně kolektor vyvinutý v miocenních jílech a píscích. Pokud je vyvinut v miocenních křemenných štěrcích a píscích který je velmi zranitelný, neboť tyto horniny zde místy vystupují na povrch. Nejlepším kolektorem podzemních vod jsou souvrství miocenních písků s kvartérním štěrkopískovým pokryvem a vrchní izolační vrstvou ze spraší a nivních hlín. Tento typ kolektoru převládá v západní části území. V nivě Jevišovky a Skaličky je v něm však zhoršená kvalita podzemní vody BIOGEOGRAFIE A FYTOCENOLOGIE Dle biogeografického členění ČR (Culek 1996) leží celé území v provincii panonské, bioregionu 4.1 Lechovickém. Biochory v řešeném území: 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. 1RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 1. v.s. 1PN Pahorkatiny na vápnitých píscích 1. v.s. -2PN Pahorkatiny na zahliněných píscích v suché oblasti 2. v.s. 2Nh Užší hlinité nivy 2. vegetačního stupně Převážná část území je dle biogeografické mapy (Atlas ČSSR, 1966, Biogeografie I) řazena do 1. vegetačního stupně - dubového. 2. vegetační stupeň je uváděn na severních svazích údolí. Je však pravděpodobné, že typický 1. vegetační stupeň byl vyvinut pouze na jižních a západních svazích. Na plošinách lze předpokládat spíše 2. vegetační stupeň, avšak vlivem suchosti klimatu by zde byl buk přirozeně potlačen a nahrazen habrem. Společenstva by ale neměla ráz typického 1. v.s. V celém území převažovala trofická meziřada BD - mezotrofně - bázická, která byla vázána především na černozemě na sprašových pokryvech. Na výchozech štěrkových lavic a neogenních písků přecházela pak do řady B - mezotrofní. V nivě Jevišovky s vyzrálejšími půdami lze předpokládat trofickou řadu C - nitrofilní, s přechody až do meziřady CD - nitrofilně - bázické (karbonátové lužní půdy!) a meziřady BC - mezotrofně-nitrofilní. 9

10 Na daném území zcela dominovala hydrická řada 3 - normální, avšak její varianta x, odpovídající polohám ve srážkovém stínu. Na strmých jižních a západních svazích lze předpokládat přechody do hydrické řady 2 - omezené. V nivě Jevišovky lze v užších úsecích a při zvýšených okrajích předpokládat hydrickou ř. 4 - podmáčenou, ve vlhkých depresích centrálních depresích v nivě řadu 5 - mokrou. Zastoupená STG: 1B3, 2B3, 1BD3, 2BD3, 2BC3-4, 2BC4-5. Dle Regionálně fytogeografického členění náleží celé území do fytogeografické oblasti termofytika, obvodu Panonské termofytikum (Pannonicum). Naprostá většina řešeného území patří přitom do fytogeografikého okresu č. 16 Znojemsko-brněnská pahorkatina. Pouze niva Jevišovky náleží fytogeografickému okresu č. 18 Jihomoravský úval, podokresu a - Dyjsko-svratecký úval. Dle geobotanické mapy ČSSR je převážná část území - okraje plošin a svahy - řazena do dubohabrových hájů (Carpinion betuli). Centrální, zcela rovné části plošin jsou řazeny do subxerofilních doubrav (Potentillo-quercetum, Potentillo-quercetum pannonicum, Lithospermoquercetum). V nivách vodních toků jsou pak rekonstruovány luhy a olšiny (Alno-Padion, Alnetea glutinosae, Salicetea purpurae). Dle Ambrose (1986) leží celé území v oblasti ovlivněné klimatem od Středozemního moře, v podoblasti suché, přirozeně bukem chudé. CHARAKTERISTIKA ZASTOUPENÝCH BIOGEOGRAFICKÝCH JEDNOTEK: 4.1. LECHOVICKÝ BIOREGION Bioregion leží ve středu jižní Moravy a zasahuje podstatnou částí do Rakouska. Zabírá geomorfologický celek Dyjsko-svratecký úval, ovšem bez širokých niv, bez území východně od Židlochovic a Dunajovických vrchů, naopak na západě zahrnuje okraj Jevišovické pahorkatiny. Bioregion se skládá ze dvou částí oddělených nivami, plocha v ČR je 1085 km 2. Bioregion je tvořen štěrkopískovými terasami s pokryvy spraší a ostrůvky krystalinika. Převažuje zde 1., dubový vegetační stupeň, na severních svazích pak 2., bukovo-dubový stupeň. Potenciální vegetace je řazena do dubohabrových hájů a teplomilných doubrav, omezeně i šípakových doubrav. Bioregion představuje část severopanonské podprovincie ovlivněné srážkovým stínem, sousedstvím hercynských bioregionů a s charakteristickým výskytem acidofilních druhů. Bioregion je starosídelní oblastí, proto je dnes biodiverzita nízká, je zde však přítomna řada mezních prvků, probíhá řada okrajů areálů. Významné zastoupení mají submediteránní, ve fauně pontomediteránní druhy. Biochory v řešeném území: 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. Půdy jsou téměř výhradně typické černozemě s tmavohnědošedou barvou. V lesících jsou uváděny hnědozemě. Potenciálně je možno předpokládat panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatarici-quercion (Quercetum pubescenti-roboris) a/případně panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris- Carpinetum). V úpadech u potočních niv lze předpokládat vegetaci olšových jasenin (Pruno- Fraxinetum). Přirozená nelesní vegetace je vzácná, na vlhčích místech jsou zastoupeny porosty odpovídající vegetaci teplejšího křídla svazu Calthion, místy jsou zastoupeny rákosiny (Phragmition nebo Scirpion maritimi). 1RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 1. v.s. Proti předchozím typům je charakteristická větší kyselost a suchost půd. Převažují zde arenické černozemě, v extrémnějších místech přecházející až do typických, výjimečně arenických kambizemí. V lesích jsou udávány luvizemě a kyselé hnědé půdy. Vlhčí půdy typu černic se nacházejí ve vzácných sníženinách a prameništích, kde je pokryv štěrkopísků velmi slabý. Půdy mají hnědošedou barvu. Potenciálně je možno předpokládat panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatarici-quercion (asociace Quercetum pubescenti-roboris) a/případně panonské prvosenkové dubohabřiny (asociace Primulo veris-carpinetum). Podél menších vodních toků lze předpokládat olšovo-jasanové luhy (Pruno-Fraxinetum). V terénních depresích lze očekávat mírné zasolení a brakické rákosiny svazu Scirpion maritimi. 1PN Pahorkatiny na vápnitých píscích 1. v.s. 10

11 Půdy jsou vysýchavé, ale bazické arenické černozemě, na jílech ostře přecházející do pelických černozemí. V lesích jsou udávány pararendziny a hnědé rendziny. Půdy na pískách (lehčí střední půda) mají šedou barvu, na vápnitých jílech (těžší střední půda) tmavohnědou barvu. V horních částech svahů lze potenciálně předpokládat submediteránní šípákové doubravy (svaz Quercion pubescenti-petraeae), a to zejména dřínové doubravy (Corno-Quercetum). Na konkávních částech svahů a na jejich úpatí na ně navazují panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris- Carpinetum). V nelesní vegetaci mají význam na konvexkonvexních tvarech porosty drnových stepí svazu Festucion valesiacae, jinde teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, lemy svazu Geranion sanguinei a teplomilné křoviny svazu Prunion spinosae, na ladech teplomilná vegetace svazu Dauco-Melilotion. -2PN Pahorkatiny na zahliněných píscích v suché oblasti 2. v.s. V půdním pokryvu převažují kambizemě typické, místy i kyselé, doplňované mozaikou černozemí, černozemních kambizemí, arenických regozemí (hlavně v lesích), hnědozemí a luvizemí. Varianta moravská: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika panonských teplomilných doubrav ze svazu Aceri tatarici-quercion, nejspíše asociace Quercetum pubescenti-roboris, které na úsvazích severního kvadrantu a v úpadech přecházejí do panonských prvosenkových dubohabřin (Primulo veris-carpinetum). Na odlesněných místech se objevují acidofilní teplomilné trávníky svazu Koelerio- Phleion phleoidis. 2Nh Užší hlinité nivy 2. vegetačního stupně Půdy v nivách řek přitékajících z vysočin jsou typické fluvizemě, v nejtypičtějších nivách však dominují typické a glejové černice. Vlivem dlouhodobého vyloučení záplav regulacemi toků se půdy vyvíjejí směrem k černozemím. Klima je teplé a mírně suché (T2, výjimečně i T4), vlivem depresní polohy nivy se však vyskytují přízemní teplotní inverze, které společně s vyšší vlhkostí vzduchu nad vlhkými půdami vedou k tvorbě mlh a umožňují přežívání druhů bioty vyšších poloh. Potenciální lesní vegetaci tvoří lužní porosty, v nichž lze předpokládat vegetaci olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum), na něž na mezických místech navazují v Čechách a snad i na střední Moravě hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), na jižní Moravě zřejmě panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinteum). Občas se v depresích vyskytují bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. V mokřadech se vyskytují porosty vysokých ostřic (svaz Caricion gracilis), případně i rákosu (svaz Phragmition), Na loukách se objevuje vegetace svazů Arrhenatherion a Alopecurion, na vlhkých místech přecházející až porostů svazu Calthion. Skupiny typů geobiocénů 1 B 3 Q u e r c e t a t y p i c a - t y p i c k é d o u b r a v y Přírodní stav biocenóz: Hlavní dřevinou je středně vzrůstný dub zimní (Quercus petraea agg.), jednotlivou příměs, zpravidla v podúrovni, tvoří především habr (Carpinus betulus), dále lípa srdčitá (Tilia cordata), jeřáb břek (Sorbus torminalis), javor babyka (Acer campestre). Na jihovýchodní Moravě lze považovat za přirozený výskyt dubu ceru (Quercus cerris) v hlavní úrovni. Nesouvislé, ale druhově bohaté je keřové patro. Jednotlivě až skupinovitě se vyskytují svída krvavá (Swida sanguinea), hlohy (Crataegus monogyna, C. laevigata), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), líska obecná (Corylus avellana), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), růže galská (Rosa gallica), trnka obecná (Prunus spinosa), kalina tušalaj (Viburnum lantana). V druhově bohaté synusii podrostu převažují mezotrofní vesměs teplomilné druhy, snášející vysýchání půdního profilu v letních měsících. Dominují trávy lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), srha říznačka (Dactylis polygama), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), zasahuje sem i kostřava ovčí (Festuca ovina) a některé ostřice (Carex montana, C. humilis). Z bylin se nejčastěji vyskytují hrachor černý (Lathyrus niger), vikev hrachovitá (Vicia pisiformis), jetel podhorní (Trifolium alpestre), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), bukvice lékařská (Betonica officinalis), jahodník truskavec (Fragaria moschata), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), konvalinka vonná (Convallaria 11

12 majalis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) aj. Pouze s malou pokryvností se vyskytují druhy s těžištěm výskytu v oligotrofní řadě např. smolnička obecná (Steris viscaria) a kručinka německá (Genista germanica). Častěji sem zasahují některé teplomilné druhy s těžištěm výskytu v meziřadě B/D např. medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), prvosenka jarní (Primula veris), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma). Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Cílovým společenstvem biocenter jsou porosty s převahou dubu zimního, které mohou být obhospodařovány i výmladkovým způsobem. Při zakládání nových skladebných prvků je nutno používat semenný materiál dubů z populací místní provenience, neboť zde lze předpokládat výskyt nově zjištěných jihoevropských taxonů. Doplňkovými dřevinami biocenter i biokoridorů jsou habr, lípa srdčitá, jeřáb břek, javor babyka. Zejména na okrajích nově vysazovaných biocenter a biokoridorů by měly být keře svída krvavá, ptačí zob obecný, hloh jednosemenný a obecný, řešetlák počistivý, trnka obecná, brslen bradavičnatý, kalina tušalaj, růže šípková. Důležitá je přeměna přírodě cizích akátin na přírodě blízká společenstva domácích dřevin. 1 B D 3 L i g u s t r i - q u e r c e t a - d o u b r a v y s p t ačím zobem Přírodní stav biocenóz: Hlavní dřevinou je průměrně vzrůstný dub zimní (Quercus petraea agg.), někdy se přidružují dub pýřitý (Quercus pubescens) a dub cer (Quercus cerris). Dřevinné patro je druhově bohaté, pravidelně jsou přimíšeny lípa srdčitá (Tilia cordata), babyka (Acer campestre), habr (Carpinus betulus), jeřáb břek (Sorbus torminalis), výjimečně i jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Charakteristické je často až souvisle zapojené keřové patro, druhově bohaté, tvořené teplomilnými druhy. Vždy se vyskytuje alespoň některý z bazifilních mezotrofů a eutrofních bazifytů - ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), višeň křovitá (Cerasus fruticosa), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růže galská (Rosa gallica). Dále se v keřovém patře uplatňuje svída krvavá (Swida sanguinea), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), hlohy (Crataegus laevigata, C. monogyna). V druhově velmi bohaté synusii podrostu se vyskytují teplomilné mezotrofní druhy s význačným podílem druhů s kalcifilní tendencí. Pravidelně, často až dominantně zde rostou válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice horská (Carex montana), ostřice nízká (Carex humilis), ostřice Micheliho (Carex michelii), lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), strdivka zbarvená (Melica picta). Z nápadných kalcifilních bylin zde charakteristicky rostou medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kamejka modronachová (Buglossoides purpurocaerulea), třemdava bílá (Dictamnus albus), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), hvězdnice chlumní (Aster amellus), plamének přímý (Clematis recta), kosatec různobarvý (Iris variegata), kosatec trávolistý (Iris graminea), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), violka divotvárná (Viola mirabilis), violka srstnatá (Viola hirta), plicník měkký (Pulmonaria mollis), prvosenka jarní (Primula veris), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) aj. Přidružují se typické hájové mezotrofy např. hrachor černý (Lathyrus niger), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Cílovým společenstvem biocenter jsou doubravy dubu zimního s druhově bohatým keřovým patrem a s hojnější příměsí habru, lípy srdčité, jeřábu břeku, babyky, může se vyskytovat i dub pýřitý a dub cer. Při zakládání nových biocenter a biokoridorů je nutno používat semenný materiál populací dubů místní provenience, neboť je velmi pravděpodobný výskyt nově determinovaných jihoevropských taxonů. Z keřů lze vysazovat všechny druhy, uvedené v popisu přírodního stavu biocenóz, nikdy by neměly chybět ptačí zob obecný, dřín obecný, svída krvavá a řešetlák počistivý. 1 B-BD (3)4, 2 B-BD (3)4 Tili-querceta roboris inferiora et superiora - lipové doubravy nižšího a vyššího stupně 12

13 Přírodní stav biocenóz: Stromové patro tvoří dub letní (Quercus robur) s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata), někdy i dubu zimního (Q. petraea). Z dalších dřevin je vtroušen habr (Carpinus betulus), vzácněji i jilm habrolistý (Ulmus minor), javor babyka (Acer campestre). V nesouvislém keřovém patře se vyskytují hlohy (Crataegus monogyna, C. laevigata), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Swida sanguinea) aj. V synusii podrostu převládají druhy mezotrofní, vždy se vyskytují alespoň některé bazifilní mezofyty a druhy snášející střídavé zamokření. Zpravidla převládají trávy válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), srha mnohomanželná (Dactylis polygama), lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia) aj. Z bylin se charakteristicky vyskytují mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), bukvice lékařská (Betonica officinalis), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), sasanka hajní (Anemone nemorosa), jaterník podléška (Hepatica nobilis), konvalinka vonná (Convallaria majalis), medovník meduňkolistý (Mellitis melissophyllum) aj. Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Všechny přírodě blízké segmenty lipových doubrav patří do kostry ekologické stability. Cílovým stavem biocenter jsou vysokokmenné doubravy s dubem letním i zimním, vždy s příměsí lípy srdčité. Příměs mohou tvořit i další dřeviny habr, jilm habrolistý, babyka, z keřů ptačí zob obecný, svída krvavá a hlohy. 1 B C - C ( 3 ) 4, 2 B C - C ( 3 ) 4 T i l i - q u e r c e t a r o b o r i s - a c e r i s i n f e r i o r a e t s u p e r i o r a - j a v o r o l i p o v é d o u b r a v y n i ž š í h o a v y š š í h o s t u p ně Především na bázích mírných svahů na přechodu do rovin a ve dnech svahových úpadů s oglejenými půdami s vyšším obsahem dusíku je v přirozených lesních společenstvech na rozdíl od lipových doubrav vyšší zastoupení javorů (Acer campestre, A. platanoides), jilmů (především Ulmus minor), případně i jasanu (Fraxinus excelsior). V bylinné synusii indikují vyšší obsah dusíku v půdách často dominantní druhy s nitrofilní tendencí např. bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopytník evropský (Asarum europaeum), žindava evropská (Sanicula europaea), kuklík městský (Geum urbanum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), místy i česnek medvědí (Allium ursinum) aj. V nově zakládaných biocentrech by na rozdíl od lipových doubrav mělo být podstatně vyšší zastoupení babyky a javoru mléče, případně i jasanu ztepilého a jilmu habrolistého. 2 B 3x Carpini-querceta typica - typické habrové doubravy Do této skupiny řadíme segmenty geobiocenóz, odpovídající stg Fagi-querceta typica v tzv. suchých oblastech s xerickou variantou 2. bukodubového stupně. V přírodních lesních biocenózách zřejmě chyběl buk lesní (Fagus sylvatica), hlavními dřevinami byly duby (Quercus petraea agg.) a habr obecný (Carpinus betulus). Proto ve skladebných prvcích ÚSES zde nemá smysl buk uměle zavádět. Přírodní stav biocenóz: Hlavní dřevinou přirozených biocenóz je dub zimní (Quercus petraea agg.), významnou stálou příměs tvoří habr (Carpinus betulus). Nepravidelně mohou být přimíšeny lípa srdčitá (Tilia cordata) a jeřáb břek (Sorbus torminalis). Keřové patro není souvisle vytvořeno, pouze ojediněle se vyskytují svída krvavá (Swida sanguinea), hloh jednoblizný (Crataegus monogyna), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). V korunách dubů bývá častý ochmet evropský (Loranthus europaeus). Ráz synusii podrostu udávají druhy trávovitého charakteru. Nejčastěji bývá dominantní lipnice hajní (Poa nemoralis), v Karpatech a v předhoří Českomoravské a Brněnské vrchoviny též ostřice chlupatá (Carex pilosa). Z dalších trávovitých druhů se často vyskytují lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), srha mnohomanželná (Dactylis polygama), strdivka nicí (Melica nutans), strdivka jednokvětá (M. uniflora), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), ostřice horská (Carex montana). Druhově pestře jsou zastoupeny mezofilní hájové byliny - zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), marulka klinopád (Clinopodium vulgare), silenka nicí (Silene nutans), hrachor černý 13

14 (Lathyrus niger), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jahodník truskavec (Fragaria moschata), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) jestřábník zední (Hieracium murorurm) aj., ze vzácnějších druhů vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) aj. Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Cílovými společenstvy biocenter jsou dubové porosty s příměsí habru. V nově zakládaných biocentrech je třeba používat sazenice ze semen místních populací, aby byla zachována specifická lokální genetická variabilita dubu zimního a nově vyčleňovaných příbuzných druhů. V lokálních biocentrech je možno zachovat i výmladkový způsob hospodaření, neboť v prosvětlených pařezinách je zpravidla vyšší druhová diverzita xerotermofilních druhů rostlin i živočichů. Hlavními dřevinami nově zakládaných biokoridorů by měly být dub zimní a habr s příměsí lípy srdčité, javoru babyky, jeřábu břeku s keři přirozené dřevinné skladby na okrajích (svída krvavá, hlohy, líska obecná aj.). 2 B D 3 x C a r p i n i - q u e r c e t a t i l i a e - l i p o v é h a b r o v é d o u b r a v y Do této skupiny řadíme segmenty geobiocenóz, odpovídající stg Fagi-querceta tiliae, vyskytující se v tzv. suchých oblastech s xerickou variantou 2. bukodubového stupně. V přírodních lesních biocenózách zřejmě chyběl buk lesní (Fagus sylvatica), hlavními dřevinami byly duby (Quercus petraea agg.) a habr obecný (Carpinus betulus). Proto ve skladebných prvcích ÚSES není třeba buk uměle zavádět. Přírodní stav biocenóz: Dřevinné patro je druhově bohaté. K dominantním stromům patří duby, především dub zimní (Quercus petraea agg.), může se vyskytovat i dub letní (Quercus robur) a vzácněji i dub pýřitý (Quercus pubescens). Dále se vyskytují lípy (Tilia cordata i T. platyphyllos), habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis). V keřovém patře se obvykle vyskytuje alespoň některý druh s kalcifilní tendencí - dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), na Moravě i klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Hojný bývá ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), přidružují se brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), svída krvavá (Swida sanguinea), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), hloh jednoblizný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), trnka obecná (Prunus spinosa), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) aj. V druhově obvykle bohaté synusii podrostu je charakteristický společný výskyt mezotrofních a kalcifilních druhů, vždy se vyskytují alespoň některé teplomilné druhy. Zpravidla dominují druhy trávovitého vzhledu - lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivky (Melica uniflora, M. nutans), srha mnohomanželná (Dactylis polygama), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), ostřice chlupatá (Carex pilosa), z druhů s kalcifilní tendencí ostřice horská (Carex montana) a válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Z lesních mezofytů se nejčastěji vyskytují mařinka vonná (Galium odoratum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), svízel lesní (Galium sylvaticum), svízel Schultesův (Galium schultesii), hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník podléška (Hepatica nobilis), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), žindava evropská (Sanicula europaea) aj. Z bylin s kalcifilní tendencí se zde často vyskytují medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), prvosenka jarní (Primula veris), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), violka srstnatá (Viola hirta). Poměrně často právě v lipových bukových doubravách rostou hojněji vzácné dekorativní byliny, jako lilie zlatohlávek (Lilium martagon), střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Hlavní dřevinou lesních biocenter je dub. Největším problémem při zakládání dubových porostů v biocentrech je správný výběr druhového spektra dubů, neboť v této skupině lze předpokládat přirozený výskyt prakticky všech našich druhů. Vždy by měly být přimíšeny lípy a habr. Široké druhové spektrum přirozeně se vyskytujících dřevin umožňuje regionálně diferencovaný výběr druhů pro nově zakládaná biocentra i biokoridory. Na okrajích biokoridorů je vhodné využít charakteristických keřů lesních okrajů, např. višeň křovitou, kalinu tušalaj, dřín obecný, ptačí zob obecný. 14

15 2-3 B C - C ( 3 ) 4 U l m i - f r a x i n e t a c a r p i n i s u p e r i o r a - h a b r o j i l m o v é j a s e n i n y v y š š í h o s t u p ně Přírodní stav biocenóz: Habrojilmové jaseniny v. st. jsou podobně jako v nižším stupni druhově bohatým společenstvem charakteru lužního lesa na přechodu do okolních listnatých lesů na hydricky normálních stanovištích. Na rozdíl od nižšího stupně zde chybí jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), naopak přibývají javory, zvláště charakteristický je výskyt javoru klenu (Acer pseudoplatanus). V druhově velmi bohaté synusii podrostu s dominancí mezofytů s nitrofilní tendencí se vždy vyskytují hájové druhy a na rozdíl od nižšího stupně pravidelně i druhy submontanní. Nejčastější z nich jsou ptačinec hajní (Stellaria nemorum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), prvosenka vyšší (Primula elatior), knotovka červená (Melandrium rubrum) aj. Na kontaktu s karpatskou oblastí se v této skupině objevují i kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa). Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: V biocentrech i v biokoridorech je třeba zajistit pestrou druhovou skladbu odpovídajících dřevin, a to nejen lužních, ale i javorů, lip a habru. Velmi důležité je pečovat o zastoupení jilmu habrolistého a vazu. Funkci biokoridorů mohou plnit i přírodě blízké nivní louky. 2-3 B C - C ( 4 ) 5 a F r a x i n i - a l n e t a i n f e r i o r a - j a s a n o v é o l š i n y n i ž š í h o s t u p ně Přírodní stav biocenóz: Stromové patro tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíseny jsou vrby (Salix fragilis, S. alba a jejich kříženci), vzácněji i topoly (Populus nigra, P. tremula). V podúrovni často roste střemcha hroznovitá (Padus avium). V keřovém patře zde rosou vrby (Salix caprea, na březích S. purpurea, S. triandra, S. viminalis), hojně se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), dále krušina olšová (Frangula alnus) a kalina obecná (Viburnum opulus). Typický je hojný výskyt liány chmele otáčivého (Humulus lupus). V obvykle druhově bohaté synusii podrostu se mísí druhy mokřadní a vlhkomilné s druhy mezofilními, k dominantám patří druhy s nitrofilní tendencí. Nápadný je časný jarní aspekt s orsejem jarním (Ficaria bulbifera), sasankami (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium), blatouchem bahenním (Caltha palustris), křivatcem žlutým (Gagea lutea), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis), prvosenkou vyšší (Primula elatior) aj. V letním aspektu patří k dominantám bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), dále se často vyskytují ptačince (Stellaria nemorum, S. holostea), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), potočník vzpřímený (Berula erecta), devětsil lékařský (Petasites hybridus), ostřice lesní (Carex sylvatica), kostřava obrovská (Festuca gigantea), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kuklík městský (Geum urbanum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) a mnohé jiné. Pro jasanové olšiny n. st. je charakteristická velká pestrost typů fytocenóz, odrážející jednak rozmanitost hydrických a trofických vlastností půdy, jednak specifické vegetační poměry jednotlivých povodí, včetně regionálních zvláštností. Charakteristická je často také maloplošná mozaikovitost druhového složení synusie podrostu. Typickými druhy pramenišť jsou ostřice oddálená (Carex remota), řeřišnice hořká (Cardamine amara), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), z mechorostů zejména měřík vlnitý (Plagiomnium undulatum). Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES: Všechny přirozené segmenty prameništních společenstev je třeba zařadit do kostry ekologické stability a ponechat bez zásahu přirozenému vývoji. Potoční jasanové olšiny tvoří přirozenou soustavu biokoridorů vodní, mokřadní a mezofilní bioty. Hlavními kosterními dřevinami biocenter i biokoridorů jsou olše lepkavá a jasan ztepilý, v biokoridorech je vhodná vyšší účast stromových i keřových vrb (vrba bílá, v. křehká, v. trojmužná, v. košíkářská, v. nachová), vhodná je příměs střemchy hroznovité a 15

16 alespoň některých keřů z přirozené dřevinné skladby. V biocentrech i biokoridorech je přípustné výmladkové hospodaření. Nikdy by nemělo docházet k úplnému smýcení porostů, nejvhodnější je jednotlivý výběr s ponecháním určitého počtu doupných stromů. Funkci biokoridorů a biocenter plní i nivní louky s převahou přirozeně rostoucích druhů, vyžadující pravidelné kosení ZOOCENOLOGIE Zoocenologický výzkum v řešeném území není zhotovitelům znám, proto se kapitola zabývá pouze významnými živočichy, kteří byly v území zaznamenáni nebo byla patrná jejich přítomnost. Vzhledem k tomu, že je krajina především zemědělsky využívána, převažují v území běžné druhy fauny vázané na odlesněnou krajinu. Objevují se zde drobní savci, zajíci, srnci, divoká prasata. V lesních porostech nebo v jejich blízkosti bylo možné vidět z ptáků dravce (káně, poštolka), bažanty, koroptve, celou řadu pěvců, strakapoudy, žlunu, volavky, lysky aj. Na výslunných stráních ještěrka, slepýš, v podmáčených lokalitách obojživelníci. V nově založených vodních biotopech je velké zastoupení širokého spektra žab (převážná většina je zařazena do seznamu zvláště chráněných druhů), vyskytuje se i užovka obecná. Poměrně široké spektrum hmyzu bylo patrné i bez bližšího určování (zejména motýli). 4. POPIS AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY Historický vývoj v území je možno sledovat na základě doložených písemných zpráv, kdy v raném středověku došlo k založení obcí v širším okolí Stošíkovice 1360, (Práče 1190, Lechovice 1278, Oleksovice 1220, Prosiměřice 1226) a znamená to, že i krajina byla člověkem využívána pravděpodobně již před tímto obdobím. Převážná část katastrálního území obce Stošíkovice je v současnosti intenzivně zemědělsky využívána. Zemědělské plochy zaujímají téměř 84 % z rozlohy k.ú. Z toho obsolutně převažují sady 17 %, zahrad, luk a pastvin je málo. Lesy zaujímají více než 5 % z rozlohy k.ú. Vodních ploch je také málo. Západní a severní část k.ú. je rovinatá a mírně skloněná k nivě Jevišovky a Skaličky. Jsou zde velké bloky orné půdy s pravidelným členěním polními cestami, silnicemi a melioračními kanály. Ovocná stromořadí podél silnic jsou částečně prořídlá. Souvislý pruh stromů a keřů je podél cesty na jihozádním okraji k.ú. V nivě Jevišovky a Skaličky jsou ostrůvky lužních lesíků viz. EVSK. Vodní toky jsou upraveny a jejich vegetační doprovod je redukován na bylinné porosty a topolová stromořadí. Díky upravenému vodnímu režimu nivy je většina plochy využita jako orná půda a zahrady a záhumenky. Západně od obce jsou vybudovány dva rybníčky a mokřina pro obojživelníky. Jihovýchodní a východní část k.ú. je vyšší a členitější. Zde dominují velkoplošné intenzivní sady. Na plochách nevhodných pro zemědělské využití jsou menší lesíky s převahou akátu. V území je patrná větrné eroze i vodní eroze. Cennější porosty se zachovaly pouze v nivě Jevišovky a Skaličky. 5. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Kostra má v řešeném území 6 ekologicky významných segmentů, které jsou popsány v tabulkové části. Mimo tyto ekologicky významné segmenty jsou v území další VKP ze zákona, jejichž stupeň ekologické stability není příliš vysoký. Jedná se především u lesů o akátiny, místy porosty dubu zimního a borovice lesní. Údolní nivy, které rovněž jsou VKP, jsou vlivem technicistních vodohospodářských úprav pouze s průměrným až podprůměrným stupněm ekologické stability. Jako pozitivní vývoj u toků lze zaznamenat sice ojedinělý, ale postupně se zvyšující, výskyt hodnotných druhů flóry jako např. kosatec žlutý, šmel okoličnatý. Jejich zachování ale do budoucna je ohroženo necitlivou (mnohdy i zbytečnou) údržbou toků vzhledem k jejich lokalizaci na rozhraní břehu a vody. 16

17 6. KONCEPCE NÁVRHU MÍSTNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY Návrh plánu územního systému ekologické stability vychází ze širších vztahů v území. (Viz kap. 1) Na nadregionálním biokoridoru NRBK23 (K 162). spojujícím nadregionální biocentra NRBC 09 Karlov (N 105 Karlov) a NRBC06 Jankovec (N29 Jankovec) leží v okolí v řešeného území regionální biocentrum RBC 113 Únanovka (R 56 Únanovka) a RBC112 Zámecký vrch (R 985 Stošíkovice) a dále k JV k RBC 111 Poštovna (R 54 Lechovice). Toto propojení je navrženo na vysýchavých svazích nad nivou Únanovky a Jevišovky. Překonání nivy Jevišovky je navrženo v její relativně úzké části. Aby byly splněny minimální parametry NRBK, byla do koridoru vložena na katastru Stošíkovic dvě lokální biocentra - LBC 1 a LBC2. Další významnou trasou je biokoridor RBK 157 (RK 118) procházející nivou a po vodním toku řeky Jevišovky, která v současné době vzhledem k technicistním úpravám téměř tuto funkci neplní. Směrem k SZ pokračuje koridor podél Jevišovky k RBC 102 Němčičky (RC 1869 Němčičky), směrem k JV k NRBC 09 Karlov (N 105 Karlov). Úsek procházející z.ú. leží mezi RBC 216 Stošíkovice a RBC 110 U náhonu (R 45 U náhonu). Aby byly splněny minimální parametry RBK, byla do koridoru vložena na katastru Stošíkovic dvě lokální biocentra - LBC 1 a LBC6. Tento (dosud jen částečně funkční) systém je na místní úrovni doplněn lokálními biokoridory a biocentry. Vlhké a mokré hydrické řady reprezentuje biokoridor po vodním toku a nivě Skaličky s biocentry LBC1 U mostu, LBC 4 Stošíkovický hájek a LBC 5 U modrého mostu, odkud pokračuje do k.ú Oleksovice (BC U Skaličky). Normální a vysýchavé hydrické řady reprezentuje LBK 4. Tento biokoridor prochází na hranici k.ú. Stošíkovice a Oleksovice od RBC 1985 Stošíkovice k severu po okraji sadů k lokálnímu biocentru V sadech. Odtud lokální biokoridor pokračuje k východu na k.ú. Oleksovice. Součástí územních systémů ekologické stability jsou rovněž interakční prvky, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní až nestabilní krajinu. Vytvářejí existenční podmínky rostlinám a živočichům, kteří mohou působit stabilizačně v kulturní krajině. V interakčních prvcích nacházejí prostředí pro život opylovači kulturních rostlin a predátoři omezující hustotu populací škůdců. Interakčními prvky jsou například ekotonová společenstva lesních okrajů, remízy, skupiny i solitery stromů. Jako velmi pozitivně působící plošný interakční prvek jsou travinobylinná společenstva, která ve formě lučních porostů by měla být uplatňována zejména v údolních nivách potoků a řek a na obtížně využitelných zemědělských půdách na prudších svazích. Pro návrh plánu ÚSES byly zvoleny tři typy interakčních prvků: a) stromořadí - doprovodná dřevinná vegetace podél komunikací - alejové stromy domácího původu s travinobylinným porostem. Doporučenými dřevinami jsou lípa, javor mléč, jasan, topol černý apod., b) ovocné stromořadí - ovocné stromy s travinobylinným porostem (ořešák královský, švestka, slíva, hrušeň, jabloň atd.), c) lesní pás - liniové porosty stromů a keřů (s druhovou skladbou odpovídající příslušné skupině typů geobiocénů). Pozn.: U nadregionálního a regionálního ÚSES uvádíme označení dle ZÚR JmK (T-plan, 2011), v závorce pak označení dle Generelu regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje (Ageris Brno, 2003).) 17

18 7. ZÁVĚR Navržený plán územního systému ekologické stability je pouze nutným předpokladem k realizaci biocenter a biokoridorů (ekologicky stabilních ploch), které by měly být základem pro rozvíjení ostatních nutných prvků zvyšujících odolnost krajiny k antropickým tlakům. Dalšími nutnými předpoklady k větší stabilitě krajiny jsou ekologičtější způsoby hospodaření jak v lese, tak i na zemědělské půdě, zajištění čistoty vod, ovzduší atd. Naznačené předpoklady zvyšující stabilitu krajiny bude tedy třeba dále rozvíjet a realizovat. Zapracováním ÚSES do územního plánu a po jeho schválení se stávají závazným podkladem a je tedy možné je postupně realizovat do funkční podoby. Prvním krokem, který je neméně důležitý, je zajištění ochrany stávajícím ekologicky významným segmentům krajiny, protože zejména na jejich základě je založen i návrh ÚSES. B. TABULKOVÁ ČÁST 18

Realizace lokálního biocentra LBC 2 v k. ú. Horní Bojanovice

Realizace lokálního biocentra LBC 2 v k. ú. Horní Bojanovice TVORBA KRAJINY s.r.o. ROLENCOVA 47 620 00 BRNO Tel.: 737 64 64 17 Realizace lokálního biocentra LBC 2 v k. ú. Horní Bojanovice Číslo zakázky: US/2013 Objednatel: Obec Horní Bojanovice Horní Bojanovice

Více

Pořadové číslo: NRBK K 21

Pořadové číslo: NRBK K 21 (nadregionální biokoridor K 21) Název: Oblík-Raná - Šebín-Pochválovská stráň Mapový list: 1: 5000 Louny 2-6, 2-7, 2-8 Pořadové číslo: NRBK K 21 3BD3, 3B3, 3AB3, 3B3, 4AB2, L - lokální v řešeném území délka

Více

olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta

olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta břehové porosty doprovodné porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) 60-80 olše lepkavá (Alnus glutinosa) 60-80 vrba křehká (Salix fragilis) 0-40 vrba křehká

Více

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů)

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů) km 13,000-42,000 olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta břehové porosty doprovodné porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) 40-60 olše lepkavá (Alnus glutinosa) 50-70 vrba křehká (Salix fragilis)

Více

CZ.1.07/2.2.00/

CZ.1.07/2.2.00/ Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (17) BAZIFILNÍ BUČINY (BKbaz) Skladba synuzie dřevin Skladba synuzie podrostu Vazba na abiotické prostředí Přehled skupin typů geobiocénů Přehled stanovištních

Více

Návrh vegetačních úprav lokálního biocentra ÚSES C3 Vedrovický rybníkk.ú. Vedrovice

Návrh vegetačních úprav lokálního biocentra ÚSES C3 Vedrovický rybníkk.ú. Vedrovice Obsah Obsah... 1 Průvodní zpráva... 2 Technická zpráva... 4 Přírodní podmínky... 4 Geomorfologické a geologické poměry... 4 Půdní poměry... 4 Klimatické poměry... 4 Hydrologické poměry... 4 Biogeografické

Více

Obsah: Technická zpráva. 1.1 Identifikační údaje 1.2 Základní údaje o objektu 2.1 Technické řešení 2.2 Závěr

Obsah: Technická zpráva. 1.1 Identifikační údaje 1.2 Základní údaje o objektu 2.1 Technické řešení 2.2 Závěr Obsah: Technická zpráva 1.1 Identifikační údaje 1.2 Základní údaje o objektu 2.1 Technické řešení 2.2 Závěr 2 1.1. Identifikační údaje Název stavby: Název objektu: Místo stavby, k.ú.: Okres: Kraj: Obsah

Více

D.3 Dendrologický průzkum

D.3 Dendrologický průzkum ČESKÁ LÍPA OKRUŽNÍ KŘIŽOVATKA ROHÁČE Z DUBÉ - ČESKOKAMENICKÁ D. Dendrologický průzkum OBSAH:. Průvodní zpráva. Situace : 500 Vypracoval: Hl. inž. projektu: Ing. Szénási Ing. Čamrová Průvodní zpráva AKCE:

Více

BOSONOŽSKÝ HÁJEK JAKO PŘÍKLAD STAROBYLÉHO LESA

BOSONOŽSKÝ HÁJEK JAKO PŘÍKLAD STAROBYLÉHO LESA BOSONOŽSKÝ HÁJEK JAKO PŘÍKLAD STAROBYLÉHO LESA BUČEK ANTONÍN Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova zemědělská a lesnická universita, Zemědělská 3, 613 00 Brno, bucek@mendelu.cz

Více

Abies alba Jedle bělokorá Strom do 50 m Vzpřímené rozpadavé šišky

Abies alba Jedle bělokorá Strom do 50 m Vzpřímené rozpadavé šišky Dřeviny HEN 2009 přehled dřevin ke zkoušce Ing. Zdeněk Hrubý, Ph.D. Abies alba Jedle bělokorá Strom do 50 m Vzpřímené rozpadavé šišky Picea abies Smrk ztepilý Strom do 55 m Převislé šišky Pinus sylvestris

Více

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů)

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů) olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta břehové porosty doprovodné porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) 40-60 olše lepkavá (Alnus glutinosa) 50-70 vrba křehká (Salix fragilis) 20-50 vrba křehká

Více

olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta

olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta olše lepkavá (Alnus glutinosa) 60-80 olše lepkavá (Alnus glutinosa) 60-80 vrba křehká (Salix fragilis) 0-40 vrba křehká (Salix fragilis) 0-40 vrba č ervenavá

Více

Běžně používané a školkařsky dostupné druhy autochtonních dřevin

Běžně používané a školkařsky dostupné druhy autochtonních dřevin Běžně používané a školkařsky dostupné druhy autochtonních dřevin Volba konkrétního druhu vždy závisí od stanovištních podmínek lokality. K určení původních druhů dřevin a stanovištních podmínek lze využít

Více

Realizace lokálního biocentra LBC 1 v k. ú. Horní Bojanovice

Realizace lokálního biocentra LBC 1 v k. ú. Horní Bojanovice TVORBA KRAJINY s.r.o. ROLENCOVA 47 620 00 BRNO Tel.: 737 64 64 17 Realizace lokálního biocentra LBC 1 v k. ú. Horní Bojanovice Číslo zakázky: ÚSES/2013 Objednatel: Obec Horní Bojanovice Horní Bojanovice

Více

ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO VÝVOJE DŘEVIN V BIOKORIDORU RADĚJOV

ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO VÝVOJE DŘEVIN V BIOKORIDORU RADĚJOV ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO VÝVOJE DŘEVIN V BIOKORIDORU RADĚJOV Ing. Boleslav JELÍNEK AGERIS s. r. o., Jeřábkova 5, 602 00 Brno boleslav.jelinek@ageris.cz Úvod Koncepce územních systémů ekologické stability

Více

REGENERACE PARKU EMINA ZÁMKU

REGENERACE PARKU EMINA ZÁMKU REGENERACE PARKU EMINA ZÁMKU Dokumentace pro provádění stavby Technická zpráva Investor: Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 449/3, 602 00 Brno Objednatel: Příspěvková organizace Emin zámek, zastoupená

Více

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů)

Cílové zastoupení dřevin v břehových a doprovodných porostech vodních toků (podle skupin typů geobiocénů) olšové vrbiny = AlS = Alni glutinosae-saliceta břehové porosty doprovodné porosty olše lepkavá (Alnus glutinosa) 40-60 olše lepkavá (Alnus glutinosa) 50-70 vrba křehká (Salix fragilis) 20-50 vrba křehká

Více

Úvod k lesním ekosystémům

Úvod k lesním ekosystémům Úvod k lesním ekosystémům Lesní ekosystémy jsou nejdůležitějšími klimaxovými ekosystémy pro oblast střední Evropy, která leží v zóně temperátního širokolistého lesa. Této zóně se vymykají malé plochy jehličnatého

Více

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 23 kyselá stanoviště nižších poloh HS 25 živná stanoviště nižších poloh

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 23 kyselá stanoviště nižších poloh HS 25 živná stanoviště nižších poloh Lesnická fytocenologie a typologie HS 23 kyselá stanoviště nižších poloh HS 25 živná stanoviště nižších poloh Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018

Více

Ing. Petr Hosnedl. Dendrologický průzkum sumarizace zeleně Průmyslový park Jirkov

Ing. Petr Hosnedl. Dendrologický průzkum sumarizace zeleně Průmyslový park Jirkov Ing. Petr Hosnedl Dendrologický průzkum sumarizace zeleně Průmyslový park Jirkov únor 2015 Název Umístění : Dendrologický průzkum sumarizace zeleně, Průmyslový park Jirkov : Ústecký kraj Obec s rozšířenou

Více

vrbiny vrby křehké = Sf = Saliceta fragilis

vrbiny vrby křehké = Sf = Saliceta fragilis vrbiny vrby křehké = Sf = Saliceta fragilis v rba křehká (Salix f ragilis) 60-100 v rba křehká (Salix f ragilis) 60-100 v rba červ enav á (Salix x rubens) 0-80 v rba červ enav á (Salix x rubens) 0-80 olše

Více

Projekt SGS Využití nástrojů GIS k vyhodnocení agrárních valů v Českém středohoří

Projekt SGS Využití nástrojů GIS k vyhodnocení agrárních valů v Českém středohoří Projekt SGS Využití nástrojů GIS k vyhodnocení agrárních valů v Českém středohoří RNDr. Iva Machová, Ph.D., Mgr. Ing. Petr Novák, Bc. Markéta Kučerová Druhová skladba dřevin v keřovém patře agrárních valů

Více

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů. (16) BAZIFILNÍ DOUBRAVY (DBbaz)

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů. (16) BAZIFILNÍ DOUBRAVY (DBbaz) Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (16) (DBbaz) Skladba synuzie dřevin Skladba synuzie podrostu Vazba na abiotické prostředí Přehled skupin typů geobiocénů Přehled stanovištních jednotek

Více

Mapa aktuální vegetace

Mapa aktuální vegetace Mapa aktuální vegetace Mapa aktuální vegetace Typologická mapa Výsledek: Tvorba mapy aktuální vegetace na podkladu typologické mapy je problematická Část území je přesnímkována, část naopak Výsledek: Tvorba

Více

Arvita P, spol. s r.o.

Arvita P, spol. s r.o. Arvita P, spol. s r.o. OBSAH: 1 TEXTOVÁ ČÁST... 3 1.1 OBECNÁ ČÁST... 3 1.1.1 Úvod...3 1.1.2 Základní údaje...3 1.1.3 Použité podklady...4 1.1.4 Charakteristika lokality...4 1.1.4.1 Klimatické poměry...4

Více

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 27 oglejená a chudá stanoviště nižších a středních poloh. HS 47 oglejená stanoviště středních poloh

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 27 oglejená a chudá stanoviště nižších a středních poloh. HS 47 oglejená stanoviště středních poloh Lesnická fytocenologie a typologie HS 27 oglejená a chudá stanoviště nižších a středních poloh HS 47 oglejená stanoviště středních poloh HS 39b podmáčená chudá stanoviště HS 59b podmáčená stanoviště vyšších

Více

Projektová dokumentace IP 8, k. ú.hrabůvka u Hranic

Projektová dokumentace IP 8, k. ú.hrabůvka u Hranic Projektová dokumentace IP 8, k. ú.hrabůvka u Hranic (pozemky parc. č. 828, 834) NEVYČÍSLENÝ ROZPOČET Objednatel: Vypracoval: Zak. číslo: 29-2012 Datum: říjen 2012 Česká republika Ministerstvo zemědělství,

Více

Vegetační úpravy. Technická a zpráva Fotodokumentace Výkaz výměr, Rozpočet. Situace celková 1:500 Situace Detaily a řezy

Vegetační úpravy. Technická a zpráva Fotodokumentace Výkaz výměr, Rozpočet. Situace celková 1:500 Situace Detaily a řezy IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název akce: Remízek Na Vrábí Vegetační úpravy Investor: Město Brandýs nad Labem / Stará Boleslav Projektant : Zahradní architektura Ing. Ivan Marek Martinov 279 Kostelec nad Labem 277

Více

Příloha č. 4: Seznam místních dřevin

Příloha č. 4: Seznam místních dřevin Příloha č. 4: Seznam místních dřevin Seznam domácích dřevin pro okres Benešov/MAS Blaník (Seznam zahrnuje všechny domácí stromy, keře a polokeře na okrese Benešov dle názoru ČSOP, vytvořeného na základě

Více

Bučiny a doubravy. Třída: Querco-Fagetea. Řád: Fagetalia sylvaticae. Řád: Quercetalia pubescenti-petraeae

Bučiny a doubravy. Třída: Querco-Fagetea. Řád: Fagetalia sylvaticae. Řád: Quercetalia pubescenti-petraeae Bučiny a doubravy Třída: Querco-Fagetea společenstva xerofilních až hygrofilních opadavých listnatých lesů a křovin Řád: Fagetalia sylvaticae mezofilní až hygrofilní opadavé lesy mírné zóny Evropy Řád:

Více

INDEX QBR Datový list do terénu

INDEX QBR Datový list do terénu INDEX QBR Datový list do terénu Kvalita břehového biotopu Skóre pro jednotlivé části nemůţe být negativní, ani překročit 25 Celkový říční kryt Skóre 25 80 % břeţního krytu (kromě jednoletých rostlin) 50-80

Více

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ Ing. Simona ZEZULOVÁ Odbor péče o krajinu, Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 100 00 Simona.Zezulova@mzp.cz

Více

REVITALIZACE ZÁMECKÉHO AREÁLU V OBCI STRÁNECKÁ ZHOŘ Sadové úpravy

REVITALIZACE ZÁMECKÉHO AREÁLU V OBCI STRÁNECKÁ ZHOŘ Sadové úpravy Vídeň 127 594 01 Velké Meziříčí Tel.: +420 733 721 817 E-mail: info@greenberg.cz Web: www.greenberg.cz REVITALIZACE ZÁMECKÉHO AREÁLU V OBCI STRÁNECKÁ ZHOŘ Objednatel: Obec Stránecká Zhoř, Stránecká Zhoř

Více

CZ.1.07/2.2.00/

CZ.1.07/2.2.00/ Lesnická fytocenologie a typologie HS 01d mimořádně nepříznivá stanoviště 01d 1X dřínové doubravy 2X dřínové doubravy s bukem Na karbonátových a bazických horninách na vrcholech, hřebenech a svazích, v

Více

Digitální podoba dat nadregionálního územního systému ekologické stability na detašovaném pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Brně

Digitální podoba dat nadregionálního územního systému ekologické stability na detašovaném pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Brně Digitální podoba dat nadregionálního územního systému ekologické stability na detašovaném pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Brně Územní systém ekologické stability Zákon ČNR č. 114/92

Více

Změny květeny a vegetace Karlického údolí po 50 letech

Změny květeny a vegetace Karlického údolí po 50 letech Změny květeny a vegetace Karlického údolí po 50 letech Petr Karlík, Tomáš Tichý a Radim Hédl Fakulta lesnická a dřevařskáčzu Praha - Suchdol Správa CHKO Český kras Karlštejn Botanický ústav AV ČR - Brno

Více

T1 - Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich

T1 - Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich T1 - Popis lesch porostů a výčet plánovaných zásahů v nich označe (ha) 15034 1,35 41/smíšený 15037 1,43 45/smíšený zastoupe habr, lípa, dub, habr,, borovice 15039 1,44 45/buk buk, 15040 1,71 15041 1,96

Více

Příloha XII - popis segmentů aktuálního stavu vegetace

Příloha XII - popis segmentů aktuálního stavu vegetace Příloha XII - popis segmentů aktuálního stavu vegetace číslo kód ses plocha [a] název popis stg 1 11 1 79,50 orná půda základní velmi mírný Z svah; plodiny: pícniny, úzkořádkové obilniny, kukuřice, brambory;

Více

Příloha 7a Lesnická mapa typologická chráněného území. Zdroj:

Příloha 7a Lesnická mapa typologická chráněného území. Zdroj: Příloha 7a Lesnická mapa typologická chráněného území. Zdroj: www.uhul.cz Příloha 7b Porostní mapa chráněného území. Zdroj: OZP MHMP. Příloha 7c Změny lesních společenstev na opakovaných plochách podle

Více

Martin VLADO, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně

Martin VLADO, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně SLEDOVÁNÍ RŮSTU DŘEVIN V NOVĚ ZALOŽENÉM REGIONÁLNÍM BIOKORIDORU LODĚNICE Martin VLADO, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně ÚVODNÍ INFORMACE Cíl práce Cílem práce je zhodnotit

Více

SEZNAM PŘÍLOH. Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy. Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková)

SEZNAM PŘÍLOH. Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy. Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková) PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 Příl. 2 Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková) HPJ 01 Černozemě (typické i karbonátové)

Více

Lokální biokoridory č. 3,4,6 a lokální biocentrum č. 3 v k.ú. Štítary na Moravě

Lokální biokoridory č. 3,4,6 a lokální biocentrum č. 3 v k.ú. Štítary na Moravě investor: zpracovatel:: Městys Štítary Štítary 149 671 02 Šumná Ing. Jaroslav Krejčí Na Svahu 18, 669 02 Znojmo Autorizovaná osoba: Ing. Jaroslav Krejčí, ČKA : 02 947 Na Svahu 18, 669 02 Znojmo datum:

Více

Příloha I. Název zvláště chráněného území: U Hamrů

Příloha I. Název zvláště chráněného území: U Hamrů Příloha I. A. Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území PŘÍRODNÍ PAMÁTKA U HAMRŮ (dle 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dále též jen zákon ) Název zvláště chráněného území:

Více

Rostlinné populace, rostlinná společenstva

Rostlinné populace, rostlinná společenstva Rostlinné populace, rostlinná společenstva Populace - soubor jedinců jednoho druhu, vyskytující se na určitém stanovišti a jsou stejného genetického původu ZNAKY POPULACE roste produkuje biomasu hustota

Více

OBNOVA KRAJINNÝCH STRUKTUR NA K.Ú. NESOVICE BIOCENTRUM HLINÍK, BIOKORIDOR LBK 1

OBNOVA KRAJINNÝCH STRUKTUR NA K.Ú. NESOVICE BIOCENTRUM HLINÍK, BIOKORIDOR LBK 1 SPOLEČNOST PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, SPOL. S R.O. Šeránkova 32, 616 00 Brno, tel. 549256241, e-mail: spzp@volny.cz OBNOVA KRAJINNÝCH STRUKTUR NA K.Ú. NESOVICE BIOCENTRUM HLINÍK, BIOKORIDOR LBK 1 (PROVÁDĚCÍ

Více

Alej u hranice - založení interakčního prvku ÚSES

Alej u hranice - založení interakčního prvku ÚSES Ing. Darek Lacina Ondráčkova 556/199 628 00 Brno Alej u hranice - založení interakčního prvku ÚSES (projektová dokumentace) Zpracoval: Ing. Darek Lacina Brno květen 2013 Obsah Průvodní zpráva... 2 Zdůvodnění

Více

Územní systém ekologické stability ÚSES

Územní systém ekologické stability ÚSES Územní systém ekologické stability ÚSES Hlavní cíle ÚSES 1. Uchování a zabezpečení nerušeného vývoje přirozeného genofondu krajiny v rámci jeho přirozeného prostorového členění. 2. Vytvoření optimálního

Více

označení zeleně číselným kódem s vyjádřením její původní funkce na ploše

označení zeleně číselným kódem s vyjádřením její původní funkce na ploše LEGENDA K TABULKOVÉ ČÁSTI: Poř. Kateg dle ÚP pořa zeleně označení zeleně číselným kódem s vyjádřením její funkce na ploše: SC smíšené centrální BV všeobecné BR individuální BH SO smíšené obytné RI rekreace

Více

Stavba č.1 Položkový výkaz výměr

Stavba č.1 Položkový výkaz výměr Stavba č.1 Položkový výkaz výměr Název stavby: Název SO: Polní cesty v k.ú. Počedělice Polní cesty C5, C51, C52 Jednot. Cena celkem Č Objekt Kód Zkrácený popis M.j. Množství cena (Kč) Kč bez DPH 1 C 5

Více

18. Přírodní rezervace Rybníky

18. Přírodní rezervace Rybníky 18. Přírodní rezervace Rybníky Nedaleko od silnice Kozlovice Tichá, asi v polovině vzdálenosti mezi okraji těchto obcí, byl kdysi rybníček, který již zanikl. Na jeho místě vznikla přirozenou sukcesí mokřadní

Více

TECHNICKÁ ZPRÁVA - D.1. HG partner s.r.o. DOKUMENATCE OBJEKTŮ Část: Park Úvaly - Vinice DUR. Paré č.:

TECHNICKÁ ZPRÁVA - D.1. HG partner s.r.o. DOKUMENATCE OBJEKTŮ Část: Park Úvaly - Vinice DUR. Paré č.: Investor: Město Úvaly, Pražská 276, 280 82 Úvaly Odpovědný projektant: Ing. Jaroslav Vrzák Datum: 04/2015 Vypracoval: Ing. Kamil Borecký Změna: - Akce: Název části: HG partner s.r.o. Smetanova 200, 250

Více

Vegetace Evropy 8. Střední Evropa Verze

Vegetace Evropy 8. Střední Evropa Verze Vegetace Evropy 8. Střední Evropa Verze 30. 12. 2018 Přednáší: Milan Chytrý Ústav botaniky a zoologie Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita, Brno Vymezení střední Evropy Biogeografické regiony Evropy

Více

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY k.ú. PLENKOVICE

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY k.ú. PLENKOVICE SPOLEČNOST PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, SPOL. S R.O. ŠERÁNKOVA 32, 616 00 BRNO, tel.: 549 256 241, e-mail: spzp@volny.cz PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY k.ú. PLENKOVICE Zodpovědný projektant:

Více

Příspěvek k rekonstrukci potenciální přirozené vegetace lesních fragmentů na Českomoravské vrchovině

Příspěvek k rekonstrukci potenciální přirozené vegetace lesních fragmentů na Českomoravské vrchovině Příspěvek k rekonstrukci potenciální přirozené vegetace lesních fragmentů na Českomoravské vrchovině Petr Halas Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. halas@geonika.cz Abstract The biodiversity and the forest vegetation

Více

2/ 7 LEGENDA MAPA LAND USE MAPA ŠIRŠÍCH. Mendelova univeita v Brně Zahradnická fakulta Solitérní strom v krajině. 4/ / Hana Sýkorová S-JTSK

2/ 7 LEGENDA MAPA LAND USE MAPA ŠIRŠÍCH. Mendelova univeita v Brně Zahradnická fakulta Solitérní strom v krajině. 4/ / Hana Sýkorová S-JTSK LEGENDA alej hranice lada lesí porost louka Park mez orná půda pastvina remízek silnice těžební prostor trvale travní porost - louka urbanizovaná plocha vodní tok vodní plocha Mendelova univeita v Brně

Více

H O L Á S E C K Á J E Z E R A

H O L Á S E C K Á J E Z E R A Přírodní památka H O L Á S E C K Á J E Z E R A Botanický průzkum Autor: Ing. Jindřich Šmiták Česká 32 602 00 Brno Datum zpracování: duben-červenec 2012 1. Stručná charakteristika Přírodní památka Holásecká

Více

Biocentra. reprezentativní biocentrum lokálního významu v trase NRK STG 5 A 3

Biocentra. reprezentativní biocentrum lokálního významu v trase NRK STG 5 A 3 Územní systém ekologické stability (ÚSES) Nadregionální a regionální ÚSES Trasa nadregionálního a regionálního ÚSES byla převzata ze Zásad územního rozvoje kraje Vysočina (2008). Jižním okrajem katastru

Více

Soustava rybníčků a revitalizovaných ploch, využití retence vody v krajině. 10. září 2013 Osíčko

Soustava rybníčků a revitalizovaných ploch, využití retence vody v krajině. 10. září 2013 Osíčko Soustava rybníčků a revitalizovaných ploch, využití retence vody v krajině 10. září 2013 Osíčko Vymezení zájmového území LOKALITA JIŘIČKY Seznam znaků krajinného rázu Přírodní charakteristika Kulturní

Více

A. Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území PŘÍRODNÍ REZERVACE HABROVÁ SEČ (dle 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

A. Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území PŘÍRODNÍ REZERVACE HABROVÁ SEČ (dle 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Příloha A. Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území PŘÍRODNÍ REZERVACE HABROVÁ SEČ (dle 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Název zvláště chráněného území: Habrová seč Předměty

Více

Vytvoření prvků ÚSES v k.ú. Boršice u Blatnice"

Vytvoření prvků ÚSES v k.ú. Boršice u Blatnice Vytvoření prvků ÚSES v k.ú. Boršice u Blatnice" Boršice u Blatnice Zpracoval: Ing. Petr Kvapil Obsah: Textová část Položkový rozpočet, včetně krycího listu Výkaz výměr Mapové přílohy Fotodokumentace Výpis

Více

PŘÍLOHA III: SOUPIS DRUHŮ

PŘÍLOHA III: SOUPIS DRUHŮ PŘÍLOHA III: SOUPIS DRUHŮ 1. SOUPIS DRUHŮ V BIOKORIDORU KUNÍ HORA TRAVIČNÁ * nově nalezený druh oproti roku 2000 Synuzie dřevin Acer campestre javor babyka Acer pseudoplatanus javor klen Carpinus betulus

Více

ZAKLÁDÁNÍ A OBNOVA KRAJINNÝCH PRVKŮ - BLUDOVEČEK ČÁST 'A' - ŠEROKY

ZAKLÁDÁNÍ A OBNOVA KRAJINNÝCH PRVKŮ - BLUDOVEČEK ČÁST 'A' - ŠEROKY REKAPITULACE: jednotka počet jedn. cena celkem Rostlinný materiál stromy s balem: ks 127 247 800,00 stromy prostokořenné: ks 837 230 690,00 stromy ovocné prostokořenné: ks 75 14 070,00 keře: ks 2106 49

Více

Sešit pro laboratorní práci z biologie

Sešit pro laboratorní práci z biologie Sešit pro laboratorní práci z biologie téma: Les autor: Mgr. Alena Hyánková vytvořeno při realizaci projektu: Inovace školního vzdělávacího programu biologie a chemie registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/01.0002

Více

Generel krajinné zeleně tab 1 / 28 k.ú. Žalkovice

Generel krajinné zeleně tab 1 / 28 k.ú. Žalkovice Generel krajinné zeleně tab 1 / 28 číslo a název lokality: A ÚJEZDY číslo segmentu: 1A dotčené parcely: 494 354/4 355/6 372/4 372/5 372/13 372/14 372/15 372/16 372/17 375/6 375/7 375/8 375/9 375/10 375/12

Více

6. Přírodní památka Profil Morávky

6. Přírodní památka Profil Morávky 6. Přírodní památka Profil Morávky Řeka Morávka se v úseku od Kamence ve Skalici až po Staré Město zahlubuje do terénu až na skalní podloží. Řeka zde vytváří kaňonovité údolí, skalní prahy a peřeje i hluboké

Více

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS Vliv na utváření primární struktury krajiny Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222) Projekt

Více

Biocentrum BC5 včetně IP27 k.ú. Lučice na Moravě aktualizace projektové dokumentace DPS 07/09

Biocentrum BC5 včetně IP27 k.ú. Lučice na Moravě aktualizace projektové dokumentace DPS 07/09 C.1 Technická zpráva a) účel stavby Cílem (účelem) projektu je vybudování části společných zařízení v KPÚ Lučice na Moravě, tj. uskutečnění optimální organizace půdního fondu na pozemcích vyčleněných komplexní

Více

Ochrana přírody, ÚSES

Ochrana přírody, ÚSES Ochrana přírody, ÚSES HISTORIE OCHRANY PŘÍRODY V ČR _ 1 Od 14.- stol. ochrana lesů Od 16. stol. šlechtici ochrana lesů, velké zvěře 17. stol. lesní řády pro panství 1754 zemské úpravy hospodaření v lesích

Více

Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí

Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí Kulturní krajina X Přírodní krajina Ekologická optimalizace Rok 2004 Rok 2002 Rok 2012 Rok 2009 k.ú. Netřebice (Nymburk) k. ú. Skřípov (Prostějov)

Více

NÁVRH ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ ÚSES...

NÁVRH ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ ÚSES... Obsah NÁVRH ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ ÚSES... 1 3.1 Lokální biocentrum BC 1 Pod Váţany... 1 3.1.1 Lokalizace pozemku, stanovištní podmínky... 2 3.1.2 Limity výsadby... 2 3.1.3 Navrţené řešení... 2 3.2.

Více

Tabulková část OG ÚSES okresu Jeseník - biocentra. OK 2 Rychlebské hory Račí údolí (NC) NK 85 NK 86. RC 488 Hraničky RK 824

Tabulková část OG ÚSES okresu Jeseník - biocentra. OK 2 Rychlebské hory Račí údolí (NC) NK 85 NK 86. RC 488 Hraničky RK 824 Odůvodnění ÚP: Tabulková část OG ÚSES okresu Jeseník - biocentra Výběr BC pro katastrální území obce (včetně BC navazujících na obec, propojených biokoridory s BC v obci apod.) a s úpravami BC navrženými

Více

Obsah průvodní zprávy

Obsah průvodní zprávy Obsah průvodní zprávy 1. Úvod... 2 1.1 Identifikační údaje... 2 1.2 Účel a místo stavby... 3 1.3 Majetkoprávní vztahy... 3 1.4 Základní údaje charakterizující stavbu:... 3 1.5 Základní údaje o území...

Více

CZ.1.07/2.2.00/

CZ.1.07/2.2.00/ Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (1) DOUBRAVY (DB) Skladba synuzie Skladba synuzie podrostu Vazba na abiotické prostředí Přehled skupin typů geobiocénů Přehled stanovištních jednotek Postavení

Více

ZODP. PROJEKTANT. Renovace a doplnění zeleně v obci Sibřina VYTVOŘIL ZPRACOVATEL. Ing. Kateřina Kovaříková

ZODP. PROJEKTANT. Renovace a doplnění zeleně v obci Sibřina VYTVOŘIL ZPRACOVATEL. Ing. Kateřina Kovaříková ZODP. PROJEKTANT Ing. Kateřina Kovaříková VYTVOŘIL ZPRACOVATEL: Biologica s.r.o., Mezníkova 273/13, 616 00 Brno, IČ: 27739660 KRAJ: Středočeský OBEC: Sibřina Ing. Kateřina Kovaříková ZPRACOVATEL INVESTOR:

Více

THE PHENOLOGICAL PERIODICITY OF THE CORNI-QUERCETA PETRAEAE-PUBESCENTIS COMMUNITY

THE PHENOLOGICAL PERIODICITY OF THE CORNI-QUERCETA PETRAEAE-PUBESCENTIS COMMUNITY THE PHENOLOGICAL PERIODICITY OF THE CORNI-QUERCETA PETRAEAE-PUBESCENTIS COMMUNITY Lenka Kvasničková, Petr Maděra, Luboš Úradníček Abstract: The paper deals with the phenological periodicity of the tree

Více

Šíření autochtonních dřevin na neobhospodařovaných pozemcích v jz. části Českého středohoří

Šíření autochtonních dřevin na neobhospodařovaných pozemcích v jz. části Českého středohoří Šíření autochtonních dřevin na neobhospodařovaných pozemcích v jz. části Českého středohoří Zarůstání pozemků, které přestaly být zemědělsky obhospodařované (orba, kosení, pastva) křovinami a posléze stromy

Více

3. Přírodní památka Kamenec

3. Přírodní památka Kamenec 3. Přírodní památka Kamenec Na rozhraní katastrů Panské Nové Dvory a Dobrá u Frýdku-Místku severně od silnice z Frýdku-Místku do Dobré se nalézá přírodní památka Kamenec. Velmi cenný mokřadní biotop s

Více

Louka v Jinošovském údolí

Louka v Jinošovském údolí Ochranářský plán Louka v Jinošovském údolí 2015-2024 Pozemkový spolek pro přírodu a památky Podblanicka 1. Základní údaje 1.1. Název lokality Jinošovské údolí 1.2. Lokalizace Kraj: Středočeský Okres: Benešov

Více

Plán místního územního systému ekologické stability pro katastrální území Vevčice (samostatná část Odůvodnění územního plánu Vevčice)

Plán místního územního systému ekologické stability pro katastrální území Vevčice (samostatná část Odůvodnění územního plánu Vevčice) Ing. Darek Lacina Ondráčkova 556/199 628 00 Brno Plán místního územního systému ekologické stability pro katastrální území Vevčice (samostatná část Odůvodnění územního plánu Vevčice) Pořizovatel: MěÚ Znojmo,

Více

Plán místního územního systému ekologické stability Změna č.1 územního plánu Běhařovice v k.ú. Běhařovice a k.ú. Ratišovice

Plán místního územního systému ekologické stability Změna č.1 územního plánu Běhařovice v k.ú. Běhařovice a k.ú. Ratišovice Projekty pro krajinu, s.r.o. Ondráčkova 556/199 628 00 Brno Plán místního územního systému ekologické stability Změna č.1 územního plánu Běhařovice v k.ú. Běhařovice a k.ú. Ratišovice (samostatná část

Více

Inventarizace, zhodnocení stavu, návrh kácení a ošetření pro vzrostlé stromy: REVITALIZACE ALEJÍ na pozemcích města ŽANDOV. -

Inventarizace, zhodnocení stavu, návrh kácení a ošetření pro vzrostlé stromy: REVITALIZACE ALEJÍ na pozemcích města ŽANDOV. - Inventarizace, zhodnocení stavu, návrh kácení a ošetření pro vzrostlé stromy: REVITALIZACE ALEJÍ na pozemcích města ŽANDOV. - Objekty : SO 01 REVITALIZACE ALEJE K.Ú. HEŘMANICE U ŽANDOVA SO 02 REVITALIZACE

Více

Přírodní společenstva v České republice: LES. Martin Chlumský Dis. 3. ročník BI-TV PdF UK Praha Ing. Helena Jedličková Ph.D.

Přírodní společenstva v České republice: LES. Martin Chlumský Dis. 3. ročník BI-TV PdF UK Praha Ing. Helena Jedličková Ph.D. Přírodní společenstva v České republice: LES Martin Chlumský Dis. 3. ročník BI-TV PdF UK Praha Ing. Helena Jedličková Ph.D. PdF MU Brno Martin Chlumský 2 Cíle hodiny Společenstvo lesa Student / ŢÁK ZŠ:

Více

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS. Vliv na utváření primární struktury krajiny (předběžná verse) Sestavili J. Divíšek a M. Culek

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS. Vliv na utváření primární struktury krajiny (předběžná verse) Sestavili J. Divíšek a M. Culek TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS Vliv na utváření primární struktury krajiny (předběžná verse) Sestavili J. Divíšek a M. Culek Vliv geologického podloží Různý způsob zvětrávání hornin Př. pískovce hornina

Více

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (11) MOKŘADNÍ OLŠINY (OL)

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (11) MOKŘADNÍ OLŠINY (OL) Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (11) MOKŘADNÍ OLŠINY (OL) Skladba synuzie Skladba synuzie podrostu Vazba na abiotické prostředí Přehled skupin typů geobiocénů Přehled stanovištních jednotek

Více

Obvod ve 130 cm (cm) Obvod pařez (cm) 1ořešák královský (Juglans regia) 2,5 4 Neměřen 41 15 1 0 Nízké větvení koruny

Obvod ve 130 cm (cm) Obvod pařez (cm) 1ořešák královský (Juglans regia) 2,5 4 Neměřen 41 15 1 0 Nízké větvení koruny Levý břeh od soutoku Číslo Druh Výška (m) Šířka korun y (m) Obvod ve 130 cm (cm) Obvod pařez (cm) věk fyziologic ká vytalita pěsteb. patření Poznámky Naléhavos t 1ořešák královský (Juglans regia) 2,5 4

Více

KOŠTICE ÚZEMNÍ PLÁN. POŘIZOVATEL: Městský úřad Louny, Stavební úřad, úřad územního plánování

KOŠTICE ÚZEMNÍ PLÁN. POŘIZOVATEL: Městský úřad Louny, Stavební úřad, úřad územního plánování KOŠTICE ÚZEMNÍ PLÁN POŘIZOVATEL: Městský úřad Louny, Stavební úřad, úřad územního plánování PROJEKTANT: AUA - Agrourbanistický ateliér Praha 6 Šumberova 8 říjen 2011 Záznam o účinnosti: a) Správní orgán,

Více

ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA VELTRUSY FÁZE 3:KONCEPT

ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA VELTRUSY FÁZE 3:KONCEPT ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA VELTRUSY FÁZE 3:KONCEPT KLIENT: MĚSTO VELTRUSY zastoupené: Bronislavem Havlínem, starostou města poštovní adresa: Palackého 9, 227 46 Veltrusy tel.: 315 781 143, fax.: 315 781 003 e-mail:

Více

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území a ochranného pásma zvláště chráněného území. Národní přírodní rezervace Divoká Oslava

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území a ochranného pásma zvláště chráněného území. Národní přírodní rezervace Divoká Oslava Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území a ochranného pásma zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění a 4 vyhlášky č.

Více

Skupina A ošetření stromu 3ks, výsadba 1ks stromu

Skupina A ošetření stromu 3ks, výsadba 1ks stromu Skupina A ošetření stromu 3ks, výsadba 1ks stromu OŠETŘOVÁNÍ STROMŮ* ošetření dle kategorie I. Kategorie II. Kategorie III. Kategorie kalkulace ks 3 0 1107, 1108, 1109 celkem 3 0 vazby v korunách vazba

Více

DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI

DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI David Janik *, Dušan Adam, Pavel Unar, Tomáš Vrška, Libor Hort, Pavel Šamonil, Kamil Král Oddělení ekologie lesa, Výzkumný ústav Silva Taroucy

Více

Březinka. Starý porost s bukem na škrapech. P. Jelínek a M. Čech. Mendelova univerzita v Brně. Přírodní rezevace

Březinka. Starý porost s bukem na škrapech. P. Jelínek a M. Čech. Mendelova univerzita v Brně. Přírodní rezevace Přírodní rezevace Březinka Starý porost s bukem na škrapech P. Jelínek a M. Čech Mendelova univerzita v Brně Březinka Mapový server seznam.cz OBSAH Co území chrání...3 Liána..10 Stromy.....4 Mrtvé dřevo...

Více

Podklady lesního hospodářství, posun počátečního úseku stávající trasy do lokality Holý vrch u České Lípy

Podklady lesního hospodářství, posun počátečního úseku stávající trasy do lokality Holý vrch u České Lípy Podklady lesního hospodářství, posun počátečního úseku stávající trasy do lokality Holý vrch u České Lípy Sestavil : RNDr. Milan Macháček, EKOEX JIHLAVA Konzultace: ing. Milan Kryl, EKOLES-PROJEKT s.r.o.,

Více

V Rosicích dne 31. 1. 2014. Ing. Jaroslav KOLAŘÍK, Ph.D. Ing. Michal ROMANSKÝ Petr CEJNAR, DiS.

V Rosicích dne 31. 1. 2014. Ing. Jaroslav KOLAŘÍK, Ph.D. Ing. Michal ROMANSKÝ Petr CEJNAR, DiS. Projekt péče o stromy podél vodního toku Orlice byl zpracován na objednávku povodí Labe v rámci inventarizace ploch veřejně přístupné zeleně. Terénní šetření proběhla v měsíci lednu 2014. V Rosicích dne

Více

CZ.1.07/2.2.00/

CZ.1.07/2.2.00/ Lesnická fytocenologie a typologie HS 27 olšová stanoviště na podmáčených půdách Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 29a 1T

Více

PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE PRO REALIZACI VÝSADBY ZELENĚ A ROZVOJOVÉ PÉČE O ZELEŇ V RÁMCI ÚSES V K.Ú. CHODSKÁ LHOTA IP 8

PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE PRO REALIZACI VÝSADBY ZELENĚ A ROZVOJOVÉ PÉČE O ZELEŇ V RÁMCI ÚSES V K.Ú. CHODSKÁ LHOTA IP 8 PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE PRO REALIZACI VÝSADBY ZELENĚ A ROZVOJOVÉ PÉČE O ZELEŇ V RÁMCI ÚSES V K.Ú. CHODSKÁ LHOTA IP 8 (V SOULADU S KPÚ CHODSKÁ LHOTA) Vypracoval: Ing. Karel Kuneš - GAN, Klenčí pod Čerchovem

Více

Návrh na vyhlášení evropsky významné lokality - přírodní památky LOM VE STRÁŽI

Návrh na vyhlášení evropsky významné lokality - přírodní památky LOM VE STRÁŽI Návrh na vyhlášení evropsky významné lokality - přírodní památky LOM VE STRÁŽI Název zvláště chráněného území Přírodní památka Lom ve Stráži Předmět ochrany a jeho popis Jedná se o nejkomplexnější pohled

Více

ÚZEMNÍ PLÁN OBCE HRUŠKY PŘÍLOHA Č. 2 - ÚSES... 1

ÚZEMNÍ PLÁN OBCE HRUŠKY PŘÍLOHA Č. 2 - ÚSES... 1 ÚZEMNÍ PLÁN OBCE HRUŠKY PŘÍLOHA Č. 2 - ÚSES OBSAH: ÚZEMNÍ PLÁN OBCE HRUŠKY PŘÍLOHA Č. 2 - ÚSES... 1 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY... 1 AKTUÁLNÍ STAV KRAJINY... 5 NÁVRH ÚSES MÍSTNÍHO VÝZNAMU... 6 ZÁVĚR... 10 GRAFICKÁ

Více

OBCE S E L O U T K Y

OBCE S E L O U T K Y ÚZEMNÍ PLÁN OBCE S E L O U T K Y A. TEXTOVÁ ČÁST Vyhodnocení dopadu řešení ÚPn na ZPF a PUPFL půdní fond a na pozemky určené k plnění funkce lesa Pořizovatel: Obec Seloutky Zpracovatel: ing.arch.petr Malý

Více

ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND

ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND Část ZPF byla zpracována pro potřeby ÚPO Svojanov v souladu se zákonem č. 334/1992 o ochraně ZPF a vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 13/1994, kterou se upravují některé

Více